50 A 24/2019 - 100

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a soudců Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka (soudce zpravodaj) a JUDr. Věry Balejové ve věci žalobce: Ing. M. Ž. bytem proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích sídlem Lidická 11, České Budějovice za účasti: Stavební a bytové družstvo České Budějovice sídlem Krčínova 1107/30, České Budějovice zastoupeno JUDr. Rudolfem Hrubým advokátem se sídlem nám. Míru 140, Lišov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2019, č. j. ZKI CB-O-34/609/2018-4, takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které žalobce navrhuje zrušit žalobou napadené rozhodnutí, zamítá.

II. Ve zbylé části se žaloba odmítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Dne 30. 4. 2018 obdržel Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice (dále jen „katastrální úřad“) žalobcovu žádost o kontrolu a opravu zápisů spoluvlastnických podílů v katastru nemovitostí na listech vlastnictví v k. ú. x 3: LV x - pozemek p. č. x a p. č. x a LV x - pozemek x. Žalobce brojil proti vymezení podílů náležejících k jednotlivým 86 bytovým jednotkám kolem nacházejících se bytových domů, které dle jeho názoru mají vycházet z podílů na společných prostorech domu, nikoli jako 1/86 (dle počtu bytů). V případě LV x pak nebyl dle žalobce součet podílů roven jedné, neboť činil pouze 83/86. V případě LV x byl dle žalobce součet podílů větší než 1. Vedle toho žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 6. 2015, č. j. 13 Cm 559/2013-68, dle kterého jsou určité smlouvy o převodu vlastnického práva k bytům z části neplatné, a proto měly být vklady na nich založené zrušeny.

2. Katastrální úřad přípisem ze dne 27. 6. 2018, č. j. OR-181/2018-301-24, oznámil neprovedení opravy údajů v katastru nemovitostí, neboť zápisy shledal souladnými s podkladovými listinami založenými ve sbírce listin. Sdělením ze dne 7. 8. 2018 žalobce vyjádřil nesouhlas s neprovedením opravy.

3. Rozhodnutím ze dne 27. 9. 2018 katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí, proti čemuž žalobce brojil odvoláním ze dne 25. 10. 2018 4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodl tak, že:

1. Nesouhlasu Ing. M. Ž. ze dne 7. 8. 2018 s neprovedením opravy (…) se nevyhovuje.

2. Oprava zápisu prohlášení vlastníka budovy čp. x, x, x (…) vloženého do katastru nemovitostí na základě návrhu na vklad spolu se smlouvou o převodu vlastnictví družstevního bytu č. x se spoluvlastnickým podílem ve výši 3869/214009 na společných částech budovy čp. x, x, x na parcele č. x a na p. č. x a x, stejně jako podíl ve výši 1/86 na p. č. x, x, x do vlastnictví členky družstva, pod č. j. V-5754/2007-301, nebude v katastrálním operátu provedena. Vedený zápis zůstane beze změny.

3. Zápis spoluvlastnických podílů na LV č. x, katastrální území x 3, kde je evidován p. č. x, zůstanou beze změny.

4. Zápisy spoluvlastnických podílů na LV č. x, katastrální území x 3, kde je evidována p. č. x a x, zůstanou beze změny.

5. Žalovaný ve svém rozhodnutí shrnul dosavadní stav zápisů a jednotlivých vkladových řízení. Bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2002 byl podán návrh na vklad vlastnického práva dle darovací smlouvy mezi Českou republikou – Okresním úřadem České Budějovice a Stavebním a bytovým družstvem (zde osoba zúčastněná na řízení, dále také jako „OZNŘ“) mj. k pozemkům p. č. x, x a x (dále také jako „Darovací smlouva“). Dle této smlouvy se mělo jednat o funkčně a věcně navazující pozemky na smlouvou předváděné domy. Dne 26. 6. 2017 byl na katastrální úřad podán návrh na vklad podle smlouvy o převodu vlastnictví družstevního bytu a pozemků do vlastnictví členky družstva a prohlášení vlastníka k budově č. p. x, x, x, který vyhotovila OZNŘ. Dle tohoto prohlášení následně na základě jednotlivých smluv bylo převedeno celkem 38 bytových jednotek s podíly 1/86 na p. č. x, x a x (LV x). Dalším prohlášením vlastníka (OZNŘ) bylo vymezeno zbylých 48 bytových jednotek s podílem 1/86 na shora uvedených pozemcích. Na základě smlouvy, uzavřené podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2011, č. j. 13 Cm 220/2011-219 (potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2012, č. j. 14 Cmo 487/ 2011-262) mezi žalobcem, jeho manželkou a OZNŘ, byl proveden zápis jeho vlastnického práva, přičemž již nebyl stanoven podíl ve výši 1/86, ale podíl 6328/214009 k pozemkům p. č. 4142/1 a 4146/1, když soudy ve svých rozhodnutích stanovily tyto podíly odlišně od prohlášení vlastníka. Takto byly převedeny i další 4 byty. V současné době bylo zamítnuto dalších 5 návrhů, neboť u těchto pozemků již OZNŘ nevlastní dostatečný podíl.

6. Dne 4. 3. 2019 podal žalobce včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

7. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby krajský soud „zrušil rozhodnutí ZKI ve všech výrocích“ a vydal rozsudek s těmito výroky: I. „Rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu ze dne 27. 9. 2019 se ruší“ II. „a Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště x se ukládá opravit zápisy na LV x a LV x a Prohlášení vlastníka, z něhož předmětné zápisy vycházejí následovně: 1) opravit Prohlášení vlastníka k budově č. p. x v x ul. x a) v části A – Označení budovy doplnit k parcelním číslům pozemků parc. č. x ostatní plocha o výměře 1325 m2 parc. č. x ostatní plocha o výměře 684 m2 a další text: „pozemky společné budovy…“ vypustit b) v části E – označení pozemků, v prvním odstavci doplnit k uvedeným: parc. č. x ostatní plocha o výměře 1325 m2, parc. č. x ostatní plocha o výměře 684 m2 c) ve větě následující „Předmětem převodu je i spoluvlastnický podíl k pozemků parc. č.“ doplnit: parc. č. x ostatní plocha o výměře 1325 m2, parc. č. x ostatní plocha o výměře 684 m2 d) celý další text: Předmětem převodu je i spoluvlastnický podíl k pozemkům o velikosti 1/86“ a pod ním uvedené pozemky – vypustit 2) opravit Prohlášení vlastníka k budově č. p. x v x ul. x následovně: a) v části A – Označení budovy doplní pozemek parcelní číslo x ostatní plocha o výměře 338 m2 a z textu vypustí všechny zmínky o pozemcích společných pro budovy a jejich parcelní čísla a výměry (tj. pozemky x a x) b) v části E – Označení pozemků větu „Předmětem převodu je i spoluvlastnický podíl k pozemků o velikosti 1/86“ a zde uvedené pozemky vypustí 3) opravit zápisy spoluvlastnických podílů na LV x tak, že spoluvlastnické podíly na pozemku parc. č. 4140/1 o stejné velikosti jako jejich podíly na společných částech domu mají pouze vlastníci bytů v domě 1667-9 v Lipenské u. Č. Budějovice. 4) opravit zápisy spoluvlastnických podílů na LV x tak, že spoluvlastnické podíly na pozemku parc. č. x a x o stejné velikosti jako jejich podíly na společných částech domu mají pouze vlastníci bytů v domě x v x ul. x 5) opravit všechny zápisy týkající se bytových jednotek v domě x v x ulici v x tak, aby spoluvlastnické podíly vlastníků bytů na pozemku parc. č. x byly stejné jako na společných částech domu a podíly na pozemcích parc. č. x a x byly vymazány 6) opravit všechny zápisy týkající se bytových jednotek v domě x v x ulici v x tak, aby spoluvlastnické podíly vlastníků bytů na pozemku parc. č. x a x byly stejné jako na společných částech domu a podíly na pozemku parc. č. x byly vymazány.“ 8. Žalobce popisuje jeho pohled na dosavadní činnost katastrálního úřadu počínaje prvním převodem jednotky v domě v návaznosti na prohlášení vlastníka budovy – OZNŘ, které bylo dle žalobce v rozporu se zákonem č. 74/1992 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), v rozhodném znění (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“). Tento předpis je podle žalobce pro posouzení postupu katastrálních orgánů zásadní.

9. Katastrální úřad měl podle žalobce prohlášení vlastníka budovy (srov. shora formulovaný petit) v souladu s § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v rozhodném znění (dále jen „zákon o zápisech práv k nemovitostem“), přezkoumat a návrh na vklad zamítnout, když podíl 1/86 na bytovou jednotku v případě daných pozemků je dle žalobce v rozporu se zákonem, jelikož tento podíl se má odvíjet od spoluvlastnických podílů vlastníků bytů na společných prostorech domu, jak uvádí ve svém petitu výše, a to v souladu s § 8 odst. 2 a § 21 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů; novější soukromoprávní předpisy na věc nedopadají.

10. Žalobce má dále za to, že evidovaný stav je v rozporu s Darovací smlouvou, která jednoznačně stanovuje, které pozemky věcně a funkčně souvisejí se kterými budovami. Ustanovení § 60 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku“), dle žalobce stanovuje „funkčně související pozemky“, na což podle jeho názoru navazuje Darovací smlouvu. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že sporné pozemky mají patřit pouze k jednomu z domů tak, jak uvádí ve svém petitu.

11. Dále žalobce uvádí, že na LV x je v rozporu se skutečností na pozemku p. č. x podíl OZNŘ ve výši 14/86, byť správně má být 9/86; tato nesprávnost plyne z nesprávného zápisu prohlášení vlastníka budovy. Obdobně tak na LV x je uváděn u pozemků p. č. x a x podíl 87964/9202387, správně má být 9/86. Proto součet podílů činí ve skutečnosti 1,095% tj. více než 1.

12. Ke svým závěrům je žalobce veden i rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 6. 2015, č. j. 13 Cm 559/2013 – 68, který v odůvodnění svého rozhodnutí prohlásil část smluv o převodech vlastnictví družstevních bytů a pozemků za neplatné, a to v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. 26 Cdo 4486/2016-229, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 11 Cmo 31/2015-198.

13. Vedle toho žalobce namítl procesní pochybení žalovaného, který v rámci napadeného rozhodnutí nereagoval na námitky obsažené v podání žalobce ze dne 7. 8. 2018, ač na ně bylo odkazováno, ale reagoval pouze na skutečnosti uvedené v odvolání.

14. Zároveň žalobce soudu předložil několik listin, které v minulosti adresoval katastrálnímu úřadu a žalovanému, prvostupňové správní rozhodnutí a předmětnou Darovací smlouvu.

15. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí.

16. Žalovaný má za to, že vydané rozhodnutí netrpí žalobcem popisovanými vadami. Podíly na předmětných pozemcích vychází z prohlášení vlastníka, zákon stanovení podílů na těchto pozemcích neupravoval; jedná se o přilehlé pozemky tvořící jeden funkční celek s domem dle § 60a zákona o majetku. Prohlášení vlastníka budovy č. p. x a č. p. x spolu s prvním převodem jednotek nebylo povoleno v rozporu s předpisy. Zápisy podílů k pozemku x na LV č. x jsou v souladu s návrhy na vklad a listinami, které byly jejich přílohou. Problematika pozemků sloužícím ke společnému užívání více domům nebyla legislativně řešena a přistupovalo se i ke stanovení spoluvlastnických podílů podle počtu bytových jednotek v domě. Žalovaný dále poukazuje na to, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3083/2008, pro posouzení nároku nabyvatele jednotky je podstatné, že strany bezúplatného převodu pozemek jako funkčně spojený podle § 60a zákona o majetku převáděly. To je popsáno na straně 3 a 4 žalovaného rozhodnutí.

17. Podklady pro provedení vkladu katastrální úřad v dané době zkoumal v souladu s § 5 odst. 1 zákona o zápisech. Prohlášení vlastníka budovy dle názoru žalovaného bylo v souladu se zákonem, a i kdyby nebylo, nešlo by tuto skutečnost řešit postupem dle § 36 katastrálního zákona.

18. Ohledně žalobcem poukazovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2011, č. j. 13 Cm 220/2011 – 219, žalovaná uvádí, že smlouva, jež byla na jeho základě uzavřená, byla v rozporu s prohlášením vlastníka budovy 1687-1689 a vyvolala absurdní situaci, kdy u dalších vkladových řízení došlo k zamítnutí, neboť vlastník jednotek (OZNŘ) převáděl u p. č. x a x větší spoluvlastnický podíl, než sám měl.

19. Co se týče výpočtu výše podílů, žalovaný popsal, na základě čeho je součet podílů dle LV č. x roven 1, k čemuž poukázal, že tyto úvahy jsou obsaženy i v napadeném rozhodnutí. Stejně tak v případě LV č. x, kde jsou spoluvlastnické podíly rovněž rovny 1.

20. V replice ze dne 10. 5. 2019 žalobce zopakoval své stanovisko ohledně nezákonnosti stanovení podílu ve výši 1/86 k čemuž podotknul, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3083/2008, na který žalovaný poukazuje, plyne jednoznačně to, že předmětné pozemky měly být nabyvatelům převedeny s podílem stejným jako na společných částech domu. Žalobce dále uvedl, že v rámci převodu na základě soudního rozsudku byl v jeho případě převeden i příslušný podíl k daným pozemkům; „Pozemky vede KÚ jako funkčně související, což znamená, že jsou nedílnou součástí bytu a nelze je převádět samostatně, nemůžou proto zůstat ve vlastnictví SBD a proto to mělo ve vlastnictví v dané době pouze 9 bytů, nemůže mít zapsán podíl 14/86“.

21. Dne 11. 4. 2019 uplatnilo Stavební bytové družstvo práva osoby zúčastněné na řízení. Ve svém vyjádření ze dne 25. 4. 2019 tato osoba uvedla, že stanovený podíl 1/86 na bytovou jednotku považuje za nejspravedlivější, tyto pozemky slouží vlastníkům bytů ke vjezdu a parkování. Argumentace a výpočty žalobce by vedly k vyloučení některých vlastníků bytů a ke konfliktním situacím.

22. Usnesením k odstranění vad podání ze dne 25. 9. 2019, č. j. 50 A 24/2019 – 52, byl žalobce vyzván k úpravě návrhu výroku rozsudku soudu v souladu s platnou právní úpravou, na což žalobce reagoval sdělením ze dne 30. 9. 2019, ve kterém setrval na žalobě tak, jak byla podána.

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky § 51 s. ř. s.

24. Úvodem krajský soud poukazuje na to, že žalobce má za to, že „se ve správním řízení nejednalo o žádosti o opravu zápisu opravy v katastrálním operátu, ale o odstranění a opravu zápisů jsoucích v rozporu se zákonem.“ Těmito zápisy žalobce míní údaje o vlastnickém právu k předmětným pozemkům. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v režimu řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, a to je i předmětem nynějšího soudního přezkumu. Úkolem správního soudu v této věci je posoudit, zda správní orgány nepochybily, když neshledaly důvod k postupu podle tohoto ustanovení. Zde krajský soud posuzuje, zda existuje v dané věci tzv. zřejmý omyl (k tomuto pojmu viz níže), který by vznikl při vedení katastru.

25. Žalobce shledává nesprávnost v evidovaném vlastnickém právu u pozemků p. č. x, x a x. V určení spoluvlastnických podílů, jakož i samotného vlastnického práva k těmto pozemkům, spatřuje soud jádro žalobcovi nespokojenosti, čemuž svědčí i jím navržený výrok rozsudku soudu citovaný v bodě 7 odst. II tohoto odůvodnění. Žalobce namítá, že s ohledem na nezákonnost jednotlivých vkladových řízení evidovaný stav neodpovídá skutečnému stavu a není v souladu se zákonem. Žalobcova argumentace se v tomto směru omezuje na popis nezákonnosti již ukončených vkladových řízení, na jejichž základě došlo ke vzniku vlastnického práva řady osob k předmětným pozemkům. To, že správní orgány v rámci řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dle § 36 katastrálního zákona nepřistoupily ke změně výší vlastnických podílů na příslušných pozemcích či k výmazu vlastnických práv určitých osob, považuje žalobce za nezákonnost, která přímo navazuje na celou další řadu žalobcem spatřovaných nezákonností v postupu katastrálního úřadu od roku 2002, kdy bylo započato s převodem bytů do osobního vlastnictví.

26. Krajský soud pro účely svého rozhodování v návaznosti na tvrzení žalobce opatřil rozsudky zdejšího civilního úseku soudu ze dne 15. 5. 2019, č. j. 11 C 4/2018 – 57, ze dne 29. 4. 2019, č. j. 11 C 5/2018 – 51, ze dne 15. 5. 2019, č. j. 11 C 6/2018 – 49, a ze dne 15. 5. 2019, č. j. 11 C 8/2018 – 55, když v poddané žalobě je na tato řízení odkazováno. Tyto rozsudky nejsou pravomocné, neboť proti nim bylo podáno odvolání, o kterém nebylo doposud rozhodnuto. V rámci těchto civilních řízení bylo požadováno nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu o neprovedení vkladu vlastnického práva vlastnického práva k bytovým jednotkám spolu s podíly na příslušných pozemcích, mj. právě i na pozemcích p. č. x, x a x. Žaloby byly zamítnuty, neboť, zjednodušeně řečeno, bylo přisvědčeno hodnocení katastrálního úřadu, že Stavební a bytové družstvo (zde OZNŘ) nedisponuje dostatečným podílem na předmětných pozemcích a převádí tak více, než samo vlastní. Argumentace navrhovatelů, odpovídající argumentaci, kterou žalobce uplatňuje i v nynějším soudním řízení správním, nebyla civilním soudem vyslyšena. Závěry civilního soudu v těchto věcech nemají pro současné rozhodování krajského soudu větší význam, jak však civilní soud ve všech svých rozsudcích uvádí, „katastr nemovitostí je veřejným seznamem ve smyslu § 980 odst. 1 o. z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Pro právo k věci zde zapsané platí vyvratitelná zákonná domněnka souladu zápisu se skutečným právním stavem a domněnka neexistence práva v případě jeho výmazu (§ 980 odst. 2 o.z.). Ten, komu taková domněnka svědčí, může příslušný nárok uplatnit žalobou v občanskoprávním řízení, vedeném podle části třetí o.s.ř. Údaje katastru nemovitostí jsou tedy závazné i pro samotný katastrální úřad (…) jehož pravomocí není posuzovat soulad skutečného právního stavu se stavem evidovaným“. To samozřejmě platí i pro nyní projednávanou věc.

27. Katastrální úřad v souladu s § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona může na písemný návrh vlastníka opravit chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. V souladu s odst. 5 téhož ustanovení může vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu sdělit, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí. V takovém případě vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci. Pojem „zřejmý omyl“ byl Nejvyšším správním soudem vyložen v rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 – 103 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z www.nssoud.cz), podle jehož právní věty lze do této kategorie řadit „jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel.“ 28. Ustanovení § 36 katastrálního zákona je dále konkretizováno v § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky, podle kterého platí, že chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic. Žalobcem namítané chyby pod tento výčet nespadají.

29. K charakteru řízení o opravě chyby katastrálního operátu se v minulosti opakovaně vyjadřoval i Nejvyšší správní soud. V právní větě k rozsudku tohoto soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012 – 32, č. 2902/2013 Sb. NSS se podává, že „řízení o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli. Plynutím času může dojít ke změně obsahu vlastnických práv, například vydržením. Není ani vyloučeno, aby došlo ke změně hranic mezi pozemky (§ 52 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., resp. § 46 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), aniž by o tom měl katastrální úřad k dispozici příslušný podklad, ať již zaviněním vlastníků pozemků nebo zaviněním svým. Tehdy je třeba vlastníky sousedních pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě, případně k institutu náhrady škody, byla-li jim škoda činností katastrálního úřadu způsobena.“ (pozn. zvýrazněno soudem). Byť se tyto závěry vztahují k předchozí právní úpravě, jsou plně aplikovatelné i dnes. Z argumentace žalobce je přitom zjevné, že není toho názoru, že jednotlivé vklady by neodpovídaly podkladovým listinám, ale je toho názoru, že samotné podkladové listiny vykazují takových vad, pro které nemělo být jednotlivým návrhům na vklad v minulosti vyhověno. Tyto vady se přitom týkají samotných obligačních (závazkových) nároků obsažených v podkladových listinách na vložení (zapsání) vlastnického práva.

30. Pochybení katastrálních orgánů, které žalobce namítá, není krajský soud v pozici správního soudu oprávněn pro nedostatek pravomoci řešit, neboť tyto otázky se týkají vlastnického práva k těmto nemovitým věcem (pozemkům). Jedná se o soukromoprávní otázky, k jejichž zodpovězení jsou příslušné civilní soudy (srov. § 2 a 4 s. ř. s.), nikoli soud správní. Žalobcova argumentace a jeho požadavky se míjí předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu i s pravomocí správního soudu. Otázky spjaté s existencí vlastnického práva, tj. otázky o tom, zda určité osobě vlastnické právo náleží a v jakém rozsahu, nelze v rámci řízení opravy chyby v katastrálním řešit. Případná pochybení OZNŘ při vymezování spoluvlastnických podílů a na základě toho v minulosti uzavřených smluv o převodech jednotek, jakož i údajná pochybení katastrálního úřadu v rozhodování o povolení vkladů v řízeních týkajících se třetích osob v rámci opravy chyb v katastrálním operátu napravit nelze, a to ani za situace, že tyto převodní smlouvy soudy následně prohlásily za neplatné, pokud se ovšem jejich neplatnost nepromítla do údajů katastru nemovitostí v podobě obnovení původních vlastnických vztahů. Jinak řečeno, v rámci řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nelze revidovat výsledky již dříve provedených a pravomocně ukončených vkladových řízení, měnit spoluvlastnické podíly, určovat, kdo je vlastníkem a kdo nikoli, či měnit soukromoprávní listiny, které jsou podkladem pro vkladová řízení. Právě toho se však žalobce dovolává a právě to požaduje.

31. Zeměměřičské a katastrální orgány jsou podle zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o katastrálních orgánech“) pouze evidenčními orgány. Katastrálnímu úřadu ani žalovanému nepříslušní v případě opravy chyb v katastrálním operátu rozhodovat o tom, zda konkrétní osobě svědčí právo či nikoli, či zda nějaké právo je či není. Tyto závěry ostatně plynou i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu shrnuté např. v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 317/2016 – 39, ve kterém se uvádí, že „řízením o opravě chyb v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 – 134…“ Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 – 65, č. 2969/2014 Sb. NSS, či ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 As 161/2016 - 52). Po katastrálních orgánech není možné požadovat, aby samy rozhodovaly o tom, zda určité osobě svědčí vlastnické právo či nikoli, jaký je její spoluvlastnický podíl. Toho se přitom žalobce s poukazem na dřívější pochybení katastrálních orgánů domáhá, což plyne i z jím formulované návrhu výroku rozsudku soudu. Pokud by katastrální úřad přikročil k žalobcem požadovanému „odstranění a opravě zápisů jsoucích v rozporu se zákonem“ v části týkající se údajů o vlastníkovi a spoluvlastnickém podílu, nezákonně by tím zasáhl do vlastnického práva těchto osob. To, zda těmto osobám vlastnické právo skutečně svědčí či nikoli, smí posoudit pouze civilní soud. Katastrální úřad plnící pouze evidenční funkci k tomu oprávněn není a není k tomu oprávněn ani správní soud.

32. Z uvedeného je zcela zřejmé, že žalobcem namítané skutečnosti podstatným způsobem vybočují z mezí řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Vzhledem k tomu, že žalobcova argumentace se v drtivé části vztahuje k otázkám existence vlastnického práva, nepovažuje krajský soud za možné, aby tuto argumentaci jakkoli hodnotil, a proto přikročil k posouzení zbylých námitek.

33. Krajský soud nepřehlédl, že podle žalobce se „ve správním řízení nejednalo o žádosti o opravu zápisů v katastrálním operátu, ale o odstranění a opravu zápisů jsoucích v rozporu se zákonem“, nicméně katastrální úřad musel podání žalobce posoudit v souladu s katastrálním zákonem po jeho obsahové stránce. Jelikož katastrální úřad nemůže v tomto směru vést jiné řízení než řízení dle § 36 katastrálního zákona o opravě chyby v katastrálním operátu, nemohl s podáním žalobce naložit jinak, měl-li se jím po věcné stránce zabývat. Limity tohoto řízení jsou přitom vyloženy výše.

34. Žalobce rovněž namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí reagoval pouze na argumenty, které žalobce vznesl v odvolání a nikoli i na argumenty a námitky z podání ze dne 7. 8. 2018, na které žalobce v odvolání odkázal. Sdělení žalobce ze dne 7. 8. 2018 bylo adresováno katastrálnímu úřadu v reakci na jeho oznámení o neprovedení opravy v údajích katastru nemovitostí. V tomto podání žalobce uvádí obdobné skutečnosti jako v podané žalobě. V odvolání ze dne 25. 10. 2018 žalobce brojil proti konkrétním částem rozhodnutí katastrálního úřadu. Vzhledem k tomu, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval zápisy na základě prohlášení vlastníka k domu, velikostmi podílů k předmětným pozemkům, součty podílů a dalšími procesními aspekty svého postupu, není zřejmé, v čem měla být žalobcova argumentace ignorována. V tomto směru krajský soud nezjistil vad, které by mohly mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

35. Vzhledem k tomu, že krajský soud nezjistil v rámci napadeného rozhodnutí vad, ke kterým by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti v rozsahu bránícím přezkumu rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 76 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 2 s. ř. s.], žalobu jako nedůvodnou výrokem I podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zamítl, a to v části, ve které žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil.

36. Návrh žalobce, aby krajský soud vyslovil, že „Rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu ze dne 27. 9. 2019 se ruší“ (správní rozhodnutí prvního stupně je z uvedeného dne, nikoli žalované rozhodnutí; návrh žalobce viz bod 7 odst. I odůvodnění tohoto rozsudku), považuje krajský soud za chybu v psaní s tím, že pro samotné soudní rozhodnutí není ve své podstatě významné, zda žalobce tímto mínil žalobou napadené rozhodnutí či jemu předcházející správní rozhodnutí prvního stupně. To, že vůlí žalobce bylo, aby krajský soud mj. zrušil žalobou napadené rozhodnutí, je bez jakýchkoli pochyb zřejmé, případné zrušení prvostupňového správního rozhodnutí je pak plně v dispozici soudu v souladu s § 78 odst. 3 s. ř. s.

37. Co se týče části návrhu žalobce citovaného v bodě 7 odst. II. tohoto rozsudku, zde krajský soud výrokem II tohoto rozsudku žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) odmítl, neboť není v pravomoci krajského soudu (§ 2 a § 4 s. ř. s.) přikázat katastrálnímu úřadu změnit prohlášení vlastníka budovy, jakož i změnit jednotlivé spoluvlastnické podíly na příslušných listech vlastnictví. Vedle toho byl žalobce usnesením krajského soudu ze dne 25. 9. 2019, č. j. 50 A 24/2019 – 52, vyzván k úpravě návrhu výroku rozsudku soudu a zároveň byl i poučen o tom, jakým způsobem může krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu rozhodnout. Zároveň byl žalobce poučen o následcích toho, pokud své podání (žalobu) ve stanovené lhůtě nedoplní (neupraví). Sdělením ze dne 30. 9. 2019 žalobce setrval na jím formulovaném návrhu výroku rozsudku soudu. Takovýto návrh je však zároveň v rozporu s § 76 a § 78 s. ř. s. K rozhodování otázek spjatých s existencí a rozsahem vlastnického práva jsou příslušné soudy civilní.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

39. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněné na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení