50 A 25/2018 - 74

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobkyně: Českomoravská olejářská komanditní společnost, IČ 25176145 sídlem Horní Vltavice 116 zastoupená společností Censitio s. r. o. sídlem Ratajova 1113/8, 148 00 Praha 4 proti žalovanému: Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj sídlem Mánesova 1803/3a, 371 87 České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vedení daňové exekuce, nařízené vůči žalobkyni vydáním exekučních příkazů ze dne 18. 12. 2013 č.j. 1963184/13/2209-25200-305824, ze dne 13. 11. 2014 č.j. 1923287/14/2209-00540-303504 a ze dne 30. 6. 2016 č.j. 1541828/16/2209-00540-303504, a v evidování nesplatných částek daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 a příslušenství této daně na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně, a to vše ode dne 22. 12. 2016, takto:

Výrok

I. Určuje se, že vedení daňové exekuce nařízené vůči žalobkyni vydáním exekučního příkazu na prodej movitých věcí ze dne 18. 12. 2013 č. j. 1963184/13/2209-25200- 305824 bylo od 22. 12. 2016 do 15. 5. 2018 nezákonným zásahem.

II. Určuje se, že vedení daňové exekuce nařízené vůči žalobkyni vydáním exekučního příkazu na prodej nemovitých věcí ze dne 13. 11. 2014 č. j. 1923287/14/2209-00540- 303504 bylo od 22. 12. 2016 do 3. 5. 2018 nezákonným zásahem.

III. Určuje se, že vedení daňové exekuce nařízené vůči žalobkyni vydáním exekučního příkazu na přikázání jiné peněžité pohledávky ze dne 30. 6. 2016 č. j. 1541828/16/2209- 00540-303504 bylo od 22. 12. 2016 do 15. 5. 2018 nezákonným zásahem.

IV. Určuje se, že evidování nesplatných částek daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 a příslušenství této daně v podobě penále z částky doměřené daně a úroků z prodlení na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně bylo od 22. 12. 2016 do okamžiku jejich odstranění z debetní strany osobního daňového účtu žalobkyně nezákonným zásahem.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 17 695 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) obdržel dne 29. 3. 2018 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který má spočívat ve vedení exekuce vůči žalobkyni a v evidování nesplatných částek daně a příslušenství daně na debetní straně jejího osobního daňového účtu. V souvislosti s takto označenými probíhajícími nezákonnými zásahy žalobkyně navrhla, aby soud žalovanému nařídil okamžité zastavení exekucí zahájených na základě exekučních příkazů ze dne 18. 12. 2013 č.j. 1962778/13/2209-25200-305824, č.j. 1962794/13/2209-25200-305824, č.j. 1962653/13/2209-25200-305824 a č.j. 1962184/13/2209-25200-305824, ze dne 13. 11. 2014 č.j. 192387/14/2209-00540-303504 a ze dne 30. 6. 2016 č.j. 1541828/16/2209-00540-303504 a dále, aby nařídil žalovanému okamžité odstranění nesplatných částek daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 a příslušenství této daně z debetní strany osobního daňového účtu žalobkyně.

2. V žalobě byla shrnuta pro projednávanou věc relevantní zákonná úprava a bylo poukázáno na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018 č.j. 6 Afs 399/2017 – 26, v němž tento soud vyjádřil názor, dle kterého okamžikem stanovení daně podle § 168 odst. 4 daňového řádu se rozumí až okamžik vykonatelného stanovení daně, neboť až v tomto okamžiku je vyměřená daň splatná. Příslušenství daně dle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže být vymáháno ještě před tím, než bude daň pravomocně stanovena.

3. Z uvedených závěrů žalobkyně dovodila, že ke dni podání projednávané žaloby neexistovalo žádné vykonatelné rozhodnutí, jenž by bylo exekučním titulem pro exekuční řízení, neboť platební výměry, které namísto dříve vydaného zajišťovacího příkazu, nahradily tento v pozici exekučního titulu, nebyly s ohledem na Nejvyšším správním soudem zrušené rozhodnutí odvolacího daňového orgánu v právní moci.

4. Nezákonným zásahem je s ohledem na shora zmiňované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu také vedení nesplatných částek daně a jejího příslušenství na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně.

5. Součástí žaloby je naskenovaný Přehled stavů osobních daňových účtů žalobkyně vygenerovaný ke dni 29. 3. 2018, ze kterého se podává, že žalovaný k uvedenému dni eviduje na osobním daňovém účtu žalobkyně nesplacenou daň s příslušenstvím v celkové výši 292 422 114,56 Kč. Dále byly žalobkyní předloženy kopie dotčených exekučních příkazů spolu s rozhodnutím o změně exekučního titulu a vybrané obraty osobních daňových účtů.

6. Žalobní petit byl na základě výzvy soudu žalobkyní dne 12. 4. 2018 konkretizován, a to ve vztahu k prvnímu navrhovanému výroku, kdy byla prostřednictvím specifikace exekučních příkazů upřesněna exekuce, kterou žalobkyně soudu navrhla označit za nezákonný zásah, a kterou měl soud nařídit žalovanému zastavit.

7. Žalovaný ve vyjádření konstatoval, že ve světle žalobkyní uváděného rozhodnutí je nutno na předmětnou exekuci nahlížet jako na exekuci vedenou na základě nikoliv vykonatelného exekučního titulu, neboť rozhodnutí žalovaného, kterým byly platební výměry, představující exekuční titul v projednávané věci, k odvolání žalobkyně potvrzeny, bylo na základě kasační stížnosti podané žalobkyní zrušeno. Platební výměry tudíž dosud nenabyly právní moci a ke dni podaného vyjádření bylo žalovaným dne 7. 12. 2017 vydáno pouze jedno rozhodnutí, kterým byl pro nezákonnost zrušen pouze dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období měsíce května 2010.

8. Žalovaný dále podal vyjádření k jednotlivým exekučním příkazům: exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 18. 12. 2013 č.j. 1962778/13/2209-25200- 305824 bylo ukončeno na základě § 190 odst. 2 daňového řádu po uplynutí šesti měsíců ode dne právní moci (20. 6. 2014) uvedeného příkazu, bankovní účet žalobkyně, na který byla vedena exekuce přikázáním pohledávky, byl zrušen dne 4. 2. 2015; exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 18. 12. 2013 č.j. 1962794/13/2209-25200-305824 bylo ukončeno na základě § 190 odst. 2 daňového řádu po uplynutí šesti měsíců ode dne právní moci (20. 6. 2014) uvedeného příkazu, bankovní účty žalobkyně, na které byla vedena exekuce přikázáním pohledávky, byly zrušeny dne 16. 7. 2014; exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 18. 12. 2013 č.j. 1962653/13/2209-25200-305824 bylo ukončeno na základě § 190 odst. 2 daňového řádu po uplynutí šesti měsíců ode dne právní moci (20. 6. 2014) uvedeného příkazu, exekuce na základě tohoto příkazu byla realizována prodejem movitých věcí v dražbě, kdy poslední dražební jednání proběhlo dne 27. 5. 2015. Ve vztahu k těmto daňovým exekucím žalovaný konstatoval, že v současnosti není na základě uvedených exekučních příkazů vedena žádná daňová exekuce, kterou by bylo možno zastavit.

9. Exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 18. 12. 2013 č.j. 1963184/13/2209-25200-305824, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2014, bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 5. 2018 č.j. 1345952/18/2209-00540 na základě § 181 odst. 2 písm. i) zastaveno z důvodu vydražení všech předmětů, které byly předmětem dražby; exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 13. 11. 2014 č.j. 1923287/14/2209-00540-303504 bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 5. 2018 č.j. 1266556/18/2209-00540-303504 na základě § 181 odst. 2 písm. i) zastaveno a to s odkazem na shora uváděné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Afs 399/2017 - 26; exekuční řízení vedené na základě exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 30. 6. 2016 č.j. 1541828/16/2209-00540-303504 bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 5. 2018 č.j. 1345984/18/2209-00540-303504 na základě § 181 odst. 2 písm. i) zastaveno, neboť v průběhu daňové exekuce došlo k vyplacení pohledávky postižené touto daňovou exekucí věřitelům dlužníka a povinnost uložená daňovému subjektu exekučním příkazem tak byla zcela splněna. Rovněž ve vztahu k těmto daňovým exekucím žalovaný konstatoval, že v současnosti není na základě uvedených exekučních příkazů vedena žádná daňová exekuce, kterou by bylo možno zastavit.

10. Krajský soud s ohledem na obsah spisového materiálu, který koresponduje s výše uvedeným vyjádřením žalovaného, vyzval dne 25. 5. 2018 žalobkyni ke sdělení svého procesního stanoviska, a to s poukazem na ust. § 82 věty poslední zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.). K této výzvě žalobkyně prostřednictvím podání ze dne 28. 5. 2018 upravila žalobní petit, kterým navrhla určit, že vedení daňové exekuce, nařízené vůči žalobkyni vydáním exekučních příkazů ze dne 18. 12. 2013, č.j. 1963184/13/2209-25200- 305824, ze dne 13. 11. 2014 č.j. 1923287/14/2209-00540-303504 a ze dne 30. 6. 2016 č.j. 1541828/16/2209-00540-303504, bylo ode dne 22. 12. 2016 nezákonným zásahem. Stejně tak bylo navrženo určit, že evidování nesplatných částek DPH za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 a příslušenství této daně na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně bylo od 22. 12. 2016 nezákonným zásahem.

11. O žalobě bylo krajským soudem rozhodnuto během jednání, které bylo konáno dne 27. 6. 2018. V průběhu řízení bylo pověřenou zástupkyní žalovaného opakovaně poukázáno na neurčitost znění petitu projednávané žaloby. Zástupce žalobce v reakci na tyto námitky žalovaného během jednání upřesnil žalobní petit, a to ve znění korespondujícím s výrokem tohoto rozsudku. V souvislosti s výrokem týkajícím se evidování nesplatných částek DPH na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně, její zástupce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to na rozhodnutí ze dne 22. 2. 2007 č.j. 2 Afs 143/2006 – 32 a ze dne 9. 3. 2016 č.j. 3 Afs 251/2015 – 34 a dále na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013 č.j. 9 A 130/2012 – 35. Uvedená rozhodnutí podporují závěry žalobkyně o tom, že v daném případě je na místě soudní přezkum samotného evidování nesplatných částek daně na osobním daňovém účtu žalobkyně, neboť v důsledku této chybné evidence byla žalobkyně dotčena na své právní sféře.

12. Krajský soud se žalobou zabýval podle § 82 a násl. s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

14. V nyní projednávané věci žalobkyně podáním ze dne 28. 5. 2018 upravila žalobní petit s tím, že navrhla soudu vydat deklaratorní výrok o nezákonných zásazích, které vztáhla pouze na tři exekuční řízení, která byla žalovaným zastavena až poté, co bylo dne 22. 12. 2016 vydáno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 155/2016 – 70, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný potvrdil platební výměry, které byly exekučními tituly pro následnou exekuci. Žalobkyně dále navrhla určit, že vedení nesplatných částek DPH a jejího příslušenství za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 bylo od 22. 12. 2016 nezákonným zásahem. Během ústního jednání ve věci žalobkyně dále upřesnila konec doby, po kterou jednotlivé jí označené zásahy byly nezákonné.

15. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2Aps 1/2005 – 65, které deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.” Ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu se však lze domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají nebo nehrozí jejich opakovaní, v takovém případě se pak lze u soudu domáhat určení, že provedený zásah byl nezákonný.

16. Poté, co soud ověřil, že žaloba je včasná a žalobkyně s ohledem na deklaratorní petit žaloby nebyla povinna vyčerpat jiné právní prostředky ochrany nebo nápravy před správním orgánem (viz rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017 č.j. 1 Afs 58/2017-42), přičemž věc spadá v souladu se shora uvedenou judikaturou do pravomoci správních soudů, přistoupil k posouzení věci samé, aby dospěl k závěru, že shora nastíněné kumulativní podmínky zakládající nezákonný zásah správního orgánu splněny jsou. Postupem žalovaného, který vedl na základě exekučních příkazů ze dne 18. 12. 2013, č.j. 1963184/13/2209-25200-305824, ze dne 13. 11. 2014 č.j. 1923287/14/2209-00540-303504 a ze dne 30. 6. 2016 č.j. 1541828/16/2209-00540-303504 daňovou exekuci i poté, co exekuční tituly v podobě platebních výměrů pozbyly v důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2016, kterým bylo zrušeno odvolací rozhodnutí, jímž byly dotčené platební výměry potvrzeny, právní moci, došlo k přímému zkrácení práv žalobkyně a tento postup lze označit za nezákonný. Rovněž postup žalovaného, který i poté, co Nejvyšší správní soud dne 22. 12. 2016 zrušil jeho rozhodnutí, kterým byly potvrzeny platební výměry představující exekuční tituly, vedl nesplatnou částku DPH s příslušenstvím za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 na osobním daňovém účtu žalobkyně, lze označit za nezákonný.

17. Než se soud zabýval splněním shora uvedených podmínek, bylo pro projednávanou věc klíčovým vyřešení otázky, zda v době vedení dotčených exekucí vůči žalobkyni existoval pravomocný a vykonatelný exekuční titul, neboť jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018 č.j. 6 Afs 399/2017 – 26, vydat exekuční příkaz na daň či její příslušenství, které byly stanoveny (dodatečným) platebním výměrem, lze i v případě, že byla tato daň předmětem zajištění, až poté, co tento platební výměr nabyl právní moci.

18. Ve věci nyní projednávané bylo vůči žalobkyni dne 18. 12. 2013 zahájeno exekuční řízení, a to na základě exekučních příkazů z téhož dne, titulem pro tyto exekuce byl zajišťovací příkaz ze dne 18. 12. 2013. Tento zajišťovací příkaz byl žalobkyní napaden správní žalobou, která byla rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2014 č.j. 10 Af 12/2014 – 131 zamítnuta. Toto rozhodnutí krajského soudu bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016 č.j. 4 Afs 22/2015 – 104 zrušeno spolu s předmětným zajišťovacím příkazem. Následně byly dne 22. 7. 2014 vydány správcem daně platební výměry na DPH za zdaňovací období květen 2010 až duben 2013. Dne 18. 8. 2014 vydal správce daně rozhodnutí o změně exekučního titulu, kterým se staly uvedené platební výměry. Dne 13. 11. 2014 a dne 30. 6. 2016 byly na základě exekučních příkazů, jejichž exekučním titulem byly zmíněné platební rozkazy, zahájeny exekuce vůči žalobkyni. Platební výměry byly žalobkyní napadeny odvoláním, které bylo odvolacím orgánem zamítnuto, kromě platebního výměru vydaného za zdaňovací období květen 2010, který byl odvolacím orgánem zrušen pro nezákonnost. Proti zamítavému odvolacímu rozhodnutí žalobkyně opět brojila správní žalobou, která byla rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 11. 5. 2016 č.j. 10 Af 41/2015 – 106 zamítnuta. Toto rozhodnutí krajského soudu bylo na základě kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšším správním soudem dne 22. 12. 2016 (č.j. 2 Afs 155/2016 - 70) zrušeno spolu s rozhodnutím odvolacího orgánu a věc byla tomuto vrácena k dalšímu řízení. Odvolací finanční ředitelství následně vydalo pouze jediné rozhodnutí, a to dne 7. 12. 2017, kterým pro nezákonnost zrušilo platební výměr za zdaňovací období květen 2010. Zbylé platební výměry dosud nenabyly právní moci.

19. Jak bylo dále zjištěno z obsahu spisového materiálu, v případě exekucí nařízených na základě exekučních příkazů ze dne 18. 12. 2013 č.j. 1962778/13/2209-25200-305824, č.j. 1962794/13/2209-25200-305824 a č.j. 1962653/13/2209-25200-305824, došlo k jejich ukončení, a to jednak uplynutím šestiměsíční zákonné lhůty (§ 190 odst. 2 daňového řádu), jednak z důvodu zrušení bankovních účtů, na které byla vedena exekuce přikázáním pohledávky a jednak z důvodu vydražení všech předmětů, které byly předmětem dražby. Všechny tyto exekuce vedené na základě exekučních příkazů, jejichž titulem byly platební výměry, které na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dne 22. 12. 2016 pozbyly právní moci, byly ukončeny přede dnem vydání uvedeného rozhodnutí.

20. Exekuce nařízená na základě exekučního příkazu ze dne 18. 12. 2013 č.j. 1963184/13/2209- 25200-305824 byla zastavena na základě § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 5. 2018.

21. Exekuce nařízená na základě exekučního příkazu ze dne 13. 11. 2014 č.j. 1923287/14/2209- 00540-303504 byla zastavena na základě § 181 odst. 2 písm. a) daňového řádu, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 5. 2018.

22. Exekuce nařízená na základě exekučního příkazu ze dne 30. 6. 2016 č.j. 1541828/16/2209-00540- 303504 byla zastavena na základě § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 5. 2018.

23. Z uvedeného je zřejmé, že exekuce vedené vůči žalobkyni i poté, co bylo dne 22. 12. 2016 vydáno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na jehož základě platební výměry, představující exekuční tituly, pozbyly právní moci a jimi doměřená daň nebyla splatná, byly žalovaným vedeny nezákonně.

24. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v již shora zmiňovaném a pro projednávanou věc stěžejním rozhodnutí ze dne 14. 3. 2018 č.j. 6 Afs 399/2017 – 26: „[…] ačkoli daňový řád nepřiznává odvolání proti dodatečným platebním výměrům výslovně odkladný účinek, nebyly dány podmínky pro zahájení exekučního řízení, neboť doměřená daň dosud nebyla splatná. Ke splatnosti daně došlo až ke dni právní moci rozhodnutí, jímž Odvolací finanční ředitelství zamítlo odvolání stěžovatelky proti dodatečným platebním výměrům ...“ 25. Vzhledem k tomu, že platebními výměry vyměřená daň dosud nebyla splatná, neboť tyto platební výměry, na jejichž základě probíhala exekuce, nebyly v důsledku rozhodnutí NSS ze dne 22. 12. 2016 vykonatelné, byly exekuce realizované po 22. 12. 2016 žalovaným prováděny nezákonně a z tohoto důvodu krajský soud vyhověl deklaratornímu návrhu žalobkyně na zpětné učení nezákonnosti těch exekucí, které probíhaly po datu 22. 12. 2016.

26. Stejné důvody vedly krajský soud i k tomu, že vyhověl návrhu žalobkyně, kterým navrhla určit, že evidování nesplatných částek DPH za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 včetně příslušenství k této dani na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně, bylo ode dne 22. 12. 2016 nezákonným zásahem. Spolu s tímto návrhem žalobkyně doložila kopii Přehledu stavů osobních daňových účtů ke dni 29. 3. 2018, ze které vyplývá, že k tomuto dni byl na osobním daňovém účtu žalobkyně evidován nedoplatek ve výši 292 422 114,56 Kč.

27. K relevanci soudního přezkumu ve věcech daňové evidence prostřednictvím osobního daňového účtu se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, zmínit lze např. rozhodnutí ze dne 9. 3. 2016 č.j. 3 Afs 251/2015 – 34, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura tohoto soudu stran přezkumu zákonnosti daňové evidence. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že samotná evidence daní, resp. vystavení potvrzení o stavu osobního daňového účtu, nemůže samo o sobě představovat zásah do veřejných subjektivních práv daňového subjektu, neboť má povinnosti daňového subjektu pouze evidovat, nikoli zakládat, měnit či rušit, nicméně soudní přezkum evidence daní a výstupů z ní by měl být připuštěn tehdy, pokud chybným vedením evidence daní dojde k nesprávnému určení práv, respektive daňových povinností, tedy k tomu, že stav evidence daní neodpovídá stavu, o němž správce daně rozhodl při své nalézací a rozhodovací činnosti. Tento případ nastal i nyní, kdy údaje v evidenci na osobním daňovém účtu žalobkyně neodpovídaly faktickému stavu. Exekuce vůči žalobkyni probíhaly na základě exekučních příkazů vydaných v důsledku daňových nedoplatků nesprávně evidovaných na osobních daňových účtech žalobkyně. Přestože exekučním titulem v projednávané věci nebyl samotný výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní, je zřejmé, že exekuce musela probíhat na základě informací získaných z této evidence, v níž jsou evidovány veškeré uhrazené a neuhrazené částky daně. Správce daně minimálně před zahájením exekuce musel z evidence na osobním daňovém účtu žalobkyně ověřit, zda ze strany žalobkyně nebylo na základě vydaných dodatečných platebních výměrů plněno. Chybné údaje v této evidenci v podobě nesplatných částek daně z přidané hodnoty na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně zasáhly právní sféru žalobkyně, a proto byly podmínky § 82 s. ř. s. i v tomto případě splněny. Soud k tomuto shrnuje, že žalobkyně v daném případě byla oprávněna označit za nezákonný zásah rovněž evidování daňového nedoplatků na svém osobním daňovém účtu.

28. Jak bylo krajským soudem konstatováno shora, daň stanovená dotčenými platebními výměry nebyla ode dne 22. 12. 2016 splatná, neboť tyto platební výměry nebyly od tohoto data vykonatelné, z tohoto důvodu nebylo možné na osobním daňovém účtu žalobkyně ode dne 22. 12. 2016 evidovat nedoplatek. Pokud tedy tento nedoplatek byl evidován i po tomto datu, což bylo žalobkyní prokázáno, a ani žalovaný tuto skutečnost nijak nerozporoval, jak vyplývá z podaného vyjádření, kde žalovaný uvedl, že až ode dne 17. 4. 2018 tento účet žalobkyně vykazoval přeplatek, pak nelze než dospět k závěru, že i v tomto případě došlo ze strany žalovaného ode dne 22. 12. 2016 k nezákonnému zásahu do práva žalobkyně na to, aby na jejím osobním daňovém účtu nebyl evidován nedoplatek na DPH a jejím příslušenství za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013 s důsledky, které evidence tohoto nedoplatku způsobuje. (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013 č.j. 9 A 130/2012 – 35)

29. S ohledem na shora uvedené soud shledal, že žalobkyně byla postupem žalovaného, který vůči ní vedl exekuce i poté, co exekuční tituly pozbyly právní moci, přímo zkrácena na svých právech. K tomuto zkrácení došlo i v případě nezákonně evidovaných nedoplatků na osobním daňovém účtu žalobkyně, které byly u žalobkyně evidovány i poté, co platební výměry, jimiž byly nedoplatky na dani doměřeny, pozbyly právní moci.

30. Jak vyplynulo z průběhu řízení před soudem, ke dni rozhodování tohoto soudu již k uvedeným nezákonným zásahům nedochází a netrvají ani důsledky těchto zásahů, když k ukončení dotčených exekucí vedených na základě exekučních příkazů č.j. 1963184/13/2209-25200-305824, č.j. 1923287/14/2209-00540-303504 a č.j. 1541828/16/2209-00540-303504 došlo na základě jejich zastavení žalovaným, a to rozhodnutími o zastavení exekuce ze dne 15. 5. 2018 č.j. 1345952/18/2209-00540-303504 a č.j. 1345984/18/2209-00540-303504 (v případě exekucí vedených na základě exekučních příkazů č.j. 1963184/13/2209-25200-305824 a č.j. 1541828/16/2209-00540-303504) a rozhodnutím o zastavení exekuce ze dne 3. 5. 2018 č.j. 1266556/18/2209-00540-303504 (v případě exekuce vedené na základě exekučního příkazu č.j. 1923287/14/2209-00540-303504). Rovněž nedoplatek na debetní straně osobního účtu žalobkyně již není evidován, přičemž datum, kdy došlo k výmazu nedoplatků, nebylo z obsahu daňového spisu ani z vyjádření žalovaného učiněného v průběhu ústního jednání zjištěno, když známé je pouze datum, kdy se na osobním daňovém účtu objevil přeplatek na DPH, k čemuž došlo dle 17. 4. 2018. Vzhledem k přesně nezjištěnému datu ukončení tohoto nezákonného zásahu, vymezil krajský soud tento konec způsobem blíže specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který v řízení úspěch neměl. V daném případě byla úspěšná žalobkyně, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 17 695 Kč, představující vynaložený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (2 × 2 000 Kč), náklady právního zastoupení advokátem za tři úkony právní služby [§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] po 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 advokátního tarifu], 3 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu (čas strávený na trase Katovice – České Budějovice a zpět – celkem 2 hodiny cesty – 4 × 30 minut) 400 Kč, dále cestovné na soudní jednání Katovice – České Budějovice a zpět – 2 × 64 km [spotřeba 5,4 l/nafty/100 km, při sazbách dle § 4 písm. c) a § 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.] v celkové výši 718 Kč a 21 % DPH ve výši 2 377 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení představují částku 17 695 Kč.

Poučení