50 A 27/2017 - 64

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Věry Balejové v právní věci Žalobkyně: X bytem X zast. JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem Štěpánská 644/35, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti : Obec Borová Lada, sídlem Borová Lada 38, 384 92 Borová Lada zast. JUDr. Tomášem Samkem, advokátem sídlem Pražská 140, 261 01 Příbram o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017 č. j. KUJCK 17393/2017/OZZL/2 O-5/17 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Zúčastněné osobě se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti usnesení Městského úřadu Vimperk, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno správní řízení o návrhu na vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 správního řádu, že stavebníkovi obci Borová Lada nevzniklo z výroku E) vydaného stavebního povolení č. j. ŽP 9384/13-KUB ze dne 17. 7. 2013 právo zřídit stavbu vodního díla ČOV na pozemcích č. 108/5, 132/1 a 293/4 v k. ú. Borová Lada zahájené dne 21. 10. 2016 tak, že napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a shora citované usnesení Městského úřadu Vimperk bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že stavba čistírny odpadních vod byla povolena výrokem č. E) stavebního povolení vydaným Městským úřadem Vimperk dne 17. 7. 2013. Žalobkyně zjistila z vyrozumění Správy Národního parku Šumava výskyt chráněných druhů živočichů, proto stavba nemůže být pro chybějící podkladové rozhodnutí o výjimce z ochrany podle § 56 zákona o ochrany přírody a krajiny zahájená. Její rodinný dům se nachází v blízkosti záměru stavby vodního díla ČOV, a proto se stavba dotýká hmotných subjektivních práv žalobkyně a narušuje její práva na zdravé životní prostředí. Žalobkyně proto podala dne 21. 10. 2016 návrh, aby správní orgán rozhodl deklaratorním rozhodnutím podle § 142 správního řádu, že stavebníkovi Obci Borová Lada nevzniklo z výroku E) vydaného stavebního povolení právo zřídit výstavbu vodního díla ČOV na pozemcích parc. č. 108/5, 132/1 a 293/4 v k. ú. Borová Lada. Žalobkyně již před povolením stavby vodního díla ČOV namítala, že je potřeba, aby stavebník požádal orgán ochrany přírody o povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, což však stavebník neučinil, a proto vydané stavební povolení nemá právní účinky v podobě oprávnění zřídit stavbu. Prvoinstanční správní orgán zastavil řízení s odkazem na § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť se jedná o právně nepřípustnou žádost. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala.

3. Žalobkyně v odvolání namítá, že postup podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu je nesprávný a nezákonný. Je nepochybné, že o vzniku práva zřídit stavbu vodního díla ČOV existují výrazné pochybnosti, proto je nezbytné jejich existenci potvrdit či vyvrátit, nikoliv žádost o vydání rozhodnutí o jejich existenci odmítnout pro zjevnou právní nepřístupnost, protože § 142 správního řádu je prostředkem nápravy takového škodlivého stavu. Žalobkyně brojila v odvolání proti tomu, že je nepřezkoumatelné odůvodnění postupu podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu v napadeném usnesení správní orgán neuvedl, proč je žádost žalobkyně zjevně právně nepřípustná. Podle žalobkyně neexistuje pro zastavení řízení žádný zákonný důvod. Napadené rozhodnutí rovněž považuje žalobkyně za nepřezkoumatelné, a to zejména pasáž na straně 4. Žalovaný rovněž nepředložil žádnou právní úvahu o právní nepřípustnosti návrhu žalobkyně učiněného dle § 142 správního řádu.

4. Odvolací námitky žalobkyně nebyly řádně vypořádány. Odvolací orgán napravil vadu nepřezkoumatelnosti sám tak, že doplnil úvahy prvoinstančního orgánu, což způsobuje nezákonnost řízení. Takovou pravomoc správní orgán nemá. Žalobkyně brojí proto proti nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť v napadeném rozhodnutí chybí skutkové a právní úvahy stavebního úřadu. Žalovaný namísto obhajoby aplikace ustanovení 66 odst. 1 písm. b) správního řádu podává obsáhlý výklad důvodů, proč je stavební povolení nezměnitelné, což je irelevantní.

5. Dále žalobkyně uvádí, že úvahy uvedené žalovaným na straně 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí k odvolací námitce uvedené pod písm. i) jsou zcela mimo předmětné řízení, jestliže žalovaný argumentuje tím, že stavební povolení bylo již přezkoumáno odvolacím orgánem.

6. Žalovaný zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný se nesprávně vyhnul meritornímu výroku rozhodnutí a řízení zastavil, aniž vyslovil, zda stavebník má právo stavět. Správní orgán měl návrh žalobkyně zamítnout, pokud se domníval, že je nemožné mu vyhovět nikoli řízení zastavit a své rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnit.

7. Podle žalobkyně je přípustný postup podle § 142 správního řádu, neboť návrh na zahájení řízení podle § 142 správního řádu není a nemůže být ani řádným ani mimořádným opravným prostředkem, jako se snaží žalovaný podsouvat. V souvislosti s tím odkazuje na rozsudek NSS č. j. 7 As 100/2014 - 52, dle něhož jestliže předmětné stavební povolení nabylo právní moci a založilo práva a povinnosti účastníkům řízení, nebrání nic tomu, aby deklaratorním výrokem žalovaný rozhodl, že právo zřídit stavbu vzniklo. Žalovaný se však namísto toho vyhýbá rozhodnutí o této otázce a označuje žádost žalobkyně za zjevně právně nepřípustnou a obviňuje ji ze zneužití práva.

8. Trvání práv z výroku E) vydaného stavebního povolení č. j. ŽP 9384/13-KUB z 17. 7. 2013 nelze řešit v rámci jiného správního řízení, neboť objektivní lhůty pro to již uplynuly a toto povolení bylo vydáno v rozporu se zákonem, konkrétně k § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, proto nastaly podmínky dané ustanovení § 142 odst. 2 správního řádu.

9. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný zcela pominul dokazování, jestliže označil návrh za zjevně nepřípustný.

10. Nesprávný je názor správního orgánu, že může být výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny vydána až po umístění a povolení předmětné stavby.

11. Rovněž došlo k porušení ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu, jestliže se žalovaný nezabýval požadavkem, zda je vydání deklaratorního rozhodnutí nezbytné pro uplatnění práv žalobkyně. Žalobkyně svou aktivní legitimaci řádně odůvodnila odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu, jestliže nebylo možné trvání či vznik práv ze stavebního povolení řešit v rámci jiného správního řízení. Dále žalobkyně v žalobě reagovala na judikaturu citovanou žalovaným v napadeném rozhodnutí s tím, že aplikace rozsudku NSS č. j. 1 As 92/2011 – 182 je zcela nepřiléhavá. Žalobkyně odkázala na rozsudek NSS č. j. 4 As 62/2016 -18, neboť se jedná o obdobný případ.

12. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření sdělil, že v daném případě za existence stavebního povolení, jehož právní moc nebyla posouzena jako nesprávná, mělo být stanoveno dle § 142 správního řádu, že stavebníkovi nevzniklo k výroku E) stavebního povolení právo zřídit stavbu vodního díla ČOV. Žalobkyně v daném případě však nenamítá nenabytí právní moci rozhodnutí, nejde tedy o pochybení v doručování, to nebylo namítnuto, proto správně správní orgán nerozhodoval věcně o žádosti a řízení zastavil. Tento postup považoval žalovaný za správný, jestliže bylo pravomocným rozhodnutím, které již nelze z důvodu nezákonnosti přezkoumat, přiznáno právo stavby. Nelze tedy poukázáním na nezákonnost (absence výjimky dle § 56 zákona, č. 114/1992 Sb.), polemizovat o vzniku tohoto práva. Připustit takovou polemiku by znamenalo zásah do právní jistoty.

13. K námitce, že v celém rozhodnutí není dle žalobkyně úvaha o tom, proč je žádost žalobkyně zjevně právně nepřípustná, žalovaný sdělil, že tuto základní úvahu lze vyčíst z jednotlivých bodů k odvolacím námitkám v napadeném rozhodnutí. Právě proto, aby nebyly označeny námitky, se kterými se žalovaný nevypořádal, je mimo jiné na straně 9 napadeného rozhodnutí kapitola závěr. Žalobkyně ani navíc neuvedla, že by v řízení o žádosti o vydání stavebního povolení byla zkrácena na svých právech. Stavební povolení dnes již nelze pro marné uplynutí lhůt přezkoumat, proto nelze ani připustit postup dle § 142 správního řádu. Deklarovat dle § 142 správního řádu, že pravomocné rozhodnutí je z části nepravomocné, nelze. Polemika o správnosti původního rozhodnutí o stavebním povolení je z důvodu existence zásady právní jistoty nepřípustná. Žalovaný nesouhlasí se žalobkyní, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrno z jakého důvodu bylo řízení zastaveno, a to na základě existence pravomocného stavebního povolení, které již nelze podrobit přezkumu podle správního řádu. Žalovaný v souvislosti s tím odkazuje na odůvodnění rozhodnutí minimálně bodu g), h), ch) odvolání a dále na úvahy z pohledu dostupné judikatury v části III. na straně 6 napadeného rozhodnutí a na kapitolu IV. závěr. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí nechybí skutková zjištění, která odpovídají charakteru tohoto řízení a způsobují jeho ukončení, tak právní zjištění. Ve vyjádření žalovaný rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to zejména na rozsudek NSS č. j. 2 As 72/2013-65, 2 As 72/2013-65. Žalovaný zdůraznil, že posuzovat zákonnost stavebního povolení již nelze. Posouzení, zda jako podklad stavebního povolení byla udělena výjimka dle § 56 zákona č. 114/1991 Sb. a pokud nebyla, zda měla být, není již možné. I kdyby tomu tak mělo být, správní orgán nemůže učinit jiný závěr, neboť stavební povolení nabylo již v právní moci. Proto není zde možnost dle § 142 správního řádu stanovit, že tomu tak vlastně tak není. Žalobkyně neuvedla skutečnosti, ze kterých by mohlo být dovozeno, že stavební povolení není v právní moci. Proto žalovaný má za to, že není možno dle § 142 správního řádu vydat rozhodnutí, neboť právní moc stavebního povolení rozporována nebyla. Dle žalovaného není možno vydat rozhodnutí o existenci práva, které bylo konstituováno stavebním povolením vydaným dne 17. 7. 2013.

14. Žalobkyně zaslala repliku k vyjádření žalovaného, ve které zejména zdůraznila vadný procesní postup žalovaného, který zastavil řízení místo, aby rozhodl ve věci. Žaloba není odvoláním a podaný návrh na vydání deklaratorního rozhodnutí nenapadl právní moc vydaného stavebního povolení, pouze navrhoval deklarovat, že stavebníkovi nevzniklo z výroku E) vydaného stavebního povolení právo zřídit stavbu vodního díla ČOV. Soud by se tedy měl zabývat primárně tím, zda byly důvody zastavit celé řízení a vůbec nerozhodnout ve věci samé. Podle žalobkyně, došla-li její žádost správnímu orgánu, bylo řízení zahájeno a správní orgán měl povinnost rozhodnout.

15. Žalovaný reagoval na repliku žalobkyně. Má za to, že postup správních orgánů byl správný, řízení bylo zastaveno, protože řízení nemělo být vůbec vedeno. Žalovaný má za to, že nelze přezkoumávat otázky povolení výjimky, které mohlo být předmětem stavebního povolení, nebo může být předmětem samostatného řízení o udělení výjimky. Žalovaný opětovně poukázal na to, že žalobkyně napadá věcnou stránku vydaného stavebního povolení, k čemuž dle žalovaného nemá právo. Mohla napadat pouze procesní stránku, a to nabytí právní moci, pokud by tato byla předmětem pochybností.

16. Žalobkyně opětovně zaslala repliku k vyjádření žalovaného, ve které opětovně poukázala na to, že stavebníkovi nevzniklo z výroku E) vydaného stavebního povolení ze dne 17. 7. 2013 právo zřídit stavbu vodního díla ČOV, a to mimo jiné s ohledem na sdělení Správy Národního parku Šumava ze dne 8. 9. 2016, že se na území stavby ČOV vyskytují chráněné druhy živočichů, proto stavbu nelze provést ani zahájit.

17. Zúčastněná osoba Obec Borová Lada navrhovala zamítnutí žaloby, ztotožnila se s odůvodněním napadeného rozhodnutí.

18. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

19. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně si podala dne 21. 10. 2016 žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí dle § 142 správního řádu, že stavebníkovi obci Borová Lada nevzniklo z výroku E) vydaného stavebního povolení č. j. ŽP 9384/13-KUB ze dne 17. 7. 2013 právo zřídit stavbu vodního díla ČOV na pozemcích parc. č. 108/5, 132/1 a 293/4 v k. ú. Borová Lada. Tvrzení o nenabytí právních účinků výroku E) stavebního povolení bylo odůvodněno tím, že stavebníkovi nebyla vydána výjimka dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., která navazuje na § 67 téhož zákona. Rovněž nebylo započato se stavebnou do 2 let po vydání povolení. Dále žalobkyně poukázala na to, že byl podán návrh i na obnovu stavebního řízení.

20. Prvostupňový správní orgán žádost žalobkyně posoudil jako zjevně právně nepřípustnou, a proto ji podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavil. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že postup podle § 142 správního řádu nelze využít, neboť se jedná o postup, kterým má být rozhodováno o právech a povinnostech, které nejsou nebo nemohou být předmětem jiného správního řízení. Dále by žadatelka měla prokázat, že takové rozhodnutí je nezbytné k uplatnění jeho práv. Postupu podle § 142 správního řádu se žalobkyně domáhá proto, že lhůty pro přezkum původního rozhodnutí již uplynuly. Žalobkyně žádá o určení, že právo zřídit stavbu vodního díla nevzniklo, což je zjevně v rozporu s obsahem návrhu, ve kterém je tvrzeno, že takové právo sice vzniklo, ale mělo následně jako nevyužité zaniknout. Proto je žádost zcela zjevně právně nepřípustná, neboť v dané věci již bylo vydáno stavební povolení, které je pravomocné. Žalobkyně se proti uvedenému rozhodnutí odvolala, její odvolání bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a usnesení Městského úřadu Vimperk ze dne 30. 11. 2016 bylo potvrzeno, neboť rozhodnutí ani osvědčení dle § 142 odst. 2 správního řádu vydat nelze, neboť se nejedná o pochybnost existence stavebního povolení ani jeho právní moci, neboť není rozporováno doručení všem účastníkům řízení. Žalobkyně ani neuvedla, že by v řízení o žádosti o vydání stavebního povolení byla zkrácena na svých právech. Stavební povolení již přezkoumat nelze, a proto není namístě řešit namítanou otázku absence výjimky dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. K tomu žalovaný poznamenal, že podkladem stavebního povolení bylo mimo jiné i vyjádření orgánu ochrany přírody ze dne 7. 7. 2010. Ustanovení § 142 správního řádu není prostředkem nápravy škodlivého stavu. Polemika o správnosti původního rozhodnutí o stavebním povolení je z důvodu existence zásady právní jistoty nepřípustná.

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. V daném případě je zejména mezi účastníky na sporu, zda je důvod pro zastavené řízení o žádosti žalobkyně z důvodu zjevné právní nepřípustnosti ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, jestliže žalobkyně požadovala vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že stavebníkovi nevzniklo z výroku E) vydaného stavebního povolení právo zřídit stavbu vodního díla, které nabylo právní moci dne 19. 8. 2013.

23. Závěr o právní nepřípustnosti dovodily oba správní orgány z toho, že stavební povolení je pravomocné, přičemž žalobkyně nezpochybňovala právní moc citovaného rozhodnutí.

24. Krajský soud uvádí, že zjevná právní nepřípustnost představuje neurčitý právní pojem, který je však nutno vykládat restriktivním způsobem. Podle ustanovení § 66 správního řádu totiž takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví. Z důvodu ochrany práv účastníka řízení je proto možno k tomuto způsobu rozhodnutí přikročit jen tehdy, jestliže je skutečně již na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět. To znamená, že tato nepřípustnost musí být patrná již ze samotné žádosti nikoli teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. Jako příklad zjevné právní nepřípustnosti lze například uvést situaci, kdy o přiznání oprávnění vázaného na dosažení určitého věku žádá osoba, která této hranice nedosáhla, případně žádost o přiznání určitého oprávnění, které může získat toliko právnická osoba, podá osoba fyzická. Smyslem tohoto ustanovení je to, aby se takovou žádostí, u které je zcela zjevné, že jí nemůže být vyhověno, neboť to právní úprava neumožňuje, správní orgán se nemusel po věcné stránce zabývat. Žádost může být kvalifikována jako zjevně nepřípustná, pokud při jejím posuzování nebude správní orgán muset uplatňovat správní uvážení, respektive vykládat neurčité právní pojmy. V takovém případě podle ustanovení § 45 odst. 3 správního řádu postupovat nelze a správní orgán by musel žádost posuzovat meritorně a teprve na základě proběhlého správního řízení již případně žádost zamítnout rozhodnutím.

25. Je proto namístě zodpovědět otázku, zda v daném případě městský úřad vyhodnotil žádost správně, když ji označil za zjevně právně nepřípustnou.

26. Žalobkyně namítá, že o vzniku práva zřídit stavbu vodního díla ČOV existují výrazné pochybnosti, neboť prvoinstanční orgán byl vyrozuměn Správou Národního parku Šumava ze dne 8. 9. 2016, že se na území stavby ČOV vyskytují chráněné druhy živočichů. Stavbu tedy nelze provést ani zahájit, neboť podle žalobkyně o existenci práv z vydaného stavebního povolení existují významné pochybnosti, a proto je nezbytné jejich existenci potvrdit či vyvrátit, a proto je namístě přípustnost návrhu žalobkyně podle § 142 správního řádu.

27. Z § 142 odst. 1 správního řádu vyplývá, že správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu znamená, že v jakýkoliv případech, kdy právní úprava svěřuje správním orgánům působnost (věcnou příslušnost) spočívající především ve vydávání rozhodnutí, popřípadě jiných správních úkonů, jimiž se zakládají práva a povinnosti (opatření obecné povahy), mohou tyto správní orgány podle § 142 a za podmínek v něm uvedených rozhodovat též o tom, zda určitá práva a povinnosti, tj. právní vztahy vznikly nebo nevznikly či zanikly nebo nezanikly. To platí i pro případy, kdy je správnímu orgánu ve zvláštních zákonech svěřeno rozhodovat spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů. I v těchto případech je možné domáhat se na základě § 142 správního řádu deklaratorního rozhodnutí.

28. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že vydání deklaratorního rozhodnutí je nezbytné pro uplatnění jejich práv. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2015 č. j. 11 A 116/2014-32, podle kterého vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 správního řádu nemá sloužit toliko jen ke konstatování, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá nebo zda zanikl a kdy se stalo, ale má být zejména nezbytným podkladem pro následné další konkrétní kroky žadatele k ochraně jeho subjektivního práva, přičemž účel vydání deklaratorního rozhodnutí musí být jasně pojmenován a musí být rovněž právně uskutečnitelný, tj. musí být zřejmé, že určitá práva konkrétnímu žadateli svědčí a musí být prokázáno, že k jejich ochraně a následným krokům ve věci je rozhodnutí podle § 142 správního řádu nezbytné a že jej tedy nelze dosáhnout jinak. Tato skutečnost žalobkyni nebyla prokázána, jestliže změny rozhodnutí bylo možno dosáhnout jinak, opravnými prostředky.

29. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že správní orgány zatížily rozhodnutí nepřezkoumatelností, neboť není řádně odůvodněno, z jakého důvodu došlo k zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Prvostupňový správní orgán opřel výrok svého rozhodnutí o závěr, že v dané věci již bylo vydáno rozhodnutí (stavební povolení), které je ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 správního řádu závazné pro účastníky řízení a všechny správní orgány, a proto je žádost zjevně nepřípustná, přičemž žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že jestliže nebylo rozhodováno věcně o žádosti a řízení bylo zastaveno, pak správní orgán nemusel vést v úvahu o tom, zda stavební povolení nemá a nikdy nemělo účinky předpokládané § 67odst. 1 správního řádu. Jiná úvaha o právní nepřípustnosti návrhu žalobkyně učiněna nebyla. Podle žalobkyně tak chybí skutkové a právní úvahy stavebního úřadu.

30. Soud má za to, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť bylo řádně správním orgánem odůvodněno, proč došlo k zastavení řízení. Z odůvodnění vyplývá, že řízení bylo zastaveno, a to právě pro existenci pravomocného stavebního povolení. V odůvodnění jsou uvedeny, jak skutkové, tak i právní úvahy stavebního úřadu, a to zejména na straně 4 až 5, kde se žalovaný vyjadřoval k námitce žalobkyně uvedené pod písmenem g), h) i ch). Zcela je zřetelné z jakého důvodu považuje správní orgán stavební povolení za nezměnitelné. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné.

31. Soud považuje postup správních orgánů za zcela správný, jestliže žádost žalobkyně byla vyhodnocena jako zjevně právně nepřístupná, jestliže bylo již pravomocně rozhodnuto v dané záležitosti, proto nezbývalo správním orgánům, než řízení zastavit. Správní orgán zjistil, že předmětné rozhodnutí je pravomocné, byla tak splněna podmínka pro zastavení řízení. Správní orgán zjistil překážku bránící ve vedení řízení, neprováděl již žádné dokazování ve věci samé, kdy s ohledem na právní moc byla zjevná právní nepřípustnost předmětné žádosti. Zcela správně pak nebyla posuzována zákonnost stavebního povolení, jestliže řízení bylo zastaveno pro zjevnou právní nepřípustnost. Rovněž zcela správně se správní orgány nezabývaly tím, zda jako podklad stavebního povolení byla udělena výjimka ve smyslu § 56 zákona o ochraně přírody. Tuto skutečnost v rámci řízení dle § 142 správního řádu hodnotit nelze. V souvislosti s tím soud poznamenává, že předmětné rozhodnutí o povolení stavby je již v právní moci. Postup dle § 142 správního řádu není subsidiární postup dle § 81 správního řádu, nebo postupu ve smyslu § 94 správního řádu. I v případě, že by bylo vydáno předmětné stavební povolení v rozporu se zákonem a nabylo právní moci, nelze se domáhat ve smyslu § 142 správního řádu vydání deklaratorního rozhodnutí, že stavebníkovi nevzniklo z výroku E) vydaného stavebního povolení právo zřídit výstavbu vodního díla ČOV na předmětných pozemcích k. ú. Borová Lada, jestliže v současné době již uplynuly všechny lhůty pro podání odvolání a rovněž tak i pro přezkum rozhodnutí. Správní orgán nemůže v rámci řízení dle § 142 správního řádu rozhodnout výrokem, že stavební povolení není pravomocné. Ani v rámci tohoto řízení nemůže přezkoumávat, zda výjimka dle § 56 zákona č. 114/1991 Sb., měla být nezbytným podkladem pro rozhodnutí. Rovněž nemůže být ani zpochybněno doručování, jestliže bylo doručováno veřejnou vyhláškou.

32. Zcela nepřípadně je žalobkyní odkazováno na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4As 62/2016-18 ze dne 15. 4. 2016, neboť v rámci tohoto rozsudku byla řešena otázka doručení rozhodnutí, neboť tato okolnost nebyla v předmětném případě rozhodná. Soud poznamená, že žalobkyně ani námitku ohledně právní moci nevznesla.

33. Zcela nedůvodně je žalobkyní uváděno, že důvodem nenabytí právní moci rozhodnutí je okolnost, že toto povolení bylo dle žalobkyně vydáno v rozporu se zákonem, konkrétně s § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Na základě tohoto tvrzení nelze učinit závěr, že by stavebníkovi nevzniklo z výroku E) stavebního povolení právo zřídit stavbu vodního díla ČOV, neboť není sporu o tom, že stavební povolení je pravomocné.

34. K námitce žalobkyně, že stavebník dosud stavbu ani formálně nezahájil, a že tedy stavební povolení pozbývá platnosti, soud uvádí, že tato okolnost je zcela v rámci její žádosti dle § 142 správního řádu irelevantní.

35. Zcela správně je žalovaným odkazováno na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 52 A 67/2012-38 ze dne 10. 4. 2013, jestliže v daném případě bylo pravomocně rozhodnuto o právu provést předmětnou stavbu na základě stavebního povolení, proto je zcela nedůvodně namítána absence výjimky. Soud má za to, že jestliže bylo v daném případě vydáno pravomocné rozhodnutí, není možno rozhodovat v rámci řízení dle § 142 správního řádu o tom samém předmětu tedy, zda bylo právo, které bylo tímto rozhodnutím již konstituováno, je či není.

36. Na základě shora uvedeného krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož neúspěšná žalobkyně neměla právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému toto právo nevzniklo, neboť mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly.

38. Osobě zúčastněné na řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť jí soudem nebyla ukládána žádná povinnost (§ 60 odst. 5 s.ř.s).

Poučení