50 A 29/2019 - 50

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: Mgr. L. J. bytem zastoupen Mgr. Janem Harcubou, advokátem sídlem Palackého 1327, Mladá Boleslav proti žalovanému: náčelník Vojenské policie sídlem Rooseveltova 620/23, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 1. 2019, č. j. 96-25-65/2012-5104 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 25. 3. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2019, č.j. 96-25-65/2012-5104, jímž byl změněn výrok I. a II. provostupňového rozhodnutí tak, že odvolání bylo částečně vyhověno a žalobci přiznán nárok na odměny za služební pohotovosti, které se staly splatnými v období od 22. 3. 2009 do podání žádosti a přiznán úrok z prodlení z částek odpovídajících výši odměn za nařízené služební pohotovosti. Odvolání proti výroku III. o nároku na odměnu za služební pohotovost zařazením žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Podanou žalobou se žalobce brání proti rozhodnutí žalovaného ve druhém výroku, který se vztahuje k bojové a mobilizační pohotovosti. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhl provedení důkazů ve formě výslechu svědků, které správní orgány odmítly vyslechnout. Navržení svědkové mohou potvrdit, že ke vztahu bojové a mobilizační pohotovosti byli poučeni tak, že tato pohotovost je nařízena na celou dobu roku. Z navržených svědeckých výpovědí a listin bylo možno dovodit, že příslušníci nedisponovali znalostmi o systematice bojové a mobilizační pohotovosti a nebyli srozuměni s tím, že tu bylo možno vyhlásit až ve stavu ohrožení státu. V žalobě vyjmenovaní svědkové v bodu 4 nikdy netvrdili, že prováděli poučení zaměřené na předpisy týkající se bojové a mobilizační pohotovosti. Taková pohotovost byla nařizována i u jiných útvarů a příslušníkům za ni poskytována odměna. Rozsah seznámení příslušníků s předpisy je vyhrazen v rámci školení a porad nadřízenému. Pokud taková povinnost splněna není, nelze takovou okolnost přičítat k tíži podřízeného.

3. Prověrky ověření aktuálního spojení nesloužily pouze k ověření správnosti kontaktních údajů, ale k zabezpečení dosažitelnosti. Těmito prověrkami spojení byl žalobce omezen.

4. Skutečnost, že bojová pohotovost byla u daného velitelství nařízena, vyplývá z vnitřních rozkazů 1 z let 2011 a 2012 a z dokumentu výstavba a plánování. Jestliže žalobce důvěřoval v zákonnou povinnost uposlechnout rozkaz nadřízeného, neměl být v této důvěře zklamán. To má význam z hlediska žalobcova legitimního očekávání. Prve uvedené vnitřní rozkazy č. 1 a provádění prověrek spojení potvrzují nastavenou praxi. Žalobci žádná odměna za bojovou a mobilizační pohotovost poskytnuta nebyla.

5. Žalobci nebylo umožněno seznámit se s písemnostmi, jejichž předložení požadoval, žalobce namítal podjatost úředně pověřených osob, což je dovozováno ze způsobu vedení výslechu svědků.

6. Byla vedena nátlaková jednání se žadateli o proplacení služební pohotovosti. V té souvislosti uplatněným důkazním návrhům žalobce nebylo vyhověno.

7. Žalobci nebyl přiznán nárok na úhradu úroků z odměn za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobcovo jméno je sice uvedeno ve vnitřních rozkazech velitele č. 1/2011 a č. 1/2012, jako osoby zařazené do bojové a mobilizační pohotovosti s časovou normou 360 minut. Takovým zařazením však žalobci nevyvstalo takové omezení, které by mělo znaky služební pohotovosti. Jedná se o pouhé předurčení k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti vztahující se na další příslušníky téhož velitelství. Do režimu pohotovosti by se žalobce dostal výlučně na základě zvláštního nařízení náčelníka Generálního štábu. Systém bojové a mobilizační pohotovosti byl několikrát podroben soudnímu přezkumu, při kterém byla argumentace jednotlivých žadatelů požadujících odměnu za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti odmítnuta. Pojem bojové a mobilizační pohotovosti byl vyložen Nejvyšším správním soudem a právě ve smyslu takto přijatého výkladu bylo rozhodnuto.

9. K poučování příslušníků se uvádí, že na daném velitelství k němu docházelo jedenkrát ročně v rámci velitelských příprav útvaru a i poučování příslušníků bylo předmětem přezkoumání Nejvyšším správním soudem, který shledal, že ze svědeckých výpovědí plyne, že bojová a mobilizační pohotovost platí pro případ vyšší bojové pohotovosti. Výpovědi bývalých vrcholných představitelů velitelství se nikterak razantně neodchylují od výpovědí řadových příslušníků. Osobní zájem na výsledku řízení představitelů velitelství nebyl prokázán. Žalobci nebyla nařízena nepřetržitá bojová a mobilizační pohotovost a žalobce v době platnosti konkrétních vnitřních rozkazů nebyl omezen ve způsobu trávení svého volného času a nebylo prokázáno, že by byl poučován jinak. Žalobce nikdy nebyl z titulu bojové a mobilizační pohotovosti povolán do zaměstnání a nikdy nebyl sankcionován za to, že se po aktivaci do zaměstnání nedostavil. Žalobci nebyla ukládána žádná omezení srovnatelná svou intenzitou s nařízením služební pohotovosti ve smyslu § 30 zákona o vojácích z povolání a došlo-li výjimečně ke kontrole aktuálnosti a správnosti telefonického spojení, nejednalo se o žádné omezení či povinnost, která by vybočovala z pracovněprávních vztahů natož pak speciálnějších vztahů vyplývajících ze služebního poměru vojáka z povolání.

10. Na řízení neparticipovala žádná oprávněná úřední osoba, která byla z úkonů řízení vyloučena pro svůj poměr k věci nebo k účastníkovi řízení či jeho zmocněnci. Procesní vady, které by zavdávaly pochybnosti o porušení práva na spravedlivý proces, nebyly shledány.

11. Jestliže žalobci nevznikl nárok na odměnu za předurčení žalobce k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti, pak mu nevznikl nárok na úrok z takto požadované odměny, která přiznána nebyla.

12. Ze spisu správních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující rozhodné skutečnosti.

13. Žalobce byl v průběhu svého působení u Vojenské policie Stará Boleslav vnitřními rozkazy velitele vydávaných vždy začátkem kalendářního roku pod č. 1 v rámci pohotovostního systému Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav zařazen do služebních pohotovostí (od roku 2011 dosažitelností).

14. Žalobce byl v letech 2009, 2010, 2011 a 2012 zařazen jako 4. operátor operačního střediska Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav. Služební pohotovost případně dosažitelnost s dosažením pohotovosti na pracovišti byla stanovena do 360 minut.

15. Vnitřními rozkazy velitele daného velitelství pro rok 2011 a 2012 byl žalobce zařazen nově do bojové a mobilizační pohotovosti od 1. dne kalendářního roku s povinností být připraven dostavit se na stanovený signál na určené místo v časové normě do 360 minut.

16. Vnitřním rozkazem č. 52/2011 byl žalobce v termínu od 13. 1. do 20. 1. 2012 v pohotovostním režimu zařazen jako vyšetřovatel s povinností dostavit se v časovém limitu do 360 minut a dále byl v tomtéž termínu zařazen jako velitel výjezdové skupiny s povinností dostavit se v časovém limitu do 120 minut. Od 1. 2. 2012 ke dni podání žádosti nebyl žalobce v jednotlivých vnitřních měsíčních rozkazech do žádného typu pohotovostí určen.

17. Bojovou a mobilizační pohotovostí byla Rozkazem ministryně obrany ze dne 26. 3. 2009 označena činnost, kterou Ministerstvo obrany vykonává při vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu. K zabezpečení plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti se organizuje příprava vojáků a občanských zaměstnanců. Vojákům a občanským zaměstnancům, kteří se této přípravy účastní, přísluší zvláštní příplatek za práce spojené s přípravou a zajišťováním obrany státu. V rámci přípravy k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti se vojáci a občanští zaměstnanci zařazují do plánu uvádění do bojové připravenosti, který se upřesňuje zpravidla jednou týdně.

18. V souvislosti s bojovou a mobilizační pohotovostí byl vyhotoven dodatek k pracovní smlouvě, podle které byl zaměstnanec povinen účastnit se odborné přípravy, nácviků a dalších zaměstnání nezbytných k řádnému plnění zvláštních úkolů, které souvisejí se zařazením do příslušného plánu, plnit úkoly, které z bojové a mobilizační pohotovosti vyplývají, poskytovat nezbytnou součinnost při zařazení do plánu uvádění do bojové připravenosti, držet pracovní pohotovost k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti podle požadavku příslušného vedoucího zaměstnance.

19. Nařízením náčelníka Vojenské policie k hotovostnímu systému ze dne 31. 1. 2012 byla zavedena služební pohotovost bez časové normy. Toto nařízení se promítlo do rozkazu velitele č. 6/2012 ze 3. 2. 2012.

20. Žádost o zaplacení odměny za služební pohotovost zahrnující též požadavek uhradit služební pohotovost zařazením do bojové a mobilizační pohotovosti byla uplatněna dne 22. 3. 2012 a doplněna dne 22. 6. 2012.

21. Spisová dokumentace obsahuje protokoly o výslechu svědků a účastníků, žadatelů o zaplacení služebních pohotovostí.

22. Správní orgány a soudy se projednávanou věcí opakovaně zabývaly. Pro souzenou věc má význam rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017 č.j. 4 As 84/2016-96, ve kterém Nejvyšší správní soud vyložil institut bojové a mobilizační pohotovosti.

23. Rozhodnutím velitele Velitelství Vojenské policie v Táboře bylo žádosti žalobce vyhověno a přiznána mu odměna za služební pohotovosti držené žalobcem na pozici čtvrtého operátora operačního střediska a na pozici vyšetřovatele. Žalobci nebyl přiznán úrok z prodlení z těchto odměn a dále nebylo vyhověno žádosti žalobce o zaplacení odměn za pohotovost za zařazení do systému bojové a mobilizační pohotovosti.

24. Napadené rozhodnutí bylo vydáno poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 10. 2018 zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 29. 5. 2018, přičemž současně zrušil též rozhodnutí náčelníka Vojenské policie ze dne 31. 10. 2017, jímž bylo projednáno žalobcovo odvolání. Nejvyšší správní soud shledal částečnou důvodnost kasační stížnosti. Shledal, že žalobci nebyla v důsledku zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti nařízena služební pohotovost ve smyslu § 30 zákona o vojácích z povolání a se zřetelem k okolnostem uvedeným v rozsudku, nebylo možné legitimně se domnívat, že bojová a mobilizační pohotovost byla stanovena s okamžitou účinností po celý rok z dosažitelností do 360 minut. Ze svědeckých výpovědí nevyplynulo, že žalobce byl poučen o okamžité a bezprostřední účinnosti bojové a mobilizační pohotovosti bez dalšího opatření. Každoročně probíhalo k pohotovostnímu systému jednodenní školení, které se zabývalo i bojovou a mobilizační pohotovostí. Doplnění dokazování o žalobcem navrhované důkazy bylo nahlédnuto jako zjevně neúčelné pro posouzení věci. Ani prověrky dosažitelnosti nenasvědčují tomu, že žalobce byl v pernamentní pohotovosti. Žádné skutečnosti nasvědčující podjatosti úředních osob nevyšly najevo. Kasační stížnost byla hodnocena jako důvodná, jestliže žalobci nebyla proplacena odměna za pohotovost operátora operačního střediska nařízená v období od 20. 3. 2009 do 27. 3. 2009. Právě pro tento důvod bylo rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí žalovaného o odvolání zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud žalovaného v dalším řízení zavázal řídit se právním názorem vysloveným v označeném rozsudku.

25. Žalobcovo odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobci nebyla podle rozkazů velitele č. 1/2011 a č. 1/2012 nařízena bojová a mobilizační pohotovost a zařazením do takové pohotovosti nebyla žalobci uložena omezení srovnatelná s nařízením služební pohotovosti. Bojová a mobilizační pohotovost je svou povahou výjimečným typem služební pohotovosti a vedle tohoto typu byly příslušníci útvaru zařazováni též do jiných služebních pohotovostí bez konkrétního časového určení doby výkonu pohotovosti. S daným typem pohotovosti nebyla žalobci uložena žádná omezení, která by byla srovnatelná s nařízením služební pohotovosti a nevznikl proto nárok na odměnu ani z hlediska ochrany legitimního očekávání. Pro okolnost, že žalobce v bojové a mobilizační pohotovosti byl zařazen, nesvědčí ani pravidelné prověřování aktuální adresy pobytu a způsob vyrozumění příslušníka útvaru. Kontrola těchto údajů nepředstavuje omezení žalobce způsobem obdobným nařízení služební pohotovosti. Odvolací námitka, vztahující se k poučování příslušníků útvaru, byla vypořádána se zřetelem k hodnocení této výhrady Nejvyšším správním soudem a bylo vycházeno z toho, že bojová a mobilizační pohotovost platí pro případ vyšší bojové pohotovosti, kdy do takové pohotovosti se ozbrojené síly uvádějí na základě rozhodnutí vládních orgánů. Svědecké výpovědi a vyjádření jednoznačně neprokazují, že žalobce byl poučen o okamžité a bezprostřední účinnosti bojové a mobilizační pohotovosti. Důvody pro doplnění řízení o důkazy navržené žalobcem nebyly shledány, protože skutkový stav byl zjištěn dostatečně.

26. V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval nárokem na odměnu za služební pohotovost. Od 1. 2. 2012 provedl nový výpočet odměny za služební pohotovost čtvrtého operátora operačního střediska a vyšetřovatele platných od 22. 3. 2009 do 22. 3. 2012. Žalobcově žádosti bylo vyhověno a z tohoto pohledu nebylo rozhodnutí žalovaného žalobou napadeno shodně jako rozhodnutí o přiznání úroků z prodlení za prve uvedenou odměnu za pohotovost. Nebylo shledáno, že o nároku rozhodovaly vyloučené úřední osoby a došlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces.

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

28. Uplatněné žalobní výhrady směřují proti výroku II. napadeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí o nepřiznání odměny za zařazení žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti.

29. Pojem bojové a mobilizační pohotovosti a systém zařazování příslušníků útvaru do této pohotovosti vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 5. 2017, č.j. 4 As 84/2016-96, přičemž stalo se tak právě v žalobcově věci.

30. Úprava tohoto institutu je obsažena v rozkazu ministryně obrany č. 7/2009 Věstníku a z této úpravy vyplývá, že bojová a mobilizační pohotovost se uplatňuje při vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu. Touto pohotovostí je sledováno zabezpečení vnější bezpečnosti státu při mimořádných stavech vojenské povahy a pro plnění takových úkolů se vyčleňují všichni vojáci. Zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti však nařízením služební pohotovosti ve smyslu § 30 zákona o vojácích z povolání není. V období, za které je odměna požadována, takový stav vyhlášen nebyl.

31. Na uvedený rozkaz ministryně obrany navazovaly vnitřní rozkazy velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav č. 1/2011 a č. 1/2012. Těmito rozkazy byli k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti předurčeni všichni příslušníci útvaru. Vnitřními rozkazy však nebylo určeno místo, kde se mají zdržovat, nebyl určen způsob vyrozumění a dopravy do místa výkonu práce. Tyto rozkazy obsahují obecná pravidla dlouhodobé povahy, která se uplatňují po celé kalendářní roky, a proto jimi nemohlo dojít k vyhlášení stálé služební pohotovosti po smyslu § 30 zákona. Došlo pouze k tomu, že rozkazy vymezily okruh osob, na které se možnost služební pohotovost nařídit vztahuje. Z výkladu pojmu bojové a mobilizační pohotovosti tak, jak ji na základě prve nařízených předpisů provedl Nejvyšší správní soud, plyne, že souvisí daný typ pohotovosti svou povahou s válečným stavem, případně s ohrožením státu, právě pro tuto povahu bojové a mobilizační pohotovosti bylo učiněno zjištění o tom, že nařízení pohotovosti vyžaduje další vnitřní akt následující poté, kdy vznikne válečný stav či dojde k ohrožení státu. V projednávaném období taková situace nenastala, žádný další vnitřní akt aktivující tento typ pohotovosti vydán nebyl a ani vydán být nemohl. Žalobce proto rozkazem ministryně ani vnitřními rozkazy velitele č. 1 z roku 2011 a 2012 do bojové a mobilizační pohotovosti zařazen nebyl, a proto mu nárok na odměnu za tuto pohotovost nevznikl.

32. Nejvyšší správní soud rozhodoval v žalobcově věci rozsudkem ze dne 17. 10. 2018 č.j. 4 As 225/2018-45, kdy vedle rozsudku krajského soudu zrušil též rozhodnutí žalovaného, přičemž právě žalovaného v dalším řízení zavázal právním názorem, který v tomto rozsudku byl vysloven. To je zapotřebí vztáhnout též k hodnocení důkazů a úplnosti podkladů pro posouzení žalobcova nároku na odměnu za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti. Žalobce navrhl řízení doplnit výpovědí řady svědků v zájmu prokázání toho, co uvedl podplukovník K. při poučení příslušníků útvaru o bojové a mobilizační pohotovosti. Výpověď svědka K. byla hodnocena v souvislosti s dalšími svědeckými výpověďmi vztahujícími se v poučování o předpisech o bojové a mobilizační pohotovosti a tato výpověď je v porovnání s výpověďmi dalších školitelů v rozporu. Hodnocením výpovědi tohoto svědka se zabývaly ve svých rozhodnutích správní orgány obou instancí. Hodnocení svědeckých výpovědí je správné, odpovídá výsledkům dokazování a má rovněž oporu ve vnitřních předpisech, které se vztahují k zařazování příslušníků do bojové a mobilizační pohotovosti. V průběhu řízení byli školitelé vyslechnuti, přičemž z žádné ze svědeckých výpovědí neplyne, že příslušníci útvaru byli permanentně po celý kalendářní rok v bojové a mobilizační pohotovosti s povinností dostavit se do 360 minut na pracoviště. Je-li výpověď svědka K. svým obsahem se vymykající výpovědi dalších svědků a je v rozporu s vnitřními předpisy, považuje soud úsudek žalovaného o tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, a proto je návrh na doplnění řízení výslechy svědků nadbytečný, za správný.

33. K argumentaci výpovědí podplukovníka B. k bodu 2 žaloby poukazuje soud na to, že žalobce nerozlišuje mezi jednotlivými typy pohotovostí. Odměna za pohotovosti, do kterých byl žalobce zařazen, byla žalobci uhrazena, o čemž ostatně svědčí žalobou nenapadený výrok rozhodnutí žalovaného. Od těchto typů pohotovostí uskutečňovaných v době mírové je zapotřebí odlišit bojovou a mobilizační pohotovost, jejíž nařízení se předpokládá výlučně při ohrožení bezpečnosti státu či ve válečném stavu, již z toho důvodu se nelze dovolávat shodných pravidel, jak je činěno v žalobě pod bodem 2.

34. V dalším žalobním bodu žalobce setrvává na tvrzení, že s předpisy upravujícími bojovou a mobilizační pohotovost seznámen nebyl a pro ten účel navrhl řízení doplnit. I toto žalobcovo tvrzení bylo podrobeno přezkoumání krajským soudem i Nejvyšším správním soudem a bylo shledáno, že každoročně probíhalo počátkem roku jednodenní školení k pohotovostnímu systému, který zahrnoval též bojovou a mobilizační pohotovost. Kromě toho žalobci nic nebránilo v tom, aby si opatřil informace o předpisech upravujících bojovou a mobilizační pohotovost, jak ostatně Nejvyšší správní soud vyjádřil ve svém předchozím rozsudku v žalobcově věci. Jestliže školení zahrnovala též systematiku bojové a mobilizační pohotovosti, nesdílí soud názor žalobce řízení doplnit v tom ohledu, zda příslušníci útvaru byli srozuměni s tím, za jaké situace lze bojovou a mobilizační pohotovost vyhlásit. Ostatně i Nejvyšší správní soud v žalobcově věci shledal, že doplnění řízení o průběhu školení pro posouzení věci není účelné.

35. Poukazuje-li žalobce na svědecké výpovědi pod bodem 4 žaloby, pak je zapotřebí uvést, že ze svědeckých výpovědí provedených v průběhu řízení vyplývá, že školení k pohotovostnímu systému se zabývalo všemi předpokládanými typy pohotovostí. Svědek D. například uvedl, že jedná se v případě bojové a mobilizační pohotovosti o soubor opatření, jímž se ozbrojené síly uvádějí do zvýšené bojové pohotovosti. Ve stejném smyslu se vyjádřil též svědek Ch. a z výpovědi svědka L. nelze dovodit, že popřel, že by prováděl poučení k bojové a mobilizační pohotovosti, jestliže uvedl, že jde o vyšší bojovou pohotovost. Rovněž svědek G. byl vyslechnut právě k bojové a mobilizační pohotovosti, kdy výslovně uvedl, že o pohotovost nešlo, všichni příslušníci útvaru však pro takový typ pohotovosti byli připravováni, přičemž ta nastala až tehdy, byl-li vyhlášen stav ohrožení státu nebo stav válečný. Z výpovědi tohoto svědka pak dále plyne, že osoby předurčené k bojové a mobilizační pohotovosti neměly povinnost v mimopracovní době být nepřetržitě ve spojení s útvarem a pro případ jejich zastižení neměly povinnost dostavit se na určené místo v časové normě do 360 minut.

36. Pro projednávanou záležitost mají význam zjištění vyplývající z řízení vztahující se právě k útvaru, ve kterém byl zařazen žalobce. V tomto útvaru bylo ve vztahu ke každému jednotlivému příslušníku přistupováno tak, že mu bojová a mobilizační pohotovost nařízena nebyla, a proto nebyla za takovou pohotovost poskytována odměna. Tvrzení, že u jiného útvaru bylo postupováno jinak, není proto rozhodné. Argumentace rozsudky krajských soudů pak nemá význam, jestliže institut bojové a mobilizační pohotovosti byl vyložen Nejvyšším správním soudem, který je povolán ke sjednocování judikatury.

37. V souzené věci bylo prokázáno, že každoročně probíhalo školení příslušníků ke všem typům pohotovostí. Ty zahrnují též bojovou a mobilizační pohotovost a právě informace o tomto typu pohotovosti byla příslušníkům útvaru poskytnuta. To je spisovou dokumentací a výslechem svědků, kteří školení prováděli, doloženo. Bez významu není, že předpisy o bojové a mobilizační pohotovosti nepodléhaly utajení, a proto nic nebránilo tomu, aby se žalobce s takovými předpisy obeznámil.

38. Účelem prověrek spojení se rovněž Nejvyšší správní soud v žalobcově věci zabýval a uvedl, že nepředstavují omezující zásah do soukromého života žalobce a nenasvědčují tomu, že žalobce měl být v pernamentní pohotovosti. Z obsahu spisové dokumentace vyplývá, že předmětem prověrek byla správnost kontaktních údajů, což se běžně děje v pracovněprávních vztazích a nic nebrání tomu, aby aktuálnost kontaktních údajů byla ověřována i u vojáků z povolání. Poznamenává se, že pohotovost se předpokládá též v mírové době a do takové pohotovosti jsou vojáci z povolání zařazováni. Prověření správnosti kontaktních údajů nepřichází v úvahu výlučně pro účely bojové a mobilizační pohotovosti.

39. Právě se zřetelem k účelu prověrek spojení, nebylo zapotřebí řízení doplňovat opakovaným výslechem svědka K., jak je v žalobě požadováno v bodu 8. Prověrky kontaktních údajů byly zhodnoceny Nejvyšším správním soudem a v žalobcově věci bylo učiněno zjištění, že takové prověrky nepředstavují omezující zásah do žalobcova soukromého života. Takto vyjádřeným názorem je vázán jak nadepsaný soud, tak jím byl vázán též žalovaný. K argumentaci výpovědí svědka Pohanky soud připomíná, že tento svědek též uvedl, že do doby vydání prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu v žalobcově věci předpokládal, že bojová a mobilizační pohotovost proplácena není.

40. K argumentaci uvedené v bodu 11. žaloby o povolávání příslušníků útvaru do pohotovosti je především zapotřebí uvést, že je nezbytné rozlišit bojovou a mobilizační pohotovost, jejíž aktivace se předpokládá ve válečném stavu či při ohrožení bezpečnosti státu od pohotovostí v mírové době. Právě do takových pohotovostí byli příslušníci útvaru zařazováni. K mimořádné události, k níž došlo v souvislosti s pádem parašutisty, byl žalobce povolán do zaměstnání. Dělo se tak však nikoli z titulu bojové a mobilizační pohotovosti, pohotovosti v mírové době byly nařizovány jednotlivými vnitřními rozkazy velitele, takto byla například nařizována služební pohotovost pro výjezdovou skupinu pyrotechnika či psovoda. Dělo se tak právě na základě takových vnitřních rozkazů, přičemž ty se neodvíjely od předpisů o bojové a mobilizační pohotovosti, ale jednalo se o pohotovosti sloužené v době mírové. To lze zcela jednoznačně dovodit z podkladů založených ve spisové dokumentaci, proto nebylo zapotřebí provádět dokazování výslechy svědků. Žalobcem označení svědkové jistě pohotovost sloužili. Nejednalo se však o bojovou a mobilizační pohotovost.

41. Žalobci nelze přisvědčit, že bojová a mobilizační pohotovost u útvaru ve Staré Boleslavi byla nařízena na základě dokumentu nazvaného Výstavba a plánování. Jak již bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, bylo nezbytné pro účely bojové a mobilizační pohotovosti vydat další vnitřní akt. Takový akt vydán nebyl a nebyly proto ani důvody, jestliže v roce 2011 a 2012 nenastalo ohrožení bezpečnosti státu ani stav válečný.

42. Předpoklad vydat další vnitřní rozkaz se nikterak nepříčí ustanovení § 30 zákona o vojácích z povolání. Pro souzenou věc má význam právě rozlišení bojové a mobilizační pohotovosti od pohotovostí v době mírové. I pro pohotovosti v době mírové předpokládá se vydání vnitřního rozkazu a takovou formou byly pohotovosti nařizovány. Dělo-li se nařizování pohotovostí vnitřním opatřením, pak tím spíše lze předpokládat vydání takového opatření pro případ služební pohotovosti typu bojové a mobilizační pohotovosti právě se zřetelem k tomu, jakou povahu bojová a mobilizační pohotovost má. K nařízení bojové a mobilizační pohotovosti fakticky nemohlo dojít při poučení příslušníků útvaru podplukovníkem K..

43. V bodu 14 žaloby se žalobce dovolává legitimního očekávání a právě touto výhradou se v žalobcově věci zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, kdy vyložil, co rozumí se legitimním očekáváním a uzavřel, že tato žalobcova námitka důvodná není. Žalobci nebyl vydán rozkaz zajišťovat bojovou a mobilizační pohotovost. Takovým rozkazem není poučení podplukovníka K., jehož svědecká výpověď se zcela vymyká tomu, co k poučování příslušníků útvaru vyjádřili ostatní svědkové. Jak již bylo uvedeno, zařazením do pohotovosti není ani prověrka spojení k zabezpečení dosažitelnosti. K povolávání příslušníků do zaměstnání k plnění služebních úkolů pak sloužily pohotovosti nařizované v mírové době jednotlivými vnitřními rozkazy.

44. Nezbývá než zopakovat, že vnitřní rozkaz č. 1 z roku 2011 a 2012 znamenaly, že v rozkaze uvedení příslušníci útvaru jsou k bojové a mobilizační pohotovosti předurčeni. O nařízení bojové a mobilizační pohotovosti nešlo, protože pro aktivaci takové pohotovosti nebyl vydán další vnitřní rozkaz a nenastaly ani společenské podmínky pro to, aby taková pohotovost byla nařízena. Prověrky spojení k zabezpečení dosažitelnosti nebyly prováděny výlučně v zájmu aktualizace spojení pro účely bojové a mobilizační pohotovosti. Služební pohotovosti v mírové době byly nařizovány i pro plnění jiných úkolů a i pro takové úkoly je aktualizace kontaktů na příslušníky útvarů nezbytná. Povolání do služby bylo prováděno pro plnění služebních úkolů, nedělo se tak však v rámci bojové a mobilizační pohotovosti. Okruh osob, které byly do služebních pohotovostí zařazovány, dokládají vnitřní rozkazy založené ve spisové dokumentaci. Žádný z těchto vnitřních opatření nedokládá, že v žalobě vyjmenovaní příslušníci útvaru byli povoláni k plnění úkolů vyplývajících z bojové a mobilizační pohotovosti. Pro úsudek o tom, jaká byla u konkrétního útvaru praxe, zcela postačují písemnosti založené ve spise. Proto nebylo zapotřebí správní řízení o žalobcem požadované důkazy doplňovat. Úsudek žalovaného, že správní praxe legitimní očekávání příslušníků útvaru nezaložila, má oporu ve výsledcích dokazování.

45. Zařazením do bojové a mobilizační pohotovosti byl žalobce k takové pohotovosti předurčen a v souvislosti s takovým předurčením mu žádné služební povinnosti nevyplynuly, a proto mu žádná odměna za předurčení k takové pohotovosti nepřísluší. Za pohotovosti, ke kterým byl žalobce určen vnitřními rozkazy, žalobci odměna poskytnuta byla, o čemž svědčí nenapadený výrok rozhodnutí žalovaného.

46. K porušení procesních předpisů nedošlo ani tím, že žalobci nebylo umožněno nahlédnout do spisů jiných žadatelů o poskytnutí odměny za pohotovost. Skutkový stav byl dostatečně prokázán. Nejsou o něm žádné pochybnosti a spisová dokumentace umožňuje o žádosti žalobce spolehlivě rozhodnout. I pro to nebylo zapotřebí důkazní řízení doplňovat. Tím, že žalobci nebylo umožněno nahlížet do spisů jiných účastníků správních řízení, byla chráněna práva právě těchto účastníků odlišných od žalobce a nejde tu o to, že žalovaný by měl něco skrývat, jak tvrdí se v žalobě.

47. Rovněž výhradou žalobce o tom, že ve věci rozhodovaly podjaté úřední osoby, se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 10. 2018, kdy shledal, že najevo nevyšly žádné skutečnosti nasvědčující podjatosti úředních osob. Žalobcovy námitky například způsob protokolace, neprovedení důkazu zvukovou nahrávkou výpovědi svědka, opakovaný výslech téhož svědka Nejvyšší správní soud zhodnotil a dovodil, že podjatost úředních osob z těchto úkonů nelze dovozovat. Podjatost úředních osob nelze dovozovat ani z rozporů ve výpovědi svědků o podaném poučení. Pro věc je podstatné, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn, nevznikají o něm žádné pochybnosti a opatřené důkazy umožňují o uplatněném nároku rozhodnout.

48. K argumentaci nátlakovými jednáními nadřízených obsažených v bodech 21, 22 a 23 žaloby pak je zapotřebí připomenout, že individuální projednání žádosti o úhradu odměny, které nemají naději na úspěch, nic nebrání. Takové neformální jednání nelze nahlížet jako nátlak na žadatele v zájmu zpětvzetí žádostí. Skutečnost, že žádosti na úhradu odměny za bojovou a mobilizační pohotovost neměly naději na úspěch, dokládá judikatura Nejvyššího správního soudu. Ze žaloby nevyplývá, že individuální pohovor v zájmu zpětvzetí žádosti měl být veden též se žalobcem a již z toho důvodu se nemůže o žádné porušení jeho procesních práv jednat.

49. V žalobcově věci Nejvyšší správní soud neshledal, že o žádosti žalobce rozhodovaly podjaté úřední osoby. Nenastala proto situace, že by existovaly pochybnosti o nestrannosti úředních osob, a proto není na místě argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu označeného v bodu 24 žaloby pro možnost zrušení jinak zákonného rozhodnutí. Důvody vypočtené v žalobě, které podle názoru žalobce zakládají minimálně pochybnosti o podjatosti úředních osob, podle názoru nadepsaného soudu neznamenají pochybnosti o nestrannosti úředních osob.

50. Opodstatnění nemá žalobní tvrzení o tom, že při rozhodování bylo vycházeno z čestného prohlášení svědka G., přičemž tento důkazní prostředek současně platný správní řád neupravuje. Ze spisu je totiž zřejmé, že R. G.s byl vyslechnut též jako svědek, přičemž stalo se tak dne 10. 10. 2014.

51. Žalovaný výrokem I. změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci přiznal nárok na odměny za služební pohotovosti ve vyšším rozsahu, což projevilo se též v rozhodnutí o přiznání úroků z prodlení z částek odpovídajících výši odměn za služební pohotovosti. Jestliže výrokem II. nebyl nárok na odměnu žalobce za bojovou a mobilizační pohotovost přiznán, pak žalobci nemohl vzniknout nárok na úrok z prodlení. Neexistující nárok na úrok z prodlení z odměny, na kterou žalobce nárok nemá, se proto nikterak nemohl promítnout do rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno prvostupňové rozhodnutí o úrocích z prodlení.

52. Je-li argumentováno rozsudkem Městského soudu v Praze označeným pod bodem 27 žaloby, pak je zapotřebí připomenout, že právě v žalobcově věci opakovaně rozhodoval Nejvyšší správní soud, který shledal názor nadepsaného soudu na neprovedení žalobcem nabídnutých důkazů za správný.

53. Soud proto uzavřel, že žalobci nárok na odměnu za bojovou a mobilizační pohotovost nevznikl.

54. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

55. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti.

56. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba pro projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení