50 A 32/2019 - 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka (soudce zpravodaj) a JUDr. Věry Balejové ve věci žalobce: A. V. trvale bytem X zastoupen advokátem Mgr. Luďkem Šatalíkem sídlem Kolínská 13, Praha 3 proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích sídlem Lidická 11, České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: Zlatý anděl, s. r. o sídlem náměstí Svornosti 11, Český Krumlov zastoupen advokátem JUDr. Robertem Matasem sídlem Spálená 21, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. února 2019, č. j. ZKI CB-O-1/28/2019-4 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně - Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov (dále také jako „katastrální úřad“) ze dne 7. 12. 2018, č. j. OR-442/2017-302-28, vydaného v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Tímto rozhodnutím katastrální úřad vyhověl nesouhlasu společnosti Zlatý anděl, s. r. o. (zde osoba zúčastněná na řízení, dále také jako „OZNŘ“), ze dne 5. 4. 2018 s provedením opravy chyby v katastrálním operátu. Dále katastrální úřad rozhodl, že na podkladě neměřicského záznamu (dále také jako „NEMZ“) č. 4148 bude opraveno chybné geometrické určení hranice mezi pozemky p. č. st. x a st. x, k. ú. x, tak, že hranice mezi těmito pozemky bude tvořena spojnicí podrobných bodů č. 888-48, 888-45, 4148-1, 888-56, 888-62 a 3629-15. Výměry dotčených pozemků byly změněny – st. p. č. x z 301 m2 na 309 m2, u st. p. č. x ze 169 m2 na 161 m2. Pozemek p. č. st. x je ve vlastnictví OZNŘ; pozemek p. č. st. x je ve vlastnictví žalobce.

2. Osoba zúčastněná na řízení dne 21. 11. 2017 podala u katastrálního úřadu návrh na opravu chyby v katastrálním operátu a zpochybnila opravu v katastrálním operátu zapsanou dne 6. 8. 2004, sp. zn. OR-168/2004-302. Proti rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 9. 3. 2018, č. j. OR-442/2017-302-2, podal jak žalobce, tak OZNŘ odvolání. Toto rozhodnutí bylo následně žalovaným zrušeno a věc vrácena katastrálnímu úřadu k dalšímu řízení, v dalším řízení byla vydána shora uvedená rozhodnutí.

3. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 1. 4. 2019 včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

4. Žalobce má za to, že nyní přezkoumávané řízení o opravě chyby v katastrálním operátu je opravou chyby, která byla způsobena předchozí nesprávnou opravou chyby v katastrálním operátu v roce 2004. Jelikož byl nyní revidován zákres téže hranice pozemku jako v roce 2004, je žalobce přesvědčen o existenci překážky věci rozhodnutí ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu. „Rozhodl-li totiž katastrální úřad o dotčených právech účastníků již dříve, nemůže si přisvojit pravomoc o nich rozhodovat ve stejném typu řízení opětovně a měl by tudíž řízení dle citovaného ustanovení zákona zastavit.“ Žalobce spolu s tím poukazuje i na to, že ani katastrální orgány si nebyly jisti, zda byla oprava provedena podle § 36 odst. 1 písm. a) nebo b) katastrálního zákona; chápe-li žalobce úvahy žalovaného správně, jednalo se o písm. a), tj. o údajnou chybu vzniklou zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Žalobce má za to, že není možné v rámci řízení o opravě chyby označit bez dalšího pravomocně skončené řízení o opravě chyby za zřejmý omyl a tvořit tak eventuálně nekonečný kolotoč chyb.

5. Žalobce dále namítá, že stav nastolený rozhodnutími katastrálních orgánů pouze prohlubuje nesoulad mezi evidovanými údaji a obsahem listin založených ve sbírce listin, když nabývací tituly jednotlivých vlastníků vycházely vždy z geometrického plánu č. 027920/146 z roku 1988, který byl v dané době součástí platné katastrální mapy, na rozdíl od polního náčrtu č. 1 z roku 1953, ze kterého se má nyní vycházet. V tomto směru má žalobce za to, že vyškrtnutí geometrického plánu z roku 1988 bylo v roce 2003 nezákonné.

6. Žalobce rovněž poukázal na dle svého názoru nezákonnost těsně předcházejícího řízení o opravě chyby vedeného na návrh OZNŘ katastrálním úřadem pod sp. zn. OR-335/2017-302 (pozn. dle vyjádření žalovaného k žalobě nikoli „335“ ale „354“), kterého se žalobce dle svého názoru nezákonně neúčastnil. Do výroku žalobou napadeného rozhodnutí byly zahrnuty nové podrobné body zanesené do katastrálního operátu, o kterých bylo rozhodnuto právě v uvedeném řízení, aniž by se k nim žalobce mohl vyjádřit.

7. Žalobce závěrem poukázal na civilní řízení soudní vedené před Okresním soudem v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 73/2019, ve kterém se domáhá vůči OZNŘ k ochrany svého vlastnického práva, resp. určení jeho rozsahu (hranice vlastnického práva).

8. Současně s žalobou předložil žalobce řadu listin z uvedeného řízení Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 73/2019 (žalobu, vyjádření OZNŘ k žalobě, svoji repliku k vyjádření OZNŘ).

9. Žalovaný ve svém vyjádřené k žalobě navrhl žalobou jako nedůvodnou zamítnout.

10. Žalovaný má za to, že oprava chyby v katastrálním operátu v roce 2004 netvoří překážku věci rozhodnuté.

11. Ke geometrickému plánu z roku 1988 žalovaný uvedl, že byl vyhotoven pro majetkoprávní převod a měl být součástí vkladové listiny. „Do příslušného záznamu podrobného měření změn č. 888 z roku 1988 v roce 2003 zasáhl tehdejší vedoucí pracovník, navrhovaná změna byla realizována následně v operátu bez vkladové listiny (resp. vkladovou listinou mimo vkladové řízení)…“ Změna v roce 2004 nebyla vyhotovena na podkladě geometrického plánu z roku 1988, ale pouze na podkladě snímku mapy, do které byla tato změna zakreslena v kontextu této listiny z roku 1988 zakreslena. Žalovaný kvituje civilní žalobu, kterou žalobce podal a považuje to za jediné možné řešení situace.

12. K žalobcem poukazovanému řízení sp. zn. OR-354/2017-302 (nikoli 335 jak žalobce uvádí), ve kterém byly přidány určité podrobné body, žalovaný uvedl, že katastrální úřad opravu provedl na základě protokolu ze dne 31. 5. 2017 o opravě chybného geometrického a polohového určení hranic pozemků a příslušného geometrického plánu. St. p. č. x nebyla změnou dotřena; jednalo se o jiné okolní pozemky.

13. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 14. 5. 2019 navrhla s odkazem na své vyjádření ze dne 9. 1. 2019 učiněné před katastrálním úřadem podanou žalobu zamítnout.

14. Žalobce ve své replice ze dne 19. 6. 2019 uvedl, že oprava v roce 2004 sice nebyla formálně řešena ve správním řízení formou správního rozhodnutí, nicméně materiální účinky jsou stejné, a proto má za to, že jeho námitka překážka věci rozhodnuté, je důvodná. Popisovaný zásah vedoucího pracovníka v roce 2003 žalobce považuje za nezákonný; nezákonnost spatřuje ve „zrušení“ geometrického plánu z roku 1988, který vymezoval majetkové poměry dle skutečného stavu, přičemž tento geometrický plán byl zanesen do platné pozemkové mapy v době účinnosti zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, proto neměl a nemohl být součástí vkladové listiny.

15. Ke své replice žalobce přiložil výzvu OZNŘ ze dne 20. 5. 2019, kterou byl vyzván k vyklizení „sporné části pozemku“, čímž dokládá faktický zásah napadeného rozhodnutí do své majetkové sféry. Tuto výzvu žalobce navrhl provést jako důkaz.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

17. Krajský soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s.

18. Ze správního spisu vyplynuly pro rozhodování krajského soudu tyto podstatné skutečnosti: Dne 21. 11. 2017 podala OZNŘ návrh na opravu chyby v katastrálním operátu.

19. Oznámením o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne 9. 3. 2018 katastrální úřad oznámil, že na základě neměřického záznamu č. 4116 bylo opraveno chybné geometrické určení hranice mezi pozemky st. p. č. x a st. p. č. x. V roce 2003 bylo na základě podnětu žalobce zjištěno, že v katastrální mapě byl v minulosti bezdůvodně realizován geometrický plán z roku 1988, kterým byl nově zaměřen a rozdělen dvůr přiléhajícím k místním budovám. Protože se jednalo o nesoulad mezi souborem popisných informací (SPI) a souborem geodetických informací (SGI), katastrální úřad zákres v mapě upravil na stav, který vyházel z mapování v roce 1953. Dne 2. 7. 2004 obdržel katastrální úřad návrh žalobce a tehdejšího vlastníka p. p. č. st. x, ve kterém definovali nespornou hranici mezi pozemky st. x a x. Katastrální úřad návrhu vyhověl a oznámením o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne 6. 8. 2004, č. j. OR-168/2004-302/1 sdělil, že „opravil chybný zákres hranice mezi stavební parcelou číslo x a stavební parcelou č. x tak, že tato hranice bude tvořena spojnicí lomových bodů číslo 45, 54, 55, 62 a 64 číslo záznamu podrobného měření 888“. Katastrální úřad při přezkoumání návrhu ze dne 3. 6. 2014 dále zjistil, že v roce 2004 opravené hranice zcela nedopovídala průběhu tak, jak ji ve svém návrhu uznaly zúčastněné strany. Na základě tohoto zjištění katastrální řad vyhotovil neměřický záznam (NEMZ) č. 4116, ve kterém je hranice mezi předmětnými pozemky vedena důsledně tak, jak bylo uvedeno v uvedeném návrhu z roku 2004. Nastíněný průběh je zřejmý i ze samotné spisové dokumentace.

20. Rozhodnutím ze dne 25. 5 2018, č. j. OR-442/2017-302-11, katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu OZNŘ a rozhodl, že „hranice mezi pozemky parcelní číslo st. x a x (…) budou v souboru geodetických informací katastru nemovitostí nadále vedena po podrobných bodech číslo 888-45, 888-54, 888-55, 888-10, 888-11 a 3629-15, tedy tak, jak bylo uvedeno v Oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí (…) ze dne 9. 3. 2018“.

21. Dne 8. 6. 2018 obdržel katastrální úřad proti tomuto rozhodnutí odvolání OZNŘ. Argumentace OZNŘ směřovala k tomu, že oprava provedená v roce 2004 byla chybná a geometrický plán 888 (vyhotovený na základě zakázky č. 027920/146) z roku 1988 nemohl být použit, neboť k jeho zakreslení došlo bez majetkoprávního vypořádání mezi tehdejšími účastníky, čímž vznikl nesoulad mezi stavem evidovaným a stavem právním, který plynul z mapování v roce 1953. V doplnění odvolání ze dne 22. 6. 2018 OZNŘ dále uvádí, že se ve své podstatě domáhá obnovení stavu před opravou v roce 2004. Proti uvedenému rozhodnutí ze dne 25. 5. 2018 podal odvolání i žalobce, neboť nesouhlasil s nově přidanými body zaměření (rozdíl o 0.09m), které neodpovídají ani zkolaudované stavbě pergoly, při jejíž stavbě bylo vycházeno podle návrhu na opravu chybného nákresu hranice pozemku z roku 2004.

22. Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2018 žalovaný rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 25. 5. 2018 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, přičemž konstatoval, že oprava v roce 2004 neměla být provedena pro rozpor s příslušnou právní úpravou.

23. Shora uvedeným správním rozhodnutím I. stupně ze dne 7. 12. 2018 katastrální úřad vyhověl nesouhlasu OZNŘ s oznámením opravy a provedl opravu tak, jak je shora uvedeno. Byl vyhotoven neměřický záznam č. 4148, ve kterém byl průběh napadené hranice předepsán podle polního náčrtu č. 1 z roku 1953, s odůvodněním, že tento náčrt je posledním jednoznačným podkladem pro stanovení geometrického a polohového určení napadení části hranice.

24. Dne 21. 12. 2018 proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno shora.

25. Žalovaný při svém rozhodování vyšel z toho, že pro předmětnou část hranice pozemků jsou prokazatelně závaznými údaje dokumentované v polním náčrtu č. 1 z roku 1953, které nebyly od vyhlášení platnosti obnoveného operátu ode dne 1. 1. 1962 až do opravy v roce 2004 měněny. V roce 2004 tehdejší vlastníci přijali jako nespornou hranici „vyznačenou na snímku katastrální mapy ze dne 2. 4. 2003, která odpovídá spojnici bodů č. 55, 10, 11 a 64 ze ZPMZ č. 888 – GP č. 027920/146“ (z roku 1988). Žalovaný zjistil, že v této listině a příslušném záznamu je „vymezená plocha označená jako důvod („d“) přisloučena k st. p. č. x a že v náčrtu ZPMZ č. 888 hranice, ani jako vnitřní kresba, se značkou oplocení zobrazena není. Body č. 888-10 a č. 888-11 hranice jsou rohy rekonstruovaných budov a nových přístaveb na st. p. č. x a x. Do náčrtu ZPMZ č. 888 byl později dokreslen samostatný detail řešení dvorů s odkazem „stav mapování předepsal“, datum 11. 8. 2003 a podpis pracovníka katastrálního úřadu. GP zak. č. 027920/146 nebyl vyznačen do operátu evidence nemovitostí… Kdy, proč a podle jakého podkladu byl v mapovém listu č. CK 7-1/13, ze kterého byl pořízen snímek ze dne 2. 4. 2003, změněn zákres rozhraní předmětných parcel, když písemný operát změněn nebyl, se odvolacímu orgánu nepodařilo zjistit.“ Dle žalovaného oprava v roce 2004 nezakládá překážku věci rozhodnuté, vedle toho má žalovaný za to, že v roce 2004 se jednalo fakticky o změnu vlastnické hranice bez příslušné vkladové listiny. Stav po nynější provedené opravě dle žalovaného odpovídá s primárními měřičskými údaji danými polním náčrtem č. 1 z roku 1953 v souladu s nabývacími tituly obou sousedních vlastníků.

26. Předmětem současného soudního přezkumu je výhradně posouzení zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona v mezích řádně a včas uplatněných žalobních bodů. Krajský soud je tedy oprávněn zabývat se pouze tím, zda orgány katastrální správy postupovaly v souladu s právními předpisy, jakož i tím, zda byly splněny předpoklady pro provedení opravy chyby v katastrálním operátu. K otázkám spjatým s vlastnickým právem jednotlivých osob se správní soud nemůže vyslovovat.

27. Zeměměřické a katastrální orgány jsou podle zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o katastrálních orgánech“) pouze evidenčními orgány. Katastrálnímu úřadu ani žalovanému nepřísluší v případě opravy chyb v katastrálním operátu rozhodovat o tom, zda konkrétní osobě svědčí právo či nikoli, či zda nějaké právo je či není. Tyto závěry ostatně plynou i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu shrnuté např. v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 317/2016 – 39 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z www.nssoud.cz), ve kterém se uvádí, že „řízením o opravě chyb v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 – 134…“). Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastrálního operátu činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 – 65, publ. pod č. 2969/2014 Sb. NSS, či ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 As 161/2016 - 52).

28. Katastrální úřad v souladu s § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona bez návrhu opravil chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.

29. V souladu s § 36 odst. 5 téhož zákona může vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu sdělit, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí. V takovém případě vydá katastrální úřad správní rozhodnutí ve věci. Ustanovení § 36 katastrálního zákona je dále konkretizováno v § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky. K charakteru řízení o opravě chyby katastrálního operátu se v minulosti opakovaně vyjadřoval i Nejvyšší správní soud. Z právní věty k rozsudku uvedeného soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012 – 32, 2902/2013 Sb. NSS se podává, že „řízení o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli. Plynutím času může dojít ke změně obsahu vlastnických práv, například vydržením. Není ani vyloučeno, aby došlo ke změně hranic mezi pozemky (§ 52 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., resp. § 46 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), aniž by o tom měl katastrální úřad k dispozici příslušný podklad, ať již zaviněním vlastníků pozemků nebo zaviněním svým. Tehdy je třeba vlastníky sousedních pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě, případně k institutu náhrady škody, byla-li jim škoda činností katastrálního úřadu způsobena.“ (pozn. zvýrazněno soudem). Byť se tyto závěry vztahují k předchozí právní úpravě, jsou plně aplikovatelné i dnes.

30. Žalobce namítá, že rozhodnutí v této věci brání překážka věci rozhodnuté dle § 48 odst. 2 správního řádu, podle něhož lze téže právo nebo uložit tutéž povinnost z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Tuto námitku shledal krajský soud nedůvodnou.

31. Řízení o opravě chyby má dvě části - „neformální“ část upravenou v § 36 katastrálního zákona a dále „formální“ část, jejíž proces je v návaznosti na § 36 odst. 4 téhož zákona upraven správním řádem. V případě neformální fáze dle § 36 odst. 1 až 3 katastrálního zákona není vedeno správní řízení a není ani vydáváno správní rozhodnutí, což je ve své podstatě podmíněno následným souhlasem dotčených osob, kterým je v závěru provedení opravy oznamováno. Není-li tento souhlas konkludentně dán a je vznesen nesouhlas podle § 36 odst. 4 téhož zákona, zahájí katastrální úřad správní řízení o opravě chyby, ve kterém rozhodne správním rozhodnutím. Jinak tomu nebylo ani za předchozí právní úpravy, proto lze v tomto směru poukázat na právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 As 11/2010 – 259, ve které je konstatováno, že „oprava chyb v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992, o katastru nemovitostí České republiky, je faktický správní úkon, kterému nepředchází zákonem formalizovaný postup. Správní řízení zahájí katastrální úřad teprve poté, co mu byl doručen nesouhlas oprávněné osoby s provedením či neprovedením opravy.“ 32. Krajský soud v Brně k charakteru oznámení o provedení či neprovedení opravy chyby v katastrálním operátu uzavřel, že „v případě oznámení dle § 8 odst. 4 katastrálního zákona se nejedná o rozhodnutí, ale o tzv. jiný správní úkon ve smyslu § 154 a násl. správního řádu. Pro podřazení „oznámení“ dle § 8 odst. 4 katastrálního zákona pod úkony dle části čtvrté správního řádu je přitom rozhodná povaha tohoto úkonu správního orgánu, nikoli jeho označení. Podstatou institutu upraveného v § 8 katastrálního zákona je samotná oprava chyb v katastrálním operátu coby faktický správní úkon, kterému nepředchází zákonem formalizovaný postup. Z toho je zřejmé, že pouhé oznámení o provedení či neprovedení této opravy není rozhodnutím ve smyslu části druhé správního řádu a nemusí tak splňovat jeho náležitosti. Lze dodat, že k zahájení správního řízení dochází až poté, co katastrální úřad obdrží nesouhlas oprávněné osoby s provedením či neprovedením opravy (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 As 11/2010-259…)“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 51/2012 – 64). S uvedeným se krajský soud plně ztotožňuje.

33. K otázce toho, zda oznámení o (ne)provedení opravy chyby v katastrálním operátu zakládá překážku věci rozhodnuté, se v případě oznámení o neprovedení opravy vyslovil Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 30. 10. 2008, čj. 6 As 12/2008 – 73, v jehož právní větě se uvádí, že „zamítnutí návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu (§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon) nebrání projednání nového návrhu téhož žadatele (§ 48 odst. 2 správního řádu z roku 2004).“ V nyní projednávané věci však nastala situace opačná, k provedení opravy v minulosti v roce 2004 došlo.

34. Krajský soud je s ohledem na shora nastíněný charakter úpravy § 36 odst. 1 až 3 katastrálního zákona přesvědčen, že oznámení o provedení opravy v roce 2004 nezaložilo překážku věci rozhodnuté. Tento svůj závěr staví soud právě na samotném charakteru oznámení, neboť daný neformální postup vychází primárně z vnitřní evidenční činnosti katastrálních úřadů a týká se výhradně evidence samé. Jedná se tak o určitý zákonem stanovený neformální mechanismus vycházející z běžné evidenční činnosti katastrálních úřadu, která probíhá bez účasti dotčených vlastníků nemovitostí, kteří mají ex post právo vyjádřit s postupem úřadu nesouhlas. Tyto dvě roviny „rozhodování“ katastrálního úřadu nelze směšovat či zaměňovat a musí být na ně nahlíženo samostatně.

35. Úvahy žalobce, který oznámení o provedení opravy chyby v katastrálním operátu v roce 2004 považuje ve své podstatě za rozhodnutí v širším slova smyslu, resp. za akt mající po materiální stránce účinky rozhodnutí, nejsou zcela správné. V obecné rovině lze žalobci přisvědčit, že katastrální úřad v minulosti posoudil soulad evidovaného stavu s listinami ve sbírce listin jako nesouladný, a proto se jej „rozhodl“ opravit, což však nelze zaměňovat s rozhodováním ve smyslu § 67 správního řádu, podle kterého „rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách“. Právě na taková rozhodnutí míří § 48 správního řádu.

36. Jelikož oznámení o opravě chyby v katastrálním operátu má, jak je uvedeno výše, charakter úkonu podle části čtvrté správního řádu, zabýval se krajský soud i tím, zda v souladu se zde uvedenou úpravou je možné přiměřeně ustanovení § 48 správního řádu aplikovat či nikoli. V tomto směru dospěl k závěru, že zde není žádných skutečností, které by ve smyslu § 154 věty poslední tohoto zákona vyžadovaly přiměřenou aplikaci § 48 téhož zákona.

37. Stejně významné je i to, že katastrální úřady pouze evidují stav, který plyne z příslušných listin, a tento stav musí být s těmito listinami v souladu. Za ideálních podmínek by k opakované opravě nemělo docházet, neboť stav plynoucí z příslušných listin je daný a sám od sebe neměnný. Opakované opravy v projednávané věci zasahují do právní jistoty, jak žalobce uvádí, i přesto je nutné je připustit, neboť je dán veřejný zájem na katastrální evidenci bez chyb ve smyslu § 36 katastrálního zákona. Nelze připustit stav, ve kterém by byl evidovaný stav v rozporu se skutečným právním stavem, proto je nutné připustit i případnou opakovanou opravu. Vznikla-li jakékoli osobě postupem katastrálního úřadu újma, je možné se domáhat její náhrady v souladu s příslušnou právní úpravou.

38. Žalobce dále popisuje určitou bezradnost orgánů katastrální správy o podřazení řešené věci pod § 36 odst. 1 písm. a) nebo b) katastrálního zákona. V tomto směru se však žalobce omezuje pouze na závěr, že dříve vedené pravomocné řízení nelze považovat za zřejmý omyl. Jak však krajský soud vyložil výše, v roce 2004 neproběhlo řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.

39. Pojem „omyl“ vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103), ze kterého se podává, že „neurčitý pojem „zřejmý omyl“ (…) je třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisů do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu).“ Dospěly-li katastrální orgány k závěru, že v roce 2004 bylo vybočeno z mezí institutu opravy chyby v katastrálním operátu, je možné postup katastrálního úřadu v roce 2004, který namísto pouhé opravy upravil rozsah vlastnického práva jednotlivých osob dle jejich souhlasného prohlášení, považovat za nesprávný postup, který je možné podřadit pod pojem „omyl“, neboť katastrální úřad v kontextu účinné právní úpravy chybně vyhodnotil souhlasného prohlášení vlastníků v jimi předloženém návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu, vyšel mylně z formálního označení podání, aniž by se hlouběji zabýval jeho obsahem.

40. K žalobcem poukazované právní nejistotě se krajský soud ve stručnosti vyjádřil již výše. Pro úplnost lze dodat, že ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí ve své podstatě plyne, že oprava v roce 2004 mohla proběhnout v rozporu se zákonem (viz str. 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno její hodnocení žalovaným). Zákonnost postupu katastrálního úřadu v roce 2004 krajskému soudu nyní nepřísluší hodnotit, stejně jako mu nepřísluší hodnotit zákonnost postupu katastrálního úřadu v roce 2003, kdy podle žalobce mělo dojít k nezákonnému odstranění stavu plynoucího z geometrického plánu z roku 1988 (č. 027920/146). Žalobce si byl tehdejšího postupu katastrálního úřadu vědom, ve správním spise jsou založeny úřední záznamy o komunikaci žalobce s příslušným pracovníkem katastrálního úřadu, stejně tak si byl plně vědom i postupu katastrálního úřadu při opravě chyby v roce 2004.

41. Ohledně žalobcem namítaného možného kolotoče oprav považuje krajský soud za vhodné s ohledem na předmět tohoto řízení a celková tvrzení žalobce, poukázat na to, že opravou chyby v katastrálním operátu „nelze napravit jakýkoliv nesoulad mezi evidovanými údaji a skutečností. Pokud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná, může se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů, například cestou žaloby na určení existence jím tvrzeného práva (…) Subjekt dotčený touto chybou má vždy otevřenu cestu, jak se u soudu domoci věcného přezkumu toho, zda mu dané právo svědčí či nikoliv. Je přitom na něm, aby správně vyhodnotil, pro který procesní postup jsou splněny zákonné podmínky.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012-31; zvýraznění doplněno). Uvedené považuje krajský soud za přiléhavé projednávané věci, neboť z obsahu spisového materiálu jako celku a z tvrzení žalobce, které se dotýkají výslovně jeho vlastnických práv, plyne to, že mezi žalobcem a OZNŘ dochází ke zpochybnění samotného rozsahu vlastnického práva, nikoli zpochybnění zaznačeného průběhu vlastnické hranice v katastrální mapě. To, že mezi žalobcem a OZNŘ je primárně sporný samotný průběh vlastnické hranice, nejen její zobrazení v katastrální mapě, svědčí i žalobcem předložená výzva OZNŘ k vyklizení části pozemku, který žalobce v současné době užívá. Po katastrálních orgánech nelze v tomto směru požadovat, aby ve své podstatě stanovily hranici vlastnického práva žalobce a OZNŘ, toho se žalobce musí domoci u civilního soudu tak, jak v současné době činní.

42. S tímto souvisí i žalobcova závěrečná argumentace, že rozhodnutím katastrálních orgánů došlo k prohloubení rozporu mezi evidovaným stavem a stavem plynoucích z listin založených ve sbírce listin, když „nabývací tituly žalobce a právního předchůdce (OZNŘ) uvedené v napadeném rozhodnutí byly uzavřeny v souladu a na základě geometrického plánu č. 027920/146 z roku 1988.“ Tato argumentace se však míjí předmětem tohoto řízení (k účelu a limitům řízení o opravě chyby v katastrálním operátu viz výše), neboť pro posouzení věci není podstatné, z jakého stavu jednotlivé smluvní strany v minulosti vycházely, zda jejich povědomí o rozsahu vlastnického práva bylo správné či mylné. Důležité je to, zda evidovaný stav odpovídá listinám založeným ve sbírce listin. V tomto směru žalobce účinně neargumentuje. To, že smluvní strany při uzavírání daných smluv vycházely ze stavu ovlivněného předmětným geometrickým plánem, má primárně dopad do jejich povědomí o rozsahu převáděných práv. Z tohoto důvodu považuje krajský soud uplatněnou argumentaci za argumentaci hmotněprávní vztahující se přímo k rozsahu vlastnického práva jednotlivých smluvních stran (skutečného či domnělého vlastnictví), k čemuž se nemůže správní soud vyjadřovat. Této skutečnosti si je ostatně žalobce sám vědom, když v návaznosti na tuto svoji argumentaci v žalobě uzavírá, že byl nucen se obrátit na civilní soud.

43. Co se týče žalobcem uváděné neúčasti v jiných řízeních před orgány katastrální správy, která měla mít dopad do jeho vlastnického práva, je krajský soud nucen konstatovat, že tato argumentace se rovněž míjí předmětem tohoto řízení. Zákonnost jiných řízení či postupů katastrálního úřadu není krajský soud s ohledem na předmět tohoto řízení oprávněn přezkoumávat.

44. V replice ze dne 20. 5. 2019, žalobce doplnil svoji žalobní argumentaci. Žalobce opakovaně poukázal na dle jeho názoru nezákonný postup katastrálního úřadu v roce 2003, který měl spočívat ve „zrušení“ geometrického plánu z roku 1998, k čemuž uvedl, že tento geometrický plán byl zanesen do platné pozemkové mapy v době účinnosti zákona 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, „neměl a nemohl být tedy v době svého vzniku součástí jakékoli vkladové listiny, tím spíše, že všechny sousedící nemovitosti se v té době nacházely v socialistickém vlastnictví a ve správě městského podniku bytového hospodářství“. Otázkou tohoto geometrického plánu se žalovaný ve svém rozhodnutí zabýval zejména na straně 6 a 7, kde dospěl k závěru, že tento geometrický plán nenavazoval na žádnou vkladovou listinu, která byla k jeho účinnému promítnutí do katastrální mapy zapotřebí, soubor písemných informací katastru nemovitostí na jeho podkladě nebyl nikdy změněn. Podle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby, která zde činila 2 měsíce ode dne doručení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci, resp. jeho právnímu zástupci doručeno dne 1. 2. 2019, repliku s doplněním žaloby obdržel krajský soud dne 19. 6. 2019, tedy opožděně. Krajský soud posoudil žalobcovu argumentaci jako nový žalobní bod, nikoli pouze rozšíření již uplatněného žalobního bodu, neboť tato argumentace má oproti včasně uplatněným žalobním bodům svůj vlastní samostatný základ, byť je z povahy věci na již uplatněnou argumentaci úzce navázána. Tímto nově vzneseným žalobním bodem se proto krajský soud pro jeho opožděnost nezabýval.

45. Listiny předložené žalobcem (podání ve věcech civilního soudního řízení, výzva OZNŘ k vyklizení části pozemku) krajský soud neprovedl jako důkaz, neboť tyto listiny nemohou jakkoli přispět k řádnému zjištění skutkového stavu. Příslušnou výzvu k vyklizení krajský soud v odůvodnění tohoto rozsudku zmiňuje, činí tak ale pouze pro dokreslení svého právního hodnocení.

46. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. V případě OZNŘ bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s., tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť ji soudem nebyly uloženy žádné povinnosti, s jejichž splněním by ji mohly vzniknout nějaké náklady, přičemž úhrada jakýchkoli nákladů není z její strany ani požadována (§ 60 odst. 5 věta poslední s. ř. s.).

Poučení