50 A 39/2017 - 29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce EuroAuto Partner, s.r.o., se sídlem Jihlava – Horní Kosov, Dlouhá 297/18, zastoupeného Mgr. Petrem Břečkou, se sídlem v Jihlavě, Chlumova 1436/3, proti žalované České obchodní inspekci, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2017 čj. ČOI 156209/16/O100/2000/16/17/HI/Št, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Včasně podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo projednáno jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského kraje a Vysočina ze dne 7. 11. 2016 čj. ČOI 14260/16/2000/PR1539/ZOS/Ha, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 70.000 Kč za porušení ustanovení § 4 odst. 4 v návaznosti na ustanovení § 5 odst. 1 a naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalobce v žalobě uvádí, že mu bylo ve správním řízení kladeno za vinu, že dne 16. 8. 2016 užil nekalou obchodní praktiku ohledně koupě, která byla klamavá, neboť obsahovala nesprávnou informaci ohledně stavu ujetých kilometrů vozidla, jehož prodej zprostředkovával, když uvedl stav ujetých kilometrů ve výši 122.168 km, přestože dle údajů v protokolu o technické prohlídce ze dne 25. 2. 2015 a v protokolu o měření emisí vozidla z téhož dne je uveden stav počítadla ujeté vzdálenosti 186.605 km. Žalobce nerozporuje, že odpovědnost za porušení povinnosti podle § 4 odst. 4 v návaznosti ustanovení § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je koncipována jako odpovědnost objektivní. Žalobci je kladeno za vinu, že užil nekalou obchodní praktiku, která byla klamavá, neboť obsahovala věcně nesprávnou informaci ohledně stavu ujetých kilometrů vozidla. Podle žalobce je k prokázání porušení této povinností nutné prokázat, že informace o stavu ujetých kilometrů vozidla, kterou žalobce při kontrole udal, je skutečně informací nesprávnou, tedy v rozporu se skutečností. Žalobci nelze klást za vinu, že nesdělil údaj o tom, že vozidlo má mít ujeto 186 605 km obsažený v protokolech, o jejichž existenci nevěděl. Žalobce neměl v době kontroly pochybnost o tom, že jím poskytnutá informace o počtu ujetých kilometrů vozidla je pravdivá a úplná. Nesprávně je správním orgánem poukazováno na to, že si měl informace o ujetých kilometrech ověřit, neboť všechny způsoby zjišťování stavu ujetých kilometrů nejsou průkazné a správné. Podle žalobce vozidlo mělo v době kontroly skutečně ujeto pouze 122.168 km. Žalobce se snažil toto prokázat, ovšem správní orgán odmítl provést žalobcem navržené důkazy, a to zejména výslech vlastníka vozidla. Ze strany správního orgánu došlo k porušení ustanovení § 3 a § 2 správního řádu. Správní orgán prohlásil údaj o stavu tachometru 122 168 km za nepravdivý a údaj o stavu tachometru 185 605 km vozidla za pravdivý, přestože si musel být vědom toho, že protokol nelze považovat za veřejnou listinu a nemůže tak bez dalšího vycházet ze skutečností uvedených v protokolech. Žalovaný nevysvětlil v napadeném rozhodnutí, proč neprovedl důkazy, které byly žalobcem navrženy. Jen obecně uvedl, že provedení důkazů nebylo potřebné ke zjištění stavu věci. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V napadeném rozhodnutí se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce uplatněnými v odvolání. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Žalobce na nabídkové kartě vozidla a v inzerci vozidla na internetových stránkách uváděl, že se jedná o vůz s doložitelnou historií najetých kilometrů. Z těchto informací musel mít spotřebitel za to, že stav tachometru a počet skutečně ujetých kilometrů se rovnají a byly žalobcem ověřeny. Žalobce však stav tachometru dostatečně neověřil a následně bylo zjištěno, že stav tachometru a počet skutečně ujetých kilometrů nesouhlasí. Žalobce se proto dopustil klamavé obchodní praktiky a porušil tak ustanovení § 4 odst. 4 v návaznosti na § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce při svém tvrzení o doložitelné historii najetých kilometrů vycházel z údaje na počítadle ujetých kilometrů ve vozidle, z tvrzení majitele vozidla a ze servisní knížky, kde se nachází záznam z tachometru ze dne 2. 5. 2016 121.000 km. Při kontrole však byly objeveny protokoly z technické kontroly o technické prohlídce ze dne 25. 2. 2015 a protokol o měření emisí vozidla ze stejného dne, kde je zaznamenán stav tachometru 185.605 km. Žalobce tvrdí, že o existenci těchto protokolů nevěděl, což jen dokládá, s jakou pečlivostí přistupuje k prodeji a zprostředkování prodeje vozidel. Uvedené protokoly byly vloženy mezi doklady, které se nacházely ve vozidle. Žalobce proto nejednal s požadavky odborné péče. Aniž by měl počet ujetých kilometrů dostatečně ověřený, garantoval, že vozidlo má doložitelnou historii a že stav tachometru souhlasí s počtem ujetých kilometrů. Žalovaný má za to, že jestliže se vyskytnou nesrovnalosti mezi stavem tachometru a počtem skutečně ujetých kilometrů, spotřebitel by měl být s nimi seznámen. Žalobce se proto dopustil správního deliktu, což považuje žalovaný za prokázané bez důvodných pochybností. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: U žalobce byla provedena dne 16. 8. 2016 kontrola, při které bylo zjištěno, že žalobce jako prodávající nepravdivě informoval spotřebitele o stavu skutečně ujetých kilometrů u vozidla značky Renault Megane Scenic 1,6 16V, kdy uvedl stav ujetých kilometrů ve výši122.168 km, přestože dle údajů v protokolu o technické prohlídce ze dne 25. 2. 2015 a v protokolu o měření emisí vozidla ze dne 25. 2. 2015 je uveden stav počítadla ujeté vzdálenosti 186.605 km. Správní orgán zahájil správní řízení vydáním příkazu ze dne 4. 10. 2016. Proti tomuto příkazu podal žalobce blanketní odpor, čímž došlo ke zrušení příkazu. Správní orgán následně poučil žalobce o jeho procesních právech. Žalobce reagoval na toto vyrozumění, následně zaslal vyjádření, ve kterém poukázal na to, že vozidlo nabízel k prodeji jako zprostředkovatel na základě smlouvy o zprostředkování prodeje, kterou uzavřel dne 9. 6. 2016. Žalobce vycházel z informací poskytnutým mu vlastníkem vozidla, když neměl důvod těmto informacím nevěřit, jelikož počet kilometrů odpovídal údaji uvedenému v servisní knížce. Protokol o technické prohlídce ze dne 25. 2. 2015 a protokol o měření emisí vozidla se zážehovým motorem ze dne 25. 2. 2015 nebyly vlastníkem vozidla žalobci předány, byly založeny u návodu k obsluze v předmětném vozidle. Žalobce tak neměl možnost se seznámit s tím, že by vozidlo mělo mít najeto 186.605 km. Toto zjistil až poté, kdy mu tato skutečnost byla oznámena inspektory při provádění kontroly dne 31. 8. 2016. Žalobce požadoval, aby správní orgán přezkoumal správnost údajů o počtu ujetých kilometrů uvedených v protokolech, neboť není možné bez dalšího učinit závěr, že tyto údaje jsou správné a údaj v servisní knížce vozidla je nesprávný. Žalobce trval na tom, že správní delikt nespáchal, neboť nebylo prokázáno, že uvedl nepravdivé informace o stavu ujetých kilometrů vozidla. Průběh kontroly byl zaznamenán v protokolu o kontrole ze dne 31. 8. 2016, ze kterého vyplývá, že k dotazu inspektorů, zda kilometry uvedené na počítadle ujetých kilometrů souhlasí se skutečně ujetými kilometry, prodejce P.H. sdělil: „ano souhlasím, mám tady servisní knížku k vozidlu. Toto vozidlo nám dal do prodeje obchodník s ojetými vozidly, který nám jednou za čas doveze vozidlo k prodeji. Vždy nám dovoze vozidlo a vše pravdivě sdělí“. Z protokolu o kontrole dále vyplývá, že prodejce jednak předložil servisní knížku, kde je uveden záznam ze dne 2. 5. 2016 s počtem ujetých kilometrů 121.000 km a dále byl zajištěn protokol o technické prohlídce ze dne 25. 12. 2015 a protokol o měření emisí vozidla, kde je uveden stav počítadla 185.605 km. Ve spise je rovněž založena inzerce z internetových stránek www.tipcars.com, kde rovněž je uvedené vozidlo inzerováno s tím, že má ujeto dle tachometru 122.168 km. Ve správním spise jsou rovněž pořízeny fotografie ohledně stavu tachometru. Česká obchodní inspekce, Inspektorát pro Jihočeský kraj a Vysočinu vydal dne 7. 11. 2016 rozhodnutí, kterým uložil žalobci pokutu ve výši 70.000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce dopustil tím, že dle kontrolního zjištění ze dne 31. 8. 2016 uváděl ke dni 16. 8. 2016 nepravdivé informace o stavu ujetých kilometrů u prodávaného ojetého vozidla značky Renault Megane Scenic 1,6 16V, když uvedl stav ujetých kilometrů 122.168 km, přestože dle údajů v protokolu o technické prohlídce a v protokolu o měření vozidla ze dne 25. 2. 2015 je uveden stav tachometru 185.605 km. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V odvolání uváděl, že při poskytnutí informace ohledně stavu ujetých kilometrů vycházel z údajů prodávajícího a ze servisní knížky předložené vlastníkem vozidla. Vlastník vozidla žalobce ujistil, že skutečný stav ujetých kilometrů vozidla je 122.168 km, údaje v protokolu o technické prohlídce a v protokolu o měření emisí vozidla ze dne 25. 2. 2015 jsou zjevně nesprávné. Žalobce navrhoval výslech svědků P.H. a R.K. za účelem objasnění skutečného stavu ohledně ujetých kilometrů vozidla ke dni 16. 8. 2016. Nesprávně prvostupňový správní orgán tyto návrhy pominul a vydal rozhodnutí. Výslechem vlastníka vozidla mohl být objasněn rozpor mezi údaji uvedenými ve smlouvě o zprostředkování prodeje a servisní knížce vozidla a údaji uvedenými v protokolech z technické prohlídky ze dne 25. 2. 2015. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že správní orgán učinil všechna potřebná skutková zjištění a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci se závěrem, že žalobce se dopustil správního deliktu. Servisní knížka s jediným záznamem nedokládá historii najetých kilometrů, přesto žalobce v nabídkové kartě umístěné ve vozidle uváděl, že stav tachometru je 122.168 km s tím, že se jedná o vůz s doložitelnou historií najetých kilometrů. V servisní knížce byl pouze jeden záznam, a to ze dne 2. 5. 2016 se stavem tachometru 121.000 km, přestože vozidlo bylo poprvé registrováno dne 22. 4. 2002. Žalobce přesto deklaroval, že automobil má doložitelnou historii najetých kilometrů. Správní orgán při kontrole zjistil, že z protokolu o technické prohlídce a z protokolu o měření emisí vozidla ze dne 25. 2. 2015 vyplývá, že předmětné vozidlo má najeto 185.605 km. Proto informace, že stav tachometru souhlasí s počtem skutečně ujetých kilometrů, byla zjevně nepravdivá. Žalobce měl tyto protokoly z technické prohlídky k dispozici, proto se měl možnost s údajem o počtu ujetých kilometrů jednoznačně seznámit. Ověření stavu tachometru dle počítadla v autě a ze servisní knížky je naprosto nedostatečné. Servisní knížka nemůže vypovídat o historii vozidlem ujetých kilometrů, neboť obsahuje pouze jeden údaj, a to ze dne 2. 5. 2016, proto žalovaný označil údaj o stavu tachometru 122.168 km za nepravdivý. Žalobce jednal v rozporu s požadavky odborné péče, jestliže spotřebiteli podával neověřené informace, které se ukázaly být nepravdivými. Žalobce měl i řadu možností, jak stav tachometru ověřit. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 24 odst. 7 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele (ve znění ke dni prováděné kontroly) se prodávající dopustí správního deliktu tím, že nesplní informační povinnost podle § 9 a § 10 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu, aby byly srozumitelné. Podle § 24b odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Podle § 24b odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele se při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Zkoumání naplnění podmínek § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele předchází zkoumání, zda dotčené jednání naplňuje znaky některé z nekalých obchodních praktik uvedených v přílohách č. 1 a č. 2 zákona o ochraně spotřebitele nebo znaky klamavých či agresivních obchodních praktik. Podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá, je-li u ní užit nepravdivý údaj. Odpovědnost za správní delikt právnické osoby je odpovědností objektivní a zavinění není pro jejich zvyk vyžadováno (srov. rozsudek NSS 15. 4. 2016 čj. 4As 4/2003 – 74). V daném případě je žalobce se žalobce dopustil správního deliktu pro porušení § 4 odst. 4 v návaznosti na ustanovení § 5 odst. 1, tedy z naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil tím, že dle kontrolního zjištění uváděl nepravdivé informace o stavu ujetých kilometrů u prodávaného ojetého vozidla Renault Megane Scenic, když uváděl stav ujetých kilometrů ve výši 122.168 km, přestože dle údajů v protokolu o technické prohlídce a v protokolu o měření emisí ze dne 25. 2. 2015 je uveden stav počítadla ujeté vzdálenosti 185.605 km. Dle protokolu o kontrole ze dne 16. 8. 2016 byla u žalobce uvedeného dne zahájena kontrola simulovaným zájmem o koupi ojetého vozidla Renault Megane Scenic 1,6, 16V, VIN:VF1JA0B0525224509, kdy k dotazu inspektorů, zda kilometry uvedené na počítadle ujetých kilometrů souhlasí se skutečně ujetými kilometry, zaměstnanec žalobce P.H. odpověděl : „ano souhlasí, má tady servisní knížku k vozidlu, dle které garantujeme stav ujetých kilometrů. Toto vozidlo nám dal do prodeje obchodník s ojetými vozidly, který nám jednou za čas doveze vozidlo k prodeji. Vždy nám doveze vozidlo a vše pravdivě sdělí“. Ze servisní knížky bylo zjištěno, že je v ní uveden pouze jeden záznam, a to ze dne 2. 5. 2016 se stavem tachometru 121.000 km, přestože bylo vozidlo registrováno již ke dni 22. 4. 2002. Následně byl žalobcem předložen protokol o státní technické kontrole a protokol o měření emisí ze dne 25. 2. 2015, dle kterých mělo vozidlo najeto 185.605 km. Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena nebo který je jejímu působení vystaven ve vztahu k výrobku nebo službě. Podle § 4 odst. 3 nekalou obchodní praktikou se rozumí klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktika dle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 23. 10. 2014 čj. 7As 110/2014-52 zabýval otázkou agresivních obchodních praktik. Pokud lze určitou obchodní praktiku označit za klamavou podle § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, není třeba již zkoumat naplnění podmínek generální klauzule v § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Tak je tomu i v daném případě, kdy prodejce poskytl při předvádění nepravdivou informaci o vlastnostech vozidla, což spotřebitele mohlo vést k rozhodnutí o obchodní transakci, kterou by jinak neučinil. To představuje klamavou obchodní praktiku dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a zároveň i rovněž nekalou praktiku podle § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Není však již tedy třeba zkoumat, zda byly naplněny znaky generální klauzule v § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Soud má za to, že jestliže byl inspektor v roli spotřebitele informován prodejcem o počtu ujetých kilometrů, mohla tato informace ovlivnit kupujícího v rozhodnutí o koupi vozidla. V daném případě je žalobci kladeno za vinu dle napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí prvostupňového, že se žalobce dopustil správního deliktu podle zákona o ochraně spotřebitele tím, že porušil informační povinnost podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, když spotřebitele nedostatečně (nepravdivě) informoval o počtu skutečně ujetých kilometrů u nabízeného vozidla. Správní orgán se proto v daném případě musel zabývat tím, zda počet ujetých kilometrů je údajem ohledně kterého tíží žalobce informační povinnost a zda žalobce skutečně deklaroval nepravdivý údaj o počtu ujetých kilometrů a v jaké fázi prodeje vozidla je žalobce povinen tuto informační povinnost splnit. Je nepochybné, že žalobce ohledně počtu ujetých kilometrů má vůči spotřebiteli informační povinnost. Dále se soud musel zabývat tím, zda žalobce skutečně deklaroval nepravdivý údaj o počtu ujetých kilometrů, neboť žalobce postavil svá skutková zjištění, zejména na záznamu ze servisní knížky, údaje o ujetých kilometrů, ze smlouvy o zprostředkování a dále na protokolu o státní technické kontrole a o měření emisí ze dne 25. 2. 2015, kde byl zcela odlišný údaj ohledně počtu ujetých kilometrů. Žalovaný závěr o počtu skutečně ujetých kilometrů postavil na protokolech ze dne 25. 2. 2015. Správní orgán má dle § 3 správního řádu povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle § 50 správního řádu jsou podkladem pro rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Důkazním prostředkem přitom může být vše, co je vhodné ke zjištění stavu věci a co není získáno a provedeno v rozporu s právními předpisy. Důkazními prostředky jsou zejména listiny, ohledání svědecké výpovědi a znalecké posudky. Z toho plyne, že opatřování podkladů pro rozhodnutí je v gesci správního orgánu, neboť správní orgán má povinnost zjistit skutečný stav věci. Je tedy na správním orgánu, jaké podklady ke svému rozhodnutí opatří, a to za předpokladu, že tyto budou získány a provedeny zákonně a bude na jejich podkladě dostatečně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodní pochybnosti. Důkazní břemeno ohledně zjištění skutkového stavu věci tedy tíží správní orgán. Žalovaný správní orgán nebyl povinen provést všechny důkazy navrhované žalobcem, měl-li za to, že skutkový stav je dostatečně spolehlivě zjištěn a tyto navržené důkazy již nemohou přispět k jeho dalšímu zjištění. V projednávaném případě žalobce navrhoval výslech vlastníka vozidla R.K. a dále zaměstnance P.H. za účelem ověření souladu údaje o ujetých kilometrech uvedených na tachometru vozidla a počtu skutečně ujetých kilometrů. Uvedení těchto důkazů se jeví jako nadbytečné, jestliže zaměstnanec žalobce P.H. se vyjadřoval k údajům ohledně ujetých kilometrů v rámci daňové kontroly a jeho odpovědi jsou přesně zachyceny v protokole o kontrole. Výpověď R.K. by rovněž nemohla objasnit údaj ohledně ujetých kilometrů ke dni kontroly. Soud proto tento návrh žalobce ohledně výslechu uvedených osob jako nadbytečný zamítl. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že předmětem přezkumu napadeného rozhodnutí není prověřování nějaké snad nekalé činnosti spočívající ve stáčení kilometrů, ale předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o pokutě za správní delikt, který spočívá v nesplnění informační povinnosti podle zákona o ochraně spotřebitele. Tudíž jde o informační povinnost, která byla v daném případě deklarovaná na nabídkové kartě při prodeji vozidla (jejíž fotografie je založena ve správním spise), kde byl uveden určitý počet kilometrů s poznámkou, že se jedná o vůz s doložitelnou historií najetých kilometrů, když shodná informace je uvedena rovněž v inzerátu daného vozidla na internetových stránkách www.tipcars.com rovněž i k dotazu inspektorů zaměstnanec žalobce odpověděl, že počet ujetých kilometrů souhlasí má o tom servisní knížku k vozidlo, přestože v servisní knížce byl pouze jeden údaj ze dne 2. 5. 2016 ohledně ujetých kilometrů a vozidlo bylo nejprve registrováno dne 22. 4. 2002. Přesný stav tachometru žalobci nebyl znám, přesto jím bylo deklarováno, že se jedná o 122.168 km najetých kilometrů. Zcela irelevantní je skutečnost, že žalobce měl k dispozici údaj o stavu tachometru ve zprostředkovatelské smlouvě ze dne 9. 6. 2016 od prodávajícího R.K., obchodníka s ojetými vozy. Tento údaj od takového prodávajícího není směrodatný. Zákon žalobci ukládá, aby s maximální péčí zjistil zda skutečný stav odpovídá tomu na tachometru a nebo v jakém je poměru. Jestliže žalobce měl informace o stavu ujetých kilometrů pouze ze servisní knížky, kde byl jeden záznam, mohl předpokládat, že skutečný stav nemůže odpovídat stavu na tachometru a bylo proto jeho povinností upozornit spotřebitele na tuto skutečnost na informační ceduli u prodávaného automobilu. Z jednoho záznamu v servisní knížce muselo být žalobci jako profesionálnímu prodejci ojetých automobilů zjevné, že záznam nemůže pokrývat kompletní historii vozidla, tedy, že historie vozidla ohledně počtu ujetých kilometrů může být vyšší tak, než ta která je deklarována prodávajícím. V souvislosti s tím soud dodává, že smyslem přijetí zákona o ochraně spotřebitele byla jeho ochrana. Zákon o ochraně spotřebitele je normou obsahující veřejně právní ochranu, která doplňuje soukromoprávní úpravu. Spotřebitel jako slabší subjekt trhu je tak chráněn tím, že prodejci jsou stanoveny zvláštní povinnosti, aby došlo alespoň k částečnému „vyrovnání sil“ mezi ním, jakožto profesionálem v oboru a spotřebitelem. Soud proto uzavřel, že žalobce měl povinnost spotřebitele informovat o počtu ujetých kilometrů a bylo tak jeho povinností zajistit si více informací ohledně počtu ujetých kilometrů a na tuto skutečnost i spotřebitele upozornit. Soud má za to, že spotřebitel se při výběru vozu primárně řídí údaji, jež jsou uvedeny na nabídkové ceduli, která byla v daném případě umístěna na vozidle, na které jsou přehledně a jasně uvedeny základní údaje o vozidle, které spotřebiteli pomáhají se rozhodnout, zda má mít o předmětné vozidlo zájem. Jestliže na nabídkové kartě bylo napsáno, že se jedná o vůz s doložitelnou historií najetých kilometrů, tak tento údaj ve spotřebiteli zcela nepochybně mohl vzbudit oprávněně dojem, že dané vozidlo má najeto 122.168 km. Jestliže však žalobce měl pouze údaj o ujetých kilometrech ze servisní knížky, kde byl jeden údaj, měl k údaji o kilometrech poznamenat, že se jedná o stav kilometrů podle tachometru a podle údaje ze servisní knížky ze dne 25. 2. 2015. Toto sdělení však chybí, a proto údaj na ceduli ve spotřebiteli zcela legitimně budí dojem, že je údajem o počtu skutečně najetých kilometrů. Soud proto uzavřel, že žalobce byl povinen již v ceduli umístěné na vozidle informovat spotřebitele o tom, že údaj o počtu kilometrů uvedený na této ceduli je pouze zachycením stavu tachometru a že se tedy může lišit o počtu skutečně ujetých kilometrů. Žalobce jako prodejce ojetých vozidel by měl ověřovat a zjišťovat potřebné informace o prodávaných vozidlech s odbornou péčí a zkušeností tomu odpovídající. Tomu tak v daném případě nebylo. Je nesporné, že servisní knížka nepokrývá celou historii vozidla. Za této situace měl žalobce si zajistit další informace ohledně stavu ujetých kilometrů, což neučinil. Ze servisní knížky je patrné, že nepokrývá kompletní historii vozidla, což mělo žalobce vést k tomu, aby počet skutečně ujetých kilometrů zjišťoval. Při kontrole byly zajištěny protokoly o technické prohlídce a protokol o měření emisí vozidla, kde byl uveden stav najetých kilometrů 185.605 km. Proto je správný závěr žalovaného, že informace o tom, že stav tachometru souhlasí s počtem skutečně ujetých kilometrů, je zjevně nepravdivá. K tvrzení žalobce, že o předmětných protokolech ohledně stavu kilometrů neměl vědomost, ho nezbavuje odpovědnosti za předmětný správní delikt, že se dopustil nekalé obchodní praktiky. Správně byl učiněn ze strany správních orgánů závěr o správnosti údajů o počtu ujetých kilometrů v protokolu z technické prohlídky a v protokolu o měření emisí ze dne 25. 2. 2015, neboť tyto listinné důkazy jsou vystaveny státní technickou kontrolou. Soud uvedené listinné důkazy hodnotí jako zcela věrohodné. Údaje o hodnotě stavu kilometrů i soud považuje za správné, jestliže byla technická prohlídka a rovněž tak i emise vozidla kontrolována různými osobami, kteří shodně potvrdili údaj ohledně stavu kilometrů. Nelze souhlasit se žalobcem, že správní orgán bez vysvětlení a hodnocení důkazů prohlásil údaje o stavu tachometru 122.168 km za nepravdivý a údaj o tachometru 185.605 km vozidla za pravdivý, jestliže z odvodnění rozhodnutí je seznatelné, jaké úvahy vedly správní orgán k závěru, že se žalobce uvedeného správního deliktu dopustil. Důvody jsou z odůvodnění seznatelné, správní orgán uvedl úvahy, kterými se řídil při posouzení odvolání žalobce. Napadené rozhodnutí netrpí žádným z nedostatků zakládajících nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jestliže je v rozhodnutí podrobně zdůvodněno proč bylo nadbytečné provádět další důkazy, které žalobce navrhoval. Nedůvodně je žalobcem namítáno, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav v případě, že správní orgán nepřistoupil k výslechu zaměstnance žalobce P.H. a vlastníka vozidla R.K. s tím, že by výslech těchto osob nepřispěl k objasnění věci, více než jak již tomu bylo učiněno. Shora uvedené protokoly o technické kontrole mají vyšší důkazní sílu, než údaj uvedený ve zprostředkovatelské smlouvě ohledně ujetých kilometrů od prodávajícího a záznamu o servisní prohlídce. S ohledem na uvedené listinné důkazy pak byly nadbytečný výslech pana K. k prokázání stavu ujetých kilometrů, neboť tento údaj nelze svědecky prokázat. Rovněž tak výslech zaměstnance žalobce je zcela nadbytečný, jestliže byly jím informace poskytnuty v rámci daňové kontroly a jsou řádně zachyceny v záznamu o provedené kontrole. Soud proto rovněž návrh žalobce na výslech shora uvedených osob jako nadbytečný zamítl. Soud proto uzavřel, že žalobce jakožto prodejce ojetých vozidel nesplnil informační povinnost, jestliže si nezajistil pravdivé údaje ohledně stavu ujetých kilometrů a podal spotřebiteli nesprávnou informaci. Proto se jedná ze strany žalobce o obchodní praktiku klamavou. Takovýto postup žalobce, který si nezjistil řádně všechny informace ohledně stavu kilometrů, je v rozporu s požadavky odborné péče. Soud poznamenává, že žalobce měl několik možností jak ověřit stav tachometru, zejména si mohl nechat pořídit záznam z databáze společnosti Cebia spol. s.r.o. a rovněž tak mohl nechat zkontrolovat stav tachometru na internetových stránkách provozovaných Ministerstvem dopravy, kde lze stav tachometru rovněž ověřit. V případě, že by tak učinil, bylo by jím zjištěno ohledně uvedeného vozidla, že mělo ke dni 4. 9. 2009 najeto 105.306 km, ke dni 25. 2. 2015 185.605 km a ke dni 30. 3. 2015 186.011 km. Jestliže by byl spotřebitel upozorněn, že vozidlo má najeto více kilometrů, než je uvedeno na tachometru, případně by od koupě předmětného vozidla upustil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, neboť v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení