50 A 43/2016 - 27

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce R. Š., zastoupeného JUDr. Svatomírem Mlčochem, advokátem, se sídlem České Budějovice, Karla Tomana 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2016, č.j. KUJCK 109921/2016/OZZL/2 O - 69/16, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice tak, že žalovaný vypustil výrok II, III, kterým byly změněny a doplněny podmínky stavebního povolení na stavbu vodního díla „Protipovodňová opatření na Malši, České Budějovice – Havlíčkova kolonie – 1. etapa – úsek Malý jez – Kaplířova“ a byl stanoven termín pro provedení stavby do 31. 12. 2019 a stavebníkovi byla uložena povinnost opatřit závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice, orgánu ochrany přírody ohledně zásahu do významného krajinného prvku (dále VKP) údolní niva řeky Malše a dále byla stavebníkovi Povodí Vltava, státní podnik, uložena povinnost opatřit povolení ohledně výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů – žluvy hajní a lejska šedého. Napadeným rozhodnutím pak byla zbylá část prvostupňového rozhodnutí potvrzena, a to o prodloužení platnosti stavebního povolení ohledně dané stavby do dvou let od nabytí právní moci uvedeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce ohledně toho, že se prvostupňový orgán nevyrovnal s námitkou absence závazných podkladů pro vydání prodloužení stavebního povolení. V řízení o prodloužení stavebního povolení žalobce namítal nezbytný podklad pro vydání prodlouženého stavebního povolení, a to vydání pravomocné výjimky z § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny v platném znění na místě stavby k ochraně minimálně dvou zvláště chráněných ptačích druhů, žluvy hajní a lejska šedého, kdy jeden z těchto druhů je zařazen mezi silně ohrožené, dále ohledně vydání závazného stanoviska dle § 4 zákona o ochraně přírody a krajiny k zásahu do významného krajinného prvku - údolní nivy řeky Malše. Závazné stanovisko, které bylo vydáno k žádosti právního předchůdce stavebníka, se týká pouze zásahu do VKP vodního toku, nikoli však do fenoménu údolní nivy, což není dostačující. Z § 110 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že stavebník je povinen předložit mimo jiné závazná stanoviska, což neučinil. žalovaný v odvolacím řízení uvedenou vadu neodstranil, žalobce namítá, že výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny i závazné stanovisko podle § 4 uvedeného zákona jsou podkladovými správními akty pro stavební povolení i jeho případné prodloužení a musí být proto vydány výhradně před vlastním stavebním povolením analogicky jeho prodloužením, neboť jsou v zásadě přezkoumatelné jen v rámci vydaného finálního stavebního povolení. Toto se týká zejména závazného stanoviska. Žalobce byl stanovením dodatečných podmínek do prodlouženého stavebního povolení krácen na právu brojit proti napadenému rozhodnutí. Závazné stanovisko k zásahu do VKP podle § 4 není vydáváno jako samostatné rozhodnutí, jedná se o postup podle § 136 správního řádu. Nepřípustně bylo proto prodlouženo stavební povolení za situace, kdy jiný správní orgán dočasně zakázal z důvodu absence závazných správních aktů stavbu. Žalobce poukazuje na § 110 stavebního zákona, ze kterého lze dovodit, že tytéž požadavky na podkladová rozhodnutí nutná pro vydání stavebního povolení musí být analogicky vyžadována při jeho případném prodloužení. Postupem žalovaného byl zpochybněn § 110 odst. 2 písm. d) stavebního zákona. V případě platnosti názoru správních orgánů by mohlo být vydáno stavební povolení bez závazných podkladů směřujících k ochraně jiných dotčených zájmů s tím, že si je stavebník obstará dodatečně, což je absurdní. Jestliže žalovaný nevyčkal vydání podkladových rozhodnutí a vydal prodloužení stavebního povolení, byl žalobce tímto postupem zbaven práva na případný soudní přezkum ve věci dvou rozhodnutí na ochranu přírody a krajiny. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že řízení o prodloužení stavebního povolení nelze pojímat jako přezkum stavebního povolení, přestože prvostupňový správní orgán sám vtělil dříve vydanému stavebnímu povolení další dodatečné podmínky, tedy fakticky se přezkumem stavebního povolení zabýval a dokonce jej provedl. Dle žalobce se řízení o prodloužení stavebního povolení musí zabývat změněnou situací ve věci samé, což se týkalo námitek uvedených v bodech 4 – 6 odvolání. Jestliže se jimi žalovaný nezabýval, porušil právo žalobce na projednání odvolání. Prodloužení stavebního povolení bylo provedeno ve prospěch investora stavby, který však není vlastníkem pozemků, na kterých má být stavba umístěna, ani k nim nemá dostatek jiných práv. S předchozím držitelem stavebního povolení byla sjednána smlouva o převodu práv a povinností ze dne 22. 12. 2015, která však neposkytuje Povodí Vltava, státní podnik, potřebná práva k provedení stavby. Stavebník musí mít doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemeni k pozemku nebo stavbě. Takový důkaz však žadatel o prodloužení stavebního povolení nepředložil. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na odlišnosti stavebního povolení a rozhodnutí o prodloužení doby platnosti stavebního povolení. Má za to, že závazné stanovisko dle § 4 zákona č. 114/1992 Sb., i výjimka dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., můžou být vydány i po vydání stavebního povolení, neboť jsou vydány formou rozhodnutí v rámci samostatného řízení. Správní orgán již proběhlým stavebním řízení ale není vázán, není povinen výjimku vydat. Takový postup neznemožňuje přezkoumání těchto aktů. Žalobce nemohl být krácen na svých právech stanovením dodatečných podmínek do prodlouženého stavebního povolení, jestliže stanovené dodatečné podmínky byly žalovaným vypuštěny. Tato část výroku rozhodnutí prvostupňového správního orgánu proto nenabyla právních účinků. Závazné stanovisko dle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. je samostatným rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu. Závazné stanovisko není závislé na jiných souběžně vedených či již skončených správních řízeních. Stejný závěr žalovaný učinil i ohledně výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů, který je stanoven v § 56 shora uvedeného zákona. Dle žalovaného, jestliže bude rozhodnutí o závazném stanovisku a výjimka vydány, bude možné provést stavbu podle stavebního povolení. Vydání rozhodnutí o závazném stanovisku a výjimky není obligatorním podkladem rozhodnutí ani předběžnou otázkou dle § 57 správ. řádu pro vydání stavebního povolení. V daném případě státní podnik Povodí Vltavy podal žádost o prodloužení platnosti stavebního povolení, kdy původním vlastníkem bylo Statutární město České Budějovice. Smlouvou o převodu práv a povinností ze dne 22. 12. 2015 přešla práva ze Statutárního města České Budějovice na Povodí Vltavy, státní podnik. Tato smlouva tak naplnila požadavek oprávněnosti provést stavbu. Mimo jiné žalovaný ve vyjádření k žalobě poznamenal, že Statutární město České Budějovice již nemá v současné době o provedení protipovodňového opatření dle stavebního povolení ze dne 28. 03. 2014 zájem, tedy že nebude využito stávající pravomocné stavební povolení. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Stavebník - Povodí Vltavy, státní podnik, podal dne 23. 2. 2016 žádost o prodloužení stavebního povolení s termínem provedení stavby do 31. 12. 2017. Současně s tím doložil smlouvu o převodu práv a povinností ze dne 22. 12. 2015, na základě které přešla práva ze Statutárního města České Budějovice na Povodí Vltavy, státní podnik. Důvodem této žádosti byla skutečnost, že nebylo zajištěno financování stavby, nebylo vydáno rozhodnutí o přidělení dotace z programu Ministerstva zemědělství ČR č. 129 260, podpora prevence před povodněmi III a nebyly vyřešeny podmínky ochrany životního prostředí s tím, že ke dni 17. 2. 2016 probíhá správní řízení o vydání předběžného opatření a obnovu správního řízení rozhodnutí zn. OOŽP/5839/2013, dále řízení k žádosti občanského sdružení Malše o vydání předběžného opatření a obnovu správního řízení vedeného pod značkou OOŽP/6987/05/06/R/Zá ze dne 18. 8. 2016 a o obnovu správního řízení k rozhodnutí zn. OOŽP/5349/05/06/R/Zám ze dne 18. 8. 2016 a dále, že dne 28. 1. 2016 vydala Česká inspekce životního prostředí oznámení o zahájení správního řízení o omezení zákazu nebo činnosti, konkrétně zákaz kácení dřevin a zákaz realizace terénních úprav vodního díla „Protipovodňová opatření na Malši, České Budějovice“. Vzhledem k tomu, že některá vyjádření účastníků řízení a správců inženýrských sítí pozbyla platnosti, vodoprávní úřad vyzval stavebníka k doplnění žádosti dne 21. 3. 2016, stavebník doložil požadované doklady, když žádost byla kompletně doplněna 22. 4. 2016. Vodoprávní úřad oznámil dne 26. 4. 2016 zahájení správního řízení. Žalobce nesouhlasil s prodloužením platnosti stavebního povolení, neboť Česká inspekce životního prostředí provádění stavby zakázala, dále protože stavebník nedisponuje pravomocnou výjimkou z § 56 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně minimálně dvou ptačích druhů (žluvy hajní a lejska šedého) na místě stavby, a proto není možné povolení prodloužit. Dále z důvodu, že stavebník nedisponuje stanoviskem dle § 4 zákona č. 114/1992 Sb. k zásahu do významného krajinného prvku - údolní nivy řeky Malše. Magistrát města České Budějovice vydal dne 28. 3. 2014 stavební povolení ke stavbě vodního díla Protipovodňová opatření na Malši, České Budějovice – Havlíčkova kolonie – 1. etapa – úsek Malý jez – Kaplířova, kterým byly stanoveny povinnosti a podmínky pro provedení stavby. Stavba měla být dokončena do 31. 12. 2017. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 5. 2014. Magistrát města České Budějovice stavební povolení prodloužil a ve výroku II. změnil a doplnil podmínky rozhodnutí tak, že termín pro provedení stavby byl stanoven do 31. 12. 2019 s tím, že byla stavebníku uložena povinnost opatřit závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice, orgánu ochrany přírody k zásahu do významného krajinného prvku - údolní niva řeky Malše a dále mu byla uložena povinnost před zahájením stavby opatřit výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů, žluvy hajní a lejska šedého. Ostatní podmínky stavebního povolení zůstaly v platnosti. Žalobce se proti rozhodnutí o prodloužení stavebního povolení ohledně uvedené stavby odvolal. Na základě odvolání žalobce změnil žalovaný rozhodnutí tak, že výrok II. a III., kterým byly změněny a doplněny podmínky rozhodnutí, vypustil a zbylá část rozhodnutí byla potvrzena. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce namítá, že se správní orgán nevyrovnal s námitkou ohledně absence závazných podkladů pro vydání prodloužení stavebního povolení a odkazuje na § 110 odst. 2 stavebního zákona, dle něhož je stavebník povinen přiložit k návrhu o vydání stavebního povolení závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady. Soud se zcela ztotožnil se žalovaným, že na stavební povolení, které je pravomocné, je nutno nahlížet jako na rozhodnutí bezvadné, a proto není zapotřebí v rámci řízení o prodloužení stavebního povolení doložení závazných podkladů, neboť závazná stanoviska lze získat před zahájením stavby v samotném správním řízení vedeném orgánem ochrany přírody a krajiny. Řízení o prodloužení stavebního povolení není přezkumem stavebního povolení. Bylo stanoveno, že Magistrátem města České Budějovice orgánem přírody a krajiny má být vydáno závazné stanovisko k zásahu údolní nivy řeky Malše a žalovaný měl vydat povolení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných živočichů, žluvy hajní a lejska šedého. Tyto skutečnosti jsou řešeny v rámci řízení dle zákona č. 114/1992 Sb., když zákonná úprava nebrání tomu, aby uvedená rozhodnutí byla vydána po právní moci stavebního povolení. Žádat o udělení výjimky před realizací stavby není tedy nezákonné. Jak závazné stanovisko dle § 4, tak i výjimka dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., mohou být vydány po vydání stavebního povolení. Uvedená rozhodnutí jsou vydávána v rámci samostatného řízení, rozhodnutí o závazném stanovisku rovněž i o povolení o výjimce je možno napadnout odvoláním a rovněž tak uvedená rozhodnutí mohou být podrobena soudnímu přezkumu na základě žaloby. Závazné stanovisko dle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. je zcela samostatným rozhodnutím a není závislé na jiných již skončených správních řízeních, respektive na vydání stavebního povolení. Shodný závěr učinil soud i ohledně rozhodnutí o výjimce ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů. Zcela nedůvodně se proto žalobce dovolává toho, že výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny i závazné stanovisko dle § 4 zákona jsou podkladovými správními akty pro stavební povolení i jeho případné prodloužení a že musí být vydány výhradně před prodloužením stavebního povolení, neboť uvedená rozhodnutí nejsou přezkoumatelná, jak se žalobce nesprávně domnívá, jen v rámci stavebního povolení, jestliže se jedná o samostatná rozhodnutí, proti kterým mají účastníci právo se odvolat a rovněž v případě neúspěchu odvolání se dožadovat přezkoumání takového rozhodnutí v rámci správního soudnictví. Soud proto uzavřel, že bude nutno dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. rozhodnout o výjimce ze zákazu u zvláště chráněných druhů živočichů. Teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí o závazném stanovisku a rozhodnutí o výjimce, bude možno provést stavbu dle stavebního povolení. Vydání rozhodnutí o závazném stanovisku není proto podkladem pro rozhodnutí o vydání stavebního povolení ani vydání rozhodnutí o prodloužení stavebního povolení. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že žalobce v žádném případě nemůže být krácen na svých právech v případě vydání předmětného rozhodnutí, jestliže žalobce je v řízení ohledně vydání závazného stanoviska k zásahu do VKP dle § 4 zákona o ochraně přírody a krajiny a rovněž i v řízení ohledně výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny účastníkem řízení a má právo se proti těmto rozhodnutím odvolat, eventuálně podat správní žalobu. Bylo-li vydáno stavební povolení, není možno ještě stavbu provést, aniž by bylo pravomocně rozhodnuto orgánem ochrana přírody ve smyslu § 56 a 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. K provedení stavby nepostačuje vydání stavebního povolení, ale též vydání předmětných rozhodnutí dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce zcela nedůvodně namítá, že je krácen na svých právech a povinnostech stanovením dodatečných podmínek do prodlouženého stavebního povolení. Magistrát města České Budějovice v rozhodnutí (ve vyhlášce) ze dne 6. 6. 2016 č.j. OOŽP/1848/Roz/2016/Bl prodloužil k žádosti Povodí Vltavy, státního podniku Praha, podle § 115 odst. 4 stavebního zákona stavební povolení ze dne 28. 3. 2014 zn. OOŽP/5839/2013/B, a to do dvou let ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, na stavbu vodního díla Protipovodňová opatření na Malši, České Budějovice – Havlíčkova kolonie - 1. etapa – úsek Malý jez – Kaplířova, kdy ve výroku II. rovněž změnil a doplnil podmínky stavebního povolení mimo jiné tak, že stanovil termín provedení stavby do 31. 12. 2019 a uložil stavebníku před zahájením stavby opatřit závazné stanovisko od Magistrátu města České Budějovice, orgánu ochrany přírody k zásahu do významného krajinného prvku - údolní nivy řeky Malše a dále si před zahájením stavby opatřit povolení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných živočichů, žluvy hajní a lejska šedého. Žalovaný však tyto podmínky ohledně opatření závazného stanoviska od orgánu ochrany přírody vypustil s tím, že zbylá část rozhodnutí byla potvrzena. Stavební povolení tedy o uvedenou povinnost nebylo doplněno. Žalobce nedůvodně namítá, že nelze stavební povolení prodloužit za situace, kdy Česká inspekce životního prostředí stavbu dočasně zakázala z důvodu absence závazných správních aktů, přestože existuje pravomocné stavební povolení, a proto je prodloužení stavebního povolení zcela nepřípustné. Soud zjistil, že Česká inspekce životního prostředí rozhodla negativně proto, že nebylo vydáno závazné stanovisko k zásahu do údolní nivy řeky Malše a nebylo vydáno povolení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných živočichů. Proto je toto rozhodnutí pro prodloužení stavebního povolení nerozhodné s ohledem na předchozí odůvodnění tohoto rozsudku. Zcela nedůvodná je námitka žalobců ohledně toho, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími důvody, jestliže se odmítl zabývat odvolacími důvody uvedenými v bodech 4 - 6 odvolání, přičemž sám vtělil dříve vydanému stavebnímu povolení další dodatečné podmínky. Tato výhrada je zcela nedůvodná, jestliže žalovaný tyto podmínky stanovené prvostupňovým správním orgánem vypustil, jak je odůvodněno v předchozí pasáži rozsudku. Soud nepřisvědčil žalobci, že by se žalovaný nezabýval jeho odvolacími námitkami v bodech 4 - 6 odvolání, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že na tyto námitky žalovaný reagoval, tyto námitky byly žalovaným vyhodnoceny tak, že nemohou být předmětem žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení s tím, že v opačném případě by se jednalo o přezkoumání zákonnosti či správnosti stavebního povolení vydaného dne 28. 3. 2014, což je nepřípustné. Soud se neztotožňuje se žalobcem, že by žalovaný změnil stavební povolení, neboť z prvoinstančního rozhodnutí vyplývá, že došlo jednak k prodloužení stavebního povolení a jednak byl upraven výrok o doplněných podmínkách. Žalovaný stavební povolení napadeným rozhodnutím nezměnil, ale změnil prvostupňové rozhodnutí o prodloužení stavebního povolení ze dne 6. 6. 2016 tak, že uvedené podmínky vypustil. Žalobce dále namítá, že stavební povolení je nezákonné, jestliže Povodí Vltavy, státní podnik nemá právo k provedení stavby, neboť smlouva o převodu práv a povinností ze dne 22. 12. 2015 neodpovídá tzv. právu stavby ve smyslu § 1240 – 1256 občanského zákoníku. Ze správního spisu vyplývá, že dne 23. 2. 2016 Povodí Vltavy, státní podnik, podal žádost o prodloužení platnosti stavebního povolení s tím, že původním stavebníkem bylo Statutární město České Budějovice. Převod práv a povinností byl doložen smlouvou ze dne 22. 12. 2015, na základě které přešla práva ze Statutárního města České Budějovice na Povodí Vltavy, státní podnik. Ze smlouvy, kapitoly II vyplývá, že předmětem této smlouvy je předání a převzetí práv a povinností ve prospěch přebírajícího, které předávající získal v přípravném období pro územní rozhodnutí a pro stavební povolení k provedení stavby „Protipovodňová opatření na Malši, České Budějovice – Havlíčkova kolonie – 1. etapa – úsek Malý jez – Kaplířova“. Podle ustanovení § 110 odst. 2 stavebního zákona je povinen stavebník k žádosti připojit doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemeni k pozemku nebo stavbě, jestliže nelze ověřit tato práva v katastru nemovitostí dálkovým přístupem. S ohledem na toto ustanovení má soud za to, že předložená smlouva o převodu práv a povinností mezi Statutárním městem České Budějovice a Povodím Vltavy poskytuje Povodí Vltavy potřebná práva k provedení stavby, a to s odkazem na § 110 stavebního zákona, dle něhož musí mít stavebník, tedy žadatel o prodloužení stavebního povolení, k dispozici doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu. Z předmětné smlouvy vyplývá, že jejím předmětem je předání a převzetí práv a povinností ve prospěch přebírajícího – Povodí Vltavy, státní podnik, k provedení stavby v rozsahu nezbytně nutném a za účelem zajištění pravomocného rozhodnutí, kterým bude povoleno její užívání. Ze smlouvy je zřejmé, že byla uzavřena dle § 1901 a § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláštně jako typ smlouvy upravena. Jedná se tedy o inominátní smlouvu. Dále se ve smlouvě uvádí, že práva a závazky z územního rozhodnutí o umístění stavby i ze stavebního povolení ke stavbě jsou předmětem této smlouvy, kdy předávající předává výše uvedený rozsah práv a závazků k zajištění realizace akce, k vybudování shora uvedené stavby. Žalobce má za to, že měl žadatel o stavební povolení stavebnímu úřadu předložit smlouvu o tzv. právu stavby ve smyslu § 1240 – 1256 občanského zákoníku s tím, že předmětná smlouva nezakládá podle stavebního zákona právo provést stavbu, a proto je prodloužení stavebního povolení nezákonné. Soud k uvedené námitce poznamenává, že nový občanský zákoník zavedl institut práva stavby, jehož cílem bylo prolomit byť jen dočasně navrácenou zásadu, že stavba je součástí pozemku. Právo stavby však není jediným prostředkem, na základě kterého je možné dle platné právní úpravy realizovat stavbu na cizím pozemku. Právo zřídit na cizím pozemku stavbu je totiž možné realizovat i prostřednictvím některých smluvních nástrojů jako je například nájem či pacht, či pozemek zůstane ve vlastnictví cizí osoby a vytvořená stavba se stane stavbou dočasnou (§ 506 NOZ), vlastnictvím investora. Při realizaci staveb na cizích pozemcích může být stavba realizována i přes obligační tituly, zejména inominátní smlouvy. Tento požadavek vychází ze stavebního zákona v provázanosti na vyhlášku č. 503/2006 Sb. v platném znění, kdy stavebník hodlá realizovat stavbu na cizím pozemku a musí k žádosti o vydání příslušného oprávnění k umístění či realizaci stavebního záměru na cizím pozemku doložit právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemeni k pozemku nebo stavbě. Stavebníkem byla předložena nepojmenovaná smlouva, typově neupravená, a to smlouva o právu provést stavbu. V daném případě byla uzavřena nepojmenovaná smlouva o právu provést stavbu, Jedná se tedy pouze o smluvní ujednání, nikoliv o smlouvu o zřízení práva stavby dle § 1240 NOZ. Podle nového občanského zákoníku lze uzavřít nepojmenovanou smlouvu ve vazbě na platné předpisy stavebního práva, neboť nový občanský zákoník i nadále tuto praxi zachovává. Soud se proto ztotožnil se závěrem žalovaného, že stavební zákon pod pojmem právo založené smlouvou provést stavbu, nemá na mysli pouze právo stavby ve smyslu 1240 – 1256 občanského zákoníku. Soud uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Žaloba byla proto soudem jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili dle § 51 odst. 1 s.ř.s. s takovým postupem souhlas.

Poučení