50 A 46/2017 - 50

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci Žalobce: Pokrývačství Bušta, spol. s r.o. sídlem Holubov 147, 382 03 Křemže zastoupeného advokátem Mgr. Janem Aulickým sídlem Za Tiskárnou 327, 381 01 Český Krumlov proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30. 3. 2017, č. j. 8910/1.30/16-3 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočina, dle něhož žalobce spáchal správní delikt na úseku bezpečnosti práce ve smyslu § 30 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci, neboť dne 29. 10. 2015 na staveništi stavby VD Husinec na střeše provozního objektu č. p. 220 v prostoru areálu státního podniku Povodí Vltavy ve výšce přibližné 6 m nad terénem vykonával práci jeho zaměstnanec M.D. bez zajištění proti pádu ze střešních plášťů na volných okrajích. Za spáchaný správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 326.000 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové bylo rozhodnuto.

2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Namítá jeho přezkoumatelnost, neboť není řádně odůvodněné. Napadené rozhodnutí pouze odkazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, což nelze považovat za dostatečné a relevantní vypořádání se s námitkami.

3. Žalobce namítal nepoužitelnost fotodokumentace provedené správním orgánem, neboť byla pořízena před zahájením kontroly. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s touto námitkou vypořádává tak, že se ztotožňuje s argumentací prvostupňového rozhodnutí, aniž námitku odůvodňuje. Žalobce opakovaně namítá, že důkaz provedený před zahájením kontroly nemůže být použit v rámci řízení jako důkaz relevantní, za situace, kdy je namítána nepoužitelnost tohoto důkazu. Podle žalobce fotografie zaměstnanců nejsou natolik jednoznačné, nelze z nich dovodit totožnost konkrétních osob a nelze z nich dovodit, že by se jednalo právě o zaměstnance žalobce.

4. Napadené rozhodnutí se nesprávně vypořádává s námitkou identifikace osoby M.D., neboť osoba nebyla seznatelná z fotografií a protokol o provedené kontrole není potvrzen v tom směru, že by žalobce potvrdil, že se jedná o osobu pana D. Nelze proto dovodit, že M.D. by se pohyboval po střeše bez zajištění.

5. Napadené rozhodnutí se rovněž nevypořádává s námitkou ohledně kotevního bodu a skutečnosti vyplývající z výslechů svědků, že je zde možnost, že osoba uvedená na fotografii, kterou ztotožňuje správní orgán jako M.D., je jištěna lanem. Podle žalobce visící lano mohlo být umístěno u kotevního bodu. Správním orgánem nebylo prokázáno, že by zde kotevní bod vůbec byl. Žalobce nebyl vinen z toho, že by zde nebyl umístěn kotevní bod. Pokud je konstatováno, že svědek Ch. a B. uváděli jiné údaje o kotevním bodu, pak případná rozdílná tvrzení mohou být chápána jako důvod nevěrohodnosti těchto osob. Svědci byli vyslýcháni s odstupem času, proto nelze po nich požadovat, aby určovali u každé stavby umístění kotevních bodů.

6. Podle žalobce absentují přímé důkazy, proto musí být řetězec nepřímých důkazů natolik jednoznačných, že z něj lze dovodit odpovědnost žalobce. Námitky žalobce vyvracejí závěr o tom, že se stal skutek, který byl žalobci kladen za vinu.

7. Žalobce namítá, že v rámci správního řízení byla porušena zásada volného hodnocení důkazů, kdy správní orgán hodnotil důkazy nesprávně, nelogicky a libovolně.

8. Žalobce dále namítá nepřiměřenost uložené sankce, neboť správní orgán neuvádí dle § 2 odst. 4 správního řádu, jak postupuje v obdobných případech. Napadené rozhodnutí se rovněž nevypořádává s přiměřeností uložené sankce. Nesprávně je též posouzena otázka upřednostnění represivní funkce sankce před jinými funkcemi sankce. Uložená sankce je zjevně nepřiměřená povaze a rozsahu příslušného zákona, je tedy v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 251/2005 Sb., v platném znění. Správní orgán nepřihlížel ke způsobu spáchání deliktu a okolnostem, za nichž byl spáchán a nebyly hodnoceny poměry žalobce, přesto je sankce ukládána v 1/3 zákonné sazby. Sankce je několikanásobně vyšší než naposledy uložená sankce, přestože rozsah porušení je podstatně nižší než v jiných případech.

9. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. K nepoužitelnosti fotodokumentace, která byla pořízená před zahájení kontroly, odkázal žalovaný na § 3 zákona o kontrole, dle něhož kontrolní orgán může před zahájení kontroly provádět kontroly, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu. Tyto podklady mohou sloužit pro kontrolní zjištění, jestliže na tyto úkony navazuje kontrola. Bylo zahájeno správní řízení z moci úřední, byl potom tento podklad řádně proveden jako důkaz a žalobce se měl i možnost s tímto důkazním prostředkem seznámit.

10. K věrohodnosti fotografické dokumentace žalovaný uvedl, že tento důkazní prostředek je zcela věrohodný. Spáchání správního deliktu, tedy neexistence jakéhokoli jištění osob při práci ve výškách, je z fotografické dokumentace jasně a jednoznačně patrné. Požadavek na absolutní jasnost, ostrost fotografií je pro kontrolní účely zcela zbytečný. V daném případě další důkazní prostředky, a to zejména protokol o kontrole, který zachycuje i okolnosti, které svými smysly bezprostředně vnímal kontrolující, i svědecké výpovědi, vedly správní orgán I. stupně k tomu, že vyhodnotil fotografickou dokumentaci jako věrohodnou. Žalovaný odmítl argumentaci žalobce, že nebylo jednoznačně určeno, že osobou, která nebyla jištěna proti pádu z výšky, je M.D. Ten byl identifikován v protokolu o kontrole, kde je řádně označen jako osoba pracující ve výšce a zároveň jako osoba, která je zachycena na fotografiích. Inspektor ztotožnil zaměstnance při provádění výškových prací v průběhu kontroly na místě a okolnost o výkonu práce M.D. v rozporu s právními předpisy je uvedena i v protokolu o kontrole. Žalovaný se vypořádal řádně i s námitkou ohledně umístění kotevního bodu a to na straně 7 žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce však není postihován za neurčení kotevního bodu. Žalobci je kladeno za vinu, že neorganizoval práci zaměstnance tak, aby tento vykonával práce ve výšce v souladu se zákonnými požadavky. Správní orgán nekladl žalobci za vinu, že není vybaven veškerými potřebnými OOPP a že by nebyli zaměstnanci proškoleni.

11. K žalobní námitce, že žalovaný neuvádí, jak postupuje v obdobných případech, odkazuje žalovaný na rozsudek NSS č. j. 4Ads 118/2013-33 ze dne 14. 2. 2014.

12. Žalovaný má za to, že není povinen uvádět v rozhodnutí konkrétní obdobné případy své rozhodovací praxe. K výši sankce žalovaný uvedl, že bylo rozhodnuto v rámci mezí pro správní uvážení, kdy byla akceptována složka represivní, neboť v minulosti ukládané sankce zjevně nesplnily svůj preventivní charakter. Uložená sankce je přiměřená majetkovým poměrům žalobce i s ohledem na již v minulosti uložené sankce. Proto žalovaný navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

13. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

14. Dne 29. 10. 2015 a dne 11. 11. 2015 byla u žalobce provedena kontrola ohledně dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce se zaměřením na zajištění bezpečnosti práce. Výsledky kontroly jsou pak uvedeny v protokolu ze dne 13. 1. 2016, který byl žalobci zaslán do datové schránky. Žalobce podal námitky proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole, které byly vyřízeny přípisem oblastního inspektorátu ze dne 2. 2. 2016 tak, že byly zamítnuty.

15. Dne 30. 5. 2016 bylo zahájeno správní řízení, dne 17. 6. 2016 byl vyslechnut svědek M.D. Byla mu předložena fotografická dokumentace, na které se svědek nepoznával, rovněž tak nebyl schopen identifikovat další osoby na střeše. Rovněž si nevzpomenul, kdo měl na sobě postroj. Osobu, která je zachycena na fotografii č. 6 a 7, nerozpoznal. Svědek si nepamatuje s kým inspektor hovořil, ani kdo s ním na střeše pracoval.

16. Jako svědek byl rovněž vyslechnut dne 17. 6. 2016 M.T., X, který je rovněž zaměstnancem žalobce. Připustil, že inspektor viděl někoho, kdo neměl bezpečnostní popruhy. K identifikaci osob a k pořízeným fotografiím uvedl, že se domnívá, že na fotografii č. 2 je on úplně vzadu. Nevěděl čí je postroj na fotografiích č. 6 a 7. Svědek připustil, že odpoledne měli všichni zaměstnanci popruhy. K předložené fotografii č. 10 až 13 svědek vypověděl, že na fotografiích není vidět lano, ale nemohl přesně říci, jestli to lano není upoutáno tak, že není vidět. Svědek se poutal mezi krokví a kleštinou, protože se jednalo o otevřenou střechu. K dotazu odkud vede lano, svědek vypověděl, že lano vede zepředu, ale vidět být nemusí dle jeho názoru, protože může být třeba prověšené.

17. Jako svědek R.Ch., rovněž zaměstnanec žalobce, uvedl, že měl nařízeno mít na sobě postroje. K přiloženým fotografiím vypověděl, že na fotografii č. 8 je vidět M.B. jak si bere postroj, na fotografii č. 11 je vidět M.D. s postrojem. Na otázku proč lana nejsou vidět, odpověděl, že lano není napnuté, slouží jako záchytný systém, má brzdu, a proto v určitém úhlu nemusí být vidět. Kotevní bod byl v hřebeni krovu u komína. Svědek měl celotělový postroj, kdy lano bylo spojeno s postrojem pomocí bezpečnostní brzdy. Brzda byla k postroji připevněna karabinou. Karabina se připevňuje v oblasti břicha. K předložené fotografii č. 3 uvedl, že se domnívá, že na fotografii by mohl být M.D., ale není vidět osobě do obličeje, proto si není stoprocentně jistý. K fotografii č. 3 svědek uvedl, že osobu nalevo, která stojí na střešní lati, nepoznává. K fotu č. 8 uvedl, že si není jistý, kdo na fotografii je s tím, že se předtím spletl, protože podle oblečení je to stejná osoba a podle této fotografie se již nedomnívá, že je to zaměstnanec M.B.

18. Dne 2. 11. 2016 prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, kdy za tento delikt mu byla uložena pokuta ve výši 326.000 Kč. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolal, zejména namítal, že fotodokumentace není relevantním důkazem, neboť byla pořízena před zahájením kontroly a identifikace zaměstnanců měla být provedena inspektorem. Dále namítal, že se rozhodnutí nevypořádává s tím, že z provedené fotodokumentace nelze vyloučit, že je fotografovaná osoba vybavena příslušným postrojem a že jistící lano bylo za touto osobou volně položeno, nesprávně byly vyhodnoceny svědecké výpovědi. Odvolání žalobce bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu bylo potvrzeno s tím, že bylo řádné prokázáno spáchání právního deliktu, přičemž žalobce nedoložil důkazy, které by vyvracely kontrolní zjištění. Výše pokuty byla stanovena v souladu s § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce, je zcela přiměřená, jestliže byla uložena ve výši 1/3 zákonného rozmezí, přičemž bylo přihlédnuto i k majetkovým poměrům žalobce i k tomu, že žalobce byl již v minulosti za stejný správní delikt postižen.

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který byl v době rozhodování správního orgánu dle § 75 s.ř.s. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, a to s následujících důvodů.

20. Úvodem krajský soud připomíná některá procesní pravidla. Podle § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu je správní orgán v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Řízení zahájené z moci úřední, ve kterém má být uložena povinnost, je tak ovládáno zásadou vyšetřovací a zásadou materiální pravdy. Správní orgány zde musí vystupovat nestranně, neboť základní předpoklad pro objektivní rozhodnutí ve věci je náležité zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu a bez důvodných pochybností. Obdobné závěry učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 12. 2010, č. j. 4 Ads 44/2010 – 132, kde konstatoval: „V rámci řízení o uložení pokuty za správní delikt, zahajovaného z úřední povinnosti (ex officio), jako jedné ze základních forem správního trestání je třeba klást zvláštní důraz na důkladné zjištění skutkového stavu ze strany správních orgánů a jejich rozhodnutí důsledně poměřovat zásadou materiální pravdy jako jednou ze základních zásad činnosti správních orgánů ve smyslu § 3 správního řádu z roku 2004, jakož i zásadou vyšetřovací (vyhledávací) podle § 50 odst. 3 věty druhé téhož zákona.“ (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).

21. Podle ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle zásady volného hodnocení důkazů správní orgán posuzuje každý podklad jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Na výše uvedené odkázal i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 2. 8. 2012, č. j. 2 Azs 2/2012 – 49, kde uvedl, že: „zásadu volného hodnocení důkazů nelze vykládat tak, že by závěry správního orgánu o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich souvislosti. Z odůvodnění rozhodnutí pak musí být jednoznačné, jaké důkazy byly provedeny, jak byly hodnoceny nebo proč byly odmítnuty“.

22. Odpovědnost za spáchání správního deliktu právnickou osobou je v zákoně o inspekci práce koncipována jako odpovědnost objektivní. Tato koncepce objektivní odpovědnosti neklade správnímu orgánu povinnost zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby, tedy zkoumat a prokazovat naplnění subjektivního vztahu pachatele (vůle, vědomí, nedbalost) k pravděpodobným následkům svého jednání. Z objektivní odpovědnosti za spáchání správního deliktu se není možné vyvinit ani tvrzením subjektivního zavinění zaměstnanců, kteří neuposlechli pokynu zaměstnavatele a při práci, u které je zvýšené riziko ohrožení zdraví či života, nepoužili adekvátní bezpečnostní a ochranné pomůcky. Již samotným porušením či nesplněním povinností stanovených zákonem nebo uložených na jejich základě je porušen zájem společnosti. Tím dochází k naplnění objektivní stránky správního deliktu a k vyvození odpovědnosti za takový správní delikt je dostačující prokázání těchto porušení. Charakter institutu objektivní odpovědnosti za správní delikt podle zákona o inspekci práce zabraňuje tomu, aby se právnická osoba jako zaměstnavatel zbavila povinností, které jsou na ni kladeny právními předpisy.

23. V daném případě byl žalobce na základě rozhodnutí Oblastního úřadu inspekce práce shledán odpovědným za správní delikt spáchaný na úseku bezpečnosti práce ve smyslu § 30 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci, neboť dne 29. 10. 2015 na staveništi stavby VD Husince na střeše provozního objektu č. p. 220 ve výši přibližně 6 m nad terénem vykonával práci M.D., zaměstnanec žalobce, bez zajištění proti pádu ze střešních plášťů na volných okrajích. Tímto jednáním pak žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb.

24. Při posouzení, zda byl naplněn znak skutkové podstaty správního deliktu dle § 30 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci, je nutno přistoupit ke zkoumání, do jaké míry byla naplněna objektivní stránka tohoto správního deliktu, tedy, zda žalobce zajistil či opačně nezajistil přijetí opatření potřebných prevenci rizik, ačkoliv k tomu má povinnost podle zvláštního právního předpisu.

25. Platná právní úprava postupu porušování právních povinností právnickou osobou je založena na odpovědnosti právnické osoby za správní delikt. Rozumí se jím protiprávní jednání právnické osoby, jehož znaky jsou stanoveny zákonem. K uplatnění odpovědnosti za správní delikt je nutné, aby jednání právnické osoby naplňovalo, jak znaky obecné, tak znaky některé konkrétní skutkové podstaty uvedené ve zvláštním zákoně. Obligatorním znakem skutkové podstaty správního deliktu právnické osoby není zavinění. K vyvození odpovědnosti tedy postačuje samotný fakt nebo nesplnění povinností stanoveným zákonem nebo uložených na jejich základě.

26. Mezi stranami je sporné, zda zaměstnanci žalobce prováděli na domě práce ve výšce bez ochranných pomůcek proti pádu z výšky.

27. V daném případě je podkladem pro zahájení řízení o uložení pokuty výsledek kontroly, když použití výsledku kontroly, jako podkladu pro zahájení řízení o uložení pokuty a jako jednoho z důkazu protiprávního jednání odpovědného subjektu připustil Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 4As 21/2007-80 ze dne 30. 5. 2008, kdy Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval, že tyto výsledky kontroly samy o sobě nenahrazují ani nemohou nahradit dokazování provedené postupem stanoveným správním řádem. Správní orgán zejména opřel svůj závěr o spáchání správního deliktu o protokol o kontrole a o fotodokumentaci a dále vycházel i z výpovědi shora uvedených svědků.

28. Z protokolu o kontrole ze dne 29. 10. 2015 č. j. 29442/5.42/15-5 vyplývá, že dne 29. 10. 2015 na staveništi stavby VD Husinec pracoval zaměstnanec žalobce M.D. (na fotografiích vpravo) Š.P. a zaměstnanec subdodavatele žalobce V.G. na straně provozního objektu č. p. 220 v prostoru areálu státního podniku Povodí Vltavy ve výšce přibližně 6 m nad terénem bez zajištění proti pádu ze střešních plášťů na volných okrajích (viz obrázek č. 1, č. 2 a č. 3 fotodokumentace). Žalobce nesplnil povinnost organizovat práci tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení. Žalobce byl poučen o možnosti podat námitky proti kontrolnímu zjištění. Dále je v protokolu o kontrole uvedeno, že závady byly odstraněny, zaměstnanci kontrolované osoby a zaměstnanci subdodavatele kontrolované osoby přerušili pracovní činnosti a pokračovali až poté, co se řádně vybavili OOPP pro zachycení pádu a provedli zajištění. Za kontrolovanou osobu se provedení kontroly zúčastnil člen statutárního orgánu L.B. a zaměstnanec žalobce R.Ch.. Z protokolu o kontrole vyplývá, že kontrola byla zahájena dne 29. 10. 2015, přičemž kontrola byla provedena rovněž dne 11. 11. 2015.

29. K obsahu protokolu o kontrole soud uvádí, že účelem protokolu je zaznamenat kontrolní zjištění.

30. Fotodokumentace ke kontrolnímu zjištění je přílohou protokolu o kontrole. Správní orgán ztotožnil osoby v protokolu o kontrole, přičemž fotografie zřetelně dokumentují osoby, které se nacházejí na střeše. Identifikace zaměstnanců na fotografiích je podle soudu dostatečně konkrétní právě ve spojení s protokolem o kontrole. Žalobce zcela nedůvodně namítá nepoužitelnost dokumentace, neboť byla pořízena před zahájením kontroly samé, neboť z § 3 zákona č. 255/2012 Sb. vyplývá, že kontrolní orgán může provádět před zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu. O úkonech se pořizuje záznam. Navazuje-li na tyto úkony kontrola, mohou sloužit skutečnosti takto získané jako podklad pro kontrolní zjištění, jestliže § 3 kontrolního řádu výslovně umožňuje provádět úkony přecházející kontrole, když sama kontrola podle § 5 kontrolního řádu je zahájena až následně předložením pověření ke kontrole kontrolované osobě. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, pořízená fotodokumentace je součástí kontrolního spisu, když po zahájení kontroly byl tento podklad proveden jako důkaz, kdy žalobce měl možnost se s tímto důkazním prostředkem seznámit.

31. Nedůvodná je námitka žalobce, že od počátku řízení namítal nepoužitelnost fotodokumentace provedené správním orgánem, neboť byla pořízena před zahájením kontroly, neboť toto z protokolu o ústním jednání ze dne 17. 6. 2016 ani z dalších listin obsažených ve správním spise nevyplývá. Žalobce nevznesl proti dokazování ani proti způsobu, jakým způsobem byly fotografie obstarány, žádných námitek.

32. Zcela nedůvodná je i námitka žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť žalovaný odkazoval na rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, jestliže správní řízení před prvostupňovým správním orgánem i před odvolacím orgánem tvoří jako celek, proto v případě, kdy se odvolací orgán ztotožnil se stanoviskem prvostupňového správního orgánu, je zcela legitimní, že bylo jím odkázáno na odůvodnění prvostupňového správního orgánu.

33. Pokud jde o námitku, že fotodokumentace zaměstnanců není natolik jednoznačná, že z nich nelze dovodit totožnost konkrétních osob a že se právě jedná o zaměstnance žalobce, soud uvádí, že kvalita fotografií je taková, že lze z nich zjistit totožnost jednotlivých osob. V souvislosti s tím soud poznamenává, že v případě, kdy fotografická dokumentace neprokazovala spáchání správního deliktu jednoznačným způsobem, správní orgán I. stupně žalobci přiznal dobrodiní pochybností a nekladl další jednání žalobci za vinu. Nebylo tedy pro vady protokolu o kontrole rozhodnuto, že se žalobce porušení právních předpisů dopustil opakovaně i v dopoledních hodinách.

34. Soud proto uzavřel, že fotografická dokumentace je tak kvalitní, že je ji nutno hodnotit jako věrohodný důkaz, přestože fotografie nejsou dostatečně jasné. Identifikace osob byla dostatečně provedena kontrolním protokolem, kdy inspektor ztotožnil a označil osoby, které se pohybovaly ve výšce bez řádného jištění. S ohledem na nekvalitu těchto fotografií, proto je žalobci kladeno za vinu pouze protiprávní jednání zaměstnance M.D., který byl na předmětné stavbě ve výšce cca 6 m bez zajištění proti pásu. Toto je jednoznačně patrno z fotografické dokumentace. Tyto okolnosti vyplývají i ze svědeckých výpovědí, kdy svědek M.B. připustil, že inspektor viděl někoho, kdo neměl bezpečnostní popruhy. Rovněž svědek R.Ch. na dotaz, zda inspektor jim dal nějaké pokyny, odpověděl, že jim bylo nařízeno mít na sobě postroje. Správní orgán jednoznačně určil osobu, která nebyla vybavena při práci ve výšce ochranným postrojem. Tato osoba byla jednoznačně v kontrolním protokolu identifikována a rovněž fotografie prokazují výkon práce uvedeného pracovníka ve výšce bez zajištění proti pádu. Inspektor Oblastního inspektorátu práce ztotožnil zaměstnance při provádění výškových prací v průběhu kontroly na místě, přičemž okolnosti o výkonu práce je uvedena i v protokolu o kontrole.

35. Pokud jde o námitku ohledně kotevních bodů, soud má za to, že v případě, že by byla použita kotevní lana, byla by jistě viditelná na fotografiích. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že v případě použitého osobního jištění i při nekvalitě fotografie by musela být viděna karabina vedoucí od postroje k jistícímu lanu a lano minimálně v části do karabiny dolů ke střeše, na které by mělo ležet. Tato skutečnost však z fotografií patrná není.

36. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací orgán se řádně zabýval všemi svědeckými výpovědi i dalšími opatřenými důkazy a tyto byly i řádně vyhodnoceny. Nedůvodně je proto namítáno, že byla porušena zásada volného hodnocení důkazů.

37. Neopodstatněná je námitka ohledně kotevního bodu, jestliže žalobce za určení kotevního bodu není postihován, žalobci je kladeno za vinu, že zaměstnanec M.D. vykonával práci ve výšce, aniž byl jištěn, proti pádu nebyl vybaven potřebnou ochrannou pomůckou.

38. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu, jak je postupováno v obdobných případech tohoto charakteru. Soud se ztotožňuje se žalovaným, který v tomto směru odkázal na rozsudek NSS č. j. 4Ads 118/2013-33, dle něhož nelze od správních orgánů v těchto případech požadovat, aby podrobně rekapitulovaly a aplikovaly na řešený případ svou rozhodovací praxi. Povinnost důkladného vypořádání s předchozí rozhodovací praxí v rámci odůvodnění správní orgán stíhá jen v těch případech, kdy se správní orgán rozhodně svou dosavadní rozhodovací praxi změnit. Z citovaného rozsudku tedy vyplývá, že není povinností žalovaného uvádět konkrétní obdobné případy své rozhodovací praxe, jestliže setrval na dosavadní rozhodovací praxi.

39. Žalobce rovněž považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, jestliže výše pokuty byla stanovena v nepřiměřené výši. Výhrada žalobce tedy směřuje proti odůvodnění výroku o výši uložené pokuty.

40. Soud považuje za nutné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu rozsudku ze dne 19. 12. 2013 č. j. 2 As 130/2012-20, kdy Nejvyšší správní soud judikoval, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního oprávnění) správního orgánu, tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, respektive volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování věci v žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit správnímu uvážení soudní přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze je potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich, nebo pokud volné uvážení zneužil; soud je oprávněn též posoudit, zda správním orgánem stanovený rozhodný skutkový stav věci byl opatřen zákonným způsobem, případně, zda není v logickém rozporu s výstupy provedené diskrece. Není však v pravomoci správního soudu, aby standardně vstupoval do role správního orgánu a pokládal namísto správní diskrece uvážení soudcovské, tedy například, aby sám rozhodoval, jaká sankce (co do druhu a výše) by měla být uložena. Jedinou výjimkou je ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s., jehož aplikace je odůvodněna zjevně nepřiměřenou výší pokuty (byť uložené v rámci zákona).

41. Obsah pojmu likvidační pokuta definoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 20. 4. 2010 č. j. 1 As 9/2008 – 133 tak, že likvidační pokutou je sankce, která je nepřiměřena osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost, či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost nebo se v důsledku takové pokuty může se stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina, jde-li o podnikající fyzickou osobu, na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.

42. Podle § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce se při určení výše pokuty právnické osobě přihlédne k jejím poměrům k závažnosti správního deliktu zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem za nichž byl spáchán. V daném případě je správní orgán při stanovení výše pokuty vázán těmito hledisky uvedenými v § 36 odst. 1 zákona o inspekci. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat úvahu o tom, k jakým konkrétním skutečnostem správní orgány přihlížely, jako ke skutečnostem rozhodujícím ve vztahu k rozsahu, závažnosti, způsobu, k době trvání a následkům protiprávního jednání. Odůvodnění výše pokuty tedy musí vycházet ze zcela konkrétní, logické a přezkoumatelné úvahy správních orgánů, na podkladě konkrétních zjištěných skutečností, které vyplynuly ze správního řízení. V daném případě při ukládání sankce správní orgány nevybočily z mezích zákona a aplikovaly řádně kritéria stanovená zákonem pro ukládání sankcí za správní delikty na daném úseku. Poměry žalobce byly řádně zhodnoceny, kdy bylo poukázáno na to, že v daném případě mohla být uložena žalobci pokuta až do výše 1.000.000 Kč, přičemž byla zhodnocena i závaznost správního deliktu. Žalobci byla uložena pokuta ve výši přibližně 1/3 zákonného rozmezí, a to ve výši 326.000 Kč.

43. K majetkovým poměrům bylo uvedeno, že z výkazů zisků a ztráty k 31. 12. 2015 vyplývá, že žalobce dosáhl kladného hospodářského výsledku ve výši 1.426.000 Kč, žalobce není v insolvenci a ani při nahlédnutí do sbírky listin nic nenaznačuje tomu, že by sankce mohla mít pro žalobce likvidační účinky, neboť žalobce vlastní dlouhodobý majetek v řádech miliónů, oběžná aktiva netto ve výši 10.335.000 Kč z toho materiál 217.000 Kč, krátkodobé pohledávky ve výši 6.190.000 Kč, na účtech v bankách má 3.894.000 Kč.

44. Soud poznamenává, že pro danou věc je rozhodné, že žalobce se uvedeného správního deliktu dopustil a že při usuzování o výši sankce byla vzata na zřetel hlediska stanovená v § 36 zákona o inspekci práce. Odpovědnost za správní delikt na daném úseku je odpovědností objektivní, kdy tedy nepřichází v úvahu posuzování, že šlo-li o delikt úmyslný, eventuálně zkoumat pohnutky žalobce.

45. Žalobce se již v minulosti dopustil shodných správních deliktů na úseku bezpečnosti práce, kdy byl rovněž rozhodnutím ze dne 9. 6. 2011 shledán vinným ze správního deliktu, kdy jeho zaměstnanci vykonávali práci ve výšce cca 6,5 m bez osobní ochrany proti pádu na volném okraji střechy. Další sankce byla žalobci uložena na základě rozhodnutí ze dne 6. 8. 2014, kdy rovněž bylo správním orgánem konstatováno porušení právních předpisů k ochraně života a zdraví při práci ve výšce a rovněž rozhodnutím ze dne 29. 3. 2016 byl žalobce shledán vinným ze správního deliktu na úseku bezpečnosti práce. S ohledem na tyto okolnosti správně přistoupil správný orgán k represivní funkci sankce, neboť předchozí pokuty nevedly k nápravě žalobce. Z odůvodnění prvostupňového správního orgánu rovněž vyplývá, že správní orgán uvážil, že jednáním žalobce nevznikl žádný pracovní úraz, ani jiný škodlivý následek a jednalo se o porušení právních předpisů ze strany jednoho zaměstnance, kdy jako polehčující okolnost byla vyhodnocena skutečnost, že žalobce měl vypracován vhodné pracovní postupy, s těmi své zaměstnance seznámil a zaměstnanci byli i řádně proškoleni.

46. Soud proto dospěl k závěru, že správní orgán zhodnotil aspekty při stanovení výše pokuty v souladu s § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce, kdy vycházel z toho, že žalobce byl v minulosti již postižen za shodný správní delikt. Žalovaný správně při určení výše pokuty vycházel i z hospodářských výsledků žalobce a z jeho majetkových poměrů. Výše uložené pokuty představuje zhruba třetinu zákonného rozpětí sazby, z čehož plyne, že uloženou pokutu lze považovat za přiměřenou. Soud zhodnotil majetkové poměry žalobce, rovněž tak zohlednil i další skutečnosti, které vyplynuly v rámci správního řízení a dospěl ke stejnému závěru, že pokuta uložená správními orgány je přiměřená, a to kdy bylo správně přihlédnuto k dřívějšímu postihu žalobce, který se v minulosti dopustil správních deliktů na úseku bezpečnosti práce.

47. Soud poznamená k uložené sankci, že žalobce by měl mít na paměti, že za tento správní delikt mu mohla být uložena pokuta až do výše 1.000.000 Kč. Z právě uvedeného je zřejmé, že uložená pokuta byla uložena v 1/3 zákonné sazby. Soud proto uzavřel, že žalobce bezdůvodně namítá, že uložená pokuta byla vyměřena v nepřiměřené výši. Správní orgány dospěly k jednoznačnému závěru, že se žalobce dopustil správního deliktu a bylo proto povinností za toto jednání žalobce postihnout v podobě pokuty. Uložená výše pokuty vzhledem k rozsahu a objemu podnikání žalobce neohrozí likvidačním způsobem, je tak natolik však finančním zásahem do jeho hospodaření, že zajistí vedle svého represivního účelu i svůj účel preventivní (tedy zajistí, aby žalobce napříště porušení pracovně právních předpisů neopakoval).

48. Z uvedených důvodů soud žalobu z hlediska uplatněných žalobních námitek vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

49. Podle § 60 odst. 1 věty první nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, přestože měl ve věci úspěch, neboť žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil a navíc mu žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti ani nevznikly.

50. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení