50 A 5/2016 - 116

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci navrhovatele Z., a.s., se sídlem R., P., zastoupeného JUDr. Janem Kerbachem, advokátem se sídlem Spotřebitelská 483, 155 31 Praha 5, proti odpůrci Obec Bašť., O., B., zastoupenému JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem Na Zámecké 7, Praha 4 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy: Územní plán Bašť, schváleného zastupitelstvem obce Bašť dne 4. dubna 2016, takto:

Výrok

I. Návrh se z a mítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Navrhovatel podal soudu návrh, kterým se dožadoval zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Bašť (dále jen oop), který schválilo Zastupitelstvo obce 4. dubna 2016, a to v části, ve které byla pozemková parcela č. X v k. ú. Bašť zařazena do funkční plochy zeleň plošná – rekultivace ZP, eventuálně navrhl zrušení celého oop. Navrhovatel uvedl, že tímto opatřením obecné povahy byl přímo dotčen pozemek č.k. X, katastrální území Bašť, okres Praha - východ, o výměře X m2 - ostatní plocha (dále jen „Dotčený pozemek“), zapsaný na LV č. X pro k.ú. Bašť, v jeho vlastnictví. Dotčený pozemek byl však doposud v původním schváleném územním plánu vymezen v závazných regulativech jako plochy průmyslové výroby. V době platnosti původního schváleného územního plánu bylo Stavebním úřadem Obecního úřadu v Líbeznicích vydáno rozhodnutí č.j. 00540/07/SÚ/3 ze dne 16.5.2007, kterým bylo rozhodnuto o povolení terénních úprav na dotčeném pozemku v jeho vlastnictví, které se prováděly za účelem stavby obchodního centra. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je výslovně uvedeno, že „je záměr vlastníka pozemku pozemek využít v souladu se schváleným územním plánem obce Bašť". Terénní úpravy byly prováděny a nadále se vede stavební řízení o prodloužení termínu jejich provádění. Ze stanoviska odpůrce ze dne 14.2.2007 vyplývá, že ten s provedením terénních úprav za účelem stavby nákupního centra souhlasil, neboť „uvedený záměr je v souladu se schváleným územním plánem obce". Jako důvod pro návrh na zrušení oop nebo jeho části navrhovatel uvedl, že změnou oop byl na svých právech bezdůvodně zkrácen. Konkrétně pak na svém vlastnickém právu tak, že změnou platného (původního) územního plánu došlo ke zrušení určení dotčeného pozemku k zastavění podle předchozího územního plánu, s čímž v době koupě pozemku nepočítal. V r. 2006 za dotčený pozemek zaplatil částku 2.050.000,- Kč a nyní je jeho investice prakticky zmařena, neboť nově vydaným oop byla možnost původního využití pozemku na průmyslovou výrobu nečekaně změněna tím, že pozemek byl přeřazen do plochy zeleň plošná - rekultivace ZP. Uvedl, že odpůrce bez řádného odůvodnění a bez opory v cílech a úkolech územního plánování, ve větší, než v nezbytně nutné míře, nešetrným a diskriminačním způsobem, s náznaky libovůle, zrušil možnost zastavění dotčeného pozemku, v důsledku čehož je pozemek účelově i finančně značně znehodnocen. Uvedl dále, že odůvodněně očekával, že nový územní plán funkční využití jeho pozemku zachová, konečně pozemek se nachází na samé hranici katastru obce, a např. sousední obec Předboj nemá s realizací podnikatelského záměru navrhovatele jakýkoli problém. To se však nestalo, když napadený územní plán zastavění předmětného pozemku zrušil, neboť dotčený pozemek zahrnul do plošné zeleně - rekultivace ZP, což je využití, které není v souladu s tím, s jakým úmyslem z hlediska jeho pozdějšího využití, shora uvedený pozemek, při vědomí možnosti jeho zastavění, kupoval. Navrhovatel spatřuje v postupu odpůrce rozpor s ústavním pořádkem České republiky, konkrétně s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Odpůrce se prokázáním veřejného zájmu na tom, aby ze zastavitelného pozemku navrhovatele vznikla v podstatě nezastavitelná zeleň, v územním plánu prakticky nezabývá. Dále uvedl, že napadený územní plán je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a § 19 stavebního zákona. Pro pořízení změny územního plánu je zákonem stanoven totiž jediný důvod a to změna podmínek, na základě kterých byl územní plán schválen. To podle názoru navrhovatele nenastalo. Obsah napadeného územního plánu potvrzuje, že jím tyto cíle naplňovány nejsou, což vyplývá již ze skutečnosti, že ruší zastavění dotčeného pozemku, které již bylo započato a nadto účel budoucího zastavění byl projednán a zejména odsouhlasen, samotným odpůrcem (lhostejno, že předchozím statutárním zástupcem obce). Současné navržené funkční využití předmětného pozemku jako zeleň, je neodůvodněné a v podstatě i nereálné, pokud vlastník dotčeného pozemku, tedy navrhovatel, na takové využití dobrovolně nepřistoupí. Žalovaný územní plán má závažné nedostatky, není totiž dostatečně odůvodněn zákonným způsobem a je tedy nepřezkoumatelný. Např. v hlavním výkresu územního plánu není respektován dosavadní stav - plochy průmyslové výroby (tabulka je prázdná) a návrh už obsahuje označení zeleň plošná - rekultivace ZP. V neposlední řadě se na dotčeném pozemku také nachází objekt - zděná stavba bez č.p., stáří cca 60 let, pocházející z dob užívání armádou, kterou vlastník užívá v rámci podnikatelského záměru ploch průmyslové výroby a v současné době zpracovává dokumentaci skutečného provedení stavby v souladu s § 125 stavebního zákona pro zápis do katastru nemovitostí. Navrhovatel jako vlastník dotčeného pozemku proto namítá porušení svého práva vlastnického a práva na podnikání tím, že v důsledku uvedeného opatření obecné povahy nemůže dle původního schváleného územního plánu, ve kterém byl dotčený pozemek vymezen v závazných regulativech jako plochy průmyslové výroby, realizovat konkrétní stavby určené k podnikání (resp. svůj podnikatelský záměr), přičemž je hluboce přesvědčen o tom, že provedenou úpravou územního plánu došlo k velmi významnému zásahu do jeho subjektivních práv, v čemž spatřuje rozpor s principem právní jistoty vyplývajícím z konceptu právního státu podle Ústavy České republiky, a rovněž s právem vlastnickým, právem na podnikání a principem Listiny základních práv a svobod. Legitimně totiž očekával, že na dotčeném pozemku bude moci stavět, ostatně s tím odpůrce nejprve souhlasil. Navrhovatel proto vypracoval projektovou dokumentaci, k níž podaly souhlasná vyjádření a stanoviska příslušné orgány státní správy a stavební úřad dokonce vydal rozhodnutí o povolení terénních úprav, které byly započaty a probíhají. Navrhovatel proto navrhl, aby krajský soud zrušil dnem právní moci rozsudku oop- územní plán Bašť schválený Zastupitelstvem obce Bašť dne 4.4.2016 a to v části, ve které byla pozemková parcela č. X, v kat. úz. Bašť, zařazena do funkční plochy zeleň plošná- rekultivace ZP, nebo v případě, že shledá, že je na místě zrušení územního plánu jako celku, aby zrušil dnem právní moci rozsudku oop-územní plán Bašť schválený zastupitelstvem obce Bašť dne 4.4.2016 a aby byla odpůrci uložena povinnost uhradit mu náklady řízení k rukám jeho zástupce. Odpůrce v písemném vyjádření k návrhu navrhovatele uvedl, že návrh nepovažuje za důvodný, navíc v mnoha argumentech zcela nekonkrétní, takže navrhuje, aby jako nedůvodný byl zamítnut. Skutkový stav odpůrce doplnil tak, že je pravdou, že pozemek parc. č. X, kat. území Bašť, byl novým územním plánem zařazen na zeleň plošnou - rekultivace ZP, oproti původnímu zařazení v předchozím územním plánu, kde byl zařazen jako plochy průmyslové výroby. Pravdou je, že odpůrce v roce 2007 souhlasil s provedením terénních úprav navrhovateli za účelem stavby nákupního centra, neboť tento záměr byl v souladu s územním plánem. V následujících letech se změnila situace v území tak, jak je popsáno v samotném návrhu zadání územního plánu a bylo potřeba řešit aktuální situaci v obci, když obec se rozhodla o pořízení nového územního plánu, který bude na aktuální situaci výstavby v obci reagovat. Uvedl, že navrhovatel v roce 2007 požádal o schválení terénních úprav na výše uvedeném pozemku, odpůrce s provedením terénních úprav pozemku udělil souhlas, přičemž Stavebním úřadem v Líbeznicích opakovaně dochází k prodloužení lhůty k dokončení terénních úprav, a to v letech 2008 až 2014. Stavební úřad v Líbeznicích dokonce zahájil řízení o odstranění nepovolených změn terénních úprav. Současný stav pozemku je takový, že pozemek je využíván jako kamenolom. Stavební úřad v Líbeznicích dne 23.9.2015, pod čj. 4434/15/SU/Dpo, zahájil řízení o vydání dodatečného povolení změn terénních úprav, Krajský úřad Středočeského kraje pak zahájil řízení ve věci vydání souhlasu k provozování zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů, a to dne 20.1.2016, pod čj. 009498/2016/Kusk OŽP/Pl, přičemž toto řízení je přerušeno k doplnění žádosti navrhovatele. Není tedy pravda tvrzení navrhovatele, že stavební úpravy se provádějí za účelem stavby obchodního centra. Z návrhu provozního řádu navrhovatele, který byl předložen Krajskému úřadu pro Středočeský kraj, vyplývá, že kapacita uložených odpadů na pozemku by měla činit cca 400.000 tun ostatních odpadů za rok. Sám navrhovatel tedy zjevně změnil svůj podnikatelský záměr vlastníka. Odpůrce především zdůraznil, že postup při vydání oop považuje za zcela správný, v jednotlivých fázích vyhotovování územního plánu byli vždy a řádně všichni účastníci vyrozumíváni, takže žádný z účastníků nebyl zkrácen na svých právech. Odpůrce zdůraznil, že v návrhu uplatněné důvody považuje za zcela nekonkrétní, takže pochopitelně těžko se k nim relevantním způsobem může vyjádřit. Je právem odpůrce pořídit nový územní plán tak, aby tento plán reagoval na průběžně se měnící situaci v obci. Orgány územního plánování postupem dle stavebního zákona koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území (§ 18 odst. 3 stavebního zákona). Je přímo úkolem územního plánování prověřit a posuzovat potřebu změn v území [§ 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona]. To přesně odpůrce učinil. Návrh zadání nového územního plánu byl zveřejněn vyhláškou 30.4.2013, přičemž text byl zveřejněn na webových stránkách odpůrce. Každý byl upozorněn veřejnou vyhláškou kde, a v jaké lhůtě, může uplatnit písemné připomínky. Vyhláška byla zveřejněna i na Úřední desce pořizovatele (Městský úřad Brandýs nad Labem- Stará Boleslav) a umožněn byl i dálkový přístup k textům i vyhlášce. Jinými slovy o záměru odpůrce byl navrhovatel informován, aniž by uplatnil jakékoliv námitky. Odpůrce, resp. pořizovatel územního plánu Bašť, tedy pokračoval v pořizování územního plánu, přičemž následně byla koncepce uspořádání území opětovně zveřejněna a následně upravený návrh územního plánu byl veřejně projednán, zveřejněn a doručen veřejnou vyhláškou, přičemž ani v této fázi navrhovatel neuplatnil jakékoliv námitky. Pokud by tedy námitky navrhovatele soud posoudil jako námitku proporcionality, není na místě se takovouto námitkou zabývat, neboť navrhovatel v rámci přípravy územního plánu nepodal nikdy žádné námitky ani připomínky, zůstal tedy v rámci přípravy oop pasivní, proto se soud zabývat touto námitkou nemůže (shodně rozhodnutí NSS sp. zn. 6 Aos 3/2013, sp. zn. 1 Ao 2/2010, Nález ÚS sp. zn. III ÚS 1669/11). Odpůrce je toho názoru, že neexistují žádné závažné důvody na straně navrhovatele, pro které by se soud, i přes pasivitu navrhovatele, měl námitkou proporcionality zabývat. Za zcela irelevantní považuje odpůrce námitku navrhovatele, že sousední obec - Obec Předboj, s jejíž hranicí dotčený pozemek sousedí, nemá s realizací podnikatelského záměru navrhovatele jakýkoli problém. Obec Předboj totiž v podstatě nikdy neměla „s ničím“ problém, žádné připomínky k návrhu územního plánu nikdy neměla. Co se týče námitky spočívající v rozporu s Ústavou ČR a příslušnými ustanoveními stavebního zákona, pak k tomu odpůrce pouze dodává, že se pochopitelně nejedná, a ani nemůže jednat, o omezení vlastnického práva. Územní plán stanovuje koncepci rozvoje území včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území, i na veřejný zájem. Zpracovatel navrhl koncepci územního plánu, jak bylo s ohledem na podmínky v území a požadavky obce, možné. Na tomto místě odpůrce zdůraznil, že platně vydaná rozhodnutí se vydáním územního plánu nemění, ani nepozbývají platnosti, a v tom je pochopitelně zachována právní jistota navrhovatele, když územní plán pouze do budoucna koordinuje záměry v území, o kterých není ještě rozhodnuto. Tohoto procesu se navrhovatel jako vlastník pozemku zákonným způsobem mohl zúčastnit, což neučinil, jeho práva nebyla nikterak vyloučena, nijak nebyl ani na svých právech zkrácen. Navrhovatel měl dostatek času, aby případně realizoval svůj stavební záměr - vybudování obchodního centra, a to obzvláště za situace, kdy pozemek za tímto účelem zakoupil již v r. 2006. Námitka spočívající v tom, že na pozemku se nachází stavba - zděná stavba bez čp., je irelevantní, existence objektu nebrání vymezení plochy. K námitce, že územní plán není odůvodněn zákonným způsobem, a je nepřezkoumatelný, odpůrce dodal, že územní plán považuje za zcela řádně odůvodněný. Pokud zmiňuje navrhovatel nerespektování dosavadního stavu v hlavním výkresu, pak k tomu odpůrce dodává, že tabulka legendy hlavního výkresu je vyplněna i ve sloupci stav - plochy smíšené výrobní - tato se však netýká dotčeného pozemku. Tabulka legendy ochrana přírodních hodnot - zeleň plošná - rekultivace plochy, je vyplněna pouze ve sloupci návrh, protože ve sloupci stav nebyla žádná značka potřeba - taková plocha se nevyskytuje. Stejně se však jedná o tabulku legendy - tedy „vysvětlivek“, co která plocha na výkrese označuje. Nad rámec výše uvedeného není jasné, v čem navrhovatel spatřuje neodůvodněnost územního plánu a nepřezkoumatelnost, a to obzvláště ve směru k samotnému navrhovateli pokud, jak výše uvedeno, nikdy žádnou připomínku či námitku nevznesl, takže nebylo ve směru k němu co odůvodňovat, pokud se odpůrce seznamuje s námitkami až v podaném návrhu soudu. Důkaz - spisem Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, odbor územního rozvoje a památkové péče, zn. Územní plán Bašť, - spisem OÚ Líbeznice - stavebního úřadu, sp. zn. 4434/15/SÚ/DPo, - spisem Krajského úřadu Středočeského kraje, sp. zn. SZ 001932/2016. Ze shora uvedených důvodů odpůrce navrhl, aby návrh navrhovatele na zrušení opatření obecné povahy byl zamítnut a navrhovatel byl uznán povinným odpůrci uhradit náklady tohoto řízení. Splnění procesních podmínek Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy [§ 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.), k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 9. 2008, čj. 9 Ao 1/2008 – 34], kterými jsou existence opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimace navrhovatelů a formulace závěrečného návrhu, resp. obecně splnění všech formálních náležitostí návrhu (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Další podmínkou pak je včasnost návrhu (§ 101b odst. 1 s. ř. s.). V dané věci byl územní plán Bašť vydán usnesením zastupitelstva obce Bašť ze dne 4.4.2016 formou opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy bylo v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád nebo s.ř.) oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 20.4.2016, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 20.4.2016 a sejmuta dne 6.5.2016. Veřejná vyhláška tak byla vyvěšena na úřední desce po předepsanou patnáctidenní lhůtu a územní plán nabyl účinnosti patnáctý den této lhůty, to je dne 5.5.2016. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je proto splněna. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech. V daném případě je zřejmé, že navrhovatel je vlastníkem pozemku parc. č. X (manipulační plocha) o evidované výměře X m2, zapsán v katastru nemovitostí na LV č. X, obec Bašť, katastrální území Bašť, vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ. Navrhovatel tvrdí, že byl opatřením obecné povahy bezdůvodně zkrácen na svém vlastnickém právu, neboť vydáním opatření obecné povahy byla možnost využití původního využití pozemku na průmyslovou výrobu nečekaně změněna na zeleň plošnou-rekultivace ZP, čímž je jeho investice do pozemku prakticky zmařena. Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu, neboť navrhovatel ve svém návrhu jednoznačně vymezuje, čeho se domáhá, a to je vydání následujícího rozsudku: Opatření obecné povahy – územní plán Bašť, schválený Zastupitelstvem obce Bašť dne 4.4.2016 se v části, ve které byla pozemková parcela č. X v kat. úz. Bašť zařazena do funkční plochy zeleň plošná-rekultivace ZP, zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku, eventuálně, opatření obecné povahy-územní plán Bašť, schválený dne 4.4.2016 zastupitelstvem obce Bašť, se zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku. Návrh kromě petitu obsahuje i další náležitosti požadované § 101b odst. 2 s. ř. s. a je včasný, neboť byl podán ve lhůtě podle § 101b odst. 1 s. ř. s. Posouzení návrhu Při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Toto pravidlo soudního přezkumu opatření obecné povahy bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2012 novelou, zákonem č. 303/2011 Sb. Dřívější právní úprava při přezkoumání opatření obecné povahy vázala v souladu s dispoziční zásadou soud návrhem pouze co do jeho rozsahu. Navrhovatel tedy návrhem určil část (popřípadě celé) opatření obecné povahy, které napadá, a soud je v tomto rozsahu přezkoumal. Soud však nebyl vázán právními důvody návrhu; mohl tedy napadené opatření obecné povahy nebo jeho část zrušit i z jiných důvodů než z těch, které navrhovatel vytkl. Aplikoval tedy vždy kompletní algoritmus (test) přezkumu, který byl pro tyto účely vymezen judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005 – 98, publikovaný pod č. 740/2006 Sb. NSS). Při soudním přezkumu postupoval od prvního kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledal důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již věcně nezabýval. První tři z nich mají povahu formálního přezkumu napadeného opatření obecné povahy, zatímco zbylé dva již mají povahu materiální (soud v případě těchto závěrečných kroků zkoumá samotný obsah přezkoumávaného opatření obecné povahy). Těmito kroky algoritmu jsou: 1. přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2. přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3. přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4. přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem; 5. přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace v širším slova smyslu), tedy konkrétně, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti), jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů); v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu). Nově formulovaným ustanovením §101d odst. 1 s. ř. s. však dochází k omezení rozsahu přezkumu opatření obecné povahy. Soud tedy při přezkumu opatření obecné povahy bude algoritmus (test) přezkumu v celém rozsahu aplikovat pouze za předpokladu, že navrhovatel všechny jeho kroky zahrne do návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Neučiní-li tak, přezkoumá soud opatření obecné povahy jen v rozsahu vymezeném návrhovými body. Bude se tedy zabývat jen těmi kroky algoritmu (testu) přezkumu, pod které podřadí jednotlivé konkrétní námitky navrhovatele. Vlastní přezkum napadeného opatření obecné povahy Přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy a přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti Navrhovatel ve svém návrhu netvrdí, že by odpůrce neměl pravomoc napadené opatření obecné povahy vydat, nebo že by při jeho vydání překročil svou pravomoc a ani soud nic takového nezjistil. Soud proto konstatuje, že napadené opatření obecné povahy v prvních dvou krocích výše popsaného algoritmu obstálo. Navrhovatel dále tvrdí, že 1) změnou funkčního využití pozemku byl zkrácen na svém vlastnickém právu k pozemku a právu na podnikání, 2) v postupu odpůrce spatřuje rozpor s ústavním pořádkem ČR, konkrétně s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, 3) napadený územní plán je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a § 19 stavebního zákona, 4) napadený územní plán není dostatečně odůvodněn a je tedy nepřezkoumatelný, 5) v hlavním výkresu územního plánu není respektován dosavadní stav-plochy průmyslové výroby a návrh už obsahuje označení zeleň plošná-rekultivace ZP, 6) provedenou úpravou územního plánu došlo k zásahu do jeho subjektivních práv, zejména rozporem s principem právní jistoty. Proces pořizování nového územního plánu začíná přijetím rozhodnutí o pořízení územního plánu [§ 46 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], navazuje fáze zpracování návrhu zadání územního plánu a jeho schválení (§ 47 stavebního zákona), poté v některých případech fáze zpracování a projednání konceptu územního plánu (§ 48 stavebního zákona) uzavřená schválením pokynů pro zpracování návrhu územního plánu (§ 49 stavebního zákona) a na závěr vždy fáze zpracování a projednání návrhu územního plánu (§ 50 – 54 stavebního zákona). Skutková zjištění učiněná ze správního spisu Dopisem ze dne 21.11.2012 požádala obec Bašť Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav o pořízení nového územního plánu obce Bašť, o kterém zastupitelstvo obce Bašť rozhodlo dne 31.10.2011 usnesením č. 12/026. Zahájení projednání návrhu zadání územního plánu Bašť oznámil Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odbor územního rozvoje a památkové péče jako úřad územního plánování, Veřejnou vyhláškou – Oznámením ze dne 26.4.2013 s tím, že návrh zadání bude vystaven k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů ode dne vyvěšení Oznámení, tj. od 30.4.2013 do 30.5.2013 na Městském úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, pracoviště Praha 1, nám. Republiky 3 a na Obecním úřadě Bašť. Vyhláška obsahovala poučení, že každý může ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení veřejnou vyhláškou uplatnit písemné připomínky k návrhu zadání územního plánu Bašť a že k připomínkám, vyjádřením a podnětům uplatněným po stanovených lhůtách se nepřihlíží. Tato vyhláška byla vyvěšena dne 30.4.2013 a sejmuta 31.5.2013. V návrhu zadání je v části „Požadavky na ochranu a rozvoj hodnot území“, odstavci „Zeleň v krajině i v obci“ uvedeno: Bude řešena potřeba nových ploch a liniových prvků zeleně (…). Budou zachovány stávající plochy zeleně. Bude třeba propojit nově vznikající parky a zeleň potoka, cesty v krajině a cesty v sídle. Vzhledem k nedostatečnosti bude potřeba teprve hledat, navrhnout a vytvořit nové návaznosti. Na základě výsledků projednání ve spolupráci s určenou zastupitelkou pořizovatel upravil návrh zadání podle § 47 odst. 4 stavebního zákona. Dne 16.7.2013 zastupitelstvo obce Bašť usnesením schválilo návrh zadání územního plánu obce Bašť. Veřejnou vyhláškou ze dne 20.1.2014 oznámil Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav v souladu s § 50a stavebního zákona zahájení řízení o návrhu územního plánu Bašť s tím, že návrh bude vystaven k veřejnému nahlédnutí u pořizovatele-na Městském úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, odbor územního rozvoje a památkové péče a na Obecním úřadu Bašť od 30.1.2014 do 25.3.2014 a na internetu na stránkách pořizovatele www.brandysko.cz/uzemní plánovaní/uzemní plány obcí/Bašť a na stránkách obce www.obecbast.cz. Vyhláška obsahuje poučení, že může každý uplatnit své připomínky do 30 dnů ode dne doručení veřejné vyhlášky, nejpozději do 25.3.2014 a že k později uplatněným připomínkám se nepřihlíží. Dne 25.2.2014 se konalo společné jednání o návrhu územního plánu Bašť u pořizovatele územního plánu. K návrhu územního plánu obce Bašť podala připomínky společnost P. s.r.o., P. P. a společnost D. C&D (B.A.S.T1) s.r.o. (dále jen D C&D). Veřejnou vyhláškou Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, bylo oznámeno datum konání veřejného projednání návrhu územního plánu Bašť v úterý 16.6.2015 od 15 hodin, s tím, že návrh územního plánu je vystaven k veřejnému nahlédnutí od 20.4.2015 do 23.6.2015 a lhůta k uplatnění připomínek byla stanovena podle této vyhlášky nejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání, tedy do 23.6.2015. Vyhláška byla vyvěšena dne 15.4.2015 a sejmuta dne 23.6.2015. Dne 16.6.2015 se konalo veřejné projednání upraveného návrhu územního plánu Bašť. V záznamu z veřejného projednání konaného dne 16.6.2015 je konstatováno, že do termínu veřejného projednání ani na veřejném projednání nebyly podány žádné námitky ani připomínky. Zástupce společnosti D C&D předal písemné otázky společnosti. Ve stanovené lhůtě navrhovatel námitky ani připomínky k návrhu územního plánu nepodal. K upravenému návrhu územního plánu podala námitky mezi jinými společnost D C&D. Dne 4.4.2016 na zasedání Zastupitelstva obce Bašť bylo přijato usnesení č. 10/020, kterým bylo vydáno opatření obecné povahy-územní plán Bašť. V textové části územního plánu Bašť je v 5. části „Koncepce uspořádání krajiny“ v bodě 5.3.4. „Rekultivace“ k pozemku ve vlastnictví navrhovatele uvedeno: P.p.č. X je navržena k rekultivaci krajinnou zelení (zp 1), zahrnuje zatravnění, výsadbu dřevin apod., příp. vodní plochu. Soud v první řadě musí konstatovat, že územní plán představuje správní akt, pro nějž je charakteristické, že určuje práva a povinnosti vlastníků nemovitých věcí v rámci určitého území, jež reguluje. Tomu ostatně odpovídá i vymezení osob oprávněných k podání námitek v ustanovení § 52 odst. 2 stavebního zákona, kterými jsou právě vlastníci věcí (pozemků, staveb, infrastruktury) nacházejících se v regulovaném území, popř. osoby, které jsou (zpravidla alespoň zčásti) takovými osobami zmocněny (zmocněnec veřejnosti). Navrhovatel především namítá, že změnou funkčního využití pozemku byl zkrácen na svém vlastnickém právu k pozemku a právu na podnikání a v postupu odpůrce spatřuje rozpor s ústavním pořádkem ČR, konkrétně s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a s principem právní jistoty. Tato námitka navrhovatele spadá do hodnocení zachování principu proporcionality územního plánu a bude vypořádána níže. Navrhovatel dále namítl, že napadený územní plán je nepřezkoumatelný, protože není dostatečně odůvodněn. K této námitce musí soud konstatovat, že vlastní přezkum oop je možný pouze za předpokladu, že napadený územní plán splňuje kritéria přezkoumatelnosti. To znamená, že se musí jednat o dokument srozumitelný, který je opřen o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč obec postupovala tak, jak postupovala a proč předmětný územní plán vydala. Podle názoru soudu je nový územní plán Bašť srozumitelný a řádně odůvodněný. Obec na mnoho místech územního plánu vysvětlila, proč dospěla k závěru, že je třeba nový územní plán pořídit a podstatné kroky, které v územním plánu učinila, také vysvětlila a to buď v samotné textové části územního plánu, nebo v odůvodnění této textové části. Obec se v územním plánu vyjádřila také ke všem podaným námitkám a připomínkám, pokud ovšem navrhovatel žádné připomínky k návrhu nového územního plánu nevznesl, nemohla obec na konkrétní jeho situaci reagovat. Námitka navrhovatele, že územní plán Bašť je nepřezkoumatelný, tedy není důvodná. Navrhovatel také namítl, že územní plán je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a § 19 stavebního zákona, což vyvozuje z textu těchto ustanovení stavebního zákona, podle kterých pro pořízení změny územního plánu je zákonem stanoven jediný důvod a to změna podmínek, na základě kterých byl územní plán schválen. Tento výklad uvedených ustanovení stavebního zákona navrhovatelem, je mylný. K této námitce soud uvádí, že územní plánování je složitý proces, o němž rozhoduje obec ve své samostatné působnosti a výsledkem územního plánování je územní plán, který je nutně rozhodnutím o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o využití území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Územní plán vyjadřuje rovnováhu a kompromis mezi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, vlastníků pozemků a staveb i sousedních obcí. Cílem je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů při harmonickém využití území (srov. rozsudek NSS č.j. 1 Ao 4/2011-42 ze dne 31.8.2011). Soudu nepřísluší posuzovat změny funkčního využití pozemků v obci, neboť tato rozhodnutí náleží do samostatné působnosti obce, jedná se o politické představy obce na její rozvoj. Obec tedy může územním plánem měnit funkční využití pozemků, ovšem za předpokladu, že změny nejsou svévolné a diskriminační. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. rozsudek NSS ze dne 2.2.2011, č.j. 6 Ao 6/2010-103, bod 114). Jak NSS v rozsudku sp. zn. 1 Ao 4/2011 uvedl, ke stávajícímu způsobu využití dotčených pozemků musí orgány samospráv z povahy věci přihlížet v souladu se zásadou legitimního očekávání, vzhledem k územnímu a společenskému vývoji však nelze očekávat absolutní neměnnost poměrů. Tato námitka tedy není důvodná. Předmětem sporu je především rozsah zásahu do vlastnického práva k pozemku navrhovatele a vážení různých zájmů a subjektivních práv v procesu územního plánování. Novým územním plánem Bašť skutečně došlo k omezení vlastnického práva navrhovatele, když pozemek v jeho vlastnictví, který byl dosud zařazen do funkční plochy průmyslová výroba, byl v novém územním plánu zařazen do plochy zk 1, zeleň plošná – rekultivace ZP. K této námitce navrhovatele soud odkazuje opět na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) sp.zn. 1 Ao 4/2011 ze dne 31.8.2011, ve kterém uvedl NSS, že územní plánování obecně a konkrétně i „funkční změnu využití pozemku“, lze nepochybně chápat jako zásah do majetkových práv, zde do práva vlastnického. Vlastnické právo je totiž třeba chápat v souladu s judikaturou Ústavního soudu a především Evropského soudu pro lidská práva v širokém smyslu a v souladu s římskoprávní tradicí. Obsahem vlastnického práva je tedy nejen věc držet, ale i právo s věcí nakládat a požívat její plody a užitky. Je ale třeba zároveň připomenout a respektovat závěr, ke kterému došel NSS ve věci územního plánu města Klecany v rozsudku sp.zn. 1 Ao 2/2011, podle kterého „navrhovatelka nemá právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy zahrnující pozemky v jejím vlastnictví, které by plně vyhovovaly jejím soukromoprávním zájmům“. Je faktem, že k omezení vlastnického práva navrhovatele došlo na základě zákona a ve veřejném zájmu, je tedy třeba posoudit, zda toto omezení představuje pro navrhovatele natolik intenzivní újmu, že po něm nelze spravedlivě žádat, aby ji bez dalšího nesl. Zde se pak přezkum oop překlápí do 5. algoritmu přezkumu a to, zda oop nebylo vydáno v rozporu se zásadou proporcionality. Navrhovatel namítl, že změnou funkčního využití pozemku byl zkrácen na svém vlastnickém právu k pozemku a právu na podnikání a provedenou úpravou územního plánu došlo k zásahu do jeho subjektivních práv, zejména rozporem s principem právní jistoty. NSS ve svém rozsudku ze dne 24.10.2007, sp.zn. 2 Ao 3/2007, např. uvedl, že v případě územního plánování jde vždy o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno - není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto „vejde“ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet. V reálném životě totiž existuje značná variabilita možných situací a je vždy věcí příslušných správních orgánů, aby velmi citlivě vážily, do jaké míry jsou tyto námitky důvodné a naopak, kdy se jedná toliko o námitky spíše obstrukční povahy. Správní soud není oprávněn posuzovat vhodnost funkčního využití té které lokality. Kromě splnění kompetenčních a procedurálních požadavků mu však nic nebrání též posoudit, zda zvolené řešení není v rozporu s požadavky hmotného práva, popř., zda nejde o řešení ve vztahu ke konkrétní osobě /navrhovateli/ zjevně nepřiměřené, nezdůvodnitelné či diskriminační, nejde-li o zjevný exces, šikanu apod. Současně s tím je však vždy nutno uvážit, zda takový zásah skutečně představuje reálné a konkrétní porušení práva navrhovatele. Správní soud je tedy povolán zhodnotit, zda mezi navrhovaným využitím území a (z toho plynoucím) omezením dotčeného vlastníka nemovitosti neexistuje, i při formálním dodržení veškerých požadavků hmotného práva, zjevný nepoměr, který nelze odůvodnit ani veřejným zájmem na využití území obce v souladu s požadavky uvedenými v ustanovení § 18 stavebního zákona - Cíle územního plánování. Výsledné funkční a prostorové uspořádání území musí vždy představovat rozumný kompromis a vyváženost mezi jednotlivými veřejnými zájmy navzájem (zde je ovšem aktivita soudu, s ohledem na aktivní legitimaci vyjádřenou v ustanovení § 101a odst. 2 a 3 s.ř.s., velmi omezená), ale i mezi veřejnými zájmy na straně jedné a soukromými zájmy na straně druhé. Jak již bylo uvedeno, řešení zvolené územním plánem může legitimně omezit výkon vlastnického práva vlastníků dotčených nemovitostí a není-li zjištěno, že jde o řešení nezákonné či excesivní, soud se ke vhodnosti a účelnosti takového postupu nevyjadřuje. V případě zásahu do vlastnického práva je tedy třeba se vypořádat s otázkou, zda je zásah proporcionální. Existuje totiž celá řada typů zásahů do vlastnického práva, jejichž škála sahá od zákonného odnětí majetku přes různé typy omezení až k oblasti kontroly funkčního využití majetku, o kterou se v tomto případě jedná. Setrvale tak judikuje i český Ústavní a Nejvyšší správní soud. K principu proporcionality se vyjádřil i rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 21.7.2009 č.j. 1 Ao 1/2009-120, které na tuto věc přímo dopadá a jímž je soud při rozhodování vázán: Podmínkou zákonnosti územního plánu, kterou soud vždy zkoumá v řízení podle ustanovení § 101a a násl. s.ř.s. je, že veškerá omezení vlastnických a jiných věcných práv z něho vyplývající mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle (zásada subsidiarity a minimalizace zásahu). Za předpokladu dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu může územním plánem (jeho změnou) dojít k omezení vlastníka nebo jiného nositele věcných práv k pozemkům či stavbám v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou-li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a tento je povinen strpět je bez náhrady. Ze správního spisu soud zjistil, že navrhovatel nepodal námitky či připomínky ve správním řízení ve fázích přípravy oop. V případě přezkumu obsahu vydaného oop z hlediska jeho proporcionality není však možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů na jedné straně a ochrany vlastnictví navrhovatele na straně druhé, pokud tuto úvahu před ním neprovedl z důvodů zaviněné pasivity navrhovatele příslušný správní orgán. Takový postup by byl rozporný s ústavní dělbou moci, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace. Nepodáním námitek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatele napadeným oop (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastník sám zbavil možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány správním orgánem, a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud. S ohledem na to, že navrhovatel námitky proti návrhu územního plánu nepodal, soud se ze shora uvedených důvodů proporcionalitou zásahu územního plánu do vlastnických práv navrhovatele zabývat nemůže, a proto ani námitky, že změnou funkčního využití pozemku byl zkrácen na svém vlastnickém právu k pozemku, právu na podnikání a že postup odpůrce je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, konkrétně s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a s principem právní jistoty, nejsou důvodné. Protože soud neshledal námitky navrhovatele proti Územnímu plánu Bašť důvodnými, návrh podle § 101d odst. 2 s.ř.s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 7 s.ř.s. Navrhovatel neměl ve věci úspěch, proto by podle § 60 odst. 1 s.ř.s. měl uhradit odpůrci úspěšnému ve věci náklady řízení. Soud ale rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 60 odst. 7 s.ř.s., protože navrhovatel na zrušení oop-územního plánu Bašť z důvodu nedodržení zásady proporcionality při jeho přijetí nedosáhl, když se neúčastnil veřejného projednání návrhu územního plánu, resp., když nevznesl proti návrhu žádné námitky (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 Ao 2/2010, 6 Ao 5/2011). Soud má ovšem za to, že přesto územní plán Bašť v části týkající se pozemku navrhovatele, přesáhl spravedlivou míru, neboť nevysvětlil, proč z pozemku dosud vedeného jako plochy průmyslové výroby, učinil plochu zeleň plošná-rekultivace ZP a tím prakticky znemožnil realizaci podnikatelského záměru navrhovatele, ať už to byla výstavba obchodního centra nebo zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů. Soud proto dospěl k závěru, že není spravedlivé za této situace po navrhovateli žádat, aby odpůrci uhradil náklady právního zastoupení. Z těchto důvodů rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení