50 A 5/2016 - 49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové, v právní věci žalobkyně L.M., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2016, čj. KUJCK 39428/2016, za účasti E.T., bytem X, zastoupené Mgr. Ondřejem Janouškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Tří lvů 8, E.ON Česká republika, s. r. o., sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 1251/6 a České telekomunikační infrastruktury, a. s., sídlem Praha 3, Olšanská 2681/6, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 6. 4. 2016, čj. KUJCK 39428/2016 a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 30. 11. 2015 čj. SU 3151/2010 Km, se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „soud“) dne 18. 4. 2015 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2016, čj. KUJCK 39428/2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v účinném znění (dále též „správní řád“) potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále též „stavební úřad“) ze dne 30. 11. 2015, zn. SU/3151/2010 Km. Tímto rozhodnutím bylo E.T., bytem H.č. 342, Č.B. 8 (dále též „stavebník“) vydáno dle § 129 odst. 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v účinném znění (dále též „stavební zákon) a vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, dodatečné stavební povolení (dále též „dodatečné povolení“), jímž byly dodatečně povoleny terénní úpravy na pozemku parc. č. 217/1, opěrná zeď, přípojky dešťové kanalizace, kanalizační vpusti na pozemku parc. č. 180/1, 180/5, 217/1, 217/5 v katastrálním území Staré Hodějovice (dále společně též „terénní úpravy a s nimi související stavby“). Žalobkyně napadla shora uvedené rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou a navrhla napadené rozhodnutí, včetně souvisejícího rozhodnutí prvého stupně, zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně předně rozporuje návrhy opatření uvedené v dodatečném povolení, o něž mají být terénní úpravy a s nimi související stavby doplněny. K vytvoření nízké technické zábrany nad terénem na hřbetu terénní vlny podél společné hranice formou dřevěných hranolů částečně zapuštěných do země žalobkyně namítá, že není patrné, v jaké vzdálenosti od hranice mezi pozemky mají být dřevěné hranoly umístěny a současně není uveden ani způsob jejich zapuštění do země. K realizaci tohoto opatření je nutné vymezení v projektové dokumentaci, již stavební úřad nevyžadoval. Výše uvedené se vztahuje též k realizaci dvou podélných, nad sebou umístěných zábran z folie, zapuštěných do hloubky 100 mm na svahu terénní vlny mezi pozemky parc. č. 217/1 a parc. č. 218/2, neboť není zřejmé, kde má být folie umístěna. Žalobkyně dále uvádí, že není vymezena plocha, ve které má dojít ke snížení nivelity terénu v okolí vpusti. Při dokončení terénních úprav se má stavebník dle dodatečného povolení řídit projektovou dokumentací a opatřením navrženým Ing. V.H. podle projektové dokumentace. Toto opatření se však nepostupuje v plném rozsahu, k čemuž žalobkyně namítá, že žalovaný opominul vypořádat doplněnou projektovou dokumentaci zahrnující i opatření Ing. H. Žalobkyně nesouhlasí s tím, jak stavební úřad, potažmo žalovaný, ohodnotil odborný posudek Ing. P.Š. s tím, že zjištěné nedostatky tohoto odborného posudku nejsou správními orgány náležitě odůvodněny. Žalobkyně se vymezuje vůči znaleckému posudku Ing. Bc. M.K., CSc, neboť se domnívá, že tento nedopadá na provedené terénní úpravy, jelikož Ing. K. není z důvodu specializace na vodní stavby nositelem potřebné odbornosti. V jim zpracovaném posudku absentují potřebné výpočty, přičemž údaje převzal z posudku RNDr. S.Š. Stavební úřad dle žalobkyně nešetřil její práva, když konstatoval, že není přesvědčen o negativním dopadu přetékání vod na pozemek žalobkyně a neřešil trvanlivost materiálu, který má zabránit přetékání atmosférických srážek. Žalobkyně nesouhlasí s posudky Ing. K. a RNDr. Š. vylučujícími možnost zatékání srážkových vod na pozemek žalobkyně, ačkoli k němu fakticky dochází. Žalobkyně poukazuje na nesprávné vypořádání její námitky, že terénní úpravy jsou nedostatečně udržovány a stavební úřad se nezabýval důsledky takového stavu údržby. Úvaha, že v minulosti na žalobkyň pozemek voda nestékala, je pak v rozporu s předloženou fotodokumentací. Nesprávně byla dle žalobkyně vypořádána námitka o vyrovnání terénů obou pozemků při jejich hranici, když stavební úřad neodůvodnil, že takové opatření není nutné. Žalobkyně též nesouhlasí s vypořádáním námitky o způsobilosti vsaku zeminy, neboť pro úsudek o souvislosti bonitace nemá stavební úřad odbornou způsobilost. Žalobkyně popírá, že by záměr stavebníka neměl žádné negativní vlivy na odtokové poměry, přičemž podmínky stanovené ve výroku prvostupňového rozhodnutí nedostatečně zajišťují majetek žalobkyně a její vlastnická práva, což zakládá jeho nezákonnost. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěry žalovaného ohledně možnosti přetékání povrchových vod na její pozemek a s jeho hodnocením úplnosti projektové dokumentace, kterou sama považuje za nedostatečnou. Žalobkyně namítá, že se žalovaný nevypořádal s důkazy, které předložila v odvolacím řízení (resp. se stanoviskem Ing. Š. ze dne 25. 3. 2016). Opatření k zabránění přetékání atmosférických srážek uvedená v prvostupňovém rozhodnutí považuje žalobkyně za nedostatečná, neboť jí způsobují škody a navrhuje učinit opatření doporučená Ing. Š. Ve svém vyjádření žalovaný uvádí, že v odvolacím řízení provedl řádný přezkum napadeného rozhodnutí, včetně vypořádání odvolacích námitek žalobkyně. Žalovaný rekapituluje dokumenty, z nichž vycházejí v prvostupňovém rozhodnutí navržená opatření a uvádí, že návrhy opatření jsou stanoveny dostatečně určitě a v dostatečném rozsahu, přičemž podrobnost, které se žalobkyně dožaduje, je s ohledem na charakter řešených stavebních úprav zcela nadbytečná. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně nevznesla v průběhu řízení námitky v souladu se zásadou koncentrace zakotvenou v § 112 odst. 1 stavebního zákona a poukazuje na soulad vydaného rozhodnutí o dodatečném povolení s příslušnými ustanoveními stavebního zákona. Žalovaný nepovažuje nesouhlas účastníka řízení s řešením navrhovaným žadatelem o dodatečné povolení za překážku, která by bránila vydání dodatečného povolení. K námitkám vyjadřujícím nesouhlas žalobkyně se závěry stavebního úřadu a žalovaného žalovaný odkazuje na odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu, který postupoval v souladu s právním názorem zdejšího soudu vyjádřeném v rozhodnutí ze dne 5. 5. 2014, čj. 10A 157/2013 – 33. K námitce, že se žalovaný v odvolacím řízení nevypořádal se stanoviskem Ing. Š. ze dne 25. 3. 2016, žalovaný uvádí, že na předmětnou písemnost bylo pohlíženo jako na přípustné vyjádření, přičemž jakékoli návrhy měli účastníci uplatňovat v nalézacím řízení. Stanovisko Ing. Š. navíc nebylo návrhem na provedení důkazu, ale návrhem jiného řešení, který nemůže mít dopad na zjištěný stav věci ani na zákonnost rozhodnutí. Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné zkušenosti. Dne 9. 4. 2010 podala E.T. žádost o dodatečné povolení terénních úprav. Z protokolu z ústního jednání spojeného s místním šetřením ze dne 8. 6. 2010 vyplývá, že E.T. provedla bez souhlasu stavebního úřadu terénní úpravy na pozemku č. 217/1 v roce 2009. Ve spise je založeno oznámení o zahájení řízení o dodatečném povolení stavby, terénních úprav, ze dne 9. 8. 2010 a 9. 12. 2010. O provedení státního stavebního dohledu požádal Obecní úřad Staré Hodějovice dne 12. 8. 2009, ten uvedl, že na pozemku č. 217/1 jsou prováděny značné terénní úpravy, jejichž vlivem dochází při deštích k odplavování zeminy z uvedeného pozemku na pozemek žalobkyně, došlo ke změně odtokových poměrů z pozemku č. 217/1 a zamokřování pozemku žalobkyně. Zeminou byla zaplavena vodovodní šachta žalobkyně. Dne 25. 2. 2011 byla E.T. vyzvána mimo jiné k předložení hydrologického posudku k terénním úpravám. Původní rozhodnutí o dodatečném povolení terénních úprav z 8. 9. 2011 žalovaný svým rozhodnutím z 28. 12. 2011 zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Zásadní vada byla spatřována v nepřesnosti vymezeného předmětu řízení, nevyřešení odvodu dešťových vod, zřízení betonové opěrné zdi, v důsledku čehož je zapotřebí nahlížet rozhodnutí jako nepřezkoumatelné. Stavebnímu úřadu bylo uloženo opatřit doplnění a upřesnění žádosti, vymezit okruh účastníků, posoudit shromážděné podklady a vypořádat námitky. Nebyl podrobněji řešen způsob odvodu srážkových vod, které pozemek nepojme zasakováním. E.T. předložila stavebnímu úřadu posouzení geologických a hydrogeologických poměrů v prostoru pozemku č. 217/1 vypracovaný RNDr. S.Š. a Ing. J.K. jako odpovědným řešitelem v únoru 2011. V písemnosti se popisují geologické a hydrogeologické poměry, uvádí se, že byly provedeny tři průzkumné sondy. Uzavírá se, že terénními úpravami nedošlo ke zhoršení odtokových poměrů vod atmosférického původu, které by vedly k zamokřování povrchu území na sousedních pozemcích ani k podstatným hydrodynamickým změnám kolektorů podzemní vody. Bylo vycházeno z uvedených sond a znalosti geologie území. Žalobkyně předložila posudek o odtokových poměrech v k. ú. Staré Hodějovice vypracovaný Ing. P.Š., autorizovaným inženýrem pro stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, pozemní stavby. Písemnost obsahuje údaje o povodí a současný stav území, údaje o množství vod, průtoku. V závěrech a doporučeních se uvádí, že zasažení parcel žalobkyně a objektů na nich z přívalových srážek a tání sněhu je způsobeno provedenými terénními úpravami na pozemku č. 217/1. Původní přirozený odtok před provedením úprav byl usměrněn v ose sever-jih, způsobem agrotechnického obhospodařování, pozemky žalobkyně byly od obdělávané půdy odděleny pásem travního porostu a křovinami. Nezanedbatelný vliv měla mocnost humózní vrstvy podle BPEJ a vyšší koeficient filtrace. Veškeré tyto faktory byly provedenými terénními úpravami zhoršeny. Po provedení terénních úprav se situace značně zhoršila s ohledem na schopnost infiltrace a nevhodnými úpravami – betonová podezdívka nad terénem usměrňující odtok vody a zároveň tvořící bariéru, která na jihozápadní straně přetéká na pozemky žalobkyně. Doporučuje se snížení pozemku č. 217/1 do výše sousedního pozemku s mírným spádem do pozemku č. 217/1 - terénní průleh - aby nemovitosti žalobkyně byly chráněny definitivně. Připomíná se nutnost řešení podporujících přirozenou retenci a infiltraci dešťových vod při stavebních záměrech, která je bohužel dosud na okraji zájmu převážné části investorů. V průběhu dalšího řízení, kdy E.T. byla vyzvána k doplnění žádosti o dodatečné povolení terénních úprav a předložení požadovaných dokladů, ustanovil stavební úřad znalcem Ing. M.K., CSc., který působí jako znalec v oboru stavebnictví, specializace stavby vodní, jemuž bylo uloženo posoudit odtokové poměry na pozemku č. 217/1 a dopad terénních úprav na tomto pozemku na sousední pozemky žalobkyně. Ve znaleckém posudku jsou uvedeny výsledky prve uvedených posouzení odtokových poměrů, uvádí se, že došlo ke změně odtokových poměrů, a to jak ve směru odtoku povrchových vod, tak i v bilanci, kolik atmosférických srážek spadlých na pozemek Evy Tomáškové se zúčastní povrchového odtoku a kolik se infiltrací stane součástí systému podpovrchových vod a povrchového odtoku se tak přímo aktivně nezúčastní. Žalobkyně změnu odtokových poměrů může vnímat jako zhoršení situace. Nicméně neexistují podklady, ze kterých by bylo možné ověřit skutečný stav a parametry povrchového odtoku z pozemku č. 217/1 před provedením posuzovaných terénních úprav na tomto pozemku. Ke změně odtokových poměrů došlo pro změnu konfigurace terénu, změnu charakteru povrchu, změnu hydraulické vodivosti ovlivňující intenzitu infiltrace, překrytím povrchu novými vrstvami a jejich zhutněním byly dočasně eliminovány preferenční cesty tvořené odumřelými kořenovými zbytky rostlin a vytvořené činností půdního edafonu. Do jaké míry je změna povrchového odtoku podstatná nebo nevýznamná by částečně prokázal podrobný hydropedologický průzkum, který není relevantní posuzovanému problému, jímž je občasné přetékání povrchových vod z pozemku stavebníka na pozemky žalobkyně. Změnu povrchového odtoku pro uvedené skutečnosti však zpochybnit nelze. Předpokládá se postupné snižování objemu povrchového odtoku, kdy v povrchové vrstvě budou postupně vznikat nové preferenční cesty a bude se zvyšovat podíl transpirace na celkovém výparu z půdy a rostlin. V návrhu opatření se uvádí, že změny v povrchovém odtoku vyvolané terénními úpravami a jejich potenciální negativní dopad na pozemky žalobkyně lze eliminovat vytvořením mělkého průlehu podél společné hranice mezi těmito pozemky či nízkou zábranou nad terénem, které by zabraňovaly přetoku povrchových vod z pozemku E.T. na pozemky žalobkyně. Dále se navrhuje navýšit opěrnou zídku podél společné hranice, aby přelivová hrana se dostala mimo společnou hranici těchto pozemků, bude-li docházet k přelivu povrchového odtoku přes opěrnou zídku, bude zapotřebí posílit odvodňovací systém v dolní části pozemku stavebníka. V průvodní zprávě autorizovaného architekta Ing. arch. P.K. k dokumentaci pro dodatečné povolení terénních úprav a souvisejících staveb opěrné zdi a dvou kanalizačních přípojek se uvádí, že jedná se o již realizované terénní úpravy a s nimi související stavby z roku 2009. Nově bude provedena pouze výše popsaná úprava výšky terénu v jihozápadním rohu pozemku, úprava výšky vpusti kanalizační šachty v jihozápadním rohu pozemku a bude zvýšena přelivová hrana osazením impregnovaných trámů na terénní vlně vedoucí podél hranice mezi pozemky E.T. a žalobkyně v místě předmětných terénních úprav. Ty budou provedeny do 31. 12. 2013. Terénní úpravy i s nimi související stavby monolitické železobetonové opěrné zdi a dvou přípojek, dešťové kanalizace včetně betonových šachet a vpustí, byly provedeny bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu. Navržené a zrealizované vtokové objekty jsou schopny pojmout odtok povrchových vod při nepříznivých klimatických podmínkách. Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2013 byly terénní úpravy na pozemku č. 217/1 dodatečně povoleny. Součástí dodatečného povolení je dále opěrná zeď, přípojky dešťové kanalizace a kanalizační vpusť. Námitky žalobkyně byly současně zamítnuty. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že stavebník prokázal, že stavba není v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona a lze ji dodatečně povolit. Zamítavé rozhodnutí o námitkách žalobkyně vychází především z posudku Ing. M.K., protože posudky předložené účastnicemi řízení byly protichůdné. Jednoduchá opatření navržená znalcem zapracoval autorizovaný architekt do projektové dokumentace. Požadavek žalobkyně na snížení parcely č. 217/1 je hodnocen jako nereálný, protože terén se v daném místě svažuje od východu na západ. Výškopisným zaměřením je doloženo, že terénními úpravami došlo k celkovému snížení terénní vlny s výjimkou jihozápadního rohu pozemku, probíhající podél hranice parcely č. 217/1 s pozemky žalobkyně. To podporuje i fotodokumentace pořízená před provedením zásahu do terénní vlny. Provedením terénních úprav vzniklá terénní vlna brání odtoku atmosférických vod z převážné plochy pozemku č. 217/1 na pozemek žalobkyně. To bylo ověřeno při jednáních na místě samém. Odstraněním terénních úprav by došlo k vysvahování pozemku směrem k nemovitostem žalobkyně a tím odvodu veškerých vod tímto směrem. K betonovému plotu se uvádí, že nebude navýšena opěrná zeď na hranici pozemků, ale bude snížen terén oproti stávajícímu stavu a nahrazena stávající vpusť s větším profilem v zájmu rychlejšího odvádění povrchových vod a zamezení přelivu vod přes opěrnou zeď na sousední pozemek. Prováděním terénních úprav, kdy pozemek stavebníka byl nezatravněný, došlo k ovlivňování pozemků žalobkyně pro ztrátu absorpční schopnosti upravovaného pozemku. Do doby, než k zatravnění došlo, nebyl pozemek schopen zadržovat povrchové vody a z důvodů svažitosti pozemku docházelo ke stékání dešťové vody na pozemek žalobkyně. Tento stav byl způsoben tím, že při provádění terénních úprav nebyla přijata taková opatření, jimiž by se předešlo škodám na sousedních pozemcích. Konečné řešení terénních úprav je koncipováno takovým způsobem, aby povrchové body byly odvedeny jižním a severním směrem oproti původnímu stavu, kdy terén byl konfigurován tak, že vody, které pozemek nestačil zadržet, odtékaly jižním a částečně západním směrem k pozemkům žalobkyně a veřejnému prostranství. Konfigurace nového stavu pozemku je realizována tak, aby ten byl schopen co největší absorpce a zbylé vody, které se nestačí vsáknout, byly odvedeny severním a jižním směrem. Stavební úřad nesdílí názor, že provedenými terénními úpravami dochází k poškozování nemovitostí žalobkyně. Žalobkyně v odvolání poukazovala na to, že před provedením terénních úprav orná půda veškerou dešťovou vodu vsákla a žalobkyni žádné škody nevznikaly. Pozemek E.T. byl neúměrně navýšen jílem při výkopu vedle oplocení pozemků žalobkyně, což učinila bez povolení stavebního úřadu, protože si byla vědoma toho, že jinak by musela mít souhlas souseda. Zájmem žalobkyně je provedení terénních úprav tak, aby žalobkyni nikdy nemohly způsobovat žádné škody. V odvolání se poukazuje na to, že dešťová voda stéká nejen na zahradu žalobkyně, ale též k jejím dvěma domům, které ničí. V minulosti nikdy voda z pozemku stavebníka na pozemky žalobkyně nestékala. Kůra mezi laťkami při deštích stéká. Úsudek o tom, že terénní vlna brání odtoku atmosférických vod z pozemku E.T. na pozemky žalobkyně, vyvrací posudky Ing. K. i Ing. Š., kteří shledali stav pozemku po terénních úpravách jako škodlivý ve vztahu k pozemku žalobkyně. Zbylé odpadní vody neodtékají do vpusti v plném rozsahu, protože voda se v prostoru vpusti hromadí, přičemž tuto vpusť pracovník ČEVAK shledal jako nedostatečnou. V rozhodnutí se citují právní předpisy a neuvádí se, jak do projektové dokumentace byl zapracován vliv terénních úprav na odtokové poměry. Důkazy nebyly správně zhodnoceny a není jasné, jaké součásti stavba obsahuje. Poukazuje se na haldy jílu doložené fotodokumentací. Vyjadřuje se nesouhlas s názorem stavebního úřadu o tom, že náprava je prakticky neproveditelná. Na stavebním úřadu je dbát, aby černé stavby nikdy nepoškozovaly souseda. Odvolání bylo projednáno druhostupňovým rozhodnutím ze dne 17. 10. 2013, které je odůvodněno tím, že stavební úřad zajistil veškeré nezbytné podklady pro své rozhodnutí, v projektové dokumentaci jsou zaznamenány dodatečné úpravy současného stavu, které řeší směr odtoku povrchových vod v situaci přívalových dešťů. Ty reflektují návrh opatření podle znaleckého posudku Ing. K.. Z věcného hlediska nejsou v rozporu s posudkem RNDr. Š. a Ing. Š. Z projektové dokumentace je zřejmé, že stavební úřad dodatečné povolení terénních úprav podmínil dokončením podle dokumentace. Místní podmínky byly zhodnoceny, byly využity posudky vypracované oprávněnými osobami, věc byla posouzena ve spolupráci s orgánem státní správy, který hájí zájmy na úseku vodního hospodářství, ochrany přírody a krajiny, ochrany zemědělského půdního fondu a odpadového hospodářství. Stavební úřad se zabýval způsobem odvodu srážkových vod, které daný pozemek nepojme zasakováním, což je řešeno napojením kanalizačních vpustí na kanalizaci a souvisejícími opatřeními, která projektová dokumentace navrhuje. Lze dovodit, že poté co budou provedeny úpravy a dokončena opatření navržená v projednané projektové dokumentaci, nebudou terénními úpravami nad únosnou mez omezeny či ohroženy zájmy a práva ostatních účastníků řízení. Uvedené rozhodnutí bylo napadeno včas podanou žalobou, o níž zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2014, čj. 10A 157/2013 – 33, kterým rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 17. 10. 2013, čj. KUJCK 51317/2013 OREG (dále též „zrušující rozsudek“) a rozhodnutí Magistrátu Města České Budějovice ze dne 24. 6. 2013, čj. SU/3151/2010 Km zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný věc vrátil k řízení stavebnímu úřadu, který opatřením ze dne 11. 9. 2014 oznámil pokračování v řízení o dodatečném povolení a vyzval E.T. k doplnění své žádosti o průkazné skutečnosti a zároveň řízení usnesením přerušil do doby doplnění požadovaných podkladů, nejdéle však do 15. 12. 2014. V reakci na toto usnesení obdržel stavební úřad odvolání žalobkyně, načež vyzval účastníky řízení, aby se k němu vyjádřili. Spolu s vyjádřením E.T. stavební úřad odvolání žalobkyně postoupil žalovanému. Dne 5. 11. 2014 obdržel stavební úřad podání žalobkyně označené jako „Naléhavá žádost“ a koncipované jako osobní dopis zaměstnanci stavebního úřadu, jehož obsahem byl požadavek žalobkyně, aby stavební úřad neprodleně postupoval ve smyslu shora uvedeného zrušujícího rozsudku zdejšího soudu. Dne 31. 10. 2014 obdržel žalovaný podání žalobkyně označené jako „Zabránění dalším nesprávným rozhodnutím“, kde žalobkyně odkazuje na shora uvedený zrušující rozsudek zdejšího soudu a požaduje zastavení veškerých terénních úprav. Toto podání bylo postoupeno stavebnímu úřadu coby příslušnému správnímu orgánu. Dne 11. 12. 2014 obdržel stavební úřad od stavebníka E.T. doplnění žádosti na základě výzvy ze dne 11. 9. 2014 spočívající ve vypracování projektové dokumentace pro dodatečné povolení stavby Ing. V.H. a posouzení v ní zahrnutého návrhu na opatření Ing. K. a RNDr. Š. Navržená opatření spolu se stávající podezdívkou plotu a opěrnou zídkou by měly být schopné případné zbylé nevsáknuté atmosférické vody z plochy za terénní vlnou zadržet na pozemku stavebníka, čímž by se zamezilo negativnímu ovlivnění sousedních pozemků a na nich umístěných staveb. Dne 29. 12. 2014 obdržel stavební úřad vyjádření žalobkyně, dále doplněné vyjádřením doručeným stavebnímu úřadu dne 19. 1. 2015, jímž žalobkyně apeluje na stavební úřad, aby respektoval shora uvedený zrušující rozsudek zdejšího soudu a zjednal nápravu na pozemku stavebníka dle posudku zpracovaného Ing. Š., neboť úpravy navržené stavebníkem nejsou trvalého charakteru a nedokáží s ohledem na povahu svahu, kapacitu a funkčnost kanálu a osázenou vegetaci vyřešit přetékání atmosférických srážek uspokojivým způsobem. Rozhodnutím ze dne 2. 1. 2015, čj. KUJCK 72913/2014/OREG, zamítl žalovaný odvolání žalobkyně, jímž bylo napadeno usnesení o přerušení řízení o dodatečném povolení terénních úprav a staveb souvisejících stavebního úřadu ze dne 11. 9. 2014, zn. SU/3151/2010 Km a toto usnesení potvrdil. Na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2014, kterým byla zrušena rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a jež stavebnímu úřadu vytkl nedostatečné zhodnocení všech důkazů, předložených jak stavebníkem, tak účastníky řízení, přistoupil stavební úřad k pozvání zpracovatelů shora uvedených posudků předložených zúčastněnými stranami k ústnímu jednání na místě samém. Stavební úřad proto opatřením ze dne 6. 2. 2015 oznámil pokračování řízení o dodatečném povolení a současně nařídil na den 10. 3. 2015 k projednání žádosti ústní jednání spojené s místním šetřením a pozváním zpracovatelů posudků, z něhož byl sepsán protokol. Na tomto jednání bylo stavebnímu úřadu předáno podání žalobkyně označené jako „Zásadní nesouhlas dodatečného povolení černých staveb p. T.“. Dne 20. 2. 2015 obdržel stavební úřad vyjádření žalobkyně, v němž požadovala spojení dvou správních řízení, a to SU/13512010 Km a SU/868/2010 Km. Dne 22. 3. 2015 obdržel stavební úřad stanovisko zpracovatele odborného posudku Ing. Štěpána, kde je konstatováno, že jím navržené řešení terénních úprav je v souladu se zrušujícím rozsudkem zdejšího soudu, přičemž předchozí postup správních orgánů ve věci byl ve vztahu k žalobkyni jednoznačně nerovný. Dne 23. 3. 2015 obdržel stavební úřad vyjádření žalobkyně, v němž opětovně požaduje, aby stavební úřad respektoval odborný názor Ing. Š., dále deklaruje požadavek, aby stavebník přemístil kanalizaci vedenou v blízkosti pozemku žalobkyně tak, aby byla v souladu s územním plánem. Vzhledem k tomu, že ústního jednání se dne 10. 3. 2015 zúčastnil pouze jeden ze zpracovatelů (RNDr. Š.), přistoupil stavební úřad k nařízení opakovaného ústního jednání na místě, které opatřením ze dne 10. 4. 2015 nařídil na den 12. 5. 2015. Ing. Š. do protokolu uvedl, že trvá na závěrech svého posudku zpracovaného v únoru 2012 a připouští, že situace se dá technicky řešit též podchycením vod z části pozemku podél plotu a svedením k vpusti. Nutnost provedení opatření vyplývá ze zhoršení infiltračních vlastností pozemku. Na podání žalobkyně doručené dne 18. 5. 2015 reagoval stavební úřad písemným sdělením ze dne 5. 6. 2015, v němž žalobkyni osvětlil vliv zrušovacího rozsudku na průběh dalšího řízení, vymezil se vůči pochybnostem žalobkyně o oprávněnosti působení zaměstnance K. a sdělil jí pravděpodobný termín, kdy bude účastníkům řízení umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí. V reakci na toto sdělení doručené stavebnímu úřadu dne 9. 9. 2015 žalobkyně vyjádřila svou nespokojenost s průběhem řízení. Písemností ze dne 11. 6. 2015 informoval stavební úřad účastníky řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Opatřením ze dne 12. 8. 2015 přistoupil stavební úřad k nařízení opakovaného ústního jednání na místě na den 17. 9. 2015. Do zápisu z tohoto jednání zpracovatel znaleckého posudku Ing. K. uvedl, že realizací zdi nedochází ke zhoršení odtokových poměrů, v případě opakovaného přelivu by bylo možné ji navýšit. Požadavek žalobkyně, aby byla realizována opatření navržená Ing. Š., považuje Ing. K. za kontraproduktivní, svůj návrh označil za dostatečný pro vyřešení stávající situace, neboť brání stoku povrchových vod na pozemek žalobkyně. V podáních doručených stavebnímu úřadu dne 17. 9. 2015 a dne 5. 10. 2015 žalobkyně opakovaně vyjadřuje svou nespokojenost s dosavadním průběhem řízení. Rozhodnutím ze dne 30. 11. 2015, zn. SU/3151/2010 Km, byly terénní úpravy na pozemku č. 217/1 dodatečně povoleny. Součástí dodatečného povolení je dále opěrná zeď, přípojky dešťové kanalizace a kanalizační vpusť, které budou doplněny o návrhy opatření obsažené v posudku vypracovaném Ing. K. podle projektové dokumentace vypracované ing. arch. P. K. a o návrhy opatření obsažené v dokumentu zpracovaném Ing. H. v podobě nízké technické zábrany z dřevěných hranolů na hřbetu terénní vlny podél společné hranice pozemků, snížení nivelity terénu v okolí vpusti a snížením vpusti v jihozápadním rohu pozemku stavebníka, zvýšení odtokové kapacity vpusti a realizace dvou nad sebou umístěných zábran z folie zapuštěných do země do hloubky 100 mm na svahu terénní vlny. Námitky žalobkyně byly současně zamítnuty. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že stavebník prokázal, že stavba není v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona a lze ji dodatečně povolit. Tomuto úsudku předchází výčet úkonů a důkazů opatřených v průběhu řízení, včetně odůvodnění rozhodnutí o námitkách účastníků řízení. Provedený záměr je v souladu s územně plánovací dokumentací. Uzavírá se, že byly ověřeny účinky budoucího užívání terénních úprav, které jsou provedeny způsobem, že při dodržení podmínek dodatečného povolení jsou schopny sloužit pro účel, ke kterému jsou určeny. Zamítavé rozhodnutí o námitkách žalobkyně vychází především z posudku Ing. M. K. Ačkoli posudky předložené žalobkyní a stavebníkem byly protichůdné, stavební úřad se vypořádal též s jejich závěry, poukázal na nedostatky a nepřesnosti v nich obsažené a konstatoval nutnost opřít se o některé jiné podklady. Doplňující odborný posudek RNDr. Š. předložený stavebníkem na základě výzvy, zhodnotil stavební úřad jako plnohodnotný materiál pro potřeby řízení. Oba zpracovatelé odborných posudků (Ing. Š. a RNDr. Š.) i stavebním úřadem ustanovený zpracovatel znaleckého posudku (Ing. K.) byli přizváni k ústnímu jednání na místě, jejich vyjádření pak zaznamenána do protokolu. Závěry posudku Ing. K. stojí mezi dvěma předchozími, neboť je konstatováno, že došlo ke změně odtokových poměrů, a to jak ve směru odtoku vod na něm, tak v bilanci infiltrace povrchových vod na pozemku. Současně je konstatováno, že ani tento znalecký posudek není prost nedostatků, neboť se nezabývá výpočty množství odtokových vod, nehodnotí konfiguraci terénu ve smyslu určení plochy, z níž by mohlo zatékat na sousední pozemky a vychází z nepodložených skutečností bez podrobnější analýzy, zda k těmto skutečnostem aktuálně dochází či se vyskytovaly v době, kdy stav pozemku nebyl shodný se stavem současným. Závěry tohoto posudku jsou spíše převzaté z jiných podkladů a nevěnují se dostatečně zjišťování objektivní podstaty, zda jsou navrhovaná opatření vůbec nutná. Shora uvedená navržená doplňková opatření vedou k eliminaci případných negativních vlivů. Je konstatováno, že stavebník v rámci doplnění dokumentace přijal nejenom opatření vedoucí k odstranění prokázaného stékání povrchových vod (svah terénní vlny), ale i další opatření ke zvýšení jistoty o zachování nezávadného stavu na částech pozemku, u nichž bezprostřední nutnost provedení těchto opatření nebyla de facto prokázána. Výše popsaná skutečnost byla ověřena ohledáním dokončených terénních úprav a staveb souvisejících během opakovaných jednání spojených s místním šetřením. Výškopisným zaměřením provedeným v září 2009 je doloženo navýšení povrchu pozemku parcely č. 217/1 i zásahy do stávající terénní vlny probíhající podél západní hranice tohoto pozemku spočívající v jejím značném snížení. Výškopisné zaměření nezachycuje věrohodně finální stav po dokončení terénních úprav, neboť bylo uskutečněno před jejich realizací. Obavy žalobkyně o možném přelivu vody na její pozemek byly označeny za nedůvodné a nepodložené pádnými důkazy prokazujícími příčinnou souvislost mezi dokončenými terénními úpravami a vznikem či teoretickým předpokladem vzniku škod budoucích. Požadavek žalobkyně na snížení pozemku parc. č. 217/1 nebyl akceptován, neboť stavební úřad nebyl v průběhu řízení přesvědčen o nutnosti přijetí tohoto opatření. Žalobkyně v odvolání doručeném dne 7. 1. 2016 poukazovala na neúměrnou délku celého řízení, uvádí, že opatření navrhovaná stavebním úřadem nejsou trvalé povahy, vymezuje se vůči vydání dodatečného povolení a konstatuje protékání vody otvory navrtanými do opěrné zdi, které odvádějí vodu na její pozemek, čímž zpochybňuje efektivnost navrženého opatření spočívajícího ve zvýšení této opěrné zdi. V minulosti nikdy voda z pozemku stavebníka na pozemky žalobkyně nestékala. Z pozemku stavebníka byla odstraněna orná půda a byl zavezen jílem a podstatně navýšen. Žalobkyně požaduje realizaci úprav tak, jak je navrhl Ing. Š. Písemností označenou „Dodatek k odvolání proti rozhodnutí dodatečné povolení terénních úprav zn. SU/1351/2010 Km“ a doručenou žalovanému dne 22. 2. 2016 opakovaně hodnotí dosavadní průběh řízení. Písemností označenou „Upozornění k odvolání ze dne 6. 1. 2016“ bylo žalovanému dne 29. 3. 2016 doručeno písemné stanovisko Ing. Š., včetně příloh s výpočtem a schematickým zobrazením k provedení povolovaných terénních úprav, v němž upozorňuje na problematičnost navrhovaných opatření, a to jak vzhledem k jejich krátké životnosti (prkna s folií ve svahu), tak i neschopnosti zadržet odtok v extrémních situacích. Současně bylo doručeno také písemné stanovisko Ing. Š. ze dne 20. 3. 2015, které bylo předloženo již dříve v průběhu řízení a je součástí správního spisu. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je zdůvodněno tím, že stavební úřad zajistil veškeré nezbytné podklady pro své rozhodnutí, v doplněné projektové dokumentaci jsou zaznamenány dodatečné úpravy stávajícího stavu řešící směr odtoku povrchových vod v situaci přívalových dešťů. Tyto reflektují návrh opatření podle znaleckého posudku Ing. K. Je konstatováno naplnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení, přičemž stavební úřad napravil dříve zjištěné vady a nedostatky, kterých se dopustil v předchozím projednání věci. Uvádí se, že bylo prokazatelně zjištěno, že terénní úpravy tak, jak byly provedeny a jak budou dokončeny, by mohly být ve stejném rozsahu povoleny i v „obvyklém“ povolovacím režimu. Stavební úřad se vypořádal s důkazy, odstranil rozpory mezi jednotlivými posudky a provedl jejich doplnění, zabýval se též zhodnocením fotodokumentace. Následně dostatečně odůvodnil, že terénní úpravy doplněné o navržená opatření nebudou vlastníky sousedních pozemků a staveb poškozovat. Žalovaný ověřil, že žádost o dodatečné povolení je nyní úplná a v odpovídajícím rozsahu. Námitky žalobkyně byly označeny za neoprávněné, žalovaný neshledal žádné pochybení, které by mělo vliv na zákonnost a věcnou správnost prvostupňového rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Řízení o dodatečném povolení se týkalo úprav provedených v roce 2009, v jejichž důsledku došlo opakovaně ke stékání atmosférických srážek na pozemky žalobkyně. Pro dokončení již provedených stavebních úprav byla prvostupňovým rozhodnutím stanovena podmínka doplnit je o dle navržených opatření zapracovaných do projektové dokumentace. Dle § 129 odst. 2 stavebního zákona „stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení“. Ze zákona vyplývá, že stavebník je povinen předložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. V průběhu řízení se zjišťuje, zda terénní úpravy, tak jak byly stavebníkem provedeny i s navrhovanými opatřeními podle projektové dokumentace, by mohly být povoleny, pokud by stavebník před jejich zahájením respektoval předepsaný postup. Již v předchozím rozhodnutím zdejšího soudu ve věci, jímž byla zrušena rozhodnutí obou stupňů, bylo konstatováno, že nepovolené terénní úpravy nelze dodatečně povolit jenom proto, že již byly realizovány s případnou korekcí v zájmu omezení vznikajících škod, neboť takový přístup by znamenal, že stavebník porušující stavební právo tím, že realizoval terénní úpravy bez příslušného opatření stavebního úřadu, by byl ve výhodnějším postavení než ostatní účastníci řízení, což ve svém důsledku představuje nerovnost v právech účastníků řízení. Právě z toho důvodu je zapotřebí postupovat v řízení o dodatečné povolení stavby podle předpisů o stavebním řízení. Dle § 3 odst. 1 stavebního zákona, „terénní úpravou se pro účely tohoto zákona rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu“. Je nesporné, že došlo ke změně odtokových poměrů, jakož i vzhledu prostředí. Dále je postaveno najisto, že stavebník nepostupoval v souladu s předpisy stavebního práva, neboť měl nejprve požádat o vydání rozhodnutí o změně využití území, protože výše uvedené terénní úpravy rozhodnutí o změně využití území podle § 80 odst. 2 písm. a) zákona vyžadují. Takové rozhodnutí je svou povahou uzemním rozhodnutím podle § 77 odst. 1 písm. b) zákona, tudíž již v tomto řízení, měli mít všichni účastníci možnost uplatňovat své námitky a tím chránit svá práva. Dle § 76 odst. 2: „každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou-li mu podmínky využití území a vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu známy“. Ačkoli uvedené předpisy předpokládají, že umístěním stavby a následným provozem nesmí být nad přípustnou míru obtěžováno okolí, pozemky a stavby žalobkyně byly zatěžovány stékajícími atmosférickými srážkami ze sousedních pozemků, což je prokázáno fotodokumentací založenou ve spise. Dle § 20 odst. 5 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území: „stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno 1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování, 2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo 3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace“, přičemž odtékání atmosférických srážek je podřaditelné imisím z pozemku stavebníka. Zůstává na stavebním úřadu, aby ve správním řízení posoudil možnost a rozsah negativních vlivů terénních úprav na sousední nemovitosti, neboť účelem právní úpravy obsažené ve stavebním právu je vzniku závadného stavu předcházet. Žalobní námitka směřující do znaleckého posudku Ing. K. je důvodná. Na str. 19 prvostupňového rozhodnutí je tento posudek hodnocen jako „zlatá střední cesta“ a „cesta nejmenšího odporu“, zároveň je konstatováno, že se mu nepodařilo odpovědět na kladené otázky a stát se plnohodnotným podkladem pro rozhodnutí ve věci. Je tedy s podivem, že se podkladem pro rozhodnutí a současně jedním z dokumentů, v němž obsažené návrhy opatření jsou zapracovány do projektové dokumentace, stal znalecký posudek vzniklý na základě zadání stavebního úřadu, který současně vykazuje nedostatky, jichž si je vědom sám jeho zadavatel. Znalecký posudek, který by měl být prostředkem k upevnění jistoty, vzbuzuje důvodné pochyby o dostatečnosti zjištění skutkového stavu, neboť přiznaně vychází z posudků RNDr. Š. a Ing. Š., k nimž měl stavební úřad tak silné výhrady, že prvnímu z nich vytkl neúplné zodpovězení otázky dopadu provedených terénních úprav na zatékání dešťových vod na sousední pozemek a druhému nepřesnost vyplývající z nesprávného určení plochy povodí a nejasnost při určení objemu vod podílejících se na odtoku jižním směrem, když jej označil za podklad, jehož užitečnost je značně sporadická. Ing. K. pak při jednání na místě označil řešení navržená Ing. Š. za absurdní, současně se vyjádřil v tom smyslu, že čas ukázal, že jím navržená opatření fungují, aniž by si ovšem uvědomil, že tato opatření ještě nebyla realizována. Stavební úřad zřejmě překvapivě zadal zpracování znaleckého posudku znalci, který ve věci není dostatečně zainteresován (ze spisu se podává, že Ing. K. se dostavil až na třetí stanovené jednání na místě, z předchozích se pro zaneprázdněnost opakovaně omluvil), při zpracování znaleckého posudku vyšel z prokazatelně nepřesných dokumentů a v průběhu jednání na místě nebyl schopen rozpoznat, že jím navržená opatření ještě nebyla realizována. S tím souvisí též námitka odbornosti Ing. K. ve vztahu k projednávané věci, kterou soud předpokládá, nicméně pro jejíž posouzení neposkytují materiály založené ve správním spise dostatečné podklady. Důkaz znaleckým posudkem se provádí při posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají (§ 56 správního řádu). V projednávané věci je významným faktem skutečnost, že tento měl být, při existenci dvou protichůdných odborných vyjádření, sjednocujícím prvkem, jímž se však s ohledem na shora konstatované vady stěží může stát. Stavební úřad přesto akceptoval jeho závěry a vědom si těchto nedostatků nevyzval Ing. K. k jejich odstranění, naopak jsou zapracována do projektové dokumentace. Na dokument, na základě jehož závěrů měl stavební úřad rozhodnout, bylo nakonec nahlíženo jako na opatření doplňková. Nepodloženost a nedůvodnost předpokladu vzniku jakýchkoli škod na majetku žalobkyně tak byla paradoxně konstatována za situace, kdy stavební úřad podporuje a obhajuje realizaci opatření vycházejících z nepřesného znaleckého posudku. Dále je konstatováno, že požadavek žalobkyně na zarovnání terénu pozemku parc. č. 217/1 s pozemkem parc. č. 218/2, či požadavek na snížení prvně jmenovaného pozemku a provedení spádu do tohoto pozemku neakceptuje, neboť v průběhu řízení nebyl žádnou ze zúčastněných stran přesvědčen o nutnosti přijetí tohoto opatření, přičemž stavebník provedl přijetí jiných účinných opatření. Stavební úřad je tedy přesvědčen o něčem, pro co nemá dostatečné odborné znalosti a spokojil se se závěry a posudkem znalce, o jehož vypovídací hodnotě lze s ohledem na spisový materiál důvodně pochybovat. K tomu soud uzavírá, že pokud si při existenci dvou protichůdných odborných posudků správní orgán zadá zpracování znaleckého posudku, nelze jeho závěry, ač neuspokojivé, přejít tím, že jej označí za doplňkové opatření a bude se řídit vlastním úsudkem či dokumentem předloženým jedním z účastníků. Bez ohledu na obsah uvedených dokumentů soud podotýká, že posudek odborného znalce je vypracován v rozsahu tří stran, prost sebemenších výpočtů či nákresů, přičemž oba odborné posudky, které stavební úřad shledal nedostatečnými, jsou většího rozsahu a zahrnují též přílohy s nákresy, potažmo výpočty. V situaci, kdy je dodatečně povolována stavba, nestačí k navrženým opatřením, jejichž účinnost není nijak dále výpočtově hodnocena, konstatovat, že „nelze mít o efektivnosti tohoto opatření pochyb“ a požadovat, aby účastník vznášející občanskoprávní námitku „důkazně podložil svá tvrzení alespoň do té míry, aby na straně stavebního úřadu vyvolal důvodné pochybnosti o tom, že stavba nezpůsobuje a nebude způsobovat obtěžování nad míru přiměřenou či nikoli“. To platí zvláště za situace, kdy stavební úřad na navrhovaná opatření nahlíží pouze jako na prostředek k upevnění jistoty, že v budoucnu nebude k možnému závadnému stavu docházet. Soud naznal, že v posuzované věci byla žalobkyně dostatečně aktivní, aby ve stavebním úřadu tyto důvodné pochybnosti vzbudila a důkazní břemeno bylo přeneseno na stavebníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. listopadu 2014, čj. 6As 207/2014). Úsudek o tom, že terénní úpravy doplněné opatřeními podle projektové dokumentace nebudou žalobkyni poškozovat, není dostatečně podložen. Je-li tu dokumentace dokládající přeliv atmosférických srážek, nelze spolehlivě usuzovat na to, že opatření tak, jak byla navržena a zahrnuta do projektové dokumentace, budou skutečně dostatečná natolik, aby žalobkyně stékáním atmosférických srážek z pozemku stavebníka nebyla obtěžována nad únosnou mez a její práva poškozována. To platí též s ohledem na skutečnost, že není uspokojivě řešena trvanlivost použitého materiálu (dřevěné hranoly a folie), případně dopady nedostatečné údržby těchto opatření, jak žalobkyně namítá. V e-mailové korespondenci založené ve spise (zpráva zaslaná technikem stavebního úřadu I.K. Ing. K.( dne 28. 7. 2015), kterou zaměstnanec stavebního úřadu žádá znalce o účast při jednání na místě, je uvedeno, že tento „přistoupil k psaní rozhodnutí, jímž by terénní úpravy opětovně zkusil povolit, neboť je každému jasné, že tam ve skutečnosti o žádné terénní úpravy nejde, ale prostě a jednoduše se tam nesnášejí sousedi. Bohužel při psaní jsem narazil na překážku, jíž je rozsudek Krajského soudu v ČB,…“. Z uvedeného vyplývá minimálně důvodná pochybnost o rovném přístupu stavebního úřadu k účastníkům řízení, liknavost ve vztahu k posuzování možného negativního dopadu provedených terénních úprav na pozemky žalobkyně a snaha o vydání dodatečného povolení bez ohledu na zjištěný skutkový stav, tj. „za každou cenu“. S ohledem na shora uvedené soud konstatoval nedostatečné zjištění skutkového stavu. Pochybnosti o vykonatelnosti rozhodnutí vzbuzuje též další skutečnost, kterou žalobkyně napadá, tj. nezahrnutí opatření navržených Ing. H. do projektové dokumentace, a to s ohledem na možnou kolizi s ustanovením § 111 stavebního zákona, který klade požadavek na určitost stavebního povolení (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 23. 1. 2013, čj. 59A 93/2011 – 144). To samé platí ve vztahu k nutnosti přesného vymezení zapuštění dřevěných hranolů navržených Ing. K. Žalobkyně rozporuje také odborný posudek RNDr. Š. vylučující přeliv atmosférických srážek na její pozemek, k němž však následně došlo. Stavební úřad připustil neúplnost tohoto posudku pro absenci dostatečného zodpovězení otázky, zda provedené terénní úpravy mohou způsobovat zatékání dešťových vod na sousední pozemek. Doplňující odborný posudek téhož zpracovatele z listopadu 2014, předložený stavebníkem na základě výzvy, do značné míry zopakoval skutečnosti uvedené v předešlém odborném posudku z února 2011. V jeho závěru se krátce konstatuje, že terénními úpravami došlo k řešení odtokových poměrů tak, aby vody nestékaly na sousední pozemky. Je také zhodnocena dostatečnost opatření navržených Ing. H. (folie zapuštěné do terénu). Stavební úřad považuje toto hodnocení za podklad tvořící ve spojení s návrhem Ing. H. plnohodnotný materiál pro potřeby hodnocení dané věci, což opět koliduje se shora konstatovanou absencí zapracování tohoto opatření do projektové dokumentace. Výtku směřující do úvahy o tom, že v minulosti na pozemek žalobkyně voda nestékala, což je v rozporu s předloženou fotodokumentací, soud nehodnotil z důvodu její neurčitosti, neboť není zřejmé, zda žalobkyně míní období před realizací terénních úprav či po nich. K námitce neodůvodnění úsudku stavebního úřadu o tom, že postačují jiná opatření a není nutné vyrovnání terénů obou pozemků dle návrhu Ing. Š., soud konstatuje, že dotčený správní orgán tuto svou úvahu sice odůvodnil, nicméně učinil tak způsobem, s nímž se zdejší soud nemůže ztotožnit ze shora uvedených důvodů. Otázka způsobilosti vsaku zeminy je řešena v odborném posudku RNDr. Š. i v jeho doplnění. Žalobkyní ve správním řízení opakovaně zdůrazňovaná a žalobou namítaná problematika bonitace je obecně řešena na str. 26 prvostupňového rozhodnutí, přičemž způsob jejího vyřízení v odvolání odpovídá určitosti námitky uplatněné žalobkyní. Žalobkyně současně přesvědčivě nedoložila, že by terénní úpravy byly provedeny „jílem“, provedené sondy tomu nenasvědčují. Žalobkyně odmítá, že by záměr stavebníka neměl negativní dopad na odtokové poměry a podmínky stanovené ve výroku prvoinstančního považuje za nedostatečné pro zajištění jejího majetku. Soud ze spisové dokumentace naznal, že správní orgány obou instancí vyšly ze znaleckého posudku, přičemž ustanovený znalec je znalcem v oboru stavby vodní. Autorizovaný inženýr Ing. Š. má autorizaci pro stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství. Jak již bylo uvedeno, mezi těmito dvěma odbornými posudky jsou rozpory. Oba odborníci byli přizváni na ústní jednání spojené s místním šetřením (za účasti účastníků), nepodařilo se je však konfrontovat pro opakované omluvy Ing. K. z účasti na jednání (ze spisu se podává, že Ing. Š. se prvního jednání nezúčastnil, neboť zřejmě nebyl řádně obeslán). Připomíná se, že v předchozím rozsudku zdejšího soudu ve věci byla konstatována důvodnost výhrady směřující k úsudku znalce Ing. K. o neexistenci podkladů o stavu odtokových poměrů před provedením terénních úprav, neboť znalec v tomto ohledu žádná zjištění nečinil. Z posudku je zřejmé, že správní spis k dispozici neměl, stanovisko žalobkyně bydlící v daném prostoru desítky let nehodnotil. Oba odborníci při jednání setrvali na svých posudcích. Ing. K. neschopností rozeznat, že jeho opatření nebyla ještě realizována, zavdal příčinu k pochybnostem o míře orientace v dané problematice. Účelem dokazování je zjistit zcela spolehlivě, zda navržené úpravy terénních úprav budou natolik dostatečné, aby žalobkyně nebyla poškozována odtékáním atmosférických srážek z pozemku stavebníka na pozemky své. Pozemky obou účastnic se nacházejí ve svažitém terénu, atmosférické srážky z pozemků nyní vlastněných stavebníkem na pozemky žalobkyně nestékaly, jak v době před zahájením stavby rodinného domu, tak po tuto dobu, ke změně došlo právě až v důsledku terénních úprav. V napadeném rozhodnutí se uvádí, že stavební úřad se při posuzování předmětné věci zabýval tím, zda a jaký měly či mají terénní úpravy vliv na odtokové poměry, nechal si zpracovat „vlastní“ znalecký posudek, obstaral dostatek podkladů, zhodnotil místní podmínky, řešil též odvod nezasáklých vod prostřednictvím kanalizační vpusti, aby vyloučil jejich případný negativní dopad do vlastnictví žalobkyně. Je nasnadě, že nepovolené terénní úpravy nemohou být povoleny tak, aby docházelo k přetékání atmosférických srážek na pozemky žalobkyně, k čemuž soud připomíná prve zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, čj. 1As 33/2013 – 58 sledující předcházení závadného stavu. Skutečnost, že atmosférické srážky na pozemky a ke stavbám žalobkyně z pozemku stavebníka stékaly opakovaně a nikoli v malé míře dokládá fotodokumentace. Žalobkyni je proto zapotřebí přisvědčit, že vlastnická práva žalobkyně nebyla v řízení dostatečně šetřena. Dle § 152 stavebního zákona je „stavebník povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby; tato povinnost se týká i terénních úprav a zařízení. Přitom musí mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku, i šetrnost k sousedství. K tomu je povinen zajistit provedení a vyhodnocení zkoušek a měření předepsaných zvláštními právními předpisy. Tyto povinnosti má i u staveb a jejich změn nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení nebo u jiného obdobného záměru, například zřízení reklamního zařízení. U staveb prováděných svépomocí je stavebník rovněž povinen uvést do souladu prostorové polohy stavby s ověřenou projektovou dokumentací. O zahájení prací na stavbách osvobozených od povolení je povinen v dostatečném předstihu informovat osoby těmito pracemi přímo dotčené“. Ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyššího správní soudu se konstatuje že: „Zatímco prostřednictvím civilní žaloby o stanovení povinnosti zdržet se imisí se lze bránit proti již existujícímu závadnému stavu (nejen v souvislosti se stavbami), právní úprava obsažená ve stavebním zákonu má vzniku takového stavu předcházet (konkrétně vlivem uskutečnění a užívání stavby)“. Stavební úřad v posuzované věci nejen že účinně nezakročil, když stavebník neuposlechl výzvy a pokračoval v provádění nepovolených úprav, v elektronické korespondenci se znalcem Ing. Krejčou ústy zaměstnance stavebního úřadu I.K. dokonce výslovně přiznal úsilí o schválení dodatečného povolení, aby v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že „stavebníkovo ignorování výzvy vedlo k uvedení pozemku do stavu, kterým byl výše popsaný závadový stav v konečném důsledku odstraněn…“. To jsou vše indicie vedoucí zdejší soud k pochybnostem, zda „šetrnost k sousedství“, „kvalita prostředí“ (§25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, dále jen „prováděcí vyhláška“) či ochrana vlastnictví žalobkyně nejsou pro jmenované správní orgány jen vyprázděnými pojmy. K tomu zdejší soud odkazuje na související judikaturu Nejvyššího správního soudu, vztahující se předcházení závadnému stavu v podobě imisí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, čj. 1As 33/2013 - 58), předcházení možným sporům prostřednictvím uplatněných námitek či vymezení míry obtěžování („Stěžovatelé si nemohou osobovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v jejich sousedství, která by podstatně snížila míru jejich soukromí. Pokud se však a contrario jedná o obtěžování mimořádné, převyšující míru přiměřenou poměrům, nebylo by spravedlivé požadovat na tom, kdo se cítí být obtěžován, aby byl nucen provádět ochranná opatření; naopak má právo se domáhat ochrany. Oprávněným krokem je i požadavek, aby vlastník sousední nemovitosti neprováděl takové stavební změny, jež umožňují zasahovat do soukromí mimořádně intenzivním způsobem, zvláště pokud je určitá úroveň soukromí v daném místě dlouhodobě zavedena“, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2010, čj. 7As 13/2010 - 145). Námitka opomenutého důkazu je rovněž opodstatněná. Písemností označenou „Upozornění k odvolání ze dne 6. 1. 2016“ bylo žalovanému dne 29. 3. 2016 doručeno písemné stanovisko Ing. Š., včetně příloh s výpočtem a schematickým zobrazením, k provedení povolovaných terénních úprav, v němž upozorňuje na problematičnost navrhovaných opatření, a to jak vzhledem k jejich krátké životnosti (prkna s folií ve svahu), tak i neschopnosti zadržet odtok v extrémních situacích. Na tuto písemnost doručenou po uplynutí odvolací lhůty žalovaný pohlížel jen jako na přípustné vyjádření do odvolacího řízení. K námitce žalobkyně zdejší soud uvádí, že úsudek žalovaného v této věci nemá oporu ve správním řádu. Předmětné stanovisko Ing. Š. nelze považovat za novou skutečnost či nový důkaz ve smyslu koncentrace řízení dle § 82 správního řádu, neboť tímto podáním byla pouze akcentována tvrzení a důkazy předkládané žalobkyní v průběhu řízení před prvoinstančním správním orgánem a uvedeno setrvání na dříve deklarovaném postoji. Nad rámec řečeného soud dodává, že nepřihlédnutí ke skutečnostem a důkazům, které mohl účastník uplatnit dříve, je omezeno dalšími principy, na kterých stojí správní řízení. Mezi ně patří zejména povinnost vztahující se i na odvolací orgán, který musí zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v tom rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 (§ 3) správního řádu. Dále pak povinnosti týkající se opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí uvedené v § 50 správního řádu, neboť správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Stěžejním omezením koncentrační zásady je pak ustanovení § 89 odst. 2, které upravuje rozsah přezkoumání napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení odvolacím orgánem. Podle citovaného ustanovení musí správní orgán vždy přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházející řízení. Pro odvolací správní orgán jako strážce zákonnosti rozhodnutí pak nepřipadá v úvahu, aby nepřihlédl i ke skutečnostem a důkazům, které mohl účastník uplatnit dříve, jež však mají vliv na zákonnost rozhodnutí. Nevypořádání důkazu je ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu nahlíženo jako nepřezkoumatelnost rozhodnutí o odvolání. Soud proto uzavřel, že výsledky dokazování nebylo prokázáno, že terénní úpravy s opatřeními podle projektové dokumentace nepoškozují vlastníka sousedních pozemků a staveb, a tudíž není najisto postaveno, že terénní úpravy lze dodatečně povolit, proto nemůže napadené rozhodnutí obstát. Žalobkyni je zapotřebí přisvědčit, že její vlastnická práva nebyla v řízení dostatečně šetřena. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Postupem podle § 78 odst. 3 s. ř. s. soud současně zrušil rozhodnutí stavebního úřadu, protože to je stiženo stejnými vadami. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch, proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 3.000 Kč představující zaplacený soudní poplatek. Výrok o náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných má oporu v ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého lze takovým osobám právo na náhradu nákladů řízení přiznat výlučně tehdy, uložil-li jim soud splnit nějakou povinnost. Protože se tak nestalo, nevzniklo osobám na řízení zúčastněným právo na náhradu nákladů řízení. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

Poučení