50 A 52/2017 - 35

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobkyně M. O., zastoupené obecným zmocněncem A. Y., bytem P., S. 2251, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 5. 2017, č. j. MV-144062- 4/SO-2015, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně čj. OAM-10799-12/DP-2015, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná, kdy napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 8. 2015 potvrzeno. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, neboť důvodem pro vydání byla pouze skutečnost, že nedoložila některé z vyžadovaných potvrzení v průběhu správního řízení před prvostuňovým správním orgánem, ale až v řízení odvolacím. Důvodem zamítnutí žádosti byla skutečnost, že žalobkyně nedodala doklad vydaný správou sociálního zabezpečení o výši zaplaceného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žalobkyně tento doklad dodala jako přílohu až v rámci odvolacího řízení, přestože doklad byl vydán společně s potvrzením správy sociálního zabezpečení dne 19. 5. 2015, ovšem žalobkyně neznalostí zaslala pouze doklad o bezdlužnosti. Správní orgán nedodržel zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, což žalobkyně nezavinila. Proto správní orgán požadoval opakovaně aktualizované doklady, které byly doloženy žalobkyní společně se žádostí o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Dále žalobkyně namítá, že správní orgán I. stupně ji neupozornil, že nepředložila jím požadované doklady, a to ani při prostudování spisu, kterého se žalobkyně zúčastnila. Tímto postupem pak porušil správní orgán § 4 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně jednala v omylu, neboť považovala za dostatečné zaslat do spisu doklad, který potvrzuje, že nemá žádné dluhy, Skutečnost, že má zaslat další doklad, nepochopila, a ani při prostudování spisu nebyla na tuto skutečnost upozorněna. Chybějící doklad zaslala žalobkyně opožděně, ovšem správní orgán jej obdržel před zahájením odvolacího řízení. Doložením chybějícího dokladu byl správní spis dostatečně doplněn, aby mohlo být žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vyhověno. V souvislosti s tím žalobkyně poukazuje na to, že správní orgán mohl v rámci autoremedury prvostupňové rozhodnutí změnit a vyhovět plně odvolání žalobkyně. Správní orgán proto postupoval zcela formalisticky, bez zkoumání legálnosti postupu správního orgánu I. stupně potvrdil jeho rozhodnutí s odůvodněním, že důkaz předložený v odvolacím řízení nelze použít, aniž se zabýval porušením zásad správního řízení a rovněž tak skutečností, že byly splněny podmínky autoremedury dle § 87 správního řádu. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, ve vyjádření k žalobě odkázala na skutkový stav a průběh správního řízení, který je dostatečně popsán v napadeném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a proto žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně měla možnost podat nadřízenému správnímu orgánu návrh na opatření proti nečinnosti, což neučinila. Tato skutečnost nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. K námitce, že správní orgán I. stupně neupozornil žalobkyni na pochybení nebo jiný nedostatek, který ovlivní rozhodování, žalovaná konstatovala, že povinnost správního orgánu poučit žalobkyni o procesních právech, nelze zaměňovat s povinností poučit ji o otázkách hmotného práva. V souvislosti s tím žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 1/2010 – 76 ze dne 14. 10. 2010 a rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 23/2011 – 88 ze dne 11. 11. 2011. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně se zdržuje na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem podnikání od 5. 5. 2014 do 4. 5. 2015. Dne 20. 4. 2015 si podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a) zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán I. stupně žalobkyni dne 21. 4. 2015 vyzval k doložení dokladu prokazujícího úhrnný měsíční příjem (platební výměr a přehled předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za příslušné období), dokladu o zdravotním pojištění, potvrzení správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá žalobkyně splatné nedoplatky na pojistném, na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále, dokladu o cestovním zdravotním pojištění a dokladu o zaplacení pojistného a potvrzení finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky, včetně penále. Téhož dne 21. 4. 2015 bylo řízení přerušeno dle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť bylo správním orgánem zjištěno, že žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu trpí vadami, neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Žalobkyně proto byla vyzvána k doplnění uvedené žádosti, a byla jí k tomu stanovena přiměřená lhůta k provedení tohoto úkonu, a to lhůta 20 dnů. Dne 18. 5. 2015 žalobkyně zaslala prostřednictvím pošty platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2014, kopii potvrzení příslušné správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, a výpis z katastru nemovitostí. Dne 20. 5. 2015 žalobkyně k poštovní přepravě opět zaslala platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2014, opětovně potvrzení příslušné správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, a doklad o zdravotním pojištění. Správní orgán I. stupně vydal dne 21. 5. 2015 vyrozumění o pokračování v řízení a současně s tím vyrozuměl žalobkyni o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobkyni bylo toto vyrozumění doručeno dne 28. 5. 2015. Dne 23. 5. 2015 žalobkyně zaslala prostřednictvím poštovní přepravy potvrzení finančního úřadu, že nemá vymahatelné nedoplatky včetně penále. Žalobkyně však nedoložila přehled předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti, přestože k tomu byla vyzvána. Dne 1. 6. 2015 se žalobkyně seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, o čemž byl sepsán protokol čj. OAM-10799-11/DP-2015, kdy žalobkyně souhlasila s tím, že se chce s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit, ovšem k uvedeným podkladům pro vydání rozhodnutí se nevyjádřila. Nenavrhla jejich doplnění, na otázku, zda chce podklady pro vydání rozhodnutí doplnit či jejich doplnění navrhnout, odpověděla „ne“. Prvostupňový správní orgán vydal dne 4. 8. 2015 rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně a prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., kterou žalobkyně podala dne 20. 4. 2015, zamítl a platnost povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužil, neboť po vyhodnocení předložených dokladů se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 7. 8. 2015. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala, v odvolání uvedla, že jediným důvodem zamítnutí žádosti byla skutečnost, že k žádosti žalobkyně nedoložila doklad vydaný příslušnou správou sociálního zabezpečení o výši zaplaceného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2014, přestože k tomu byla vyzvána. Nedoložení tohoto dokladu bylo způsobeno neznalostí a nezkušeností, než jakýmkoliv úmyslem. Vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2014 bylo žalobkyni vystaveno dne 19. 5. 2015. Toto vyúčtování žalobkyně přiložila k odvolání a navrhovala, aby správní orgán postupoval dle § 87 správního řádu. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto s odůvodněním, že žalobkyně ve stanovené lhůtě nepředložila doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti, a proto byl naplněn důvod pro její zamítnutí. Komise konstatovala, že řízení zahajovaná na návrh nejsou ovládána zásadou vyšetřovací, a proto žalobkyně měla být aktivní v předkládání a navrhování podkladů, které mohou odůvodnit vyhovění její žádosti. V souvislosti s tím bylo odkázáno na rozsudek NSS čj. 9 Azs 12/2015 ze dne 12. 3. 2015, dle něhož je v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny potřebné podklady. Pokud tak žadatel neučiní, musí správní orgán vycházet z podkladů, které měl k dispozici. K přehledu předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za rok 2014 vydané dne 19. 5. 2015 komise odkázala na § 82 odst. 4 správního řádu, dle něhož k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedených v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Žalobkyně byla řádně vyzvána k doložení dokladů dne 21. 4. 2015 a neuvedla žádné relevantní skutečnosti, které by jí zabránily požadovaný doklad doložit v rámci řízení před správním orgánem. Proto komise k němu s ohledem na zásadu koncentrace řízení nemohla přihlédnout. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V daném případě žalobkyně podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Jelikož žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání neobsahovala všechny zákonné náležitosti, správní orgán I. stupně žalobkyni v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu vyzval k doložení chybějících zákonných náležitostí, a to ve lhůtě dvaceti dnů ode dne doručení výzvy. Zákon stanovuje náležitosti, které doklady je žadatel povinen k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání doložit, přičemž uvedená žádost neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti uvedené v § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 2 a dále ve spojení s § 46 odst. 7 s odkazem na § 31 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona č. 326/1999 Sb., proto byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě dvaceti dnů vytýkané vady odstranila. Správní orgán I. stupně ve výzvě specifikoval listinné důkazy, které má žalobkyně předložit, aby prokázala svůj úhrnný měsíční příjem. Současně v této výzvě byla žalobkyně poučena o tom, že její žádost trpí vadami, které je třeba odstranit, a to ve lhůtě dvaceti dnů. Současně byla poučena žalobkyně o tom, že jestliže specifikované vady žádosti spočívající v chybějících náležitostech v uvedené lhůtě neodstraní, bude řízení o žádosti zastaveno nebo, že žádost bude zamítnuta. Zákon stanovuje, které náležitosti byla žalobkyně povinna k žádosti o vydání povolení dlouhodobému pobytu za účelem podnikání doložit, a to v ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění platném v době podání žádosti. Tedy ze zákona přímo vyplývá, co žalobkyně měla doložit, a to náležitosti podle § 31 odst. 1 písm. a), d), a) a e), tedy doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob odpovídá podmínkám v § 46 odst. 7 písm. b) uvedeného zákona, dále doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence potvrzení finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále. Není-li cizinec daňovým subjektem nebo plátcem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, předloží doklad vydaný finančním úřadem nebo OSSZ potvrzující tuto skutečnost a na požádání platební výměr daně z příjmů. Kromě náležitostí uvedených v tomto ustanovení stanovuje zákon v § 44a) odst. 3, ve větě druhé i další náležitosti, když uvádí, že na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47 vztahuje obdobně. Z předložených listin k žádosti vyplývá, že žalobkyně všechny zákonem požadované listiny k žádosti nedoložila, a to ani na základě výzvy, jestliže nepředložila přehled předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za příslušné období. Žalobkyně sice reagovala na výzvu, ovšem z obsahu výzvy vyplývá, že žalobkyně byla povinna doložit ještě další listiny, když k předložení byla výslovně vyzvána, a to přehled předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za rok 2014, ovšem tuto požadovanou listinu žalobkyně prvostupňovému správnímu orgánu nepředložila. Z popsaného skutkového stavu je tedy zřejmé, že žalobkyně nedoložila všechny zákonem požadované náležitosti, pro to aby mohlo být o její žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání vyhověno, jestliže nepředložila doklad vydaný správou sociálního zabezpečení o výši zaplaceného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tento doklad dodala až v rámci odvolacího řízení, přestože tento doklad byl vydán společně s potvrzením správy sociálního zabezpečení dne 19. 5. 2015. Uvedená listina tedy byla správnímu orgánu zaslána až poté, co prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně z důvodu nevyhovění výzvě zamítl. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o dlouhodobé vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit. Z uvedeného shora vyplývá, že žalobkyně, přestože byla řádně vyzvána k doložení chybějících zákonem stanovených náležitostí její žádosti, neřídila se předmětnou výzvou, nepředložila požadované doklady, jestliže přehled předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za rok 2014 datovaný dnem 19. 5. 2015, byl jí předložen až v rámci odvolacího řízení, tedy nebyl žalobkyní předložen ve lhůtě, která jí byla stanovena ve výzvě. Veškeré náležitosti, které je však cizinec k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání povinen předložit, tedy žalobkyně nepředložila, přestože byla řádně poučena o tom, jaké doklady má předložit a byla i poučena o tom, že žádosti nebude vyhověno, jestliže žalobkyně nesplní povinnosti stanovené jí ve výzvě, přestože se jednalo o doklady, které byla žalobkyně k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání povinna předložit ze zákona (§ 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců). Soud má za to, že prvostupňový správní orgán rovněž tak i žalovaná v odůvodnění rozhodnutí řádně zdůvodnila skutečnosti ohledně nedoložení zcela konkrétních zákonem požadovaných podkladů k žádosti o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu za účelem podnikání. Tuto skutečnost stanovila za podstatnou vadu předmětné žádosti, a proto nemohlo být žádosti žalobkyně vyhověno. Oba správní orgány řádně vyložily, z jakých konkrétních důvodů pokládaly nedoložení chybějících dokladů za podstatné pro nevyhovění její žádosti. Mezi účastníky není sporu o tom, že ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí žalobkyně zákonem požadované doklady k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nepředložila, přestože žalobkyně byla dne 30. 4. 2015 řádně poučena o tom, jaké náležitosti má k žádosti doložit a byla i řádně poučena o následcích nedoložení předmětných dokladů. Jestliže podklady nepředložila ve stanovené lhůtě, pak toto zjištění zcela postačuje k tomu, že žádosti žalobkyně nemohlo být vyhověno, neboť prvostupňovému správnímu orgánu doložila k prokázání úhrnného měsíčního příjmu pouze platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2014, nikoliv však přehled předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za příslušné období. Za těchto okolností správní orgán pak nemohl ověřit, zda úhrnný měsíční příjem žalobkyně splňuje podmínky uvedené v § 46 odst. 7, písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., a proto byly splněny veškeré předpoklady pro zamítnutí její žádosti dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., a proto byly splněny veškeré zákonné předpoklady pro zamítnutí její žádosti, jestliže nebyl žalobkyní předložen shora uvedený požadovaný doklad. Žalobkyně zůstala s vědomím možných důsledků případné nečinnosti o své vlastní vůli nečinná, jestliže přes řádné poučení doložila pouze některé podklady. V daném případě nelze totiž požadovat po správním orgánu aby, z vlastní úřední činnosti vyhledával, respektive vyžadoval podklady, které bylo povinností žalobkyně předložit. Žalobkyně tak svým nekonáním zapříčinila, že správní orgán nemohl její žádosti vyhovět, jestliže ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí žalobkyně v určené lhůtě neodstranila vytýkané vady žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání. Soud poznamenává, že nemá pochybnosti o tom, že žalobkyni se dostalo řádné poučení, že jestliže nebudou z její strany doloženy ve stanovené lhůtě požadované doklady, nebude její žádosti vyhověno, eventuálně bude řízení zastaveno. Žalobkyni se dostalo tohoto poučení dne 30. 4. 2015, což stvrdila svým podpisem. V dalším žalobním bodu žalobkyně namítá, že došlo k porušení správního řádu, jestliže nebyla dodržena zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí, což žalobkyně nezavinila, když v důsledku toho správní orgán požadoval opakovaně doklady, které byly doloženy společně se žádostí o prodloužení doby platnosti povolení dlouhodobému pobytu, avšak aktualizované. V důsledku toho pak došlo o prodloužení správního řízení, což považuje žalobkyně za šikanózní, poškozující její zájmy a její práva. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně si podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení dlouhodobému dne 20. 4. 2015, dne 21. 4. 2015 byla vyzvána k doložení chybějících zákonných náležitostí, přičemž dne 1. 6. 2015 byla žalobkyně seznámena s podklady pro rozhodnutí a následně dne 4. 8. 2015 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žádost žalobkyně zamítnuta a doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužena, neboť po vyhodnocení předložených dokladů se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí dne 14. 8. 2015 odvolala, přičemž o odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto žalovaným dne 9. 5. 2017. Z uvedeného je zřejmé, že jak prvostupňový správní orgán nedodržel zákonnou lhůtu 60 dnů k vydání rozhodnutí a rovněž tak i žalovaná. Tato skutečnost však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť lhůta pro vydání rozhodnutí je lhůtou pouze pořádkovou a překročení této lhůty neznamená, že rozhodnutí vydané po této lhůtě je nezákonné. Soud přisvědčil žalované, že žalobkyně měla možnost u nadřízeného správního orgánu se domáhat vydání opatření proti nečinnosti, což žalobkyně neučinila. Nelze však souhlasit s tím, že by správní orgán požadoval opakovaně doklady, které byly žalobkyní doloženy se žádostí o prodloužení doby platnosti povolení dlouhodobému pobytu, neboť ze spisu vyplývá, že prvostupňový správní orgán neprodleně poté, co žalobkyně podala dne 20. 4. 2015, zjistil, že žádost žalobkyně trpí vadami, a proto neprodleně následující den po podání žádosti dne 21. 4. 2015 vyzval žalobkyni k doložení chybějících zákonných náležitostí a to ve lhůtě 20 dnů. V rámci prvostupňového správního řízení tedy byla žalobkyně pouze jednou vyzvána k doložení podkladů. Ze spisu nevyplývá, že by v rámci odvolacího řízení byla žalobkyně vyzvána opakovaně k předložení dokladů. K námitce, že žalobkyně nebyla upozorněna při seznámení se spisem na shora uvedený nedostatek, soud uvádí, že v rámci prostudování spisu žalobkyně neměla připomínek k obsahu spisu a nenavrhovala ani doplnění důkazních návrhů. Není povinností správního orgánu žalobkyni na tuto okolnost upozornit, jestliže ve výzvě byla žalobkyně řádně poučena o tom jaké listinné důkazy je povinna k žádosti předložit. Poučovací povinnost tedy ze strany správního orgánu byla splněna. Rovněž tak byla žalobkyně i poučena o následcích v případě, že nebude výzvě z její strany vyhověno. Nelze tedy tvrdit, že žalobkyně nebyla poučena o tom, že je její povinností uvedený listinný důkaz předložit. V souvislosti s tím správně odkázal žalovaný ve vyjádření k žalobě na rozsudek NSS čj. 4 As 23/2011-88 ze dne 11. 11. 2011, dle něhož není povinností správního orgánu poskytnout účastníku řízení informace o tom, jak docílit toho, aby rozhodnutí bylo pro něj příznivé. Koncentrační zásada upravená v § 82 odst. 4 správního řádu se omezuje pouze na nové skutečnosti a důkazy. Názor, že koncentrační zásadě zakotvené v § 82 odst. 4 správního řádu je nutno přistupovat omezeně, lze nalézt i v právní literatuře: „ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu omezuje apelační princip a je třeba ho posuzovat v návaznosti na požadavek náležitého zjištění skutkového stavu věci podle § 3 správního řádu a s ním souvisejících ustanovení, zejména § 4 odst. 2, 4 správního řádu, § 52 správního řádu a § 50 odst. 3 správního řádu o rozsahu i obsahu zjišťování „rozhodných okolností“ správním orgánem. Z uvedených ustanovení je patrné, že § 82 odst. 4 správního řádu nelze vztáhnout na případy, kdy odvolatel předloží nové návrhy a označí potřebné důkazy k podpoře jím namítané nezákonnosti rozhodnutí (ať z důvodů nedostatků skutkových zjištění nebo po právním posouzení věci), nebo nezákonnosti předcházejícího řízení. (str. 407 učebnice správní právo, obecná část sedmé vydání C.H.Beck 2009)“. Zásada koncentrace řízení ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu je opodstatněná v případech, kdy se jedná o řízení zahajovaná na návrh účastníka řízení. V rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1As 96/2008-115 se uvádí, že je „v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny potřebné doklady. Nemožnost přinášet nová tvrzení a návrhy důkazů v odvolání, je tak jen důsledkem žadatelovy nečinnosti a nedostatečného poskytování součinnosti správnímu orgánu I. stupně“. Soud ze spisu zjistil, že správní orgán I. stupně dostatečně splnil svoji poučovací povinnost, proto bylo otázkou míry bdělosti žalobkyně, zda předloží požadované podklady. Zásada koncentrace řízení dopadá na účastníky řízení zahajovaného na návrh. Mohla však nastat situace, za kterých není umožněno účastníkovi jejich povinnosti vyplývající z koncentrační zásady splnit, a proto lze připustit, aby uváděli nové skutečnosti i po skončení řízení v I. stupni. Takový případ by však mohl nastat pouze tehdy, pokud by správní orgán I. stupně v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu dostatečně nepoučil některého účastníka o zahájení správního řízení či možnosti se k němu vyjádřit. Taková situace však v daném případě nenastala, neboť žalobkyně byla řádně vyzvána a měla tedy možnost podávat návrhy a rovněž měla i možnost se k podkladům rozhodnutí vyjádřit. Soud proto uzavřel, že žalovaný správně posoudil otázku týkající se zásady koncentrace správního řízení ve smyslu § 82 odst. 3 správního řádu. Jestliže žalobkyně tedy doložila až v rámci odvolacího řízení dne 14. 8. 2015 přehled předpisů a plateb pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti za příslušné období vydané již dne 19. 5. 2015, přestože byla k jeho doložení vyzvána již dne 21. 4. 2015, přičemž žalobkyně neuvedla žádné relevantní skutečnosti, které by ji zabránily požadovaný doklad doložit před správním orgánem I. stupně správně žalovaný s ohledem na zásadu koncentrace řízení nemohla žalovaná k tomuto listinnému důkazu přihlédnout. Podle § 82 odst. 4 správního řádu lze k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, lze přihlédnout jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. K námitce žalobkyně, že nedoložení dokladu bylo způsobeno její neznalostí, soud poukazuje na to, že žalobkyně musí dbát na to, aby znala právní předpisy České republiky a aby je rovněž dodržovala a měla by se tedy ze své vlastní iniciativy informovat o podmínkách svého pobytu a měla by znát svá práva a povinnosti vyplývající z jejího statusu cizince (srov. rozsudek MS v Praze čj. 5A 298/2010-48). K námitce, že se žalovaný nezabýval skutečností, zda byly splněny podmínky autoremedury dle § 87 správního řádu, soud uvádí, že uvedená námitka není důvodná, jestliže žalovaná přistoupila k projednání odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Z postupu žalované je zřejmé, že neshledala podmínky pro vydání rozhodnutí dle § 87 správního řádu, jestliže bylo rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobkyně jako nedůvodné zamítnuto. Bylo proto nadbytečné, aby tato okolnost byla uváděna žalovanou v napadeném rozhodnutí. K porušení § 4 odst. 2 správního řádu, dle něhož je správní orgán povinen v řízení postupovat tak, aby účastníci byli informováni a poučeni o požadavcích správního orgánu spojených s kladným vyřízením žádosti nedošlo, jestliže žalobkyně byla řádně vyzvána k předložení požadovaných podkladů i poučena o následcích v případě jejich nedoložení, tedy poučena o pracovních povinnostech. Správní úřad tak nepostupoval v rozporu s požadavkem předvídatelnosti a s principy dobré správy a veřejné správy jako služby. Do poučovací povinnosti však již nepatří návod, co by účastník řízení měl nebo mohl činit, aby dosáhl žádaného výsledku. Žalobkyně v obecné rovině namítá, že žalovaný postupoval formalisticky a porušil základní zásady správního řízení. K tomu soud považuje za nutné ve stejné obecné rovině uvést, že tvrzená pochybení soud neshledal, neboť žalovaná rozhodla zcela v souladu se zákonem, jak je odůvodněno shora. Žalobkyně byla řádně a srozumitelně poučena o nutnosti doplnění její žádosti a byla jí k tomu stanovena i dostatečně dlouhá lhůta, ve které měla požadované listiny předložit. Jestliže žalobkyně požadované listiny nedoložila ve lhůtě stanovené, nezbylo než návrh žalobkyně zamítnout. Soud proto neshledal žádné vady řízení, které by měly za následek nezákonnost či věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí, na základě výše uvedeného odůvodnění proto dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správní úřadu neuplatňoval ani nevykázal. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51/1 s.ř.s.).

Poučení