50 A 55/2018 - 45

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně: Mgr. M. V. bytem X zastoupená Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 - Vinohrady proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 4. 2018, č. j. KUJCK 45811/2018, za účasti: Mgr. J. P. bytem X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 6. 6. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2018 č.j. KUJCK 45811/2018, jímž bylo částečně změno rozhodnutí Stavebního úřadu v Jindřichově Hradci o nařízení odstranění části stavby oplocení pozemku č. x mezi pozemky č. x a č. x na pozemku č. x v kat. úz. Jindřichův Hradec. Ve změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno.

2. V žalobě se uvádí, že řízení o nařízení odstranění stavby oplocení bylo zahájeno v roce 2011, posledně vydané rozhodnutí správními orgány bylo rozsudkem krajského soudu z 15. 6. 2016 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Uvádí se sled úkonů správních orgánů a účastníků od vydání uvedeného rozsudku, poukazuje se na rozhodnutí stavebního úřadu z 29. 11. 2017 a napadené rozhodnutí žalovaného.

3. Žalobkyně poukazuje na to, že nebyl důvod řízení zahájit a nekompetentnost stavebního úřadu spatřuje v tom, že není schopen správně rozhodnout. Soud shledal, že oplocení bylo zřízeno na základě územního rozhodnutí z 3. 3. 1999, podle kterého se předpokládá umístit na hranicích pozemků oplocení o výšce 150 cm oproti alternativě ponechat pozemky bez oplocení. Ke zřízení oplocení nebylo zapotřebí žádné rozhodnutí či opatření stavebního úřadu. Stavební úřad setrvává na názoru, že oplocení je v rozporu s územním rozhodnutím.

4. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno vzdor námitkám stavebníků ke kontrolní prohlídce. Na stavebním úřadu bylo zjistit, zda podmínky stanovené pod bodem 6. výroku územního rozhodnutí jsou respektovány a tuto okolnost měl zjišťovat též u dalších oplocení sousedních domů. Bylo zjištěno, že některé pozemky nejsou oploceny vůbec. V souladu s územním rozhodnutím není další oplocení. Kontrolní prohlídka byla provedena neodborně a nezákonně.

5. Kontrolní prohlídka, která byla podkladem pro vyžádání napadeného rozhodnutí, představuje orientační výsledky měření. Podklady jsou nepřesné a nepřezkoumatelné. Rozhodnutím je porušován princip legitimního očekávání, kdy stavební úřad nečiní obdobné kroky vůči dalším vlastníkům nemovitostí, je ignorován smysl a účel zákona, nebyly vzaty v úvahu individuální okolnosti případu a princip proporcionality.

6. Vady skutkové povahy jsou spatřovány v kontrolním měření ze 6. 9. 2017, kdy stavební úřad přesně neurčil, jakou výšku oplocení má. Závěry měření jsou orientační a nepředstavují dostatečný podklad pro rozhodnutí. Nebyla zjištěna vodorovná rovina a v úvahu nebyl vzat upravený terén. Ke zjištění výšky oplocení bylo připočteno 19 cm namísto aby 19 cm bylo odečteno. Je tomu tak proto, že terén po délce zahrady stoupá. Poloha srovnávací roviny byla stanovena vadně a v rozporu s realitou finálního provedení oplocení. Jestliže žalobkyně určila, co je upraveným terénem, pak není případná argumentace úřadu izolační folií a osazenými tújemi. Výška oplocení proto nebyla prokázána. K výsledkům měření při kontrolní prohlídce ze dne 2. 8. 2013 nebyla stavba oplocení dokončena, respektive nebyla provedena finální úprava terénu.

7. Napadené rozhodnutí je nevykonatelné, má-li být odstraněna část stavby oplocení, kterou však stavební úřad není schopen změřit. Výrok rozhodnutí je neurčitý a neumožňuje vypracovat návrh postupu odstraňování části stavby.

8. Výsledky prohlídek lokality byly nesprávně vyhodnoceny, stavení úřad připustil, že některá oplocení jsou vyšší než 150 cm avšak to stavebnímu úřadu nevadí. To oslabuje podmínky územního rozhodnutí.

9. Došlo k porušení zásady legitimního očekávání. V územním rozhodnutí není řešena podoba terénu a výškové rozdíly v celé řadě domů. Stavební úřad aproboval stav, že některé domy oploceny nejsou, u jiných byla zřízena nízká zídka, případně oplocení v souladu s územním rozhodnutí není. Nesoulad oplocení s územním rozhodnutím je žalobkyní nahlížen jako šikana stavebního úřadu.

10. Nebyl reflektován vývoj právní úpravy a je tu rozpor s veřejným zájmem. Územní rozhodnutí bylo vydáno podle stavebního zákona publikovaného pod č. 50/1976, oplocení bylo realizováno v době, kdy tento předpis neplatil po dobu 9 let. Územní souhlas ke stavbě oplocení podle zákona č. 183/2006 Sb. nebylo třeba opatřovat, protože tu bylo územní rozhodnutí. Následovala novelizace stavebního zákona publikovaná pod č. 350/2012 Sb., která se rovněž týkala staveb oplocení. Omezení stran výšky oplocení z hlediska jeho povolení následně rovněž odpadlo. Po novelizaci z roku 2017 se postupuje podle § 79 odst. 2 písm. f) stav. zák., kdy u daného oplocení nepřevyšujícího 2 m, není žádné rozhodnutí či opatření vyžadováno.

11. Byly opomenuty zásadní námitky účastníků, nebyly vypořádány argumenty vznesené v odvolání, oplocení bylo změřeno nesprávně, zůstala nevypořádána námitka o nevykonatelnosti rozhodnutí, došlo k porušení legitimního očekávání žalobkyně a nebylo přihlédnuto k okolnostem případu a zásadě proporcionality.

12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Závěry zjištěné při kontrolní prohlídce dne 2. 8. 2013 byly potvrzeny při kontrolní prohlídce ze dne 6. 9. 2017, z nichž je zřejmé, že stavba převyšuje svou výškou 150 cm stanovenou územním rozhodnutím z roku 1999. Konstatuje se, že jedná se o stavbu zřízenou v rozporu s vydaným územním rozhodnutím. Kontrolní prohlídka ze 6. 9. 2017 byla provedena za účelem ověření tvrzení žalobkyně o tom, že část stavby přesahující výšku 150 cm, byla odstraněna. K tomu však nedošlo, pouze násypem okrasné kůry byl účelově navýšen terén. Při kontrolní prohlídce byl pořízen náčrt stavby, ze kterého vyplývá, že měření bylo vztaženo k podlaze rodinného domu v prvním nadzemním podlaží a že skutečná výška stavby od neupraveného terénu (tj. mínus 0,19 m) činí ve zděné části oplocení minimálně 172 cm a v části oplocení opatřené drátěným pletivem minimálně 193 cm.

13. Stavební úřad při obhlídce ze dne 19. 9. 2017 zjistil, že některé nemovitosti v dané lokalitě jsou oploceny, jiné ne. Pro věc nemá význam, zda tohoto práva plynoucího z územního rozhodnutí, nevyužili všichni vlastníci nemovitostí. Pro věc je naopak významné, zda všichni stavebníci splnili regulaci vyplývající z územního rozhodnutí, protože v případě zjištění konkrétní stavby nebo její části provedené v rozporu s územním rozhodnutím, stavební úřad postupuje podle § 129 stav. zák. Důvodná není ani námitka porušení zásady legitimního očekávání a rozporu s veřejným zájmem.

14. Skutkový stav byl zjištěn zcela dostatečně a byl učiněn správný závěr, že stavba oplocení není provedena v souladu s územním rozhodnutím vydaným v roce 1999. Nerespektování podmínky územního rozhodnutí spočívající v regulaci výšky oplocení nelze zhojit dodatečným povolením stavby. Proto bylo nutno rozhodnout o odstranění části stavby, která odporuje podmínce stanovené územním rozhodnutím.

15. Nedůvodná není ani námitka o nevykonatelnosti rozhodnutí. Samotná skutečnost, že nařizuje se odstranit část stavby přesahující 150 cm, neznamená nejednoznačnost výroku rozhodnutí. Žalobkyně byla oprávněna zřídit stavbu souladně s územním rozhodnutím z roku 1999.

16. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno 24. 11. 2011. Stavební úřad postupoval podle znění zákona účinného do 31. 12.2012. Po novelizaci účinné od 1.1.2013 bylo postupováno souladně s bodem 14 přechodných ustanovení, podle kterých se řízení dokončí podle dosavadních předpisů. Na danou věc žádná výjimka uvedená v bodu 14 přechodných ustanovení vztahujících se k nepravomocně skončeným řízením nedopadá. To platí i pro novelizaci přijatou zák. č. 225/2017 Sb.

17. Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásil spoluvlastník stavby Mgr. J. P.

18. Krajský soud se shodnou stavbou oplocení zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 207/2015, kdy zrušil rozhodnutí žalovaného z 3. 9. 2015 a současně rozhodnutí stavebního úřadu ze 6. 5. 2015 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ke zrušení rozhodnutí nedošlo pro nepřezkoumatelnost, jak je tvrzeno na straně 3 v odstavci třetím žaloby, ale pro nesprávné právní zjištění o tom, že územní rozhodnutí vydané dne 3. 3. 1999 nezakládá oprávnění pro žalobce stavbu zřídit. Právě územní rozhodnutí založilo pro stavebníky oprávnění ke stavbě oplocení při dodržení podmínek územním rozhodnutím stanovených. Takto stanovené podmínky musejí být všemi stavebníky respektovány. Žádné další rozhodnutí či opatření ke stavbě oplocení proto nebylo zapotřebí. Právě jedině pro nesprávný právní názor o povaze územního rozhodnutí soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí stavebního zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ostatní žalobní body soud shledal nedůvodnými.

19. Jestliže stavbu bylo možno zřídit na základě územního rozhodnutí, tak nejde o stavbu nepovolenou, avšak za situace, kdy tato stavba nerespektuje podmínky dané územním rozhodnutím jde o stavbu zřízenou právě v rozporu s tímto rozhodnutím. To vztahuje se k výšce stavby oplocení. Nedodržení územního rozhodnutí má pak za následek povinnost stavebního úřadu ex officio zahájit řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. Soud se zabýval též výhradou porušení zásady legitimního očekávání, kdy poukázal na to, že stavebníci nemohou legitimně očekávat, že lze zřídit jakékoli oplocení bez ohledu na podmínky stanovené územním rozhodnutím.

20. Protože pro projednání žaloby mají význam některé úkony provedené správními orgány před vydáním prve uvedeného zrušovacího rozsudku podává se přehled těchto skutečností.

21. Stavební úřad v v Jindřichově Hradci oznámil dne 22. 11. 2011 zahájení řízení o odstranění stavby oplocení části pozemku č. x sousedícího s pozemkem x na pozemku č. x v kat. úz. Jindřichův Hradec. V oznámení se popisuje stavebně technické provedení oplocení. Dne 9. 1. 2012 bylo vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, které se opíralo o zjištění, že nebyla podána žádost o dodatečné povolení stavby, daná stavba nebyla povolena stavebním povolením pro rodinný dům z roku 2003 a výkres předložený žalobci byl zhodnocen jako doklad složený z více různých dokladů, na němž neodpovídá schvalovací razítko umístěné na situačním výkresu k vydanému stavebnímu povolení, neodpovídá tabulce zpracovatele projektové dokumentace, stavební povolení bylo vydáno dne 27. 5. 2003, a tudíž situace se zakresleným oplocením vypracovaná v červenci 2003 nemohla být součástí stavebního řízení ani vydání stavebního povolení. Toto rozhodnutí bylo žalovaným dne 27. 4. 2012 zrušeno, protože nebyl řádně zjištěn skutečný stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, kdy stavební úřad se nezabýval skutečností, že oplocení bylo řešeno územním rozhodnutím a bylo zapotřebí prověřit, zda stavba byla provedena v rozporu s územním rozhodnutím, protože s ohledem na výšku stavby oplocení neodpovídá požadavkům územního rozhodnutí. Poukazuje se na to, že oplocení nebylo povoleno rozhodnutím z roku 2003, protože v žádosti o stavební povolení je oplocení přeškrtnuto a ve stavebním povolení se neuvádí. V zájmu ověření výšky plotu se požaduje provést místní šetření.

22. V zájmu splnění požadavku tohoto rozhodnutí řízení doplnit místním šetřením bylo opakovaně nařizováno místní šetření, kterému se žalobci vyhýbali, ať již sdělením, že kontrolní prohlídka je pro ně nepřijatelná, či jsou jinak v termínu místního šetření zaneprázdněni. Protože žalobci neumožnili dne 10. 7. 2012 provést místní šetření, byly výškové hodnoty oplocení zjišťovány ze sousedního pozemku.

23. Stavební úřad oznámil dne 12. 9. 2012 nové projednání věci, ke kterému podal vyjádření soused žalobců a uvedl, že se stavbou v rozsahu, jak byla realizována, nesouhlasí a trvá na jejím odstranění či úpravě na výšku uvedenou v územním rozhodnutí, stejnou jako v celé řadě rodinných domů. Oplocení, jak bylo realizováno, znehodnocuje nemovitosti souseda. Ten projevil snahu se stavebníky se dohodnout, avšak taková dohoda ze strany žalobce nebyla možná.

24. Další rozhodnutí o nařízení odstranění stavby je datováno 25. 10. 2012 a je odůvodněno tím, že stavba byla realizována vzhledem ke své výšce v rozporu s územním rozhodnutím z roku 1999. Rozhodnutím bylo vyhověno námitkám sousedů, zatímco námitkám stavebníků vyhověno nebylo s odůvodněním, že oplocení bylo zřízeno v rozporu s územním rozhodnutím a jiné povolení ke stavbě tu není.

25. Toto rozhodnutí žalovaný zrušil dne 8. 3. 2013 pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že nebylo zhodnoceno měření výšky oplocení a stavební úřad se spokojil s výškou oplocení zjištěnou ze sousedního pozemku. Bylo nařízeno odstranění celé stavby oplocení, přestože jedná se o stavbu provedenou v rozporu s územním rozhodnutím z roku 1999. Proto bylo nesprávně nařízeno odstranění celé stavby oplocení. Podají-li vlastníci stavby žádost o dodatečné povolení, bude postupováno jako v řízení stavebním a řízení o odstranění stavby se přeruší.

26. Následovala další výzva k účasti na kontrolní prohlídce, ze které se žalobci omluvili. Při této prohlídce nemohlo být provedeno měření oplocení, protože pracovníci stavebního úřadu nebyli vpuštěni na pozemek žalobců. Stavebníci se omluvili z dalšího místního šetření nařízeného na 26. 6. 2013, dostalo se jim výzvy ke sdělení pro ně přijatelného termínu kontrolní prohlídky, upozornění na povinnost uhradit správní poplatek a možnost uložení sankce za znemožnění provedení kontrolní prohlídky. Na tuto výzvu reagovali žádostí o přesný popis oplocení, kterého se má kontrolní prohlídka týkat a sdělení, jak bude měření prováděno. V návaznosti na tuto žádost bude sdělen stavebníky termín kontrolní prohlídky.

27. Dne 18. 7. 2013 byl určen termín kontrolní prohlídky na 2. 8. 2013, přičemž bylo sděleno, že rozsah a způsob měření bude upřesněn na místě samém. Kontrolní prohlídku z tohoto data dokládá protokol, ve kterém se uvádí, že míry oplocení byly zaneseny do zákresu, vlastníci stavby byli poučeni o tom, že mohou požádat o dodatečné povolení stavby. Současně byla pořízena fotodokumentace. Dne 2. 8. 2013 stavební úřad stavebníkům sdělil, že mohou podat žádost o dodatečné povolení stavby konkrétního oplocení. Pro ten účel byla stanovena lhůta.

28. Na tuto výzvu stavebníci reagovali písemností z 6. 2. 2014, kterou uvedli, že v textu sdělení se vyskytuje několik nesrovnalostí bránících výzvě vyhovět.

29. Na tento dopis stavební úřad reagoval 21. 2. 2014, ve kterém opětovně sdělil, že mají-li zájem o dodatečné povolení stavby, je tak zapotřebí učinit do 31. 3. 2014. Na to bylo reagováno podáním z 5. 3. 2014, označeném jako upomínka II. k předání podkladů. Obsáhlé podání se uzavírá s výzvou, aby se správní orgán zdržel svého konání vůči vlastníkům stavby.

30. Dne 2. 4. 2014 bylo vydáno další rozhodnutí o nařízení odstranění stavby daného oplocení, které se opírá především o zjištění, že z naměřených hodnot jednoznačně vyplynulo, že oplocení bylo provedeno v rozporu s územním rozhodnutím. I toto rozhodnutí žalovaný dne 7. 8. 2014 zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání, protože v prvostupňovém rozhodnutí nebylo specifikováno územní rozhodnutí, s nímž je stavba v rozporu, nebyla zhodnocena naměřená výška oplocení. Vyšel-li stavební úřad ze zjištění, že stavba je v rozporu s územním rozhodnutím, pak nesprávně nařídil odstranění stavby celé, ačkoliv bylo zapotřebí nařídit odstranit pouze tu část oplocení zřízenou v rozporu s územním rozhodnutím.

31. Ve spise je založena zpráva o šetření veřejné ochránkyně práv z 9. 2. 2015, která se mimo jiné žalobkyní předestřené záležitosti vztahovala též k projednávanému oplocení. V této zprávě se uvádí, že zahájení řízení o odstranění stavby se nejeví neodůvodněné se zřetelem k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby, v němž není oplocení zmíněno, je zaneseno ve výkresu č. 1 na bočních stranách pozemků a v části před domem směrem do lokality „Na Palici“. Stavební zákon účinný v době vydání územního rozhodnutí předpokládal realizaci oplocení na základě ohlášení. Proto územní rozhodnutí nemohlo založit právo provést stavbu, ale stanovilo podmínky pro navazující povolovací procesy. Podmínky stanovené územním rozhodnutím by následně musely být respektovány při podání ohlášení či jiné žádosti na stavbu oplocení. Samotné územní rozhodnutí právo realizovat oplocení založit nemohlo, protože stavební zákon nepočítal s oplocením jako se stavbou, která by mohla být realizována pouze na jeho základě. Bylo uzavřeno, že se jedná o stavbu nepovolenou. Z opatrnosti se doporučuje podat žádost o dodatečné povolení stavby.

32. Stavební úřad dne 6. 3. 2015 opětovně stavebníkům sdělil, že mají-li zájem o dodatečné povolení stavby, je tak zapotřebí učinit do 8. 4. 2015.

33. Stavebníci dne 29. 4. 2015 navrhli, aby řízení o odstranění stavby bylo zastaveno.

34. Následovalo rozhodnutí stavebního úřadu z 6. 5. 2015, jímž bylo dané oplocení nařízeno odstranit, protože stavebníci ignorovali sdělení stavebního úřadu o možnost podat žádost o dodatečné povolení stavby. Bylo vycházeno z předchozího zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu. Stavební úřad se seznámil se zprávou veřejné ochránkyně práv, vyšel z názoru tohoto orgánu a uzavřel, že územní rozhodnutí nemohlo být správním aktem, kterým by bylo založeno právo stavbu provést.

35. V podaném odvolání bylo poukázáno na to, že správní orgány ztratily historickou paměť, kterou by si měly jako orgány veřejné moci oživit a současně uvedli, že ve lhůtě 30 dnů odvolání doplní. To se stalo k výzvě stavebního úřadu, ve které byla učiněna analýza pochybení správního orgánu, vyjádření k odůvodnění, zahájení řízení z moci úřední, pochybení správního orgánu opakováním v pochybení učiněných jinými subjekty se provádí analýza obsahu územního rozhodnutí areálu rodinných domů, způsob zpracování projektové dokumentace, poukazuje se na obsah výroku územního rozhodnutí a navrhuje se prvostupňové rozhodnutí zrušit.

36. Podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí bylo územní rozhodnutí ze dne 3. 3. 1999, jímž byla umístěna stavba označená jako místně soustředěná výstavba rodinných domů včetně příslušných řadových garáží. Uvádí se stručný popis stavby, pozemky, na nichž jsou domy situovány a vlastník pozemku. Pro umístění a projektovou přípravu stavby byly stanoveny podmínky. Těch je celkem 18 a pod bodem 6 se uvádí oplocení: dle pohledové části studie na hranicích pozemků, výška 150 cm, další varianta je bez oplocení předzahrádek. Řešení v celé řadě rodinných domů musí být stejné.

37. Studie řadových rodinných domů obsahuje průvodní zprávu, ve které se k oplocení uvádí, že v každé řadě je v pohledu návrh oplocení. Platí zásada, že branka je proti vstupu, brána proti vjezdu do garáže či vjezd na parcelu na místo stání před domem. Maximální výška plotu 150 cm vychází z výše elektrických rozvaděčů u jednotlivých domků. V zásadě je možné plot i snížit, závisí na dohodě vlastníků, možná a vítaná je i varianta bez plotu v případě, že tak učiní všichni v řadě.

38. Stavebníci podali dne 7. 5. 2003 žádost o vydání stavebního povolení ke stavbě rodinného domu, v rubrice o vybavení stavby se z vedlejších staveb uvádí pouze terasa, oplocení přední a oplocení zahrady je přeškrtnuto. Žádost je oběma žadateli podepsána.

39. Stavební povolení bylo vydáno dne 2. 6. 2003, povoluje se jím novostavba rodinného domu o velikosti bytové jednotky 4+1, dále stavba obsahuje přípojky na inženýrské sítě, zpevněné plochy, terasu a terénní úpravy. Oplocení ve stavebním povolení uvedeno není. Není uvedeno ani v technické zprávě k projektové dokumentaci na tuto stavbu. Takto byla stavba kolaudována rozhodnutím ze dne 20. 12. 2010.

40. Žalovaný při svém rozhodování vyšel ze závěru, že územní rozhodnutí stanovilo pouze podmínky pro navazující povolovací procesy, které musely být dodrženy při ohlášení či jiné žádosti pro stavbu oplocení. Žádné rozhodnutí či jiné opatření po datu územního rozhodnutí vydáno nebylo. Nebylo povoleno stavebním povolením ke stavbě rodinného domu. Stavba oplocení byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. K námitkám uplatněnými v odvolání se poukazuje na to, že občanský zákoník, jímž je argumentováno, je soukromoprávním předpisem a za situace, kdy nebylo požádáno o dodatečné povolení stavby, nebylo možno rozhodnout jinak, než jak bylo učiněno. Povinností stavebního úřadu je pak zahájit z úřední moci řízení, jestliže zjistí, že stavba naplňuje znaky podle § 129 odst. 1 písm. b) stav zák. Z konstatování stavebního úřadu, že ten tu není pouze k ochraně práv vlastníka stavby, ale též pozemků stavbou dotčených se uvádí, že se zřetelem k tvrzení o organizovaném spolčení s vlastníkem sousedního pozemku za účelem společného páchání protiprávní činnosti vyznačující se hrubým nátlakem a šikanou, nelze dovodit, že stavební úřad upřednostňuje práva vlastníka sousedního pozemku. Stavba garáže na sousedním pozemku pak předmětem řízení nebyla. Územní rozhodnutí z roku 1999 nelze v době vydání napadeného rozhodnutí přezkoumat. Stavba oplocení není závislá na rodinném domě. K argumentaci současně platnou právní úpravou se uvádí, že územní rozhodnutí vydané podle dříve platného stavebního zákona nemohlo založit právo provést oplocení, ohledně vyškrtnutí oplocení z žádosti o stavební povolení se odkazuje na uplynutí lhůt pro případné zahájení přezkumného řízení.

41. Žalovaný své rozhodnutí z 3. 9. 2015 opřel o právní názor, že v územním rozhodnutí byly pouze stanoveny podmínky pro navazující povolovací procesy, které se však neuskutečnily. Není tu proto žádné přivolení stavebního úřadu ke zřízení stavby oplocení a proto se jedná o stavbu nepovolenou, která podléhá projednání podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák.

42. Ve správním řízení následujícím po zrušení správních rozhodnutí obou stupňů soudem, bylo účastníkům řízení sděleno, že v řízení o odstranění části stavby oplocení situovaného na konkrétním pozemku se pokračuje.

43. Dne 6. 9. 2017 se uskutečnilo ústní jednání spojené s místním šetřením v zájmu zjištění, zda trvají důvody vedení řízení o nařízení stavby. Stalo se tak, se zřetelem k tvrzení stavebníků o tom, že oplocení nepřevyšuje územním rozhodnutím povolených 150 cm výšky. Při místním šetření bylo provedeno podrobné měření, které je zachyceno v připojeném náčrtu. Měření je zachyceno rovněž fotodokumentací, která čítá 49 fotografií a dále dokumentuje stav zahradních úprav provedených na pozemku okolo oplocení.

44. K naměřeným hodnotám přeneseným do celkového nákresu se uvádí, že vzhledem k vzrostlé zeleni nebylo možno naměřené hodnoty přenést do fotodokumentace. Přesto z naměřených hodnot a fotodokumentace je patrné, že oplocení nebylo upraveno (sníženo), byla provedena úprava terénu volně nasypanou kůrou. Výška oplocení se oproti kontrolní prohlídce z 2. 8. 2013 nezměnila a tudíž důvod k odstranění části stavby přesahující 150 cm nepominul. K námitce zástupce stavebníků, byl stanoven fixní bod 0,000 k podlaze domu prvního nadzemního podlaží a původní terén mínus 19 cm od 0,000. Z důvodu násypu kůry musela být k domu přiložena nopová folie, aby nedocházelo k vlhnutí zdi. Tato skutečnost je patrná z fotografií 1, 2, 3, 4, 6, 7, 9, 10, 12. Výška volně sypané kůry je patrná na fotografiích 45, 47, 49. Zjištění stavebního úřadu podporuje fotodokumentace z 2. 8. 2013, ze které je zřejmé, že již v tu dobu byla úprava terénu dokončena (vzrostlé túje, keře), volný násyp kůry byl proveden proto, aby vznikla domněnka, že došlo k úpravě oplocení.

45. Na základě výzvy stavebníků provedl stavební úřad šetření k zjištění legálnosti oplocení pozemků v dané lokalitě a současně pořídil fotodokumentaci těchto oplocení. Z dochované dokumentace bylo zjištěno, že oplocení byla zřizována podle stavebních povolení a následně byla kolaudována jako součást stavby rodinných domů. Dokumentace k tomuto sdělení je založena ve spise.

46. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 28. 3. 2017 o nařízení k odstranění stavby oplocení bylo žalovaným rozhodnutím ze dne 24. 7. 2017 zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Stalo se tak se zřetelem k vadám výroku rozhodnutí a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro neprověření a nezadokumentování aktuálního stavu stavby.

47. Rozhodnutím ze dne 29. 11. 2017 nařídil stavební úřad stavebníkům odstranit stavbu oplocení na konkrétním pozemku vedoucím ve směru od domu k ulici J., umístěném na hranici se sousedním pozemkem z části zděné a z části drátěné na podezdívce zakryté neprůhlednou folií přesahující výšku 150 cm stanovenou územním rozhodnutím z 3. 3. 1999. Současně bylo vlastníkům stavby uloženo předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby a stanoveny podmínky pro odstranění stavby. Při rozhodování bylo vycházeno z toho, že nejedná se o stavbu nepovolenou, ale o stavbu provedenou v rozporu s vydaným územním rozhodnutím. V odůvodnění rozhodnutí bylo dále reagováno na vyjádření uplatněná účastníky řízení.

48. Odvolání uplatněné v podstatě z důvodů obdobných žalobním bodům bylo projednáno napadeným rozhodnutím. Žalovaný vycházel z právní úpravy stavebního zákona účinné do 31. 12. 2012 se zřetelem k přechodným ustanovením novelizace provedené zákonem č. 350/2012. Podle článku II. část první, bod 14 správní řízení, která nebyla pravomocně skončena předednem nabytí účinnosti zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí došlo pro povahu těchto pochybení, která bylo možno v odvolacím řízení napravit. Vady odůvodnění nebylo možno hodnotit jako nezákonnost a byly v odvolacím řízení napraveny. K výhradám k výsledku měření provedeného dne 6. 9. 2017 bylo odkázáno na pořízený náčrt, ze kterého plyne, že měření bylo vztaženo k podlaze rodinného domu, skutečná výška stavby od neupraveného terénu činí 172 cm, v části oplocení opatřené drátěným pletivem 193 cm. Kontrolní prohlídka však byla provedena především za tím účelem, aby bylo zjištěno, zda část stavby přesahující 150 cm, byla skutečně odstraněna, jak stavebníci tvrdili ve svých písemných námitkách. Zjištění vyplývající z kontrolních prohlídek a obhlídky lokality nasvědčují tomu, že skutkový stav byl zjištěn tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. Stavebníci byli oprávněni stavbu zřídit při dodržení podmínek stanovených územním rozhodnutím. Nejde proto o stavbu nepovolenou, nýbrž o stavbu zřízenou v rozporu s územním rozhodnutím. Ukončení řízení zahájeného z moci úřední vydáním rozhodnutí o nařízení odstranění části stavby, bylo legitimním a nevyhnutelným následkem stavební nekázně odvolatelů. Rozhodnutí není nevykonatelné, jestliže jím bylo nařízeno odstranit část stavby přesahující 150 cm. Důvody pro zastavení řízení nebyly shledány.

49. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

50. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o nařízení odstranění části konkrétního oplocení v rozsahu přesahujícím 150 cm. Ze spisové dokumentace plyne, že oprávnění ke stavbě oplocení bylo založeno územním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 3. 3. 1999, přičemž v podmínce rozhodnutí pod bodem 6 je stanoveno, že výška oplocení smí být 150 cm. Přitom tu byl předpoklad, že v dané lokalitě má být dodržen jednotný postup, buď mají pozemky zůstat neoploceny, nebo oplocení lze zřídit, avšak maximálně do prve uvedené výše. Stavební úřad zjistil, že některé z pozemků oploceny jsou, jiné nikoli. To dokládá fotodokumentace obsažená ve spise. Pro souzenou věc to znamená, že stavebníci byli oprávněni svůj pozemek oplotit, avšak oplocení nesmělo převyšovat 150 cm.

51. Je-li tu územní rozhodnutí opravňující stavebníky ke zřízení stavby oplocení, pak jde o stavbu povolenou a bylo zapotřebí zabývat se tím, zda tato stavba splňuje kritéria obsažená v bodu 6 podmínek územního rozhodnutí. Bylo-li zjištěno, že daná podmínka územního rozhodnutí o výšce oplocení dodržena není, pak jedná se o stavbu zřízenou v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu. Na takovou stavbu pak dopadá ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. regulující nařízení odstranění stavby. To se vztahuje i na část stavby, jejímž odstraněním lze dosáhnout respektování podmínek územního rozhodnutí. Shledá-li stavební úřad existenci stavby zřízené v rozporu s rozhodnutím zakládajícím oprávnění stavbu zřídit, pak je povinností stavebního úřadu řízení o nařízení odstranění stavby či její části zahájit. To se právě v projednávané věci stalo.

52. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vycházejí z právního zjištění, že předmětem rozhodování je stavba zřízená v rozporu s územním rozhodnutím, stavba není nahlížena jako nepovolená, nebo jako stavba černá, jak uvádí se v žalobě. Při rozhodování v roce 2015 správní orgány obou stupňů vycházely z nesprávného názoru o tom, že jedná se o stavbu nepovolenou a právě pro toto nesprávné právní zjištění byla rozhodnutí stavebního úřadu i žalovaného z roku 2015 zrušena. Stalo se tak právě pro nesprávný právní názor, nikoli pro nepřezkoumatelnost, jak je tvrzeno v odstavci 8 na straně 3 žaloby.

53. V novém řízení bylo provedeno místní šetření spojené s ústním jednáním ze dne 6.9.2017, kdy byla výška oplocení zjišťována, dělo se tak vzhledem ke sdělení stavebníků, kteří stavebnímu úřadu sdělili, že výška oplocení nepřesahuje 150 cm, proto není důvod nařizovat odstranění části stavby a navrhli řízení zastavit. Právě zjistit skutečnou výšku oplocení uložil žalovaný stavebnímu úřadu ve svém zrušovacím rozhodnutí. Výška oplocení byla při uvedeném místním šetření zjišťována, naměřené hodnoty jsou zachyceny v náčrtu a postup měření je doložen fotodokumentací. Ta zachycuje pracovníka stavebního úřadu s metrem a dokládá postup měření. Použité pomůcky pro zjištění výšky oplocení se zřetelem k hodnotám zachyceným v nákresu, považuje soud za zcela odpovídající. Měření bylo prováděno podle popisu měření od úrovně podlahy rodinného domu a z fotodokumentace je zjevné, že dělo se tak od úrovně terénu zahrady, kterou oplocení odděluje od sousedního pozemku. Výhrady právního zástupce žalobkyně byly zaznamenány v náčrtu a bylo na ně reagováno. Uvádí-li se v žalobě, že hodnotu výše oplocení bylo nutné navázat na definitivně upravený terén, pak právě to se stalo. Z fotodokumentace je patrné, že od roviny dané trávníkem jsou většími kameny odděleny zahradní úpravy a rostliny jsou zasypány kůrou. Je tu proto rozdíl mezi rovinou danou trávníkem a zahradnickými úpravami. Zahradnické úpravy však nelze považovat za úroveň terénu zahrady, jestliže úroveň terénu zahrady se odlišuje od zahradnických úprav partie zahrady přiléhající právě k projednávanému oplocení. Výsledky místního šetření z roku 2017 korespondují se zjištěním plynoucím z místního šetření z roku 2013 a proto přetrvává skutkové zjištění o tom, že stavba svou výškou územnímu rozhodnutí neodpovídá. Proto nic nebránilo tomu, aby bylo v prvním stupni rozhodnuto o nařízení část stavby zřízené v rozporu s územním rozhodnutím, odstranit.

54. Rozhodnutí žalovaného, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí částečně změněno a ve zbylé části potvrzeno, nepovažuje soud za nepřezkoumatelné a nezákonné pro důvody uvedené v žalobě.

55. Je-li v pasáži žaloby nadepsané údajný rozpor s parametry územního rozhodnutí namítáno, že nebyl dodržen důvod pro zahájení řízení o nařízení odstranění stavby z úřední povinnosti, pak tento názor žalobkyně soud nesdílí. Není rozhodné, zda stavební úřad vyhodnotil stavbu jako nedovolenou nebo jako stavbu zřízenou v rozporu s územním rozhodnutím, protože v obou případech ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. stavebnímu úřadu přikazuje řízení o nařízení odstranění stavby zahájit. Proto bylo dané řízení zahájeno souladně se zákonem. V průběhu řízení od roku 2011 do roku 2015, kdy bylo vydáno rozhodnutí o nařízení k odstranění stavby, které soud následně zrušil, vycházely správní orgány z názoru, že stavba oplocení je stavbou nepovolenou. Soud v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 207/2015 učinil zjištění, že oprávnění ke zřízení oplocení tu je, je jím územní rozhodnutí, jehož podmínky je zapotřebí dodržet. Z takto vyjádřeného právního názoru soudu správní orgány při novém projednání věci vycházely a zjišťovaly, zda stavba oplocení podmínkám územního rozhodnutí odpovídá. Argumentace rozhodnutím Nejvyššího správního soudu odkazovaná v odstavci 19 na straně 5 žaloby není přiléhavá, protože se v projednávané věci neodehrává žádný ping pong mezi soudy a správními orgány. Soud se konkrétní věcí zabýval v řízení uvedeném v předchozí pasáži rozsudku jednou, kdy nezbylo, než napadené správní rozhodnutí zrušit pro nesprávné právní zjištění o povaze stavby. Do doby rozhodnutí soudu správní orgány vycházely z toho, že jde o stavbu nepovolenou, nikoli o stavbu zřízenou v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu. Právě proto, že územní rozhodnutí založilo pro stavebníky oprávnění oplocení zřídit, nebylo zapotřebí žádného dalšího aktu stavebního úřadu k realizaci takové stavby. Z obsahu spisové dokumentace plyne, že stavební úřad zastával názor o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby. Tento právní názor stavebního úřadu vycházel z úvahy, že jedná se o stavbu nepovolenou, nikoli o stavbu zřízenou v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu. Do doby rozhodnutí soudu správní orgány totiž vycházely z názoru, že samotné územní rozhodnutí, které měly k dispozici pro realizaci stavby, nepostačuje.

56. Podmínku územního rozhodnutí o výšce oplocení 150 cm považuje soud za zcela jasnou, protože je jím zcela nepochybně stanovena výška oplocení mezi existujícími zahradami vzniklými po realizaci výstavby rodinných domů. Danou podmínkou není řešeno oplocení v době výstavby, ale stanovení výšky oplocení představuje regulativ pro výšku dané stavby po jejím dokončení.

57. Opakovanými místními šetřeními z roku 2013 i z roku 2017 je prokázáno, že výška oplocení podmínky stanovené územním rozhodnutím nesplňuje. Je tomu tak u části oplocení tvořené zdivem, tak v části, kde oplocení konstrukčně sestává z podezdívky a pletiva. Zjištění stavebního úřadu je prokázáno náčrty pořízenými při ústním jednání spojeném s místním šetřením a fotodokumentací. Fotodokumentací je rovněž doložen stav oplocení rodinných domů v dané lokalitě, přičemž je zcela zřejmé, že oplocení zřízené žalobkyní se od oplocení jiných pozemků liší.

58. Rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění části stavby provedené v rozporu s územním rozhodnutím bylo vydáno poté, co řízení bylo doplněno o ústní jednání spojené s místním šetřením, kdy byl zjišťován stav oplocení. Z tohoto místního šetření byl pořízen protokol, náčrt zjištěného stavu a fotodokumentace. Dále bylo učiněno zjištění o tom, zda jsou oploceny předzahrádky u dalších rodinných domů v téže lokalitě. Účelem místního šetření bylo zjistit dodržení podmínky územního rozhodnutí o výšce oplocení. Dále pak bylo zjištěno, že některé předzahrádky oploceny jsou a jiné nikoli. Nejednotnost vlastníků nemovitostí v přístupu plotit či neplotit předzahrádky však neznamená, že při rozhodnutí stavebníka oplocení zřídit může ten postupovat libovolně bez ohledu na podmínky územního rozhodnutí. Pro rozhodnutí v projednávané věci je významný stav projednávané stavby, nikoli stavební stav oplocení, která předmětem tohoto řízení nejsou. V řízení před správním soudem se účastník může dovolávat pouze ochrany svých subjektivních práv a z tohoto hlediska je významné, zda výškový regulativ oplocení podle územního rozhodnutí byl dodržen či nikoliv. Zda a jakým způsobem bude řešen stav u ostatních pozemků není a nemůže být předmětem tohoto řízení.

59. Soud nesdílí názor žalobkyně, že výška oplocení se od místního šetření z roku 2013 do roku 2017 změnila. Fotodokumentací je doloženo, že oplocení zůstalo nezměněno a ve vztahu k terénu zahrady přesahuje výšku 150 cm.

60. Bylo-li závazným územním rozhodnutím stanoveno, že výška oplocení smí činit 150 cm, pak pokud tato výše oplocení uvedenou hodnotu překračuje, pak nelze argumentovat legitimním očekáváním žalobkyně, že její nekázeň při výstavbě stavební úřad zhojí. Pro účely řádného zjištění skutkového stavu věci bylo uskutečněno ústní jednání spojené s místním šetřením mimo jiné proto, aby bylo ověřeno tvrzení stavebníků o tom, že konkrétní oplocení není vyšší než 150 cm. Toto tvrzení stavebníků bylo však právě při uvedeném úkonu stavebního úřadu vyvráceno. O místním šetření byl pořízen protokol, zjištěné hodnoty jsou zaznamenány v náčrtu a stav je zachycen podrobnou fotodokumentací. Je tu proto spolehlivý podklad, který osvědčuje, že oplocení je vyšší než 150 cm a to jak v části zděné, tak v části tvořené podezdívkou a drátěným pletivem. Naměřené hodnoty jsou v náčrtu zaznamenány a proto výsledky tohoto úkonu jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí.

61. Zásada legitimního očekávání žalobkyně není porušena tím, zda stavební úřad činí opatření vůči vlastníkům dalších nemovitostí v dané lokalitě. Pro věc je podstatné to, že žalobkyně nemůže legitimně očekávat, že jí bude nerespektování podmínek správního rozhodnutí tolerováno. Postupuje-li stavebník v rozporu s rozhodnutím, které ho ke stavbě opravňovalo, pak se jen stěží může dovolávat právě legitimního očekávání v zájmu získání oprávnění, která rozhodnutím, o které se stavebník opírá založena nebyla. Legitimní očekávání není založeno ani tím, že jeden z vlastníků dalších nemovitostí stanovený regulativ nedodržel.

62. Pro souzenou věc je rozhodné právě to, zda požadavky kladené na oplocení stanovené pod bodem 6 podmínek územního rozhodnutí respektovala žalobkyně. Právě to zjištěno nebylo a nedodržení podmínek územního rozhodnutí má za následek, že stavba oplocení je v rozporu s tímto územním rozhodnutím, což zakládá povinnost stavebního úřadu zahájit řízení o nařízení odstranění stavby provedené v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu. Je-li realizovaná stavba v rozporu s rozhodnutím, které oprávnění stavebníka stavět založilo, pak postup stavebního úřadu neznamená ignoranci smyslu a účelu zákona, naopak při zjištění takového rozporu je povinností stavebního úřadu nekázeň stavebníka řešit zákonem předpokládaným způsobem podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona. Dodržování správních rozhodnutí a tudíž i územních rozhodnutí je ve veřejném zájmu sledujícím dodržování stavební kázně a proto lze jen obtížně argumentovat principem proporcionality či individuálními okolnostmi případu.

63. Výrok rozhodnutí stavebního úřadu upravený změnou provedenou žalovaným je určitý a vykonatelný. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že stavebníkům se ukládá odstranit část stavby v rozsahu, kdy oplocení přesahuje výšku 150 cm.

64. Žalovaný výslovně ve svém rozhodnutí reagoval na odvolací námitku o tom, že nepovažuje rozhodnutí za nevykonatelné v odstavci druhém na straně 11 napadeného rozhodnutí. Současně reagoval na výhrady o nezákonnosti a nesprávnosti prvostupňového rozhodnutí. Rozsah v jakém má být část stavby odstraněna považuje rovněž soud za stanovený jasně a srozumitelně. Námitky žalobkyně, které měly zůstat stavebním úřadem a žalovaným nevypořádány, nejsou v odstavci 36 na straně 8 žaloby nikterak konkretizovány a proto se soud touto výhradou nezabývá, protože není úkolem soudu, aby porovnával úkony účastníků s vydanými rozhodnutími a za žalobkyni neprojednané námitky vyhledával.

65. K vadám kontrolního měření ze dne 8. 9. 2017 se soud vyjádřil v souvislosti s vypořádáním konkrétních námitek uvedených v předchozí části žaloby. Daný úkon stavebního úřadu směřoval právě ke zjištění skutečné výše oplocení. Oplocení bylo změřeno v jeho jednotlivých částech. Stavební úřad se zabýval tím, kde nachází se rovina pozemku, od které se výše oplocení stanoví. To je zřejmé nejen ze zjištěných hodnot měření, ale též z fotodokumentace, která postup při měření dokládá. Zjištění o výšce oplocení není orientační, ale představuje zcela dostačující podklad pro to, aby mohlo být spolehlivě stanoveno, jaká je výše té které části oplocení. Z těchto hodnot, kdy zděná část oplocení činí 172 cm a výše oplocení tvořeného podezdívkou s drátěným pletivem dosahuje 193 cm je zřejmé, že výška oplocení stanovená 150 cm, dodržena není. V protokolu o místním šetření se uvádí, že výška oplocení byla zjišťována v úrovni podlahy prvního nadzemního podlaží, tomu ostatně odpovídá úroveň trávníku v zahradě. Konkrétně naměřené hodnoty jsou pak uvedeny v náčrtu pořízeném při místním šetření a účastníky podepsaném. Je-li argumentováno úpravou terénu v bezprostřední blízkosti spodní hrany oplocení, pak z fotodokumentace i protokolu o místním šetření je zjevné, že jedná se o zahradnické úpravy, ke kterým byla využita kůra, ta je od ostatního terénu zahrady oddělena velkými kameny. Od domu pak je tato zahradnická úprava oddělena polystyrenovou deskou a folií, i to je z fotodokumentace seznatelné. Nasypáním kůry kolem oplocení však nedošlo k jeho snížení. To je zjišťováno od úrovně terénu a od úrovně terénu zůstává výška oplocení přesahující 150 cm stejná i na sousedním pozemku.

66. Jak již bylo řečeno, rozhodná je výška oplocení od úrovně terénu, nikoli od zahradnické úpravy zasypáním rostlin kůrou do výšky 19 cm, zahradnickou úpravou nelze argumentovat v tom smyslu, že oplocení je o 19 cm nižší. K úpravě terénu násypem kůry došlo výlučně podél oplocení, nikoli po celé zahradě, přičemž daná zahradnická úprava je účelovým opatřením využitým pro tvrzení o tom, že oplocení je nižší, než je tomu ve skutečnosti. Výšku oplocení je pak zapotřebí zjišťovat k úrovni terénu, nikoli k úrovni zahradnické úpravy. Oplocením je pozemek stavebníků oddělován od pozemku sousedního a i se zřetelem k chráněným zájmům vlastníků sousedního pozemku nesmí oplocení přesahovat výšku 150 cm od terénu.

67. Dané oplocení odděluje předzahrádku rodinného domu stavebníků zřízeného v řadové zástavě. Pozemek má malou výměru a oplocení bylo měřeno ve všech jeho částech. Již proto nelze úspěšně argumentovat tím, že terén tohoto pozemku o malé výměře stoupá, byl-li plot v celé délce změřen. Ze spisové dokumentace je pak zřejmé, že 19 cm představuje násyp zahradnické kůry.

68. Rovina, od které byla výše oplocení zjišťována, byla stanovena správně a nebyl žádný důvod výši oplocení zjišťovat od úrovně zahradnických úprav nasypanou kůrou. Ta terénní úpravy nepředstavuje, kromě toho taková úprava byla využita výlučně podél konkrétního oplocení. Hodnota nula byla proto stanovena správně v úrovni podlahy prvního nadzemního podlaží domu a trávníku. Právě od takto stanovené hodnoty nula bylo při zjišťování výšky oplocení vycházeno. Zahradnickou úpravu podél oplocení nahlíží soud jako účelové opatření v zájmu snížení výše oplocení na pozemku stavebníka. Oplocení však odděluje pozemky dvou různých vlastníků, proto i ze strany sousední nemovitosti nesmí oplocení přesahovat 150 cm. Násyp zahradnické kůry podél oplocení však nelze nahlížet jako finální úpravu terénu pozemku, jestliže trávník zůstal ve stejné výši a oddělen od kůry je velkými kameny. Oplocení proto požadavkům územního rozhodnutí neodpovídá, přičemž nezbývá než zopakovat, že výše oplocení musí činit 150 cm i z pohledu sousedního pozemku.

69. Stavební úřad postupoval zcela správně, jestliže při zjišťování výše oplocení vycházel z úrovně podlahy rodinného domu, případně trávníku před domem. Zahradnická úprava podél oplocení není upraveným terénem, od které by měla být výše oplocení zjišťována. Rozčlenění zahrady na trávník a zahradnické úpravy, je z fotodokumentace patrné, kdy trávník je oddělen velkými kameny, za nimiž jsou osázeny rostliny zasypané do výše těchto kamenů kůrou. Stavební úřad proto postupoval zcela správně při stanovení hodnoty nula, od které výši oplocení zjišťoval, nevycházel z žádné libovůle, případně úvahy o tom, z jak stanovené roviny při zjišťování výše oplocení vycházet. Žalobkyně násypem kůry podél oplocení neurčila, co je upraveným terénem, ale pouze provedla zahradnické úpravy, což ostatně stavební úřad shledal odkazem na využití izolačních materiálů u domu v zájmu předcházení jeho vlhnutí a dokumentací o osázených tújích. Na místě není ani argumentace dokončování upraveného terénu jestliže ze spisové dokumentace je patrné, že oplocení bylo zřizováno v roce 2008. Fotodokumentací je zcela jednoznačně prokázáno, že nejedná se o terénní úpravy, ale o úpravy zahradnické povahy. Výška oplocení byla proto zcela spolehlivě v průběhu řízení prokázána, kdy bylo zjištěno, že oplocení převyšuje povolených 150 cm. Soud neshledal, že stavební úřad vycházel ze spekulací a ty případně měnil podle toho, co se stavebnímu úřadu hodí, přičemž děje se tak v neprospěch žalobkyně.

70. Stavební úřad zcela spolehlivě zjistil, že výška oplocení přesahuje 150 cm a je rovněž správná argumentace stavebního úřadu, kdy zjištění o výšce oplocení z roku 2013 a 2017 se shodují. Nezbývá než zopakovat, že násyp kůry podél oplocení nelze nahlížet jako terénní úpravu, ale jako úpravu zahradnickou, přičemž tato úprava ze strany stavebníků sleduje snížení výše oplocení na straně pozemku stavebníků. Oplocení však odděluje pozemky dva a právě proto nepostačuje optická úprava snížení oplocení násypem zahradnické kůry pouze na jedné jeho straně. Nulový bod byl pak stanoven právě v úrovni podlahy rodinného domu, jak se takového stanovení dovolává žalobkyně a právě od tohoto bodu byla výše oplocení měřena. To je z protokolu o ústním jednání a místním šetření zcela zjevné.

71. Výstavba oplocení byla jediná a od této výstavby je zapotřebí odlišit násyp kůry podél tohoto oplocení. Na výši oplocení se touto zahradnickou úpravou nic nezměnilo. Výše oplocení je doložena náčrtem provedeným při ústním jednání spojeném s místním šetřením a právě o tento důkaz se opírají obě rozhodnutí správních orgánů. Ta ostatně představují jeden celek a z rozhodnutí žalovaného ze strany 10 odstavec 3 je zjevné, jaká výše oplocení byla při měření dne 6. 9. 2017 zjištěna. Hodnotu 0,19 cm lze v údaji o cm hodnotit jako chybu v psaní, kterou lze kdykoli i bez návrhu opravit. Výsledky obou měření, jak z roku 2013, tak z roku 2017 o výši oplocení jsou stejné, žalovaný se odvolací námitkou o zjištěných hodnotách oplocení zabýval a proto výhrada obsažená v odstavci 48 na straně 10 žaloby nemá opodstatnění.

72. Napadené rozhodnutí nelze považovat za nevykonatelné. Stavebníkům toto rozhodnutí ukládá odstranit část stavby oplocení, která přesahuje výšku 150 cm. Je tudíž zcela srozumitelně specifikováno, jaká část oplocení má být odstraněna. Není pravda, že orgány veřejné moci neví jak vysoké oplocení je. Výška byla přesně změřena při místním šetření ze září 2017, kdy bylo shledáno, že zděná část oplocení dosahuje výšky 172 cm a část sestávající z podezdívky a drátěného oplocení 193 cm. Skutkový stav byl tudíž zjištěn tak, že o něm skutečně důvodné pochybnosti nejsou. Nebylo obecně uvedeno, že oplocení má činit 150 cm, přičemž bod, od kterého bylo přeměření plotu zjišťováno, je dán úrovní 0,000 odpovídající podlaze prvního nadzemního podlaží rodinného domu. Stejným způsobem bude postupováno při odstranění části oplocení přesahující 150 cm výšky zjištěné právě od takto zvoleného bodu. Odstranit je proto zapotřebí část stavby přesahující 150 cm, což u jeho zděné části činí 22 cm a 43 cm u části drátěného oplocení na podezdívce. Správní orgány proto výšku oplocení zjistily zcela správně a dostatečně a stavebníkům je známo, jakou část oplocení mají odstranit tak, aby tato stavba vyhovovala územnímu rozhodnutí, které je ke stavbě oplocení oprávnilo.

73. Výše oplocení 150 cm není stanovena územním rozhodnutím údajně, ale zcela jednoznačně, což je z konkrétní podmínky tohoto rozhodnutí seznatelné. Výrokem napadeného rozhodnutí bylo jednoznačně určeno, že odstraněna má být část oplocení převyšující 150 cm. Rozhodnutí je proto přezkoumatelné a nic nebrání tomu, aby bylo vykonáno.

74. Pro souzenou věc je rozhodné, zda zhotovené oplocení odpovídá podmínkám stanoveným v územním rozhodnutí. V projednávané věci se pak žalobkyně může dovolávat výlučně ochrany svých subjektivních veřejných práv a na soudu není určovat stavebnímu úřadu, jak má postupovat ve věcech jiných stavebníků. Stav v místě byl zadokumentován a je zřejmé, že u některých rodinných domů oplocení není, u některých domů bylo oplocení zřízeno. Platí však, že oplocení má dosahovat výšky 150 cm a tato podmínka zavazuje všechny účastníky. V souzené věci se soud zabývá výlučně stavbou žalobkyně a nemůže zasahovat do činnosti stavebního úřadu stran jiných oplocení, která podle žalobního tvrzení podmínkám územního rozhodnutí nevyhovují. To by znamenalo nepřípustný zásah do výkonu státní správy. Poznamenává se, že z citace žalobkyně z prvostupňového rozhodnutí plyne, že oplocení svou výškou neodpovídá u dvou nemovitostí, u všech ostatních nemovitostí závady v tomto ohledu shledány nebyly. Toto zjištění neznamená, že otázku výše oplocení vyřešila praxe ve prospěch zúčastněných, jestliže naopak ostatní stavebníci v dané lokalitě podmínky územního rozhodnutí splnili.

75. Napadeným rozhodnutím nebyla porušena zásada legitimního očekávání stavebníků, kteří podmínku stanovenou územním rozhodnutím o výšce oplocení nerespektovali. Tímto svým postupem stavební kázeň porušili, jak již soud uvedl v předchozí pasáži rozsudku. Územním rozhodnutím je zcela zřetelně stanoveno, že výše oplocení nesmí přesahovat 150 cm, přičemž je tu předpoklad, že jedná se právě o výšku dokončené stavby. Shodným postupem jsou v územních rozhodnutích stanoveny regulativy pro navržené stavby. Výška oplocení byla zjišťována právě u stavby realizované, přičemž bylo vycházeno z úrovně terénu, který odpovídá podlaze domu v jeho prvním nadzemním podlaží. Zůstal-li pozemek neoplocen, pak tento stav je souladný s podmínkou danou územním rozhodnutím, což platí i o stavu, kdy plot tvoří nízká zídka. I ta svou výší územnímu rozhodnutí vyhovuje. Nevznikl proto stav nejistoty, či zmateného prostředí. O tom, jaké maximální výše může oplocení pozemků dosahovat, je-li prokazatelně doloženo, že oplocení zřízené stavebníky výši stanovenou územním rozhodnutím překračuje, pak bylo povinností stavebního úřadu řízení o odstranění stavby či její části zřízené v rozporu s územním rozhodnutím zahájit. Toto oplocení podmínce stanovené územním rozhodnutím odporuje a nejde o žádný, ale naopak prokázaný, nesoulad s tímto rozhodnutím, a proto nelze v počínání stavebního úřadu spatřovat šikanu.

76. Soud z územního rozhodnutí z roku 1999 vychází a nenahlíží jej jako nesprávné pokud jím byly stanoveny pod bodem 6 podmínky pro zřízení oplocení.

77. Nerespektování podmínky o výšce oplocení nepředstavuje nepodstatnou odchylku a je-li tu rozpor s územním rozhodnutím, tak je povinností stavebního úřadu věc projednat postupem podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. Okolnost, že u některých domů oplocení není či je nižší než 150 cm neznamená, že stavební úřad zákonem předepsaný postup nedodrží. Nezbývá než zopakovat, že u ostatních domů byly požadavky dané územním rozhodnutím respektovány, vyjma dvou případů, na které žalobkyně poukazuje. Jestliže stavebníci požadavky územního rozhodnutí nedodrželi a je vůči nim uplatněn zákonem předpokládaný postup, nemůže se jednat o nelogický případně šikanózní postup. Žalobkyně nabyla právo zřídit oplocení ve výšce 150 cm nikoli oplocení vyšší. Proto lze jen obtížně argumentovat tím, že práva žalobkyně nejsou šetřena. Nelze se dovolávat ani rozdílné praxe stavebního úřadu při hodnocení stavu oplocení v dané lokalitě, protože daný regulativ o výšce oplocení byl vesměs dodržen. Žalobkyni není k tíži přičítán postup stavebního úřadu, ale je to naopak žalobkyně, která tento stav založila nerespektováním podmínek daných územním rozhodnutím. Jde tudíž o nekázeň stavebníka, která má za následek zahájení řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák.

78. Argumentace právní úpravou výšky oplocení z doby po vydání územního rozhodnutí není případná, protože o tom, jak oplocení má být zřízeno, bylo rozhodnuto formou územního rozhodnutí. Ke změně tohoto rozhodnutí nedošlo a proto bylo na stavebníkovi postupovat souladně s tímto rozhodnutím. Jestliže bylo postupováno v rozporu s podmínkou stanovenou v územním rozhodnutí, pak nelze argumentovat právy nabytými v dobré víře. Dovolává-li se žalobkyně ochrany zájmů účastníků řízení, pak soud poznamenává, že dané oplocení nachází se na hranici mezi dvěma pozemky a je tu nepochybně i zájem vlastníka sousedního pozemku na ochraně jeho práv. Usuzuje-li žalobkyně, že výška oplocení byla stanovena doporučujícím způsobem, pak soud tento názor nesdílí, jestliže z územního rozhodnutí plyne, že oplocení má dosahovat 150 cm.

79. Územní rozhodnutí opravňovalo žalobkyni zřídit oplocení do výše 150 cm, jestliže žalobkyně tento regulativ nedodržela, pak nemůže se pro důvody uvedené v této pasáži žaloby dovolávat zásady legitimního očekávání. Nelze totiž legitimně očekávat, že nerespektování podmínek územního rozhodnutí bude stavebním úřadem právě se zřetelem k uvedené zásadě aprobováno.

80. Rovněž argumentace nereflektováním vývoje relevantní právní úpravy nemá opodstatnění. Pro souzenou věc je rozhodné, že stavba oplocení byla řešena územním rozhodnutím, které bylo vydáno v době účinnosti zákona č. 50/1976 Sb. ve znění účinném v roce 1999, kdy územní rozhodnutí bylo vydáno. Jestliže oprávnění ke zřízení oplocení bylo založeno právě územním rozhodnutím, nebylo zapotřebí žádat o územní souhlas ve smyslu nově přijatého stavebního zákona. Okolnost, že oplocení bylo realizováno s časovým odstupem ještě neznamená, že podmínky pro stavbu oplocení podle územního rozhodnutí bylo zapotřebí dodržet. Právě respektování podmínek stanovených v územním rozhodnutí bylo předmětem ústního jednání spojeného s místním šetřením. Výsledky zjištěnými při tomto úkonu se soud zabýval v předchozí pasáži rozsudku, přičemž tyto výsledky soud hodnotí jako správné. Spatřuje-li žalobkyně vadu napadeného rozhodnutí v tom, že v důsledku novelizace stavebního zákona nebylo zapotřebí pro konkrétní oplocení opatřovat územní souhlas pak nezbývá než připomenout, že řízení o nařízení odstranění stavby zřízené v rozporu s územním rozhodnutím bylo zahájeno v roce 2011. Novelizace stavebního zákona přijatá zák. č. 350/2012 Sb. nabyla účinnosti od 1. 1. 2013. Podle článku II. bod 14 tohoto zákona správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Jestliže konkrétní řízení bylo zahájeno v roce 2011, pak postupuje se podle stavebního zákona platného do 31. 12. 2012. To se vztahuje i k novelizaci stavebního zákona přijaté zák. č. 225/2017 Sb. Žádná ze dvou uvedených výjimek (neukončená stavební řízení v prvním stupni o stavbách zřizovaných na ohlášení a řízení o správním deliktu spáchané přede dnem účinnosti zákona) na souzenou věc nedopadají. Není proto rozhodné, zda konkrétní stavba splňuje požadavky podle současné právní úpravy případně podle úpravy přijaté do účinnosti zák. č. 225/2017 Sb. Proto nebylo zapotřebí zjišťovat, zda stavba novelizované právní úpravě odpovídá. Podmínky stanovené pro stavbu oplocení podle územního rozhodnutí z roku 1999 soud nenahlíží jako marginálie, jestliže toto rozhodnutí podmínky pro konkrétní stavbu upravilo, jedná se o rozhodnutí pravomocné a tudíž závazné. Územní rozhodnutí nebylo předmětem přezkoumání žádného orgánu a je-li pravomocné, pak je zapotřebí nahlížet jej jako zákonné. Se zřetelem k prve uvedenému přechodnému ustanovení nemá význam vývoj právní úpravy tak, jak k němu došlo po okamžiku zahájení konkrétního řízení. Požadavky kladené na oplocení v dané lokalitě byly vesměs stavebníky respektovány a není proto namístě argumentovat nepředvídatelností či nepřiměřeností rozhodování případně porušením principů dobré zprávy.

81. Odkazuje-li se v tomto žalobním bodu na dodatečné povolení stavby, pak to předmětem řízení není a ze žaloby samé vyplývá, že takovému rozhodnutí bránily sousedské spory mezi žalobkyní a vlastníkem sousedního pozemku.

82. Ustanovení § 190 odst. 3 písm. d) stav. zák. jak se ho žalobkyně dovolává v odstavci 74 na straně 15 žaloby na souzenou věc vztáhnout nelze, protože tu nejde o stavební řízení neukončené v prvním stupni o stavbě, o které podle nové právní úpravy postačuje její ohlášení stavebnímu úřadu. Poznamenává se, že se v projednávané věci nejedná pouze o oprávnění stavebníků zřídit konkrétní oplocení, ale jsou tu též oprávnění svědčící vlastníku sousední nemovitosti, přičemž již ze žaloby vyplývá, že právě vlastník sousední nemovitosti má ke stavbě oplocení žalobkyně výhrady.

83. Stavba oplocení zůstává stále stavbou, byť jedná se o stavbu dokončenou. Jestliže územní rozhodnutí, které stanovilo podmínky pro stavbu oplocení, nebylo stavebníky respektováno, pak aplikace ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. je zcela opodstatněná a nejedná se o šikanózní rozhodování správních orgánů. Na soudu není zabývat se případnými hypotetickými postupy, protože oprávnění k dané stavbě bylo založeno územním rozhodnutím, které je pro vlastníky staveb v dané lokalitě závazné a má být respektováno.

84. Soud neshledal, že z důvodů uvedených v žalobě je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a nezákonné. V žalobě se neuvádí, které odvolací námitky nebyly vypořádány a úkolem soudu není, aby tyto námitky za žalobkyni vyhledával. Skutkový stav spočívající ve zjištění výšky oplocení byl řádně zjištěn a z protokolu o posledně provedeném ústním jednání spojeném s místním šetřením je zřejmé, že výška plotu byla zjištěna zcela správně, nejsou tu odchylky v řádu jednotek centimetrů a oplocení v obou částech plotu, jak u zděné části, tak části tvořené podezdívkou a drátěným pletivem přesahuje výšku 150 cm. Odvolací námitkou o nevykonatelnosti rozhodnutí se žalovaný vypořádal na straně 11 napadeného rozhodnutí a úsudek žalovaného o tom, že rozhodnutí lze vykonat je správné, proto není výrok rozhodnutí zmatečný a nepřezkoumatelný. Argumentace porušením zásady legitimního očekávání s odkazem na nedodržení výšky oplocení dvěma stavebníky není na místě, jestliže všichni ostatní stavebníci regulativ o výši oplocení dodrželi. Respektování správních rozhodnutí je ve veřejném zájmu a jestliže bylo postupováno v rozporu s takovým rozhodnutím, pak nelze se bránit zásadou proporcionality. K argumentaci individuálními okolnostmi věci je zapotřebí připomenout oprávnění vlastníka sousední nemovitosti. Předmětem rozhodování není černá stavba, jak uvádí se v žalobě, ale odstranění části stavby zřízené v rozporu s oprávněním takovou stavbu zřídit. Není přitom rozhodné, jak velkou část stavby je zapotřebí za situace, kdy podmínky územního rozhodnutí nebyly dodrženy, odstranit. Rozsah části stavby, která má být odstraněna, byl zjištěn s dostatečnou přesností.

85. Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

86. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

87. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

88. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu má taková osoba právo na náhradu těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Protože osobě na řízení zúčastněné soud žádnou povinnost neuložil, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení