50 A 56/2017 - 78

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: M. H. bytem zast. Mgr. Janem Harcubou, advokátem sídlem Palackého 1327, Mladá Boleslav proti žalovanému: náčelník Vojenské policie adresa pro doručování: Ministerstvo obrany, sekce právní odbor pro právní zastupování sídlem náměstí Svobody 471/4, Prha 6 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29. 5. 2017, č. j. 96-22-33/2012-5104 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí náčelníka Vojenské policie Praha ze dne 29. 5. 2017, č. j 96-22-33/2012-5104, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Velitelství Vojenské policie Tábor ze dne 20. 3. 2017, č. j. 11-65/2014-4215 ve výroku I., o přiznání nároku na výplatu odměny za služební pohotovost v období od 28. 3. 2009 do 28. 3. 2012, a ve výroku III., o přiznání úroků z prodlení z odměny za služební pohotovosti v období od ledna 2012 do března 2012, a toto rozhodnutí potvrzeno, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žaloba proti rozhodnutí náčelníka Vojenské policie Praha ze dne 29. 5. 2017, č. j. 96-22- 33/2012-5104, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Velitelství Vojenské policie Tábor ze dne 20. 3. 2017, č. j. 11-65/2014-4215 ve výroku IV., o nepřiznání nároku na výplatu odměny za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti za rok 2011 a 2012, a toto rozhodnutí potvrzeno, se zamítá.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 9. 8. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2017, č.j. 96-22-33/2012- 5104 jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí velitele Velitelství Vojenské policie v Táboře, jímž bylo částečně vyhověno žádosti žalobce o přiznání odměny za služební pohotovost vykonanou jeho zařazením do policejní ochrany konkrétně označených přesunů, dvěma dalšími výroky byly přiznány úroky z prodlení za konkrétně specifikované období, nepřiznán nárok na výplatu odměny za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti za rok 2011 a 2012 a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. V žalobě se poukazuje na to, že žalobce byl příslušníkem velitelství vojenské policie, vnitřními rozkazy mu bylo opakovaně nařízeno, aby v době mimo službu byl připraven dostavit se ve stanovené lhůtě na pracoviště k plnění služebních úkolů. Jednalo se o služební pohotovost podle § 30 zákona o vojácích z povolání, za kterou náležela odměna podle § 19 zákona o platu. V roce 2011 a 2012 byl zařazen do bojové a mobilizační pohotovosti a v té souvislosti byly žalobci uloženy další povinnosti, jejichž smyslem bylo nastavit a zajistit celoroční dosažitelnost. To patřilo mezi základní povinnosti všech příslušníků velitelství. V praxi byl systém spojení realizován výlučně prostřednictvím telefonického spojení, každý příslušník byl povinen uvést kontaktní údaje v mimopracovní době. Prověrky spojení nesloužily k prověřování aktuálnosti spojení. Článek o bojové a mobilizační pohotovosti byl využíván k povolávání příslušníků do zaměstnání k výkonu služby. Povinnosti plynoucí ze zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti musel žalobce pod pohrůžkou sankce plnit. Z rozkazů č. 1 z roku 2011 a 2012 neplyne, že povinnost měla platit až v době ohrožení státu a není obsažen žádný odkaz na rozkaz Ministryně obrany č. 7/2009. Žalobce byl od nadřízených poučen o tom, že jeho povinností je být dosažitelný na telefonu a na zavolání se ve stanovené době dostavit do zaměstnání. Vyjadřuje se nesouhlas s hodnocením výpovědi svědka Ing. L.. V průběhu řízení se nepodařilo prokázat, že s dokumenty upravující systematiku bojové a mobilizační pohotovosti, byl žalobce seznámen. Jedná se o dokumenty podléhající režimu utajení. U útvaru, u kterého byl žalobce zařazen, žádná školení ani cvičení zaměřená na systematiku bojové pohotovosti nebyla prováděna. Zvláštní příplatek, který byl žalobci přiznán, nebyl příplatkem za bojovou pohotovost.

3. Žalobci nebyla proplacena pohotovost v den výkonu řádné dovolené. Taková pohotovost byla žalobci nařízena vnitřními rozkazy. Stávalo se, že dosažitelnosti byly nařizovány během dovolené, služebního volna, výjimečně i během rehabilitace z důvodu deficitu odborně vyškolených příslušníků.

4. V případě pohotovosti pro jaderné elektrárny s časovou normou 18 hodin a od 1. 2. 2012 se dostavit v době co nejkratší nebyla proplacena doba výkonu pohotovosti mezi pracovními dny. Žalobce v té době musel udržovat spojení s útvarem, zdržovat se na místech pokrytých signálem mobilního operátora, byly prováděny prověrky spojení. Časový údaj 18.00 hodin byl mezní hodnotou. Ta byla nahrazena povinností dostavit se v době co nejkratší.

5. Porušení práva na spravedlivý proces spočívá v tom, že odvolací orgán se o žalobcem dodatečně zaslaných listinách v rozhodnutí nezmínil. S vypořádáním návrhů odvolacího orgánu nesouhlasí.

6. Úředně pověřené osoby byly při rozhodování podjaté. To se promítlo do průběhu správního řízení a porušení práva na spravedlivý proces. Poukazuje se na konkrétní svědecké výpovědi, které nebyly provedeny v souladu se zákonem. Námitky žalobce v tomto smyslu nebyly patřičně vypořádány. Konkrétní výpovědi svědků považuje žalobce za nepravdivé, na některé žadatele o proplacení pohotovostí bylo naléháno, aby žádosti vzali zpět.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K nároku na odměnu za bojovou a mobilizační pohotovost odkázal na svůj již dříve zastávaný právní názor, který se projevil v napadeném rozhodnutí a je souladný s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017 č.j. 4 As 84/2016-96. Ve smyslu výkladu zaujatého Nejvyšším správním soudem rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci jiných účastníků. Shledal, že rozkazy č. 1/2011 a č. 1/2012 došlo ke stanovení okruhu příslušníků, kterým může být v průběhu let služební pohotovost nařízena, nedošlo k vyhlášení plošné a stálé služební pohotovosti ve smyslu § 30 zákona. Ověřování správnosti kontaktních údajů příslušníků neznamená omezení srovnatelné s nařízením bojové pohotovosti. Žalovaný s ohledem na svou konstantní rozhodovací činnost podpořenou závěry soudů je přesvědčen o tom, že žalobci nebyla vnitřními rozkazy velitele bez existence konkrétního nařízení pohotovosti zvláštním týdenním rozkazem nebo jiným aktem nařízena nepřetržitá bojová a mobilizační pohotovost. Žalobce proto nebyl z důvodu nařízené bojové a mobilizační pohotovosti omezen ve způsobu trávení volného času. Proto mu nenáleží nárok na odměnu. Nárok na požadovaný příplatek žalobce neměl, avšak nikoli pro to, co tvrdí, ale z důvodu, že tento příplatek byl konzumován příplatkem jiným ve vyšší částce.

8. K nepřiznání odměn za služební pohotovost za dny čerpání řádné dovolené se uvádí, že účelu dovolené se příčí souběžné určení vojáka do služební pohotovosti. Služební pohotovost byla žalobci plánovitě nařizována v rámci bojového rozdílení uvedením jeho jména v tabulce na přesně určený týden vždy s měsíční četností, uveřejněné formou příspěvku ve vnitřním rozkazu velitele. Řádná dovolená byla žalobci formálně povolována zpravidla až následně na jeho žádost rovněž uveřejněním na základě vlastního příspěvku žalobce v bezprostředně následujícím týdenním vnitřním rozkazu. Velitel z pohledu vnitřního rozkazu žalobci již v minulosti předurčenému do služební pohotovosti dodatečně na jeho žádost povolil čerpání řádné dovolené. Příslušníci útvaru v době čerpání řádné dovolené služební pohotovost nedrželi.

9. K nepřiznání odměn za služební pohotovost za dobu nepřetržitého odpočinku mezi službami se odkazuje na rozhodnutí o odvolání. Služební orgány zkoumaly nároky žalobce na odměnu za služební pohotovost, které se staly splatnými v období od 28. 3. 2009 do 28. 3. 2012. Po změně hotovostního systému nebyl zařazen do služební pohotovosti, která by v tomto období nabyla splatnosti.

10. Výhrady žalobce vztahující se k porušení práva na spravedlivý proces a podjatost oprávněných úředních osob, žalovaný několikrát posuzoval a neshledal závad. Ve věci žalobce nerozhodovala žádná úřední osoba, která by byla z projednání věci vyloučena a nejsou tu procesní vady, které by zavdávaly pochybnosti o porušení práva na spravedlivý proces.

11. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že správní orgány ani Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku, kterého se žalovaný dovolává, se nezabývaly otázkou legitimního očekávání. Legitimní očekávání se vztahuje zejména k zákonné povinnosti splnit rozkaz. Pokud žalobce důvěřoval v zákonnou povinnost uposlechnout rozkaz, neměl by být v této důvěře následně zklamán. Stejně tak by neměl být zklamán, pokud byl v důvěře o zařazení do pohotovosti utvrzen poučením nadřízeného, které je samo o sobě rozkazem. Neměl by být zklamán ve své víře o zařazení do pohotovosti, jestliže bylo prověřováno spojení k zabezpečení dosažitelnosti a dále platí, že pokud byla u jiného útvaru bojová pohotovost proplacena, mohl žalobce legitimně očekávat, že v jeho případě bude postupováno stejně. Nesouhlasí se stanoviskem žalovaného o tom, že pohotovost pro jaderné elektrárny z března 2012 nebyla splatná. Rozhodnutí o pohotovosti tohoto měsíce je vadné. Povinností správního orgánu bylo vyslechnout svědka Ing. L. Š.. Dále se vymezuje proti tomu, že P. K. uplatnil nárok na proplacení pohotovosti v době dovolené v zahraničí.

12. Ze správních spisů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti.

13. Žalobce uplatnil dne 28. 3. 2012 nárok na proplacení služebních pohotovostí vykonaných v předchozích třech letech. Tato žádost byla následně doplněna o požadavek o úhradu úroků.

14. Žalobce byl vnitřními rozkazy velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav č. 1/2011 a č. 1/2012 zařazen do bojové a mobilizační pohotovosti od prvního dne příslušného kalendářního roku s povinností být připraven dostavit se na stanovený signál na určené místo v časové normě do 360 minut.

15. V rámci měsíčního vnitřního rozkazu velitele č. 52/2011 byl žalobce zařazen v policejní ochraně přesunů ve prospěch 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany a samostatné záchranné roty Rakovník při mimořádné události na jaderné elektrárně Temelín a jaderné elektrárně Dukovany v týdnu od 6. 1. do 13.

1. Rozkazem téhož orgánu č. 10/2012 byl pro stejný účel zařazen v týdnech od 2. 3. do 9. 3. a od 16. 3. do 23.

3. V měsíci březnu 2012 se jednalo o pohotovost bez časové normy. Uvádí se, že příslušníkům této pohotovosti se povoluje proplatit odměna za pohotovost mimo pracoviště podle § 19 odst. 2 zákona o platu. Pohotovost mimo pracoviště se stejným nárokem byla dále nařízena I. B. a M. M..

16. Bojovou a mobilizační pohotovostí byla Rozkazem Ministryně obrany ze dne 26. 3. 2009 označena činnost, kterou Ministerstvo obrany vykonává při vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu. K zabezpečení plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti se organizuje příprava vojáků a občanských zaměstnanců. Vojákům a občanským zaměstnancům, kteří se této přípravy účastní, přísluší zvláštní příspěvek za práce stanovené přípravou a zajišťováním obrany státu. V rámci přípravy k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti se vojáci a občanští zaměstnanci zařazují do plánu uvádění do bojové připravenosti, který se upřesňuje zpravidla jednou týdně.

17. Z obsahu dodatku k pracovní smlouvě vytvořeného v souvislosti s bojovou a mobilizační pohotovostí vyplývá, že zaměstnanec je v rámci přípravy k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti povinen účastnit se odborné přípravy, nácviků a dalších zaměstnání nezbytných k řádnému plnění zvláštních úkolů, které souvisejí se zařazením do příslušného plánu, plnit úkoly, které z bojové a mobilizační pohotovosti vyplývají, poskytovat nezbytnou součinnost při zařazení do plánu uvádění do bojové připravenosti, například sdělit telefonický kontakt, místo pobytu, umožnit prověření schopností reagovat na výzvu příslušného vedoucího zaměstnance v souvislosti s plněním úkolů, které vyplývají z bojové a mobilizační pohotovosti, informovat o dočasné neschopnosti plnit zvláštní úkoly z důvodu nemoci, úrazu nebo jiných objektivních důvodů a v případě naléhavé potřeby držet pracovní pohotovost k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti podle požadavku příslušného vedoucího zaměstnance. Nařízením náčelníka Vojenské policie k hotovostnímu systému Vojenské policie č.j. 85-10/2012-5124 ze dne 31. 1. 2012 byla v článku 4 výslovně zavedena služební pohotovost bez časové normy, kterým byla nahrazena pracovní pohotovost s časovou normou 360 minut. Časová norma byla příslušníkům stanovena až na základě Zvláštního nařízení náčelníka Generálního štábu nebo Zvláštního nařízení náčelníka Vojenské policie. V návaznosti na toto zařízení byl vydán rozkaz velitele č. 6/2012 ze dne 3. 2. 2012, jehož prostřednictvím došlo k opravě rozkazu velitele Velitelství Vojenské policie, Stará Boleslav č. 1/2012 tím, že byl zrušen článek 2 bod III o dosažitelnosti mimo pracovní dobu, který byl nahrazen označením dosažitelnost mimo pracovní dobu bez časové normy. V rámci takto nahrazené dosažitelnosti byl zaveden pojem „s povinností dostavit se v co nejkratší době do zaměstnání“.

18. Z podání žalobce vyplývá, že dosažitelnost v souvislosti se zařazením do bojové a mobilizační pohotovosti nebyla žalobci uhrazena.

19. Rozkazem Ministra obrany ze dne 28. 2. 2013 bylo v článku 6 bod II stanoveno, že samotné zařazení vojáků a zaměstnanců do plánu uvádění do bojové připravenosti není nařízením služební a pracovní pohotovosti.

20. Ve spise jsou založeny listiny obsahující protokoly o výslechu svědků a účastníků, které byly pořízeny pro účely řízení o proplacení služebních pohotovostí jinými žadateli. Tyto listiny zachycují výslechy svědků Mgr. J. A., Mgr. Š. B., E. T., M. B., Ing. J. H., Ing. L. Š., Mgr. P. K., J. H., Mgr. Z. M., Bc. B. P., Ing. J. H. a protokoly o výpovědi svědků, na které se poukazuje v žalobě a je jimi argumentováno v rozhodnutí správních orgánů.

21. Návrhy žalobce na doplnění dokazování jsou ve spise založeny.

22. O žádosti žalobce bylo opakovaně rozhodováno správními orgány, je tu rozsudek Krajského soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, věcí se zabýval Nejvyšší správní soud.

23. Napadeným rozhodnutí bylo v odvolacím řízení přezkoumáno rozhodnutí velitele Velitelství Vojenské policie Tábor ze dne 20. 3. 2017 č.j. 11-65/2014-4215, jímž byl žalobci přiznán nárok na výplatu odměny za služební pohotovost vykonanou na policejní ochranu přesunů ve prospěch 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany a samostatné záchranné roty Rakovník při mimořádné události na JETE a JEDU za období od 23. 3. do 28. 30. 2012, bylo vyhověno žádosti o proplacení úroků z prodlení z odměny za měsíc leden 2012, bylo vyhověno žádosti o vyplacení úroků z prodlení a přiznány zákonné úroky z prodlení z odměny za služební pohotovost vykonanou v období od ledna do března 2012. Nároku na výplatu odměny za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti za roky 2011 a 2012 nebylo vyhověno. Rozhodnutí o úhradě odměny za služební pohotovost s časovou normou 18 hodin je odůvodněno tím, že účastník řízení byl omezen v trávení nepřetržitého odpočinku mezi službami nebo nepřetržitého odpočinku v týdnu, který byl delší než 18 hodin, tak aby byl schopen dostavit se v časové normě k výkonu služby. Příslušníkovi proto náleží odměna za vykonané služební pohotovosti za dobu dosažitelnosti. V této době mohl být omezen ve způsobu trávení svého volného času. K bojové a mobilizační pohotovosti se uvádí, že pouhým uvedením jména příslušníka ve vnitřních rozkazech č. 1 pro roky 2011 a 2012 byl příslušník pouze předurčen pro případné plnění úkolů souvisejících s dosažením a udržením bojové a mobilizační pohotovosti. Nejednalo se o nařízení služební pohotovosti podle § 30 odst. 2 zákona o vojácích z povolání. U Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav fungovalo několik druhů pohotovostí souběžně, každá z nich však plnila jiný účel a byla určena pro zabezpečení jiného typu úkolů. Je zapotřebí rozlišovat mezi bojovou a mobilizační pohotovostí a pohotovostí spojenou s plněním úkolů plynoucích z krizového řízení a krizových opatření nebo nepředvídatelných událostí mimo mimořádné stavy. Zabezpečení plnění úkolů směřujících k dosažení a udržení bojové a mobilizační pohotovosti se vztahuje výlučně k zabezpečení vnější bezpečnosti státu, na mimořádné situace vojenské povahy. Jedná se o přípravu sil pro postupný přechod z mírového stavu přes stav ohrožení státu na válečný. Naproti tomu zabezpečení plnění úkolů plynoucích z krizového řízení a krizových opatření má vazbu na zajištění vnitřní bezpečnosti státu, tedy úkoly nevojenské povahy. Systém fungoval a funguje tak, že pro daný kalendářní rok a určitý typ pohotovosti je vyčleněna skupina příslušníků útvaru tak, aby bylo umožněno průběžné plánování a příprava těchto příslušníků. Ta je prováděna v rámci řádné pracovní doby. V následných zpravidla týdenních vnitřních rozkazech je nařízena pohotovost konkrétním příslušníkům vybraným z určené skupiny na časově omezené období s uložením plnění konkrétních úkolů spojených s konkrétním zařazením. Úkoly související s nutností zabezpečení obrany státu se odlišují od úkolů v době míru. Podmínkou pro zabezpečení plnění úkolů souvisejících s dosažením a udržením bojové a mobilizační pohotovosti je vydání zvláštního nařízení náčelníka Generálního štábu Armády České republiky a v návaznosti na něj zvláštního nařízení náčelníka Vojenské policie. V době míru vnitřními rozkazy č. 1 pro rok 2011 a 2012 vyčlenění příslušníci žádné úkoly směřující k dosažení a udržení bojové a mobilizační pohotovosti neplnili. Rozdíly mezi oběma skupinami pohotovostí lze spatřovat kromě účelu též v četnosti jejich nařizování a počtu příslušníků do těchto pohotovostí zařazovaných. U služebních pohotovostí nařizovaných z důvodu reakce na krizové a mimořádné situace jde o úkoly svým obsahem obdobné činnostem vojáka na služebním místě. Pro případ bojové a mobilizační pohotovosti jde převážně o úkoly odlišné. Právě pro tuto odlišnost je zapotřebí vyčlenit příslušníky a občanské zaměstnance do určitých skupin a na určité funkce odlišné od mírového služebního nebo pracovního zařazení. Nařízení služebních pohotovostí pro zabezpečení úkolů plynoucích z krizového řízení není v zásadě vázáno na žádnou další podmínku. U pohotovosti k dosažení a udržení bojové a mobilizační pohotovosti se předpokládá procesní postup v několika krocích v návaznosti na nařízení náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Takový proces trvá určitou dobu a některé kroky musejí být činěny již v době míru. Zabezpečuje se udržováním zpracované dokumentace v trvalé použitelnosti a odbornou připraveností příslušníků k organizovanému přechodu z míru na stav k dosažení bojové připravenosti. Jednotlivé typy připravenosti a pohotovosti jsou v rozhodnutí popsány. Vnitřní rozkaz velitele představuje řídící akt upravující každodenní chod útvaru v pravidelných časových obdobích, vztahují se ke konkrétní události, udělení řádné dovolené, vyslání na služební či pracovní cestu, nařízení konkrétní služební nebo pracovní pohotovosti, nařízení služby nad základní týdenní dobu služby. Nařízení služební pohotovosti, tedy skutečné omezení vojáka na určitou konkrétní dobu bylo stanoveno výlučně v následných týdenních rozkazech velitele, kde byli příslušníci zařazeni na konkrétní pozici v rámci jednotlivých skupin hotovostního systému. Tento postup se u žalobce projevil při nařizování služební pohotovosti operátora v operačním středisku a zařazením na policejní ochranu přesunů v rámci JETE a JEDU. Ve vnitřních rozkazech č. 1 pro roky 2011 a 2012 byl žalobce vyčleněn pro případné plnění úkolů souvisejících s dosažením a udržením bojové a mobilizační pohotovosti, aniž by mu však přímo z toho plynula jakákoli omezení či povinnosti v době mimo výkon služby. V rámci takového zařazení byl příslušník povinen účastnit se školení nebo cvičení, za což byl žalobci přiznán zvláštní příplatek po celé zkoumané období. Tento příplatek byl konzumován příplatkem jiným, vyšším za povinnost provést služební zákrok.

24. K žádosti žalobce o proplacení odměn za služební pohotovost po změně hotovostního systému po 1. 2. 2012 se odkazuje na právní názor vyjádřený Krajským soudem v Českých Budějovicích, v návaznosti na který byl nárok žalobce na odměnu za takovou pohotovost uznán. Bylo vycházeno z vnitřních rozkazů velitele Velitelství Vojenské policie o zařazení žalobce na různé pozice, jejichž výčet se podává. Nárok na odměnu nebyl přiznán po dobu, kdy žalobce čerpal řádnou dovolenou, tak jak vyplývá z přehledu dovolených a vnitřních rozkazů velitele. Dále bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení.

25. O odvolání obsahově obdobném žalobním bodům rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že zařazením žalobce v organizačním vnitřním rozkazu č. 1 v létech 2011 a 2012 nevznikla jakákoli povinnost vztahující se k zabezpečení plnění úkolů směřujících k dosažení a udržení bojové a mobilizační pohotovosti. Žalobce mimo dobu služby nebyl ve svém osobním volnu nijak omezen a týdenním vnitřním rozkazem mu tedy nebyla nařízena služební pohotovost. Žalobce byl pouze povinen v rámci výkonu služby účastnit se nad rámec svých služebních povinností různých školení a cvičení. Plnění této povinnosti bylo kompenzováno příslušným zvláštním příplatkem, který v případě žalobce byl konzumován jiným vyšším policejním příplatkem. Prověřování kontaktních údajů dělo se v zájmu zabezpečení aktuálního spojení na příslušníky pro případ zhoršení bezpečnostní situace. Nebyla shledána existence jiného vnitřního aktu řízení, který by žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti zařadil, a tudíž mu fakticky nevznikla žádná omezení srovnatelná s nařízením služební pohotovosti. K poučování příslušníků vojenské policie docházelo jedenkrát ročně v rámci velitelských příprav útvaru a v rámci zdokonalovacích příprav. Poučování prováděl náčelník operačního oddělení Ing. J. L.. Žalobci byla týdenními vnitřními rozkazy pravidelně nařizována služební pohotovost příslušného operátora a měl tedy poměrně bohatou zkušenost s fungováním hotovostního systému. Nemohl nabýt přesvědčení, že pouhým uvedením jeho jména v organizačním vnitřním rozkazu č. 1 v létech 2011 a 2012 má za následek jakoukoli povinnost vztahující se k zabezpečení plnění úkolů směřujících k dosažení a udržení bojové a mobilizační pohotovosti. V zájmu projednání žádosti o zaplacení odměny za služební pohotovost byl hodnocen souběh držení služební pohotovosti v době čerpání řádné dovolené a s tím souvisejících možností souběhu nároku na odměnu za nařízenou služební pohotovost. V době čerpání dovolené nebylo možno vojákovi služební pohotovost nařídit. Žalobce služební pohotovost v době čerpání dovolené nedržel. Byl-li žalobce zařazen do pohotovosti a následně požádal o dovolenou, bylo žádosti žalobce o dovolenou vyhověno. Po dobu čerpání dovolené došlo k přerušení držení služební pohotovosti. Při rozhodování o odměně za služební pohotovost za dobu nepřetržitého odpočinku mezi službami byla hodnocena skutečná míra omezení žalobce ve způsobu trávení volného času, tedy doba, ve které se měl nejpozději dostavit na pracoviště k řádnému výkonu služby. Žalobce fakticky ve způsobu volného času nebyl omezen znatelněji, než v době nepřetržitého odpočinku mezi službami, kdy mu služební pohotovosti formálně nařízena nebyla. Vlastní výpočet odměny byl v prvostupňovém rozhodnutí jasně a srozumitelně uveden. Právo na spravedlivý proces bylo dodrženo a podjatost oprávněných úředních osob nebyla shledána. Důkazy navržené žalobcem v podobě listin byly do spisu založeny. Správní spis obsahuje veškeré potřebné podklady k objektivnímu posouzení žalobcovy věci. Svědkové uvedení v rozhodnutí se před podpisem protokolu o výpovědi s obsahem výpovědi seznámili a neměli k nim výhrady. Další svědek pak ve své podstatě popisoval obecně nastavený systém.

26. Rozsudkem ze dne16. 11. 2017 krajský soud žalobu zamítl. Při posuzování zařazení žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017, č. j. 4 As 84/2016-96, ve kterém Nejvyšší správní soud institut bojové a mobilizační pohotovosti vyložil. Vnitřními rozkazy o určení žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti mu však nebyla stanovena služební pohotovost podle § 30 zákona o vojácích z povolání. Vnitřními rozkazy nedošlo k vyhlášení stálé služební pohotovosti, v důsledku čehož žalobci nenáležela odměna podle § 19 odst. 2 zákona o platu. Byl-li žalobce povinen hlásit aktuální adresu a způsob vyrozumění v době nepřítomnosti na pracovišti, splnění takové povinnosti neznamená omezení srovnatelné s nařízením služební pohotovosti. To se vztahuje i na ověřování správnosti kontaktních údajů. Na základě zhodnocení svědeckých výpovědí celoročních vnitřních rozkazů krajský soud dovodil, že žalobce nebyl omezen jakoukoli pohotovostí po dobu čerpání dovolené. Provedené svědecké výpovědi byly spolehlivým podkladem pro skutková zjištění.

27. Uvedený rozsudek byl zrušen Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 30. 5. 2019. Kasační stížnost byla nahlédnuta jako částečně důvodná. Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu nebyla shledána, kdy k vypořádání žalobních bodů se uvádí, že ucelená argumentace odůvodnění rozsudku krajského soudu odpovídá na stěžejní body vztahující se k posouzení povahy bojové a mobilizační pohotovosti podle celoročních vnitřních rozkazů z hlediska zákonné úpravy pohotovosti. Nedostatečně vypořádána zůstala námitka pod bodem 11 o výši přiznané odměny za pohotovost v období od 2. 3. do 9. 3. 2012 a od 16. 3. do 23. 3. 2012. Nejvyšší správní soud dále vycházel z toho, co již uvedl v rozsudku ze dne 17. 10. 2018 č. j. 4 As 225/2018-45. Soud vyšel při svém rozhodování z rozkazu ministryně obrany a celoročních vnitřních rozkazů. Vycházel z celkové koncepce výkladu pojmu bojové a mobilizační pohotovosti a tento pojem byl zařazen do souvislosti s válečným stavem či ohrožením státu. Z toho vyplývá, že bojovou a mobilizační pohotovost lze aktivovat dalším vnitřním aktem poté, co prve uvedený stav nastane. Prověrky spojení se stěžovatelem krajský soud posoudil shodně s judikaturou Nejvyššího správního soudu. V hodnocení důkazů krajským soudem nebyly shledány vady. Na souzenou věc je aplikovatelný též závěr Nejvyššího správního soudu o tom, že žalobci nic nebránilo seznámit se s rozkazem ministryně obrany. Na obecné žalobní tvrzení o nároku na proplacení pohotovosti během výkonu řádné dovolené podal krajský soud odpovídající odpověď. Žalobce nespecifikoval, zda mu byla nařízena během dovolené pohotovost, která ho ve způsobu trávení volného času omezila. Nejvyšší správní soud neshledal, že v záležitosti žalobce rozhodovaly podjaté úřední osoby, namítané neprovedení výslechu svědků a další namítané vady správního řízení neznamenají porušení práva na spravedlivý proces.

28. Nejvyšší správní soud krajskému soudu uložil náležitě vypořádat žalobní námitku pod bodem 11 žaloby a posoudit, zda napadené správní rozhodnutí v tomto směru obstojí.

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

30. V souzené záležitosti bylo rozhodováno o několika nárocích žalobce podle předpisů o vojácích z povolání. Výrokem I. byl přiznán nárok na odměnu za služební pohotovost, kterou žalobce vykonal v době od 28. 3. 2009 do 28. 3. 2012 při policejní ochraně přesunů ve prospěch 31. brchbo Liberec asrz Rakovník při mimořádných událostech na JETE a JEDU u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav. S takto přiznaným nárokem na odměnu za služební pohotovost pak souvisí výrok III. o vyplacení úroků z prodlení. Výrokem II. byly přiznány úroky z prodlení z odměny za měsíc leden 2012. Výrokem IV. nebyla přiznána odměna za zařazení žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti za roky 2011 a 2012.

31. Z toho je zřejmé, že jedná se o samostatné nároky, o kterých byla vydána samostatná rozhodnutí. Každý z těchto nároků má samostatný skutkový základ a jednotlivé výroky rozhodnutí lze proto oddělit. Z toho důvodu soud jednotlivé výroky přezkoumal samostatně. Podotýká se, že výrok II. o úrocích z prodlení z odměny za měsíc leden 2012 odvoláním napaden nebyl, a proto nebyl napadeným rozhodnutím projednán.

32. Rozhodnutí o přiznání nároku na výplatu odměny za žalobcem vykonané služební pohotovosti při policejní ochraně přesunů specifikovaných ve výroku I. nelze přezkoumat. To vztahuje se výlučně k rozsahu žalobcem tvrzeného nároku za měsíc březen 2012. Správní orgán I. stupně žalobcův nárok na odměnu za služební pohotovost po 1. 2. 2012 uznal, což je zapotřebí vztáhnout právě k zařazení žalobce do dané pohotovosti v březnu 2012. Do této pohotovosti byl zařazen od 2. 3. do 9. 3. 2012 a dále od 16. 3. do 23. 3. 2012. Přitom je doloženo, že dne 16. 3. 2012 čerpal žalobce dovolenou a ze spisových podkladů plyne, že k pohotovosti byl určen od 17. 3. do 23. 3. 2012. Rozsah zařazení žalobce do služební pohotovosti v měsíci březnu 2012 je proto doložen a z takového rozsahu zařazení do pohotovosti prvostupňové rozhodnutí vychází. Zařazení do pohotovosti v měsíci březnu 2012 trvalo po dobu dvou týdnů, které zahrnovaly též dny pracovního klidu, v důsledku čehož byla žalobci přiznána odměna za takovou pohotovost ve výši 25 % poměrné části platového tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku připadající na jednu hodinu práce v rozsahu 96 hodin. Příplatek za služební pohotovost v době pracovního klidu lze proto na základě odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a podkladech založených ve spisové dokumentaci přezkoumat.

33. Jinak je tomu u odměny za pohotovost mezi jednotlivými směnami. Přitom jednalo se o dva týdny pohotovosti, kdy pohotovost držená v této době ve dnech pracovního klidu byla správními orgány uznána. Nárok v rozsahu 22 hodin vykonané pohotovosti není v prvostupňovém ani napadeném rozhodnutí nikterak vysvětlen a takový rozsah pohotovosti nelze dovodit ani na základě spisové dokumentace. Z jakého důvodu byla žalobci přiznána odměna za pohotovost mezi jednotlivými směnami v měsíci březnu 2012 v rozsahu 22 hodin, není v prvostupňovém rozhodnutí odůvodněno, což platí i o rozhodnutí napadeném, které právní názor prvostupňového orgánu o nároku na odměnu za vykonanou služební pohotovost jako věcně správný aprobovalo. Chybí-li v prvostupňovém rozhodnutí jakékoli vysvětlení rozsahu výpočtu pohotovosti 22 hodin mezi jednotlivými směnami, přitom žalobce byl v měsíci březnu podle spisové dokumentace do pohotovosti zařazen od 2. 3. do 9. 3. a od 17. 3. do 23. 3. 2012, pak žalobci lze přisvědčit, že rozhodnutí v tomto ohledu srozumitelné není a nemůže obstát. V důsledku toho je vadné i napadené rozhodnutí, jestliže jím bylo odvolání žalobce proti výroku I. o nároku na odměnu za vykonanou služební pohotovost zamítnuto a jako věcně správné potvrzeno.

34. Není-li najisto postaven rozsah nároku žalobce na odměru za vykonanou služební pohotovost, pak nemůže obstát ani rozhodnutí ve výroku III. o úrocích z prodlení. Ty se vztahují i k odměně za měsíc březen 2012, kdy rozsah přiznaného nároku nelze spolehlivě přezkoumat, což je zapotřebí vztáhnout též na výši v prvostupňovém rozhodnutí zcela přesně specifikovaného nároku uvedením částky, ze které se úrok vypočítává. Žalovaný pak vycházel z názoru, že rozsah vykonané služební pohotovosti byl určen správně a jestliže tento názor nadepsaný soud nesdílí, pak žalovaný rovněž pochybil při přezkoumání nároku žalobce na úroky z prodlení.

35. Ostatní uplatněné žalobní body nahlédl Nejvyšší správní soud jako věcně správně vypořádané.

36. Soud se v prvé řadě zabýval žalobcovým požadavkem o zaplacení odměny za zařazení žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti. Tento žalobní bod nemá opodstatnění.

37. Požadavek o zaplacení odměny za zařazení žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti nemá opodstatnění.

38. Pro vypořádání tohoto žalobního bodu má význam výklad institutu bojové a mobilizační pohotovosti, jak jej učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 5. 2017 č.j. 4 As 84/2016-96. Podle názoru Nejvyššího správního soudu vnitřními rozkazy č. 1 z let 2011 a 2012 velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav ve spojení s rozkazem ministryně obrany č. 7/2009 Věstníku nebyla žalobci nařízena služební pohotovost podle § 30 zákona o vojácích z povolání v souvislosti se zařazením žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti, ani mu těmito rozkazy nebyla v mimopracovní době uložena omezení srovnatelná se služební pohotovostí. Proto žalobce nemá nárok na odměnu podle § 19 odst. 2 zákona o platu. Je-li Nejvyšší správní soud ve smyslu § 12 odst. 1 s.ř.s. povolán ke sjednocování rozhodování, pak takto vyjádřeným právním názorem se krajský soud řídí i v této věci.

39. Při posuzování uplatněného nároku je zapotřebí vycházet z úpravy institutu bojové a mobilizační pohotovosti ve smyslu rozkazu ministryně obrany č. 7/2009 Věstníku. Z tohoto rozkazu vyplývá, že bojová a mobilizační pohotovost se uplatňuje při vyhlášení stavu ohrožení státu a stavu válečného. V projednávaném období takový stav vyhlášen nebyl. Úkoly bojové a mobilizační pohotovosti se vztahují k zabezpečení vnější bezpečnosti státu při mimořádných stavech vojenské povahy, pro plnění těchto úkolů se vyčleňují všichni vojáci, pro účely plnění takových úkolů se připravují tím, že jsou zařazováni do plánu uvádění do bojové připravenosti. Takové zařazení však není nařízením služební pohotovosti podle § 30 zákona. Pohotovost ve smyslu prve uvedené normy by vyžadovala předem určit místo pracoviště vojáka, způsob jeho vyrozumění a dopravy do místa výkonu práce. Rozkazem ministryně obrany služební pohotovost nařízená nebyla.

40. Nestalo se tak ani vnitřními rozkazy velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav č. 1 z let 2011 a 2012, protože ty navazovaly na rozkaz ministryně obrany, podle kterého se k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti vyčleňují všichni vojáci. Zařazením do služební pohotovosti nebylo určeno místo, kde se příslušníci mají zdržovat, ani způsob jejich vyrozumění a dopravy do místa výkonu práce. Vnitřní rozkazy obsahovaly obecná organizační pravidla dlouhodobé povahy platná pro celé kalendářní roky, a proto jimi nedošlo k vyhlášení stálé služební pohotovosti podle § 30 zákona. Těmito rozkazy byl vymezen okruh osob, na které se možnost služební pohotovost nařídit vztahuje. Služební pohotovost podle § 30 zákona přichází v úvahu tehdy, je-li nařízena konkrétním příslušníkům v souvislosti s plněním úkolů bojové a mobilizační povahy, kterým byla stanovena povinnost dostavit se do určitého místa výkonu práce a právě v takto konkretizovaných případech se uplatní časová norma 360 minut. Byl-li žalobce vnitřními rozkazy zařazen do služební pohotovosti, pak mu byla odměna přiznána. V těchto případech však nešlo o služební pohotovost k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti, jednalo se o záležitosti vnitřní povahy, které mohou souviset například s krizovými situacemi. Jestliže o bojovou a mobilizační pohotovost nešlo, nenáležela žalobci odměna podle § 19 odst. 2 zákona o platu.

41. Nebyl vydán žádný vnitřní řídící akt k provedení prve uvedených rozkazů, na základě kterých by žalobce byl zařazen do služební pohotovosti k plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti. Žalobce stejně jako další žadatelé o výplatu odměny za služební pohotovost, jejichž účastnické výpovědi jsou ve spise založeny, dovozují svůj nárok z vnitřních rozkazů č. 1 z let 2011 a 2012, jimiž byli plošně zařazeni všichni příslušníci útvaru do bojové a mobilizační pohotovosti. Vydání vnitřního řídícího aktu k zařazení žalobce do bojové a mobilizační pohotovosti nepotvrzují ani svědecké výpovědi.

42. Jednacím řádem schváleným plukovníkem D. nebyla v létech 2011 a 2012 žalobci uložena dosažitelnost pro účely bojové a mobilizační pohotovosti. Ani jednacím řádem právě v souvislosti s výčtem příslušníků předurčených k bojové a mobilizační pohotovosti nevznikla pro stanovenou dosažitelnost v mimopracovní době žádná omezení srovnatelná se služební pohotovostí.

43. Dovozuje-li žalobce, že služební pohotovost ve smyslu § 30 zákona mu byla nařízena se zřetelem k tomu, že byl povinen hlásit aktuální adresu a způsob vyrozumění v době své nepřítomnosti, pak řádné splnění takové povinnosti neznamená omezení srovnatelné s nařízením služební pohotovosti. Takový požadavek zaměstnavatelů není nikterak neobvyklý v pracovně právních vztazích a ani podle zákona o vojácích z povolání. Ani ověřování správnosti takových údajů neznamená omezení příslušníků, které by bylo srovnatelné s nařízením služební pohotovosti. Uvedení údajů o místu pobytu a telefonickém spojení a jejich správnost jsou nezbytné nejen pro účely nařízení bojové a mobilizační pohotovosti, ale též pro účely služebních pohotovostí v souvislosti s plněním jiných úkolů, například při krizových stavech. V takových případech přichází v úvahu zajištění vnitřní nikoli vnější bezpečnosti, jako je tomu u bojové a mobilizační pohotovosti. Při prověřování aktuálnosti adres a telefonních čísel nešlo o opatření bojové a mobilizační povahy.

44. Jestliže se bojová a mobilizační pohotovost uplatňuje při vyhlášení stavu ohrožení státu a stavu válečného, pak povolání žalobce v mimopracovní době do zaměstnání v souvislosti s mimořádnými událostmi není služební pohotovostí ve smyslu § 30 zákona. Odměna za takovou práci mimo pracovní dobu byla žalobci hrazena. Zařazení do takových pohotovostí se dělo vnitřním rozkazem a při plnění těchto rozkazů nešlo o plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti. Těmito vnitřními rozkazy byl žalobce zařazován do skupiny policejní ochrany přesunů dvou jednotek. Typ pohotovosti a dosažitelnosti se ve vnitřních rozkazech uvádí a současně v těchto vnitřních rozkazech se za služební pohotovost povoluje proplatit odměna a odpovídající příplatky podle zákona.

45. Prověřování aktuálnosti údajů o spojení ještě neznamená, že žalobce byl zařazen do bojové a mobilizační pohotovosti a být v mimopracovní době dosažitelný. Prověřování správnosti údajů kontaktů na příslušníky ještě neznamená, že ti byli zařazeni do bojové a mobilizační pohotovosti. V tomto smyslu vyjádřil svůj názor též Nejvyšší správní soud ve shora uvedeném rozsudku.

46. V žalobcem odkazovaném rozhodnutí velitele z 29. 9. 2015 je uvedeno povolání do výkonu služby v případě naléhavé potřeby. To však neznamená, že se jedná o pohotovost typu bojové a mobilizační pohotovosti, kdy vyžaduje se další vnitřní rozkaz, který však vydán nebyl.

47. Soud nesdílí názor žalobce, že odůvodnění napadeného rozhodnutí v souvislosti s prověřováním kontaktů na příslušníky neodpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správ. řádu. Nárokem žalobce na odměnu za bojovou a mobilizační pohotovost se žalovaný zabýval na straně 17 a násl. napadeného rozhodnutí, kdy konzistentně vyjádřil právní zjištění o tom, že žalobce nebyl nikterak v mimopracovní době omezen tím, že stejně jako řada dalších příslušníků a civilních zaměstnanců byla zařazena do bojové a mobilizační pohotovosti rozkazy č. 1 pro roky 2011 a 2012. Odvolací námitka vztahující se k prověřování kontaktů na příslušníky byla pak vyřízena na straně 17.

48. Povaha rozkazu č. 1 pro roky 2011 a 2012 byla vyložena Nejvyšším správním soudem, který uzavřel, že k realizaci těchto rozkazů byla nezbytná další rozhodnutí či opatření, přičemž ta přicházela v úvahu pouze tehdy, hrozilo-li by vnější ohrožení státu. Takové ohrožení tu v konkrétních létech nebylo, a protože žádný další vnitřní rozkaz k plnění označených rozkazů vydán nebyl, nevznikla žalobci žádná povinnost neexistující rozkazy plnit a nevznikl žádný důvod pro uložení jakékoli sankce. Zařazením žalobce rozkazy č. 1 z let 2011 a 2012 byl žalobce pouze předurčen do bojové a mobilizační pohotovosti, ta však dalším vnitřním rozkazem realizována nebyla. Žalobci proto nevznikla povinnost dostavit se v časové normě 360 minut do zaměstnání, uvedené rozkazy byly vydány ve smyslu rozkazu ministryně obrany č. 7/2009 a jde proto o rozkazy souladné s vnitřními předpisy. V mírové době žalobce nebyl povinen ve smyslu rozkazu č. 1 dostavit se ve stanovené časové normě na konkrétní místo do zaměstnání, a proto mu odměna nepřísluší.

49. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů i spisové dokumentace je patrné, že je rozlišováno mezi pohotovostmi při vnějším ohrožení státu a pohotovostí sloužící zabezpečení plnění úkolů útvarů, například v souvislosti s krizovými opatřeními. Při zařazení příslušníka do takové pohotovosti v mírové době bylo jeho povinností být dosažitelný ve stanovené časové normě. Zařazení žalobce do takové pohotovosti je uvedeno v jednotlivých konkrétních vnitřních rozkazech a za takovou pohotovost mu vždy byla poskytnuta odměna.

50. Oba typy služební pohotovosti je zapotřební rozlišovat, a to i se zřetelem k poučovací povinností. Pro účely bojové a mobilizační pohotovosti byly příslušníci proškolováni a účastnili se cvičení, avšak plnění těchto úkolů ještě neznamená, že museli každodenně po celý kalendářní rok být dosažitelní ve stanovené časové normě.

51. K objasnění toho, o čem byli příslušníci poučováni, byla vyslechnuta řada svědků a výpovědi těchto svědků byly správními orgány obou stupňů hodnoceny. Výpověď svědka Ing. K., který jediný uvedl, že nebylo zapotřebí žádného dalšího opatření k realizaci vnitřních rozkazů o začlenění příslušníků do bojové a mobilizační pohotovosti, byla hodnocena v souvislosti s dalšími provedenými důkazy a byla zohledněna okolnost, že i tento svědek požádal o úhradu za celoroční výkon služební pohotovosti shodně jako žalobce. Hodnocení svědeckých výpovědí je správné, odpovídá výsledkům dokazování a má oporu právě ve vnitřních pokynech, které se vztahují k zařazování příslušníků do bojové a mobilizační pohotovosti. Je-li rozlišováno mezi účelem bojové a mobilizační pohotovosti a ostatními pohotovostmi uskutečňovanými v mírové době, přičemž bojová a mobilizační pohotovost realizovaná při vnějším ohrožení státu nebyla realizována, nelze se dovolávat shodného poučení a stejných pravidel. Žalobcem vyjmenovaní příslušníci poskytli ve svých věcech účastnické výpovědi, které nejsou souladné s tím, co uvedli svědkové provádějící školení. Z těchto výpovědí neplyne, že plošným zařazením příslušníků do služební pohotovosti typu bojové a mobilizační pohotovosti automaticky vyplynula povinnost dostavit se do 360 minut na pracoviště. To vyžadovalo další opatření, pro které nepostačoval pouhý telefonický kontakt. V takovém opatření bylo zapotřebí stanovit místo a způsob dopravy příslušníka na takto určené pracoviště. To se však nestalo. Je-li bojová a mobilizační pohotovost určena pro stav ohrožení státu a válečný stav, pak lze logicky předpokládat, že všichni příslušníci vojska budou pro takové účely zařazeni do bojové a mobilizační pohotovosti. Jestliže takový stav nenastal, pak je proti smyslu této služební pohotovosti být vždy připraven dostavit se ve stanovené časové normě na pracoviště. Soud připomíná účastnickou výpověď Bc. P., který výslovně uvedl, že zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti chápal tak, že placeno není, k jinému názoru došel až poté, co v záležitosti služební pohotovosti rozhodl Nejvyšší správní soud.

52. Soud nesdílí názor, že výpověď svědka Ing. K. nevyvrací žádný jiný důkaz. Ke způsobu proškolování a poučení byli vyslechnuti svědci D., Ch., L., kteří se na proškolení a poučení příslušníků podíleli, přičemž proškolení a poučení se dělo v tom smyslu, že nejde o služební pohotovost podle § 30 zákona. Tak poučení ostatně rozuměl též Bc. P..

Poučení