50 A 6/2019 - 90

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Michala Hájka Ph.D., a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: LÍŠTÍ z. s. se sídlem Sudoměřice u Tábora 27 proti žalovanému: Krajský úřad jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. KUJCK 142684/2018/OZZL/2, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. KUJCK 142684/2018/OZZL/2 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 044 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 16. 1. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. KUJCK 142684/2018/OZZL/2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I. bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání proti výroku rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 13. 12. 2017, č. j. METAB 53071/2017/OŽP/VFiř (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl dle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, povolen odběr podzemní vody z vodního díla „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300 na pozemku parc. č. 559/2 v k. ú. Sudoměřice u Tábora (dále též „vodní dílo“). Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo jako opožděné zamítnuto odvolání proti výroku prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo dle § 15 odst. 1 vodního zákona rozhodnuto o žádosti Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, podané dne 18. 8. 2017 o vydání stavebního povolení ke stavbě „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300 (dále též jako „žádost“ nebo „žádost o stavební povolení“).

2. Žalobce v prvé řadě namítá, že s prvostupňovým správním orgánem jednal ještě před zahájením správního řízení, byl ubezpečen, že mu bude zahájení tohoto řízení coby nepominutelnému účastníku oznámeno, nicméně správní orgán rozhodoval tajně, bez účasti žalobce coby vlastníka vodního díla, který se o vykonatelnosti rozhodnutí dozvěděl náhodně. Žalobce nebyl uznán účastníkem řízení, nebylo mu umožněno nahlížet do spisu. Ani z postupu žalovaného není zřejmé, zda žalobce je účastníkem předmětného správního řízení či nikoli. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu zcela nesrozumitelné. Žalobce považuje způsob, jakým žalovaný vykládá § 115, resp. 15a vodního zákona za chybný a na rozdíl od žalovaného se domnívá, že je účastníkem řízení ve smyslu § 115 vodního zákona, resp. § 15 správního řádu. Žalobce musí být rovněž účastníkem správního řízení dle § 109 písm. a) a b) stavebního zákona a § 27, § 28 správního řádu. V tomto ohledu pochybily správní orgány obou stupňů. Žalobce správnímu orgánu tvrdil, že se považuje za účastníka řízení, proto mělo být vydáno usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu, proti němuž by se žalobce mohl procesně bránit.

3. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017 byla přenesena práva a povinnosti na SŽDC, ani s úvahou o tom, že žalobce není vlastníkem stavby, tj. účastníkem řízení, kterému by mělo být doručováno do vlastních rukou. Žalobce uvedenou smlouvou SŽDC zmocnil k podání žádosti, vymínil si ovšem, že bude účastníkem správního řízení, SŽDC tudíž neměla oprávnění jednat jménem žalobce. Žalovaný pochybil tím, že se s touto podmínkou nevypořádal. Správní řád, stejně jako zákon vodní a stavební, včetně EIA, hovoří ve věci účastníků zcela jasně, a to i v tom smyslu, že jim má být doručováno do vlastních rukou. O chybném doručování svědčí rovněž sdělení obce Sudoměřice u Tábora z 6. 8. 2018; uvedené obci také správní rozhodnutí doručeno nebylo, ačkoli ji správní orgán za účastníka řízení považoval.

4. Argumentace žalovaného doručením veřejnou vyhláškou dle § 25 odst. 2 správního řádu je dle žalobce zcestná, tento způsob doručování je možný pouze výjimečně, v případech v zákoně výslovně uvedených. Takový případ v projednávané věci nenastal (viz § 25 odst. 1 správního řádu).

5. Odůvodnění žalovaného na str. 6 napadeného rozhodnutí považuje žalobce za účelové, fakticky nepodložené. Žalobce chtěl být účastníkem řízení a důsledně to vyžadoval. Proto také svoji účast v řízení s vodoprávním úřadem v Táboře předem konzultoval a ten mu ji přislíbil. Žalobce nemůže nést důsledky toho, že se vymění pracovnice vedoucí vodoprávní agendu. Žalobce si účast ve správním řízení vymínil i písemně, což dokládá smlouva o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017, která je součástí správního spisu.

6. Argumentace žalovaného, že žalobce se neseznámil s obsahem napadeného rozhodnutí z toho důvodu, že nesledoval úřední desku, je alibistická, neboť žalobce nebyl do okruhu účastníků řízení vůbec zahrnut. Sledování úředních desek všech správních orgánů, které ve věci rozhodují, by bylo časově nereálné a nelze to po žalobci spravedlivě vyžadovat. Správní rozhodnutí mělo být zasláno k vyvěšení ve smyslu § 25 odst. 3 správního řádu obecnímu úřadu v Sudoměřicích, neboť se týká jeho správního obvodu, což se nestalo. Vyvěšení na úřední desce MÚ Tábor by bylo neplatné, protože tam je úřední deska umístěna uvnitř budovy, tj. není přípustná nepřetržitě.

7. Žalovaný s podanou správní žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí. Co se týče tvrzeného účastenství žalobce v řízení o povolení k odběru podzemních vod, žalobce odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Co se týče argumentace ve vztahu k podané žádosti o stavební povolení, žalobce míří často mimo meritum věci, o němž bylo rozhodováno žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobce byl účastníkem stavebního řízení, správní orgán s ním také jednal a v napadeném rozhodnutí vyložil svůj právní názor o typu účastenství žalobce vzhledem ke speciální povaze stavby. Přes zjištěnou vadu doručování k doručení žalobci došlo a podané odvolání je opožděné. Žalovaný rovněž vyloučil absenci zákonem předepsané přístupnosti úřední desky MÚ Tábor.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek ve smyslu § 51 s. ř. s.

9. Žaloba je důvodná.

10. Ze správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti.

11. Prvostupňovým rozhodnutím bylo vydáno povolení ve věci týkající se zřízení vodního díla: „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300, a to k žádosti Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem: Praha 1 – Nové Město, Dlážděná 1003/7, PSČ 11000 (dále také „žadatel“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo vydáno pod bodem 1) povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1. vodního zákona k odběru podzemních vod z vrtané studny umístěné na pozemku parcel. č. 559/2 v k.ú. Sudoměřice u Tábora v rozhodnutím definovaném množství za účelem zásobování bytového domu JP plastic, v.o.s., vepřína ZOD Moraveč u Chotovin a objektu Obecního úřadu Sudoměřice u Tábora. Pod bodem 2) bylo vydáno povolení k odstranění stavby vodního díla podle § 15 odst. 1 vodního zákona, a to zasypáním 4 jímacích objektů (studní) na pozemku parcel. č. 559/2 v k.ú. Sudoměřice u Tábora. Pod bodem 3) bylo vydáno povolení ke stavbě vodního díla dle § 15 odst. 1 vodního zákona – stavby s názvem „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300, konkrétně ke stavbě tří kopaných studní S1, S2 a S3, průměru 1200 mm, hl. 6 m, navzájem propojených, a akumulační nádrže o objemu 7 m3. Vodoprávní řízení vedené pod spisovou značkou S-META 43941/2017/OŽP/VFiř bylo navazujícím řízením, protože je součástí prioritního dopravního záměru „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“, tudíž se dle § 9b odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, (dále zákon EIA) bylo toto navazující řízení považováno správními orgány za řízení s velkým počtem účastníků podle správního řádu. Z uvedeného důvodu bylo napadené rozhodnutí některým účastníkům doručováno veřejnou vyhláškou. Prvostupňové rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce Městského úřadu Tábor dne 14. 12. 2017, sejmuto bylo dne 2. 1. 2018.

12. Odvolání žalobce bylo podáno u vodoprávního úřadu dne 15. 8. 2018. V odvolání se uvádí, že vodoprávní úřad rozhodoval o majetku žalobce, konkrétně o vodním díle, které je jediným zdrojem vody pro část obce Sudoměřice u Tábora s tím, že o tom věděl nejen vodoprávní úřad ale i žadatel, který se dokonce písemně zavázal, že v podané žádosti žalobce uvede jako neopominutelného účastníka řízení. Tento závazek ale žadatel nesplnil, žádost podal, ale žalobce o tom nevyrozuměl. Vodoprávní úřad pak, aniž by se otázkou vlastnických práv k předmětu řízení zabýval, ve věci jednal a vydal rozhodnutí, o kterém žalobce neuvědomil. Řízení tak proběhlo bez jeho vědomí a souhlasu žalobce, tedy v rozporu se zákonem. Tím byla porušena práva žalobce plynoucí například z § 109 písm. a) a b) stavebního zákona, z § 27 a § 28 správního řádu a také ze zákona EIA. Navíc napadené rozhodnutí zbavuje žalobce majetku, takže jsou porušena i práva žalobce, která mu garantuje například Ústava, Listina a další dokumenty vyšší právní síly. Požadavek žalobce na zrušení prvostupňového rozhodnutí pro nezákonnost byl uplatněn u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ten ve věci rozhodl usnesením ze dne 13. 8. 2018, č.j.: 57 A 26/2018-25 tak, že žalobu odmítl projednávat s tím, že ve správním řízení nebyl využit opravný prostředek (odvolání). K problematice, že odvoláním lze napadnout jen rozhodnutí, které nenabylo právní moci soud okázal na ustálenou judikaturu, podle které žádné správní rozhodnutí nemůže nabýt právní moci, pokud nedošlo k jeho řádnému doručení všem účastníkům. To v daném případě znamená, že doložka vykonatelnosti je na napadeném rozhodnutí vyznačena chybně. Žalobce dále poznamenal, že k doručení napadeného rozhodnutí nedošlo ani veřejnou vyhláškou, jak vyplývá z vyjádření obce, které žalobce připojil ke svému odvolání.

13. Ve sdělení obce Sudoměřice u Tábora ze dne 6. 8. 2018 adresovaném žalobci na základě žalobcovy žádosti o sdělení data vyvěšení veřejné vyhlášky - rozhodnutí o povolení ke zřízení vodního díla, vydané dne 13. 12. 2017 Městským úřadem v Táboře, se uvádí, že veřejná vyhláška nebyla na úřední desce v Sudoměřicích u Tábora vyvěšena, neboť ji neobdrželi.

14. K odvolání žalobce se písemností ze dne 11. 9. 2018 vyjádřil žadatel. Uvedl, že žalobci byly známy všechny potřebné skutečnosti týkající se uvedené stavby a náhrady studní již od územního řízení (resp. všem současným členům žalobce, protože v době územního řízení nebyl ještě spolek založen). Se žalobcem bylo nadále jednáno při projednávání projektu stavby pro stavební povolení a byla mu zaslána příslušná dokumentace. Žadatel rovněž vyvinul snahu v rámci stavby splnit požadavky žalobce v okamžiku, kdy jej žalobce upozornil na skutečnost, že nemohl vznést námitky v rámci probíhajícího správní řízení a že má k vydanému rozhodnutí výhrady. Dokladem toho je kupní smlouva ze dne 18. 1. 2016, kde je žalobce výslovně upozorněn, že stávající studně umístěné na pozemku ve vlastnictví České republiky s právem hospodařit pro žadatele budou zrušeny a nahrazeny studněmi novými rovněž na pozemku, s nímž má právo hospodařit žadatel. Dále žadatel připomněl smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017, ve které jsou formulovány potřebné skutečnosti k umožnění realizace náhradních studní a následně k jejich předání.

15. Ze stanoviska vodoprávního úřadu coby prvostupňového správního orgánu k odvolání ze dne 2. 10. 2018 se podává, že prvostupňový správní orgán odvolání posoudil jako nepřípustné. V tomto stanovisku vodoprávní úřad zdůraznil, že žalobce věděl o stavebním záměru, který je předmětem napadeného rozhodnutí s oporou v územním rozhodnutí ze dne 19. 12. 2011, v kupní smlouvě ze dne 18. 1. 2016 a ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017. Vodoprávní úřad pak dále vycházel z toho, že žadatel je investorem stavby a nositelem stavebního povolení včetně povolení k nakládání s vodami a z toho vodoprávní úřad dovodil, že žalobce přenesl své právo hospodaření na investora stavby dle § 126 odst. 1 vodního zákona. Vodoprávní úřad tedy pohlížel na investora jako na vlastníka, a proto žalobce nebyl účastníkem řízení. Vodoprávní úřad účastenství nedovodil ani z hlediska zákona EIA.

16. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka žalobcova účastenství ve správním řízení; k posouzení této otázky se v podstatě vztahují všechny žalobcovy námitky. Z tohoto hlediska soud nejprve posuzoval, zda žalobce měl být zahrnut do okruhu účastníků v případě povolení k odběru vod a dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný, tedy že nikoli. Dle § 115 odst. 16 vodního zákona věty první je „účastníkem řízení o povolení k odběru podzemní vody žadatel a dále osoby podle odstavců 4 a 7“. Dle § 115 odst. 4 vodního zákona „účastníkem řízení jsou též obce, v jejichž územním obvodu může dojít rozhodnutím vodoprávního úřadu k ovlivnění vodních poměrů nebo životního prostředí, pokud tento zákon nestanoví jinak“. Dle § 115 odst. 7 vodního zákona „občanské sdružení má postavení účastníka řízení vedeného podle tohoto zákona, s výjimkou stavebních řízení vedených podle § 15 a řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jestliže písemně požádá o postavení účastníka řízení do 8 dnů ode dne sdělení informace podle odstavce 6. Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup“.

17. Jak správně vyhodnotil žalovaný, žalobce je zapsaný spolek, dříve občanské sdružení, nicméně ustanovení § 115 odst. 7 vodního zákona na vedené řízení přesto nedopadá, jelikož se v projednávané věci jedná právě o stavební řízení i řízení navazující na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, (dále též „zákon EIA“). Zákon EIA, na který je odkazováno, sice upravuje okruh účastníků řízení odlišně, a to dokonce šířeji, nicméně žalobce přesto není účastníkem řízení.

18. Tato výjimka stanovená ve vodním zákoně je provázána se zákonem EIA, který okruh účastníků řízení upravuje šířeji, nicméně žalobce není účastníkem řízení o vydání povolení k odběru podzemní vody ani podle zákona EIA. Dle § 9c odst. 3 zákona EIA pokud se „podáním písemného oznámení přihlásí správnímu orgánu, který navazující řízení vede, do 30 dnů ode dne zveřejnění informací podle § 9b odst. 1, stává se účastníkem navazujícího řízení též a) dotčený územní samosprávný celek, nebo b) dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 “. Dotčenou veřejností se rozumí dle § 3 písm. i) bodu 2 zákona EIA „právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví, a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost, která vznikla alespoň 3 roky před dnem zveřejnění informací o navazujícím řízení podle § 9b odst. 1“. Jak se podává ze správního spisu, písemností prvostupňového správního orgánu ze dne 1. 9. 2017, č. j.: METAB 43943/2017/OŽP/VFiř, byla podána informace dle § 9b odst. 1 zákona EIA a současně bylo oznámeno zahájení vodoprávního řízení v předmětné věci, a to veřejnou vyhláškou. Informace o navazujícím řízení byla na úřední desce Městského úřadu Tábor zveřejněna dne 4. 9. 2017 a sejmuta dne 5. 10. 2017. Z veřejně dostupného výpisu ze spolkového rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, žalobce, tedy spolek LÍŠTÍ z. s., vznikl dne 10. 9. 2015, tj. necelé dva roky přede dnem zveřejnění informací o navazujícím řízení podle § 9b odst.

1. Žalobce tedy nesplňuje jeden z požadavků§ 3 písm. i) bodu 2 zákona EIA, neboť nevznikl alespoň 3 roky přede dnem zveřejnění informace o navazujícím řízení, tudíž není dotčenou veřejností dle § 3 písm. i) bodu 2 zákona EIA, proto se nemohl stát účastníkem řízení. V tomto ohledu tedy nelze přijmout žalobcovu námitku napadající skutečnost, že žalobce nebyl správním orgánem zahrnut mezi účastníky řízení. Žalovaný tedy postupoval správně, když zamítl dle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí, konkrétně proti výroku, kterým byl dle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 vodního zákona povolen odběr podzemní vody z vodního díla „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ SO 71- 71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300 na pozemku parcel. č. 559/2 v k.ú. Sudoměřice u Tábora.

19. Soudu není zřejmé, a žalobce to neuvádí, kdy a jakým způsobem mu mělo být správním orgánem přislíbeno, že bude účastníkem správního řízení ve věci. Ze správního spisu však žádné indicie neukazují na to, že by bylo správním orgánem jednáno tajně, s úmyslem pominout žalobce coby účastníka řízení. Co se týče napadeného rozhodnutí, soud obecným přezkumem neshledal jeho nesrozumitelnost, přičemž žalobce nekonkretizuje, z jakých skutečností nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí dovozuje. Z napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, jakým způsobem žalovaný posoudil účastenství žalobce v projednávané věci, když z výroku i z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že žalobce nebyl shledán účastníkem řízení o povolení k odběru podzemních vod. Co se týče stavebního řízení podle § 15 vodního zákona, žalobce byl shledán účastníkem tohoto řízení, a to dle § 109 písm. d) a e) stavebního zákona z titulu vlastnictví ke stavbě, která není dotčena přeložkou. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno veřejnou vyhláškou v pátek dne 29. 12. 2017. Žalobcovo odvolání ze dne 15. 8. 2018 podané téhož dne u vodoprávního úřadu bylo shledáno opožděným, protože patnáctidenní lhůta běžící ode dne 29. 12. 2017 uplynula dnem 15. 1. 2018. Žalobcovo odvolání tudíž žalovaný dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl. S ohledem na shora uvedené soud nepřijal první žalobcovu námitku.

20. Soud přijal námitku žalobce v části mířící do účastenství žalobce ve stavebním řízení. Ze správního spisu se podává, že územním rozhodnutím vydaným Městským úřadem Votice, odborem výstavby a územního plánování, dne 19. 12. 2011, č. j.: 3075/11/Výst/Ja, (dále také „územní rozhodnutí ze dne 19. 12. 2011“) byla umístěna stavba „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“, jejíž součástí jsou pod bodem 8) i stavební objekty „Trubní a ostatní inženýrské sítě“, včetně stavebního objektu „SO 71-71-03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300“, tj. vodního díla.

21. Dne 18. 1. 2016 byla uzavřena kupní smlouva o koupi nemovité věci č. 2 mezi obcí Sudoměřice u Tábora jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. Předmětem kupní smlouvy je vodní dílo – čtyři kopané studny na pozemku parcel. č. 558 v k. ú. Sudoměřice u Tábora a vodovod Sudoměřice u Tábora, rozvod vody, rozvodný vodovodní řad v délce cca 1345 m (dále též „kupní smlouva ze dne 18. 1. 2016“). Uzavřením kupní smlouvy ze dne 18. 1. 2016 v bodě IV. 3. vzal žalobce na vědomí upozornění prodávajícího, že bylo vydáno územní rozhodnutí ze dne 19. 12. 2011 o tom, že v rámci stavby „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ budou čtyři kopané studny na pozemku p. č. 558 v k. ú. Sudoměřice u Tábora přeloženy na pozemek parcel. č. 559/2 v k. ú. Sudoměřice u Tábora.

22. Dne 13. 4. 2017 byla uzavřena Smlouva o smlouvě budoucí o předání a převzetí stavebního objektu SO 71-71-03 č. BDS /Sudoměřice/ SO 71-71-03/2017 mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizací, jako budoucím předávajícím a současně investorem stavby „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“, a spolkem LÍŠTÍ z. s. jako budoucím přejímajícím a vlastníkem stavby čtyř kopaných studní umístěných na pozemku parcel. č. 558 v k.ú. Sudoměřice u Tábora (dále též „smlouva o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017“). Zde je stavební záměr SO 71-71- 03 Sudoměřice – Červený Újezd, náhrada studní v Sudoměřicích v km 95,300, popsán jako přeložka vodárenského objektu ve smyslu § 24 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). Žalobce jako vlastník vodárenského objektu vyslovil souhlas, aby uzavřená smlouva byla podkladem pro správní řízení, jako prokázání práva provést přeložku ve smyslu § 24 odst. 1 a odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Žadatel jako stavebník se také zavázal, že žalobce uvede jako účastníka řízení.

23. Dne 18. 8. 2017 byla u vodoprávního úřadu podána žádost o stavební povolení ke shora označenému vodnímu dílu. Žadatel do seznamu účastníků řízení žalobce neuvedl.

24. V prvostupňovém rozhodnutí vodoprávní úřad vymezil účastníky řízení dle § 109 stavebního zákona a § 27 správního řádu, přičemž žalobce do výčtu účastníků nezahrnul. Vzhledem k tomu, že se jednalo o navazující řízení, neboť je součástí prioritního dopravního záměru „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“, a tudíž se dle § 9b odst. 3 zákona EIA toto navazující řízení vždy považuje za řízení s velkým počtem účastníků podle správního řádu, bylo napadené rozhodnutí některým účastníkům doručováno veřejnou vyhláškou.

25. Samostatně bylo žalobci, k jeho žádosti o informaci, napadené rozhodnutí doručeno dne 19. 7. 2018, a to prostřednictvím písemnosti Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí, ze dne 13. 7. 2018, č. j.: METAB 37699/2018/OŽP/VFiř.

26. Žalobce se vymezil proti tvrzení žalovaného o tom, že smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017 byla přenesena práva a povinnosti na žadatele, a tudíž žalobce není účastníkem řízení, kterému by mělo být doručováno do vlastních rukou. S touto námitkou se soud ztotožnil, jak je uvedeno shora. Žalovaný se mylně domnívá, že když žalobce ve smyslu § 126 odst. 1 vodního zákona přenesl smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017 v části stavby, která má být přeložena, na žadatele práva a povinnosti vyplývající z § 15 vodního zákona, a nebyl tudíž stavebníkem dle § 109 písm. a) stavebního zákona, nemělo se mu z tohoto titulu dle § 115 odst. 5 stavebního zákona doručovat napadené rozhodnutí do vlastních rukou.

27. Dle § 109 písm. a) stavebního zákona v rozhodném znění, je účastníkem „stavebního řízení a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem, c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, může-li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku nebo stavbě na něm právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno“. Žadatele lze nepochybně považovat za účastníka řízení ve smyslu § 109 písm. a) stavebního zákona, na základě čehož mu bylo doručováno. Účastníkem předmětného řízení měl být ovšem též žalobce.

28. Není zde pochyb o vlastnictví žalobce k vodnímu dílu (viz kupní smlouva ze dne 18. 1. 2016), tj. čtyřem kopaným studním na pozemku p. č. 558 v k. ú. Sudoměřice u Tábora. Ze smlouvy kupní je sice zřejmé, že žalobce byl srozuměn s vydáním územního rozhodnutí ze dne 19. 12. 2011 v tom smyslu, že v rámci stavby „Modernizace trati Sudoměřice – Votice“ budou tyto čtyři kopané studny přeloženy na pozemek parcel. č. 559/2 v k. ú. Sudoměřice u Tábora, to však na účastenství žalobce ve správním řízení v předmětné věci ničeho nemění. Co se týče smlouvy o smlouvě budoucí, nelze akceptovat právní názor žalovaného, že žalobce přenesl ve smyslu § 126 odst. 1 vodního zákona na žadatele práva a povinnosti vyplývající z § 15 vodního zákona, a to v části stavby, která má být přeložena. Nelze se ztotožnit s rovněž s argumentací žalovaného, že na žadatele mělo být pohlíženo jako na vlastníka, a proto žalobce nebyl účastníkem řízení. Z předmětné smlouvy se toliko podává (čl. II. bod 4.), že slouží jako podklad pro správní řízení k prokázání práva provést přeložku vodovodu ve smyslu § 24 odst. 1 a 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Uvedenou smlouvou tedy žalobce pouze vyslovil písemný souhlas s přeložkou vodárenského objektu a s tím, aby smlouva o smlouvě budoucí sloužila jako podklad pro správní řízení co do prokázání práva provést přeložku ve smyslu § 24 odst. 1 a 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, nikoli s tím, aby žalobce nebyl zahrnut mezi účastníky řízení, a to zejména za situace, kdy krom přeložky vodovodu došlo i k zasypání čtyř shora specifikovaných studní ve vlastnictví žalobce. Žalobce touto smlouvou o budoucím převodu vyvolaných investic dokonce vyslovil vůli být účastníkem správního řízení, když zavázal žadatele, že ho jako účastníka předmětného řízení uvede, což ovšem žadatel neučinil. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobce, neboť je to správní orgán, nikoli osoba soukromého práva, kdo vymezuje okruh účastníků správního řízení. Za daných okolností se žalovaný nemůže dovolávat ustanovení § 126 odst. 1 vodního zákona, neboť ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017 se nepodává, že by jí byla na žadatele přenesena práva a povinnosti vyplývající z § 15 vodního zákona, tudíž že by se na něj mělo hledět jako na vlastníka stavebního objektu. Předmětem smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017 je dále závazek žadatele coby budoucího předávajícího předat žalobci coby budoucímu přejímajícímu bezúplatně dokončený vodárenský objekt, přičemž žalobce se coby budoucí přejímající mj. zavázal jej převzít. Uvedená práva a povinnosti blíže specifikovaná předmětnou smlouvou ovšem rovněž ničeho nemění na účastenství žalobce ve správním řízení.

29. Dle § 15 odst. 1 vodního zákona k „provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich zrušení a odstranění je třeba povolení vodoprávního úřadu“. Při stanovení okruhu účastníků stavebního řízení vychází stavební úřad z úpravy zakotvené ve stavebním zákoně, kterou je třeba vnímat jako úpravu speciální vůči obecné úpravě dané správním řádem. Obecná úprava dle správního řádu se uplatní pouze v rovině povinného rozlišení tzv. hlavních a vedlejších účastníků. Za hlavního účastníka, kterému přísluší ve smyslu správního řádu postavení podle § 27 odst. 1 správního řádu, a kterého je stavební úřad povinen označit ve výrokové části stavebního povolení, bude třeba považovat stavebníka, jemuž je pravomocným stavebním povolením zakládáno veřejnoprávní oprávnění k provedení stavby. Postavení hlavních účastníků přísluší též osobám uvedeným v § 109 písm. b) až d) stavebního zákona. Vedlejšími účastníky budou ve smyslu stavebního zákona osoby uvedené pod § 109 písm. e) a f) stavebního zákona. Osoby, jimž bude v navrhovaném stavebním řízení příslušet postavení účastníků, je primárně povinen označit žadatel již v žádosti o stavební povolení. Subjektem, který stanovuje okruh účastníků správního řízení zahájeného dnem podání žádosti, je však stavební úřad. Prvotně správní orgán proto určuje okruh osob, jimž postavení účastníka přísluší nesporně, tedy stavebníka a vlastníka stavby, na které má být provedena změna, pokud jde osobu od stavebníka odlišnou.

30. Jak se podává z prvostupňového rozhodnutí, za účastníky řízení o povolení a odstranění vodního díla byli označeni žadatel jako stavebník dle § 109 písm. a) vodního zákona, resp. § 27 odst. 1 správního řádu, dle § 109 písm. c) vodního zákona, resp. § 27 odst. 2 správního řádu pak rovněž vlastníci pozemků přímo dotčených stavbou, resp. vlastníci sousedních pozemků a staveb na nich (obec Sudoměřice u Tábora). Dotčené veřejnosti dle § 9c zákona EIA bylo doručováno veřejnou vyhláškou. Žalobce mezi účastníky zahrnut nebyl, v čemž správní orgán chyboval. Prvostupňovým rozhodnutí bylo mimo jiné rozhodováno o odstranění vodního díla, tj. konkrétně čtyř studní ve vlastnictví žalobce. Žalobci přesto nebylo doručováno. Jak je výše opakovaně konstatováno, ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 13. 4. 2017 se toliko podává, že slouží jako podklad pro správní řízení k prokázání práva provést přeložku vodovodu ve smyslu § 24 odst. 1 a 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Dle tohoto ustanovení lze přeložkou vodovodu nebo kanalizace provést toliko s písemným souhlasem vlastníka vodovodu nebo kanalizace, jedná se tedy o splnění zákonné podmínky provedení přeložky, nikoli o vyslovení souhlasu s tím, aby na žadatele byla přenesena práva a povinnosti vyplývající z § 15 vodního zákona, který upravuje podmínky vodoprávního řízení. Předmětná smlouva nezmocňuje žadatele ani správní orgán k tomu, aby bylo se žadatelem jednáno namísto žalobce, a to zejména ve vztahu k odstranění vodního díla, tj. čtyř studní ve vlastnictví žalobce, zasypáním. Správní orgán tak pominul žalobce jako vlastníka vodního díla, tj. hlavního a neopomenutelného účastníka řízení, jemuž mělo být doručováno do vlastních rukou. Jak se podává z napadeného rozhodnutí, odstraněním studní se žalovaný v tomto ohledu vůbec nezabýval. Správní orgán se účastenstvím žalobce nezaobíral ani do té míry, aby za situace, kdy žalobce tvrdil, že je účastníkem řízení, postupoval v souladu s § 28 správního řádu, a tedy vydal usnesení o tom, zda žalobce je či není účastníkem správního řízení, čímž by mu poskytl možnost procesní obrany. Rovněž vyjádření obce Sudoměřice u Tábora ze dne 6. 8. 2018 vypovídá o problémech s doručováním prvostupňového rozhodnutí, když obec, coby účastník řízení v prvostupňovém rozhodnutí uvedený, k dotazu žalobce sdělila, že toto rozhodnutí nezveřejnila veřejnou vyhláškou, neboť ho neobdržela.

31. Co se týče samotného doručování veřejnou vyhláškou, resp. skutečnosti, že rozhodnutí nebylo vyvěšeno na úřední desce OÚ Sudoměřice u Tábora, prvostupňové rozhodnutí mělo být vyvěšeno na úřední desce zmíněné obce dobu 15 dnů, jak se podává ze samotného rozhodnutí (str. 7). Není pochyb o tom, že k vyvěšení nedošlo, což konstatovala jednak obec samotná, jednak to nepopírá ani žalovaný. Ten však v napadeném rozhodnutí pouze konstatuje, že nevyvěšení na úřední desce obce Sudoměřice u Tábora sice vadou je, ta ale nemá vliv na doručení napadeného rozhodnutí.

32. Dle § 25 odst. 2 správního řádu se doručení „veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé“. Dle odst. 3 tohoto ustanovení jde-li „o řízení, ve kterém se veřejnou vyhláškou doručuje ve správních obvodech několika obcí, správní orgán, který písemnost doručuje, ji nejpozději v den vyvěšení zašle též příslušným obecním úřadům, které jsou povinny písemnost bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je den vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Jinak platí ustanovení odstavce 2 obdobně…“. Odstavec třetí tohoto ustanovení tedy pamatuje na případy, kdy se veřejnou vyhláškou doručuje ve správních obvodech několika obcí (zejména o případy řízení s velkým počtem účastníků, viz § 144). Správní orgán, který písemnost doručuje, v těchto případech písemnost nejpozději v den vyvěšení (tj. v den, kdy byla písemnost, resp. oznámení, vyvěšena na úřední desce tohoto správního orgánu) zašle též obecním úřadům obcí, v jejichž správních obvodech má být písemnost doručena. Tyto obecní úřady písemnost bezodkladně vyvěsí na svých úředních deskách po dobu nejméně 15 dnů. Podstatné však je, že dnem vyvěšení, tedy dnem, který je rozhodný pro běh patnáctidenní lhůty, po jejímž uplynutí se písemnost považuje za doručenou, je den vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje, v projednávané věci jím byl prvostupňový správní orgán, který uvedené rozhodnutí na své úřední desce vyvěsil. Návrh se tímto dostal do právní sféry jeho adresátů (byl jim oznámen), a to způsobem stanoveným v § 25 téhož zákona, tudíž na výzvu v něm učiněnou mohli reagovat. Ze správního spisu nic nenasvědčuje tomu, že by úřední deska prvostupňového správního orgánu byla umístěna uvnitř budovy, jak namítá žalobce. Žalovaný do vyjádření k žalobě konkretizoval, že tato se nachází v Táboře, na budově Žižkovo náměstí č. 11 a je přístupná 24 hodin denně. Současně byl zajištěn dálkový přístup, tedy byla splněna další podmínka téhož ustanovení, že písemnost „se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé“.

33. Krajský soud připomíná, že na shora uvedených závěrech nezměnilo nic ani přezkumné řízení ve věci, kterým byl výrok prvostupňového rozhodnutí změněn tak, že výrok 2. byl zrušen, nicméně jeho text byl de facto přesunut do původního výroku 3. jako odrážka devátá v podobě: „ - v rámci projektu budou odstraněny 4 jímací objekty (studny) na pozemku parcel. č. 558 v k.ú. Sudoměřice u Tábora“ (rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2019, č.j. KUJCK 42965/2019/19). Významnou ve vztahu ke shora řečenému není ani skutečnost, že žadatel žádal o povolení novostavby, nikoli o povolení odstranění stavby, a to za situace, že nebylo zohledněno vlastnické právo žalobce k odstraňovanému vodnímu dílu. Nelze se v tomto ohledu ztotožnit se závěrem žalovaného o tom, že byť fakticky dojde k odstranění stávajících 4 jímacích objektů (studní) na pozemku parcel. č. 558 v k. ú. Sudoměřice u Tábora, právně k odstranění žádné stavby nedochází, neboť se zde „vytváří“ nová stavba, která slouží a musí sloužit stále k totožnému účelu, ke kterému sloužila. Takový závěr by snad bylo možné akceptovat za situace, kdy by byl žalobce jako vlastník studní o zahájeném řízení řádně vyrozuměn. Je pochopitelné, že přeložkou musí být zajištěno řádné připojení studní a práce se provádějí tak, aby přerušení dodávky vody bylo co nejkratší, nicméně toto se děje až v okamžiku, kdy je o věci rozhodnuto. Takové rozhodování však nemůže být vedeno nezákonně, na úkor třetích osob.

34. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch, proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 3.000 Kč představující zaplacený soudní poplatek a 44 Kč za uhrazené poštovné. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů ve smyslu § 60 odst. 5 nepřiznává, neboť jí nebyla soudem uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí vznikly náklady.

Poučení