50 A 70/2018 - 53

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: Ing. M. J. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice sídlem nám. Přemysla Otakara II. č. 1/1, České Budějovice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného vůči žalobci, spočívající ve zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách statutárního města České Budějovice v souvislosti s jeho žádostí o informace ze dne 23. 11. 2016, a to od jejich uveřejnění nejméně do 29. 8. 2018, byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 600 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 13. 9. 2018 se žalobce ve smyslu § 82 věty poslední zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá deklaratorního určení nezákonnosti zásahu spočívajícího v tom, že žalovaný zveřejnil jeho osobní údaje, a to konkrétně jméno, příjmení, datum narození, adresu trvalého pobytu a adresu jeho bydliště, které byly uvedeny v upřesněném znění jeho žádosti o informace ze dne 23. 11. 2016, na webových stránkách statutárního města České Budějovice minimálně do 29. 8. 2018, kdy žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu týkající se nezákonnosti shora uvedeného postupu.

2. Žalobce se o zveřejnění svých osobních údajů a jejich snadné dostupnosti na síti Internet dozvěděl od blízkého přítele. Takový způsob zveřejnění osobních údajů považuje žalobce za nezákonný zásah do jeho soukromí a práva na ochranu osobních údajů, neboť každý, kdo si prohlížel oficiální webové stránky žalovaného, se mohl seznámit s tím, kde se nachází bydliště žalobce, jak je žalobce starý a kdy má narozeniny, jakož i s tím, co bylo obsahem jeho žádosti, která se může jevit jako hloupá či obstrukční. Zveřejňování osobních údajů žalobce může vést k atakům vůči němu ze strany veřejnosti, které žalobce nebo jeho činnost může vadit.

3. Subjekt povinný k poskytnutí informací žalobcem požadovaných na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“) nebyl oprávněn osobní údaje žalobce coby žadatele o informace zveřejnit, jeho povinností bylo zveřejnit toliko anonymizované poskytnuté informace. K tomuto žalobce odkázal na konkrétní ustanovení informačního zákona a dále na Metodické doporučení k postupu povinných subjektů podle zákona o svobodném přístupu k informacím, v němž byla výslovně konstatována povinnost anonymizovat osobní údaje, a to především údaje o žadateli. Žalobce přitom ke zveřejnění či zpřístupnění svých osobních údajů nedal souhlas a nedopadá na něj ani výjimka stanovená zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Z uvedených důvodů došlo ke zveřejnění osobních údajů žalobce bez jeho souhlasu na oficiálních webových stránkách žalovaného v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, v rozporu s informačním zákonem i v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tedy i s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, v důsledku došlo též k porušení čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.

4. Závěrem žalobce a jeho právní zástupce vyjádřili nesouhlas se zveřejňováním jejich osobních údajů na webu Nejvyššího správního soudu a navrhli naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. K tomuto nesouhlasu bylo upřesněno, že se nejedná o žalobní námitky, nýbrž o upozornění adresované Nejvyššímu správnímu soudu.

5. Součástí žalobního návrhu byla dále kopie printsreenu webového vyhledavače Google, na níž jsou patrné výsledky vyhledávání zadaného spojení „č. b. j. m.“. Prvním vyhledaným výsledkem je odkaz na webové stránky žalovaného, kde se přímo nachází žalobcem vyhledávané pojmy, jeho jméno a příjmení, datum narození a adresa. Dále se uvádí, že dotčená webová stránka byla navštívena dvakrát, poslední návštěva proběhla dne 21. 4. 2018. Přílohou žaloby je dále kopie písemnosti označené jako „Upřesnění žádosti o poskytnutí informací“, předžalobní výzva žalobce ze dne 29. 8. 2018 adresovaná žalovanému a kopie Metodického doporučení k postupu povinných subjektů podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě učinil nesporným tvrzení žalobce o tom, že ke dni 29. 8. 2018 byl na webových stránkách žalovaného dostupný dokument „Upřesnění žádosti o poskytnutí informací“, obsahující osobní údaje žalobce. K uveřejnění tohoto dokumentu došlo v rámci plnění povinnosti žalovaného stanovené mu informačním zákonem, kdy bylo ve vztahu k předmětné žádosti zajišťováno uveřejnění poskytnutých informací. Uveřejněný dokument žalovaný z webových stránek stáhnul v tentýž den, kdy obdržel předžalobní výzvu žalobce.

7. V další části vyjádření žalovaný ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na náhradu nákladů soudního řízení navrhl využít postup dle § 60 odst. 7 s. ř. s. a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznat, neboť v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné spočívající ve zjevném zneužití práva na soudní ochranu žalobcem. Zneužití práva žalovaný spatřuje v účelu jednání žalobce, kterým není deklarace nezákonnosti jednání žalovaného, nýbrž snaha obohatit se na úkor žalovaného prostřednictvím soudního rozhodnutí o nákladech řízení. Takový postup žalovaný označil za hrubě odporující principu rozumného uspořádání společenských vztahů ve smyslu konkrétní judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalovaný dále popsal dlouhodobou činnost žalobce, která dle jeho názoru svědčí o konstatované účelovosti jeho jednání, které je vedeno pouze snahou obohatit se.

8. Krajský soud usnesením ze dne 29. 10. 2018, č.j. 50 A 70/2018 – 18 žalobu jako opožděnou odmítl, a to s odkazem na žalobcem předloženou kopii printscreenu webové stránky Google, na základě níž mělo být zjištěno, že osobní údaje žalobce jsou na webových stránkách žalovaného uveřejňovány. Obsahem uvedené kopie je datum, kdy bylo zjištěno, že osobní údaje žalobce jsou veřejně dostupné. Právě s ohledem na toto konkrétní datum krajský soud učinil závěr o tom, že žaloba byla žalobcem uplatněna po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční subjektivní lhůty pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu.

9. Uvedené rozhodnutí krajského soudu bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č.j. 1 As 382/2018 – 39 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na webové adrese www.nssoud.cz) zrušeno a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007 sp. zn. III. ÚS 93/06 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010 č.j. 7 Afs 63/2010 – 65 konstatoval, že krajský soud pochybil, pokud žalobu z důvodu opožděnosti odmítl, aniž by měl v řízení postaveno na jisto, kdy nastal počátek běhu lhůty pro její uplatnění. Jestliže krajský soud neseznámil žalobce s vlastními pochybami o včasnosti žaloby a nedal mu možnost přednést relevantní argumentaci dokládající její včasnost, učinil tak své rozhodnutí překvapivým.

10. Krajský soud v intencích zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přípisem ze dne 6. 3. 2019 žalobce seznámil se svými pochybnostmi stran včasnosti projednávané žaloby a vyzval jej, aby ve stanovené lhůtě sdělil své stanovisko k takto předestřeným pochybnostem a doložil důvody, pro které shledává svou žalobu včasnou.

11. V reakci na uvedenou výzvu obdržel krajský soud dne 20. 3. 2019 sdělení žalobce, jehož prostřednictvím je uváděno, že printscreen výsledků vyhledávače Google nepořídil žalobce, nýbrž jeho advokátní koncipient T. B., jehož čestné prohlášení o této skutečnosti je součástí podání žalobce. Uvedené žalobce osvědčuje taktéž tím, že z dotčeného prinscreenu je zřejmé, že k účtu Google byl přihlášen uživatel, jehož křestní jméno začíná na „T“. Teprve až na základě sdělení tohoto advokátního koncipienta, ke kterému došlo bezprostředně před podáním předžalobní výzvy, se žalobce o zveřejňování svých osobních údajů dozvěděl. Krajský soud v řízení neprovedl žádné důkazy o tom, že by printscreen pořídil přímo žalobce. Z tohoto důvodu je s odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího správního soudu nutno presumovat včasnost podané žaloby.

12. Žalovaný v reakci na uvedené podání žalobce označil jeho tvrzení dokládající včasnost podané žaloby za absurdní a ze strany žalobce zjevně účelové. Ze strany žalobce jde o soustavnou činnost, cíleně vyhledávající žalobní příležitosti. Tvrzení, dle něhož měl prinscreen pořídit advokátní koncipient svědčí o systematičnosti, když je zřejmé, že toto vyhledávání pro žalobce provádí advokátní kancelář. Je zcela irelevantní, kdo printscreen pořídil, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti na straně žalobce a celkový rámec jeho činnosti je zjevné, že osoby žalobce a advokáta jsou ve své činnosti významným způsobem provázány.

13. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žádostí doručenou žalovanému dne 7. 11. 2016 požádal žalobce na základě informačního zákona o zaslání kopie protokolu o ústním jednání, kopie úředního záznamu sepsaného policisty a kopie obsahu spisu vedeného ve věci sp. zn. 7133, 7489/16 Ha. Přílohou uvedené žádosti byl dokument označený jako „odvolani.pdf“ obsahující rovněž žádost o informace z dotčeného řízení, avšak v odlišném rozsahu. Výzvou ze dne 10. 11. 2016 byl žalobce žalovaným vyzván k upřesnění žádosti, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní informace jsou žalobcem požadovány. Žalobce v reakci na uvedenou výzvu upřesnil dne 23. 11. 2016 svou žádost o informace, přičemž svůj podpis doplnil údajem o datu narození a údajem obsahujícím konkrétní adresu, která byla žalobou blíže specifikována jako adresa trvalého bydliště a pobytu žalobce. Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2016 byla žádost žalobce částečně odmítnuta s tím, že žadateli nebudou poskytnuty osobní údaje osob uvedených v požadovaných dokumentech. Písemností ze dne 25. 11. 2016 byl žalobce současně vyrozuměn o zaslání jím požadovaných informací v anonymizované podobě.

14. Krajský soud se zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. a hodnotil, zda se v dané věci jednalo o shora vymezený nezákonný zásah žalovaného. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

15. Žaloba je důvodná.

16. Krajský soud se v prvé řadě zabýval včasností projednávané žaloby, o níž svým předchozím postupem vyjádřil pochybnosti, a to s ohledem na kopii printscreenu webové stránky vyhledavače Google, která byla samotným žalobcem předložena, a z níž jsou patrné výsledky vyhledávání zadaného spojení „č. b. j. m.“ a datum, kdy byly výsledky tohoto vyhledávání pořízeny. Žalobce v tomto směru k výzvě krajského soudu uvedl, že výsledky tohoto vyhledávání nebyly pořízeny jeho osobou, nýbrž advokátním koncipientem, který jej s těmito výsledky seznámil až před podáním předžalobní výzvy. Žalobce se tudíž o zveřejňování svých osobních údajů dozvěděl až v době následující a žaloba tak byla podána v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy se žalobce o nezákonném zásahu dozvěděl, přičemž je současně poukazováno na to, že žalobu bylo lze uplatnit až do 29. 10. 2018, neboť je nesporné, že osobní údaje žalobce byly na webových stránkách žalovaného zveřejněny nejméně do 29. 8. 2018.

17. Krajský soud s ohledem na žalobcem přednesená tvrzení, jimiž vyvracel pochybnosti soudu stran včasnosti podané žaloby, dospěl k závěru, že žalobu je nutno označit za včasnou, neboť nelze postavit najisto, že to byl právě žalobce, kdo dne 21. 4. 2018 zjistil, že ke zveřejnění jeho osobních údajů na webových stránkách žalovaného došlo. Z tohoto důvodu je s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího správního soudu (viz např. rozhodnutí ze dne 9. 12. 2015 č.j. 10 As 180/2015 – 64) nutno vycházet ze skutečnosti, že žalobce se o zveřejnění svých osobních údajů na webových stránkách žalovaného dozvěděl od svého koncipienta až před podáním předžalobní výzvy, k níž došlo dne 29. 8. 2018 (dle čestného prohlášení dotčeného koncipienta tuto skutečnost žalobci sdělil dne 20. 8. 2018).

18. Co se týče skutkové stránky věci, má soud za zjištěný skutkový stav prezentovaný v žalobě, kdy na základě žádosti žalobce o informace, která byla k výzvě žalovaného žalobcem upřesněna podáním ze dne 23. 11. 2016, došlo v blíže neurčené době ke zveřejnění této žádosti včetně osobních údajů v ní obsažených na oficiálních webových stránkách žalovaného, a to nejméně ke dni 29. 8. 2018, kdy dle tvrzení žalovaného došlo na základě obdržené předžalobní výzvy žalobce ke stažení dotčeného dokumentu z webových stránek. Uvedený skutkový stav není mezi stranami sporný, jak vyplývá i z vyjádření strany žalované.

19. Podle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Žalovaný k žádosti žalobce na svých webových stránkách kromě požadovaných informací zveřejnil též samotnou žádost žalobce o informace obsahující mimo jiné i jeho výše zmíněné osobní údaje. Žalovaný pak následně v reakci na předžalobní upomínku žalobce doručenou mu dne 29. 8. 2018 napravil stav a žádost žalobce o informace obsahující žalobcovy osobní údaje ze svých webových stránek stáhnul. Z vyjádření žalovaného vyplynulo, že si je vědom nesprávného postupu a učinil nápravu závadného stavu. Krajský soud s ohledem na zmíněné skutečnosti konstatuje, že žalovaný nejméně do dne 29. 8. 2018 uveřejnil osobní údaje žalobce, konkrétně jméno, příjmení, adresu jeho trvalého bydliště a pobytu a datum narození, na veřejně přístupných webových stránkách, čímž jednal v rozporu s § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím.

20. Podle § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím tak informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Z citovaného ustanovení jednoznačně plyne, že žalovaný jako povinný subjekt navzdory povinnosti zveřejnit požadovanou informaci - nikoliv tedy samotnou žádost o informace - musí také respektovat právní předpisy upravující ochranu osobních údajů žadatele. Přičemž takovým právním předpisem je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který však v žádném ustanovení neumožňuje povinnému subjektu zveřejňovat osobní údaje.

21. Podle § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Z dikce předmětného ustanovení jednoznačně plyne, že údaje zveřejněné žalovaným byly osobními údaji.

22. Krajský soud vycházel při posuzování důvodnosti projednávané žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65 publ. pod č. 603/2005, který je i po novelizaci ustanovení § 82 s. ř. s. po 1. 1. 2012 využitelný, z něhož vyplývá: „Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.” 23. Ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu se však lze domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají nebo nehrozí jejich opakování, v takovém případě se lze u soudu domáhat určení, že provedený zásah byl nezákonný. Tak je tomu i v nyní projednávané věci, kdy se žalobce domáhá pouze vydání deklaratorního výroku o tom, že zásah žalovaného, spočívající ve zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného, a tím narušení osobní sféry žalobce, byl nezákonný.

24. Krajský soud přistoupil k posuzování splnění jednotlivých podmínek nezákonného zásahu stanovených právní normou, přičemž musí dojít k naplnění všech podmínek současně, aby mohla být žaloba posouzena jako důvodná. Krajský soud spatřuje ve zveřejnění osobních údajů žalobce nejméně do 29. 8. 2018 na veřejně přístupných webových stránkách žalovaného za přímé zkrácení na jeho právech, konkrétně na jeho právu na ochranu soukromí, čímž došlo k zásahu do jeho právní sféry. Žalovaný nebyl oprávněn k takovému jednání a mohl se tak dopustit porušení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů, neboť byl povinen zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. Zpracovávat k jinému účelu lze osobní údaje jen v mezích ustanovení § 3 odst. 6, nebo pokud k tomu dal subjekt údajů předem souhlas, přičemž lze polemizovat, zda ze strany žalovaného nedošlo v daném případě k překročení oprávnění týkajícího se zpracování osobních údajů. S jistotou lze dále tvrdit, že postup žalovaného zcela zjevně nebyl rozhodnutím, nýbrž zásahem, čili i druhá, třetí a čtvrtá podmínka jsou splněny. Stejně tak i pátou podmínku lze mít za splněnou, neboť nezákonný zásah ze strany žalovaného byl namířen přímo proti žalobci, neboť se týkal jeho osobních údajů. Krajský soud dále poukazuje na § 4 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, který explicitně stanoví, jaká jednání jsou myšlena souslovím zpracování osobních údajů: Zpracováním osobních údajů (se rozumí) jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace. Z uvedeného vyplývá, že za zpracování osobních údajů k jinému účelu je považováno i jejich zpřístupnění, neboť právě zpřístupnění je podřazeno pod pojem zpracování osobních údajů.

25. Vzhledem k tomu, že ke dni rozhodování soudu tvrzený zásah již netrvá, soud rozhodoval pouze o určení, zda byl zásah žalovaného nezákonný. Pro soud je v řízení o zásahové žalobě rozhodující skutkový a právní stav v době jeho rozhodování, avšak pokud soud rozhoduje pouze o určení, že provedený zásah byl nezákonný, vychází soud ze skutkového a právního stavu v době zásahu, což vyplývá z § 87 odst. 1 věta druhá s. ř. s.

26. Krajský soud má za to, že skutkový stav byl dostatečně určitě zjištěn a nevyvstávají o něm žádné pochybnosti. Právní stav věci spočíval ve zveřejnění osobních údajů žalobce bez právního podkladu. K obdobné věci se již vyjádřil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 6. 2017, č. j. 8 A 46/2017-27: „Jelikož žalovaný jednal jako veřejná instituce, byl povinen respektovat skutečnost, že je oprávněn konat jen to, co je mu zákonem výslovně svěřeno. Jelikož předmětné zveřejnění žalobcových osobních údajů mu svěřeno nebylo, nezákonně zasáhl do žalobcových práv.“ 27. Na závěr krajský soud ke sdělení žalobce spočívajícímu v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci sděluje, že jím uváděné skutečnosti nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k nim vyjadřoval. Je možno připomenout závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29 (jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně použít také v této věci): „Jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu zapsána ve veřejně přístupné seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. Václava Voříška. Pokud se Mgr. Václav Voříšek cítí být „sekundárně viktimizován“, je-li Nao 119/2017 spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.“ Ostatně odkázat lze i na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, který mj. řešil zákonnost zveřejnění rozsudku zdejšího soudu na webových stránkách Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že publikace rozsudků správních soudů v současné podobě je v souladu se zákonem. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2019, č.j. 7 As 524/2018 – 42, odmítnuta.

28. Krajský soud uzavírá, že zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného nejméně do 29. 8. 2018 bylo nezákonným zásahem, neboť byly splněny všechny kumulativní podmínky pro konstatování nezákonného zásahu, vyjma 6. podmínky. Domáhá-li se žalobce deklaratorního výroku, pak platí výjimka pro podmínku šestou a kumulativní splnění podmínek se omezuje pouze na podmínku 1. až 5., což bylo konstatováno již v odstavci 23. Soud pečlivě zvážil projednávanou věc a dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce byl zkrácen na svých právech.

29. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl skutečnosti, ze kterých dovozuje naplnění předpokladů pro postup dle § 60 odst. 7 s. ř. s., dle něhož může soud, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům zcela nebo zčásti nepřiznává. Tyto důvody shledal žalovaný v tom, že k odstranění osobních údajů došlo bezprostředně poté, co žalovaný obdržel předžalobní upomínku žalobce a dále v charakteru činnosti žalobce, která dle žalovaného z konkrétních důvodů nese znaky soustavnosti a je vedena toliko cílem získat majetkový prospěch, účelem podané žaloby je tak pouze přiznání náhrady nákladů řízení a jedná se tak o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. S touto argumentací se však nelze ztotožnit, neboť žalobci nelze klást k tíži uplatnění jeho ústavně garantovaného práva na přístup k soudu, v tomto případě práva domáhat se deklaratorním výrokem vyslovení toho, že postup žalovaného byl nezákonným zásahem. Jak krajský soud uvedl výše, to, že žalovaný žádost žalobce, jejímž obsahem byly mimo jiné osobní údaje žalobce, ze svého veřejně přístupného webu odstranil, nic nezmění na tom, že jeho postupem bylo do práv žalobce zasaženo. Úvahy žalovaného o účelovosti podané žaloby nelze rovněž akceptovat, neboť v přednesené podobě se jedná o pouhé domněnky a spekulace; opačný závěr by vedl ke zcela absurdní situaci, za které by nebylo možné náhradu nákladů u deklaratorních žalob na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu nikdy přiznat. Žaloba dle § 82 věty poslední s. ř. s. je přitom plnohodnotným dílčím institutem v rámci systému záruk zákonnosti veřejné správy (kontroly veřejné správy) a právě svojí „deklaratorní povahou“ přispívá ve svém důsledku k dodržování zásady zákonnosti orgány veřejné správy.

30. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a dále § 110 odst. 3 s. ř. s., kterým je krajský soud zavázán rozhodnout též o nákladech řízení o kasační stížnosti v případě, kdy je jeho rozhodnutí Nejvyšším správním soudem zrušeno.

31. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 4 × 3 100 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, sepsání kasační stížnosti, vyjádření k výzvě soudu) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 4× 300 Kč, tj. 15 600 Kč. Celkem se tak jedná o částku 15 600 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.