50 A 72/2019– 155

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: L.C., narozen bytem zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava za účasti: I) E.ON Česká republika, s.r.o. sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice II) CETIN a.s. sídlem Olšanská 2681/6, Praha 3 III) M.C. bytem IV) M.N. bytem V) PRANTL Masný průmysl s.r.o., sídlem Havlíčkovo náměstí 46, Žirovnice zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Neshybou sídlem Křížová 111/2, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019, č. j. KUJI 71287/2019, sp. zn. OUP 254/2019, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019, č. j. KUJI 71287/2019, sp. zn. OUP 254/2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 310,70 Kč k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a dosavadní průběh soudního přezkumu

1. Žalobce bydlí v sousedství areálu společnosti spol. PRANTL Masný průmysl s. r. o. [osoba zúčastněná na řízení V); dále jen jako „stavebník“] nacházející se na adrese S. 709, P.. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Počátky ze dne 6. 6. 2019, č. j. 20–339–5/2019/st. Tímto rozhodnutím stavební úřad dodatečně povolil stavbu chladírenské sklady – Počátky, na pozemcích st. p. 671, st. p. 1228 a parc. č. 3452/3, vše v k. ú. Počátky. Žalobce následně podal u zdejšího soudu správní žalobu.

2. Rozsudkem ze dne 1. 6. 2022, č. j. 50 A 72/2019–91, krajský soud žalobcovu žalobu zamítl. Krajský soud nepřisvědčil obecným námitkám žalobce o nevhodnosti stavby v daném místě, ani jeho výhradám proti silničnímu provozu. Krajský soud uvedl, že stavba je umisťována do plochy OK – občanské vybavení – komerční (dále také jako „plocha OK“) a plochy VD – Výroba a skladování – drobná výroba a výrobní služby (dále také jako „plocha VD“). K tomu soud uvedl, že „[z]e spisového materiálu se podává, že zde není rozpor mezi využitím předmětných ploch OK a VD a realizovaným záměrem přístavby. Provoz vozidel obsluhující závod stavebníka po okolních plochách s jiným využitím nesoulad stavby s územním plánem nezpůsobuje.“ Krajský soud neshledal důvodnými ani námitky týkající se otázek zohlednění vlivu související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek, jakož ani námitky týkající se hlukové zátěže a měření hluku.

3. Kasační stížnost žalobce následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 7 As 201/2022–36, zamítl.

4. K ústavní stížnosti žalobce Ústavní soud nálezem ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. III. ÚS 1878/24, zrušil uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu, neboť Nejvyšší správní soud porušil ústavně zaručené právo stěžovatele, když nesprávně odmítl část kasačních námitek jako nepřípustné novoty. Konkrétně se jedná o námitku týkající se souladu umístění provozovny na plochách OK a VD s územním plánem.

5. Nejvyšší správní soud následně rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. 7 As 201/2022–71 (dále také jako „zrušující rozsudek“), zrušil rozsudek krajského soudu. Krajskému soudu uložil zejména jednoznačně vysvětlit, zda posoudil jako žalobní námitku soulad záměru s územním a pokud ano, pak aby tuto námitku řádně vypořádal.

II. Obsah žaloby

6. Žalobce úvodem podané žaloby popisuje, že současný areál stavebníka býval v minulosti strojní traktorovou stanicí, která byla z důvodu výstavby bytové zástavby přemístěna za město. Po roce 2010 byla vybudována rampa u autobusového nádraží a z areálu se staly chladírenské sklady. K hluku ze silnice II. třídy se přidala hluková a emisní zátěž výfukových plynů. Areál slouží v současnosti jako překladiště velkých a hlučných nákladních kamionů s chladicími agregáty převážejícími maso a odvážejícími výrobky. Nákladní automobily se spuštěným chladicím agregátem zde parkují a popojíždějí celé dny, včetně víkendů a svátků, a to v bezprostřední blízkosti žalobcova domu. Správní orgány ani přes žalobcovu snahu neučinily žádná opatření, která by této situaci zabránila. Hygienickou stanicí byl navíc povolen noční provoz na nákladních rampách u domu. Uvedené má negativní dopad na hluk v žalobcově domě a přilehlém pozemku. Nákladní a další automobily se spuštěným chladicím zařízením, včetně manipulace se zbožím, jsou zdrojem hluku a výfukových plynů, a to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Každý z těchto automobilů najíždí do prostoru před žalobcovým domem, kde parkuje, přejíždí, otáčí se, čeká a poté několik minut najíždí k nákladovým rampám, kde se často nevypínají chlazení. Podobná situace nastává při odjezdu těchto automobilů. Tato lokalita je přitom v územním plánu označena jako BH – bydlení hromadné v bytových domech dále též „BH“). Takto intenzivní těžká nákladní doprava by na daném území vůbec neměla být umožněna, naopak by tento prostor měl být proti takovým vlivům chráněn.

7. Žalobce spatřuje nesprávnost napadených rozhodnutí v tom, že lokalita, které se napadeného rozhodnutí týká, je dopravně zatížena hlavní silnicí II. třídy, provozovna charakteru překladiště nákladních vozidel by v daném místě neměla být umístěna vůbec, přesto dochází k jejímu rozšíření. V napadeném rozhodnutí nebyl zohledněn vliv související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek.

8. Další žalobní námitkou žalobce zpochybňuje provedená měření hluku. Je to jednak akustický posudek ze dne 23. 2. 2015 (protokol č. 8077/2012) zpracovaný akreditovanou laboratoří, z něhož vycházela předchozí rozhodnutí ve věci. Zde žalobce vytýká, že měřeny byly pouze technické stacionární zdroje hluku v akustickém posudku uvedené, hluk působený provozem nákladních automobilů měřen nebyl, tudíž vycházel z nesprávných vstupních dat. Stejně tak má žalobce výhrady vůči aktuálnímu protokolu o zkoušce č. L259/17012432.D ze dne 7. 12. 2017 (dále též „protokol“), který byl vypracován zkušební laboratoří Studio–D akustika. Žalobce předně vytýká, že tento protokol, na základě kterého probíhá schvalovací řízení, byl zajištěn společností, která hlukem svého provozu narušuje život v dané lokalitě a zároveň tento provoz dokáže omezit dle potřeby. Součástí protokolu není samostatná část měření hluku v prostorech provozovny, kde probíhá hlučná nákladní autodoprava, nejsou řešeny konkrétní situace nastávající při pohybu nákladních vozidel (příjezd, parkování, otáčení, čekání, najíždění k rampám, vykládka zboží u vozidel se spuštěnými chladicími agregáty). V protokolu jsou naměřeny v nočních hodinách nulové hodnoty průjezdu těžkých nákladních automobilů (dále též „TNA“), přestože denně probíhá expedice zboží. V protokolu je navíc rozpor ve vstupních datech, kdy naměřené hodnoty roku 2017–235 TNA, přepočtené přes TP 189 na 185 TNA neodpovídají datům Ředitelství silnic a dálnic z roku 2016 (482 TNA). Korekce TP 189 by měla být použita pro běžný provoz, nikoli pro překladiště nákladních automobilů. Umístění počítací závory nezahrnuje veškerý provoz společnosti. Z tohoto důvodu je stanovení hlukové zátěže oproti roku 2000 nekorektní a stanovené limity nesprávné, neboť navýšení hluku je vyšší než 2dB. Žalobce na základě uvedeného považuje měření hluku za nesprávné.

9. Žalobce se rovněž vymezuje vůči tomu, aby bylo umožněno provozování a rozšíření překladiště hlučných a emisemi zatěžujících automobilů na ploše určené k hromadnému bydlení v bytových domech. Hluková zátěž samotné provozovny nebyla v hlukové studii z roku 2017 řešena, vše bylo zahrnuto do provozu na silnici II. třídy. Akustický posudek provozovny z roku 2012 vychází z měření z roku 2012, kdy autodoprava nebyla předmětem řízení.

10. Závěrem žaloby žalobce shrnuje, že v průběhu řízení nebyla zajištěna základní práva na ochranu osobnosti, zdraví a majetku, nebylo zajištěno vyloučení vlivů (hluk, výfukové plyny) související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek. Správní orgány přitom vycházely z hlukové studie, která nepostihuje všechny situace. Žalobce neměl možnost podat námitky, které by umožnily změnu stavebního projektu do jiného místa provozovny. Navíc hlučná doprava probíhá na ploše určené k hromadnému bydlení v bytových domech, kde je takový provoz nepřípustný.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

11. Žalovaný ve vyjádření ze dne 9. 12. 2019 uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou. K žalobním námitkám, které se kryjí s námitkami odvolacími, odkázal v podrobnostech na napadené rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný dostatečně zabýval skutkovým stavem i odvolacími námitkami, směřujícími zejména k problematice měření hluku. Tyto námitky žalovaný odmítl z důvodu, že odvolání směřovalo do závazných stanovisek krajské hygienické stanice potvrzených závazným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 11. 2018. K námitce nevhodnosti lokality, na kterou dopadá související autodoprava, žalovaný uvedl, že dotčená plocha (BH – hromadné bydlení v bytových domech) nebyla předmětem řízení o dodatečném povolení stavby. V ploše BH územního plánu se nachází zpevněná plocha zajišťující příjezd k nákladové rampě, k tomuto účelu bude sloužit i po realizaci stavby. Nedochází ke změně využití této plochy, neboť byla součástí kolaudačního rozhodnutí na původní výrobní halu textilní výroby. Územní plán zařadil předmětnou plochu do plochy BH až v roce 2013, tudíž se uplatní při budoucí změně využití této plochy, nikoli při stávajícím využití.

IV. Shrnutí vyjádření osob zúčastněných na řízení a další podání

12. Osoba zúčastněná na řízení (dále též „OZNŘ“) III., tj. M.C., ve vyjádření ze dne 27. 11. 2019 uvedl, že stavba je průmyslového charakteru s výrazným negativním dopadem do okolí (nebezpečný provoz nákladních vozidel, nadměrný hluk a emise, rušení nočního klidu), čímž dochází k narušení práv občanů.

13. OZNŘ IV., tj. M.N., ve vyjádření ze dne 28. 11. 2019 uvedla, že rozhodnutí správních orgánů nerespektují zájmy občanů žijících v dané lokalitě a ohrožují jejich zdraví. Provozovna daného charakteru nemá být umístěna v bytové výstavbě. Je porušován noční klid a dochází k nepřípustnému obtěžování okolí hlukem a emisemi.

14. Stavebník (OZNŘ V.) ve vyjádření ze dne 29. 11. 2019 uvedl, že žalobce má primárně problém s intenzitou dopravy na ulici Stodolní. Předmětem řízení v projednávané věci však bylo vydání stavebního povolení na přístavbu skladu, nikoli řešení dopravní situace na této ulici. Přístavba je přitom z hlediska hlukové zátěže nevýznamná, jak potvrdila příslušná závazná stanoviska. Možná hluková zátěž nemá původ v provedené přístavbě, ale v tranzitní dopravě vedoucí po téže ulici.

15. Dne 7. 8. 2020 zaslal stavebník soudu závěry měření Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě ze dne 3. 6. 2020, který se zabýval hlukovou zátěží při zkušebním provozu stavby, dle kterých nedochází při maximálním provozu stavby k překračování hygienických limitů.

16. Na to žalobce reagoval dne 21. 8. 2020 zasláním nesouhlasu s výsledky měření, ve kterém rozporuje samotnou podobu měření, k čemuž předložil vlastní DVD s audiovizuálními soubory, kterými dokumentuje podobu skutečného provozu a hluku.

17. Dne 30. 3. 2021 zaslal stavebník soudu souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě ze dne 18. 3. 2021 k vydání kolaudačního souhlasu k dané stavbě. V. Ústní jednání dne 25. 6. 2021 18. Při jednání dne 25. 6. 2021 setrvali účastníci na svých dosavadních podáních. Žalobce soudu podrobně popsal vliv stavby na svůj život, zejména pohyb kamionů, jejich otáčení, najíždění k rampě, hluk z klimatizačních jednotek kamionů. Uskutečněná měření hluku nepovažuje žalobce za objektivní, neboť neodráží reálnou podobu provozu stavby a souvisejících vozidel. Jako důkaz navrhl žalobce provést, resp. zajistit odborné měření reálného hluku z provozu stavby a související dopravy a dále jím pořízené nahrávky. Tyto důkazní návrhy soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, neboť relevantní měření byla v rámci řízení o dodatečném stavebním povolení provedena a pořízené nahrávky nemohou závěry měření objektivně zpochybnit.

VI. Podání učiněná po zrušujícím rozsudku

19. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 4. 7. 2025 uvedl, že na podané žalobě trvá. Úvodem zdůrazňuje, že stavba jako taková neobsahuje pouze nákladní rampu, ale i nosné konstrukce, opláštění, zastřešení, prostory chladírny, prodejní prostor a manipulační a komunikační plochy.

20. Dle žalobce je soud povinen zabývat se souladem napadeného rozhodnutí s územním plánem. Jednalo se o samostatnou žalobní námitku, k čemuž žalobce odkazuje na bod 30 nálezu Ústavního soudu.

21. Dochází–li k rozšíření kapacity, a to funkčně i na pozemek p. č. 3452/3, pak by měl být hodnocen soulad s plochou BH – bylo nutno hodnotit předchozí a nově předpokládanou intenzitu využití předmětné části pozemku. Stavba byla rozšířena o 1/3, což s sebou nese zvýšenou potřebu dopravní obsluhy. Dřívější rampa byla upravena na 2 plnohodnotná vykládací místa; dříve šlo pouze o jedno plnohodnotné místo a druhé provizorní (viz foto). Jakékoli posouzení těchto otázek ve správních rozhodnutích chybí.

22. K souladu s plochou OK správní orgány uvedly, že záměr obsahuje rovněž obchod a skladovací prostory jsou jeho nedílnou součástí. Samotný záměr je ale záměrem „Chladírenského skladu“; podstatou záměru není obchodní činnost. Umístění skladu zde není přípustné.

23. Ve vztahu k ploše VD správní orgány dospěly k závěru, že záměr nezatěžuje nepřiměřeně své okolí hlukem ani jinak. S tím žalobce nesouhlasí. Dle kapitoly F.8.1.1. se nejedná o maloplošnou stavbu a ani o stavbu, která svým provozem, včetně souvisejícího dopravního provozu, nezatěžuje své okolí. Tím se správní orgány ani soud nezabývaly. Přístavba zabírá plochu 700 m2, celkově jde o cca 2 350 m2 – nejedná se o „maloplošnost“.

24. Rozhodnutí absentuje i posouzení parkovacích míst. V plochách OK i VD se předpokládá vymezení patřičného počtu parkovacích míst. Správní orgány uvedly, že nevznikají nové nároky na parkovací státní. To je nevěrohodné. Dochází k podstatnému zvětšení původního objektu na pozemku p. č. 671, nově je zastavěna i část pozemku p. č. 3452/3. Nelze mít za to, že nevzniká nová potřeba parkovacích míst. Bylo by nutné se zabývat původním a novým stavem, kapacitou provozu a počtem zaměstnanců.

25. Žalobce dále namítá absenci závazného stanoviska orgánu územního plánování podle § 96b stavebního zákona. Žalobce v žalobě výslovně poukázal na rozpor záměru s územním plánem a soud byl povinen ověřit, zda k záměru bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a samo řízení bylo zatíženou podstatnou vadou.

26. Žalobce rovněž poukazoval na to, že záměr je umístěn zcela nevhodně v těsném sousedství obytné zástavby. „Byť to žalobce takto výslovně neformuloval, jeho námitka tak kromě souladu s územním plánem obsahově směřovala k souladu stavebního záměru s obecnými požadavky na výstavbu.“ V souladu s § 169 odst. 1 stavebního zákona musí být respektovány obecné požadavky na výstavbu; dle § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, je základním požadavkem nezhoršování kvality prostředí a hodnoty území v kontextu charakteru území. Žalobce poukazoval na nepřiměřenou hlukovou zátěž parkování, čekáním, hromaděním automobilů – rozporoval otázku dopadů umístění odstavných parkovacích stání, což je jedním z požadavků na využívání území dle § 20 odst. 5 písm. a) a § 23 odst. 1 této vyhlášky. Rovněž vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby stanovuje potřebu výslovně řešit odstavná a parkovací státní (§ 5). Jestliže nezastoupený žalobce namítal nevhodnost umístění záměru v těsné blízkosti obytné zástavby a popisoval dopady realizace stavebního záměru na dané území, rozporoval implicitně soulad s požadavky na výstavbu. Správní orgány byly povinny soulad posoudit z úřední povinnosti dle § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, což ale neučinily. Co se týče otázky parkovacích a odstavných stání, vycházely správní orgány z toho, že dle projektové dokumentace se doprava v klidu nemění a nevznikají nové nároky na parkovací stání. To je nepřezkoumatelná úvaha. Není zřejmé, jaká byla původní potřeba parkovacích a odstavných stání a jaká je nyní. Není zřejmé, jak projektová dokumentace ke svým závěrům dospěla.

27. Dle žalobce rovněž nebyly stále vypořádány jeho námitky týkající se posuzování souladu záměru s předpisy na ochranu proti hluku. Stanoviska orgánu ochrany veřejného zdraví jsou dle žalobce nezákonná, posouzení hluku je chybné. Žalobce uváděl konkrétní výhrady proti způsobu měření a hodnocení hluku. Nebyly řešeny všechny činnosti, které hluk způsobují – příjezd, parkování, otáčení, čekání, spuštěná chladicí zařízení na vozidlech. Rovněž upozorňoval, že provoz probíhá nepřetržitě. Rovněž rozporoval data o počtu těžkých nákladních vozidel.

28. Žalobce také zpochybňoval akustický posudek, kde předmětem měření nebyla vůbec nákladní doprava související se stavebním záměrem. Jedná se o konkrétní výhrady, na které mělo být reagováno v závazném stanovisku Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina (KHS) ze dne 15. 3. 2018 a stanovisku Ministerstva zdravotnictví ze dne 25. 6. 2018. Krajský soud pak pro žalobce nepochopitelně konstatoval, že námitky byly obecné, a proto postačovalo obecné vypořádání. Žalobce se nedozvěděl, z jakého důvodu nejsou jeho výhrady k posouzení hlukové situace oprávněné. Závazná stanoviska jsou nezákonná. Posouzení věci soudu bylo chybné. K tomu žalobce doplňuje, že pokud se ve správních rozhodnutích odkazuje na měření v roce 2020 při zkušebním provozu, ani to se nezabývalo hlukem způsobeným typickými situacemi nákladních vozů.

29. Žalobce rozporoval i správnost vstupních dat. Žalobce poukazoval na data ŘSD z roku 2016. Již ve správním řízení a v řízení před soudem ale bylo zřejmé, že odkazem na data ŘSD se myslí výsledky sčítání dopravy v roce 2016. Z nich vyplývá, že v předmětném místě je provoz těžkých nákladních vozidel vyšší, než z jakého vychází hlukové posouzení. To lze ověřit i výsledky sčítání dopravy z roku 2020. Žalobce proto navrhuje vést dokazování výsledky sčítání z roku 2016 a 2020.

30. Žalobce se v případě staré hlukové zátěže dovolával aplikace zásady, podle níž soud zná právo. Žalobce rozporoval užití institutu staré hlukové zátěže ke stanovení přípustných limitů hluku, neboť zátěž dopravy je vyšší, než se kterou počítalo provedené hlukové posouzení. Zda lze korekci starou hlukovou zátěží použít, je otázkou právní, kterou měl soud k námitce žalobce posoudit. Pokud by tak učinil, dospěl by k závěru, že korekce byla použita nezákonně. Korekci lze použít pouze v případě, že se jedná o hluk z dopravy. Zde se ale neměl posuzovat hluk dopravy, ale hluk způsobený povolovaným záměrem. Ten je způsobený provozním zařízením umístění uvnitř zástavby a hlukem těžkých nákladních vozidel, která provoz zásobují. Nejde o dopravu samotnou, ale o hluk vozidel, která po dlouhou dobu stojí a popojíždějí po odstavné ploše a jinde v sousedství, mají zapnutá chladicí zařízení a podobně. Pro takový hluk nelze korekci na starou hlukovou zátěž použít. Navíc za starou hlukovou zátěž nelze považovat hlukovou zátěž nově generovanou vzniklým zdrojem hluku. Na tom nic nemění, že žalobce tímto způsobem svoji námitku v prvotní žalobě neformuloval. Žalobce vznášel výhrady proti tomu, jak orgány posoudily dodržení limitů hluku. Jde o posouzení užití právního předpisu.

31. Žalobce dále uvádí, že se nemohl účastnit řízení, neboť s ním nebylo jednáno jako s účastníkem. Tento nezákonný postup byl napraven až v návaznosti na soudní zásah a žalobce získal možnost vyjádřit své výhrady alespoň k přístavbě. Překladiště automobilů by mělo být umístěno mimo obytnou zástavbu, stavba je umístěna podle územního plánu, ale související doprava, která je předmětem odvolání, probíhá na ploše BH. To odporuje základním principům umisťování staveb. Měření hluku nebylo provedeno správně, měření 2012 nebylo předmětem měření. Měření 2015, zde nebyl měřen hluk provozovny, ale obecně autodopravy na přilehlé komunikaci. To je chybný postup. Měření zajišťoval stavebník, proto bylo provedeno jen měření minimální hlukové zátěže. I přes žádosti o měření konkrétních situací se žalobce pomoci od KHS nedovolal. Nebyl změřen hluk jediného nákladního automobilu se spuštěným chlazením. Neměřil se hluk rozjíždějících se a brzdících nákladních automobilů v těsné blízkosti rodinného domu žalobce. Neměřilo se ani čekání automobilu s nastartovaným motorem a chlazením. Provoz překladiště působí narušení života žalobce. Dochází k řadě situací, například za účasti policie je přeplňován kamion se spuštěným chlazením ze zákazu zastavení před provozovnou, kde je hluk od chladicího agregátu větší. Žalobce byl i řidiči při snaze o řešení podobných situací fyzicky napaden.

VII. Posouzení věci krajským soudem

32. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“). Z tohoto důvodu krajský soud nepřihlédl k výsledku měření Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě ze dne 3. 6. 2020 a k souhlasnému závazného stanoviska Krajské hygienické stanice kraje Vysočina ze dne 18. 3. 2021, které soudu předložil stavebník tak, aby doložil, že jeho stavba a provoz je v souladu se zákonem a hygienickými limity. Jedná se o listiny vzniklé po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, které se týkají dalších navazujících řízení; nesouhlasí–li žalobce s jejich obsahem, nelze tento nesouhlas řešit v tomto řízení.

33. Krajský soud dále vycházel ze závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), jakož i ze závěrů nálezu Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy).

34. Krajský soud po zrušujícím rozsudku rozhodl bez jednání [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], přičemž účastníci ani jednání nepožadovali.

35. Žaloba je důvodná.

36. Krajský soud s ohledem na rozsah doplnění žalobce ze dne 4. 7. 2025 připomíná, že „[z]ákon rozhodně neumožňuje, aby žalobce v dalších fázích řízení před správním soudem a po uplynutí lhůty pro podání žaloby, například při jednání soudu, nekonkrétnímu bodu přiřazoval zcela konkrétní námitku, do té doby na soud nevznesenou (viz např. rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. 8 Afs 91/2007 – 407).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. 9 Afs 188/2017–39, bod 79). Žalobce se dílem snaží obecné body naplnit zcela konkrétními námitkami, dílem se snaží vznést úplně nové žalobní body. Částečně pak doplňuje již uplatněnou argumentaci. To vše bez reflexe dosavadních závěrů Nejvyššího správního soudu (srov. § 110 odst. 4 s. ř. s.). VII.A (Ne)soulad záměru s územním plánem 37. Na prvním místě se krajský soud vypořádává se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu obsaženým ve zrušujícím rozsudku, jakož i následnou argumentací žalobce týkající se námitky nesouladu záměru s územním plánem a zda tato námitka byla obsažena v podané žalobě či nikoli.

38. Ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „[o]ptikou zrušujícího nálezu Ústavního soudu nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než konstatovat, že z napadeného rozsudku není zřejmé, zda krajský soud vyhodnotil tvrzený rozpor s územním plánem jako samostatnou žalobní námitku týkající se nemožnosti umístění přístavby do ploch OK a VD, kterou se věcně zabýval, či nad rámec žalobních námitek v odůvodnění rozsudku jen poukázal na obsah správních rozhodnutí a sám žádné vlastní posouzení této otázky neprovedl.“ (bod 11). Nejvyšší správní soud proto uložil krajskému soudu zohlednit vyslovené závěry a zejména jednoznačně vysvětlit, zda posoudil jako žalobní námitku soulad záměru s územním plánem či nikoliv, a pokud ano, řádně předmětnou žalobní námitku vypořádat (bod 31).

39. Žalobce se ve svém doplnění ze dne 4. 7. 2025 odkazuje na bod 30 nálezu Ústavního soudu, který uvedl, že „[c]o se však týče kasačních námitek týkajících se souladu umístění provozovny s územním plánem (tj. nikoliv jen rampy, ale provozovny na ploše OK a VD), nelze tvrdit, že by žaloba tyto argumenty vůbec neobsahovala, aby to stěžovateli Nejvyšší správní soud v tomto ohledu mohl klást (procesně) k tíži.“ Na základě tohoto činí závěr, že správní soudy nemohou označit za nepřípustnou argumentaci vztahující se k rozporu záměru nejen s podmínkami plochy BH, ale rovněž ploch OK a VD. Ve vztahu k ploše BH se nyní dovolává rozšíření intenzity užívání této plochy, která se odvíjí od zvětšení kapacity provozu. K ploše OK uvádí konkrétní důvody, pro které je hodnocení správních orgánů nesprávné. Stejně tak v případě plochy VD. Sám žalobce neoznačuje ty části žaloby, které by touto argumentací přípustně rozhojňoval.

40. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu krajský soud uvádí, že ve svém původním rozsudku nad rámec obsahu žaloby pouze z obsahu vydaných rozhodnutí konstatoval, že se zde nepodává rozpor s územním plánem.

41. Dle čl. 89 odst. 2 Ústavy platí, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Ústavní soud v bodu 30 svého nálezu uvedl, že argumenty nesouladu záměru s územním plánem na ploše OK a VD žaloba obsahuje. Tímto závěrem, byť se jedná o závěr odlišný od dosavadního náhledu krajského soudu, je krajský soud nyní vázán. Jak současně Ústavní soud popsal v bodě 29, „[d]odatečné stavební povolení se týkalo nejen rampy, ale i přístavby dvoupodlažního objektu. I námitky stěžovatele v tomto ohledu míří na rozšiřování provozovny.“ 42. Z těchto důvodů vychází krajský soud z toho, že žalobce brojí proti negativním vlivům plynoucích z autodopravy vyvolané provozem řešeného stavebního záměru. Bez realizace tohoto stavebního záměru by tyto negativní vlivy nevznikly. Stavební záměr – chladírenské sklady je budován na ploše OK, nákladní rampa na ploše VD. Dohromady, včetně dosavadní stavby, tvoří jeden neoddělitelný funkční celek. Žalobce namítá, že provozovna takového charakteru jako je překladiště kamionů, nákladních automobilů, by v takovém místě umístěna být neměla a nemělo by dojít ještě k jejímu rozšíření (str. 3 žaloby zdola), k čemuž rozsáhle popisuje negativní vlivy nově vyvolané dopravy na ploše BH. Optikou nálezu Ústavního soudu je nutné tuto argumentaci jako celek považovat za námitku nesouladu záměru s územním plánem (srov. body 29 a 30 nálezu). VII.A.1 Ze správního spisu a rozhodnutí 43. Ze správního spisu plyne, že dne 14. 7. 2017 bylo zahájeno řízení o žádosti o dodatečné stavební povolení na stavbu „Chladírenské sklady Počátky, 320 m2, p. č. 3452/3“. Žalobce byl účastníkem tohoto řízení (srov. jeho námitky, že nikoli – zde však žalobce směšuje předcházející řízení před stavebním úřadem s tímto řízení, viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2016, č. j. 50 A 15/2026–33, ze dne 3. 1. 2017, č. j. 50 A 17/2016–20); bylo mu doručováno oznámení o zahájení řízení ze dne 8. 2. 2018. Dle tohoto oznámení se jedná o stavbu „Chladírenské sklady – Počátky“ na pozemcích st. p. 671 (výměra 320 m2,…) 1 228 (výměra 1 631 m2,…) a p. č. 3452/3 (výměra 1980 m2,…)“. Dle popisu se jedná o „přístavbu dvoupodlažního objektu, tento objekt slouží jako chladírenské sklady pro mastný průmysl a je součástí areálu Skladového a distribučního centra Počátky…. Objekt přístavby obsahuje prostory chladírny, prodejní prostor masných výrobků a manipulační a komunikační plochy“. Dle projektové dokumentace, textové části, zastavená plocha činí celkem 809 m2; stavba není členěna na objekty. V 1. NP se předpokládá rozdělení prostoru na části – chladírny 545,7 m2, manipulační plocha 154,3 m2, vstupy ze dvou ramp R2 a R3 (61,5 m2) jako nakládací komory s hydraulickým můstkem a gumovým těsnícím límcem. Doprava zabalených výrobků do provozu autodopravou z podniku stavebníka. Maso zde bude skladováno a poté transportováno zpět do podniku stavebníka. V 2. NP chladírenské prostory (531,2 m2), manipulační plocha (152,8 m2). Skladovací hala je navržena za stávajícím objektem, na který bude přímo napojena – stávající objekt nebude upravován a bude nadále sloužit stávajícímu účelu.

44. Dne 28. 2. 2018 podal žalobce námitky, namítal negativní vliv automobilové dopravy; nevhodnost provozu – překladiště nákladních automobilů by neměl být umístěn do obytné lokality; vymezoval se proti protokolu o měření hluku. Následně došlo rozhodnutím ze dne 19. 4. 2018 k dodatečnému povolení stavby; žalobce podal odvolání (související doprava, hluk). Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 2. 2019 bylo dodatečné povolení zrušeno. Dne 26. 4. 2019 žalobce zopakoval své námitky. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2019 byla stavba dodatečně povolena. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a vydané rozhodnutí potvrzeno.

45. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 6. 6. 2019 se k otázce souladu záměru s územním plánem uvádí, že stavba je v souladu s územním plánem vydaným dne 18. 12. 2012, č. 1/2012. Stavba je z větší části v ploše OK – občanské vybavení – komerční a z menší části v ploše VD – výroba a skladování – drobná výroba a výrobní služby. „Mezi hlavní způsoby využití lochy OK je komerční občanské vybavení zajišťující občanům ostatní služby (např. v oblasti obchodního prodeje). Součástí stavby je i obchod, záměr tedy odpovídá stanovenému hlavnímu způsobu využití plochy OK, přičemž skladovací prostory jsou neoddělitelnou funkční součástí obchodního provozu…“ Dále je řešena doprava v klidu, uvedeno, že nevznikají nové nároky na parkovací stání, stavba respektuje hladinu zástavby, nepřekračuje výškový limit. K ploše VD se uvádí, že hlavním způsobem využití této plochy jsou „maloplošné stavby a zařízení, sloužící k účelům drobné výroby, provozování služeb nebo skladování, a které svým provozem ani provozem související dopravy nezatěžují okolí (např. Malovýroba, výrobní i nevýrobní služby, řemeslná výroba, drobná zemědělská výroba, skladování apod.). Stavba bude sloužit i ke skladovacím účelům a odpovídá tak stanovenému hlavnímu způsobu využití plochy VD…“ Výška a podlažnost vyhovuje.

46. K ploše BH a námitkám žalobce stavební úřad uvedl, že dotčená plocha není předmětem tohoto řízení o dodatečném povolení stavby, jedná se o stávající stav. Není zde jakákoli stavební činnost ani změna využití. Nachází se zde zpevněná plocha, kterou je zajištěn příjezd ke stávající rampě. Zpevněná plocha se nachází v ploše BH bez jakékoliv stavební úpravy a bude sloužit pro příjezd k zásobovací rampě i po realizaci stavby. Nedochází ke změně způsobu využití plochy. Tato zpevněná plocha byla povolena v roce 1994; plochou BH je tato zpevněná plocha od roku 2013; územní plán se uplatňuje na budoucí změny využití plochy, nikoli na stávající využití.

47. Žalovaný k námitkám uvedl, že v případě zpevněné plochy před rampou nedochází ke změně využití plochy; vymezení plochy BH nelze vztahovat na stávající povolené využít dle předchozího územního plánu. Žalovaný popsal, že záměr je z větší části umisťován do plochy OK, z menší části do plochy VD. Jelikož záměr obsahuje dle projektové dokumentace i obchodní část, prodejní plocha místnost číslo P1.08, odpovídá stanovenému hlavnímu způsobu využití plochy OK, skladovací prostory jsou neoddělitelnou funkční částí obchodního provozu. V případě plochy VD bude záměr kromě obchodního prodeje sloužit ke skladování a odpovídá hlavnímu způsobu využití této plochy. Činnosti a děje nebudou významně narušovat okolní životní prostředí, což je konstatováno v návaznosti na posouzení hlukové zátěže. VII.A.2 Územní plán 48. Dle územního plánu je v případě plochy Občanské vybavení – komerční (OK) hlavním způsobem využití stavby a zařízení komerčního občanského vybavení kromě staveb či zařízení tělovýchovných a sportovních, které nemohou být označeny jako veřejně prospěšné stavby (komerční občanské vybavení zajišťuje občanům nestátní služby – např. finanční, ubytovací, stravovací, v oblasti obchodního prodeje a drobných služeb občanům, část poštovních služeb apod.); veřejná prostranství; zeleň. Rovněž je zde podmínka vymezení odpovídajícího počtu parkovacích míst.

49. Dle územního plánu je v případě plochy Výroba a skladování – drobná výroba a výrobní služby (VD) hlavním způsobem využití maloplošné stavby a zařízení, sloužící k účelům drobné výroby, provozování služeb nebo skladování, a které svým provozem ani provozem související dopravy nezatěžují okolí (např. malovýroba, výrobní i nevýrobní služby, řemeslná výroba, drobná zemědělská výroba, skladování apod.); zeleň. Rovněž je zde podmínka vymezení odpovídajícího počtu parkovacích míst. VII.A.3 Posouzení souladu záměru s územním plánem 50. Co se týče plochy BH, ve které se nachází zpevněná plocha, přes kterou je přistupováno automobily k nákladovým rampám, zde se krajský soud ztotožňuje se závěry správních orgánů. Tato plocha není předmětem dodatečného povolení stavby, není zde žádná stavební činnost. Je–li plocha nadále využívána k účelu – k příjezdu k nákladní rampě tak, jak byla v roce 1994 povolena, což žalobce nerozporuje, pak provoz vozidel po této ploše nezpůsobuje nesoulad záměru s územním plánem, který byl přijat až následně. Jak správní orgány uvádí, územní plán se uplatňuje na budoucí změny využití plochy, nikoli na stávající využití. Obdobný závěr ostatně přijal krajský soud již ve svém minulém rozsudku.

51. Co se týče záměru samotného, tento je nutno posuzovat ve svém souhrnu. Samotná nakládací rampa není v rozporu s funkčním využitím plochy VD. V tomto směru správní orgány nepochybily.

52. Nicméně, rampa je budována v souvislosti se stavbou záměru „chladírenských skladů“. Je zřejmé, že rampa a samotné chladírenské sklady tvoří funkčně nedělitelný celek. Jak již nastínil krajský soud shora z projektové dokumentace – Textová část A., B. na objekt Chladírenské sklady Počátky z června 2015, popisuje, že se jedná „přístavbu dvoupodlažního objektu v zadní části stávajícího areálu skladového a distribučního centra“ [A.3 a); důraz doplněn]. „Nová budova bude sloužit jako chladírny pro masný průmysl firmy (stavebníka). Firma předpokládá, že s uvedením do provozu budou vyčleněné prostory určeny pro skladování zabalených masných výrobků a baleného masa.“ [bod A.4 b)]. V rámci bodu B.2.1 Účel užívání stavby se popisuje, že „[d]oprava zabalených masných výrobků z podniku (žalobce) v Žirovnici do provozu Počátky a zpět bude realizována prostřednictvím vlastní autodopravy. Dopravu zabaleného masa do provozu Počátky budou v zásadní míře zabezpečovat dopravci příslušných smluvních dodavatelů masa, popř. vlastní podniková autodoprava. Maso zde bude skladováno na nezbytně dlouhou dobu a poté transportováno do podniku (žalobce) v Žirovnici, kde s ním bude dále nakládáno.“ O obchodní činnosti není hovořeno, byť taková místnost (22,4 m2) je zde skutečně zakreslena; v kontextu založeného půdorysu lze pouze dodat, že místnost obchodu P1.08 je přístupná z místnosti „P1.07 šatna“ a z místnosti „P1.17 Manipulační a komunikační plocha“ – tj. z prostoru navazujícího na nákladové rampy. Dále z této místností vedou schody do druhého patra.

53. Slovy žalobce se jedná o překladiště; slovy stavebníka se jedná o areál skladového a distribučního centra a podlahová plocha nově budovaných chladírenských skladů je přes 1 000 m2. Jakkoli je uváděno, že stávající objekt bude sloužit svému stávajícímu účelu, nikterak není hodnocen účel dodatečně povolovaného záměru ve svém souhrnu tak, jak je citován z projektové dokumentace. V tomto kontextu je otázkou pro stavební úřad, do jaké míry je možné vycházet z formálního označení takové místnosti a čistě na něm stavět závěr o souladu záměru s územním plánem navzdory vymezení účelu stavby jako takové.

54. Skutečnost, nosný důvod vydaných rozhodnutí, že v projektové dokumentaci je vymezena nějaká místnost jako prodejní místnost automaticky neznamená, že stavba jako funkční a nedělitelný celek je prodejnou tak, aby zejména její novou část, přistavované chladicí sklady, bylo možné podřadit pod plochu OK. V tomto směru závěry správních orgánů neobstojí z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

55. Stejně tak není zřejmé, na základě čeho dospěly správní orgány k závěru, že doprava v klidu se nemění a nevznikají tak nové nároky na parkovací stání.

56. Má–li se ve výsledku jednat o stavbu, která se nachází na více plochách s rozdílným způsobem využití, musí stavba ve svém výsledku (souhrnu) odpovídat požadavkům těchto rozdílných ploch. Stavební záměr je nutno hodnotit jako jeden nedělitelný, propojený funkční celek, nelze jej rozčleňovat na dílčí části.

57. Jelikož se správní orgány při hodnocení záměru se stavebním řádem nezabývaly veškerými rozhodnými skutečnostmi, zejména účelem stavebního záměru dle projektové dokumentace, je napadené rozhodnutí v části hodnocení souladu záměru s územním plánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Krajský soud nemůže nahrazovat činnost správních orgánů a jako první dle projektové dokumentace hodnotit, zda dodatečně povolovaný záměr odpovídá regulativům územního plánu.

58. Co se týče otázky absence závazného stanoviska orgánu územního plánování dle § 96b stavebního zákona, tato námitka nebyla v původní žalobě uplatněna a je proto dle § 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s. opožděná (srov. závěry zrušujícího rozsudku). Zabýval–li se však soud námitkou nesouladu záměru s územním plánem, absence závazného stanoviska orgánu územního plánování by mohla být vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jejíž případná existence by bránila přezkoumat žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.

59. Takovouto vadu krajský soud neshledal. Ustanovení § 96b stavebního zákona bylo do stavebního zákona zavedeno s účinností od 1. 1. 2018 zákonem č. 225/2017 Sb., ve znění do 31. 12. 2023, dle jehož čl. 2 bodu 10 platilo, že správní řízení, která nebyla pravomocně ukončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí stavební úřad podle dosavadních právních předpisů. Jelikož přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona nebylo doposud řízení o žádosti stavebníka o dodatečném povolení pravomocně skončeno, postupovalo se v řízení podle dosavadní právní úpravy. VII.B (Ne)souladem záměru s obecnými požadavky na výstavbu 60. V rámci doplnění žaloby ze dne 4. 7. 2025 žalobce namítá, že krajský soud by se měl zabývat souladem záměru s obecnými požadavky na výstavbu, neboť z povahy vznesených námitek plyne i tato námitka. S tímto názorem se krajský soud neztotožnil, přičemž má za to, že tuto otázku vyřešil již Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku. Zde uvedl, že „příslušná námitka nebyla vznesena v žalobě, a současně se nejedná o skutečnost, kterou by musel krajský soud zkoumat z úřední povinnosti. I v ústavní stížnosti ostatně stěžovatel připustil, že v žalobě nevznesl námitku týkající se nesouladu přístavby s obecnými požadavky na výstavbu. Krajský soud ji měl podle něj sám dovodit z obecného poukazu na neúměrné rozšíření provozu a související dopravy. Stěžovatel však v žalobě nezmínil ničeho v tom směru, že by došlo k chybnému nebo nedostatečnému umístění odstavných a parkovacích stání. Nijak nenapadal (argumentačně, natožpak důkazně) skutkový závěr správních orgánů, že samotná přístavba nijak nemění stav dopravy v daném místě, a nevznikají tak nové nároky na parkovací a odstavná stání. Nezpochybnil příslušnou část projektové dokumentace, o niž se správní orgány opíraly. Zátěž související s dopravou (parkování, popojíždění, otáčení, čekání, nevypínání chlazení atd.) zmínil v souvislosti s požadavkem, aby byla zohledněna při měření hluku. Navíc ještě v žalobě tvrdil, že v současné době došlo k podstatnému snížení provozu, tedy tvrdil opak toho, co nyní tvrdí v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel v žalobě nijak nerozporoval skutkové závěry správních orgánů o absenci vlivu přístavby na stav dopravní zátěže, nemohl krajský soud sám od sebe označit tento skutkový závěr za nesprávný, přistoupit k posuzování souladu přístavby s obecnými požadavky na výstavbu a případně pak ve vztahu k celé stavbě identifikovat nedostatečné řešení umístění parkovacích a odstavných stání ve smyslu § 20 odst. 5 písm. a) a § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. S ohledem na argumentaci uplatněnou v žalobě by takovým postupem krajský soud zcela vykročil z mezí žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 s. ř. s. vázán (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2400/22). Otázky související s obecnými požadavky na výstavbu, které stěžovatel tvrdí teprve v kasační stížnosti, totiž krajskému soudu nebránily v přezkumu rozhodnutí žalovaného v mezích (obecných) žalobních bodů. Ani Ústavní soud ostatně v tomto ohledu Nejvyššímu správnímu soudu, potažmo krajskému soudu, ničeho nevytkl.“ (bod 17). VII.C (Ne)naplnění podmínek pro užití institutu staré hlukové zátěže 61. V doplnění žaloby ze dne 4. 7. 2025 vychází žalobce z toho, že nebyly naplněny předpoklady pro užití institutu staré hlukové zátěže. Jak však popsal již Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku, žalobce v „žalobě nerozporoval splnění podmínek (typ hluku) pro použití tohoto institutu, nýbrž vstupní data, která byla pro porovnání staré hlukové zátěže použita. V žalobě se v tomto kontextu vymezil proti naměřeným hodnotám těžkých nákladních automobilů a jejich přepočtu přes TP189 (technické podmínky stanovení intenzit dopravy na pozemních komunikacích), které dle něj neodpovídají datům ŘSD…“ (bod 22). S odkazem na shora citovanou judikaturu v bodě 36 a dosavadními závěry Nejvyššího správního soudu krajský soud uzavírá, že se jedná o nově uplatněnou argumentaci, která je opožděná (§ 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). VII.D Vliv související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek 62. Žalobce namítá, že v napadeném rozhodnutí nebyl zohledněn vliv související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek. K tomu žalobce zpochybňuje provedená měření hluku.

63. Krajský soud setrval na svých dosavadních závěrech, které byly potvrzeny i Nejvyšším správním soudem.

64. Ani tyto námitky nejsou důvodné. Hluková zátěž stavby a související dopravy byla hodnocena, čemuž ostatně svědčí i samotný nesouhlas žalobce s výsledkem tohoto hodnocení, když žalobce v tomto směru rozporuje mj. i vydaná závazná stanoviska orgánů ochrany veřejného zdraví.

65. Dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. platí, že „[b]yl–li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není–li jím sám vázán a neumožňuje–li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví“.

66. Ministerstvo zdravotnictví jako nadřízený orgán ochrany veřejného zdraví vydalo dne 14. 11. 2018 závazné stanovisko č. j. MZDR 32029/2118–5/OVZ, kterým potvrdilo závazná stanoviska Krajské hygienické stanice kraje Vysočina vydaná k projektové dokumentaci na stavbu přístavby. Jedná se o závazná stanoviska ze dne 13. 4. 2017, č. j. KHSV/08247/2017/PE/HP/Dol, zde dne 26. 1. 2018, č. j. KHSV/01311 /2018/PE/HP/Dol a ze dne 15. 3. 2018, č. j. KHSV/06266 /2018/PE/HP/Dol. Ministerstvo zdravotnictví uvedená závazná stanoviska KHS přezkoumalo spolu s projektovou dokumentací, protokolem o zkoušce a akustickým posudkem. Akustický posudek zpracovaný společností D–akustika, U sirkárny 467/2a, České Budějovice, hodnotí hluk ze stacionárních zdrojů z hlediska stávajícího provozu a plánované přístavby vůči šesti nejbližším chráněným objektům (včetně žalobcova bydliště). Akustický posudek sice predikuje v některých ze svých výpočtových bodech jisté zhoršení oproti stávající situaci, ovšem pod hranicí hygienických limitů.

67. Jako další z odborných podkladů, na základě kterého bylo vydáno závazné stanovisko KHS ze dne 26. 1. 2018, byl ministerstvem zdravotnictví hodnocen protokol o zkoušce hluku šířícího se ze silniční dopravy a následné vyhodnocení nárůstu hladiny hluku u nejbližších chráněných objektů vlivem nárůstu dopravy zpracovaný společností Zkušební laboratoř D–akustika, U sirkárny 467/2a, České Budějovice. Měření probíhalo po dobu 24 hodin, byla měřena hladina akustického tlaku při ulici Stodolní č. p. 709 v úrovni druhého patra; současně bylo provedeno po dobu 24 hodin sčítání dopravy. Zdrojem hluku byla doprava na ulici Stodolní a rampa č.

1. Byla použita data pro výpočet akustického tlaku z automobilové dopravy pro rok 2000 a navýšena o plánovanou novou dopravu. Protokol o zkoušce ve svém závěru predikuje nepřekračování hygienických limitů dle nařízení vlády. Závěrem ministerstvo zdravotnictví shrnuje, že akustické studie jsou toliko predikcí budoucího stavu, proto bylo ze strany KHS uplatněno několik podmínek. Z hlediska ochrany veřejného zdraví před hlukem jsou zásadní podmínky v závazných stanoviscích KHS ze dne 13. 4. 2017 a ze dne 15. 3. 2018. Z uvedených podmínek plyne, že tyto ověřují hodnověrnost protokolu o zkoušce a akustického posudku. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že bez vydání souhlasného stanoviska KHS k trvalému provozu nemůže být vydáno rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého provozu.

68. V tomto směru soud uvádí, že závazná stanoviska Krajské hygienické stanice kraje Vysočina, včetně potvrzujícího závazného stanoviska Ministerstva zdravotnictví žalobce rozporuje co do věcné správnosti a zároveň co do správnosti vstupních dat (intenzita provozu – počet vozidel, nesprávné umístění počítací závory, užité metody přepočtu počtu vozidel – viz str. 4 shora podané žaloby), ze kterých mělo být vycházeno dle protokolu o zkoušce č. L259/17012432.D. Obsahem tohoto protokolu se zabývala KHS ve svém závazném stanovisku ze dne 26. 1. 2018, na což žalobce reagoval totožnými technickými námitkami (námitky ze dne 28. 2. 2018) jako v podané žalobě. Tyto námitky neshledala KHS ve svém stanovisku ze dne 15. 3. 2018 důvodnými, přičemž jakékoli pochybení neshledalo ani Ministerstvo zdravotnictví ve svém potvrzujícím stanovisku ze dne 14. 11. 2018.

69. Žalobce rozporuje skutkové okolnosti – správnost proběhnuvšího měření, které však oba orgány ochrany veřejného zdraví přezkoumaly a zhodnotily jej jako věcně správné. Z tvrzení žalobce tak, jak jej v podané žalobě předkládá, není zřejmé, proč jsou tyto vstupní údaje nesprávné, přičemž pouze obecný odkaz na blíže neurčené měření dopravy ŘSD a konstatování údajné nesprávnosti propočtu skutkové závěry orgánů ochrany veřejného zdraví, na kterých jsou stavěna jejich závazná stanoviska, účinně nezpochybňuje. V rámci doplnění ze dne 4. 7. 2025 již žalobce upřesňuje, že se jedná o on–line dostupné výsledky sčítání dopravy z roku 2016 a 2020 a navrhuje těmito stránkami, výsledky, provést dokazování. Žalobce však zcela přehlíží to, co již uvedl Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku v bodě 28. Na „tvrzení o počtu těžkých nákladních vozidel reagovala ve svém vyjádření k námitce ze dne 16. 3. 2018 společnost Studio D – akustika s. r. o., která vypracovala protokol o zkoušce. V tomto vyjádření rekapitulovala výpočty včetně metodiky a uvedla, že „ve sčítání dopravy ŘSD jsou do TNA (NA) [těžkých nákladních vozidel, pozn. soudu] započtena i LN (lehká nákladní vozidla (užitečná hmotnost do 3,5 t) bez přívěsů i s přívěsy, která máme ve sčítání probíhající s měřením započtena do OA [osobních automobilů, pozn. soudu].“ Po jejich odečtení jsou podle ní výsledky měření ŘSD porovnatelné s jí provedeným sčítáním intenzity dopravy. Na toto vyjádření stěžovatel v průběhu projednávaní dané věci nikterak nereagoval.“ Za této situace, ve které lze vysvětlit rozdílná data o intenzitě dopravy, přičemž žalobce ani nyní na toto vysvětlení nereaguje, shledává soud jakékoli dokazování za účelem ověření výsledků sčítání za nadbytečné. Jak jinak uvádí i Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku, „výtky stěžovatele vůči protokolu o zkoušce a akustické studii, tj. odborným podkladům zpracovaným akreditovanými laboratořemi, vznesené ve správním i soudním řízení, nebyly formulovány kvalifikovaně, natožpak jakkoliv podloženy.“ (bod 26).

70. Orgány ochrany veřejného zdraví explicitně jednotlivé námitky žalobce nevyvrací, nicméně postup zachycený v protokolu o zkoušce popisují a hodnotí jej jako věcně správný, což shledává krajský soud s ohledem na obecnost námitek žalobce za dostačující, když žalobce správnost svého vlastního hodnocení nikterak neodůvodňuje. Jak uvedl i Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku v bodě 23, „[v]zhledem k obecnosti, s jakou stěžovatel formuloval odvolací námitky vůči závazným stanoviskům KHS, je Ministerstvo zdravotnictví nemohlo vypořádat ve vyšší míře konkrétnosti. V odvolání stěžovatel obecně poukazoval na to, že rozšíření hlukové zátěže je nesprávné, bezohledné a nepřijatelné, že měření hluku v rámci zkušebního provozu není řešením, že měření hluku nepostihuje všechny situace, k nimž v místě dochází, a že hluková studie byla vypracována na žádost společnosti, která hluk způsobuje. K protokolu o zkoušce uvedl, že součástí měření není samostatná část měření hluku v prostorech provozovny, že naměřené hodnoty těžkých nákladních vozidel v roce 2017 neodpovídají datům ŘSD z roku 2016 a dodal, že naměřené nulové hodnoty průjezdu těžkých nákladních automobilů v nočních hodinách neodpovídají tomu, že expedice zboží probíhá po celou noc. Za této situace považuje Nejvyšší správní soud za dostatečné, pokud Ministerstvo zdravotnictví přikročilo k posouzení závazných stanovisek KHS spolu s plánovací dokumentací, protokolem o zkoušce a akustickým posudkem, popsalo jejich závěry včetně použité metodiky, aprobovalo je a zdůraznilo, že akustické studie založené na výpočtovém modelu jsou obecně pouhou predikcí budoucího stavu. Za zásadní z hlediska ochrany veřejného zdraví před hlukem pak Ministerstvo zdravotnictví označilo podmínky stanovené v závazných stanoviscích KHS. Zdůraznilo, že bez vydání souhlasného závazného stanoviska KHS k trvalému provozu nemůže být vydáno rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého provozu.“ 71. Poukazuje–li žalobce při jednání na měření hluku, které proběhlo v roce 2020 (kolaudační řízení), eventuální nesouhlas s průběhem a výsledkem tohoto měření, které bylo realizováno již mimo řízení o dodatečném stavebním povolení, nelze jej řešit v tomto řízení. Z tohoto pohledu je nutné respektovat jednotlivé „fáze řízení“ o stavbě jako takové před stavebním úřadem.

72. K tomu krajský soud shodně s Nejvyšším správním soudem konstatuje, že po dodatečném povolení stavby jsou další fáze řízení, v jejichž rámci dle závazných stanovisek dojde k dalšímu měření hlukové zátěže (viz bod 29 zrušujícího rozsudku).

73. Žalobce dále namítá, že protokol o zkoušce byl zpracován zkušební laboratoří na zadání stavebníka, tudíž subjektu, který měl zájem na výsledku provedených měření a zdárnému výsledku měření uzpůsobil svůj provoz. Jakkoli není úvaha žalobce nereálná, jedná se o pouhou nepodloženou spekulaci. Nadto se jedná o zákonem předvídatelný postup, tudíž stavebník, provozovatel areálu, jinou možnost, než sám zadat měření hluku autorizované společnosti, neměl. Nelze bez dalšího presumovat protěžování stavebníka zhotovitelem akustické studie či měření hluku.

74. Krajský soud si je vědom, že reálnou podobu provozu se žalobce snaží prokázat pomocí videonahrávek, nejedná se však o důkazní návrh, který by mohl prokázat nesprávnost postupu samotného stavebníka, žalovaného či orgánu ochrany veřejného zdraví, neboť se jedná o zachycení jednání třetích osob, řidičů daných vozů. Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost tyto nahrávky jako důkaz neprovedl, neboť z těchto důvodů nemohou sloužit ke zjištění skutkového stavu vázaného na samotného stavebníka a stavbu jako takovou. Eventuální protiprávní jednání třetích osob nelze v tomto řízení projednávat.

75. Soud ve vztahu k obecně formulované námitce neshledal, že by v průběhu řízení nebyla zohledněna základní práva na ochranu osobnosti, zdraví a majetku. Co se týká vyloučení vlivů emisí pocházejících ze související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek, zde si správní orgány od stavitele vyžádaly odborné vyhodnocení hlukové zátěže, aniž by shledaly překročení posuzovaných limitů, jak bylo uvedeno výše. Soud rovněž ve shodě se žalovaným podotýká, že správní orgány jsou v rámci návrhového řízení vázány podanou žádostí o dodatečné stavební povolení, tudíž není v jejich kompetenci modifikovat takový návrh dle vlastního subjektivního uvážení, např. situovat jej do jiného místa provozovny, jak požaduje žalobce.

76. Závěrem krajský soud nemůže jinak než se ztotožnit s Nejvyšším správním soudem, který „nijak nezpochybňuje vážnost situace, kterou stěžovatel pociťuje. Na základě zvoleného způsobu obrany však nemá prostor, jak mu poskytnout účinnou ochranu jeho práv. Krom toho je z vyjádření stěžovatele před krajským soudem i z jeho podání zřejmé, že zásadní problém tkví především ve vymahatelnosti opatření, která již byla v místě bydliště stěžovatele za účelem ochrany před hlukovou zátěží přijata (zákaz zastavení a stání pro nákladní automobily). Nedostatečné vymáhání zákazu ze strany dotčených orgánů však nelze nahradit zrušením dodatečného stavebního povolení přístavby, která sama o sobě na situaci v místě nemá vliv. Sám stěžovatel ostatně v žalobě poukazoval na to, že se jedná o dlouhodobý problém, který tedy a priori nesouvisí s nyní povolovaným záměrem.“ (bod 27 zrušujícího rozsudku). Závěr a náklady řízení 77. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobou napadené rozhodnutí zrušil postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. V dalším řízení jsou správní orgány povinny opětovně posoudit soulad záměru s územním plánem. Vysloveným právním názorem je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

78. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem, prokázanými účelnými náklady žalobce (v době bez zástupce) a odměnou advokáta [§ 7, § 9, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění dle data úkonů] takto: – soudní poplatek za podanou žalobu: 3 000 Kč – poštovné žalobce – 57 Kč, 47 Kč, 50 Kč (žaloba, reakce, replika) – soudní poplatek za podanou kasační stížnost: 5 000 Kč – úkon právní služby – převzetí a příprava zastoupení: 3 100 Kč + 300 Kč – úkon právní služby – kasační stížnost: 3 100 Kč + 300 Kč – úkon právní služby – replika ze dne 16. 4. 2024: 3 100 Kč + 300 Kč – úkon právní služby – vyjádření ze dne 4. 7. 2025: 4 620 Kč + 450 Kč Za úkony právní služby 15 270 Kč bez DPH, 18 476,70 Kč s DPH; po přičtení uhrazených soudních poplatků a poštovného celkem 26 630,70 Kč.

79. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinné do 31. 12. 2025 (čl. XI bod 2 zákona č. 314/2025 Sb.), podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci a dosavadní průběh soudního přezkumu II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě IV. Shrnutí vyjádření osob zúčastněných na řízení a další podání V. Ústní jednání dne 25. 6. 2021 VI. Podání učiněná po zrušujícím rozsudku VII. Posouzení věci krajským soudem VII.A (Ne)soulad záměru s územním plánem VII.A.1 Ze správního spisu a rozhodnutí VII.A.2 Územní plán VII.A.3 Posouzení souladu záměru s územním plánem VII.B (Ne)souladem záměru s obecnými požadavky na výstavbu VII.C (Ne)naplnění podmínek pro užití institutu staré hlukové zátěže VII.D Vliv související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek Závěr a náklady řízení