50 A 72/2019 – 91

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michala Hájka, Ph. D. ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava za účasti: I. E.ON Česká republika, s.r.o. sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice II. Česká telekomunikační infrastruktura a.s. sídlem Olšanská 2681/6, Praha 3 III. Ing. X bytem X IV. Ing. X bytem X V. PRANTL Masný průmysl s.r.o., sídlem Havlíčkovo náměstí 46, Žirovnice zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Neshybou sídlem Křížová 111/2, Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019, č. j. KUJI 71287/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu dne 4. 11. 2019 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019, čj. KUJI 71287/2019 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo dle § 90 odst. 5 zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Počátky (dále též „prvostupňový správní orgán“ nebo „stavební úřad“) ze dne 6. 6. 2019, čj. 20–339–5/2019/st. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad vydal dodatečné stavební povolení (dále též „stavební povolení“) stavby: chladírenské sklady – Počátky, na pozemcích st. p. XA, st. p. XB parc. č. XC, vše v k. ú. XA v rozsahu a obsahu prvostupňovým rozhodnutím definovaným (dále též „přístavba“).

2. Žalobce úvodem podané žaloby popisuje, že současný areál spol. PRANTL Masný průmysl s.r.o. (dále též „stavebník“), nacházející se na adrese Stodolní 709, Počátky (dále též „areál“), býval v minulosti strojní traktorovou stanicí, která byla z důvodu výstavby bytové zástavby přemístěna za město. Po roce 2010 byla vybudována rampa u autobusového nádraží a z areálu se staly chladírenské sklady. K hluku ze silnice II. třídy se přidala hluková a emisní zátěž výfukových plynů. Areál slouží v současnosti jako překladiště velkých a hlučných nákladních kamionů s chladícími agregáty převážejícími maso a odvážejícími výrobky. Nákladní automobily se spuštěným chladícím agregátem zde parkují a popojíždějí celé dny, včetně víkendů a svátků, a to v bezprostřední blízkosti žalobcova domu. Správní orgány ani přes žalobcovu snahu neučinily žádná opatření, která by této situaci zabránila. Hygienickou stanicí byl navíc povolen noční provoz na nákladních rampách u domu. Uvedené má negativní dopad na hluk v žalobcově domě a přilehlém pozemku. Nákladní a další automobily se spuštěným chladicím zařízením, včetně manipulace se zbožím, jsou zdrojem hluku a výfukových plynů, a to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Každý z těchto automobilů najíždí do prostoru před žalobcovým domem, kde parkuje, přejíždí, otáčí se, čeká a poté několik minut najíždí k nákladovým rampám, kde se často nevypínají chlazení. Podobná situace nastává při odjezdu těchto automobilů. Tato lokalita je přitom v územním plánu označena jako BH – bydlení – hromadné bydlení v bytových domech dále též „BH“). Takto intenzivní těžká nákladní doprava by na daném území vůbec neměla být umožněna, naopak by tento prostor měl být proti takovým vlivům chráněn.

3. Žalobce spatřuje nesprávnost napadených rozhodnutí v tom, že lokalita, které se napadeného rozhodnutí týká, je dopravně zatížena hlavní silnicí II. třídy, provozovna charakteru překladiště nákladních vozidel by v daném místě neměla být umístěna vůbec, přesto dochází k jejímu rozšíření. V napadeném rozhodnutí nebyl zohledněn vliv související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek.

4. Další žalobní námitkou žalobce zpochybňuje provedená měření hluku. Je to jednak akustický posudek ze dne 23. 2. 2015 (protokol č. 8077/2012) zpracovaný akreditovanou laboratoří, z něhož vycházela přechozí rozhodnutí ve věci. Zde žalobce vytýká, že měřeny byly pouze technické stacionární zdroje hluku v akustickém posudku uvedené, hluk působený provozem nákladních automobilů měřen nebyl, tudíž vycházel z nesprávných vstupních dat. Stejně tak má žalobce výhrady vůči aktuálnímu protokolu o zkoušce č. L259/17012432.D ze dne 7. 12. 2017 (dále též „protokol“), který byl vypracován zkušební laboratoří Studio–D akustika. Žalobce předně vytýká, že tento protokol, na základě kterého probíhá schvalovací řízení, byl zajištěn společností, která hlukem svého provozu narušuje život v dané lokalitě a zároveň tento provoz dokáže omezit dle potřeby. Součástí protokolu není samostatná část měření hluku v prostorech provozovny, kde probíhá hlučná nákladní autodoprava, nejsou řešeny konkrétní situace nastávající při pohybu nákladních vozidel (příjezd, parkování, potáčení, čekání, najíždění k rampám, vykládka zboží u vozidel se spuštěnými chladícími agregáty). V protokolu jsou naměřeny v nočních hodinách nulové hodnoty průjezdu těžkých nákladních automobilů (dále též „TNA“), přestože denně probíhá expedice zboží. V protokolu je navíc rozpor ve vstupních datech, kdy naměřené hodnoty roku 2017 – 235 TNA, přepočtené přes TP 189 na 185 TNA neodpovídají datům Ředitelství silnic a dálnic z roku 2016 (482 TNA). Korekce TP 189 by měla být použita pro běžný provoz, nikoli pro překladiště nákladních automobilů. Umístění počítací závory nezahrnuje veškerý provoz společnosti. Z tohoto důvodu je stanovení hlukové zátěže oproti roku 2000 nekorektní a stanovené limity nesprávné, neboť navýšení hluku je vyšší než 2dB. Žalobce na základě uvedeného považuje měření hluku za nesprávné.

5. Žalobce se rovněž vymezuje vůči tomu, aby bylo umožněno provozování a rozšíření překladiště hlučných a emisemi zatěžujících automobilů na ploše určené k hromadnému bydlení v bytových domech. Hluková zátěž samotné provozovny nebyla v hlukové studii z roku 2017 řešena, vše bylo zahrnuto do provozu na silnici II. třídy. Akustický posudek provozovny z roku 2012 vychází z měření z roku 2012, kdy autodoprava nebyla předmětem řízení.

6. Závěrem žaloby žalobce shrnuje, že v průběhu řízení nebyla základní práva na ochranu osobnosti, zdraví a majetku, zajištěno vyloučení vlivů (hluk, výfukové plyny) související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek. Správní orgány přitom vycházely z hlukové studie, která nepostihuje všechny situace. Žalobce neměl možnost podat námitky, které by umožnily změnu stavebního projektu do jiného místa provozovny. Navíc hlučná doprava probíhá na ploše určené k hromadnému bydlení v bytových domech, kde je takový provoz nepřípustný. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný do vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou. K žalobním námitkám, které se kryjí s námitkami odvolacími, odkázal v podrobnostech na napadené rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný dostatečně zabýval skutkovým stavem i odvolacími námitkami, směřujícími zejména k problematice měření hluku. Tyto námitky žalovaný odmítl z důvodu, že odvolání směřovalo do závazných stanovisek krajské hygienické stanice potvrzených závazným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 11. 2018. K námitce nevhodnosti lokality, na kterou dopadá související autodoprava, žalovaný uvedl, že dotčená plocha (BH – hromadné bydlení v bytových domech) nebyla předmětem řízení o dodatečném povolení stavby. V ploše BH územního plánu se nachází zpevněná plocha zajišťující příjezd k nákladové rampě, k tomuto účelu bude sloužit i po realizaci stavby. Nedochází ke změně využití této plochy, neboť byla součástí kolaudačního rozhodnutí na původní výrobní halu textilní výroby. Územní plán zařadil předmětnou plochu do plochy BH až v roce 2013, tudíž se uplatní při budoucí změně využití této plochy, nikoli při stávajícím využití. Shrnutí vyjádření osob zúčastněných na řízení a další podání 8. Osoba zúčastněná na řízení (dále též „OZNŘ) III., tj. Ing. M.C., do vyjádření k žalobě ze dne 27. 11. 2019 uvedl, že stavba je průmyslového charakteru s výrazným negativním dopadem do okolí (nebezpečný provoz nákladních vozidel, nadměrný hluk a emise, rušení nočního klidu), čímž dochází k narušení práv občanů.

9. OZNŘ IV., tj. Ing. M.N., do vyjádření k žalobě ze dne 28. 11. 2019 uvedla, že rozhodnutí správních orgánů nerespektují zájmy občanů žijících v dané lokalitě a ohrožují jejich zdraví. Provozovna daného charakteru nemá být umístěna v bytové výstavbě. Je porušován noční klid a dochází k nepřípustnému obtěžování okolí hlukem a emisemi.

10. Stavebník (OZNŘ V.) do vyjádření k žalobě ze dne 29. 11. 2019 uvedl, že žalobce má primárně problém s intenzitou dopravy na ulici Stodolní. Předmětem řízení v projednávané věci však bylo vydání stavebního povolení na přístavbu skladu, nikoli řešení dopravní situace na této ulici. Přístavba je přitom z hlediska hlukové zátěže nevýznamná, jak potvrdila příslušná závazná stanoviska. Možná hluková zátěž nemá původ v provedené přístavbě, ale v tranzitní dopravě vedoucí po téže ulici.

11. Dne 7. 8. 2020 zaslal stavebník soudu závěry měření Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě ze dne 3. 6. 2020, který se zabýval hlukovou zátěží při zkušebním provozu stavby, dle kterých nedochází při maximálním provozu stavby k překračování hygienických limitů.

12. Na to žalobce reagoval dne 21. 8. 2020 zasláním nesouhlasu s výsledky měření, ve kterém rozporuje samotnou podobu měření, k čemuž předložil vlastní DVD s audiovizuálními soubory, kterými dokumentuje podobu skutečného provozu a hluku.

13. Dne 30. 3. 2021 zaslal stavebník soudu souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě ze dne 18. 3. 2021 k vydání kolaudačního souhlasu k dané stavbě. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Z tohoto důvodu krajský soud nepřihlédl k výsledku měření Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě ze dne 3. 6. 2020 a k souhlasnému závazného stanoviska Krajské hygienické stanice kraje Vysočina ze dne 18. 3. 2021, které soudu předložil stavebník tak, aby doložil, že jeho stavba a provoz je v souladu se zákonem a hygienickými limity. Jedná se o listiny vzniklé po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, které se týkají dalších navazujících řízení; nesouhlasí–li žalobce s jejich obsahem, nelze tento nesouhlas řešit v tomto řízení.

15. Při jednání dne 25. 6. 2021 setrvali účastníci na svých dosavadních podáních. Žalobce soudu podrobně popsal vliv stavby na svůj život, zejména pohyb kamionů, jejich otáčení, najíždění k rampě, hluk z klimatizačních jednotek kamionů. Uskutečněná měření hluku nepovažuje žalobce za objektivní, neboť neodráží reálnou podobu provozu stavby a souvisejících vozidel. Jako důkaz navrhl žalobce provést, resp. zajistit odborné měření reálného hluku z provozu stavby a související dopravy a dále jím pořízené nahrávky. Tyto důkazní návrhy soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, neboť relevantní měření byla v rámci řízení o dodatečném stavebním povolení provedena a pořízené nahrávky nemohou závěry měření objektivně zpochybnit.

16. Žaloba není důvodná.

17. Podaná žaloba ve své podstatné části obsahuje popis hlukové zátěže dopadající na žalobce v souvislosti s provozem blízkého areálu. Převážně popisným způsobem žalobce brojí proti existenci přístavby – nákladní rampy a jejím sekundárním důsledkům, kterými je související nákladní doprava, která dle žalobce zatěžuje předmětnou lokalitu neúměrnou hlukovou zátěží.

18. Jak vyplývá ze spisového materiálu a z projektové dokumentace, nákladní rampa, ke které dle žalobce přijíždějí nákladní vozidla způsobující hluk v dané lokalitě, byla v určité, dobově odlišné podobě již součástí původního textilního závodu, který byl dříve provozován v místě dnešního areálu. Plocha BH, k níž žalobce vztahuje své námitky, nebyla předmětem řízení o dodatečném povolení stavby, neboť zde nebyla stavebníkem v žádosti o dodatečné stavební povolení navržena žádná stavební činnost ani změna využití. Právě v ploše BH se nachází stávající zpevněná plocha, přes kterou je realizován příjezd k již existující zásobovací rampě. Tato zpevněná plocha má ke stejnému účelu sloužit i nadále, tj. po realizaci přístavby, a to bez dalších stavebních úprav. Předmětná zpevněná plocha byla již v roce 2013 zařazena územním plánem do plochy BH.

19. Žalobce namítá, že provozovna shora popsaného charakteru by v daném místě být neměla. Jakkoli je zřejmé, že tento masný provoz je zasazen do nevhodného prostředí bytových a rodinných domů, není tato námitka důvodná, neboť krajský soud v tomto řízení nemůže napravovat historicky nevyhovující podobu územního plánu. Co se týče přístavby, která je předmětem napadeného rozhodnutí, ta je umísťována z větší části do plochy označené územním plánem pro využití OK – občanské vybavení – komerční (dále jen „plocha OK“), z menší části do plochy VD – výroba a skladování – drobná výroba a výrobní služby (dále jako „plocha VD“). Ze spisového materiálu se podává, že zde není rozpor mezi využitím předmětných ploch OK a VD a realizovaným záměrem přístavby. Provoz vozidel obsluhující závod stavebníka po okolních plochách s jiným využitím nesoulad stavby s územním plánem nezpůsobuje.

20. Druhou skupinou námitek žalobce namítá, že v napadeném rozhodnutí nebyl zohledněn vliv související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek. K tomu žalobce zpochybňuje provedená měření hluku. Ani tato námitka není důvodná. Hluková zátěž stavby a související dopravy byla hodnocena, čemuž ostatně svědčí i samotný nesouhlas žalobce s výsledkem tohoto hodnocení, když žalobce v tomto směru rozporuje mj. i vydaná závazná stanoviska orgánů ochrany veřejného zdraví.

21. Dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. platí, že „[b]yl–li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není–li jím sám vázán a neumožňuje–li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví“.

22. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne 17. 3. 2017, čj. 2 As 230/2016–65, uvedl, že „postupuje–li obecně krajský soud dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s., má přezkoumat jiný úkon správního orgánu pouze v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. Dle tohoto ustanovení rovněž platí, že soud přezkoumá zákonnost subsumovaného právního aktu a nepřezkoumává tedy jeho věcnou správnost, což by ostatně bylo například v případech přezkumu závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy z odborného hlediska neproveditelné bez dalšího znaleckého zkoumání závazného stanoviska“.

23. V rozsudku ze dne 11. 5. 2021, čj. 1 As 32/2021–64, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[o]důvodnění závazného stanoviska dle § 149 správního řádu by mělo alespoň v základních parametrech odpovídat požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí dle § 68 odst. 3 téhož zákona (viz rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009–150). Musí z něj tedy být zřejmé, jaké skutkové okolnosti dotčený orgán posuzoval a z jakých úvah vycházel při svém odborném hodnocení. Odborné posouzení musí být srozumitelné a dostatečně odůvodněné, jinými slovy musí naplňovat kritéria přezkoumatelnosti (viz rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018–26). Na soudu pak tedy je, aby přezkoumal, zda závazná stanoviska tvořící podklad napadeného rozhodnutí, uvedená kritéria splňují. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak je, tedy že nadřízený dotčený orgán dostatečně a přesvědčivě odůvodnil své závěry a vyšel přitom z konkrétních skutkových okolností daného případu, může převzít jeho odborné věcné závěry do odůvodnění svého rozsudku.“ 24. Ministerstvo zdravotnictví jako nadřízený orgán ochrany veřejného zdraví vydalo dne 14. 11. 2018 závazné stanovisko čj. MZDR 32029/2118–5/OVZ, kterým potvrdilo závazná stanoviska Krajské hygienické stanice kraje Vysočina vydaná k projektové dokumentaci na stavbu přístavby. Jedná se o závazná stanoviska ze dne 13. 4. 2017, čj. KHSV/08247/2017/PE/HP/Dol, zde dne 26. 1. 2018, čj. KHSV/01311 /2018/PE/HP/Dol a ze dne 15. 3. 2018, čj. KHSV/06266 /2018/PE/HP/Dol. Ministerstvo zdravotnictví uvedená závazná stanoviska KHS přezkoumalo spolu s projektovou dokumentací, protokolem o zkoušce a akustickým posudkem. Akustický posudek zpracovaný společností D–akustika, U sirkárny 467/2a, České Budějovice, hodnotí hluk ze stacionárních zdrojů z hlediska stávajícího provozu a plánované přístavby vůči šesti nejbližším chráněným objektům (včetně žalobcova bydliště). Akustický posudek sice predikuje v některých ze svých výpočtových bodech jisté zhoršení oproti stávající situaci, ovšem pod hranicí hygienických limitů.

25. Jako další z odborných podkladů, na základě kterého bylo vydáno závazné stanovisko KHS ze dne 26. 1. 2018, byl ministerstvem zdravotnictví hodnocen protokol o zkoušce hluku šířícího se ze silniční dopravy a následné vyhodnocení nárůstu hladiny hluku u nejbližších chráněných objektů vlivem nárůstu dopravy zpracovaný společností Zkušební laboratoř D–akustika, U sirkárny 467/2a, České Budějovice. Měření probíhalo po 24 hodin, byla měřena hladina akustického tlaku A při ulici Stodolní č. p. 709 v úrovni druhého patra; současně bylo provedeno po dobu 24 hodin sčítání dopravy. Zdrojem hluku byla doprava na ulici Stodolní a rampa č.

1. Byla použita data pro výpočet akustického tlaku z automobilové dopravy pro rok 2000 a navýšena o plánovanou novou dopravu. Protokol o zkoušce ve svém závěru predikuje nepřekračování hygienických limitů dle nařízení vlády. Závěrem ministerstvo zdravotnictví shrnuje, že akustické studie jsou toliko predikcí budoucího stavu, proto bylo ze strany KHS uplatněno několik podmínek. Z hlediska ochrany veřejného zdraví před hlukem jsou zásadními podmínky v závazných stanoviscích KHS ze dne 13. 4. 2017 a ze dne 15. 3. 2018. Z uvedených podmínek plyne, že tyto ověřují hodnověrnost protokolu o zkoušce a akustického posudku. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že bez vydání souhlasného stanoviska KHS k trvalému provozu nemůže být vydáno rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého provozu.

26. V tomto směru soud uvádí, že závazná stanoviska Krajské hygienické stanice kraje Vysočina (dále také jako „KHS“), včetně potvrzujícího závazného stanoviska Ministerstva zdravotnictví žalobce rozporuje co do věcné správnosti a zároveň co do správnosti vstupních dat (intenzita provozu – počet vozidel, nesprávné umístění počítací závory, užité metody přepočtu počtu vozidel – viz str. 4 shora podané žaloby), ze kterých mělo být vycházeno dle protokolu o zkoušce č. L259/17012432.D. Obsahem tohoto protokolu se zabývala KHS ve svém závazném stanovisku ze dne 26. 1. 2018, na což žalobce reagoval totožnými technickými námitkami (námitky ze dne 28. 2. 2018) jako v podané žalobě. Tyto námitky neshledala KHS ve svém stanovisku ze dne 15. 3. 2018 důvodnými, přičemž jakékoli pochybení neshledalo ani Ministerstvo zdravotnictví ve svém potvrzujícím stanovisku ze dne 14. 11. 2018.

27. Žalobce rozporuje skutkové okolnosti – správnost proběhnuvšího měření, které však oba orgány ochrany veřejného zdraví přezkoumaly a zhodnotily jej jako věcně správné. Z tvrzení žalobce tak, jak jej v podané žalobě předkládá, není zřejmé, proč jsou tyto vstupní údaje nesprávné. Samotný obecný odkaz na blíže neurčené měření dopravy ŘSD a konstatování údajné nesprávnosti propočtu skutkové závěry orgánů ochrany veřejného zdraví, na kterých jsou stavěna jejich závazná stanoviska, účinně nezpochybňuje. Orgány ochrany veřejného zdraví explicitně jednotlivé námitky žalobce nevyvrací, nicméně postup zachycený v protokolu o zkoušce popisují a hodnotí jej jako věcně správný, což shledává krajský soud s ohledem na obecnost námitek žalobce za dostačující, když žalobce správnost svého vlastního hodnocení nikterak neodůvodňuje.

28. K tomu soud konstatuje, že jak se uvádí v závazném stanovisku ze dne 15. 3. 2018, akustický posudek byl sice zaměřen na hluk ze stávajícího provozu a nově projektované přístavby, nicméně podmínkou tohoto závazného stanoviska je, že v rámci zkušebního provozu stavby bude provedeno měření hluku ze „stacionárních zdrojů“, tj. hluk z prostor provozovny, kde budou zahrnuty situace jako příjezd, parkování, otáčení, nakládka a vykládka zboží, pohyb u ramp apod., aby bylo doloženo dodržení hygienických limitů v nejbližších chráněných venkovních prostorech staveb v denní a noční době. Před zahájení měření budou měřicí místa odsouhlasena KHS. Protokol s výsledky měření bude předložen k posouzení KHS před zahájením řízení o uvedení stavby do trvalého provozu. V rámci zkušebního provozu bude provedeno měření hluku z dopravy na ulici Stodolní v denní i noční době. Měřicí místa budou opět předem schválena KHS. Není pochyb o tom, že hluková zátěž vztahující se předmětným plochám, které mohou být hlukem dopravy zatíženy, hodnocena byla a vyhodnocována bude i nadále, neboť je to určeno podmínkami závazného stanoviska KHS ze dne 15. 3. 2018. Soud rovněž podotýká, že odborným podkladem, na základě kterého bylo vydáno závazné stanovisko KHS ze dne 26. 1. 2018, byl protokol o zkoušce hluku šířícího se ze silniční dopravy a následné vyhodnocení nárůstu hladiny hluku u nejbližších chráněných objektů vlivem nárůstu dopravy, který je popsán výše a který potvrdil zachování limitů hygienických norem. Z toho plyne, že hluk působený provozem nákladních automobilů hodnocen byl.

29. Žalobce dále vytýká, že protokol o zkoušce byl zpracován zkušební laboratoří na zadání stavebníka, tudíž subjektu, který měl zájem na výsledku provedených měření a zdárnému výsledku měření uzpůsobil svůj provoz. Jakkoli není úvaha žalobce nereálná, jedná se o pouhou nepodloženou spekulaci. Nadto se jedná o zákonem předvídatelný postup, tudíž stavebníkovi, provozovatel areálu, jinou možnost, než sám zadat měření hluku autorizované společnosti, neměl. Nelze bez dalšího presumovat protěžování stavebníka zhotovitelem akustické studie či měření hluku.

30. Krajský soud si je vědom, že reálnou podobu provozu se žalobce snaží prokázat pomocí videonahrávek, nejedná se však o důkazní návrh, který by mohl prokázat nesprávnost postupu samotného stavebníka, žalovaného či orgánu ochrany veřejného zdraví, neboť se jedná o zachycení jednání třetích osob, řidičů daných vozů. Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost tyto nahrávky jako důkaz neprovedl, neboť z těchto důvodů nemohou sloužit ke zjištění skutkového stavu vázaného na samotného stavebníka a stavbu jako takovou. Eventuální protiprávní jednání třetích osob nelze v tomto řízení projednávat.

31. Poukazuje–li žalobce při jednání na měření hluku, které proběhlo v roce 2020 (kolaudační řízení), eventuální nesouhlas s průběhem a výsledkem tohoto měření, které bylo realizováno již mimo řízení o dodatečném stavebním povolení, nelze řešit v tomto řízení. Z tohoto pohledu je nutné respektovat jednotlivé „fáze řízení“ o stavbě jako takové před stavebním úřadem.

32. Soud ve vztahu k obecně formulované námitce neshledal, že by v průběhu řízení nebyla zohledněna základní práva na ochranu osobnosti, zdraví a majetku. Co se týká vyloučení vlivů emisí pocházejících ze související nákladní dopravy na žalobcův dům a pozemek, zde si správní orgány od stavitele vyžádaly odborné vyhodnocení hlukové zátěže, aniž by shledaly překročení posuzovaných limitů, jak bylo uvedeno výše. Soud rovněž ve shodě se žalovaným podotýká, že správní orgány jsou v rámci návrhového řízení vázány podanou žádostí o dodatečné stavební povolení, tudíž není v jejich kompetenci modifikovat takový návrh dle vlastního subjektivního uvážení, např. situovat jej do jiného místa provozovny, jak požaduje žalobce. Závěr a náklady řízení 33. Krajský soud neshledal napadené rozhodnutím nezákonným, nedospěl ani k závěru, že by jím byl žalobce zkrácen na svých právech, a proto s ohledem na shora uvedené žalobcem vyslovené námitky nepřijal a žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z tohoto důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

35. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud, rozhodl zdejší soud ve výroku IV. tak, že ani ony nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci a obsah žaloby Shrnutí vyjádření žalovaného Shrnutí vyjádření osob zúčastněných na řízení a další podání Posouzení věci krajským soudem Závěr a náklady řízení