50 A 75/2019 – 77

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. H. bytem zastoupen Mgr. Michalem Chuchútem LLM., advokátem se sídlem náměstí Junkových 2772/1, 150 00 Praha 5, Stodůlky proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem pplk. Sochora 727/27, 170 00 Praha 7 za účasti: Teplárna České Budějovice a.s., IČO 60826835 sídlem Novohradská 398/32, 372 15 České Budějovice zastoupena JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2019, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2019 a ze dne 11. 9. 2019 se zrušují.

II. Žalovaný je povinen poskytnout žalobci ověřenou kopii darovací smlouvy č. 2019/0192/1010 a ověřenou kopii darovací smlouvy č. 2019/0188/1010, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 26. 11. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení ze dne 11. 9. 2019 a ze dne 17. 9. 2019, kterými nebylo vyhověno žádosti žalobce o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále také jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). V odůvodnění je uvedeno, že požadovaná informace je obchodním tajemstvím ve smyslu ustanovení § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále že Teplárna České Budějovice, a.s. není povinným subjektem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 4. 9. 2019 podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb.. Rozhodnutím ze dne 11. 9. 2019 (bez spisové značky) byla jeho žádost zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě kterého osoba zúčastněná na řízení rozhodnutím ze dne 17. 9. 2019 (bez spisové značky) prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalobce namítal, že závěr Teplárny a.s., že není povinným subjektem dle zákona č. 106/1999 Sb., je mylný. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 6 As 282/2018. Žalobce dále rozporoval argumentaci žalované, že požadované informace představují obchodní tajemství. Namítal, že osoba zúčastněná na řízení nezkoumala, zda požadované informace skutečně naplňují definici obchodního tajemství obsaženou v ustanovení § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2019 pro nedostatek důvodů, neboť osoba zúčastněná na řízení se v rozhodnutí o odvolání nezabývala odvolacími námitkami žalobce. Žalobce závěrem navrhl, aby správní soud zrušil rozhodnutí ze dne 11. 9. 2019 a rozhodnutí ze dne 17. 9. 2019, dále aby soud Teplárně, a. s., uložil povinnost poskytnout žalobci plné znění darovacích smluv č. 2019/0188/1010 a č. 2019/0192/1010 do tří dnů od právní moci rozsudku a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v téže lhůtě.

3. Krajský soud usnesením č.j. 50 A 75/2019–61 ze dne 15. 2. 2022 rozhodl, že na místě žalované Teplárny České Budějovice, a.s. bude nadále vystupovat Úřad pro ochranu osobních údajů, neboť působnost rozhodovat o odvolání žalobce přešla dne 2. 1. 2020 na Úřad pro ochranu osobních údajů, proto je povinností soudu jako s žalovaným jednat s Úřadem pro ochranu osobních údajů, kdy k nástupnictví na straně žalovaného dochází přímo ze zákona.

4. K dotazu soudu Teplárna České Budějovice, a.s. dne 22. 1. 2022 oznámila na základě výzvy soudu, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na vyjádření Teplárny České Budějovice a.s. s tím, že nemá možnost se ve věci kvalifikovaně vyjádřit, neboť žalovaný řízení nevedl. Dále uvedl, že pro vydání informačního příkazu soudem, nejsou splněny podmínky, neboť by tím nahrazoval činnost správních orgánů. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, by soud měl zohlednit specifické okolnosti daného případu, kdy podotknul, že důvody zřetele hodné, jsou způsobeny změnou právní úpravy nikoli v důsledku faktického konání či nekonání nově nastoupivšího žalovaného úřadu. Žalovaný řízení nevedl, přičemž původní žalovaný nezanikl, kdy v řízení nad to má i po změně právní úpravy postavení povinného subjektu a je to právě a jen původní žalovaný, který může přistoupit k postupu upravenému v § 62 s.ř.s. Podpůrně lze použít dle žalovaného i postup spočívající v separaci nákladů soudního řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření Teplárny České Budějovice, a.s.

6. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud návrh žalobce odmítl. Argumentovala, že není povinným subjektem ve smyslu § 2 zákona č. 106/1999 Sb.. Odkázala v té souvislosti na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, ze dne 20. 6. 2017, a shodně jako žalobce na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 260/06, ze dne 24. 1. 2007 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 6 As 282/2018, ze dne 20. 2. 2019. Na jejich základě konstatovala, že u ní jednoznačně převažují znaky soukromé instituce, neboť vznikla na základě soukromoprávního úkonu dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Nemá a nikdy neměla žádného zřizovatele, jediným akcionářem osoby zúčastněné na řízení je Statutární město České Budějovice, a to na základě soukromoprávního úkonu. Subjektem vytvářejícím orgány osoby zúčastněné na řízení je Statutární město České Budějovice, které přitom postupuje výlučně na základě úkonů vycházejících ze soukromoprávních předpisů. Teplárna České Budějovice, a.s. není předmětem jakéhokoli speciálního státního dohledu, nehospodaří s jakýmikoli státními či veřejnými prostředky, ale s prostředky v jejím vlastnictví. Účelem založení byl výkon podnikatelské činnosti, která nemá monopolní charakter. Teplárna České Budějovice, a.s. rovněž nevykonává ani se nijak nepodílí na výkonu veřejné moci. Dovozuje tak absenci aktivní legitimace u žalobce i absenci pasivní legitimace na svojí straně. Osoba zúčastněná na řízení dále namítala, že informace požadované žalobcem mají charakter obchodního tajemství ve smyslu ustanovení § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zdůraznila, že dané informace tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a osoba zúčastněná na řízení zajišťuje ve svém zájmu jejich utajení, a to na základě Směrnice SME–050 (Ochrana obchodního tajemství). K námitce žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Teplárna České Budějovice, a.s. uvedla, že v dané věci nebylo vydáno žádné prvostupňové ani odvolací rozhodnutí, osoba zúčastněná na řízení nemá charakter prvostupňového ani odvolacího orgánu, a z logiky věci tak nemohla své rozhodnutí zatížit vadou nepřezkoumatelnosti.

III. Písemnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci

7. Žalobce podal dne 4. 9. 2019 žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. adresovanou osobě zúčastněné na řízení. Požadoval konkrétně poskytnutí darovací smlouvy č. 2019/0188/1010 uzavřené osobou zúčastněnou na řízení se ZkusToZdrave.cz, z. s., darovací smlouvy č. 2019/0192/1010 uzavřené s Nadací města České Budějovice pro podporu vzdělávání a vědy, a dále údaje o částkách, na něž byly předmětné smlouvy uzavřeny. Rozhodnutím Teplárny České Budějovice, a.s. ze dne 11. 9. 2019, podepsaným předsedou představenstva Ing. V. K., bylo žalobci sděleno, že jeho žádosti nelze vyhovět, neboť dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt neposkytne požadovanou informaci, je–li obchodním tajemstvím ve smyslu ustanovení § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že s ohledem na zákonné znaky obchodního tajemství prostřednictvím vnitropodnikové směrnice určila, že jejím obchodním tajemstvím jsou zejména: marketingové strategie, smlouvy, jednostranné závazky. Osoba zúčastněná na řízení doplnila, že prostřednictvím registru smluv povinně uveřejňuje soukromoprávní smlouvy, a to v tom rozsahu, který je vyžadován zákonem č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv. Dne 13. 9. 2019 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení ze dne 11. 9. 2019. Obsahem odvolání byla námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť v rozhodnutí nebylo uvedeno, proč jsou požadované informace považovány za konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných kruzích běžně nedostupné. Z důvodu nepřezkoumatelnosti navrhl žalobce odvoláním napadené rozhodnutí ze dne 11. 9. 2019 zrušit. Teplárna České Budějovice, a.s. reagovala na odvolání rozhodnutím ze dne 17. 9. 2019, podepsaným předsedou představenstva Ing. V. K. a místopředsedou představenstva Ing. T. K., MBA, obsahujícím sdělení, že není povinným subjektem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb.. Citovala nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. IV. ÚS 1146/16 ze dne 20. 6. 2017 a na jeho základě uvedla, že podnět nazvaný „odvolání“ nemůže relevantně a ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. vyřídit. Opakovaně odkázala žalobce na registr smluv a nově i na informace o hospodaření žalované, které jsou obsaženy ve veřejně dostupných Výročních zprávách. IV.Právní názor soudu 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

9. Při svém rozhodování vycházel krajský soud z rozsudku Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 9 As 60/2012, ze dne 28. 3. 2013, z něhož vyplývá, že Teplárna České Budějovice, a.s. je povinným subjektem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb., neboť naplňuje definiční znaky veřejné instituce. Osoba zúčastněná na řízení totiž plní veřejný účel i přesto, že se jedná o akciovou společnost sledující svou činností dosažení zisku. Veřejný zájem vyplývá ze zákonné úpravy. Nejvyšší správní soud k tomu odkázal na ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (Energetický zákon), ve znění platném pro projednávanou věc, který stanoví, že přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvoj tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu. Nejvyšší správní soud uzavřel, že Teplárna České Budějovice, a.s. je povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.. Proto je dle krajského soudu jednoznačné, že Teplárna České Budějovice, a.s. byla povinna v dané věci jako subjekt povinný zabývat se žádostí žalobce podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

10. V dané záležitosti žalobce podal žádost o poskytnutí konkrétně specifikovaných informací ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 106/1999 Sb. Osoba zúčastněná na řízení odmítla požadované informace poskytnout s odkazem na ochranu obchodního tajemství a vnitropodnikovou směrnici. Rozhodnutí vydal Ing. V. K., předseda představenstva Teplárny České Budějovice, a.s., jak vyplývá z rozhodnutí ze dne 11. 9. 2019 adresovanému žalobci. Žalobce v odvolání ze dne 13. 9. 2019 namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť nebylo zdůvodněno, proč jsou požadované informace považovány za „konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných kruzích běžně nedostupné“, respektive, proč jsou považovány osobou zúčastněnou na řízení za obchodní tajemství. O odvolání žalobce rozhodla osoba zúčastněná na řízení rozhodnutím ze dne 17. 9. 2019, podepsaným předsedou představenstva Ing. V. K. a místopředsedou představenstva Ing. T. K., MBA, a to tak, že odvolání nelze vyřídit, neboť Teplárna České Budějovice, a.s. není povinným subjektem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb.

11. Osoba zúčastněná na řízení nepostupovala způsobem, který stanoví zákon č. 106/1999 Sb. v ustanovení § 15. Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že nebylo–li žádosti o informaci vyhověno z důvodu ochrany obchodního tajemství podle ustanovení § 9, musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává právo k tomuto obchodnímu tajemství. Odmítavé prvostupňové rozhodnutí Teplárny České Budějovice, a.s. ze dne 11. 9. 2019, které poukazuje na ochranu obchodního tajemství, však postrádá jakoukoli informaci o tom, kdo vykonává právo k tomuto obchodnímu tajemství. Pouhý odkaz na vnitropodnikovou směrnici o ochraně obchodního tajemství nelze považovat v tomto směru za dostačující. Osoba zúčastněná na řízení tedy nejen, že požadovanou informaci odmítla poskytnout s odkazem na ochranu obchodního tajemství, ale neposkytla ani informaci o tom, kdo vykonává k němu právo.

12. Osoba zúčastněná na řízení nesplnila při svém postupu při vyřízení žádosti ani zákonné požadavky kladené na obsah správního rozhodnutí, jak jsou vymezeny v ustanovení § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení platí, že rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle něhož bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům. V poučení je uvedeno, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě a k jakému správnímu orgánu a současně, který správní orgán bude o odvolání rozhodovat. Je třeba mít na paměti, že Teplárna České Budějovice, a.s. má povinnost poskytovat informace v režimu zákona č. 106/1999 Sb.. Osoba zúčastněná na řízení se proto nemůže zprostit povinnosti postupovat v souladu s tímto zákonem s odůvodněním, že není na režim tohoto zákona připravena, nebo že s ohledem na charakter obchodní společnosti nemá k tomu přizpůsobenu vnitřní organizační strukturu. Pokud je osoba zúčastněná na řízení povinným subjektem podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb., je její propojení se státem, respektive veřejnoprávními subjekty natolik intenzivní, že jí mohou být uloženy i povinnosti, které jsou jinak typicky ukládány pouze státu (blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 2 Ans 7/2010, bod 44). Je totiž pouze úkolem povinného subjektu posoudit, o jaké informace se jedná a podle jakého předpisu bude postupováno. Tuto povinnost osoba zúčastněná na řízení nesplnila.

13. Shora citované zákonné požadavky na obsah správního rozhodnutí nesplňuje rozhodnutí Teplárny České Budějovice, a.s. o odvolání ze dne 17. 9. 2019, ani prvostupňové rozhodnutí o odmítnutí žádosti ze dne 11. 9. 2019. Obě rozhodnutí postrádají výrokovou část. Prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti neobsahuje poučení o možnosti podat proti němu odvolání. V rozhodnutí o odvolání není uvedeno, jak se správní orgán vypořádal s odvolací námitkou žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti odvoláním napadeného rozhodnutí ze dne 11. 9. 2019.

14. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. lze proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o informace podat odvolání. Takové odvolání musí být ve lhůtě 15 dnů předloženo nadřízenému orgánu, který podle odstavce třetího téhož ustanovení rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení povinným subjektem. V daném případě však nebylo odvolání žalobce předloženo k rozhodnutí nadřízenému orgánu, neboť o něm rozhodoval Ing. V. K., předseda představenstva, stejně jako o prvostupňovém odmítavém rozhodnutí, spolu s Ing. T. K., MBA, místopředsedou představenstva. Takový kolektivní orgán může stěží plnit přezkumnou funkci nadřízeného odvolacího orgánu, je–li z poloviny tvořen stejnými členy jako orgán prvostupňový.

15. Krajský soud odkazuje v dané souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 9 As 78/2013, který byl vydán v případu jiné žaloby proti rozhodnutí osoby na řízení zúčastněné ve věci žádosti o informace. V označeném rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že je–li osoba zúčastněná na řízení povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pak se její povinnost postupovat podle tohoto zákona nevztahuje pouze na vyřízení žádostí o informace, ale také na vyřízení opravných prostředků proti rozhodnutím o těchto žádostech. Teplárna České Budějovice, a.s. je tedy povinna rozhodnout i v druhostupňovém řízení, neboť povinnost poskytovat informace nelze omezit pouze proto, že si jí nebyl daný subjekt dosud vědom a k takovému rozhodování nemá vybudovanou organizační strukturu. V tomto ohledu musí svou organizační strukturu přizpůsobit dvojinstančnímu způsobu rozhodování. Nejvyšší správní soud připomněl, že i v případech, kdy je povinný subjekt přesvědčen, že požadovaná informace nespadá pod režim zákona č. 106/1999 Sb., je povinen vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že určení orgánu, který je v rámci organizační struktury osoby zúčastněné na řízení akciové společnosti příslušný k rozhodování o opravných prostředcích dle zákona o svobodném přístupu k informacím, bylo v dispozici osoby zúčastněné na řízení, jakožto povinného subjektu. Teplárna České Budějovice, a.s. je proto povinna vytvořit si takový organizační aparát k vyřizování žádostí o informace, který bude splňovat podmínky dvojinstančního rozhodování. Určení či vytvoření nadřízeného orgánu k rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informací je třeba provést tak, aby bylo vyhověno účelu zásady dvojinstančnosti. Zásada dvojinstančnosti řízení vyjadřuje obecné oprávnění účastníků správního řízení napadnout každé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně řádným opravným prostředkem, k jehož přezkoumání je povolán orgán vyššího stupně. Pokud si povinný subjekt soukromoprávního charakteru vytvoří takovou rozhodovací strukturu, která bude vyhovovat základním zásadám správního řízení, především účelu dvoustupňového rozhodování, nelze rozhodnutí nadřízeného orgánu příslušného k rozhodnutí o opravných prostředcích dle takto zvolené struktury považovat za nicotné z důvodu věcné nepříslušnosti tohoto orgánu. Bylo tedy povinností Teplárny České Budějovice a.s., vytvořit vyhovující dvojinstanční strukturu pro rozhodování dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

16. Z citované platné právní úpravy je zřejmý postup, který měl být v dané věci aplikován. Zákonný postup, jak je zřejmé z písemností, které jsou k dispozici, dodržen nebyl. Je–li osoba zúčastněná na řízení povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pak se její povinnost postupovat podle tohoto zákona nevztahovala pouze na vyřízení žádostí o informace, ale také na vyřízení opravných prostředků proti způsobu vyřízení těchto žádostí. Teplárna České Budějovice, a.s. byla povinna rozhodnout i v druhostupňovém řízení, neboť povinnost poskytovat informace nelze omezit pouze proto, že na ni není dosud daný subjekt organizačně připraven.

17. I v případě, že je povinný subjekt přesvědčen, že požadovaná informace nespadá pod režim zákona č. 106/1999 Sb., je povinen vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu i informacím. Tuto povinnost měl povinný subjekt splnit i v řízení o opravném prostředku tak, aby takové rozhodnutí obstálo v případném následném soudním přezkumu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 2 As 44/2008).

18. S ohledem na výše uvedené a judikaturu Nejvyššího správního soudu, nelze na rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení ze dne 11. 9. 2019 a ze dne 17. 9. 2019 nahlížet jako na neformální úkony správního orgánu, neboť vůlí žalobce jednoznačně bylo získání informací od osoby zúčastněné na řízení postupem podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce obsahem svého podání založil právní režim zákona č. 106/1999 Sb., a osoba zúčastněná na řízení měla povinnost postupovat dle této zákonné úpravy. Osoba zúčastněná na řízení tudíž pochybila, neboť tímto způsobem nepostupovala. Taková rozhodnutí, byť nevydaná postupem podle § 68 odst. 2 – 5 správního řádu, splnila podmínky § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť jimi bylo dotčeno právo žalobce na informace, byla vydána v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb., a zároveň jsou s ohledem na nedostatek formy a nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelná.

19. Přestože napadená rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností, soud ve věci postupoval dle ustanovení § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. – zrušil rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí o odmítnutí žádosti a přikázal osobě zúčastněné na řízení požadované informace poskytnout. Soud volil takový postup z důvodu, že na straně osoby zúčastněné na řízení shledal opakované obstrukční postupy s cílem vyhnout se poskytnutí informace (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 10 A 46/2012). Již v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 78/2013 osoba zúčastněná na řízení byla informována, že je povinným subjektem k poskytnutí informací a je povinna postupovat při vyřizování žádosti dle § 68 odst. 2 – 5 správního řádu.

20. Soud proto usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 50 A 75/2019–31, vyzval osobu zúčastněnou na řízení k předložení darovacích smluv č. 2019/0188/1010 a č. 2019/0192/1010, včetně částky, na kterou byly uzavřeny, neboť bez jejich znalosti by byl sotva způsobilý posoudit případné důvody pro neposkytnutí informace (srov. v této souvislosti např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 2 As 66/2013). Osoba zúčastněná na řízení výzvě vyhověla, soud měl proto při rozhodování žalobcem požadované informace k dispozici.

21. Soud na základě znalosti požadovaných informací (obsahu darovacích smluv), má za to, že důvod pro odmítnutí žádosti tvrzený osobou zúčastněnou na řízení – ochrana obchodního tajemství, ani žádný jiný zákonný důvod v dané věci zjevně není dán. Ve smlouvách je pouze uvedeno, co je předmětem darovací smlouvy (finanční částka), do kdy se dárce zavazuje částku zaslat na účet obdarovaného a údaje ohledně uveřejnění smlouvy v registru. Úkolem soudu přitom není, aby aktivně vyhledával důvody pro odmítnutí žádosti či nahrazoval důvody rozhodnutí o odmítnutí žádosti, jestliže důvody uvedené v rozhodnutí povinné osoby neobstojí (viz. bod 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 1 As 8/2010). Soud proto přikázal Teplárně České Budějovice, a. s. požadované informace poskytnout.

V. Závěr, náklady řízení

22. Soud v dané věci uzavřel, že rozhodnutí o neposkytnutí informací byla vadná pro rozpor se zákonem i nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Soud proto podle ustanovení § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. rozhodnutí ze dne 17. 9. 2019 a ze dne 11. 9. 2019 zrušil a přikázal současně osobě zúčastněné na řízení požadované informace poskytnout ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v dané věci úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 15 342 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, náklady zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 3 100 Kč a třikrát režijní paušál po 300 Kč, tj. 10 200 Kč, 21% DPH činí 2 142 Kč.

24. Krajský soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, kterou brojil proti případnému stanovení mu povinnosti hradit náklady soudního řízení žalobci. Předně soud neshledal splnění podmínek pro takzvanou separaci nákladů. V daném případě soud zdůrazňuje, že na žalovaného s účinností od 2. 1. 2020 přešla působnost rozhodovat v odvolacím řízení dle zákona o informacích ex lege. Zákonodárce žalovanému svěřil postavení odvolacího správního orgánu proti rozhodnutím povinných subjektů ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, kterého je třeba vnímat jako správní orgán ve smyslu § 4 odst. 1 s.ř.s., byť u něho nelze určit nadřízený správní orgán ve smyslu § 178 správního řádu. Soud proto neshledal důvod, proč postavení žalovaného v nyní projednávaném řízení odlišovat od postavení jiných správních orgánů rozhodujících ve správních řízeních, které dle zásad dělené správy rovněž mají povinnost nést náklady spojené se soudním řízením dle s.ř.s. Jestliže by tomu tak v těchto případech rozhodování v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím být nemělo, bylo na zákonodárci, aby tento postup do předmětné právní úpravy uvedl. Nepřiznat náhradu nákladů žalobci, který měl ve věci úspěch, a který situaci vzniklou v důsledku změny informačního zákona nijak nezavinil, by nebylo spravedlivé.

25. Podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodu zvláštního zřetele hodné může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neukládal a ze správního ani soudního spisu neshledal žádný důvod hodný zvláštního zřetele, pro který by bylo lze náhradu nákladů řízení přiznat.

26. Soud rozhodl ve věci rozsudkem bez jednání dle § 51 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým postupem souhlas.

Poučení

I. Vymezení věci II. Stručné shrnutí vyjádření Teplárny České Budějovice, a.s. III. Písemnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci IV.Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení