50 A 88/2018 - 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: T. N. M. S. státní příslušnost bytem zastoupena Mgr. Petrem Václavkem advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2018, čj. MV-119415-6/SO-2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně přicestovala do České republiky dne 5. 2. 2018 na základě schengenského víza č. 000833147, s platností od 5. 2. 2018 do 20. 3. 2018, s délkou pobytu 44 dnů.

2. Žádostí ze dne 21. 2. 2018 žalobkyně usilovala o udělení přechodného povolení k pobytu za účelem sloučením s občanem Evropské unie. K této žádosti žalobkyně doložila mimo jiné i oddací list, podle nějž uzavřela dne 16. 2. 2018 sňatek s panem P. S. (nar. X).

3. Ve dnech 4., 6. a 8. 3. 2018 provedla Police ČR pobytové kontroly na adrese pobytu žalobkyně, kterou uvedla v žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Tyto kontroly nevedly ke zjištění, že by žalobkyně s manželem sdílela společnou domácnost.

4. Na základě žalobčiny žádosti provedlo Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) dne 21. 5. 2018 účastnický výslech žalobkyně a svědeckou výpověď jejího manžela. Odpovědi manželů na položené otázky se v mnoha bodech rozcházely, pročež správní orgán prvního stupně pojal podezření, že manželství bylo uzavřeno účelově s cílem získat pobyt na území České republiky.

5. Dne 25. 5. 2019 si správní orgán prvního stupně vyžádal z oddělení matrik a ohlašovny trvalých pobytů v Táboře podklady k uzavření sňatku, jež musela žadatelka dokládat k uzavření manželství. Mezi podklady byly rodný list žalobkyně, potvrzení Lidového výboru Obvodu Tan Dan o uzavření manželství ze dne 31. 12. 2017, potvrzení o aktuálním rodinném stavu žalobkyně ze dne 4. 2. 2018 a výpis z rozhodnutí o uznání dohody o rozvodu žalobkyně a jejího bývalého manžela ze dne 21. 4. 2017; všechny tyto dokumenty byly opatřeny úředním překladem do českého jazyka. Dále bylo mezi podklady také prohlášení o osobním stavu ze dne 16. 2. 2018 a potvrzení Policie ČR o oprávněnosti pobytu žalobkyně ze dne 7. 2. 2018.

6. Správní orgán prvního stupně následně rozhodnutím ze dne 2. 10. 2018, čj. OAM-3325-28/PP- 2018, žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu dle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl. Výrokem II. pak žalobkyni na základě § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovilo lhůtu 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky. Správní orgán prvního stupně totiž při posuzování žalobčiny žádosti dospěl k závěru, že manželství s panem Patrikem Sedlákem uzavřela účelově.

7. Žalovaná následně žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

8. Proti v záhlaví označenému rozhodnutí podala dne 19. 11. 2018 žalobkyně včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobkyně se domnívá, že žalovaná zásadním způsobem porušila své povinnosti, jelikož její rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 a zejména § 89 odst. 2 správního řádu. Dále je žalobkyně přesvědčena, že žalovaná opomenula zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tj. nepostupovala v souladu se zásadou materiální pravdy.

10. Zároveň dle žalobkyně nelze přehlédnout, že správní orgány porušily zásadním způsobem ustanovení definující podmínky pro výkon činnosti správních orgánů, deklarované v § 2, 3 a 4 správního řádu.

11. Žalovaná dle žalobkyně nedostatečně přezkoumala správnost a zákonnost rozhodnutí ze dne 2. 10. 2018, a tím zatížila své rozhodnutí vadou nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti. Žalovaná se nadále dostatečně nevypořádala s námitkami žalobkyně uvedenými v odvolání (hlavní námitkou byl nesouhlas se závěrem správních orgánů o účelovosti žalobčina manželství a nesouhlas s argumentací, kterou je tento závěr podložen).

12. Žalobkyně má nadále za to, že vyvozování účelovosti manželství ze skutečnosti, že si ze země původu přivezla doklady, které jsou potřebné pro uzavření manželství, je zcela zcestné, jelikož tento samotný fakt nevylučuje opravdovost a funkčnost následně uzavřeného manželství.

13. Žalobkyně konstatovala, že se žalovaná nevypořádala s námitkou týkající se pojistné smlouvy uzavřené do roku 2020, z čehož správní orgány vyvodily další důkaz účelovosti jednání žalobkyně.

14. Žalobkyně zopakovala, že žalovaná by se měla zaměřit na zkoumání, zda manželství žalobkyně je fungující a reálné, a to na základě relevantních důkazů, nikoli vycházet z holých domněnek ze kterých dovozuje závěry svých rozhodnutí. V tomto směru je žalobkyně přesvědčena, že správní orgány nesprávně vyhodnotily zjištěný skutkový stav, své závěry opřely o pouhé domněnky, a s námitkami žalobkyně, které uvedla ve svém vyjádření a následně i v odvolání, se přesvědčivě nevypořádaly, čímž založily nepřezkoumatelnost a nezákonnost svých rozhodnutí.

15. Žalobkyně zdůraznila, že pro manželství ale i jakýkoliv vztah obecně, je primární existence citového vztahu, proto žádný orgán není oprávněn hodnotit, zda byl sňatek uzavřen ve vhodnou dobu, nebo co má nebo nemá být chápáno pod „standardním obrazem manželství“. Žádný orgán není oprávněn dle žalobkyně konstatovat, že dorozumívací prostředky, jež žalobkyně se svým manželem zvolila, nedokáží nahradit „běžnou“ či „hlubší“ komunikaci.

16. Žalobkyně namítla, že správní orgán prvního stupně pochybil tím, že neumožnil žalobkyni seznámit se s obsahem spisu, resp. s jeho novými podklady, a vyjádřit se k nim. Argumentace žalované, že správní orgán prvního stupně nevycházel z vyjádření cizinecké policie a nebral jej v potaz, nemůže dle žalobkyně obstát.

17. Žalobkyně setrvala na námitce, týkající se neposouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalovaná se k tomuto vyjádřila pouze formálním odůvodněním a s námitkou se řádně nevypořádala, neboť pouze konstatovala, že správní orgán není v případě žalobkyně povinen ani dokonce oprávněn zkoumat dopady svého rozhodnutí do rodinného a soukromého života cizince.

18. Závěrem žalobkyně uvedla, že v České republice nežije dlouho dobu, nicméně i za tento časový úsek si zde již vybudovala pevné zázemí, má zde rodinné i sociální vazby. Nucené vycestování by pro žalobkyni znamenalo zcela nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života.

19. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

20. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které správní řád v § 68 odst. 3 stanoví pro odůvodnění správního rozhodnutí. Žalovaná se přitom dostatečně vypořádala s odvolacími námitkami. Ve zbytku odkázala na žalobou napadené rozhodnutí.

21. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Průběh jednání

22. V průběhu jednání konaného dne 18. 9. 2019 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích; návrh na doplnění dokazování nevznesli.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

24. Žaloba není důvodná.

25. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

26. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

27. Žalobkyně spatřovala nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované předně v tom, že se nedostatečně vypořádala s námitkami žalobkyně a své rozhodnutí opřela o pouhé domněnky.

28. V projednávané věci správní orgány rozhodovaly na základě následujících důkazů: výsledky pobytové kontroly v místě bydliště ze dne 4. 3. 2017; protokol o výslechu žalobkyně ve věci žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ze dne 21. 5. 2018; protokol o svědecké výpovědi pana S. (manžela žalobkyně) ve věci řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ze dne 21. 5. 2018 a dokumenty předložené žalobkyní. Na základě uvedených důkazů byl skutkový stav věci zjištěn dostatečně a pochybnosti o něm nevznikají. Žalovaná dále v napadeném rozhodnutí řádně popsala, z jakých důvodů považuje výslechy manželů za podstatné v daném typu řízení pro prokázání účelovosti zavřeného manželství. Prokazování účelovosti manželství je nutně založeno na zjištění okolností provázejících seznámení obou snoubenců, jejich svatbu a jejich následný život. Tyto otázky zjišťuje především správní orgán prvního stupně při výslechu každého z manželů; použití tohoto důkazního prostředku v případě podezření na účelový sňatek je nanejvýš vhodné, neboť rozhodné skutečnosti zpravidla ani nebude možno zjistit jinak (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2014, čj. 1 Azs 195/2014-36). Námitka nepřezkoumatelnosti a na ni navázaná námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve správním řízení proto nejsou důvodné.

29. K námitce, dle níž správní orgány neumožnily žalobkyně seznámit se s obsahem spisu, resp. s jeho novými podklady a vyjádřit se k nim, krajský soud uvádí, že se jedná o dokumenty lustrace z evidence Policie ČR. Konkrétně se jednalo o základní lustraci osob, opis z rejstříku trestů a zaslání poznatku správního orgánu prvního stupně o možném spáchání trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na Krajské ředitelství policie Středočeského kraje a vyrozumění Krajského ředitelství police Jihočeského kraje o postoupení poznatku. Krajský soud se v daném případě ztotožnil s argumentací žalované, dle níž je z uvedeného výčtu listin zřejmé, že se nejednalo o podklady, o něž by žalovaná opřela své rozhodnutí. Tím, že správní orgán prvního stupně neumožnil žalobkyni se před vydáním prvoinstančního rozhodnutí s těmito dokumenty seznámit, tudíž nemohlo dojít k zásahu do žalobčiných práv. S podklady rozhodnými pro vydání rozhodnutí se žalobkyně naopak seznámila a následně se k nim i vyjádřila.

30. K samotnému posouzení zamítnutí žádosti žalobkyně uvádí krajský soud následující.

31. Ustanovení § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců stanoví, že správní orgán prvního stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže „se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství “.

32. Interpretací daného ustanovení se zabýval Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 2. 10. 2013, čj. 1 As 58/2013-43, v němž uvedl, že citované ustanovení „má svůj předobraz v článku 35 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, Úř. věst. L 158, 30. 4. 2004, s. 77 – 123, zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 05, Svazek 05, s. 46 – 61. […] Z textu směrnice, jejího odůvodnění i z výkladu Soudního dvora je zřejmé, že proces zjišťování existence účelového manželství a následně odepření pobytového oprávnění je plně v režii členských států za předpokladu dodržení procesních záruk uvedených ve směrnici. Evropské právo zde nedává konkrétní vodítko pro posuzování účelovosti sňatku.“ 33. Dle posledně citovaného rozhodnutí je pak v tomto ohledu možno nalézt inspiraci například v rezoluci Rady ze dne 4. 12. 1997 o opatřeních, která mají být přijata za účelem boje proti účelovým sňatkům (97/C 382/01). Článek 2 této rezoluce uvádí následující faktory: není udržováno manželské soužití; chybí společné přispívání k odpovědnostem vyplývajícím z manželství; manželé se nikdy před sňatkem neviděli; manželé se neshodnou při uvádění svých osobních údajů, důležitých osobních informací či informací o průběhu první schůzky; manželé nehovoří společným jazykem; sňatku předcházelo předání finanční částky; některý z manželů v minulosti uzavřel účelový sňatek nebo se dopustil porušení předpisů o pobytu cizinců.

34. Z výše uvedených faktorů lze vyvodit, že v nyní posuzované věci je naplněn nejen faktor neshody manželů při uvádění svých osobních údajů, důležitých osobních informací či informací o průběhu první schůzky (jak vyplývá z protokolů o provedených výsleších žalobkyně i jejího manžela, v nichž každý z nich uvedl jiné datum, kdy se poprvé potkali, resp. kdy se domluvili na uzavření sňatku), ale taktéž skutečnost, že ani jeden z manželů neovládá jazyk toho druhého na běžné komunikační úrovni. Ačkoliv se žalobkyně údajně český jazyk učí, většinu věcí jim překládají příbuzní, známí a internetový překladač.

35. Co se týče společného rodinného života, z provedených výslechů žalobkyně a jejího manžela plyne, že manželé spolu volný čas téměř netráví a příliš spolu nekomunikují. Manžel žalobkyně většinu času pracuje na směny, a pokud nepracuje, zdržuje se u své rodiny. Žalobkyně naopak většinu času tráví se svou matkou ve vedlejším bytě a má zde i většinu věcí. Manželé se v bytě fakticky povětšinou míjejí.

36. Závěr o účelovosti uzavřeného manželství podporují i další důkazy shromážděné ve správním spise. Pobytovou kontrolou uskutečněnou dne 4. 3. 2017 na hlášené adrese pobytu žalobkyně nebylo potvrzeno, že by žalobkyně skutečně žila s manželem. Většina věcí žalobkyně se nacházela v bytě její matky, v bytě manžela byly nalezeny pouze dvě dámské halenky, nenacházely se zde žádné další věci patřící žalobkyni, žalobkyně bez pomoci tlumočníka (pan V. V. Q.) nebyla schopna odpovídat na otázky, tudíž není ani jisté, zda odpovědi tlumočníka byly opravdu odpověďmi žalobkyně.

37. V neposlední řadě je vhodné uvést, že účelové se manželství jeví i s ohledem na ukončení zaměstnání a pořízení podkladů žalobkyní potřebných pro uzavření manželství, ke kterému došlo v době těsně před samotným vycestováním do České republiky. Jestliže žalobkyně nepředpokládala uzavření manželství a delší setrvání na území České republiky, neměla důvod k ukončení zaměstnání v rodné zemi a k vyřízení podkladů nutných k uzavření manželství (např. potvrzení o skončení předchozího manželství). Indicií svědčící účelovosti manželství je pak i uzavření zdravotního pojištění do roku 2020 ještě před uzavřením manželství.

38. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgány ve správním řízení shromáždily dostatečné důkazy pro závěr, že manželství bylo v předmětném případě uzavřeno účelově s cílem obejít zákon o pobytu cizinců. Pro tento závěr byly podstatné skutečnosti zjištěné z výpovědí žalobkyně a jejího manžela, jakož i skutečnosti zjištěné při pobytového kontrole. Za prvé zde existují nesrovnalosti ohledně tvrzení obou manželů a ty se týkají takových základních otázek, u nichž lze předpokládat, že by ve vážně míněném manželství byly tyto skutečnosti nesporné a nepochybné. Za druhé společný rodinný život manželů v podstatě nefunguje; nemají děti, netráví spolu volný čas, v bytě se reálně míjejí. Za třetí pak manželé nesdílejí společný jazyk, neboť ani jeden z manželů neovládá mateřský jazyk toho druhého na takové úrovni, aby spolu byli schopni komunikovat o základních věcech běžného života.

39. K argumentaci žalobkyně směřující k údajnému reálnému fungování manželství, krajský soud opakovaně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 58/2013-43, ve kterém se Nejvyšší správní soud vyjádřil rovněž k pojetí manželství v právu soukromém a k jeho reflexi z pohledu pobytového práva. Konstatoval, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Jestliže správní orgán zjistí, že manželství bylo uzavřeno účelově s cílem obejít zákon o pobytu cizinců a získat pobytové oprávnění, bude dán důvod k zamítnutí příslušné žádosti, resp. ke zrušení pobytového oprávnění. Veřejné právo totiž nahlíží na manželství autonomně podle svých norem a není vázáno vymezením či nevymezením jeho účelu normami práva soukromého. Nejvyšší správní soud k tomu blíže ve shora citovaném rozsudku čj. 1 Azs 195/2014-36 uvedl, že „[v] rovině soukromoprávní platnosti manželství nebrání, že sňatek nenaplňuje své základní atributy a je formálním svazkem muže a ženy uzavřeným z odlišných pohnutek; i na takovéto manželství nahlíží soukromé právo jako na platné. Přiznává-li však právo veřejné cizinci pobytové oprávnění v důsledku uzavření manželství s občanem EU, činí tak jen pro taková manželství, jejichž účelem je naplnění základních znaků tohoto institutu (zejm. trvalost svazku muže a ženy, založení rodiny a výchova dětí, vzájemná podpora a pomoc manželů).“ Jak však již krajský soud shora uvedl, skutkový stav v nyní projednávané věci reálnému naplňování těchto znaků nenasvědčuje.

40. Jakkoli zákon o pobytu cizinců v případě zamítnutí pobytové žádosti dle § 87e odst. 1 písm. d) tohoto zákona výslovně nestanoví povinnost posuzovat přiměřenost takovéhoto rozhodnutí, nelze přehlédnout možnou aplikaci čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), dle něhož „[k]aždý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.“ Nejvyšší správní soud v tomto ohledu v rozsudku ze dne 24. 7. 2018, čj. 5 Azs 102/2017-35, konstatoval, že „[p]odmínky § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců jsou tedy nastaveny tak, že ve většině případů lze předpokládat, že rozhodnutím o zamítnutí žádosti o povolení přechodného pobytu z tohoto zákonného důvodu nedojde k nepřiměřenému zásahu do soukromého nebo rodinného života, a tedy k porušení čl. 8 Úmluvy, takovou situaci však nelze a priori vyloučit. Článek 8 Úmluvy je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Znamená to, že pokud stěžovatel v daném řízení namítá nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života a porušení článku 8 Úmluvy, správní orgán se s touto námitkou musí vypořádat bez ohledu na to, zda zákon o pobytu cizinců v daném řízení vyžaduje nebo nevyžaduje posouzení přiměřenosti ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Na tomto závěru nic nemění ani nový odstavec 3 § 174a zákona o pobytu cizinců, který byl do tohoto ustanovení doplněn až s účinností od 15. 8. 2017.“ V rozsudku ze dne 20. 9. 2018, čj. 10 Azs 127/2018-30, k tomu pak Nejvyšší správní soud doplnil, „že judikatura k nutnosti posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu je konstantní, nerozporná a vyžaduje, aby správní orgány přiměřenost posuzovaly. Dojdou-li při posouzení k závěru, že jsou zde individuální okolnosti, kvůli nimž by zamítnutí žádosti zasáhlo nepřiměřeně do práv žadatele na soukromý a rodinný život, je nutné dát přednost ochraně těchto základních práv a pobyt povolit.“ 41. V nyní projednávané věci se přitom žalovaný s otázkou přiměřenosti zásahu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobkyně vypořádal dostatečně. Žalobkyně žádné skutečnosti svědčící o jejích pevných rodinných či soukromých vazbách na území České republiky neuvedla, přičemž ani ze skutkových zjištění správních orgánů takovéto skutečnosti nevyplývají. Účelově uzavřené manželství pak důvod pro konstatování nepřiměřenosti dopadů pobytového rozhodnutí do žalobčina soukromého a rodinného života představovat nemůže již z povahy věci.

V. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení