50 C 196/2017-87

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ;IČ: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o 6.600.000,00 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39.100,00 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.991.457,00 Kč a částku ve výši 4.600,00 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.100,00 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21.7.2017 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 6.600.000,00 Kč představující majetkovou újmu, která žalobci vznikla v souvislosti se zahájením a následným průběhem trestního stíhání (15.11.2012), které ve věci žalobce neskončilo pravomocným odsouzením resp. žalobce byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28.5.2014 č.j. 3 T 299/2013-4738 zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 13.11.2013 sp. zn. 4 Zt 128/2012, neboť v žalobním návrhu označený skutek (zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušení povinností při správě cizího majetku) není trestním činem. Podáním ze dne 18.1.2015 doručeným žalovanému dne 20. 1. 2015 žalobce požádal žalovaného o náhradu nemajetkové újmy ve výši 12.000.000,00 Kč a majetkové újmy způsobené trestním stíháním, přičemž sdělením žalovaného ze dne 7. 10. 2016, které bylo žalobci doručeno dne 21.10.2016, byl žalobce vyrozuměn o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 60.000,00 Kč. Zahájením trestního stíhání proti žalobci mu byla způsobena újma na jeho majetkových právech, neboť musel především vynaložit náklady nutné na zajištění své obhajoby v trestním řízení, kdy jej zastupoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy tyto činily částku ve výši 43.700,00 Kč. Současně žalobci vznikla majetková újma představující ušlý zisk v podobě ztráty předpokládaného výdělku, kterého žalobce dosahoval v době zahájení trestního řízení a krátce po jeho ukončení a který v důsledku ztráty zaměstnání v souvislosti s trestním řízením pozbyl, kdy tato ztráta zaměstnání byla nepochybně v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce a rozsáhlou medializací probíhajícího trestního stíhání. Žalobce požadoval náhradu ve výši 6.556.300,00 Kč za období od 1.6.2013 do 22.12.2031, kdy mu vznikne nárok odchodu do starobního důchodu. Žalobce od roku 2009 pracoval ve [společnosti], [anonymizována čtyři slova], kdy podmínkou nástupu byla dohoda o majetkovém spoluvlastnictví ve společnosti po uplynutí 2 let a splnění podmínky certifikace. Pracovní poměr žalobce byl ze strany jeho zaměstnavatele ukončen ke dni 30.5.2013 z důvodu nadbytečnosti. Žalobce má však za to, že skutečným důvodem ukončení pracovního poměru bylo právě zahájené trestní stíhání Policií ČR a jeho medializace, kterého zaměstnavatel využil, aby žalobci nemusel poskytnout přislíbený majetkový podíl ve společnosti. V rozhodném období u tohoto zaměstnavatele žalobce dosahoval s účinností ke dni 1.3.2009 měsíčního příjmu 60.000,00 Kč, přičemž žalobce dále pobíral i benefity v podobě odměn, podílu na zisku apod.. Následně byl žalobce v období od 1.6.2013 do 31.7.2013 veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ČR s tím, že po dobu evidence nepobíral žádný finanční příspěvek. Od 1.8.2013 byl žalobce zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kdy i v této době probíhala medializace trestního řízení žalobce a jeho dehonestace, kdy byl jako bývalý člen [anonymizována tři slova] [okres] představován médii jako„ podvodník a tunelář“. Dne 27.5.2014 byl žalobci ze strany zaměstnavatele předložen nový návrh pracovní smlouvy, který však žalobce odmítl akceptovat z důvodu trvání soudního řízení s nejasným koncem a značných stresů, následně byl pracovní poměr s tímto zaměstnavatelem dne 11.6.2014 ukončen, přičemž žalobce má rovněž za to, že i v tomto případě, došlo k ukončení pracovního poměru právě s ohledem na probíhající trestní řízení a jeho medializaci. U tohoto zaměstnavatele měl žalobce příjem ve výši 50.000,00 Kč měsíčně s tím, že od 1.1.2014 činila jeho mzda částku ve výši 50.500,00 Kč měsíčně, k níž dále náležely měsíční prémie. Od 1.6.2013 resp. od 12.6.2014 žalobce pozbyl jak nadprůměrné příjmy, tak i benefity, kdy od 17.6.2014 do 31.7.2016 byl opět veden jako uchazeč o zaměstnání, kdy mu byla vyplácena toliko podpora v nezaměstnanosti po dobu 5 měsíců. Následně od 1.10.2015 do 23.6.2016 pracoval na dohodu o provedené práce u České pošty s.p., kdy jeho měsíční hrubý příjem činil 4.400,00 Kč. Od 1.4.2016 pracoval brigádně u společnosti [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 5.370,00 Kč a od 1.8.2016 pracoval jako referent v [nemocnici] [anonymizováno] [obec] s platem ve výši 21.790,00 Kč a s účinností od 1.11.2016 s platem ve výši 24.790,00 Kč. V důsledku zdravotních obtíží, zejména s ohledem na psychický stav žalobce, který je důsledkem vedeného trestního stíhání, žalobce není schopen vykonávat práci v rámci své pracovní kvalifikace, což má za následek, že dosahuje podstatně nižší mzdy, než kterých dosahoval před zahájením trestního stíhání, kdy jeho příjmy v roce 2013 činily 831.917,00 Kč, v roce 2014 činily 497.405,00 Kč, v roce 2015 činily příjmy žalobce částku ve výši 13.320,00 Kč a v roce 2016 částku ve výši 71.326,00 Kč. Ušlý zisk žalobce vyčíslil následujícím způsobem, kdy v době ztráty zaměstnání u [právnická osoba] (dle daňového přiznání) činil průměrný měsíční příjem částku ve výši 60.520,00 Kč čistého, tuto částku by pobíral až do 22.12.2031, kdy mu vznikne nárok na odchod do důchodu, tj. celkem byl žalobce schopen za 222 měsíců vydělat (bez zohlednění inflace či jiných vlivů a benefitů) částku ve výši 13.435.400,00 Kč. Od této částky pak odečetl úhrnné příjmy od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 495.000,00 Kč (11 měsíců po 45.000,00 Kč od 1.8.2013 do 11.6.2014) a vyplacené odstupné ve výši 101.000,00 Kč a dále vyplacenou podporu v nezaměstnanosti od Úřadu práce ČR za období od 17.6.2014 do 31.7.2016 ve výši 71.405,00 Kč, dále příjem od [anonymizována dvě slova] a společnosti [právnická osoba] z brigád ve výši 56.338,00 Kč a příjem od [nemocnice] [anonymizováno] [obec] ve výši cca 240.000,00 Kč za období od 1.8.2016 do dne podání žaloby dne 21.7.2017. Žalobce následně od částky 12.474.657,00 Kč (správně početně 12.471.697,00 Kč) odečetl částku ve výši 6.483.200,00 Kč (160 měsíců x cca 40.520,00 Kč představující rozdíl mezi původním výdělkem ve výši 60.520,00 Kč a jeho současným průměrným výdělkem ve výši 20.000,00 Kč odečetl částku ve výši 6.483.200,00 Kč (160 měsíců x cca 40.520,00 Kč představující rozdíl mezi původním výdělkem ve výši 60.520,00 Kč a jeho současným průměrným výdělkem ve výši 20.000,00 Kč), což činí 5.991.457,00 Kč, přičemž částka ve výši 564, 843,00 Kč přestavující rozdíl do požadované částky 6.556.300,00 Kč tvoří ušlou mzdu v souvislosti s výkonem funkce obecního zastupitele. Žalobce měl tedy za to, že v důsledku nezákonně zahájeného a vedeného trestního stíhání mu byla v příčinné souvislosti způsobena majetková újma v podobě účelně vynaložených nákladů právního zastoupení a ušlého zisku, kdy současně došlo k veřejné dehonestaci jeho osoby a došlo k ukončení shora specifikovaných pracovních poměrů. S ohledem na uvedené žalobce pozbyl od 1.6.2013 nejen své profesní postavení, ale v důsledku prožitých stresů utrpěl i poškození fyzického a psychického zdraví a ztrátu rodinného zázemí, kdy z těchto důvodů není schopen si najít zaměstnání, ve kterém bude dosahovat příjmů odpovídajícím jeho pracovní kvalifikaci.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, a to ani částečně, navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný v první řadě vznesl námitku promlčení, kdy jestliže žalobce dne 25.3.2019 podáním ze dne 24.3.2019 uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody v podobě náhrady nákladů řízení ve výši 43.700,00 Kč a náhrady majetkové škody v podobě ušlého zisku ve výši 6.556.300,00 Kč, která je předmětem tohoto řízení, v souvislosti s trestním řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 299/2013, učinil tak až po uplynutí promlčecí lhůty dle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobce se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá dozvěděl nejpozději dne 23.7.2014, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 3 T 299/2013-4738. Promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu předmětné škody dle zákona č. 82/1998 Sb. u žalovaného uplynula dne 23.7.2017, avšak žalobce svůj nárok uplatnil až dne 25.3.2019. Žalovaný měl za to, že na běh promlčecí lhůty nemělo vliv podání předmětné žaloby, kdy tato byla podána před samotným řádným uplatněním nároku u žalovaného, a to v rozporu s ust. § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení v předmětné věci mělo být přerušeno, neboť žaloba byla podána předčasně, nebyly splněny podmínky řízení, a to až do doby odstranění vad podmínek řízení (tj. uplatnění nároku žalobcem u žalovaného a uplynutí šestiměsíční lhůty k vyřízení žádosti ze strany žalovaného dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž po dobu přerušení řízení nedochází ke stavění běhu promlčecí lhůty. Dále žalovaný uvedl, že pokud žalobce dne 24.7.2017 podáním ze dne 17.7.2017 uplatnil u žalovaného nárok na zadostiučinění v podobě omluvy za nemajetkovou újmu a náhradu blíže nespecifikované majetkové škody, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízení, bylo k této žádosti dne 2.3.2018 vydáno žalovaným mimosoudní stanovisko č.j. [] [anonymizována dvě slova], kterým bylo vyhověno požadavku žalobce na přiznání zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu a žalovaný se žalobci omluvil za skutečnosti, že bylo vůči žalobci v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 299/2013 bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. tj. žalovaný učinil nesporným, že s ohledem na výsledek trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání označit z pohledu zákona č. 82/1998 Sb., za nezákonné rozhodnutí. O nároku na náhradu škody, nemohlo být věcně rozhodnuto, neboť tento nárok nebyl žalobcem nikterak specifikován ani vyčíslen tj. nebylo zřejmé, čeho se žalobce uplatněným nárokem domáhá, a proto není možno podání ze dne 17.7.2017 považovat za řádné a platné uplatnění nároku dle ust. § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dále měl žalovaný za to, že v daném případě nejsou splněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu dle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobcem tvrzená škoda ve výši 6.600.000,00 Kč nevznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich, vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2005 sp. zn. 25 Cdo 773/2014 nebo ze dne 9.11.2011 sp. zn. 28 Cdo 4231/2010). Žalovaný současně poukázal na skutečnost, že pracovní poměr žalobce u společnosti [právnická osoba] byl ukončen dohodou tj. v žádném případě nelze dovozovat příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a ukončením pracovního poměru, kdy jeho příčinou je toliko souhlas žalobce s jeho ukončením. Pokud jde o ukončení pracovního poměru u [právnická osoba], [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] tak, pokud měl žalobce za to, že důvodem jeho ukončení není nadbytečnost, ale skutečnosti jiné např. trestní stíhání, kdy dle zákoníku práce je možno dát výpověď toliko ze zákonem stanovených důvodů, přičemž trestní stíhání tímto důvodem není, byla by tato výpověď neplatná. Zákoník práce v takovém případě obsahuje účinnou úpravu. Pokud žalobce byl pro zaměstnavatele skutečně nadbytečným, tak příčinou skončení pracovního poměru byla právě tato nadbytečnost, a nikoliv trestní stíhání žalobce. Pokud žalobce nadbytečným nebyl, nemohla neplatná výpověď vyvolat žádné právní účinky, avšak pokud žalobce neoznámil zaměstnavateli (ust. § 69 odst. 3 zákoníku práce), že trvá na tom, aby ho zaměstnával, došlo k ukončení pracovního poměru dohodou, kdy tuto fikci vyvolal svojí nečinností právě žalobce tj. příčinou ukončení pracovního poměru opět nebylo trestní stíhání. Vedení trestního stíhání tedy nebylo příčinou vzniklých škod.

3. Při jednání konaném dne 2.6.2021 bylo řízení k návrhu žalobce za souhlasu žalovaného částečně zastaveno v rozsahu částky 564.843,00 Kč představující ušlou mzdu v souvislosti s výkonem funkce obecního zastupitele. Vyhlášené usnesení nabylo právní moci dne 18.6.2021. Předmětem řízení tedy zůstala částka ve výši 43.700,00 Kč představující náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení a částka ve výši 5.991.457,00 Kč představující ušlý zisk v podobě ztráty předpokládaného výdělku za období od 1.6.2013 do 22.12.2031.

4. Na základě níže provedených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Dne 19.2.2014 se [obec], [anonymizována dvě slova] [okres] připojilo k trestnímu řízení sp. zn. 3 T 299/2013 vedenému vůči žalobci a dalším obžalovaným jako osoba poškozená se svým nárokem na náhradu škody ve výši 72.992.647 vč. DPH. Uvedené bylo zjištěno z přípisu [obce], [anonymizována dvě slova] [okres] ze dne 19.2.2014.

6. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2014 č. j. 3 T 299/2013-4738 soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ust. § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ust. § 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, neboť tyto skutky nejsou trestnými činy. Osoby poškozené byly se svými nároky odkázány na řízení civilní. Tento rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 23. 7. 2014.

7. Podáním ze dne 18.1.2015 doručeným žalovanému dne 20.1.2015 se žalobce domáhal náhrady blíže nespecifikovaných škod, které mu byly způsobeny výkonem veřejném moci, kdy proti němu bylo dne 15.11.2012 neoprávněně zahájeno trestní stíhání s tím, že uvedl, že prožívá velmi obtížné období, přišel o dvě zaměstnání, velmi vážně se zkomplikoval vztah s manželkou a se synem, kdy na rodině mu velmi záleží a obava z definitivní ztráty rodinného zázemí jej silně traumatizuje (uvedené zjištěno ze žádosti žalobce o náhradu škod způsobených postupem a výkonem veřejné moci ze dne 18.1.2015 (pozn. dle žalobce – první žádost). Následně dne 17.7.2015 se žalobce opětovně domáhal blíže nespecifikované náhrady nemajetkové a majetkové újmy, které mu byly způsobeny výkonem veřejném moci, kdy byl následně rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28.5.2014 sp. zn. 3 T 299/2013 zproštěn obžaloby. Současně uvedl, že žádost o náhradu škody vůči žalovanému vznesl již dne 18.1.2015, s tím, že doposud neobdržel jakoukoliv reakci žalovaného (uvedené zjištěno z žádosti žalobce o náhradu škod způsobených postupem a výkonem veřejné moci ze dne 17.7.2015 (žalobcem označený jako dopis žalobce ze dne 17.7.2015).

8. Žalovaný dopisem ze dne 27.11.2015 sdělil žalovanému, že s ohledem na to, že svoje podání doručené žalovanému dne 20. 1. 2015 dosud řádně nedoplnil, ačkoliv k tomu byl vyzván výzvou žalovaného ze dne 27. 7. 2015, nelze jeho podání ze dne 20. 1. 2015 považovat za řádnou žádost o odškodnění a není možné se jí ani věcně zabývat. Uvedené zjištěno z dopisu žalovaného ze dne 27.11.2015.

9. Z dopisu žalobce ze dne 2.12.2015 a ze dne 9.12.2015 bylo zjištěno, že jsou doplněním žádosti žalobce žádosti ze dne 18.1.2015 a jsou reakcí na dopis žalovaného ze dne 27.11.2015, přičemž žalobce v dopisu ze dne 2.12.2015 uvedl, že se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 171.467.926,80 Kč, kterou stanovil z dokumentu trestního stíhání ze součtu navrhovaných škod a trestu. Uvedl, že jeho život je poznamenán křivým obviněním, utrpěl posttraumatický šok, deprese a totální vyhoření, byla proti němu vytvořena rozsáhlá mediální kampaň, nemá zázemí, jistoty, klid, domov. Dopis ze dne 9.12.2015 obsahoval seznam zasílaných příloh.

10. Z žádosti žalobce o náhradu škod způsobených postupem a výkonem veřejné moci – doplnění bez data (ozn. náš dopis 27.8 - 14.12.2015) soud zjistil, že žalobce v jejím podrobném odůvodnění na 49 stranách požaduje po žalovaném náhradu nemajetkové újmy ve výši 12.000.000,00 Kč, jakož i nespecifikované majetkové újmy v souvislosti s poškozením jeho profesního života, kdy v souvislosti s vedením trestního řízení byl ukončen jeho pracovní poměr u [právnická osoba], [anonymizována čtyři slova] ke dni 30.5.2013, jakož i u společnosti [právnická osoba], kde byl zaměstnán od 1.8.2013 do 11.6.2014, kdy takto přišel o nadprůměrné příjmy a benefity.

11. Ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 7.10.2016 č.j. MSP - 3368 2015 bylo zjištěno, že o žádosti o náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestím stíháním vedeným před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 3 T 299/2013 uplatněné dne 20.1.2015 bylo pravomocně ukončeno, kdy žalovaný přiznal žalobci jako přiměřené zadostiučinění částku ve výši 60.000,00 Kč, což odpovídá částce 3.000,00 Kč za jeden měsíc trestního stíhání, tedy částce, která již byla přiznána v minulosti v obdobných případech.

12. Z žádosti žalobce o náhradu škod způsobených postupem a výkonem veřejné moci ze dne 17.7.2017 (pozn. dle žalobce druhá žádost) bylo zjištěno, že touto se žalobce opětovně domáhal náhrady újmy a majetkové škody, které mu vznikly v souvislosti s trestním stíháním ve věci sp. zn. 3 T 299/2013, přičemž výši škody či újmy žalobce nespecifikoval a současně se domáhal písemné omluvy státu za protiprávní postup veřejné moci vůči jeho osobě v souvislosti s předmětným trestním řízením. Předmětná žádost byla žalovanému doručena dne 24.7.2017.

13. Ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 2.3.2018 č.j. MSP - 2076 2017 ODSK/2 bylo zjištěno, že žalobci bylo opětovně sděleno, že již stanoviskem ze dne 3.11.2016 č.j. MSP-3368/2015-ODSK-ODSK/9 bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 60.000,00 Kč, které žalovaný považuje za adekvátní dané situaci s tím, že tato částka byla již žalobci proplacena, přičemž na tomto stanovisku žalovaný setrval. Dále bylo žalobci sděleno, že žalovaný konstatuje, že s ohledem na výsledek trestního stíhání ve věci sp. zn. 3 T 299/2013, která byla vedena u Městského soudu v Brně, lze pokládat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání za nezákonné, přičemž se žalovaný za újmu, která byla žalobci v souvislosti s výše uvedeným způsobena, omlouvá a lituje následků, které v životě žalobce toto trestní stíhání způsobilo.

14. Z žádosti žalobce o náhradu škod způsobených postupem a výkonem veřejné moci ze dne 24.3.2019 vč. dokladu o podání žádosti DS právního zástupce žalobce ze dne 25.3.2019 vč. potvrzení žalovaného ze dne 26.3.2019 (pozn.dle žalobce třetí žádost) bylo zjištěno, že žalobce se v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve věci sp. zn. 3 T 299/2013 domáhal vůči žalobci náhrady majetkové újmy ve výši 6.600.000,00 Kč, která se sestávala z nákladů vynaložených na právní zastoupení žalobce v trestním řízení ve výši 43.700,00 Kč a ušlého zisku v podobě ztráty na výdělku ve výši 6.556.300,00 Kč. Tato žádost byla doručena žalovanému dne 25.3.2019.

15. Dne 6.5.2019 žalovaný informoval žalobce, že jeho žádosti ze dne 25.3.2019 nelze vyhovět, neboť uplatněný nárok na náhradu škody je promlčen, kdy zprošťující rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28.5.2014 č.j. 3 T 299/2013-4738 nabyl právní moci dne 23.7.2014 s tím, že ve smyslu ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá tj. lhůta k uplatnění nároku u žalovaného tedy uplynula dne 23.7.2017, přičemž nárok byl u žalovaného uplatněn až dne 25.3.2019. Uvedené bylo zjištěno ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 6.5.2019 č.j. MSP - 802/2019-.

16. Advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalobci za poskytnuté právní služby v období od 19.11.2012 do 28.5.2014 v souvislosti s trestním stíháním žalobce částku ve výši 43.700,00 Kč, která se sestávala z odměny ve výši 2.300,00 Kč za jeden úkon právní služby, a to dne 19.11.2012 za přípravu a převzetí zastoupení – plná moc ze dne 19.11.2012, dne 5.12.2012 za písemné podání ze dne 5.12.2012, dne 4.2.2013 za účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení (2 hodiny), dne 18.2.2013 za účast na vyšetřovacích úkonech v přípravném řízeni (2 hodiny), dne 14.10.2013 za prostudování spisu při skončení vyšetřování, dne 26.2.2014 za účast u jednání soudu (4 hodiny), dne 7.4.2014 ze účast u jednání soudu (7,20 hodiny), dne 8.4.2014 za účast u jednání soudu (2,45 hodiny), dne 14.4.2014 za účast u jednání soudu (2 hodiny), dne 28.5.2014 ze účast u jednání soudu – (6,5 hodiny). Žalobci nebyl účtován režijní paušál ve výši 300,00 Kč ke každému jednotlivému úkonu. Vyúčtované právní služby žalobce uhradil v hotovosti platbou ve výši 10.000,00 Kč dne 31.1.2013 a platbou ve výši 33.700,00 Kč dne 29.5.2014. Uvedené bylo zjištěno ze seznamu úkonů poskytnutých právních služeb ze dne 24.8.2017 a z dokladů o přijaté platbě ze dne 31.1.2013 a ze dne 29.5.2014 (v protokolu z jednání ze dne 24.2.2021 chybně uvedeno ze dne 29.4.2014).

17. Z daňového přiznání za rok 2013 vč. potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2013 a platebního výměru za rok 2013 bylo zjištěno, že žalobce v daném roce 2013 dosáhl příjmů ze závislé činnosti ve výši 831.917,00 Kč.

18. Z daňového přiznání 2014 vč. potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2014 bylo zjištěno, že žalobce v daném roce 2014 dosáhl příjmů ze závislé činnosti ve výši 497.405,00 Kč a potvrzení Úřadu práce ze dne 10.2.2015 bylo zjištěno, že byl veden jako uchazeč o zaměstnání od 17.6.2014, kdy mu byla od 17.6.2014 do 16.11.2014 poskytnuta podpora v nezaměstnanosti ve výši 14.281,00 Kč.

19. Z daňového přiznání 2015 vč. potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2015 bylo zjištěno, že žalobce v daném roce 2015 dosáhl příjmů ze závislé činnosti ve výši 13.320,00 Kč a z potvrzení Úřadu práce ze dne 22.3.2016 bylo zjištěno, že byl veden jako uchazeč o zaměstnání od 17.6.2014.

20. Z daňového přiznání 2016 vč. potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2016 bylo zjištěno, že žalobce v daném roce 2016 dosáhl příjmů ze závislé činnosti u všech zaměstnavatelů ve výši 209.777,00 Kč a potvrzení zaměstnavatele o úhrnu vyměřovacích základů ze dne 20.2.2017 pro rok 2016 [nemocnice] [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že u jmenovaného dosáhl ročního příjmu ve výši 140.536,00 Kč.

21. Dne 1.3.2009 žalobce uzavřel pracovní smlouvu se společností [právnická osoba], [anonymizována tři slova], kdy se jednalo o pracovní poměr uzavřený s účinností od 1.3.2009 na dobu neurčitou bez zkušební doby. Žalobce vykonával práci vedoucího oddělení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, řízení jakosti a TUR s tím, že pevná složky mzdy činila měsíčně s účinností od 1.3.2009 částku ve výši 60.000,00 Kč. Uvedené bylo zjištěno z pracovní smlouvy s [právnická osoba], [anonymizována tři slova] ze dne 1.3.2009 a platebního výměru ze dne 1.3.2019.

22. Dne 29.3.2013 byla žalobci ze strany zaměstnavatele dána výpověď z důvodu nadbytečnosti s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty ke dni 31.5.2013. Uvedené bylo zjištěno z výpovědi z pracovního poměru u [právnická osoba] ze dne 29.3.2013.

23. Dne 24.9.2013 žalobce udělil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] plnou moc k zastupování ve věci„ Pracovně právní záležitosti se [právnická osoba] [anonymizováno]“, což bylo zjištěno z předmětné plné moci ze dne 24.9.2013, přičemž soudem bylo z informačního systému ISAS zjištěno, že mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] nebylo u zdejšího soudu vedeno jakékoliv řízení v pracovně právní věci související z výpovědí pro nadbytečnost, která byla ze strany cit. společnosti jako zaměstnavatele dána žalobci.

24. Společnost [právnická osoba] je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku od 5.9.2006 s tím, že předmětem podnikání je mimo jiné poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zapsáno od 28.3.2012). Dále bylo zjištěno ze v roce 2012 byl průměrný počet pracovníků 46 osob, v roce 2013 společnost zaměstnávala průměrně 46 osob a v roce 2014 to bylo již jen 24 osob. Uvedené bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno], informací o společnosti z webové stránky [webová adresa], přílohy k roční závěrce [právnická osoba] za rok 2012, za rok 2013, za rok 2014, rozvahy a výkazu zisků a ztát k datu 31.12.2013 vč. přílohy roční uzávěrky 2013 u [právnická osoba], s.r.o. a rozvahy a výkazu zisků a ztát k datu 31.12.2014 vč. přílohy roční uzávěrky 2013 u [právnická osoba], [anonymizováno].

25. Dne 1.8.2013 byla mezi žalobcem a společností [právnická osoba] uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou s účinností od 1.8.2013 s 3měsíční zkušební lhůtou. Žalobce byl zaměstnán na pozici bezpečnostní technik, HSE, s místem výkonu práce v [obec], nedílnou součástí uzavřené pracovní smlouvy byla také dohoda o ochraně důvěrných informací a dat, jakož i dohoda o odpovědnosti. Měsíční příjem žalobce od 18. 2013 činil částku ve výši 50.00,00 Kč a od 1.1.2014 částku ve výši 50.500,00 Kč, přičemž ke mzdě náleželi také měsíční prémie. Výplata žalobce v období května 2014 činila částku 45.996,00 Kč čistého. Uvedené bylo zjištěno z pracovní smlouvy ze dne 1.8.2013 pro společnost [právnická osoba], dohody o ochraně důvěrných informací a dat ze dne 30.7.2013, dohody o odpovědnosti 30.7.2013, mzdového výměru ze dne 24.7.2013 mzdového výměru, mzdového výměru ze dne 19.2.2014 a výplatní pásky 05/ 2014.

26. Dne 11.6.2014 byla mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 1.8.2013 uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru s tím, že tento končí ke dni uzavření dané dohody. Žalobci byla vyplacena mimořádná prémie ve výši 101.000,00 Kč. Uvedené bylo zjištěno z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11.6.2014 s [právnická osoba]

27. Ode dne 27.7.2016 je žalobce zaměstnán v pracovním poměru u [nemocnice] [anonymizováno] [obec] uzavřeném s účinností od 1.8.2016 na dobu do 31.7.2017 následně neurčitou jako referent, kdy jeho měsíční plat od 1.8.2016 činil 21.790,00 Kč a s účinností od 1.11.2016 činil částku ve výši 24.790,00 Kč. Průměrný měsíční příjem žalobce za období od srpna 2016 do února 2017 činil částku ve výši 20.544,00 Kč. Uvedené bylo zjištěno z pracovní smlouvy ze dne 27.7.2016 – [nemocnice] [anonymizováno] [obec], platového výměru ze dne 1.8.2016, platového výměru ze dne 31.10.2016 a z potvrzení zaměstnavatele o příjmech zaměstnance ze dne 4.4.2017 u [nemocnice] [anonymizováno] [obec].

28. Z přehledu výběrových řízení, oslovených zaměstnavatelů (hledání potenciálního zaměstnavatele – oslovení – jednání od roku 06/14 zjištěno toliko, že jej vypracoval žalobce, s tím, že obsahoval údaje o oslovených společnostech s uvedením kontaktních osob a poznámkami žalobce o tom, kdy a jak byla společnost oslovena, avšak s negativním výsledkem.

29. Dále bylo v řízení zjištěno, že žalobce pro depresivní stavy vyhledal odbornou lékařskou pomoc, léčí se od 00025429 564, trpí poruchami spánku v důsledku dlouhodobě tíživé osobní a rodinné situace a ztráty zaměstnání. Na psychický stav žalobce měl vliv i dlouhodobý soudní spor, který skončil osvobozujícím rozsudkem. Užívá antidepresiva. Uvedené bylo zjištěno z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [právnická osoba] ze dne 6.11.2014 a ze dne 26.8.2015.

30. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [nemocnice] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno 6 slov], ze dne 24.2.2015 zjištěno, že žalobce je ve stresu, působí lehce depresivně, trápí jej dlouhodobě nejasná situace s manželkou, synem či negativní postoj členů rodiny (tchyně). Je nezaměstnaný, poslední práci ukončil kvůli dojíždění a změně smlouvy ze strany zaměstnavatele, bydlí u kamaráda. Žalobce ovlivnil i soudní proces.

31. Žalobce trpí ložiskovou alopecií, kdy na této kožní nemoci mohly mít podíl i psychogenní faktory, proto byl žalobce odeslán k psychologickému vyšetření a převzetí do psychologické péče, a účelem zvládnutí stresu, nácviku, relaxace, komunikace zvláště s rodinou, synem a usnadnění návratu do normálního života s tím, že byl dlouhodobě vystaven osobní zátěžové situaci. Uvedené zjištěno z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [nemocnice] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] ze dne 18.5.2015 a ze dne 25.9.2015, zprávy o vyšetření a zařazení p. [celé jméno žalobce] do psychoterapie vypracovaná [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [nemocnice] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 24.8.2015 a lékařské zprávy [anonymizováno] [příjmení], [lékařské zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 24.4.2017.

32. U žalobce byla diagnostikována středně těžká deprese, v péči [anonymizováno] [příjmení] je od 22.8.2016 s tím, že i přes medikaci není plně stabilizován, kolísá u něj úroveň pozornosti a výkonosti. Na psychický stav žalobce měly vliv závažné změny v pracovním a následně osobním životě (obvinění, kterého byl zproštěn, medializace kauzy, ztráta práce, přerušení kontaktu s manželkou a synem, rozvrat rodiny). Dlouhodobým stresorem jsou nevyjasněné rodinné vztahy. Medikován. Uvedené zjištěno z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [právnická osoba] ze dne 19.12.2015, ze dne 22.8.2016, ze dne 8.3.2018 a ze dne 24.10.2019.

33. Ze zprávy [anonymizována tři slova], [nemocnice] [anonymizováno] [obec], [příjmení] [anonymizována tři slova] ze dne 19.2.2020 zjištěno, že u žalobce zjištěna posttraumatická stresová porucha, dobu jejího trvání nelze odhadnou, přičemž nelze vyloučit ani trvalé následky v podobě následných osobnostních změn, to vše v důsledku prožitého traumatu souvisejícího s negativními důsledky v oblasti rodinné, pracovní, ekonomické, jakož i ve sféře širších sociální vztahů.

34. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [nemocnice] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], ze dne 13.3.2020 zjištěno, že na zdravotní stav žalobce měli vliv psychické i fyzické následky dlouhodobého psychického stresu.

35. V období od 23.2.2010 do 1.9.2015 byla řadou periodik (veřejnoprávních či soukromoprávních) veřejnost informována v novinových článcích či televizních reportážích, v nichž bylo opakovaně uváděno jméno žalobce či zobrazována nebo zachycena jeho podoba, ve věci týkající se trestního stíhání žalobce a dalších bývalých radních v souvislosti s uzavřeným smlouvami s [anonymizováno]. V předmětných článcích a reportáži média vyjadřovala své hodnotící pohledy na projednávanou věci při užívání manipulativní výrazů (např. radní„ okradli). Uvedené bylo zjištěno z listin, přehled medializovaných informací ze dne 9.11.2015 vyhotovený žalobcem (období od 23.2.2010 do 1.9.2015), Článek otištěný dne 29. 5. 2014 v novinách Deník s názvem„ [anonymizováno 7 slov]“, Článek otištěný dne 27. 2. 2014 v novinách Deník s názvem„ [role v řízení] [anonymizováno 7 slov]“, Článek uveřejněný dne 27. 2. 2014 v [webová adresa]„ [anonymizováno 11 slov]“, Článek uveřejněný dne 29. 5. 2014 v [webová adresa]„ [anonymizováno 9 slov]“, Článek uveřejněný dne 26. 11. 2013 v [webová adresa]„ [anonymizována dvě slova] [okres] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, Článek otištěný dne 7. 4. 2014 v Deník s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, Článek na čt24 ze dne 28. 5. 2014 s názvem„ [anonymizováno]: [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, Článek na [webová adresa] ze dne 26. 2. 2014„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, Reportáž/článek na portálu České televize ze dne 7. 4. 2014 s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, Reportáž/článek na portálu České televize ze dne 22. 11. 2013 s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova]“, článek - [příjmení] [jméno] dne 24. 9. 2014 článek s titulem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, Reportáže a televizní záběry žalobce v České televizi – Hlavní regionální zpravodajská relace České televize.

36. Ze spisu sp. zn. 3 T 299/2013 bylo zjištěno, že ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byly za účelem ochrany zájmu žalobce učiněny následující právní úkony. a) dne 19.11.2012 příprava a převzetí zastoupení – plná moc ze dne 19.11.2012 – č.l. 3207 – svazek X, b) dne 5.12.2012 – písemné podání ze dne 5.12.2012 - č.l. 3214-3218 – svazek X, c) dne 18.2.2013 – účast na vyšetřovacích úkonech – účtovány 2 hodiny – č.l. 3308-3310 – od 12:15 – 12:59 – svazek X, d) dne 14.10.2013 – prostudování spisu při skončení vyšetřování – záznam o prostudování spisu – správně dne 11.10.2013 na č.l. 4082 – od 9:05 do 9:45 – svazek XI, e) dne 26.2.2014 – účast u jednání soudu – č.l. 4449-4461 – od 12:30 do 15:45 - svazek – XII, f) dne 7.4.2014 – účast u jednání soudu – č.l. 4511-4575 od 9:00 do 16:20 - svazek – XII, g) dne 8.4.2014 – účast u jednání soudu – č.l. 4577 [číslo] od 9:00 do 11:45 - svazek – XII, h) dne 14.4.2014 – účast u jednání soudu – č.l. 4614-4619 od 9:00 do 11:00 –- svazek – XII, i) dne 28.5.2014 – účast u jednání soudu – č.l. 4660-4687 od 9:00 do 15:30 –- svazek – XII.

37. Dále ve věci byly provedeny k důkazu listiny, a to strukturovaný životopis ze dne 30.6.2014, certifikát pro funkci„ Manažer systému BOZP“ ze dne 2.2.2005 vydaný Certifikačním orgánem ACM DTO pro certifikaci osob DTO CZ s.r.o., certifikát pro funkci„ Manažer kvality“ ze dne 25.4.2006 vydaný Certifikačním orgánem ACM DTO pro certifikaci osob DTO CZ s.r.o., certifikát Europen Organization for Quality pro funkci„ EOQ Systens Manager“ ze dne 28.8.2008, osvědčení o ověření odborné způsobilosti k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vydaný Rožnovským vzdělávacím servisem s.r.o. dne 17.10.2013, osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu funkce bezpečnostní technik vydané Obvodním báňským úřadem pro území krajů Jihomoravského a Zlínského ze dne 16.7.2013, certifikát Firemního servisu ES&H servis s.r.o. ze dne 30.10.2013 o absolvování školení„ Interní auditor IMS“, certifikát Europen Organization for Quality pro funkci„ EOQ Occupational Health and Safety Systems Manager“ ze dne 28.8.2008, certifikát Europen Organization for Quality pro funkci„ EOQ Enviromental Systems Manager“ ze dne 28.8.2008, certifikát pro funkci„ Manažer of EMS“ ze dne 20.6.2008 vydaný Certifikačním orgánem ACM DTO pro certifikaci osob DTO CZ s.r.o., osvědčení o ověření odborné způsobilosti k činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi vydaný Rožnovským vzdělávacím servisem s.r.o. dne 5.12.2013, rozhodnutí Národného inšpektorátu práce ze dne 26.4.2010 o uznání odborné způsobilosti [celé jméno žalobce] na výkon činnosti koordinátor bezpečnosti práce na území Slovenské republiky, Program II. Konference k činnosti koordinátor BOZP na staveništi 17.9.2009 – kdy jedním z přednášejících byl i [celé jméno žalobce], závazné prohlášení člena lektorského týmu IVBP ze dne 5.10.2007, doporučující dopis Českého úřadu bezpečnosti práce ze dne 2.11.2004, z nichž soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění, která by měla vliv na právní posouzení, snad pouze toliko, že žalobce je osobou kvalifikovanou v oboru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kdy si svoji kvalifikaci zvyšoval získáváním certifikací v daném oboru.

38. Další důkazy (výslech svědka [] [jméno] [příjmení]) soud pro nadbytečnosti neprováděl, neboť by neměly vliv na právní posouzení věci s tím, že další v řízení provedené důkazy soud nehodnotil, neboť dospěl k závěru, že žaloba v části uplatněného nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku – ztráty na výdělku ve výši 5.991.457,00 Kč není důvodná a tyto nemohou tedy mít vliv na právní posouzení věci.

39. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

40. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.) mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

41. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

42. Podle ust. § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

43. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

44. Podle ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně.

45. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

46. Podle ust. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen NOZ) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

47. Podle ust. § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

48. Podle ust. § 69 odst. 3 zákoníku práce rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

49. Podle ust. § 72 zákoníku práce může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

50. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, toliko v rozsahu částky ve výši 39.100,00 Kč. V řízení bylo prokázáno a uvedené bylo mezi účastníky řízení nesporné, že ve vztahu k žalovanému bylo dne 15.11.2012 zahájeno trestní stíhání, jehož výsledkem bylo vedení trestní řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 T 299/2013. V rámci tohoto řízení byl žalobce rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2014 č. j. 3 T 299/2013-4738 zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, neboť tyto skutky nejsou trestnými činy. Tento rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 23. 7. 2014. Ke dni 23.7.2014 se žalobce dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

51. V této souvislosti se soud v projednávané věci nejprve zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení, kterou shledal nedůvodnou. Objektivní tříletá promlčecí doba dle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. počítající se od právní moci zprošťujícího rozsudku uplynula dne 23.7.2017 s tím, že žaloba byla soudu doručena dne 21.7.2017 tj. v průběhu běhu objektivní promlčecí doby. Pokud jde o předběžné projednání nároku ve smyslu ust. § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. má soud má za to, že lze podat nejprve žalobu na náhradu škody a teprve pak uplatnit nárok dle ust. § 14 odst. 3 cit. zákona, jak tomu bylo v tomto případě, kdy žalobce se na žalovaného obrátil na základě výzvy soudu, a to dne 25.3.2019, byť bylo v řízení prokázáno, že ještě před tímto datem žalobce adresoval žalovanému žádosti o odškodnění v souvislosti s vedením předmětného trestním řízení, byť z nich nebylo zcela zřejmé, že se týkaly konkrétně vyčíslené či jinak specifikované náhrady majetkové újmy, která je předmětem tohoto řízení. K tomu soud uvádí, že neuplatnění nároku dle judikatury představuje odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ust. § 103 a 104 o.s.ř. a v daném případě je na místě postup soudu dle ust. § 104 odst. 2 o.s.ř., který tedy musí učinit vhodná opatření k jeho odstranění, což bylo v projednávané věci učiněno výzvou soudu ze dne 5.3.2019, na kterou bylo právě reagováno ze strany žalobce podáním ze dne 25.3.2019, které bylo žalovanému doručeno téhož dne. V každém případě není pochyb o tom, že nesplnění uvedené podmínky není důvodem k věcnému rozhodnutí tak, aby byla žaloba z tohoto důvodu zamítnuta.

52. Existují dvě výjimky z povinnosti předběžného projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního správního úřadu, a to jednak situace, kdy nárok žalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaný dal jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá. V takové situaci by byl požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. zcela nadbytečný a je třeba vycházet z toho, že byl splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného nároku. A další výjimkou je situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3226/2013 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011). V řízení bylo prokázáno, že žalobce již dne 20.1.2015 uplatnil u žalovaného v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 12.000.000,00 Kč a blíže nespecifikované majetkové újmy v souvislosti s poškozením jeho profesního života (doplnění žádosti žalobcem ze dne 2.12.2015 a podáním označeným jako náš dopis 27.8 - 14.12.2015) a žalovaný již dne 7.10.2016 žalobci sdělil, že v rámci mimosoudního řízení se žalobci omlouvá a jako adekvátní považoval náhradu v rozsahu 60.000,00 Kč. Z uvedeného lze dovodit, že jakékoliv další nároky žalovaný nehodlá uspokojit, přičemž žaloba v této věci byla žalované doručena dne 9.4.2019.

53. S ohledem na uvedené tedy soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok promlčen není.

54. Odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich, vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2005 sp. zn. 25 Cdo 773/2014 nebo ze dne 9.11.2011 sp. zn. 28 Cdo 4231/2010).

55. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl v rámci trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 T 299/2003 zastupován [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy bylo prokázáno, že tento za účelem ochrany zájmů žalobce v trestním řízení učinil 17 úkonů, kdy dle ust. § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif mu náležela odměna z tarifní hodnoty 30.000,00 Kč, neboť v trestním řízení byl projednáván trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let, ve výši 2.300,00 Kč za jeden úkon právní služby. Žalobce byl v souvislosti se svým trestním stíháním tj. v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání, nucen v příčinné souvislosti vynaložit za účelem ochrany svých zájmů částku ve výši 39.100,00 Kč (2.300,00 Kč x 17 úkonů). Jinými slovy řečeno v předmětném trestním řízení, které skončilo zproštěním obžaloby, v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci škoda ve výši 39.100,00 Kč, a to v příčinné souvislosti právě s tímto trestním řízením. V řízení bylo prokázáno, že žalobce zaplatil právnímu zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku ve výši 43.700,00 Kč představují právním zástupcem vyúčtovanou odměnu za poskytnuté právní služby v období od 19.11.2012 do 28.5.2014, a to platbou ve výši 10.000,00 Kč dne 31.1.2013 a platbou ve výši 33.700,00 Kč dne 29.5.2014. Výrokem I. tedy soudu podané žalobě, co do nároku a) v části 39.100,00 Kč vyhověl, v části 4.600,00 Kč žalobu výrokem II. zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by právní zástupce učinil úkony, které žalobci vyúčtoval, přičemž se jednalo se o úkon v podobě účasti na šetření u policejního orgánu ze dne 4.2.2013 a úkon v podobě porady s klientem ze dne 4.4.2014.

56. Pokud jde o nárok b) ve výši 5.991.457,00 Kč představující ušlý zisk za období od 1.6.2013 (den následující po ukončení pracovního poměru u zaměstnavatele žalobce [právnická osoba] [anonymizováno]) do 22.12.2031 (den, kdy žalobci vznikne nárok na odchod do starobního důchodu, tento soud výrokem II. jako nedůvodný zamítl.

57. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 25 Cdo 2858/2015, ze dne 20.10.2016 se ušlým ziskem rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit (např. rozsudek ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2003, publikovaný pod č. 6/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 2940, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 330/2001, publikovaný tamtéž pod č. C 1597, rozsudek ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo1233/2006), platí však obecně pro určení výše ušlého zisku (např. rozsudek ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1702/2002). Dále k tomu soud jinými slovy uvádí, že ušlý zisk na rozdíl od skutečné škody nepředstavuje snížení aktuálního majetkového stavu, jak je tomu u škody skutečné. Majetek poškozeného se tak nezmenšil, ale ani nezvětšil. Ušlý zisk představuje rozdíl mezi tím, čeho poškozený majetkově skutečně dosáhl a čeho by dosáhl, kdyby nebylo škodné události, jinak řečeno, v jakém majetku mu zabránila škodná událost. Jinými slovy řešeno„ Ušlý zisk je kategorií poněkud hypotetickou. Jde vlastně o extrapolaci děje, který se v důsledku škodné události neudál, ale o kterém předpokládáme, že se rozumně udát měl a mohl.“ Je spekulováno o tom, co by nastalo, kdyby škodná událost nenastala, ale co ve skutečnosti nenastalo. Jde v podstatě o ztrátu něčeho, co poškozený nikdy nezískal a nikdy neměl, i když získat měl. V některé literatuře se hovoří o ušlém zisku jako o odůvodněné naději na zisk. Soud má za to, že je třeba uvést, že musí existovat vysoká pravděpodobnost, že by k rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje.

58. V této souvislosti je tedy třeba uvést, že pracovní poměr u [právnická osoba] [anonymizováno] byl ukončen výpovědí ze dne 30.5.2013 z důvodu nadbytečnosti, kdy nebylo prokázáno, že by skutečným důvodem ukončení pracovního poměru, byla právě medializace trestní kauzy. Pokud měl žalobce za to, že důvod uvedený ve výpovědi, není takový, který je v ní uveden tj. nadbytečnost, měl zaměstnavateli písemně bez zbytečného odkladu ve smyslu ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce oznámit, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, tj. že jeho pracovní poměr trvá i nadále. Vzhledem k tomu, že uvedené žalobce neučinil, ostatně toto ani netvrdil, jeho pracovní poměr u [právnická osoba] [anonymizováno] ve smyslu ust. § 69 odst. 3 zákoníku práce skončil dohodou. Případně žalobce mohl využít možnosti, které mu dává zákoník práce a bránit se proti takovéto výpovědi řádnou žalobu ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce. Skutečnost, že v této pracovně právní věci udělil plnou moc [anonymizováno] [jméno] [příjmení], však sama o sobě nemůže tuto skutečnost prokázat, navíc za situace, kdy bylo soudem zjištěno, že u zdejšího soudu nebylo žádné řízení týkající se neplatnosti výpovědi vedeno, ostatně to ani žalobce netvrdil. S ohledem na uvedené nelze po provedeném dokazování dospět k závěru, že ztráta příjmu od zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši cca 60.000,00 Kč měsíčně je v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání žalobce a medializací předmětné kauzy.

59. Pokud jde o dalšího zaměstnavatele, u něhož žalobce dosahoval nadstandartní příjmy ve výši cca 50.000,00 Kč měsíčně, a to společnosti [právnická osoba], u níž byl zaměstnán od 1.8.2013 do 11.6.2014 (tedy do doby již po PM zprošťujícího rozsudku), k tomu soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že tento pracovní poměr byl ukončen dohodou, tedy dvoustranným právním úkonem tj. k ukončení pracovního poměru došlo i vlastním přičiněním žalobce. Tedy ani v tomto případě nelze učinit závěr, že žalobce přišel o příjem z tohoto zaměstnání v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání.

60. Navíc je třeba uvést, že nebylo v řízení prokázáno, a ostatně to nelze bez dalšího – s ohledem na koloběh života – předpokládat, že by žalobce nadstandartních příjmů dosahoval až do doby, kdy mu vznikne nárok na odchod do důchodu tj. a ani to, zda mu tento nárok skutečně vznikne.

61. Byť soud svízelnou situaci žalobce, do které se v souvislosti s trestním řízení dostal, lidsky chápe, nelze však v tomto řízení žalobci přiznat nárok na náhradu ušlého zisku (ztráty na výdělku), kdy pro provedeném dokazování nebylo prokázáno, že mezi škodou (ztrátou na výdělku) a nezákonným rozhodnutí byla příčinná souvislost, a to ani s ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce je osobou vysoce kvalifikovanou v oblasti BOZP, kdy svoji kvalifikaci si průběžně zvyšoval, kterou však v současné době nevykonává dílem i pro svůj nepříznivý zdravotní stav, jakož ani s ohledem na to, že bylo prokázáno, že psychický stav žalobce není ideální, kdy u žalobce byla diagnostikována středně těžká deprese a je medikován. Avšak důvodem tohoto neuspokojivého zdravotního stavu žalobce je dle provedených lékařský zpráv kombinace řady stresových faktorů, jak z oblasti pracovní, tak také z oblasti rodinného života, kdy žalobce velmi těžce nese rozpad rodiny zejména neochotu komunikace ze strany manželky a syna. Na psychický stav žalobce měla jistě vliv medializace trestní kauzy. Nebylo prokázáno, že jediným důvodem a příčinou zdravotních problémů žalobce, které mohou mít potažmo vliv na získání zaměstnání, které může žalobce vykonávat, bylo jedině a pouze vedení trestního řízení, byť soud nepopírá, že předmětná kauza byla v centru pozornosti medií. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce nemohl nalézt zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci, že by byl oslovenými zaměstnavateli odmítán. K tomu, že byl žalobce odmítnut, byl předložen toliko žalobcem vytvořený seznam potencionálních zaměstnavatelů, kdy nebylo prokázáno, že žalobce v něm uvedené firmy či osoby skutečně kontaktoval a byl odmítnut.

62. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. (neúspěch žalovaného byl v nepatrné části), kdy žalovanému byly přiznány náklady řízení ve výši 2.100,00 Kč sestávající se z režijního paušálu ve výši 300,00 Kč dle ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/ 2015, a to za vyjádření k žalobě ze dne 14.5.2019, přípravu na jednání dne 24.2.2021, účast u jednání dne 24.2.2021, vyjádření k doplnění žaloby ze dne 20.5.2021, přípravu na jednání dne 2.6.2021, účast u jednání dne 2.6.2021 a účast na jednání dne 10.6.2021 při vyhlášení rozhodnutí. Žalobce byl úspěšný v rozsahu částky ve výši 39.100,00 Kč dle výroku I. tohoto rozsudku tj. v rozsahu 0,59% a neúspěšný v rozsahu částky ve výši 6.560.900,00 Kč dle výroku II. tohoto rozsudku ve spojení částečným zpětvzetím žaloby tj. v rozsahu 99,41 %, což představuje úspěch žalovaného.

63. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy ve vztahu k výroku I. byla stanovena s ohledem na organizační strukturu žalovaného v délce 15 dnů. Ve vztahu k výroku III. byla soudem stanovena lhůta v délce 3 dnů.

Poučení