50 C 24/2023 - 51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 124 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 60 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 64 000 Kč. III) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno Obvodním soudem pro Prahu 8 (dále jen„ OS“) pod sp. zn. 13 C 67/2013. Žalobce uvádí, že naříkaném řízení bylo vydáno bez objektivních důvodů meritorní rozhodnutí až po 6 letech a 2 měsících od dne, kdy se žalobce stal účastníkem v dané věci. V řízení vznikaly dle žalobce prodlevy, soud toleroval několikerou změnu odůvodnění žaloby žalobcem v naříkaném řízení, na žádost soudu žalobce v naříkaném řízení doplňoval nové důkazy a argumentaci. V průběhu řízení se vystřídali tři samosoudci a zdržení vyvolávalo i některé opakované provádění důkazů. Přerušení řízení ve věci nebylo důvodné, neboť ve správní věci sp. zn. 11 A 133/2017 u Městského soudu v Praze byl napadán výsledek digitalizace katastrální mapy katastrálního území [část obce] při obnovy katastrálního operátu katastrálním úřadem při tzv. přepracování, mimo jiné i u pozemku par. [číslo]. Řešena byla správnost nově stanovených lomových bodů na hranicích některých pozemků, nikoliv vlastnická práva k těmto pozemkům. Výsledek řízení ve věci sp. zn. 11 A 133/2017 u Městského soudu v Praze nemohl mít (a neměl) vliv na řízení u OS ve věci sp. zn. 13 C 67/2013. Žalobce nijak neobstruoval průběh řízení. Výsledek měl pro žalobce význam hmotný i morální, účast na řízení představovala nepříjemnou časovou, psychickou a finanční zátěž. Žalobce se na nemajetkové újmě domáhá částky 124 000 Kč zohledňující to, že se nijak negativně nepodílel na délce řízení, věc byla projednávána pouze na jednom stupni soudní soustavy a složitostí šlo o věc banální.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum], dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Naříkané řízení trvalo 6 let a 2 měsíce od doby, co soud rozhodl usnesením o vstupu žadatele do řízení. Ve věci se nevyskytly průtahy, v posuzované době bylo řízení přerušeno na 2 roky a 9 měsíců kvůli řízení o správní žalobě, která byla přiměřená s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o správní soudnictví. Celkově tak lze hodnotit délku soudního řízení za dobu účasti žalobce jako přiměřenou.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne [datum].

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas (žalobce souhlasil výslovně a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila). Soud tedy s ohledem na splnění podmínek § 115a o. s. ř. věc rozhodl, aniž by nařídil jednání.

5. Ze spisu vedeného u OS, sp. zn. 13 C 67/2013, soud zjistil následující: Dne [datum] byl soudu doručen návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalované. Dnes [datum] OS zaslal žalobci návrh na vstup vedlejšího účastníka. Dne [datum] se konalo první jednání ve věci, odročeno za účelem doplnění tvrzení ze strany žalobce. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění žalobních tvrzení s návrhem na změnu žaloby. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno za účelem doplnění žaloby ohledně změny žaloby vůči novým žalovaným se specifikací žalobního petitu a dalšího dokazování. Dne [datum] soud rozhodl usnesením, že se připouští, aby do řízení vstoupil jako třetí žalovaný žalobce z našeho řízení. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění žaloby. Dne [datum] soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení ohledně přechodu vlastnictví na stát. Dne [datum] soud vyzval žalované k uvedení tvrzení ohledně držení a užívání pozemků jejich předchůdci. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno za účelem předvolání první žalované momentálně zdravotně neschopné dostavit se k ústnímu jednání a za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] sdělila první žalovaná podrobnosti o svém zdravotním stavu i vzhledem k možnosti účasti na jednání a následně dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření první žalované k výzvě soudu. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno za účelem doplnění dokazování zejména ve vztahu k převzetí pozemku právním předchůdcem žalobce, aby bylo zřejmé, kdy a jakým způsobem stát předmětný pozemek převzal pro účely posouzení věci dle restitučních předpisů. Dne [datum] soud vyzval žalobce k doložení tvrzení ohledně toho, že pozemek byl od jeho převzetí státem ve správě městské části hl. m. [obec] nebo jiné osoby (organizace) nebo že někdo z těchto osob měl k pozemku právo k hospodaření, a jaký způsobem byl spravován či s ním bylo nakládáno. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění důkazu k výzvě soudu. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno za účelem identifikace pozemku na katastrálním úřadu. Dne [datum] soud opakovaně vyzval žalobce k doložení tvrzení s upřesněním, že vyžaduje důkazy vztahující se k období 1948 1989. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno za účelem vyčkání zprávy katastrálního úřadu. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno za účelem doplnění dokazování. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení katastrálního úřadu. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno za účelem dalšího dokazování. Dne [datum] byl soudu doručen návrh žalobce na přerušení řízení. Dne [datum] soud řízení přerušil do skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 133/2017, neboť v uvedeném řízení je řešena otázka tvaru a velikosti pozemku, který je předmětem naříkaného civilního řízení. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání 2. žalovaného proti usnesení o přerušení. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně o přerušení řízení, neboť dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že je důvodné řízení přerušit, neboť v tomto správním řízení je řešena otázka existence tohoto pozemku, respektive jeho rozsahu, když současně v tomto správním řízení mohou vyjít najevo i skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí o vlastnickém právu k tomuto pozemku, když duplicitní provádění dokazování v tomto řízení by bylo v rozporu se zásadou jeho hospodárnosti. Dne [datum] došel soudu návrh na pokračování v řízení, neboť NSS rozhodl dne [datum] o kasační stížnosti do rozsudku Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 133/2017. Dne 2. 6. 2020 soud rozhodl o pokračování řízení. Dne [datum] se konalo další jednání, odročeno na [datum] za účelem mimosoudního jednání s žalovaným 2 a doplnění dokazování, žalovaný 3 uvádí, že nechce vstoupit do jednání s žalobci a je lepší, aby soud rozhodl ve věci samé rozsudkem. Dne [datum] byl soudu doručen návrh třetího žalovaného na uzavření smíru. Dne [datum] byla soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání s třetím žalovaným a nutnosti schválení smíru volenými orgány žalobce, vyhověno. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení žalobce, že probíhají mimosoudní jednání s třetím žalovaným. Dne [datum] a opakovaně dne [datum] učiněn dotaz na žalobce na stav mimosoudního jednání. Dne [datum] sděleno žalobcem, že dohoda v podobě uzavření kupní smlouvy s žalovaným 2 se bude projednávat na zastupitelstvu dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno k výzvě soud sdělení žalobce, že zastupitelstvo projedná kupní smlouvu až v průběhu října 2021. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení žalobce, že probíhají mimosoudní jednání s druhým žalovaným, byla již uzavřena smlouva, bude zahájeno vkladové řízení. Dne [datum] žalobce bere žalobu částečně zpět vůči žalovanému 2. Dne [datum] soud usnesením zastavil řízení vůči druhému žalovanému. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání. Dne [datum] se konalo další jednání, na kterém byl vyhlášen zamítavý rozsudek (právní moc nastala dne [datum]). Tím naříkaný spis končí.

6. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu spisem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 133/2017, neboť jeho provedení by bylo nadbytečné z důvodu, že by nemělo vliv na rozhodnutí soudu. Též samotná délka daného správního řízení je v normě při porovnání s běžnou délkou soudních řízení ve správním soudnictví.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Paragraf 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum] ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Soud tak tedy posuzoval délku řízení od [datum] (soudu doručen návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalované) do [datum] (právní moc konečného meritorního rozhodnutí ve věci). [příjmení] oprávněnou uplatnit vůči státu nárok na náhradu újmy způsobené průtahy v občanském soudním řízení je i vedlejší účastník (vizte rozsudek NS ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2809/2006). Takto vymezenou délku je třeba posuzovat co do existence odpovědnostního titulu. Rovněž je pak takto vymezená doba naříkaného řízení zásadní pro výpočet výše zadostiučinění (dříve se žalobce jakožto účastník netrápil).

14. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci trvalo 6 let a 4 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

15. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak písmene d) - postupu soudu během řízení. Z obsahu naříkaného spisu je patrným, že v naříkaném řízení došlo k zásadnímu pochybení, když soud přerušil dne [datum] řízení do skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 133/2017. Dané správní řízení bylo skončeno rozhodnutím NSS ze dne 13. 3. 2020, č. j. 2 As 264/2018-46. Dne 29. 5. 2020 došel soudu návrh na pokračování v řízení a dne [datum] soud rozhodl o pokračování řízení. Vzniklo zde období dlouhé 2 roky 9 měsíců, v rámci kterého byl soud nečinný zbytečně. Usnesení o přerušení řízení soudu I. stupně sice bylo dne [datum] potvrzeno odvolacím soudem (neboť dle argumentace odvolacího soud ve správním řízení mohou vyjít najevo i skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí o vlastnickém právu k tomuto pozemku, když duplicitní provádění dokazování v tomto řízení by bylo v rozporu se zásadou jeho hospodárnosti), avšak zdejší soud souhlasí z argumentací v bodě 21 rozhodnutí NSS ze dne 13. 3. 2020, č. j. 2 As 264/2018-46, neboť„ pro účely posouzení existence vlastnického práva není vůbec důležité, jak je pozemek graficky v katastrální mapě zobrazen, ale k jakému pozemku se váží nabývací tituly.“ [příjmení] to OS ve svém rozsudku ze závěrů správních soudů nijak nevyšel. Potencialita zjištění relevantních informací ze správních řízení, kterých by nakonec nebylo dosaženo, může být s ohledem na konkrétní případ shledána důvodnou pro přerušení, nikoli však v momentě, kdy soudu mělo být od počátku jasné, že daných relevantních informací nemůže být dosaženo. Toto pochybení je natolik zásadním, že samo o sobě zakládá závěr o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu., neboť samotná délka 6 let a 4 měsíců je dle soudu s ohledem na okolnosti případu hraniční. Závěr o existenci tohoto odpovědnostního titulu pak nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních v § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona blíže rozebraných níže.

16. Pokud jde o možnost odškodnění za dobu před tím, než se žalobce stal účastníkem naříkaného řízení, byť sám žalobce odškodnění za toto období nežádá, pak soud odkazuje na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1029/21. Toto se sice týká odškodnění nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí, nicméně z tohoto se podává, že zadostiučinění za dobu, před kterou došlo ke vzniku odpovědnostního titulu ve vztahu k poškozenému, je možno přiznat odškodnění pouze ve zcela výjimečných případech. V případě zdejším však žádné výjimečné okolnosti nenastaly. Žalobce sice například zastupoval na základě plné moci k nahlížení do spisu svojí matku, žalovanou v naříkaném řízení, předtím, než se sám stal účastníkem tohoto řízení. Nejde tedy o okolnost nikterak výjimečnou, žalobce v předcházející fázi řízení vystupoval jako osoba vybavená plnou mocí pro určitý úkon v daném řízení. Tedy ani pohledem této judikatury nelze žalobce odškodnit za dobu předtím, než se stal účastníkem řízení, tj. za dobu před [datum].

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), soud neshledal.

18. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

19. Za posuzované řízení v délce trvání 6 let a 4 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 80 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení, resp. účasti žalobce v řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, která typicky výrazně přesahují 10 let.

20. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo mírně složitým po stránce skutkové a pro tuto složitost soud základní částku odškodnění ponížil o 5 %. Předmětem naříkaného řízení bylo určení vlastnického práva k pozemku. K tomuto bylo nutno provést důkazy desítkami listin, neboť byla zde i řešena otázka převodu vlastnictví již před rokem 1989. V řízení vystupovalo vícero účastníků na straně žalovaných. Po stránce procesní soud musel mnohokrát vyzývat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů, což zapříčinilo i nutnost vícera soudních jednání. Pro procesní složitost věci tak soud ponížil základní částku odškodnění o 5 %. Soud dále modifikoval základní částku odškodnění pro právní složitost věci o 5 %. Ve věci se jednalo o spor určení vlastnictví nemovité věci, které jednak patří ke složitějším sporům v prvostupňové agendě občanskoprávních úseků soudů prvního stupně, jednak v dané věci i za využití staré právní úpravy a zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí, bylo řízení o něco složitější, než bývá běžné. Soud nijak neponížil základní částku odškodnění pro počet soudních instancí, které se na rozhodovací činnosti podílely. Věc řešena na dvou stupních soudní soustavy, přičemž odvolací soud řešil pouze odvolání do procesního rozhodnutí o přerušení řízení. Odvolání do tohoto procesního rozhodnutí bylo účelné, neboť neúčelným přerušením řízení vznikl nesprávný úřední postup. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud v řízení neshledal jednání žalobce jakožto poškozeného, kterým by se tento na délce řízení negativně nebo pozitivně podílel významnější, a soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikuje. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – na celkové délce řízení se negativně promítl nesprávný úřední postup spočívající v přerušení řízení do skončení soudního správního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 133/2017. Toto pochybení založilo závěr o existenci odpovědnostního titulu, a proto není v rámci moderace základní částky hodnoceno. Dále se v řízení v posuzovaném časovém vymezení vyskytly dva průtahy. Mezi dnem [datum], kdy bylo soudu doručeno odvolání 2. žalovaného proti usnesení o přerušení, a dnem [datum], kdy byl spis předložen odvolacímu soudu, a dále mezi dnem [datum], kdy byla soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání s třetím žalovaným a nutnosti schválení smíru volenými orgány žalobce a které bylo vyhověno, a dnem [datum], kdy bylo soudu doručeno sdělení žalobce, že probíhají mimosoudní jednání s třetím žalovaným. Vzhledem k jejich závažnosti (průtah v délce cca 3,5 měsíce a cca 4 měsíce, přičemž u druhého průtahu nedošlo k prodloužení řízení, neboť stále probíhala mimosoudní jednání) soud neshledal důvod pro navýšení základní částky odškodnění za toto kritérium. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení je tak běžný. Podle judikatury NS odškodňovací soud musí přihlédnout k vysokému věku a zdravotnímu stavu účastníka, které samy o sobě zakládají předpoklad přednostního a bezprůtahového postupu soudů v jejich věcech a zvyšují tím význam předmětu řízení pro ně. Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou totiž osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně u každé z takových osob o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 802/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012, část [příjmení] Stanoviska, nebo tam odkazovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci H. proti České republice, stížnost [číslo] odst. 75 a 76). V daném případě byla osobou vyššího věku žalobcova matka, nikoli žalobce samotný. [příjmení] lze pochopit určitou zátěž pro její rodinu, ale zde neshledává zvýšený význam řízení i pro příbuzné osoby. [příjmení], psychická a finanční zátěž pro žalobce, jak žalobce v žalobě uvádí, se projevuje již v odškodnění za samotnou existenci odpovědnostního titulu. -) Jelikož výše kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky o 10 % je na místě za sdílení újmy, neboť v posuzovaném řízení vystupovalo na straně žalované vícero žalovaném, přičemž jedna z žalovaných byla matka žalobce tohoto řízení, a tito mohli průběh a výsledek řízení sdílet. Tito žalovaní dle názoru soudu v posuzovaném řízení sdíleli osud tohoto řízení a sledovali v rámci řízení společný cíl. Snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné v těch případech, kde účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v „ zájmovém souladu“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), což je i případ posuzovaného řízení, z něhož žalobce svůj nárok dovozuje.

21. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 25 % na výsledných 60 000 Kč (výrok I). Vzhledem k tomu soud zbývající žalobní požadavek na úhradu dalšího odškodnění ve výši 64 000 Kč zamítl (výrok II).

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

24. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

25. Žalobci, který byl v řízení nebyl právně zastoupen, vznikly v řízení náklady: -) soudní poplatek ve výši 2 000 Kč; -) paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon á 300 Kč (podání žaloby) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem náklady řízení žalobce činí 2 300 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení