50 C 253/2015-258

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] zastoupena obecnou zmocněnkyní [titul] [jméno] [příjmení], bytem [adresa] o 320.960,87 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 320.960,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 320.960,87 Kč od 26.11.2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.400,00 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zmocněnce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.6.2015 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému č. 1 (v průběhu řízení zemřel) a žalované č. 2 zaplacení částky 320.960,87 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že žalobce je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která v důsledku vnitrostátní fúze sloučením zanikla bez likvidace. Žalobce je v rámci podnikatelské činnosti provozovatelem distribuční soustavy a na základě smlouvy o distribuci plynu uzavřené mezi ním a obchodníkem s plynem zajišťuje pro obchodníka s plynem distribuci plynu do odběrných míst dle smluv uzavřených mezi obchodníkem s plynem a odběrateli. Žalobce uvedl, že pro neplnění platebních povinností vyplývajících ze smluvního vztahu ukončil obchodník s plynem ([právnická osoba]) závazkový smluvní vztah s žalovaným č. 1, a to odstoupením od smlouvy. Žalobce činil pokusy o demontáž měřícího zařízení. K demontáži ovšem nedošlo a žalovaní č. 1,2 po ukončení smluvního závazkového vztahu s obchodníkem s plynem nadále plyn v odběrném místě odebírali. Jednalo se o odběrné místo na adrese [adresa žalované a původního účastníka]. Množství neoprávněného odebraného (spotřebovaného) plynu a tedy i výpočet škody vyplývá z rozdílu mezi konečným stavem měřidla [číslo] na odběrném místě ke dni ukončení smlouvy s obchodníkem s plynem, tj. ke dni 21. 2. 2010 a stavem měřidla ke dni 3. 11. 2013, kdy s účinností od tohoto data byla pro toto odběrné místo uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu mezi obchodníkem s plynem a novým zákazníkem (majitelem předmětné nemovité věci). Stav plynoměru ke dni 21. 2. 2010 vyplývá dle žalobce z ukončovací faktury [variabilní symbol], kdy stav činil 3.044 m3. Tento stav plynoměru byl stanoven automatickým propočtem pro nepřístupnost měřidla a postupem dle tehdy platného ustanovení § 6 vyhl. č. 251/2001 Sb. Stav plynoměru ke dni 3. 11. 2013 pak činil 21.941 m3. Takto zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu (18.897 m3) bylo ve faktuře ze dne 25. 11. 2013, [variabilní symbol], splatné 25. 11. 2013, se započtením částečné úhrady kauce dne 2. 6. 2010 ve výši 31.722,00 Kč vyčísleno na částku 320.960,87 Kč v souladu s cenou dle ceníku žalobce za neoprávněně odebraný plyn. Žalobce uvedl, že žalovaný předmětnou fakturu ve stanovené lhůtě splatnosti neuhradil. Dále žalobce uvedl, že po celou dobu neoprávněného odběru plynu předmětnou nemovitou věc užívali žalovaní č. 1,2.

2. Žalovaní č. 1,2 s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasili a navrhli zamítnutí žaloby. Na svoji obranu uvedli, že předmětnou nemovitost (kde se nachází odběrné místo) nemohli užívat od 12.6.2012 a od tohoto dne do této nemovité věci neměli přístup, neboť byli vyklizeni. Dále žalovaný č. 1 uvedl, že závazkový vztah mezi ním a obchodníkem s plynem ([právnická osoba]) nebyl platně ukončen, neboť odstoupení od smlouvy o sdružených dodávkách plynu bylo nedůvodné, neboť k datu vyhotovení odstoupení žalovaný č. 1 ničeho nedlužil. V projednávané věci dále žalovaná č. 2 uvedla, že žalovaný č. 1 uhradil ke dni 12.2.2010 veškeré dlužné závazky za rok 2009, a proto měla být žádost o přerušení dodávek plynu obchodníka s plynem ze dne 17.1.2010 (neděle) stornována. Navíc nedoplatek představující nezaplacenou zálohu za leden a únor 2010 resp. nedoplatek dle ukončovací faktury a na základě odpočtu stavu odběru plynu z měřidla ke dni 22.2.2010 v celkové výši 1.086,00 Kč byl splatný až 16.3.2010.

3. V projednávané věci bylo dne 27.6.2017 rozhodnuto rozsudkem č.j. 50 C 253/2015-120 tak, že podaná žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta s tím, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť ve věci bylo po provedeném dokazování prokázáno, že závazkový vztah mezi obchodníkem s plynem a žalovaným č. 1 [celé jméno původního účastníka] nadále trvá. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by tento závazkový vztah byl ukončen odstoupením od smlouvy ze dne 24. 2. 2010. V tomto směru soud vycházel ze závěrů obsažených v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2013 č.j. 55 C 201/2010-99, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2013, kdy tento uzavřel, že žalovanému č. 1 sice odstoupení od smlouvy bylo doručeno, toto odstoupení ovšem nebylo důvodné, neboť ke dni vyhotovení tohoto odstoupení žalovaný č. 1 [celé jméno původního účastníka] obchodníkovi s plynem nedlužil žádné platby za dodávku plynu tj. odstoupení od smlouvy nevyvolalo účinky, které by spočívaly v zániku závazkového vztahu mezi [právnická osoba] a žalovaným č. 1 [celé jméno původního účastníka] Smlouva o dodávce plynu tak nebyla řádně ukončena.

4. K odvolání žalobce byl rozsudek č.j. 50 C 253/2015-120 ze dne 27.6.2017 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to usnesením č.j. 49 Co 360/2017-161 ze dne 28.2.2019, které nabylo právní moci dne 30.4.2019. V souladu s ust. § 226 odst. 1 o.s.ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně při rozhodování o žalobou uplatněném nároku na náhradu škody z neoprávněného odběru plynu posuzoval předběžnou otázku, zda ze strany žalovaných (resp. žalovaného č. 1) došlo k opakovanému neplnění smluvených platebních povinností (a na jejich základě k ukončení smluvního vztahu mezi žalovaným č. 1 a obchodníkem s plynem). Závěr o tom, že k neplnění těchto platebních povinností nedošlo, soud opřel výhradně o rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2013, č. j. 55 C 201/2010-99, jímž byla pravomocně zamítnuta žaloba právního předchůdce žalobce směřující proti žalovanému č. 1 na vydání měřícího zařízení v předmětném odběrném místě. Odvolací soud však uvedl, že výrokem tohoto rozhodnutí byla však závazně pro účastníky řízení (a to pouze ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1) a v tomto rozsahu i pro všechny orgány vyřešena pouze otázka, zda právnímu předchůdci žalobce proti žalovanému č. 1 vzniklo právo na vydání měřícího zařízení; otázku, zda žalovaný č. 1 plnil svou platební povinnost, soud posuzoval jako otázku předběžnou, a její řešení tudíž pro soud v jiném řízení závazné není (bod 16 cit. usnesení). Z bodu 17 tohoto usnesení je soud I. stupně při posuzování předběžné otázky, zda ze strany žalovaných (resp. žalovaného č. 1) došlo k opakovanému neplnění smluvených platebních povinností, povinen provést sám dokazování provedené v souladu s ustanovením § 120 a násl. o.s.ř.; případně postupovat ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a vyzvat účastníky k doplnění tvrzení nebo označení. Závěrem tedy odvolací soud konstatoval, že závěr o skutkovém stavu bylo pak třeba opřít o řádně provedené a zhodnocené důkazy nebo – v případě, kdyby účastníci nedostáli výzvě a poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. – vyjít z pravidel o břemeni tvrzení a důkazním břemeni. Jestliže tedy soud I. stupně svůj závěr o tom, že ze strany žalovaných došlo k neplnění platebních povinností naplňujícímu skutkovou podstatu ustanovení § 74 odst. 1 písm. b/ energetického zákona, neopřel o relevantní důkazy v řízení provedené, nýbrž o závěr soudu o předběžné otázce v jiném řízení, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

5. V průběhu řízení, a to dne 27.9.2019 žalovaný č. 1 [celé jméno původního účastníka] zemřel. Řízení bylo přerušeno usnesením č.j. 50 C 253/2015-167 ze dne 6.11.2019, které nabylo právní moci dne 28.11.2019, do skončení dědického řízení vedeného pod sp. zn. 60 D 671/2019. Následně usnesením č.j. 50 C 253/2015-170 ze dne 9.3.2020, které nabylo právní moci dne 10.4.2020, bylo řízení mezi žalobcem a žalovaným č. 1 dle ust. § 107 odst. 5 o.s.ř. zastaveno, neboť dědické řízení bylo zastaveno z důvodu vydání zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty osobě, která se postarala o pohřeb, tj. žalovaný č. 1 neměl žádného procesního nástupce.

6. Za účelem zjištění skutkového stavu soud provedl níže uvedené listinné důkazy a výpovědi svědků. Na základě provedeného dokazování soud tedy zjistil následující skutkový stav.

7. Žalobce je provozovatelem distribuční soustavy plynu, což bylo zjištěno z licence [číslo]. Uvedené je soudu známo i z jeho úřední činnosti.

8. Dne 3. 5. 2000 uzavřel žalovaný č. 1 s obchodní společností [právnická osoba] smlouvu o prodeji a nákupu zemního plynu [číslo] nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal dodávat žalovanému č. 1 [celé jméno původního účastníka] plyn do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec] a tento se zavázal za něj zaplatit úhradu. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy ze dne 3.5.2000.

9. Dle č.l. 5 bod 3 obchodních podmínek sdružených služeb dodávky zemního plynu účinných od 1.7.2009 měl obchodník s plynem právo odstoupit od smlouvy zejména pokud zákazník nesplní důležitou povinnosti vyplývající mu ze smlouvy (písm. a) Dle č.l. 5 bod 5 se smluvní strany dohodly, že účinky odstoupení od smlouvy nastávají okamžikem doručení projevu vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy druhé smluvní straně nebo třetím dnem poté, kdy druhá smluvní strana nepřevzala zásilku obsahující projev vůle odstoupení i přesto, že jí tato byla doručována na adresu uvedenou ve smlouvě nebo veřejně přístupných rejstřících. Dle č.l. 7 bodu 2 těchto podmínek jsou písemnosti adresované druhé smluvní straně odeslané prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb považované za doručené třetí pracovní den od jejich prokazatelného odeslání na adresu uvedenou ve smlouvě.

10. Dne 17. 1. 2010 podal obchodník s plynem požadavek na přerušení dodávky pro neplacení. Tyto skutečnosti soud zjistil ze žádosti obchodníka s plynem o odpojení.

11. Dne 24. 2. 2010 obchodní společnost [právnická osoba] od této smlouvy odstoupila. Jako důvod odstoupení bylo uvedeno porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o dodávkách plynu s tím, že toto odstoupení nabývá účinnosti dnem doručení žalovanému č. 1 [celé jméno původního účastníka]. Toto odstoupení bylo žalovanému č. 1 odesláno prostřednictvím České pošty s.p. dne 1.3.2010 a žalovanému č. 1 mělo být doručeno dne 17.3.2010. Uvedené bylo zjištěno z odstoupení od smlouvy ze dne 24.2.2010 vč. poštovního podacího archu ze dne 1.3.2010 a dále z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29.5.2013 č.j. 55 C 201/2010-99 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2012 č.j. 15 Co 39/2012-70.

12. Povinnost žalovaného č. 1 [celé jméno původního účastníka] vyklidit nemovitosti dům [adresa] s pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [obec], tj. odběrné místo [ulice a číslo] byla jmenovanému uložena rozsudkem zdejšího soudu č.j. 44 C 11/2009-105 ze dne 2.9.2010 s tím, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný č. 1 užívá předmětné nemovitosti i se žalovanou č. 2 a nezletilým synem bez právního důvodu, kdy v řízení nebyla žalovanými č. 1,2 tvrzená existence smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi [jméno] [příjmení] (v dané věci žalobcem), žalovaným č. 1 a žalovanou č. 2, na základě kde měla žalovaná č. 2 užívat nemovité věci bezplatně dočasně po dobu 30 let. Žalovaný č. 1 platil inkaso, služby a opravy domu. Žalovaná č. 2 se starala o dům a jeho okolí. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil Krajský soud v Brně s tím, že předmětný rozsudek potvrdil rozsudkem č.j. 44 Co 406/2010-137 ze dne 21.11.2011. Obě rozhodnutí nabyla právní moci 19.1.2012. Uvedené bylo zjištěno z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 44 C 11/2009-105 ze dne 2.9.2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne č.j. 44 Co 406/2010-137 ze dne 21.11.2011.

13. Žalované č. 2 byla dne 14.6.2012 rozsudkem zdejšího soudu č.j. 29 C 188/2020-34 uložena povinnost vyklidit nemovitosti dům [adresa] s pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [obec], tj. odběrné místo [ulice a číslo], s tím, že takto bylo vyhověno žalobě [jméno] [příjmení], který je vlastníkem předmětných nemovitých věcí na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s [celé jméno původního účastníka] dne 20.10.2006. Žalovaná předmětné nemovité věci užívala bez právního důvodu. V rámci tohoto řízení žalovaná uváděla, že odběrné místo užívá nepřetržitě od roku 1993 i se svým synem, jakož i [celé jméno původního účastníka]. V průběhu řízení neuvedla, že by se v odběrném místě v roce 2012 (vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně) nezdržovala. Současně uvedla, že žalovaný č. 1 je její bývalý manžel, rozvedli se v roce 2001, neměli zúžení společné jmění manželů a toto nebylo mezi nimi vypořádáno (obdobné bylo žalovanou tvrzeno v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 83/2010). Předmětné rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j 16 Co 617/2012-58 ze dne 10.12.2014, s tím, že odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnit. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 13.1.2015. Uvedené bylo zjištěno z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 29 C 188/2020-34 ze dne 14.6.2012, rozsudku Krajského soudu v Brně č.j 16 Co 617/2012-58 ze dne 10.12.2014 a z protokolu z jednání ve věci sp. zn. 13 C 83/2010 ze dne 29.6.2010.

14. Dne 31. 10. 2013 uzavřela [právnická osoba] s [jméno] [příjmení], [datum narození] smlouvu o sdružených dodávkách plynu do odběrného místa [adresa žalované a původního účastníka] (výše uvedené odběrné místo). Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 31. 10. 2013.

15. Ke dni 17. 1. 2010 žalovaný č. 1 nezaplatil zálohy za červenec, srpen, září, říjen a listopad 2009. Celková výše k tomuto datu činila 36.640,00 Kč, a to včetně zálohy za prosinec 2009 a leden 2010. Dne 2. 2. 2010 žalovaný č. 1 zaplatil částku 5.440,00 Kč, která byla započtena na zálohu na prosinec 2009. Dne 12. 2. 2010 první žalovaný zaplatil částku 25.760,00 Kč, přičemž tato částka byla započtena na zálohy za červenec, srpen, září, říjen a listopad 2009. Ke dni 12.2.2010 byly uhrazeny nedoplatky za rok 2009. Částka ve výši 1.086,00 Kč byla zaplacena dne 9.4.2010. Uvedené bylo zjištěno z přehledu plateb.

16. Dlužná záloha leden, únor 2010 byla obchodníkem z plynem zúčtována ke dni 21.2.2010 s tím, že nedoplatek za období od 11.6.2009 do 21.2.2010 činil částku ve výši 1.086,00 Kč, která byla splatná dne 16.3.2010. Uvedené bylo zjištěno z faktury [číslo]. Dlužná částka byla uhrazena dne 9.4.2010 (viz bod 15).

17. Soud dospěl k závěru, že ke dni, kdy byla vyhotovena listina obsahující odstoupení od smlouvy, tedy ke dni 24. 2. 2010 žalovaný obchodníku s plynem ničeho nedlužil, neboť lhůta splatnosti dle bodu 16 doposud neuplynula.

18. Dále Městský soud v Brně dospěl k závěru, že žalovaný byl písemně vyzván dopisem ze dne 3. 3. 2010, který mu byl doručen 17. 3. 2010, aby umožnil demontáž plynoměru.

19. Ke dni 11.6.2013 byli žalovaní č. 1,2 a jejich syn [jméno] [celé jméno původního účastníka] pověřeným soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] vyklizeni z odběrného místa. Exekučním titulem pro provedení exekuce byl rozsudek zdejšího soudu č.j. 44 C 11/2009-105 ze dne 2.9.2010 ve spojení rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne č.j. 44 Co 406/2010-137 ze dne 21.11.2011. Vyklizení byly přítomni žalovaná, syn [jméno] a [jméno] [celé jméno původního účastníka]. Došlo k výměně zámků, kdy klíče byly předány vlastníku nemovitých věci [jméno] [příjmení], věci žalovaných č. 1,2 byly odvezeny. Uvedené bylo zjištěno z protokolu o vyklizení ze dne 11.6.2013.

20. Dne 2.2.2010 byla uzavřena nájemní smlouva resp. dodatek [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 31.1.2010 mezi žalovanou a [titul] [jméno] [příjmení] s tím, že nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou od 1.2.2010 do 30.4.2012. Uvedené bylo zjištěno z nájemní smlouvy (dodatku [číslo]) ze dne 2.2.2010 21. Z potvrzení o poskytnutí ubytování ze dne 1.4.2021 pro období květen-říjen 2012 a leden – květen 2013 vyhotovené [titul] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že uvedená osoba vydala žalované [číslo] potvrzení, že v daných obdobích bylo žalované a jejímu synovi [jméno] [příjmení] poskytnuto ubytování na adrese [adresa], [PSČ] [obec] - leden – květen 2013.

22. Z potvrzení o poskytnutí ubytování (bez data) pro období červen-říjen 2010 soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť není zřejmé, kdy a kdo měl uvedené potvrzení vyhotovit.

23. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo v řízení prokázáno, že tento je synem žalovaných č. 1,2 a nevlastním bratrem [jméno] [příjmení] s tím, že na adrese [ulice a číslo] v [obec] bydlel trvale s otcem, kdy matka za ním docházela a starala se o něj, a to vlastně od jeho dětství až do června 2013, kdy byly všichni z předmětné nemovitosti exekučně vyklizeni. O tom, že dům byl přepsán na [jméno] se od otce dozvěděl náhodou, žádné bližší okolnosti a důvody mu známy nejsou. Matka nesla rozvod s otcem těžce, sama bydlela různě, kde konkrétně svědek nevěděl, i když v odběrném místně měla svoje věci. S žalovanou komunikovali, fungovali spolu, svědek neměl potřebu vědět, na jakém konkrétním místě se zdržuje, když se o něj řádně starala a docházela za ním. [jméno] se v odběrném místě nevyskytoval, o otce přestal jevit zájem v okamžiku, kdy se tento dostal do finančních potíží.

24. Z vyjádření žalobce ve věci 55 C 201/2010 ze dne 23.3.2011 bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 [celé jméno původního účastníka] opakovaně žalobce kontaktoval obchodníka s plynem ve věci výpočtu kauce (náhrady škody) za neoprávněný odběr, kdy ke dni 29.3.2010 nahlásil stav měřidla 4.464 m3, ke dni 10.5.2010 [číslo] m3, ke dni 23.11.2010 6.171 m3 s tím, že tato kauce byla vyčíslena ke dni 23.11.2010 na částku ve výši 53.159,00 Kč na kterou byla započtena částka ve výši 31.722,00 Kč zaplacená žalovaným dne 2.6.2010 s tím, že nedoplatek ve výši 21.437,00 Kč nebyl ve lhůtě splatnosti do 8.12.2010 uhrazen.

25. Další důkazy soud neprováděl a další provedené důkazy nehodnotil, neboť soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

26. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi obchodní společností [právnická osoba] a žalovaným č. 1 [celé jméno původního účastníka] vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o dodávce plynu ve smyslu ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 222/1994 Sb. ve znění do 31. 12. 2000. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalovaný č. 1 jako odběratel a [právnická osoba] jako dodavatel plynu. Tato skutečnost nebyla nikdy ze strany žalovaného č. 1 zpochybňována, přičemž v rámci tohoto řízení sám tvrdil, že k ukončení závazkového vztahu nedošlo.

27. Žalobce se v rámci tohoto řízení domáhal náhrady škody v podobě neoprávněného odběru ve smyslu ust. § 74 odst. 1 písm. b) energetického zákona tj. odběr plynu při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností spočívající v prodlení zákazníka v předepsaných platbách či neumožnění přístupu k měřícímu zařízení. Předmětem tohoto řízení tedy žalobce uplatnil nárok na úhradu částky ve výši 320.960,87 Kč s přísl. představující náhradu škody z důvodu neoprávněného odběru plynu ve smyslu ustanovení § 74 zákona č. 458/2000 Sb. za období od 22.2.2010 do 13.11.2013. K podání takové žaloby je aktivně legitimován provozovatel distribuční soustavy plynu, přičemž v řízení bylo prokázáno a soudu je uvedené známo i z úřední činnosti, že žalobce je provozovatelem distribuční soustavy pro distribuci plynu. Pokud jde o osobu či osoby pasivně legitimované v řízení týkajícího se neoprávněného odběru, je takovou osobou ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1803/2007 osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž docházelo k neoprávněnému odběru, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). Pasivní legitimace žalovaných č. 1,2 byla ve věci dána právě s ohledem na jejich vztah k předmětnému odběrnému místu tj. skutečnost, že žalovaná č. 2 nebyla účastníkem závazkového vztahu mezi obchodníkem s plynem a žalovaným č. 1 by neměla vliv na pasivní legitimaci žalované [číslo] v řízení o náhradu škody z důvodu neoprávněného odběru.

28. Po provedeném dokazování soud však dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by shora specifikovaný závazkový vztah byl ukončen odstoupením od smlouvy ze dne 24. 2. 2010. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému č. 1 sice doručeno, avšak nebylo důvodné, neboť ke dni vyhotovení odstoupení od smlouvy tj. k datu 24.2.2010 žalovaný č. 1 nebyl v prodlení s úhradou jakékoliv částky, když nedoplatky za rok 2009 byly zcela uhrazeny a nedoplatek ve výši 1.086,00 Kč vyplývající z faktury [číslo] nebyl k datu vyhotovení odstoupení od smlouvy splatný, splatnost faktury byla 16.3.2010. Lze tedy uzavřít, že toto odstoupení nebylo důvodné a nevyvolalo účinky, které by spočívaly v zániku závazkového vztahu mezi [právnická osoba] a prvním žalovaným. Smlouva o dodávce plynu tak nebyla řádně ukončena. K zániku tohoto smluvního závazkového vztahu nemohlo dojít ani podle Řádu provozovatele distribuční soustavy (tak, jak uváděl žalobce), neboť tento Řád nebyl obecně závazným předpisem a ani nebyl součástí smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným č. 1, nýbrž se jím řídil vztah mezi žalobcem (provozovatelem distribuční soustavy a obchodníkem s plynem (shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 č.j. 25 Cdo 2260/2015). S ohledem na uvedené soud podanou žalobu zamítl v plném rozsahu.

29. Soud se v rámci projednávané věci také pro úplnost zabýval námitkou promlčení (pokud by závěr soudu v bodu 28 nebyl shledán důvodným), která byla vznesena ze strany žalované. Právní vztahy týkající se odběru plynu jsou upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr plynu. Pokud ovšem zvláštní právní úprava neobsahuje řešení určitých otázek, aplikuje se předpis obecný. Vzhledem k tomu, že zákon č. 485/2000 Sb. (ani vyhláška č. 251/2001 Sb.) neupravují promlčení nároku na náhradu škody z neoprávněného odběru plynu, bylo třeba vycházet z ustanovení občanského zákoníku. K tomu soud uvádí, že podle § 106 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (odst. 1). Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2904/2016 ze dne 21.9.2016 se počátek subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody váže k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích, a o odpovědném subjektu. K tomu dochází tehdy, když poškozený zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích, tedy když poškozený má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu na náhradu škody. Počátek běhu objektivní promlčecí doby je vázán na událost, z níž škoda vznikla. Tím se míní nejen protiprávní úkon či zvlášť kvalifikovaná událost, které vedly ke vzniku škody, nýbrž i vznik škody samotné. Počátek běhu objektivní a subjektivní promlčecí doby je stanoven odlišně a obě doby jsou na sobě nezávislé, skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí bez ohledu na běh druhé promlčecí doby. Počátek běhu objektivní promlčecí doby se váže k okamžiku vzniku škody a nikoliv k okamžiku jejího zjištění, při neoprávněném odběru plynu jde o újmu vznikající průběžně, jak vyplývá z § 8 vyhlášky č. 251/2001 Sb., kdy škoda vzniká každým dnem neoprávněného odběru po dobu, kdy takový odběr trvá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1250/2013). Počátek běhu objektivní promlčecí doby je vázán na událost, z níž škoda vznikla tj. k okamžiku vzniku škody a nikoliv k okamžiku jejího zjištění, co do přesné výše tj. počátek objektivní lhůty připadá na den 22.2.2010. Žaloba byla soudu doručena dne 5.6.2015. Z uvedeného vyplývá, že veškeré nároky vzniklé od 22.2.2010 do 4.6.2012 jsou s ohledem na uplynutí objektivní tříleté promlčení doba ve smyslu ust. § 106 odst. 2 občanského zákoníku promlčeny. Neoprávněný odběr plynu v projednávané věci není možno bez dalšího a ve všech případech považovat za úmyslné jednání zakládající běh desetileté objektivní promlčecí doby nároku na náhradu škody. V projednávané věci soud na straně žalované č. 2 po provedeném dokazován nedospěl k závěru, že by bylo možno její jednání hodnotit jako jednání úmyslné ve formě přímého či nepřímého úmyslu. Jinými slovy řečeno je třeba upozornit na skutečnost, že nelze bez dalšího automaticky v případě neoprávněného odběru uvažovat o tom, že škoda byla způsobena úmyslně. Ve vztahu k žalované č. 2 nelze po provedeném dokazování dovodit ani přímý ani nepřímý úmysl, v projednávané věci se nejedná o případ, kdy by žalovaná bez platné smlouvy např. po smrti původního odběratele odebírala plyn (jako např. ve věci sp.zn. 25 Cdo 2904/2016). Soud má za to, že byť se žalovaná č. 2 v určitém časovém úseku (zejména v době trvání manželství se žalovaným č. 1) v odběrné místě zdržovala, zdržoval se tam i její bývalý manžel – žalovaný č. 1, který byl osobou, která měla uzavřenou smlouvu s obchodníkem s plynem a jejich společný syn [jméno] [celé jméno původního účastníka], přičemž v rámci řízení o vyklizení nemovitých věcí sp. zn. 44 C 11/2009 bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 hradil inkaso, služby a opravy domu. Navíc žalovaná č. 2 nebyla účastníkem jakékoliv komunikace, a to ani písemné, ať již s obchodníkem s plynem či žalobcem, ze které jí mohlo být zřejmé nebo na základě které by se mohla minimálně domnívat, že obchodních s plynem odstoupil od uzavřené smlouvy o sdružených dodávkách plynu a že by v odběrném místě mělo docházet k neoprávněnému odběru. Uvedené je umocněno i tím, že žalovaný č. 1 měl za to, že veškeré dlužné platby za plyn byly uhrazeny. Ostatně k uvedenému závěru dospěl i zdejší soud, kdy pravomocně zamítl žalobu žalobce o vydání měřícího zařízení, v ní specifikovaného, rozsudkem ze dne 29. 5. 2013 č.j. 55 C 201/2010-99, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2013 (před podáním žaloby v této právní věci). Na straně žalované č. 2 nelze automaticky dovozovat, že byla srozuměna s neoprávněným obohacením. Případná lhostejnost ve vztahu k následku nestačí k naplnění volné složky nepřímého úmyslu (nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 301/98, a ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 433/02). V projednávané věci je počátek subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody váže k okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích, a o odpovědném subjektu. V daném případě, počátek subjektivní lhůty připadá na den 3.11.2013, kdy byl zjištěn stav plynoměru v souvislosti s uzavřením nové smlouvy mezi obchodníkem s plynem a [jméno] [příjmení].

30. Soud má za to, že vznesenou námitku promlčení nelze hodnotit jako odporující dobrým mravům. Žalovaná č. 2 toliko využívá možností, který ji k ochraně svých práv dává právní řád. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje.

31. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Srov. shodně např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96 a dále i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99). Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná č. 2 sledovala vznesením této námitky zneužití práv na úkor žalobce, respektive, že by vznesení této námitky bylo vedeno přímým úmyslem způsobit žalobci újmu. Přičemž nelze pominout, že námitku promlčení žalovaná v projednávané věci uplatnila již dne 2015, a to za situace, kdy argumentace žalovaných č. 1,2 o neúčinností odstoupení od smlouvy ze dne 24.2.2010 a úhradě veškerých závazků obchodníku s plynem žalovaným č. 1 byla podpořena rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 55 C 201/2010-99.

32. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby v rozsahu žalobou uplatněného nároku za období od 22.2.2010 do 4.6.2012 tedy bylo, že tento žalobou uplatněný nárok je promlčen.

33. Dále soud uvádí, že žalobce v řízení neprokázal, že by se žalovaná č. 2 (žalovaní č. 1,2) v odběrném místě zdržovala od 12.6.2013 do 3.11.2013, tj. v období ode dne následujícího po jejím úředním vyklizením soudním exekutorem, kdy došlo k výměně zámků a předání klíčů vlastníků nemovitých věci [jméno] [příjmení] a současně k odvozu veškerých věcí žalovaného č. 1,2 do dne účinnosti uzavření nové smlouvy o sdružených dodávkách plynu s [jméno] [příjmení]. Pokud žalobce dovozoval, že v období od 22.2.2010 do 3.11.2013 se v odběrném místě zdržovali žalovaní č. 1,2 pouze z emailu [jméno] [příjmení], který reagoval na výzvu žalobce k součinnosti, v níž sám žalobce uvedl časové období, k němuž bez dalšího připojil rozhodnutí ve věci vyklizení žalovaného č. 1,2, je tímto důkazem prokázána pouze skutečnost, že [jméno] [celé jméno původního účastníka] jako vlastník nemovitých věcí se musel domáhal jejich vyklizení, kdy jeho nároku bylo soudem vyhověno, navíc za situace, kdy jmenovanému muselo být známo, že na základě těchto rozhodnutí již dne 11.6.2013 bylo odběrné místo žalovaným č. 1,2 exekučně vyklizeno. Je toliko otázkou, z jakého důvodu jmenovaný neuzavřel novou smlouvu již v červnu 2013, a to v období do 3.11.2013 tedy předmětném odběrném místě plyn odebíral. Také z těchto důvodů je žaloba nedůvodná, a to v rozsahu náhrady škody za období od 12.6.2013 do 3.11.2013. Žalobce neprokázal, že by se žalovaná v tomto období v odběrném místě zdržovala a plyn spotřebovala. Rovněž je otázkou, z jakého důvodu žalobce ve věci vyčkával a období cca 3 let ponechal uvedenou situaci bez povšimnutí a jakéhokoliv zásahu, aby předešel vzniku škody. Soud má za to, že ve věci nejednal s péčí řádného hospodáře, a neučinil ničeho, aby rozsah škody eliminoval. Navíc za situace, když bylo v řízení prokázáno, že žalovaný č. 1 opakovaně již v roce 2010 nahlásil stav měřidla plynu. Žalobce tak porušil obecnou preventivní povinnost ve smyslu ust. § 415 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013.

34. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, že se v odběrném místě v rozhodném období od 22.10.2010 trvale avšak toliko do 11.6.2013 zdržoval žalovaný č. 1 a [jméno] [celé jméno původního účastníka], kdy svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaná č. 2 na adresu [ulice a číslo] v [obec] docházela z důvodu péče o nezletilého syna, z čehož lze vzít za prokázané, že i žalovaná č. 2 se v odběrném místě zdržovala, když tam měla své věci, avšak rovněž pouze do 11.6.2013. K tomu dále pro úplnost soud uvádí, že pokud žalovaná soudu předkládala potvrzení svědčící proto, že se v odběrném místě nezdržovala již od roku 2010, tato soud považoval za nevěrohodná a účelově vyhotovená v souvislosti s obranou žalované č. 2 v této právní věci. Uvedené soud dovozuje i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že on sám se v odběrném místě zdržoval od dětství až do exekučního vyklizení, čímž jsou vyvráceny skutečnosti uvedené v potvrzení ze dne 1.4.2021, že [titul] [jméno] [příjmení] bylo žalované a jejímu synovi [jméno] [příjmení] poskytnuto ubytování na adrese [adresa] adrese [adresa]. Svědek tedy vyvrátil tvrzení o tom, že on by se zdržoval na jakémkoliv jiném místě než na adrese [ulice a číslo] v [obec], přičemž se nemohl vyjádřit k tomu, zda a kde se žalovaná č. 2 mimo adresu [ulice a číslo] v [obec] zdržovala.

35. Dále žalovaná č. 2 v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 29 C 188/2010 uváděla, že se v odběrném místě zdržuje od roku 1993 i se synem, kdy ve věci samé bylo rozhodnuto dne 14.6.2012 s tím, že žalovaná následně podala proti vydanému rozsudku č.j. 29 C 188/2010-34 odvolání s tím, že opakovaně uváděla, že odběrné místo užívá na základě písemně uzavřené smlouvy o výpůjčce ze dne 15.10.2006 s bývalým manželem žalovaným č. 1 [celé jméno původního účastníka]. Soudu se jeví postup žalované č. 2 nelogický, neboť z jakého důvodu by se v roce 2012 bránila vyklizení předmětných nemovitých věcí a podávala odvolání za situace, kdy by se na uvedeném místě nezdržovala již od roku 2010. Ostatně proč uvedené netvrdila v řízení sp. zn. 29 C 188/2010 tj. že se v nemovitých věcech na adrese [adresa žalované a původního účastníka]. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že žalovaná č. 2 nebyla na základě shora uvedeného exekučního titulu sama vyklizena, když k vyklizení všech osob obývajících odběrné místo došlo na základě rozhodnutí ve věci 44 C ke dni 11.6.2013.

36. Výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalované náleží náhrada nákladů ve výši 2.400,00 Kč Náklady řízení se sestávají z paušálu nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o.s..ř. a dle vyhlášky č. 257/2015 Sb. tj. konkrétně ve výši 300,00 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 25.11.2015 dle ust. § 1,3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300,00 Kč za účast u jednání dne 29.3.2017 dle ust. § 1,3 písm. c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300,00 Kč za vyjádření ze dne 19.10.2017 k odvolání žalobce dle ust. § 1,3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300,00 Kč za vyjádření ze dne 31.8.2020 dle ust. § 1,3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300,00 Kč za účast u jednání dne 3.3.2021 dle ust. § 1,3 písm. c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300,00 Kč za sepis doplnění vyjádření k výzvě soudu ze dne 1.4.2021 dle ust. § 1,3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300,00 Kč za sepis vyjádření k výzvě soudu doručeného dne 26.4.2021 dle ust. § 1,3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300,00 Kč za účast u jednání dne 19.5.2021 dle ust. § 1,3 písm. c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo zaplatit žalované náklady řízení k rukám jejího zástupce (obecné zmocněnkyně), která ji v tomto řízení zastupovala.

37. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení