50 C 65/2023-49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 211 582,55 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se o částku 121 250 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 121 250 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení 90 332,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 376,49 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (dále též i jen„ žalobce“) se podanou žalobou ze dne [datum], soudu doručenou dne [datum], domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 44 C 122/2012. Žalobkyně uváděla, že byla účastníkem naříkaného řízení v procesním postavení žalované, ve kterém se žalobkyně naříkaného řízení domáhala uložení povinnosti zaplacení ceny provedených zámečnických a svářecích prací, v období od [datum] (podání žaloby) do [datum] (právní moc usnesení o zastavení řízení) celkem po dobu 9 let, 6 měsíců a 25 dní. Žalobkyně popisuje sled vybraných rozhodnutí v soudním řízení. Žalobkyně byla od počátku řízení, kdy se o něm dozvěděla, aktivní a opakovaně se podané žalobě bránila. Její obrana však nebyla až do zrušujícího rozhodnutí odvolacího nikterak vyslyšena. V řízení byla období, ve kterých nebyly ze strany soudu činěny žádné procesní úkony, nekonala se žádná jednání, v souhrnu toto období nečinnosti trvalo 4 roky. Žalobkyně byla po výše uvedenou dobu nucena se bránit a prosazovat svá práva a žít tak v právní nejistotě, jak věc bude ve svém výsledku rozhodnuta, což je s ohledem na charakter předmětného případu velice frustrující a její ekonomický a podnikatelský život omezující. Podle žalobkyně naříkané řízení nebylo složité, neboť se jednalo o běžně soudy projednávanou kauzu, navíc celý proces byl veden toliko v řádném řízení před soudy dvou instancí soudní soustavy. Žalobkyně se nepodílela na průtazích soudu. Řízení bylo fakticky po celou dobu vedeno pouze před soudem prvého stupně, navíc k prvému jednání ve věci došlo téměř 3 letech od podání žaloby. Význam řízení byl pro žalobkyni zvýšený, neboť pro každou obchodní korporaci má velký význam, zda bude povinna ve výsledku hradit nemalou částku včetně jejího příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum], žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v žalované výši jistiny. Žalovaná uznala nesprávný úřední postup a odškodnila žalobkyni částkou ve výši 121 250 Kč. Žalovaná shrnula průběh naříkaného řízení. Ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, z toho celkem 3krát soudem I. stupně a 1krát soudem odvolacím. Jistá míra skutkové složitosti spočívala v tom, že smlouva o provedení prací nebyla uzavřena písemně, soud tedy žalobkyni opakovaně vyzýval k doplnění skutkových tvrzení, prováděl listinné dokazování, vyslýchal svědky, ve věci byla konána řada ústních jednání. Věc byla částečně i procesně složitá, neboť soud dožadoval Okresní soud v Kežmaroku, dále účastníci mimosoudně jednali, což vedlo k tomu, že řízení bylo nakonec pravomocně zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby v plném rozsahu. Význam řízení byl pro žalobkyni standardní. Žalovaná modifikovala základní částku odškodnění snížením s ohledem na skutkovou a procesní složitost řízení o 15 % a zároveň byla základní částka navýšena o 10 % za postup soudu.

3. Výrokem I. soud s odkazem na § 96 o. s. ř. soud řízení z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní učiněném při ústním jednání dne [datum] částečně zastavil co do částky 121 250 Kč.

4. Ze žádosti o přiměřené zadostiučinění podané žalobkyní u Ministerstva spravedlnosti soud zjistil, že žalobkyně u žalované nárok předběžně uplatnila dne [datum], což bylo žalobkyní tvrzeno a žalovanou učiněno nesporné.

5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Chomutově sp. zn. 44 C 122/2012 soud zjistil následující (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): Řízení bylo zahájeno dne [datum] doručením žaloby na zaplacení 99 360 Kč s přísl. k Okresnímu soudu v Chomutově. Podanou žalobou se žalobkyně [jméno] [příjmení], [IČO], domáhala úhrady uvedené částky za provedené zámečnické a svářečské práce na zakázce„ Severní svahy“ v areálu [právnická osoba] a.s.. Žalobce v naší věci vystupoval v naříkaném řízení v procesním postavení žalovaného. Dne [datum] byl soudem vydán platební rozkaz. Dne [datum] byl usnesením platební rozkaz zrušen z důvodu nemožnosti doručení do vlastních rukou žalovaného. Dne [datum] byla žalovanému fikcí doručena žaloba. Dne [datum] a [datum] doručena žalobci a žalovanému doručena výzva, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] byl soudu doručen odpor žalované proti platebnímu rozkazu. Dne [datum] byla prováděna lustrace žalovaného a dne [datum] byla usnesením žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby ve lhůtě 30 dnů. Dne [datum] doplnil žalobce skutková tvrzení, na které poté dne [datum] žalovaná vyjádřila. Dne [datum] se konalo ústní jednání, byly provedeny výpovědi účastníků a výslech svědka a stanovena lhůta do [datum] k předložení důkazních návrhů. Dne [datum] zasláno dožádání k výslechu svědka na Slovensko. Dne [datum] doručena odpověď slovenského soudu ohledně času výslechu svědka. Dne [datum] byli účastníci řízení informováni o výslechu svědka dožádaným Okresním soudem v Kežmaroku. Dne [datum] dodal žalobce soudu důkazy. Dne [datum] doplnil žalovaný skutková tvrzení. Dne [datum] doručen soud formulář od slovenského soudu, že výslech se přesouvá na [datum]. Dne [datum] soud informován slovenským soudem o neúspěšném provedení výslechu, neboť předvolaný svědek se nemohl zúčastnit. Dne [datum] pokračuje dokazování výslechem svědků (i se svědkem ze Slovenska), následně se jednání odročuje za účelem dokazování na [datum]. Dne [datum] dochází na žádost žalované k prodloužení lhůty o 7 dnů k doložení knihy faktur za rok 2011. Dne [datum] dochází k omluvě žalobkyně i jejího právního zástupce z jednání. Na jednání dne [datum] byl soudem vyhlášen rozsudek, rozeslán s prodloužením lhůty dne [datum], proti němuž podal žalovaný odvolání dne [datum]. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku, špatně zasláno, správně zasláno až [datum] a zaplaceno žalovaným dne [datum]. Dne [datum] byl stejnopis odvolání doručen žalobkyni. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání prostřednictvím jejího právního zástupce. Dne [datum] byla věc předložena odvolacímu Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum], toho dne konáno jednání, to bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena zpět tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním především, že úvahy a rozhodnutí nevyplývá z dokazování. Dne [datum] doručeno usnesení odvolacího soudu soudu prvého stupně, dne [datum] bylo stranám rozesláno usnesení odvolacího soudu. Dne [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů obsažených v žalobě. Dne [datum] žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení. Dne [datum] soud zaslal žalované doplněná skutková tvrzení žalovanému k vyjádření do 30 dnů. Dne [datum] se se vyjádřil žalovaný. Dne [datum] výzva žalobci k doplnění důkazů ke skutkovým tvrzením se lhůtou 30 dnů, žalobcem doplněno [datum]. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k doložení listin ve lhůtě 15 dnů, odesláno [datum], urgence [datum] se lhůtou 5 dnů, opětovná urgence vypracována dne [datum], ale to se žalovaný se vyjádřil dne [datum]. Úřední záznam rezignace soudkyně ke dni [datum], funkce končí [datum]. Dne [datum] urguje právní zástupce žalobkyně předsedkyni soudu ohledně informace, kdy lze očekávat procesní postup ze strany soudu. Dne [datum] bylo nařízené jednání na [datum], to bylo konáno a odročeno na neurčito za účelem vyžádání dalších listin od žalobkyně a žalovaného. Dne [datum] žalobkyně dodala stavební deník. Dne [datum] výzva soudu žalobci k doplnění a upřesnění skutkových tvrzení a důkazů ve lhůtě 20 dnů, doplněno [datum], dne [datum] přeposláno žalované k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] soudu došlo sdělení žalovaného, že s opětovným výslechem svědků nesouhlasí. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum], po žádosti žalobce přeodročeno na [datum]. Dále byla konána jednání dne [datum], doplnění skutkových tvrzení dne [datum], a jednání dne [datum], odročeno na [datum] a vyžádání dokumentů od stran. V důsledku mimosoudních jednání mezi účastníky bylo řízení dne [datum] zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby v plném rozsahu. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum].

6. Soud neprovedl důkaz spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 3 T 49/2014, neboť nejedná o řízení, ve kterém by žalobkyně namítala nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení, a z žaloby nevyplývá, jaké skutečnosti by měl tento spis dosvědčit.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Paragraf 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se předně zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení – jakožto celku - v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení trvalo, ve celé své délce, od [datum], tj. od doručení žaloby žalované v naříkaném řízení, která je žalobkyní v tomto řízení, do [datum], tj. právní moci usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Celková délka naříkaného řízení tak trvala 9 let a 6 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti nepřiměřená.

13. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovací zákona, zejména pak samotná délka v kombinaci s vyhodnocením kritéria písm. d). Soud shledal zásadní průtahy v řízení na jeho počátku, kdy dne [datum] byl soudem vydán platební rozkaz až ne [datum] byl usnesením platební rozkaz zrušen z důvodu nemožnosti doručení do vlastních rukou žalovaného (9,5 měsíce); dále mezi [datum], kdy byl soudu doručen odpor žalované proti platebnímu rozkaz, a [datum], kdy byla usnesením žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby ve lhůtě 30 dnů (2 roky a 11 měsíců); dále dne [datum] byla věc předložena odvolacímu Krajskému soudu v Ústí nad Labem a dne [datum] bylo odvolacím soudem nařízeno jednání (5 měsíců); dále dne [datum] doručeno usnesení odvolacího soudu soudu prvného stupně, dne [datum] bylo stranám rozesláno usnesení odvolacího soudu a až dne [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů obsažených v žalobě (4 měsíce); dále po vyjádření žalovaného dne [datum] dne [datum] urguje právní zástupce žalobkyně předsedkyni soudu ohledně informace, kdy lze očekávat procesní postup ze strany soudu, a až dne [datum] bylo nařízené jednání na [datum] (10 měsíců) – sice je ve spise úřední záznam o rezignaci soudkyně ke dni [datum], které funkce skončila [datum], tudíž lze pochopit jisté průtahy, avšak 10měsíční průtah pro nařízení jednání nikoliv; dále po vyjádření žalovaného dne [datum] bylo až dne [datum] nařízeno jednání na [datum] (3 roky a 1 měsíc). Výše zmíněné průtahy byly časté a značné. Dále poslední kritérium významu řízení pak naopak hovoří i přes jeho běžnost o tom, že celkovou délku řízení jakožto přiměřenou akceptovat nelze.

14. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě této vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

15. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

16. Soud přitom vycházel z částky 15 000 Kč za prvé 2 roky řízení, neboť každé soudní řízení musí určitou dobu trvat a nemajetková újma v prvních letech trvání není příliš závažná. A dále pak soud vyšel z částky 15 000 Kč za každý další rok trvání řízení, respektive částky 1 250 Kč za další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud právě s ohledem na to, že celková odškodňovaná délka řízení v rozsahu 9 let a 6 měsíců nebyla z důvodů uvedených výše přiměřenou, ale zároveň nelze shledat důvody v řízení, pro které by bylo namístě vyjít z částky vyšší jako u odškodňování extrémně dlouhých řízení. Žalobkyni tak náleží základní částka odškodnění ve výši 127 500 Kč (8krát 15 000 Kč a 6krát 1 250 Kč).

17. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: Věc byla částečně i procesně složitá, neboť soud dožadoval Okresní soud v Kežmaroku, dále účastníci mimosoudně jednali, což vedlo k tomu, že řízení bylo nakonec pravomocně zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby v plném rozsahu -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo složité po stránce skutkové, neboť smlouva o provedení prací nebyla uzavřena písemně. To na sebe navazovalo dokazování spoustou listin a svědků, bylo nutné konat spoustu ústních jednání. Ohledně procesní složitosti soud mnohokrát vyzýval žalobce vyzýval k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Dále soud dožadoval Okresní soud v Kežmaroku o výslechu svědka. Po právní stránce bylo řízení mírně složité, neboť se posuzovalo podle staré právní úpravy. Do rozhodování se zapojily orgány dvou stupňů soudní soustavy. Za této situace již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Soud již ale nepřihlíží k tomu plně vzhledem k odůvodnění usnesení odvolacího soud (závěry a úvahy soudu prvního stupně neodpovídaly spisy a provedeným důkazům). Soud se rozhodl při zohlednění složitosti sporu modifikovat základní částku ponížením o 35 % (skutková 25 %, procesní 5 %, právní 5 %). -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud v řízení neshledal úkony žalobkyně, kterými by řízení výrazněji negativně či pozitivně ovlivnila, a proto pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikuje. [příjmení] dne [datum] byla vyzvána k doložení listin ve lhůtě 15 dnů, odesláno [datum], dále urgována dne [datum] se lhůtou 5 dnů a vyjádřila se dne [datum], tedy prodloužila řízení o cca měsíc a půl, což v kontextu celkové délky řízení neshledal za zásadní. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Soud uvádí, že na celkové délce řízení se negativně promítly průtahy v jeho počáteční fázi (9,5 měsíce, dále 2 roky a 11 měsíců), vícero kratších průtahů (5, 4 a 10 měsíců) tak i fázi konečné (3 roky a 1 měsíc), vizte odst.

13. Zvláště u prvních dvou a posledního průtahu se lze domnívat, že byl spis založen bez jakékoliv aktivity soudu. Šlo tedy o časté a dlouhotrvající průtahy, tak jak tyto soud shledal výše, a pro které dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu. Usnesením odvolacího ze dne [datum] bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena zpět tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním především, že úvahy a rozhodnutí nevyplývá z dokazování. [příjmení] postup soudu prvého stupně v roce 2015 byl svižní a rychle směřoval k rozsudku, který byl ovšem zrušen. U odvolacího soudu strávil spis delší dobu než přiměřenou, při druhém projednávání u soudu prvního stupně byl postup přerušován průtahy a především hlavním od roku 2019 do roku 2022. Kombinací těchto průtahů pak soud dospívá k závěru, že pro postup orgánů základní částku odškodnění soud modifikuje navýšením o 30 %. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Ani subjektivní význam řízení neshledal v této fázi účasti žalobkyně jakožto zvýšený, neboť žalovaná částka nebyla likvidační, byť jakýkoli soudní spor a riziko stanovení povinnosti zaplatit jakoukoli šestimístnou peněžní částku je nepříjemné. Význam předmětu řízení pro žalobkyni proto soud shledal jakožto běžný a odškodnění nemodifikoval.

18. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 5 % na výsledných 121 250 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve stejně výši, pro kterou soud v daném rozsahu po částečném zpětvzetí žalobkyní řízení výrokem I. zastavil, soud žalobu ve zbylém rozsahu jistiny a příslušenstvím z ní (90 332,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení) zamítl výrokem III.

19. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního odškodnění dobrovolně poskytnutým žalovanou, tedy soud přiznal výrokem II. úrok z prodlení z částky 121 250 Kč v zákonné výši 15 % ode dne [datum] (k předběžnému uplatnění došlo dne [datum], poslední den 6měsíční lhůty připadl na [datum], tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty) do dne [datum] (den zaplacení žalovanou poskytnutého mimosoudního odškodnění).

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

22. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

23. Náklady řízení zcela úspěšné žalobkyně v celkové výši 17 376,49 Kč přiznané výrokem IV. se sestávají z: a. zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč; b. odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč). V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby; konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) účast na jednání, tj. celkem 9 300 Kč bez DPH, 11 253 Kč s DPH; c. 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 900 Kč bez DPH, 1 089 Kč s DPH; d. cestovného z [obec] do [obec] a zpět (2krát 100 km dle [webová adresa]) cestou na jednání dne [datum] dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb., vozem tovární značky Audi A8 a [registrační značka], spotřeba zjištěná z velkého technického průkazu vozidla 9,6 l na 100 km. Při ceně benzinu automobilového 98 oktanů (ve výši 45,2 Kč/litr) a paušální částky amortizace za tyto cesty (ve výši 5,20 Kč za 1 km) činí cestovné 1 907,84 Kč, s DPH 2 308,49 Kč. e. náhrady za promeškaný čas jejího právního zástupce za cestu k jednáním soudu dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, dle něhož za každou započatou půlhodinu náleží náhrada ve výši 100 Kč. Soud z [webová adresa] zjistil, že cesta na trase [obec] – [obec] trvá přibližně 78 min., čemuž odpovídá cca 156 min. za cestu tam a zpět). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin, tj. 6krát 100 Kč bez DPH, 726 Kč s DPH.

24. Pouze pro úplnost se dodává, že soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk). Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) AT, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16).

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.