51 A 1/2015 - 46

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: J. Š. , nar. X, bytem X, Hradec Králové, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem AK v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2014, č.j. 11709/DS/2014/GL, takto:

Výrok

I . Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 24. 4. 2014, č.j. 7024/14/DSH/LP, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutí byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit v příčinné souvislosti s porušením ust. § 18 odst. 4 citovaného zákona. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,--Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1.000,--Kč. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou datovanou dnem 4. 12. 2014, doručenou nadepsanému krajskému soudu ale až dne 12. 1. 2015. I. Obsah žaloby V prvním z žalobních bodů žalobce namítal, že v průběhu přestupkového řízení nepostupovaly zúčastněné správní orgány na něm v souladu s ustanoveními zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), o doručování písemností. Konkrétně v něm uvedl následující: „Zmocněnec obviněného v souladu s ust. § 19 odst. 3 správního řádu žádal v podání ze dne 7. 3. 2014 o doručování veškerých písemností v předmětném řízení na elektronickou adresu X. Správní orgány v řízení na tuto uvedenou elektronickou adresu písemnosti nedoručovaly, namísto toho doručovaly písemnosti na adresu trvalého pobytu zmocněnce žalobce a u takto doručovaných písemností uplatňovaly fikci doručení po deseti dnech uložení. Zmocněnec žalobce tak během řízení neobdržel od správních orgánů žádnou písemnost. Dne 17. 5. 2014 byl telefonicky informován obviněným, že obdržel nějaké rozhodnutí. Zmocněnec žalobce tak podal odvolání do neoznámeného rozhodnutí. Následně se ze strany správních orgánů opět více než půl roku nic nedělo, až žalobce obdržel upozornění na nedoplatek. Zástupce žalobce tak zmocnil substituenta, který nahlédl do spisu a zjistil, že ve věci bylo vydáno rozhodnutí o odvolání, kterým bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné. Ze spisu potom vyplynulo, že zmocněnci žalobce měly být doručovány písemnosti, konkrétně předvolání k ústnímu jednání, rozhodnutí o přestupku a výzva k doplnění odvolání, avšak nikoliv prostřednictvím elektronické podatelny správního orgánu prvého stupně, nýbrž z osobní adresy pracovnice úřadu (X), nadto neopatřené elektronickým podpisem (pokud by zprávy byly opatřeny zaručeným elektronickým podpisem, na výtisku zprávy by bylo zobrazen řádek, ve kterém by bylo uvedeno „podepsáno uživatelem/Signed by – podle verze aplikace Microsoft “ a osoba, jejíž elektronický podpis obsahuje zpráva). Nadto byly písemnosti údajně vypravovány na e-mail ..., avšak nikoli na X, avšak žalobce požádal právě o doručování na e-mail X. Žalobci na e-mail X žádná písemnost doručena nebyla, a i kdyby ano, nejednalo se o řádný pokus o doručení na elektronickou adresu, kterou účastník stanovil správnímu orgánu k doručování, neboť tuto adresu k doručování nestanovil, a proto správní orgán nebyl oprávněn vypravovat písemnosti na adresu trvalého pobytu postupem dle § 19 odst. 8 správního řádu, neboť podmínky dle věty třetí citovaného ustanovení nebyly naplněny („po odeslání zprávy“). Přitom, pokud správní orgán (a to jak Městský úřad Trutnov, tak Krajský úřad Královéhradeckého kraje) doručuje písemnosti zástupci žalobce na správnou elektronickou adresu X, t.j. způsobem stanoveným zákonem, tj. z elektronické adresy elektronické podatelny zprávou opatřenou elektronickým podpisem, k doručení takové zprávy vždy dojde a zástupce žalobce její přijetí vždy potvrdí (důkaz: potvrzení o přijímání e-mailů zástupcem žalobce). Je tedy zřejmé, že pokud by správní orgán vypravil písemnost z elektronické adresy elektronické podatelny, významně by tím přispěl k ochraně práv účastníka řízení. Správní orgán prvého stupně tedy nerespektoval ustanovení správního řádu týkající se doručování, kdy v důsledku zmocněnec obviněného nebyl předvolán k ústnímu jednání, nebylo mu doručeno rozhodnutí ve věci samé a následně výzva k doplnění blanketního odvolání. Žalovaný taktéž nedoručil rozhodnutí na elektronickou doručovací adresu zmocněnce žalobce, tedy za okamžik doručení rozhodnutí žalovaného je nutné považovat den, kdy substituent zmocněnce žalobce nahlédl do spisu, tedy 19. 11. 2014. Správní orgán prvého stupně tak porušil článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje každému právo na projednání věci v jeho přítomnosti a na vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Taktéž správní orgán porušil článek 40 odst. 3 Listiny, který zaručuje právo na obhajobu prostřednictvím obhájce. Zvolený obhájce žalobce hájit nemohl, neboť nebyl předvolán k ústnímu jednání. Zmocněnci žalobce nebylo doručeno rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, tedy žalobce nemohl uplatnit relevantní odvolací důvody prostřednictvím zmocněnce. Zmocněnec se tak nemohl vyjádřit k procesnímu ani hmotněprávnímu postupu správního orgánu prvého stupně, neboť mu nebylo umožněno seznámit se se zněním rozhodnutí. Tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, blíže též určené čl. 2 protokolu 7 cit. Úmluvy. Je pravdou, že správní orgán prvého stupně zaslal rozhodnutí přímo žalobci, takové doručení však nemá vliv na běh procesněprávních lhůt. Žalobce nadto předpokládal, že rozhodnutí doručí správní orgán též zmocněnci, ani nebylo jeho povinností rozhodnutí zástupci předávat; dle jejich původní dohody vycházející z postupu veřejné správy předjímaného zákonem (zejména ust. § 34 odst. 2 správního řádu). Obviněný však i přes to informoval svého zástupce telefonicky o tom, že mu došlo nějaké rozhodnutí, načež zástupce reagoval tak, že podal odvolání do neoznámeného rozhodnutí a požádal správní orgán o zaslání rozhodnutí na elektronickou adresu. I přes to žalobce zaslal rozhodnutí svému zástupci poštou, avšak patrně jej pošta při doručování ztratila, proto se s tímto jeho zástupce neseznámil. Dále žalobce spatřoval nezákonnost žalovaného rozhodnutí v tom, že bylo vydáno, aniž by byl (jako odvolatel) vyzván k doplnění blanketního odvolání. Odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu, 1 As 4/2009 - 53, podle něhož: „Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu“ (shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008 - 30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS). Takto postupováno nebylo. Ze shora uvedených důvodů též žalobce považuje žalobu za včasnou, neboť momentem doručení rozhodnutí žalovaného nebylo uplynutí desetidenní úložní lhůty při doručování na adresu trvalého pobytu, ale teprve osobní nahlédnutí zástupce žalobce do spisu. Aby totiž bylo doručení fikcí na adresu trvalého pobytu účinné, musel by mu předcházet pokus o vypravení písemnosti na e-mail ....“ V dalších žalobních bodech žalobce namítal nesprávné zjištění skutkového stavu věci, které však netřeba již ani zmiňovat, neboť krajský soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně, jak bude odůvodněno ještě dále. Žalobce navrhoval zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo. II. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 18. 2. 2015. K otázce doručování písemností správními orgány zúčastněnými na řízení uvedl následující: „V dané věci správní orgán I. stupně vyzval žalobce k podání vysvětlení písemností ze dne 17.02.2014, doručeno žalobci dne 20.02.2014, převzetí stvrdil svým podpisem. Dne 07.03.2014 byla správnímu orgánu doručena plná moc ze dne 26.02.2014, ve které žalobce zmocnil k zastupování ve věci podezření ze spáchání přestupku vedeného pod č.j. 7024/14/DSH/LP, pana X, nar. X, trvale bytem X 785 01 Š. Zmocněnec požádal o doručování veškerých písemností na e-mail ... (nikoliv na ...). Správní orgán zahájil řízení a předvolal k ústnímu jednání na den 16.04.2014, písemností ze dne 17.03.2014, zasláno zmocněnci na e-mailovou adresu ... dne 17.03.2014. Následně bylo předvolání doručováno na adresu trvalého pobytu zmocněnce X (po uplynutí úložní doby vráceno, dle sdělení pošty nemá poštovní schránku) a žalobce X(převzal osobně dne 19.03.2014). K otázce odeslání e-mailu z e-mailové adresy oprávněné úřední osoby si žalovaný dovoluje odkázat se na rozhodnutí NSS ,č.j. 6 As 218/2014-34 ze dne 15.12.2014 (dostupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud přesto k argumentaci stěžovatele týkající se odeslání rozhodnutí z nezpůsobilé e-mailové adresy žalovaného nad rámec nutných důvodů rozhodnutí uvádí následující. Stěžovatelem zmiňovaná vyhláška v § 18 odst. 1 stanoví toliko, že veřejnoprávní původce odesílá dokumenty prostřednictvím výpravny, která opatří odesílaný dokument náležitostmi potřebnými k jeho odeslání. Podle § 18 odst. 2 téže vyhlášky „veřejnoprávní původce vybaví výpravnu zařízením umožňujícím odesílání datových zpráv z elektronických adres podatelny zveřejněných podle § 2 odst. 3 písm. c), odesílání datových zpráv prostřednictvím datové schránky podle § 2 odst. 3 písm. d), má-li ji veřejnosprávní původce zřízenu a zpřístupněnu, a odesílání datových zpráv jinými prostředky elektronické komunikace, pokud je veřejnoprávní původce připouští“. Tato úprava se však zjevně nijak nedotýká práv a povinností účastníků správního řízení. Práva a povinnosti účastníků správního řízení v oblasti doručování upravuje správní řád. Zákon o archivnictví a spisové službě i jeho prováděcí vyhlášky jsou svým účelem i předmětem úpravy zcela odlišné od účelu a předmětu úpravy správního řádu. Jak plyne z § 1 zákona o archivnictví a spisové službě, upravuje tento zákon zejména nakládání s archiváliemi, soustavu archivů a spisovou službu veřejnoprávních původců. Vyhláška se v citovaném ustanovení opírá o zmocňovací ustanovení § 70 odst. 1 písm. i) zákona č. 499/2004 Sb., toto zmocnění zjevně směřuje ke stanovení technicko-organizačních podrobností spisové služby. Vyhláška stanoví povinnost vybavit výpravnu zařízením pro odesílání zpráv z elektronických adres podatelny, nezakládá však povinnost používat v rámci výpravny vždy jen adresu elektronické podatelny pro odesílání zpráv, resp. – a to je podstatné – nespojuje s použitím jiné odesílací elektronické adresy důsledek v podobě neúčinnosti odeslání, resp. doručení zprávy. Takovou povinnost, resp. důsledek jejího nesplnění nestanoví ani § 67 zákona č. 499/2004 Sb., upravující odesílání dokumentů, ani § 69a obsahující zvláštní ustanovení o dokumentech v digitální podobě, a nic takového neplyne ani z obecných ustanovení správního řádu o doručování. Ze shora uvedeného rozsudku žalovaný dále uvádí Doménová adresa obsahující název, resp. zkratku názvu správního orgánu nepochybně není zárukou, že zpráva skutečně od správního orgánu pochází, je to však pravděpodobné. Proto by ve fázi před ověřením identity odesílatele a autenticity samotné zprávy neměl účastník řízení tuto zprávu odstranit do nevyžádané pošty. Jak uvádí i stěžovatel, ani sama skutečnost, že zpráva nese adresu podatelny správního orgánu, totiž nezaručuje, že zpráva skutečně od správního orgánu pochází. Identifikaci odesílatele a autenticitu dokumentu zajišťuje zaručený elektronický podpis, nikoli adresa, ze které byla zpráva vypravena. Správní orgán dne 16.04.2014 provedl jednání v nepřítomnosti v souladu s ust. § 74 přestupkového zákona, předvolaní byli v předvolání řádně poučeni. Žalobce i jeho zmocněnec byli k jednání řádně a s dostatečným časovým předstihem předvoláni, přesto se k jednání nedostavili, ani se neomluvili. Bylo provedeno dokazování. Následně správní orgán přistoupil k vydání rozhodnutí ve shora uvedené věci. Rozhodnutí bylo doručováno na adresu ... (dokument podepsán viz. konverze na listu č. 31) a následně na adresu trvalého pobytu zmocněnce U S. 1622/1, Š. X (převzal osobně dne 03.05.2014). Dne 18.05.2014 bylo správnímu orgánu doručeno odvolání, které však nesplňovalo požadované náležitosti, proto správní orgán vyzval k jeho doplnění ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Výzva byla zaslána zmocněnci na e-mailovou adresu ... dne 20.05.2014 (podpis doložen). Následně byla doručována na adresu trvalého pobytu zmocněnce X (po uplynutí úložní doby byla výzva vhozena do schránky dne 03.06.2014. Dne 11.06.2014 bylo odvolání společně se spisovým materiálem postoupeno odvolacímu orgánu - žalovanému (doručeno dne 13.06.2014). Dne 18.06.2014 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno podání nazvané věc: odvolání proti rozhodnutí, toto podání bylo obratem postoupeno odvolacímu orgánu. V tomto podání nebyly opět uvedeny žádné konkrétní námitky. V bodě 9 bylo uvedeno, že adresou pro doručování veškerých písemností je e-mailová adresa X Zmocněnec však v plné moci ze dne 26.02.2014, ve které jej žalobce zmocnil k zastupování ve věci podezření ze spáchání přestupku vedeného pod č.j. 7024/14/DSH/LP požádal o doručování veškerých písemností na e-mail X Proto odvolací orgán doručoval na adresu, na kterou zmocněnec o doručování požádal a nikoliv na adresu, kterou pouze konstatoval v již uvedeném bodě 9. Dne 24.07.2014 vydal žalovaný rozhodnutí o odvolání, kterým potvrdil napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odvolání zamítl. Rozhodnutí bylo zasláno zmocněnci na e-mailovou adresu ... dne 24.07.2014. Následně bylo doručováno na adresu trvalého pobytu zmocněnce X (po uplynutí úložní doby byla výzva vhozena do schránky dne 08.08.2014).“ Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud předně zkoumal včasnost podání žaloby, když ta směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2014 a krajskému soudu byla doručena až dne 12. 1. 2015. Pro tyto účely byly relevantní okolnosti, které se týkaly výslovně doručení žalovaného rozhodnutí zmocněnci žalobce, nicméně jejich základ vznikl již v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně. Před jeho rozborem však musí krajský soud ještě předeslat, že z § 18 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, opírajícího se o zmocňovací ustanovení § 70 odst. 1 písm. i) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, nelze dovodit povinnost správního orgánu odesílat písemnosti pouze z elektronické adresy podatelny správního orgánu; s odesláním písemnosti z elektronické adresy zaměstnance výpravny správního orgánu zákon nespojuje důsledek v podobě neúčinnosti odeslání, resp. doručení zprávy na elektronickou doručovací adresu (e- mail) účastníka. Nepotvrdí-li adresát převzetí takto odeslané písemnosti nejpozději následující pracovní den po jejím odeslání, postupuje se podle § 19 odst. 8 správního řádu z roku 2004 (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2014, č. j. As 218/2014-34). Tato poznámka směřuje k řízení před správním orgánem prvního stupně, když žalované rozhodnutí bylo odesláno z elektronické adresy žalovaného správního orgánu. K otázce doručení žalovaného rozhodnutí jsou pak relevantní následující skutečnosti. Městský úřad Náchod vyzval žalobce dopisem ze dne 17. 2. 2014, č. j. 7024/14/DSH/LP, k podání vysvětlení v souvislosti s prošetřováním oznámení o jeho přestupku, které předložila uvedenému správnímu orgánu Policie České republiky, územní odbor, Dopravní inspektorát Náchod, a to podáním ze dne 27. ledna 2014, č. j. KRPH-9481/PŘ-2014-050506. K přestupku mělo dojít dne 24. 1. 2014, ve 22:37 hodin, na ulici Běloveská v Náchodě - oproti panelovým domům, ve směru jízdy ke státní hranici s Polskou republikou, při řízení osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, státní poznávací značky X, kterému byla silniční kontrolou prováděnou Policií České republiky naměřena rychlost jízdy 65 km/h, a to v místě, kde je pravidly silničního provozu dovolena nejvyšší rychlost jízdy 50 km/h. Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ± 3 km/h se jednalo o rychlost 62 km/h, což je o 12 km/h více, než je nejvyšší dovolená rychlost v obci. Žalobce byl předvolán Městským úřadem Náchod k podání vysvětlení na den 12. 3. 2014. Žalobce se však rozhodl nekomunikovat v dané věci s uvedeným správním orgánem osobně, a proto k jednání za sebe zmocnil obecného X. Svědčí o tom zpráva posledně jmenovaného, doručená Městskému úřadu Náchod elektronickou cestou dne 7. 3. 2014 (byla přiložená žalobcem k žalobě), k níž měly být připojeny dvě přílohy. Jednak sdělení o „Odepření výpovědi“, v jehož textu je zakomponována žádost, aby zmocněnci byly doručovány veškeré písemnosti na elektronickou adresu ... (rovněž tato listina není součástí správního spisu a byla předložena až žalobcem), a dále „Plná moc“ zmocňující X ve věci vedené Městským úřadem Náchod pod sp. zn. 7024/14/DSH/LP k zastupování žalobce (ta je součástí správního spisu prvoinstančního správního orgánu pod č. 19). Právě v této plné moci je uvedeno následující: „Tato plná moc je udělena pro zastupování ve věci v plném rozsahu, ve všech stupních řízení, včetně řízení před správním soudem a doručování písemností. Zmocněnec projevem vůle akceptovat toto zmocnění žádá o doručování veškerých písemností na e-mail ....“ V uvedený den 7. 3. 2014 tedy obdržel prvoinstanční správní orgán dvě podání žalobce, respektive jeho zástupce, s rozdílnými obsahy i s rozdílnými požadavky ohledně doručovacích adres. Prvním z nich bylo evidentně reagováno na „Výzvu k podání vysvětlení“, druhé z nich, jak je z obsahu plné moci zřejmé, již bylo spojováno s očekávaným správním řízením. Zmocněnec žalobce na výzvu k podání vysvětlení dále nijak nereagoval, a proto i další korespondence ze strany správního orgánu s ním v tomto směru byla bezpředmětná. Tedy prostřednictvím elektronické adresy X Dne 12. 3. 2014 se k podání vysvětlení ostatně ani nikdo nedostavil. Pokud by byl žalobce (jeho zmocněnec) přes výše uvedené na rozpacích ohledně doručovací adresy, třeba dodat, že různá podání mají různou váhu a tedy i různé právní důsledky. Pokud zmocněnec žalobce výslovně přijal zmocnění k zastupování s tím, že: „Zmocněnec projevem vůle akceptovat toto zmocnění žádá o doručování veškerých písemností na email ...“, tedy spojoval své postavení zástupce právě s touto adresou, pak nemá krajský soud sebemenší pochybnost o tom, že právě tato adresa byla adresou, kterou si zmocněnec žalobce vymínil pro doručování písemností ze strany správních orgánů v přestupkovém řízení. Ostatně z této e- mailové adresy také s Městským úřadem Náchod komunikoval, nikoliv z adresy... Krom toho sdělení o „Odepření výpovědi“ bylo učiněno v době, kdy ještě přestupkové řízení nebylo zahájeno, kdežto plná moc byla vydána právě pro ně. Z uvedeného tak činí krajský soud závěr, že správní orgány postupovaly správně, pokud se zmocněncem žalobce komunikovaly přes elektronickou adresu X Uvedené skutečnosti plynou z obsahu správního a soudního spisu. Na elektronickou adresu ... byla zmocněnci doručována listina „Zahájení řízení o přestupcích a předvolání k jednání“ na den 16. 4. 2014. Jak je ze správního spisu zřejmé, tato písemnost byla odeslána na uvedenou adresu dne 17. 3. 2014, ve 14:50:54 hodin s výzvou, aby adresát její přijetí potvrdil do tří kalendářních dnů. K tomu však nedošlo a nestalo se tak ani kdykoliv poté (viz č. l. 23 správního spisu). Proto byla tatáž listina doručována zmocněnci žalobce i na jeho adresu trvalého pobytu ve Š. a dokonce i samotnému žalobci na jeho adresu trvalého pobytu. Zatímco ten uvedenou písemnost osobně převzal dne 19. 3. 2014, u zmocněnce došlo k doručení fikcí. K projednání přestupku dne 16. dubna 2014 se žalobce ani jeho zmocněnec (ten především) nedostavili, a to bez jakékoliv omluvy, proto byla věc projednána v nepřítomnosti zmocněnce žalobce. Rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu ve věci ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7024/14/DSH/LP, bylo opět dle výslovného požadavku zmocněnce žalobce, obsaženého v plné moci k zastupování, doručováno na elektronickou adresu X a to dne 25. 4. 2014 v 7:23:43 hodin a opět bez odezvy (viz č. l. 32 a 33 správního spisu prvoinstančního správního orgánu). Proto stejně jako v předcházejícím případě doručil prvoinstanční správní orgán rozhodnutí ve věci jednak zmocněnci žalobce na jeho adresu trvalého pobytu X a nad rámec svých povinností i samotnému žalobci na jeho adresu trvalého pobytu. Zatímco ten si rozhodnutí ve věci osobně převzal dne 3. 5. 2014, u zmocněnce došlo k jeho doručení fikcí. Zmocněnec žalobce napadl prvoinstanční správní rozhodnutí v přestupkové věci odvoláním, které bylo doručeno prvoinstančnímu správnímu orgánu elektronicky dne 18. 5. 2014 (datováno dnem 17. května 2014). Protože nemělo předepsané náležitosti, prvoinstanční správní orgán vyzval zmocněnce žalobce výzvou ze dne 20. 5. 2014 dle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, k jejich doplnění. A to opět jak na elektronickou adresu zmocněnce žalobce ..., tak na jeho adresu trvalého pobytu (tato zásilka byla připravena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb dne 22. 5. 2014 a dne 3. 6. 2014 byla vložena do schránky, když si ji adresát nevyzvedl; fikce jejího doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu nastala dne 2. 6. 2014 a lhůta k doplnění odvolání marně uběhla dne 9. 6. 2014). Dne 11. 6. 2014 předložil prvoinstanční správní orgán odvolání žalobce k rozhodnutí žalovanému. Žalovaný doplnil náležitosti odvolání podáním ze dne 16. 6. 2016 (viz č. l. 38 až 41 správního spisu prvoinstančního správního orgánu). V něm na třech stranách v obecné rovině rozebíral otázky doručování písemností podle správního řádu, přičemž v cca polovině textu z ničeho nic a bez jakýchkoliv souvislostí a návazností uvedl, že: „Elektrická adresa pro doručování veškerých písemností je ....“ Žádné námitky, žádné stesky a podivení se nad tím, že mu na tuto adresu nebyla dosud doručena jediná písemnost. Z uvedených skutečností, tedy z doručení prvoinstančního správního rozhodnutí a výzvy k doplnění odvolání na elektronickou adresu zmocněnce žalobce ..., jakož i na jeho adresu trvalého pobytu ve Š., a jeho reakcí (podání odvolání a jeho doplnění na výzvu), jednoznačně plyne, že žalobci byly citované písemnosti doručovány a také doručeny v souladu se správním řádem. Žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí rozhodnutím ze dne 24. 7. 2014, č. j. 11709/DS/2014/GL, tak, že je zamítl a toto potvrdil. Téhož dne bylo rozhodnutí o odvolání zasláno zmocněnci žalobce na jím vymíněnou elektronickou adresu (uvedenou v plné moci pro všechna řízení v dané věci), tedy na X ovšem bez jakékoliv odezvy ze strany zmocněnce žalobce ve smyslu § 19 odst. 8 správního řádu. Uvedená zpráva se přitom nevrátila jako nedoručitelná, neboť měla úspěšné doručovací oznámení, a proto žalovaný přistoupil k doručení žalovaného rozhodnutí, jako by zmocněnec žalobce o doručení na elektronickou adresu nepožádal, tedy na adresu jeho trvalého pobytu (viz §§ 19 a 20 správního řádu). Z doručenky nacházející se u žalovaného rozhodnutí pak plyne, že adresát této zásilky nebyl v okamžiku doručování rozhodnutí zastižen, ani mu nebylo možno doručit jiným způsobem přípustným podle § 20 správního řádu. Proto byla obálka s rozhodnutím uložena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 28. 7. 2014 a tedy fikce jejího doručení nastala dne 7. 8. 2014, kdy také nabylo žalované rozhodnutí právní moci. Tento datum je také uvedeno v doložce plné moci na žalovaném rozhodnutí jako den, kdy nabylo právní moci. Podle § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou, což v daném případě nestanoví. Lhůta k podání žaloby tedy marně uběhla dnem 7. 10. 2014. Žaloba však byla podána do datové schránky krajského soudu až dne 12. 1. 2015, tedy po lhůtě, přičemž zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (viz § 72 odst. 4 s.ř.s.). Krajský soud proto uzavřel, že žalovaný doručil žalované rozhodnutí na zmocněncem žalobce uvedenou elektronickou adresu, nicméně ten její doručení nepotvrdil následující pracovní den po odeslání elektronické zprávy, a proto žalovaný rozhodnutí doručil tak, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal, tedy na adresu jeho trvalého pobytu. Jak rozebráno výše, žaloba proti žalovanému rozhodnutí byla podána opožděně, a proto ji krajský soud z tohoto důvodu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl (výrok I). Vzhledem k uvedenému se stalo bezpředmětným zabývat se žalobou věcně. Obiter dictum lze k věci uvést, že náramně připomíná situace pletichaření s doručovacími adresami (viz shora – v jeden den uplatněny dva rozdílné požadavky ohledně doručovacích adres nebo pouhá zmínka o doručovací adrese v rámci textu jinak nekonkrétního a obsáhlého odvolání), což bývá ve věcech, v nichž následně zastupuje přestupce advokát Mgr. Jaroslav Topol, standardní metodou procesní obrany (vyvolávání omylů a komplikací ohledně doručování ze strany správních orgánů, počínaje nekorektními změnami vymíněných adres pro doručování až po zneužívání jejich formy v souvislosti s diakritikou). Velmi výstižně se již k těmto otázkám ostatně vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to např. v rozsudcích ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As 104/2015-27, pod body 16 a násl., nebo ze dne 24. 7. 2015, č. j. 8 As 55/2015-26, s tím, že takový postup nelze akceptovat a poskytovat mu soudní ochranu. IV. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud v souladu s § 60 odst. 3 s.ř.s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta (výrok II).