51 A 11/2023– 62

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Janem Kostkou sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36 II) X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2023, č. j. KUJCK 10535/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 11. 4. 2023 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 2. 2023, č. j. KUJCK 10535/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil napadené rozhodnutí Městského úřadu Blatná ze dne 14. 4. 2022, č. j. MUBL 6081/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo podle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „stavební zákon“) a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen „vyhláška“), rozhodnuto o umístění stavby „Oplocení p. č. XA v k. ú. XA“ (všechny uváděné parcely, pozemky se nacházejí v k. ú. XA) stavebníka – osoby zúčastněné na řízení II) [dále také jako „stavebník“].

2. Napadeným rozhodnutím žalovaný výrokem I změnil na str. 2 část výroku nadepsanou „Účastníci řízení, na něž se vztahuje rozhodnutí správního orgánu“ tak, že namísto účastníka řízení ozn. „Česká telekomunikační infrastruktura a.s., Olšanská 2681/6, 130 00 Praha 3“ se nově uvádí „CETIN a.s, Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha“. Výrokem II. žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu ve zbylých částech prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobkyně má za to, že územní rozhodnutí zcela postrádá podmínky napojení stavby na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, ačkoli jsou svou povahou zcela zásadní. Sám žalovaný přitom v odůvodnění uvádí, že „se jedná o zřízení přímého připojení sousedních nemovitostí, viz § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.“ Napojení zamýšlené stavby oplocení s vjezdovou bránou na pozemku p. č. XA na veřejnou komunikaci p. č. XC, tj. ulice N. O., nebylo stavebním úřadem ani žalovaným v rámci územního řízení vůbec zohledněno. Zcela v tomto ohledu chybí stanovisko Policie ČR a odboru dopravy Městského úřadu Blatná.

4. Žalobkyně dále poukazuje na to, že ačkoli je vlastníkem sousedního pozemku p. č. st. XA nebyla vůbec účastníkem tohoto řízení. Nemohla v něm proto uplatňovat ani své námitky, čímž došlo k porušení jejích práv.

5. Žalobkyně poukazuje též na to, že dle prvostupňového rozhodnutí „musí být sjezd zhotoven tak, aby byla splněna podmínka dostatečného rozhledu. V prostoru takto vymezených rozhledových trojúhelníků nesmí být umístěny překážky vyšší než 0,75 m na úrovní jízdního pruhu“. Žalobkyně uvádí, že na dané komunikaci na p. č. XC však pravidelně stojí osobní automobily po obou stranách komunikace téměř trvale, takže zůstává pouze jediný jízdní pruh společný pro oba směry jízdy v celkové šíři cca 3,5 m, čímž není naplněna podmínka, že v rozhledových trojúhelníkách nesmí být umístěny překážky vyšší než 0,75 m nad úrovní jízdního pruhu, když zaparkované automobily jsou samozřejmě vyšší než 0,75 m, tudíž takto zaparkovaná vozidla představují překážku ve výhledových trojúhelnících bránící napojení pozemku p. č. XB na veřejnou komunikaci.

6. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěrem, podle něhož není vadou řízení zakládající důvod pro zrušení územního rozhodnutí skutečnost, že stavební úřad v rámci územního řízení nenařídil k projednání věci ústní jednání s ohledáním na místě. Územní rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění postupu stavebního úřadu, který rozhodl o tom, že ústní jednání s ohledáním na místě, jak žalobkyně navrhovala, neprovede. Žalovaný jakožto odvolací správní orgán sice může nedostatky v odůvodnění rozhodnutí sám odstranit, ale nikoliv způsobem, který je zcela spekulativní a který v žádném ohledu nevychází ze skutkového stavu zjištěného jak stavebním úřadem, tak ani samotným žalovaným. Z důvodu nekonání ústního jednání spojeného s ohledáním na místě pak právě nedošlo k řádnému posouzení námitek žalobkyně uplatněných v územním řízení proti zamýšlenému stavebnímu záměru.

7. Žalobkyně dále namítá, že provedením výkopu hrozí průsak vody do sklepního prostoru a postupné pronikání vlhkosti do zdiva a jeho degradace. Stavební úřad se s touto námitkou vypořádal toliko tak, že pouze odkázal na vyjádření zástupce účastníka Ing. M. V., podle něhož k poškození domu žalobkyně nedojde. Správní orgány v tomto ohledu žádné vlastní šetření neprovedly.

8. Žalobkyně dále poukázala na to, že zboží, sloužící k podnikatelské činnosti účastníka je přepravováno mj. nákladními vozidly s provozní hmotností 12 tun, délkou 9 800 cm a šířkou 2 550 cm. Průjezdem nákladních vozidel přes vjezdovou bránu na pozemek p. č. XA bude proto docházet k vibracím a otřesům, které se budou přenášet do obvodové zdi domu, za kterou se nacházejí obytné místnosti žalobkyně. Z dlouhodobějšího hlediska může dojít těmito nežádoucími projevy i k narušení samotné statiky domu. Dále je zřejmé, že pojížděním nákladních vozidel po pozemku p. č. XA bude negativně ovlivněno i ovzduší na bezprostředně sousedícím pozemku žalobkyně p. č. st. XA, kde se kromě stavby rodinného domu nachází též zahrada.

9. Žalobkyně tak zdůrazňuje, že ačkoliv žalovaný připustil, že stavebním záměrem může dojít k dotčení vlastnických práv a jiných práv žalobkyně a ke vlivu záměru na okolí, nijak blíže se k tomuto dotčení v rozporu se samotnou podstatou územního řízení nevěnoval, a naopak stručně konstatoval, že stavební úřad nebyl povinen provádět ústní jednání s ohledáním na místě, přičemž žalobkyně je povinna případné omezení svých práv strpět. Žalovaný dále uvedl, že se žalobkyně nemusí ničeho obávat, protože stavebník je povinen si při realizaci stavby počínat tak, aby na sousední stavbě nevznikla škoda, a kdyby přece jen k nějaké takové škodě došlo, může se žalobkyně případně obrátit se svým nárokem na její náhradu na soud. Dle žalobkyně nemůže tento přístup žalovaného nemůže k účinné ochraně zájmů žalobkyně objektivně postačovat.

10. V souvislosti s výše uvedeným žalobkyně odkazuje na § 92 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého není–li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že námitky žalobkyně považuje za nedůvodné a setrval na důvodech svého rozhodnutí ze dne 11. 4. 2023. Žalovaný má za to, že stavební úřad v územním řízení postupoval správně, navržený záměr posoudil v souladu s požadavky uvedenými v § 90 a mohl vydal rozhodnutí o umístění stavby v souladu s § 92 stavebního zákona a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu. Žalovaný má za to, že se žalobkyně mýlí, pokud se domnívá, že projednávaná stavba vyžadovala stanovení podmínek napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu; stavba oplocení napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu nevyžaduje. Rozhodnutí silničního správního úřadu o připojení sousední nemovitosti, je samostatným rozhodnutím, kterému předchází samostatné správní řízení a které je samostatně přezkoumatelné, nikoliv ovšem stavebním úřadem. Řízením o povolení připojení a rozhodnutím se sleduje zajištění bezpečnosti silničního provozu a ochrana majetku, života a zdraví jeho účastníků (z tohoto důvodu je podkladem rozhodnutí závazné stanovisko Policie ČR) a zároveň se jím stanoví technické podmínky sjezdu/nájezdu na pozemní komunikaci. Prvostupňovým rozhodnutím došlo k připojení pozemku p. č. XA sousedícího s pozemní komunikací na tuto pozemní komunikaci (p.č. XC), nikoliv stavby oplocení. Je na stavebníkovi, jakým způsobem hodlá využívat své pozemky a stavby na nich. Účinky event. budoucích staveb či způsobu jejich užívání budou podléhat projednání v rámci příslušných postupů podle stavebního zákona.

12. K žalobní námitce absence stanoviska odboru dopravy a Policie ČR žalovaný uvádí, že ve spisu je rozhodnutí silničního správního úřadu založeno; závazné stanovisko Policie ČR není pro stavební úřad v územním řízení relevantním podkladem (je podkladem pro silniční správní úřad v rámci zcela samostatného správního řízení). Žalovaný dodává, že neshledává důvod, proč by žalobkyně měla být účastníkem řízení o připojení pozemku p. č. XA k pozemní komunikaci, když není vlastníkem připojovaného pozemku, ani vlastníkem pozemní komunikace, ke které se připojení povoluje. Samotné posouzení okruhu účastníků řízení žalovanému nepřísluší, okruh účastníků je v kompetenci silničního správního úřadu.

13. Žalovaný má za to, že námitka, týkající se toho, že stavební úřad neověřil účinky budoucího užívání stavby, není důvodná. Stavba oplocení sama o sobě žalobkyní tvrzené účinky, které by mohly zasáhnout do práv žalobkyně, nemá. Nelze bez dalšího předjímat, že jakoukoliv stavební činností prováděnou v těsné blízkosti sousedního domu při stavbě oplocení dojde k průsaku vody do sklepního prostoru a k postupnému narušování zdiva vlhkostí. Žalobkyně v územním řízení ani v řízení odvolacím znalecký posudek nepředložila, ani nenavrhla provedení jiného důkazu. Žalovaný neshledal jakýkoliv důvod opatřit znalecký posudek k prokazování tvrzení žalobkyně, a to ani v řízení před soudem.

14. Žalovaný dále uvádí, že ačkoli v odvolacím řízení zčásti připustil, že existencí nového vjezdu může dojít k dotčení práv žalobkyně, toto dotčení nepřekročí míru přiměřenou poměrům v daném místě, jelikož tyto aktivity a jejich vlivy na okolí nevybočují z obvyklého rámce, tudíž účastníci jsou tuto skutečnost povinni strpět.

15. Žalovaný dále poukazuje na to, že žalobní námitka, že z důvodu nekonání ústního jednání spojeného s ohledáním na místě nedošlo k řádnému posouzení námitek žalobkyně uplatněných v územním řízení, není důvodná. Žalovaný při přezkumu územního rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, neshledal v postupu stavebního úřadu vadu. Stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou–li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. Stavební úřad opatřením ze dne 5. 11. 2021 oznámil zahájení územního řízení o umístění stavby a v souladu s § 85 odst. 1 stavebního zákona uvedl, že upustí od ústního jednání a stanovil lhůtu, do kdy mohou účastníci řízení uplatnit námitky a dotčené orgány závazná stanoviska. Nařízení a provedení ústního jednání spojeného s ohledáním na místě, event. upuštění od ústního jednání, je zcela v kompetenci stavebního úřadu. Jsou–li splněny podmínky pro to, aby stavební úřad od ústního jednání upustil, stavební úřad může takový postup zvolit i bez ohledu na návrhy účastníků řízení. Jestliže byly splněny předpoklady pro to, aby stavební úřad od ústního jednání upustil, nemohlo být tímto postupem zasaženo do práv žalobkyně.

16. Žalovaný dále odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, viz zejména str. 7 a 8, kde se vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně.

III. Posouzení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

18. Žaloba není důvodná.

19. Krajský soud rozhodl při jednání dne 20. 3. 2024 za účasti žalobkyně, která setrvala na podané žalobě. Důkazní návrhy žalobkyně nad rámec spisového materiálu (fotografie místa, výpis z obchodního rejstříku stavebníka společnosti Mechano BV, výpis z katastru nemovitostí včetně ortofoto, kopie e–mailové komunikace se stavebníkem), stavebníka (fotografie místa) a žalovaného (fotografie místa) krajský soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, neboť rozhodný skutkový stav vztažený k předmětu tohoto řízení je dostatečně zjištěn ze správního spisu.

20. Předmětem tohoto řízení je přezkum rozhodnutí týkající se stavby „Oplocení p. č. XA v k. ú. XA“ v podobě 2 metry vysoké cihlové zdi o tloušťce 300 mm se štukovou fasádou v bílé barvě s oplechováním spolu s dvoukřídlými vraty o rozměru 4,5 x 2 m (ocelový rým s dřevěnou výplní v podobě hnědých prken o šířce 100 mm na svislo). Žalobkyně je vlastnicí sousedního pozemku p. č. XA. Viz následující nákres. Výřez výkresu stavby – žádost o povolení [obrázek anonymizován] Zdroj: správní spis 21. Předmětem tohoto řízení není přezkum rozhodnutí Městského úřadu Blatná ze dne 16. 4. 2021, č. j. MUBL 7344/2021, o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, kterým bylo stavebníkovi povoleno připojení sousední nemovitosti parc. č. XA k místní komunikaci na pozemku parc. č. XC (ul. N. O.). Stejně tak není předmětem tohoto řízení další eventuálně plánovaná stavební činnost stavebníka tak, jak ji popisuje žalobkyně v podané žalobě – „vybudování zdi podél pozemku parc. č. XA a navazující zastřešení pozuemku p. č. XA a vybudování skladu“. Podstatná část žalobní argumentace se přitom přímo týká této další předpokládané stavební činnosti, včetně námitek spjatých s dopravní obslužností plánovaného skladu – provoz nákladních vozidel. To však již překračuje rámec tohoto soudního řízení, jehož předmět je dán předmětem žalobou napadeného rozhodnutí.

22. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou absencí podmínek napojení stavby na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Krajský soud se ztotožňuje s žalovaným, který uvedl, že stavba oplocení napojení na veřejnou dopravní infrastrukturu nevyžaduje. Na tomto závěru nemění nic ani odůvodnění žalovaného poukazující na to, že se jedná o zřízení přímého připojení sousední nemovitosti, k čemuž poukazuje žalovaný na § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění do 31. 12. 2023 (str. 7, odst. 3). Vjezdová brána je zde pouze prostředkem k zabránění přístupu neoprávněných osob na pozemek, o jehož připojení k pozemní komunikaci bylo rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

23. Předmětem územního řízení nebyla stavba samotného vjezdu/sjezdu, ani cesty či snad účelové komunikace (viz vymezení stavby v územním rozhodnutí). V tomto kontextu je vhodné připomenout, že v takovém případě dle § 79 odst. 2 písm. i) stavebního zákona, platí, že rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují sjezdy a nájezdy na pozemní komunikace sloužící k připojení sousední nemovitosti, jakož i § 103 písm. a) téhož zákona, dle kterého takovýto sjezd a nájezd nevyžaduje stavení povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, přičemž zde je vjezdová brána budována v návaznosti na přímý vjezd na komunikaci bezprostředně z pozemku stavebníka (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. 9 As 168/2020–64).

24. Zajištění napojení dalších eventuálně plánovaných staveb na veřejnou dopravní infrastrukturu skrze nyní umístěnou vjezdovou bránu přesahuje předmět tohoto řízení. Zajištění dopravní obslužnosti těchto staveb, včetně vlivu imisí spjatých s provozem těchto staveb (zahrnující i související dopravu), není předmětem tohoto řízení, nýbrž bude předmětem řízení před stavebním úřadem v okamžik, kdy o umístění takovýchto staveb bude stavebníkem požádáno. Krajský soud shledal proto námitku nedůvodnou.

25. K námitce absence stanoviska Policie ČR a odboru dopravy Městského úřadu Blatná, krajský soud uvádí, že stanovisko Policie ČR není v řízení o umístění stavby nezbytné. Stanovisko Policie ČR bylo doloženo v rámci řízení o povolení k připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci tak, jak popsal i žalovaný.

26. Žalobkyně dále brojí proti tomu, že nebyla účastníkem řízení, vedeného Městským úřadem Blatná při vydávání již zmíněného rozhodnutí o povolení připojení k místní komunikaci. Jak krajský soud již uvedl, toto rozhodnutí není předmětem tohoto soudního přezkumu a krajskému soudu nepřísluší jakkoli posuzovat jeho zákonnost. K námitkám vůči tomuto rozhodnutí se proto krajský soud nemůže vyjadřovat.

27. Jako nedůvodnou shledal krajský soud také námitku žalobkyně týkající se nesplnění podmínky dostatečného rozhledu. Žalobkyně opět brojí primárně proti rozhodnutí o povolení připojení k místní komunikaci, ne proti umístění řešené stavby. Právě v rámci rozhodování o povolení připojení k místní komunikaci byla otázka rozhledových poměrů zkoumána. Automobily stojící na pozemní komunikaci v rozporu s právními předpisy nemohou zakládat pochybnost o nesplnění podmínek dle stavebního zákona.

28. Žalobkyně dále uvádí, že stavební úřad neověřil účinky budoucího užívání stavby a k námitkám žalobkyně se vyjádřil pouze tak, že nemohou v budoucnu ovlivňovat a omezovat vlastnická práva žalobkyně. Krajský soud má za to, že žalovaný se dostatečně vypořádal se všemi odvolacími námitkami, přičemž své úvahy řádně odůvodnil na str. 7–8. Vjezdová brána nemá vlastní účel sama o sobě, ale ve spojení s konkrétní komunikační potřebou – dopravní obsluhou určité nemovitosti. Tu žalobkyně spatřuje v dopravní obsluze skladu, který má stavebník v úmyslu postavit. Jak již krajský soud uvedl, otázka napojení takové stavby na veřejnou dopravní infrastrukturu a vliv provozu této stavby, včetně vlivu s ní související dopravy, bude předmětem řízení týkající se právě této eventuální stavby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně negativní vlivy na své vlastnictví spojuje právě s další zamýšlenou stavební činností, dopravní obslužností budoucí stavby skladu, posuzoval krajský soud tyto otázky právě v této rovině (k otázce jiných dalších vlivů viz následující odstavce).

29. Žalobkyně dále poukazuje na to, že žalovaným nebyl posouzen další vliv zamýšlené stavby, když dle žalobkyně v místě výkopu hrozí průsak vody do sklepního prostoru a postupné pronikání vlhkosti do zdiva a jeho degradace., přičemž žalovaný v tomto ohledu neprovedl žádné vlastní šetření. K tomu krajský soud uvádí, že žalobkyně krom prostých tvrzení nepředložila nic, čím by takové riziko zásahu do svého vlastnického práva podložila. Nadto bylo během územního řízení projektantem stavby oplocení vyloučen průsak vody objektu na pozemku žalobkyně. Jeho závěry žalobkyně konkrétním způsobem nerozporuje. Dle krajského soudu tak správní orgány nepochybily, když neshledaly důvody pro opatření znaleckého posudku k prokázání tvrzení žalobkyně.

30. Stejně tak tvrzení žalobkyně týkající se otřesů a vibrací, které se budou přenášet do obvodové zdi domu a v budoucnu mohou narušit statiku domu, shledal krajský soud nedůvodným, a to i již z důvodu shora uvedených (vazba na další stavební činnost). Poukazuje–li žalobkyně na zamýšlenou stavbu skladu, jedná se o otázky spjaté primárně s užíváním a dopravní obslužností tohoto skladu, čímž se budou muset správní orgány zabývat, má–li zde být tento sklad realizován. Byť je nepochybné, že průjezdem vozidel zde nějaké imise vznikat mohou a budou, jedná se pouze o domněnku žalobkyně, že by tyto imise byly rozsahem a intenzitou nad míru přiměřenou poměrům, když i hodnocení přiměřenosti těchto imisí váže provazuje žalobkyně s provozem jiné eventuální stavby, která však není předmětem tohoto řízení. Z totožných důvodů je nedůvodná i námitka týkající se znečištění ovzduší pojížděním nákladních vozidel. K námitce žalobkyně, že stavební úřad nenařídil ústní jednání, přičemž tuto skutečnost ani řádně neodůvodnil krajský soud uvádí, že dle § 87 odst. 1 stavebního zákona „stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí ústní jednání, a je–li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě; oznámení o konání ústního jednání se doručí nejméně 15 dnů předem. Stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou–li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. Upustí–li stavební úřad od ústního jednání, stanoví lhůtu, do kdy mohou účastníci řízení uplatnit námitky a dotčené orgány závazná stanoviska; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.“ 31. Z uvedeného je zřejmé, že upustit od nařízení ústního jednání může stavební úřad za situace, kdy jsou mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. Dle protokolu ze dne 16.9.2021, č. j. MUBL 14998/2021, provedl stavební úřad místní šetření, a tudíž byl s poměry v území seznámen, přičemž disponoval dostatečnými podklady pro posouzení záměru. Posouzení toho, zda dojde k upuštění od ústního jednání, je čistě v kompetenci správního orgánu. Krajský soud tak má za to, že správní orgány uvedly, z jakých důvodu upustily od ústního jednání, přičemž tento postup byl v souladu se správním řádem.

32. Krajský soud závěrem uvádí, že z rozhodnutí žalovaného je neznatelné, z jakých důvodů považoval námitky žalobkyně za liché nebo mylné, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení návrhů a námitek účastníků.

IV. Závěr, náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. V případě osob zúčastněných na řízení rozhodl krajský soud postupem dle § 60 odst. 5 s. ř. s., dle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Osobám zúčastněným na řízení nebyla soudem uložena jakákoli povinnost a není zde ani důvodů zvláštního zřetele hodných. Z tohoto důvodu nemají osoby zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného správního orgánu III. Posouzení věci krajským soudem Výřez výkresu stavby – žádost o povolení IV. Závěr, náklady řízení