51 A 13/2015 - 45

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: J. K., bytem X., X., zastoupen JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor dopravy, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2015, č. j. 166655/2014/KUSK-DOP/HRO, sp. zn. 166655/2014/KUSK/3, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2015, č. j. 166655/2014/KUSK-DOP/HRO, sp. zn. 166655/2014/KUSK/3, se zrušuje a věc se v ra c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 15.342 Kč, a to k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ing. Světlany Semrádové Zvolánkové, advokátky.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. DP-2707-4/2014, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 15. 8. 2014 kolem 23:00 řídil po silnici č. I/10, v km 49, v katastru obce Kosmonosy, ve směru jízdy na obec Liberec, motorové vozidlo tov. značky X, registrační značky X, přičemž se odmítl na výzvu policisty podrobit vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, za což mu byla uložena pokuta ve výši 25.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce dvanácti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí žalovaného má za nepřezkoumatelné. V rozhodnutí je uvedeno, že protiprávní jednání žalobce je dostatečně a nepochybně prokázáno důkazy zajištěnými orgány policie a správního orgánu prvého stupně. Avšak kromě tvrzení, že důkazní materiál je dostatečný a přesvědčivý, žádné důkazy, o které je opřeno rozhodnutí žalovaného, nejsou uvedeny. K průběhu události žalobce uvedl, že z Prahy vyjel okolo 19:30 a poté, co mu došel benzín, než automobil odstavil, označil a než se rozhodl co dál, ztratil pojem o čase. Rozhodl se, že půjde pěšky do Mladé Boleslavi. Kromě osobních věcí a dokladů si vzal na pěší cestu i nějaké alkoholické nápoje, které v mezidobí vypil. Kolem půlnoci byl zastaven policejní hlídkou ve vzdálenosti cca 3 km od jeho vozu. Policisté ho požádali o předložení dokladu totožnosti a následně i řidičského oprávnění a dokladů od vozidla a poté ho vyzvali k provedení dechové zkoušky na alkohol či provedení odběru biologického materiálu. To ovšem žalobce odmítl, neboť není důvod provádět dechovou zkoušku na alkohol, poté, co sám jim sdělil, že alkohol při své pěší cestě do Mladé Boleslavi požil. Namítl, že nebyl hlídkou Policie ČR kontrolován jako řidič, nýbrž jako chodec, a proto nemohl spáchat přestupek dle § 125c odst. 1 písm. d) silničního zákona. Poukázal také na to, že hlídka byla vyslána ke kontrole osoby pohybující se po rychlostní komunikaci, nikoli k řidiči. Pouze jeden ze dvou zasahujících policistů trval na podezření, že žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, druhý z policistů se přikláněl spíše k opaku, tj. ve výsledku k tomu, aby situace nebyla řešena zadržením řidičského průkazu. Správní orgán přejal nepravdivá tvrzení policistů, že by snad ohledávali auto či okolí, zda najdou prázdné lahve od alkoholu. Policisté kapotu vozu vůbec nekontrolovali a hledání lahví od piva probíhalo pouze tak, že se poohlédli pár metrů okolo auta. Správní orgány taková tvrzení přejaly z úředního záznamu ze dne 16. 8. 2014, který ale sepsal policista, který nebyl součástí hlídky vyslané na místo samé. Časový údaj 30 minut chůze také není podložen žádným faktickým důkazem, naopak žalobce tvrdí, že byl zastaven cca 3 km od vozidla. Není také možné, jak uvádí správní orgány, že řídil kolem 23:00 vozidlo. Takové tvrzení je nepřezkoumatelné, neboť není podloženo žádnými důkazy, a také nesmyslné, když v 23:12 byl žalobce zastaven policisty ve vzdálenosti cca 3 km od vozidla. Jelikož vzdálenost z centra Prahy do centra Mladé Boleslavi měří 64 km, jízda automobilem trvá cca 50 minut, je zřejmé, že vozidlo muselo být odstaveno mnohem dříve, než žalobce vyšel směrem na Mladou Boleslav. Žalobce alkohol požil až poté, co vozidlo odstavil a jeho záměrem již nebylo pokračovat v jízdě. I v případě, že by byl výsledek testu na přítomnost alkoholu pozitivní, nebylo by možné prokázat, kdy žalobce alkohol požil. Žalovaný se snažil nepřípustně důkazní břemeno přesunout ve své důkazní nouzi na žalobce. Jakýkoli výsledek by byl pro žalobce nepříznivý, neboť vysokou i nízkou hladinu by si správní orgány vyložily tak, aby mohl být žalobce potrestán. Dále konstatoval, že mu byl zadržen dne 16. 8. 2014 řidičský průkaz. Závěrem uvedl, že žalovaný byl nečinný a vydal rozhodnutí o odvolání až po urgenci Veřejné ochránkyně práv a Ministerstva spravedlnosti, ke kterým byl žalobce nucen podat stížnosti, neboť nechtěl vzít své odvolání zpět a poté žádat o podmíněné upuštění od zbytku trestu vzhledem k tomu, že se cítí být nevinen. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nic nenasvědčovalo tomu, že by žalobce nebyl řidičem vozidla. Automobil měl po příjezdu policistů teplý motor. Žalobce byl podle svého tvrzení zadržen asi po třiceti minutách chůze, kdy ušel vzdálenost o něco více než jeden kilometr (odstavené vozidlo poblíž 49 km a zastaven policisty poblíž 47 km). Žalobce byl tedy povinen podrobit se vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem. Žalovaný pak dále uvedl, že tvrzení žalobce o tom, že alkohol požil až po zastavení vozidla, nebylo ničím podloženo. Tím, že se žalobce odmítl podrobit zkoušce na alkohol a poté lékařskému vyšetření, naplnil nevyvratitelnou zákonnou fikci přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. K námitce, že žalobce nebyl povinen se podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, uvedl, že odmítnutím se žalobce připravil o důkazní prostředek potvrzující jeho tvrzení. Při provedení opakované orientační dechové zkoušky nebo lékařského vyšetření by bylo možno znalecky dopočítat křivku vstřebávání alkoholu do organizmu žalobce. Při stoupající křivce obsahu alkoholu by mohlo být potvrzeno požití alkoholu žalobcem těsně před příjezdem dopravní hlídky, a naopak při klesající křivce obsahu alkoholu by bylo zjištěno odbourávání alkoholu a propočtem zjištěna přibližná doba požití alkoholu, resp. jeho vliv na řidiče. Žalovaný navrhl a trval s ohledem na tvrzení žalobce o „nepravdivých“ tvrzeních zasahujících policistů (pprap. O. Ch. a prap. I. S.) a jejich šikanózním chování důkaz jejich svědeckými výpověďmi. Žalovaný požádal o náhradu nákladů řízení ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13. Žalobce v replice odkázal na žalobu a zopakoval, že v době kontroly hlídkou Policie ČR nebyl řidičem vozidla a nemusel se tak podrobovat požadovanému vyšetření. Soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutečnosti: Správnímu orgánu prvého stupně bylo dne 26. 8. 2014 doručeno oznámení o přestupku vyhotovené Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, obvodním oddělením Mladá Boleslav. K oznámení je přiložen úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy, oznámení a potvrzení o zadržení řidičského průkazu, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 16. 8. 2014, č. j. KRPS-291548-7/PŘ-2014-010717, a úřední záznam ze dne 16. 8. 2014, č. j. KRPS-291548-2/PŘ-2014-010717. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 16. 8. 2014, č. j. KRPS-291578-7PR- 2014-010717, jehož zápis byl zahájen v 00:08, vyplývá, že žalobce dne 15. 8. 2014 vyjel z Prahy asi kolem 19:30 osobním motorovým vozidlem. Při cestě do Liberce si na rychlostní silnici R 10 povšiml, že v nádrži vozidla rychle dochází palivo. Když došel benzín, vozidlo odstavil za krajnici rychlostní silnice R 10, z vozidla vystoupil a vydal se do obce Mladá Boleslav, kde chtěl na nejbližší čerpací stanici pohonných hmot koupit benzín. Aby mu cesta do Mladé Boleslavi rychle utekla, z vozidla vyňal tři lahvová 11° piva značky Svijany, která během cesty vypil. Měl žízeň a chtěl se osvěžit, k čemuž mu tyto tři celkem dobře vyhlazená pivka i pomohla. Asi po 30 minutách po začátku cesty zpozoroval vozidlo s rozsvícenými majáky, policisté ho zastavili a vyzvali, aby jim předložil občanský průkaz a zeptali se ho, co tam dělá. Žalobce jim vypověděl svůj příběh. Policisté po něm vyžádali řidičský průkaz a doklady od vozidla. Žalobce doklady předložil, ačkoli se divil, když ho kontrolují jako chodce, nikoli jako řidiče. Poté ho policisté vyzvali k provedení odborného měření na přítomnost alkoholu v krvi, to však žalobce odmítl. Policisté mu sdělili, že je podezřelý z řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Nato se všichni přesunuli k vozidlu žalobce. Následně byl žalobce převezen na služebnu Obvodního oddělení Policie České republiky v Mladé Boleslavi k podání vysvětlení. Při převozu mu policisté ve vozidle sdělili, že je podezřelý ze spáchání několika přestupků, např. z řízení vozidla pod vlivem alkoholu a odmítnutí odborného měření. Také ho policisté poučili, že v případě odmítnutí podrobení se odbornému měření pomocí kalibrovaného dechového přístroje se může podrobit lékařskému vyšetření, které je spojeno s odběrem krve a jiného biologického materiálu. To však žalobce také odmítl. Policista sepisující úřední záznam se dotázal žalobce, zda řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Na to odpověděl žalobce, že nikoli. Na otázky, kam dal láhve od piva, které vypil při cestě do Mladé Boleslavi, a jak chtěl odjet s vozidlem, poté co by došlo ke koupi paliva, když vypil tři lahve piva, žalobce odpověděl, že lahve hodil do křoví a že na benzínce by počkal do rána, dal si kávu a pak s vozidlem odjel. Z úředního záznamu ze dne 16. 8. 2014 vyplývá, že hlídka X byla vyslána dne 15. 8. 2014 na rychlostní komunikaci 1/R10, kde bylo poblíž 49. kilometru ve směru jízdy na Liberec odstaveno vozidlo, které nebylo označeno a „řidič vozidla šel zřejmě opilý po komunikaci“. Hlídka pak nalezla žalobce poblíž 47. kilometru. Na dotaz hlídky, proč jde po rychlostní komunikaci, žalobce odpověděl, že mu v automobilu došel benzín a nyní jde nějaký opatřit. Z žalobce měl být cítit alkohol a měl špatně držet rovnováhu. Na dotaz hlídky, zda jel ve vozidle sám, žalobce odpověděl kladně. Hlídka poté žalobce vyzvala k podrobení se měření na přítomnost alkoholu v krvi přístrojem Dräger Alcotest, což žalobce odmítl. Nato byl žalobce hlídkou poučen o postupu měření a o dalším postupu při jeho odmítnutí. Žalobce opět měření odmítl. Hlídka poté žalobce poučila a vyzvala k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu a poučila ho o následcích odmítnutí. Žalobce odmítl i lékařské vyšetření a uvedl, že vozidlo neřídil. Hlídka se tedy dotázala žalobce, jak se na místo dostal, když již jednou uvedl, že jel ve voze sám. Na tuto otázku žalobce nedovedl odpovědět. Poté začal tvrdit, že vozidlo řídil, ale když vystoupil, vypil tři piva. Dle záznamu se na místě ve voze ani v okolí vozu láhve od piva nenacházely. Motor i kapota byly ještě teplé. Žalobce byl následně převezen na Obvodní oddělení Policie ČR Mladá Boleslav, kde k věci podal vysvětlení, v němž uvedl, že po odstavení vozidla po cestě pro benzín vypil tři lahvová piva. Žalobce odmítl „dýchat“ proto, že již nebyl řidičem vozidla, neměl v plánu pokračovat v jízdě a hlídkou byl kontrolován nikoliv jako řidič vozidla. Žalobci byl následně zadržen řidičský průkaz. Z potvrzení i oznámení o zadržení řidičského průkazu vyplývá, že žalobce byl kontrolován policejní hlídkou dne 15. 8. 2014 v 23:12 hodin. V oznámení přestupku ze dne 26. 8. 2014, č. j. KRPS-291548-9/PŘ-2014-010717, je mj. uvedeno, že žalobce je podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu tím, že dne 15. 8. 2014 ve 23 hodin v obci Kosmonosy na pozemní komunikaci R-10 řídil motorové vozidlo, přičemž na 49. km uvedené rychlostní komunikace mu došel benzín a poblíž byl poté hlídkou Policie ČR kontrolován a vyzván k podrobení se odbornému měření na obsah alkoholu v krvi, což žalobce odmítl, a poté se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, přestože takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Správní orgán prvého stupně zahájil řízení o přestupku oznámením ze dne 7. 10. 2014, kterým žalobce zároveň předvolal k ústnímu jednání na den 10. 11. 2014. Zástupce žalobce po obdržení oznámení zaslal správnímu orgánu své vyjádření k věci, ve kterém uvedl, že žalobce v době kontroly již nebyl řidičem vozidla a nemohl tak být vyzván k podrobení se vyšetření na zjištění obsahu alkoholu v krvi. Zároveň také poukázal na rozpor dvou na místě zasahujících policistů, kdy jeden z nich nechtěl věc výsledným způsobem řešit, neboť žalobce již nebyl řidič, ale chodec. Sdělil také, že i přes jeho námitku, že auto neřídil a potřebuje ho pro výkon svého povolání, mu byl řidičský průkaz zadržen. Ústního jednání se pak žalobce účastnil spolu se svým zástupcem. Na dotazy správního orgánu žalobce odpověděl shodně s úředním záznamem o podání vysvětlení a s vyjádřením zaslaným správnímu orgánu zástupcem žalobce. Uvedl rovněž, že v momentě, když byl asi 3 km od vozidla, přijela hlídka Policie a provedla kontrolu a také, že když u něho policisté zastavili, sdělil jim, jaký má problém, že mu došel benzín a že má nedaleko odstavené vozidlo. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku tak, jak je uvedeno shora. Postup hlídky Policie ČR byl shledán správným a spáchání přestupku bylo dostatečně prokázáno podklady ve spise. Z dikce ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu vyplývá, že se vztahuje k minulému stavu, a proto policie má oprávnění vyšetření požadovat nejen od řidiče, kterého přímo v provozu zastaví, ale i při prověřování oznámení o podezření z protiprávního jednání, kdy k tomuto prověření vždy přijede s časovou prodlevou. Žalobce byl řidičem motorového vozidla se všemi právy a povinnostmi, která nepominula vystoupením z vozidla, pokud je prověřován stav, kdy jej řídil. Žalobce tedy měl povinnost se vyšetření podrobit. Žalobce měl povinnost i jako chodec se podrobit dechové zkoušce, a tím prokázat nebo vyvrátit své tvrzení, že při chůzi po pozemní komunikaci č. I/10 požil tři piva. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, ve kterém zopakoval, že v době spáchání přestupku nebyl řidičem, ale chodcem, na kterého se (na rozdíl od řidiče) povinnost podrobit se vyšetření na přítomnost alkoholu v krvi nevztahuje. Proto se žádného přestupku nedopustil. Správní orgán prvého stupně nepředložil žádné důkazy, že by byl žalobce kontrolován jako řidič a ani důkazy, které by osvědčily, že alkoholické nápoje požil před odstavením vozidla. Žalobce nezpůsobil nehodu, ublížení na zdraví, nezpůsobil žádný dopravní přestupek, když vozidlo řádně odstavil. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí popsal skutkový děj, a to včetně toho, že hlídka Policie ČR na místě zjistila, že se ve vozidle nenacházejí láhve od piva a že motor a kapota byly ještě teplé. Hlídka Policie ČR byla oprávněna požadovat po žalobci podrobení se dechové zkoušce. Policie ČR byla oprávněna zjišťovat, zda v době, kdy byl žalobce řidičem vozidla, nebyl ovlivněn alkoholem, což mohla zjišťovat i po odstavení vozidla v době, kdy byl žalobce chodcem. Z dikce zákona vyplývá možnost oprávněných osob zjišťovat ovlivnění osoby i zpětně, proto zákonodárce užil v § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu minulý čas. Bylo prokázáno, že žalobce byl v krátké době před kontrolou (tj. kolem 23:00) řidičem vozidla, proto měl povinnost se podrobit vyšetření. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 29. 7. 2015. Žaloba byla doručena soudu dne 18. 8. 2015. Lze tak konstatovat, že žaloba je včasná [srov. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s.”)]. Soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) rozhodnutí žalovaného, proti němuž žaloba směřuje, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť rozhodnutí je nezákonné pro nepřezkoumatelnost danou nedostatkem důvodů. Proto soud napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil, aniž bylo nutné ve věci nařizovat jednání. Žalobce má rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, neboť v něm nejsou uvedeny důkazy, o které je rozhodnutí opřeno. Rozhodnutí obsahuje pouze tvrzení, že protiprávní jednání žalobce je dostatečně a nepochybně prokázáno důkazy zajištěnými orgány policie a správního orgánu prvého stupně. Dále má žalobce rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné z důvodu nepodložení tvrzení, že žalobce řídil vozidlo po rychlostní komunikaci kolem 23:00 hodin, což dle žalobce není ani možné, neboť žalobce byl zadržen ve 23:12 hodin cca 3 km od svého vozidla. Soud tuto námitku hodnotí jako opodstatněnou a to z následujících důvodů: Rozhodnutí žalovaného obsahuje na straně 2 a rovněž na straně 6 konstatování toho, co vyplývá ze spisové dokumentace. Rozhodnutí tedy rekapituluje a uvádí důkazy, o které se opírá, resp. chce opírat. Sám žalobce uvedl v úředním záznamu, že přibližně po 30 minutách chůze ho zastavila hlídka policie. Je tedy zřejmé, že žalovaný míní výrazem „kolem 23:00“ přibližný údaj, kdy žalobce byl naposled před zastavením policejní hlídkou řidičem vozidla. Výraz „kolem 23:00“ jistě zahrnuje (i z žalobcem dovoditelné výpovědi zaznamenané v úředním záznamu) údaj 22:42 (odečtení 30 minut chůze před zastavením hlídky). V rozhodnutí žalovaného však absentují úvahy, zda skutečně vozidlo bylo odstaveno v 22:42 či dříve tak, jak uvádí žalobce, tj. přibližně v 20:20 (čas výjezdu z Prahy 19:30 plus 50 minut cesty do centra Mladé Boleslavi, jak uvádí žalobce v žalobě). Žalovaný pouze konstatoval, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobce řídil vozidlo kolem 23:00 hodin až do chvíle, kdy mu ve vozidle došly pohonné hmoty. V rozhodnutí žalovaného absentují úvahy stran bezprostřední souvislosti mezi provozem na pozemní komunikaci a dále stran vyloučení žalobcovy jiné déletrvající činnosti. Soud shledal rozhodnutí žalovaného nezákonným pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. i níže). Jako obiter dictum ke stěžejní námitce, a to otázce, zda žalobce v době kontroly policií byl řidičem či chodcem, soud uvádí následující: Mezi účastníky bylo spornou otázkou, zda se žalobce mohl dopustit přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu tím, že se na výzvu příslušníka Policie ČR odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, když v době kontroly již přibližně minimálně 30 minut vozidlo neřídil. Žalobce zastával názor, že v době kontroly již nebyl řidičem, byl chodcem, proto nemohl být kontrolován na přítomnost alkoholu v krvi. Žalovaný se s názorem žalobce neztotožnil, žalobce mohl být kontrolován i jako chodec, a to z důvodu, aby se prokázalo, zda vozidlo neřídil pod vlivem alkoholu. Soud uvádí pro věc relevantní právní úpravu: Dle § 2 písm. d) zákona o silničním provozu je řidič účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. Dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4 tohoto zákona povinen se podrobit na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Dle § 125c odst. 1 písm. d) silničního zákona se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Rozhodné je určit, zda se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) může dopustit pouze řidič, nebo i chodec, který předtím, než se stal chodcem, byl řidičem vozidla. Povinnost dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu podrobit se předmětnému vyšetření se vztahuje jedině na řidiče. Výraz „řidič“ je definován v § 2 písm. d) zákona o silničním provozu tak, že jde o účastníka provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. To ještě neznamená, že řidičem je pouze osoba aktuálně (tj. právě v daný okamžik) řídící vozidlo či tramvaj (či jedoucí na zvířeti), jak by se snad mohlo zdát z dikce předmětného ustanovení. Takový výklad by vedl k absurdním závěrům. V takovém případě by např. vyšetření, zda řidič není ovlivněn alkoholem, muselo probíhat přímo za jízdy. Legální definice tedy zdůrazňuje, že musí jít o účast na provozu přímou (tj. nezprostředkovanou). K tomu, aby mohla být osoba vyzvána k předmětnému vyšetření, je nezbytně nutné, aby tato osoba byla účastníkem provozu na pozemních komunikacích. Takovou osobou jistě bude i ten, kdo se zcela prokazatelně chystá nastartovat vůz a vyjet s ním na pozemní komunikaci. Bezesporu takovou osobou bude i osoba, která sice již ukončila jízdu na pozemní komunikaci, ale souvislost s provozem na pozemní komunikaci je stále ještě bezprostřední a není přetržena jinou déletrvající činností či dějem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2012, č. j. 2 As 130/2011 – 63). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2012, č. j. 2 As 129/2011 - 113, je popsán skutkový děj, kdy příslušníci celní hlídky sledovali osobu, která přijíždí k čerpací stanici, vystoupí z vozidla, neobratně tankuje, nekoordinovaně odchází do vnitřního prostoru čerpací stanice zaplatit útratu za palivo, vstoupí do konfliktu s obsluhou, hlučí a následně se klátivou chůzí vrací k vozu. V tu chvíli je podezřelý celníky legitimován a je přivolána hlídka policie, která muže vyzve k provedení dechové zkoušky či lékařského vyšetření. V tomto shrnutém skutkovém ději Nejvyšší správní soud seznal bezprostřední souvislost s řízením motorového vozidla, neboť nedošlo k přetržení vzájemného vztahu mezi řízením vozidla a výzvou policistů (vše, co se odehrálo mezitím, bylo jen řešením nastalé situace). Podobný případ řešil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2012, č. j. 2 As 130/2011 - 63. Stěžovatel v dané věci namítal, že v době kontroly již nebyl účastníkem silničního provozu (přibližně hodinu již seděl v restauračním zařízení, kde konzumoval alkoholické nápoje), a proto nemohl být vyzván k dechové zkoušce. Nejvyšší správní soud se s názorem stěžovatele ztotožnil, a to právě z důvodu, že stěžovatel již nebyl účastníkem provozu. Dále soud uvádí, že výzva k podrobení se zkoušce na přítomnost alkoholu nesmí být samoúčelná. Účelem předmětného ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu je totiž potřeba zajistit spolupráci účastníka provozu na pozemních komunikacích se správními orgány, a to bez ohledu na to, zda se v okamžiku výzvy jedná o účastníka přímého, tj. řidiče před výzvou bezprostředně řídícího motorové vozidlo. Řidičem, na něhož se vztahuje povinnost vymezená v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, bude i ten řidič, který byl přímým účastníkem silničního provozu před určitým časovým okamžikem. Musí zde však existovat na první pohled zjevná souvislost mezi důvodem k učinění výzvy a účastí vyzývané osoby v provozu na pozemních komunikacích jakožto řidiče. Opačný výklad by mohl vést až k příliš plošným výzvám k podrobení se odbornému vyšetření, které zákon o silničním provozu na mysli neměl (výklad jdoucí nad rámec zákona je pak nepřípustný s ohledem na čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy). Tyto výzvy zmíněný zákon spojuje výlučně s přímým účastenstvím provozu na silničních komunikacích. Jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 As 24/2009 - 65, publ. pod č. 2063/2010 Sb. NSS, výzva nesmí být projevem libovůle nebo šikany ze strany policejního orgánu. Taková výzva může být opodstatněná pouze v případě, kdy na základě orientační dechové zkoušky či na základě jiných indicií vznikne důvodné podezření, že kontrolovaná osoba řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Výzva má smysl v situaci, kdy je zřejmé, že vyšetření může prokázat, zda osoba řídila vozidlo ve stavu, kdy byla ovlivněna alkoholickými nápoji. Soud upozorňuje, že je třeba odlišit případy, kdy řidič způsobí dopravní nehodu, z místa nehody se vzdálí a konzumuje alkohol. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů povinnost se podrobit vyšetření na přítomnost alkoholu stíhá řidiče nejen, je-li zastaven policistou během řízení motorového vozidla, ale též v případě, kdy existuje důvodné podezření, že přivodil jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Policisté proto mohou vyzvat řidiče též po delší době od nehody, a to i v jeho bydlišti k podrobení se orientačnímu vyšetření, za předpokladu, že existuje důvodné podezření, že řidič způsobil pod vlivem alkoholu dopravní nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví jiné osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2011, č. j. 2 As 1/2011 – 60, kde byla doba 2 hodin od nehody uznána ještě za oprávněnou a naproti tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 62/2016, kde doba 3,5 hodin od nehody již byla označena za neoprávněnou). Podstatné pro posouzení, zda žalobce i ve světle výše uvedené judikatury byl při výzvě učiněné policisty řidičem či chodcem, je existence bezprostřední souvislosti mezi provozem na pozemní komunikaci a neexistence jiné déletrvající činnosti. Soud předně konstatuje, že žalobce nezpůsobil dopravní nehodu (alespoň to nebylo ve správním řízení zjištěno). V rozhodnutí žalovaného však nejsou uvedeny úvahy, proč policisté považovali v okamžiku prvního kontaktu žalobce, v danou chvíli tedy chodce, za „ještě“ řidiče. Absentuje také úvaha, proč alespoň retrospektivně - zpětně s odstupem času, tj. po příjezdu k vlastnímu automobilu by mohl být chodec (žalobce) považován za „ještě“ řidiče. V rozhodnutí chybí úvahy o existenci bezprostřední souvislosti mezi provozem na pozemní komunikaci a úvahy o neexistenci jiné déletrvající činnosti. Není tak dostatečně popsána nepřetržitá na sebe navazující dějová linka. Rozhodnutí vůbec nevyvrací tvrzení žalobce, že v danou chvíli již nebyl řidičem, nýbrž pouze chodcem, popř. ani nepolemizuje s věrohodností, tj. eufemisticky označeno s „velmi zvláštně působícími“ jeho tvrzeními [např. s časovou prodlevou více než 2 hodin, tj. mezi přibližně 20:20 (čas výjezdu z Prahy 19:30 plus cesta do Mladé Boleslavi v délce 50 minut), kdy se dle tvrzení žalobce zastavil automobil z důvodu nedostatku paliva, a přibližně 22:42, kdy se žalobce vydal na cestu do Mladé Boleslavi; popíjením lahvových piv během cesty do Mladé Boleslavi, tj. při chůzi a vyhazování prázdných lahví do křoví a neupozornění žalobce směrem k policistům v okamžiku, když hledali prázdné lahve od piva v automobilu a kolem něj, když měly být odhozeny do křoví na různých místech během chůze]. Soud dále na okraj zdůrazňuje, že při vzniku odpovědnosti za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) silničního zákona se vůbec nezohledňuje, zda vyzývaná osoba skutečně požila či nepožila alkoholický nápoj. To není v daném případě fakticky relevantní, neboť účelem tohoto právního nástroje je zajištění spolupráce vyzývané osoby se správními orgány. Tato spolupráce přitom musí být v zásadě zajištěna aktivním jednáním vyzývané osoby spočívajícím v tom, že se podrobí vyšetření na přítomnost alkoholu, tj. dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, event. odbornému lékařskému vyšetření. Skutková podstata tohoto přestupku je přece odmítnutí kontroly na přítomnost alkoholu v krvi. Zcela lichý je tedy spor mezi stranami, zda žalobce byl při jízdě ovlivněn alkoholem či nikoli a zda došlo k pití piva až během cesty do Mladé Boleslavi. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože ve věci neměl úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů v celkové výši 15.342 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč a dále odměnu zástupkyně žalobce. Mimosmluvní odměna odpovídá třem úkonům právní služby po 3.100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, další písemné podání – replika) dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. 9.300 Kč, k čemuž je třeba dále přičíst třikrát režijní paušál po 300 Kč (tj. 900 Kč) za náhradu hotových výdajů zástupce žalobce dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, to vše dále navýšeno o 21 % DPH ve výši 2.142 Kč (tj. 12. 342 Kč), celkem tedy 15.342 Kč.

Poučení