51 A 15/2022–200

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a ve věci žalobce: M. P. bytem zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem sídlem Žižkova tř. 183/33, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) UBV projekt, s. r. o. sídlem Rybná 716/24, Praha 1 – Staré město zastoupena Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M., advokátem sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice II) EG. D, a. s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno III) CETIN a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, Libeň, 190 00 Praha 9 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2022, č. j. KUJCK 80601/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení II) a III) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen uhradit osobě zúčastněné na řízení I) částku ve výši 17 342 Kč, a to k rukám jejího zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, dosavadní průběh správních a soudních řízení o stavebním záměru

1. Dne 3. 7. 2014 podal stavebník – osoba zúčastněná na řízení III) (dále také jako „stavebník“; tehdy společnost OMEGA & partners, s. r. o., nyní právní nástupce společnost UBV projekt, s. r. o.) žádost o vydání územního rozhodnutí ke stavbě „Novostavba bytového domu 1. PP – 6. NP, přeložka teplovodu a kabelového vedení VN, NN, přípojka teplovodu, vody, kanalizace, včetně retenční nádrže na pozemku p. č. 2528/1, 2528/4, 2528/5, 2528/7 a 2536 v k. ú. České Budějovice 3“. V rámci tohoto záměru měl být realizován vjezd do garáží umístěných v bytovém domě přímým vjezdem a do podzemního podlaží garáží měl být vybudován autovýtah. Rozhodnutím stavebního úřadu – Magistrátu města České Budějovice ze dne 5. 2. 2018, č. j. SU/5418/2014–247, byla tato stavba umístěna. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 6. 2018, č. j. KUJCK 59692/2018, zamítnuto a uvedené rozhodnutí potvrzeno. Proti tomu žalobce brojil žalobou u zdejšího soudu, který obě uvedená rozhodnutí rozsudkem ze dne 14. 3. 2019, č. j. 50 A 62/2018–56, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Územní rozhodnutí a první odvolací rozhodnutí 2. V dalším řízení stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 10. 2. 2020, č. j. SU/5418/2014–280, umístil stavbu označenou jako „Novostavba bytového domu 1. PP – 6. NP, přeložka kabelového vedení VN, NN, přeložka teplovodu, přípojka teplovodu, vody, kanalizace, včetně retenční nádrže, opěrné zdi, zpevněné plochy – veřejné parkoviště, chodník a vjezd v ulici Hálkova a Nerudova České Budějovice, na pozemcích p. č. 2528/1 (ostatní plocha), 2528/4 (zastavěná plocha a nádvoří), 2528/5 (zastavěná plocha a nádvoří), 2528/7 (ostatní plocha) a 2536 (ostatní plocha) v k. ú. České Budějovice 3“. V rámci této podoby záměru měl být vjezd do garáží umístěných v bytovém domě realizován pomocí nájezdové rampy. Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 11. 2020 (dále též jako „první rozhodnutí o odvolání“), č. j. KUJCK 131316/2020, zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. K žalobě žalobce zdejší soud rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 51 A 4/2021–159, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Tento rozsudek zdejšího soudu byl ke kasační stížnosti podané stavebníkem a žalovaným zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2022, č. j. 10 As 522/2021–126, a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení s tím, že Nejvyšší správní soud vyložil zejména limity věcné legitimace žalobce (je–li níže uváděn pouze odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu, jedná se právě o tento rozsudek). V dalším řízení krajský soud podanou žalobu usnesením ze dne 7. 12. 2022, č. j. 51 A 4/2021–228, odmítl, a to z důvodu níže popsané změny podoby stavebního záměru a vydání nového odvolacího rozhodnutí, v důsledku čehož došlo ke změně prvostupňového správního rozhodnutí a toto odvolací rozhodnutí tak ztratilo svůj „prvostupňový základ“. Nejvyšší správní soud toto usnesení zdejšího soudu rozsudkem ze dne 10. 5. 2023, č. j. 10 As 359/2022–78, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, a to z důvodu procesního pochybení spočívajícího v nepřeposlání vyjádření stavebníka žalobci. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2023, č. j. 51 A 4/2021–327 byla žaloba zamítnuta. Rozhodnutí o změně stavby před dokončením 3. Dne 23. 2. 2022 vydal stavební úřad na základě žádosti stavebníka rozhodnutí o změně stavby před dokončením „Novostavba bytového domu 1. PP – 6. NP, 33 bytů v ulici Hálkova a Nerudova České Budějovice“. Změna stavby před jejím dokončením zde spočívá ve zrušení vjezdu do prvního podzemního podlaží (nájezdová rampa), odstranění vratového otvoru, vyzdění vnitřních příček a umístění autovýtahu. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 5. 2022, č. j. KUCK 53250/2022, zamítnuto pro nepřípustnost. Proti tomuto závěru žalobce brojil žalobou zdejšího soudu. Podanou žalobu krajský soud rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 51 A 9/2022–105, zamítl. Druhé odvolací rozhodnutí po změně stavby před dokončením – nyní žalobou napadené rozhodnutí 4. Poté, co krajský soud zrušil odvolací územní rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2020 rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 51 A 4/2021–159, viz bod 2 shora, a tento rozsudek zdejšího soudu byl stále předmětem kasačního řízení, učinil stavebník dne 23. 2. 2022 vůči žalovanému podaní označené jako „Zúžení předmětu žádosti dle § 45 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád“, kterým zúžil svoji žádost o vydání územního rozhodnutí o objekt SO 02 – konkrétně nájezdové rampy včetně opěrných zdí, když dopravní připojení bytového domu bude zabezpečeno přímým napojením v úrovni 1. nadzemního podlaží. K tomu stavebník předložil nové výkresy situace a souhlas statutárního města České Budějovice, rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 7. 2. 2022, č. j. ODSH/1532/2022–2, o povolení dopravního napojení, smlouvu o přeložce zařízení distribuční soustavy č. 9090004443 uzavřené dne 31. 3. 2020 se společností E.ON Distribuce, a. s., souhlas se stavbou dle § 184a stavebního zákona společnosti EG.D., a. s., a obdobný souhlas společnosti Teplárna Č. Budějovice. Téhož dne stavebník oznámil žalovanému vydání rozhodnutí o změně stavby před dokončením. Na tomto základě žalovaný následně vydal druhé odvolací rozhodnutí ze dne 2. 8. 2022 (dále také jako „druhé rozhodnutí o odvolání“), kterým podle § 90 odst. 1 písm. c) stavebního zákona změnil výrok rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10. 2. 2020 tak, že změnil shora uvedené označení stavby (bod 2 shora) a popis druhu a účelu umisťované stavby přizpůsobil podobě stavby dle uvedeného stavebníkova podání. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil dle § 90 odst. 5 správního řádu. Žalovaný shledal odvolací námitky žalobce nedůvodnými, nicméně vzhledem k tomu, že stavebník zúžil svůj návrh a vyjmul nájezdovou rampu se souvisejícími opěrnými zdmi, „nastaly s tímto návrhem ve výroku územního rozhodnutí některé rozpory, jež jsou důvodem k použití opravného zásahu odvolacím orgánem, a to cestou změny části napadeného rozhodnutí.“. Krajský soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2023, č. j. 51 A 15/2022–137, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, když žádost stavebníka posoudil jako žádost dle § 94 stavebního řádu. Tento rozsudek ke kasační stížnosti stavebníka zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 1 As 34/2023–55. Nejvyšší správní soud zdůraznil zásadu jednotnosti správního řízení, popsal, že prvostupňové správní rozhodnutí a odvolací správní rozhodnutí tvoří jeden celek a odvolací orgán je oprávněn rozhodnout o zúžení žádosti v průběhu odvolacího řízení.

5. Krajský soud pro přehlednost shrnuje, že k danému stavebnímu záměru stavebníka je vydáno prvostupňové územní rozhodnutí ze dne 10. 2. 2020, proti kterému brojil žalobce odvoláním, o kterém bylo v tuto chvíli rozhodnuto dvěma rozhodnutími, a to rozhodnutím ze dne 24. 11. 2020 (první rozhodnutí o odvolání – záměr s nájezdovou rampou) a rozhodnutím ze dne 2. 8. 2022 (druhé rozhodnutí o odvolání – nyní napadené – bez rampy s vnitřním autovýtahem), kterým bylo k žádosti stavebníka změněno prvostupňové územní rozhodnutí ze dne 10. 2. 2020 na podobu bez rampy.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného, osob zúčastněných na řízení, replika žalobce

6. Žalobce na prvním místě obecně konstatuje nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí a nedostatečné vypořádání odvolacích námitek.

7. Žalobce popisuje rozhodování žalovaného v řízení o jiné stavbě v obci Borek, sp. zn. OREG/139700/2017/rasi, se závěrem o tom, že žalovaný používá pro různé případy jiná hodnotící měřítka.

8. Žalovaný se dle žalobce nevypořádal s jeho námitkou rozporu stavby s územním plánem, když stavba je v rozporu s pravidly pro stabilizovaná území, č. l. 88 odst. 2 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 Sb., o závazných částech územního plánu města České Budějovice. Jedná–li se o stabilizované území, nelze měnit stávající účel, intenzitu využití ani dosavadní charakter území, což žalovaný ignoruje, neboť zde dochází k zahuštění zástavby. Technická stavba výměníku je nahrazována stavbou generující provoz v extrémním rozsahu; místo ochlazující zeleně zde bude betonové parkoviště. Další zeleň padne za oběť výstavbě chodníků a stavba bude výškově dominantní. Sám stavebník protichůdně uvádí, že lokalita již nedává prostor k dalšímu rozvoji, přitom je ale jeho záměrem včlenit do území další objekt.

9. Umístění záměru je zde zcela nevhodné, dochází k redukci zeleně, přičemž i stavební úřad uvádí, že urbanistická hodnota čtvrtě vychází z množství rekreačně užívané zeleně. Stavební záměr má předimenzovaný objem, který zde bude negativně dominovat.

10. Jako tendenční závěry žalobce vnímá to, že stavební úřad sice uvedl, že z hlediska hmotového rozložení záměr nekoresponduje s okolní zástavbou, ale z hlediska urbanistického se jedná o proporčně shodné zastavění. Stejně tak si stavební úřad odporuje, když uvádí, že požadavek na zachování kvality a hodnoty prostředí nebude porušen, neboť záměr odpovídá poměrům. Stavba dle žalobce dramaticky mění charakter místa; v území se nachází 3–4 podlažní domy, záměr má 6 podlaží a nelze mít proto za to, že by byl „včleňován do stávající zástavby“. Nejedná se o proporčně shodné zastavění a včlenění jako u okolních staveb, stavba se vymyká tomu, co je v území již postaveno. Záměr hmotově i počtem podlaží převyšuje okolní zástavbu.

11. Dále žalobce namítá, že žalovaný seznal celou řadu námitek důvodnými, přesto však prvostupňové správní rozhodnutí nezrušil.

12. Žalobce považuje za vadné dále i vypořádání námitek týkající se (ne)poškození vlastnických práv nebo vlivu na kvalitu bydlení, poklesu ceny nemovitostí a omezení práv majitelů nemovitostí. Tyto negativní vlivy plynou dle žalobce z logiky věci.

13. Žalobce rovněž namítá nevypořádání práv ke stavbě na pozemku ve vlastnictví statutárního města České Budějovice.

14. Dále je žalobce přesvědčen, že žalovaný měl vyčkat s rozhodnutím na výsledek jiných soudních řízeních o tomto záměru, přičemž má zároveň za to, že rozhodl–li sám žalovaný o zúžení předmětu žádosti o územní rozhodnutí, učinil tak v rozporu se zásadou dvojinstančnosti řízení.

15. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21. 11. 2022 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout, věcné i procesní námitky neshledal žalovaný důvodnými. K otázce procesního postupu doplnil, že pokud by rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, jednalo by se o pouhý formalismus.

16. Stavebník ve svém vyjádření ze dne 15. 8. 2023 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout, přičemž se vyjádřil i k průběhu celého řízení před stavebním úřadem a správními soudy.

17. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 17. 8. 2023 uvedl, že považuje za zásadní, že došlo k porušení zásad správního práva, principů dobré správy i legitimního očekávání, když žalovaný postupuje vůči stavebníkovi extrémně benevolentně a v případě jiných žadatelů je přísný. Dále považuje za zásadní, že žalovaný nevypořádal řádně jeho námitku o umístění stavby do stabilizovaného území, jakož i námitky o rozporu odůvodnění územního rozhodnutí. Současně žalobce trvá na tom, že stavba je prováděna na cizích pozemcích bez souhlasu jejich vlastníků. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2023.

III. Posouzení věci krajským soudem

18. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud dále vycházel ze závazných právních názorů obsažených v jednotlivých zrušujících rozsudcích Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Nesouhlas žalobce s vyslovenými závaznými právními názory nemůže krajský soud žádným způsobem zohlednit.

19. Dne 25. 9. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních.

20. Žaloba není důvodná.

21. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 7. 2023, č. j. 1 As 34/2023–55, dospěl k závěru, že žalovaný byl oprávněn v souladu se zásadou jednotnosti řízení rozhodnout o změně žádosti o územní rozhodnutí – o jejím zúžení. Ke zkrácení práv žalobce nedošlo, neboť záměr stavebníka byl opakovaně projednáván v různých variantách, žalobce i ostatní účastníci měli možnost se ve věci opakovaně vyjádřit. Bylo v pravomoci žalovaného, aby vydal žalobou napadené rozhodnutí a zároveň rozhodl o zúžení žádosti tak, že změnil prvostupňové územní rozhodnutí. Zároveň Nejvyšší správní soud krajský soud zavázal, aby při dalším rozhodování vycházel z rozsudku ze dne 4. 10. 2022, č. j. 10 As 522/2021–126, ve kterém Nejvyšší správní soud vyložil mj. rozsah aktivní legitimace žalobce (tj. kasační rozsudek v rámci řízení o tzv. prvním odvolacím rozhodnutí – viz výše). Zde Nejvyšší správní soud zejména zdůraznil: „

18. V územním řízení byl žalobce účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Vystupoval tedy jako jedna z osob, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Od tohoto postavení žalobce se však podle stavebního zákona i dlouholeté judikatury odvíjí rozsah námitek, které může uplatňovat, a zájmů, které může (úspěšně) hájit.

19. Podle § 89 odst. 4 stavebního zákona, na který oba stěžovatelé odkazují, platí, že osoba, která může být účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) a b), může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, v jakém může být její právo přímo dotčeno. NSS již mnohokrát dovodil, že účastník v pozici nynějšího žalobce může v územním řízení a následně soudním řízení správním (úspěšně) uplatňovat jen námitky, které se týkají jeho subjektivních veřejných práv. Nemůže hájit práva třetích osob ani obecně dohlížet nad dodržováním zákonnosti, pokud zároveň nejsou dotčena jeho veřejná subjektivní práva (srov. rozsudky ze dne 11. 7. 2007, čj. 2 As 10/2007–83, či ze dne 20. 12. 2012, čj. 1 As 139/2012–40, bod 18, ze dne 27. 2. 2015, čj. 8 As 135/2014–42, bod 18, a ze dne 29. 9. 2016, čj. 9 As 238/2015–38, bod 37, nebo nověji ze dne 25. 2. 2022, čj. 5 As 234/2020–35, bod 37)…“ Zároveň zde dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že pokud žalobce formuloval námitky týkající se absence souhlasu vlastníka pozemku se stavbou samostatně, pak „Tím, kdo může v územním řízení namítat, že chybí souhlas vlastníka pozemku (s umístěním), je právě vlastník (srov. rozsudek ze dne 21. 11. 2013, čj. 9 As 183/2012–37, obdobně ke stavebnímu řízení rozsudky ze dne 24. 9. 2015, čj. 10 As 103/2015–86, bod 11–12, nebo ze dne 16. 1. 2018, čj. 2 As 328/2016–96, bod 39).“ (viz body 24 a 25 uvedeného rozsudku). Z tohoto rozsudku krajský soud pro úplnost cituje i podstatnou část bodu 16, ve kterém Nejvyšší správní soud popisuje poměry žalobce: „Žalobce vlastní byt v domě X na ulici H. Ve vnitrobloku mezi „jeho“ domem na ulici H. a několika bytovými domy (č. p. 824, 825, 826, 827) na ulici Nerudova se nachází technický objekt, na jehož místě společnost OMEGA zamýšlí postavit nový bytový dům. Nájezdová rampa do nového bytového domu však nemá stát v těsné blízkosti žalobcova domu, ale naopak z pohledu žalobce na „odvrácené straně“ nového objektu s výjezdem na ulici Nerudova. Z žalobcova domu by rampa tedy neměla být ani vidět. Jsou to také právě domy na ulici Nerudova (kromě výše uvedených domů č. p. 824–827 také domy č. p. 828 a 829), ke kterým má být nájezdová rampa nejblíž.“ s tím, že v aktuální podobě záměru je na místě rampy projektován přímý vjezd do vnitřních garáží domu.

22. Žalobce rozporuje soulad záměru s územním plánem, podobou záměru a se způsobem, jakým žalovaný tyto jeho námitky vypořádal. Tyto námitky však žalobce nepropojuje s konkrétním zásahem do vlastních veřejných subjektivních práv, resp. do vlastní právní sféry. Nesouhlas žalobce s koncepcí stavby, zásahem do urbanistické hodnoty čtvrtě žalobce namítá pouze v obecné rovině. Úbytek veřejné zeleně, jakkoli může být nezpochybnitelný, sám o sobě nepřípustný zásah do právní sféry žalobce, a tedy i nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí nezakládá. Žalobci přitom nenáleží dohled nad dodržováním zákonnosti, nejsou–li zároveň dotčena jeho konkrétní práva. Dotčení konkrétních práv žalobce již netvrdí, popřípadě tak činí pouze v obecné spekulativní rovině – např. pokles hodnoty nemovitostí v oblasti, tj. zřejmě i hodnoty bytu v jeho vlastnictví. Zda a jak se záměr zcela konkrétně dotkne žalobcova bytu, jeho vlastní pohody bydlení, žalobce již nepopisuje. S ohledem na citované závěry Nejvyššího správního soudu se proto krajský soud těmito námitkami nemohl více zabývat, a proto pouze konstatuje, že soulad s územním plánem byl opakovaně přezkoumáván a to, že dané území je územím stabilizovaným neznamená, že jsou zde veškeré stavební činnosti zapovězeny. Jedná se o stabilizaci území co do formy využití. Právě forma využití území nemůže být měněna a měněna ani není.

23. Uvádí–li stavebník, že lokalita již nemá prostor k dalšímu rozvoji a současně uvádí, že je zde včleňována stavba, jedná se pouze o popis stavebníka, který nadto není rozporný, jak se žalobce zřejmě domnívá, když stavba nahrazuje dosavadní stavbu výměníku.

24. Stavební záměr jako takový bude mít vliv na své okolí, avšak existence jakéhokoli vliv automaticky neznamená nepřípustné dotčení práv žalobce. Namítá–li žalobce pouze obecně poškození vlastnických práv, zhoršení kvality bydlení, pokles ceny nemovitostí a omezení práv majitelů okolních nemovitostí, resp. namítá–li žalobce to, že žalovaný tyto námitky vypořádal zcela nedostatečným způsobem, pak měl v rámci svých žalobních námitek předložit konkrétní argumentaci. Prosté konstatování, že si lze udělat názor i bez zvláštního dokazování a že popsané zásahy plynou z logiky věci, nelze považovat za řádně formulovaný žalobní bod, kterým by se mohl krajský soud podrobněji zabývat. Jinými slovy, žalobce nevznáší žádnou věcnou argumentaci proti konkrétním důvodům žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobcem obecně namítaná redukce zeleně nepřiměřenost zásahu stavby do jakýkoli práv žalobce nezakládá.

25. Co se týče podoby stavby, samotná stavba není dle dokumentace výškově dominantní, nehledě na počet jejích podlaží a správní orgány si v tomto směru neodporují. Žalobce popisuje, že „stavba se vymyká tomu, co je v daném území již postaveno“, nicméně k ochraně hodnot daného území (včetně např. otázek ochlazování měst apod.) není žalobce sám o sobě povolán, netvrdí–li zároveň dotčení vlastní právní sféry.

26. Ani skutečnost, že žalovaný přisvědčil řadě odvolacích námitek sama o sobě neznamená, že měl prvostupňové správní rozhodnutí zrušit. Není rozhodné to, zda byly tyto odvolací námitky důvodné, ale to, zda se tyto námitky týkaly takového pochybení, které by mělo vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. V tomto směru již žalobce nic neuvádí, a proto krajský soud sám z vlastní iniciativy nezkoumal, zda snad některá z těchto námitek vliv na zákonnost měla.

27. Nedůvodné jsou i námitky týkající se otázek souhlasu vlastníků pozemku či pozemků, na kterých má být stavba realizována, neboť jak již vyložil Nejvyšší správní soud, žalobci nenáleží hájit práva třetích osob.

28. Žalovaný nebyl ani povinen vyčkat rozhodnutí o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2021, právě naopak. Tím, zda má odvolací orgán poté, co je podána kasační stížnost proti rozsudku správního soudu, kterým bylo zrušeno odvolací rozhodnutí, pokračovat v řízení, nebo vyčkat rozhodnutí o kasační stížnosti, se již v minulosti zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006–49, č. 1255/2007 Sb. NSS. Se závěry Nejvyššího správního soudu se krajský soud plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. V právní větě k tomuto usnesení rozšířený senát shrnul: „I. Zruší–li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.; II. I správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§ 73 odst. 2 a 4, § 107 s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není–li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl–li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv. ; III. Nerespektuje–li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení, může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle § 79 a násl. s. ř. s.“ Žalovaný nepochybil, pokud v odvolacím řízení pokračoval a vydal nyní žalobou napadené rozhodnutí.

29. Důvodná není ani námitka žalobce vztahující se k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení, když sám žalovaný rozhodl o žádosti stavebníka o změně – zúžení žádosti o vydání územního rozhodnutí. Žalovaný byl s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení k takovému postupu příslušný a práva žalobce nebyla s ohledem na opakované projednávání stavebního záměru, včetně možnosti vyjádřit se k samotnému zúžení žádosti, dotčena. Blíže viz bod 31, 32 a 34 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2023, kde se Nejvyšší správní soud touto námitkou podrobně zabýval.

30. Případný neshledal krajský soud ani odkaz žalobce na jiné územní řízení, jiný stavební záměr na území jiné obce, neboť každý stavební záměr je nutno posuzovat individuálně. Postup v jedné jiné věci nemohl založit jakékoli legitimní očekávání žalobce, a to již s ohledem na rozdílnost samotných stavebních záměrů.

31. Co se týká vztahu žalobou napadeného rozhodnutí a tzv. prvního odvolacího rozhodnutí, s ohledem na limity § 75 odst. 1 s. ř. s. a vázanost soudu skutkovým a právním stavem, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, nemá existence prvního odvolacího rozhodnutí pro nynější řízení vliv (srov. i výklad Nejvyššího správního soudu k tzv. zásadě jednotnosti řízení). Skutečnost, že v tento okamžik již první odvolací rozhodnutí pozbylo jemu korespondující prvostupňové územní rozhodnutí s ohledem na změnu podoby stavby na základě žádosti stavebníka, není pro toto řízení podstatné.

IV. Závěr a náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to ani ve vztahu ke kasačním řízením. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

34. V případě osob zúčastněných II) a III) na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

35. Byť v případě osoby zúčastněné na řízení I), stavebníka, je nutno rovněž vycházet z § 60 odst. 5 s. ř. s., v jeho případě byl shledán důvod hodný zvláštního zřetele, neboť stavebník byl v rámci kasačního řízení před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 1 As 34/2023 ve spojení s celkovým výsledkem tohoto soudního řízení ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. úspěšný. V tomto rozsahu mu náleží právo na náhradu nákladů kasačního řízení. Náhrada nákladů řízení stavebníka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč a z nákladů zastoupení. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby – sepsání kasační stížnosti a repliky [§ 11 odst. 1 písm. d), h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů], tj. 6 200 Kč. Jelikož zástupce zastupoval stavebníka na základě zmocnění z řízení před krajským soudem, nepřiznal krajský soud žalobci jako úkon právní služby převzetí a přípravu zastoupení. Dále náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem 6 800 Kč. Neboť je zástupce plátcem DPH činí tato částka 8 228 Kč. Celkovou částku 13 228 Kč je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce osoby zúčastněné na řízení III) ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Stavebník ve vyčíslení výši náhrady nákladů řízení uvedl, že žádá, aby byly uhrazeny na účet č. 1326033018/2700.

Poučení

I. Vymezení věci, dosavadní průběh správních a soudních řízení o stavebním záměru Územní rozhodnutí a první odvolací rozhodnutí Rozhodnutí o změně stavby před dokončením Druhé odvolací rozhodnutí po změně stavby před dokončením – nyní žalobou napadené rozhodnutí II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného, osob zúčastněných na řízení, replika žalobce III. Posouzení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení