51 A 2/2021 – 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2020, č. j. KUJCK 133197/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 4. 1. 2021 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2020, č. j. KUJCK 133197/2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno usnesení Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 11. 5. 2020, č. j. VÚP/19825/20/Bb (dále též „usnesení o zastavení řízení“). Tímto rozhodnutím prvostupňový správní orgán dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil řízení vedené o žádosti žalobce ze dne 4. 11. 2019 o dodatečné povolení stavby, resp. souboru staveb označených jako „Stavby sloužící k rekreaci – dřevěný srub, treehouse – stromový dům, dřevěná chata, sauna, doplňkové stavby, částečné dřevěné ohrazení areálu na pozemku st. p. XA, p. č. XA, XB, XC, XD v k. ú. XA“. Důvodem pro zastavení řízení byla skutečnost, že žalobce byl marně vyzván k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby ve lhůtě do 30. 3. 2020. Správní orgán uvedl, že žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil vady žádosti, které bránily v řízení, když nedoložil „PD zpracovanou oprávněnou osobou, dle které by mimo jiné prokázal, že je stavba v souladu s územně plánovací dokumentací“.

2. První žalobní námitkou žalobce rozporuje vymezení stavby tak, jak bylo učiněno prvostupňovým správním orgánem. Žalobce s odkazem na § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon“) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009–541 uvádí, že v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 30. 9. 2019 byl předmět řízení vymezen obecně jako „Stavby sloužící k rekreaci na p. č. XA, XB v k. ú. XA“ s podrobnějším a neodůvodněným popisem jednotlivých objektů: dřevěný srub, „treehouse“ – stromový dům, dřevěná chata, sauna, doplňkové stavby, částečné dřevěné ohrazení areálu a přístup po účelové komunikaci, dále přes p. č. XE a XF k. ú. XA. Žalobce pak obdobně vymezil předmět řízení v žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 1. 11. 2019; v rámci řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby již prvostupňový správní orgán žalobcem vymezený předmět řízení nerespektoval, když v usnesení o zastavení řízení o žádosti o dodatečném povolení stavby vymezil předmět řízení jako „Stavby sloužící k rekreaci na p. č. XA, XB k. ú. XA na pozemku st. p. XA, parc. č. XC, XD, XA, XB v katastrálním území XA“. Takto vymezený předmět řízení je dle žalobce vadou působící nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

3. Sám žalovaný dle žalobce zpochybnil způsob, jakým prvostupňový správní orgán vymezil předmět řízení, resp. shledal jej nedostatečným. Žalobce cituje ze str. 7 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvádí, že prvostupňový správní orgán se před vydáním opatření o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby ze dne 30. 9. 2019 nezabýval vymezením předmětu řízení s tím, že bude nejprve nutné řádně upravit vymezení předmětu řízení o nařízení odstranění stavby. K tomu žalobce dodává, že nedostatečně vymezený předmět řízení o nařízení odstranění stavby ovlivňuje vymezení předmětu řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Stavebník je totiž nucen při podání žádosti o dodatečné povolení stavby respektovat způsob, jakým dříve vymezil předmět řízení správní orgán v rámci řízení o odstranění stavby. Uvedená správní řízení spolu dle žalobce úzce souvisejí, jak potvrdil rovněž Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 As 18/2011–117).

4. Žalobce shrnuje, že prvostupňový správní orgán předmět řízení definoval v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud byl již v tento okamžik předmět řízení vymezen nedostatečně, pak je nesprávně vymezen rovněž předmět řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalobce přitom nemohl proti vymezení předmětu řízení správním orgánem nikterak brojit, toliko mohl podat žádost o dodatečné povolení stavby, což učinil a z opatrnosti ji vztáhl na celý předmět řízení v podobě dříve vymezené prvostupňovým správním orgánem. Žalobce se vinou správního orgánu ocitl v nejistém postavení ohledně toho, jak formulovat žádost o dodatečné povolení stavby. Byl přesvědčen, že některé ze staveb žádné povolení nevyžadují (doplňkové stavby, posed), některé na předmětném pozemku stály již před účinností stavebního zákona (dřevěná chata), jiné dost možná nespadají do působnosti stavebního úřadu, neboť jsou umístěny na vodní hladině (dřevěný srub). Žalobce z opatrnosti zahájil jednání s obcí Višňová o změně územního plánu, o čemž prvostupňový správní orgán vyrozuměl.

5. Žalobce považuje postup prvostupňového správního orgánu spočívající v nesprávně vymezeném předmětu řízení v řízení o nařízení odstranění stavby za nezákonný. Prvostupňový správní orgán též pochybil, když nerespektoval žalobcem vymezený předmět řízení v žádosti o dodatečné povolení stavby. Usnesení o zastavení řízení je v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu, neboť ve výroku je nejasně uvedeno řešení otázky, která je předmětem řízení.

6. Žalovaný dle žalobce pochybil, když usnesení o zastavení řízení nezrušil, přestože shledal, že předmět řízení byl prvostupňovým správním orgánem vymezen nedostatečně. Žalovaný přisvědčil žalobcovým odvolacím námitkám ohledně nesprávně vymezeného předmětu řízení (tj. v řízení o dodatečném povolení i v řízení o odstranění stavby), odvoláním napadené usnesení o zastavení řízení však nezrušil, toliko zavázal prvostupňový správní orgán ohledně dalšího postupu v projednávané věci. Žalovaný prvostupňovému správnímu orgánu vytkl nedostatečně vymezený předmět řízení v řízení o nařízení odstranění stavby, v usnesení o zastavení řízení však takové pochybení spočívající v ještě vágněji vymezeném předmětu řízení pominul. Žalovaný proto postupoval v rozporu se zákonem, když vytýkaný závadný stav nenapravil.

7. Nesprávně vymezený předmět řízení v řízení o nařízení odstranění stavby má dle žalobce přímý vliv na zákonnost řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Toto navazující řízení totiž může probíhat pouze o téže stavbě. Shora popsaným postupem žalovaného bylo zasaženo do žalobcových práv, aniž by bylo zřejmé, zda mu bude umožněno podat novou žádost o dodatečné povolení stavby k již správně vymezenému předmětu řízení o odstranění stavby. Žalovaný měl prvostupňový správní orgán krom zrušení usnesení o zatavení řízení zavázat právním názorem co do upřesnění předmětu řízení o nařízení odstranění stavby. Tím by bylo postaveno najisto, které ze staveb mají být předmětem dodatečného stavebního povolení. Ke stavbě posedu prvostupňový správní orgán žalobci sdělil, že tato územnímu rozhodnutí, resp. stavebnímu povolení nepodléhá a odkázal jej na odbor životního prostředí. Stanovisko tohoto odboru žalobce učinil přílohou žaloby.

8. V posuzované věci se jedná o objekty nacházející se na žalobcově pozemku, které lze co do charakteru považovat za mezní případy z hlediska povolovací činnosti stavebního úřadu (malé dřevěné objekty bez pevných základů a inženýrských sítí). Z tohoto důvodu je nezbytné definovat, které z nich mají být povolovány v rámci správního řízení, aby nemohlo dojít k jejich záměně.

9. Druhou námitkou žalobce zpochybňuje přiměřenost lhůty, kterou mu prvostupňový správní orgán stanovil k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 1. 11. 2019. Žalobce připouští, že o prodloužení lhůty požádal až poté, co uplynula lhůta stanovená mu prvostupňovým správním orgánem do dne 30. 3. 2020, nicméně učinil tak pouze s několikadenním zpožděním, navíc v době nouzového stavu, vyhlášeného vládou ČR ode dne 12. 3. 2020. Žalobce je přesvědčen, že s ohledem na nejasné vymezení staveb, které měly být žádostí povoleny, mu měla být správním orgánem stanovena lhůta delší, neboť za daných okolností nelze považovat 4 měsíční lhůtu za přiměřenou k vyhotovení příslušné projektové dokumentace a opatření stanovisek dotčených orgánů. Žalobce se domnívá, že jím požadovaná lhůta do 30. 9. 2020 by byla zcela přiměřená okolnostem projednávané věci. O prodloužení lhůty žalobce požádal ještě před zastavením řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Dle žalobce bylo tímto postupem správního orgánu zasaženo do jeho procesních práv.

10. Třetí námitkou žalobce vytýká, že v projednávané věci prvostupňový správní orgán rozhodl o žádosti o dodatečné povolení stavby, aniž by provedl obligatorní ohledání na místě, jak požaduje § 129 odst. 2 stavebního zákona.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí podané žaloby pro nedůvodnost.

12. K první námitce s odkazem na příslušná ustanovení stavebního zákona žalovaný uvedl, že řízení o nařízení odstranění stavby a řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby sice lze považovat za „provázaná“, nicméně případné nedostatečné vymezení předmětu řízení v řízení o nařízení odstranění stavby nemá přímý vliv na zákonnost řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalovaný v odvolacím řízení mohl posoudit toliko otázku, zda zde byl důvod pro zastavení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalovaný nad rámec odůvodnění sice uvedl výhrady, které měl k vymezení předmětu řízení v řízení o nařízení odstranění stavby, přesto však považuje postup prvostupňového správního orgánu v projednávané věci za souladný se zákonem. Žalobce k žádosti nedoložil podklady podstatné pro její posouzení, ve stanovené lhůtě, ač řádně poučen, vady předmětné blanketní žádosti neodstranil, pročež bylo nutné řízení v souladu s § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavit. Předmět řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby je vymezen obsahem žádosti. Pokud žalobce považoval vedení řízení o nařízení odstranění stavby za nezákonné, měl namísto podání žádosti o dodatečné povolení stavby zvolit procesní obranu právě v rámci řízení o nařízení odstranění stavby. Stejně tak žalobce nebyl nucen podat žádost o dodatečné povolení stavby ve vztahu ke stavbám, o kterých se domníval, že nejsou stavbami specifikovanými v § 129 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Usnesení o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu není rozhodnutím ve věci samé a nepředstavuje překážku pro podání nové žádosti.

13. K namítané nepřiměřenosti lhůty pro podání žádosti žalovaný s odkazem na příslušná ustanovení stavebního zákona uvedl, že stavební úřad neprojedná žádost, k níž není připojena příslušná dokumentace a řízení zastaví. Stavební zákon poskytuje stavebníkovi poměrně krátkou pořádkovou lhůtu k podání žádosti, stavební úřad proto ve shodě s obecným procením předpisem vyzve účastníka k odstranění vad, stanoví k tomu lhůtu a řízení přeruší. V projednávané věci byla stanovena čtyřměsíční lhůta, kterou žalovaný považuje za dostatečnou. Předmětné stavby nejsou v souladu s příslušným územním plánem, jehož změna se ani nepřipravuje, rozhodující je právní stav v době vedení správního řízení. Z tohoto důvodu je žalobcova argumentace vyhlášeným nouzovým stavem zcela účelová.

14. Prvostupňový správní orgán v projednávané věci nerozhodoval meritorně; povinné ohledání na místě nebylo možné provést v situaci, kdy žádost neobsahovala dostatečné podklady pro rozhodnutí.

III. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

16. Žaloba není důvodná.

17. Z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 13. 9. 2019 konané za účelem prošetření staveb na p. č. XA a XB v k. ú. XA, které se účastnil k výzvě správního orgánu rovněž žalobce (resp. žalobcův zástupce), se podává, že na označených pozemcích byly zjištěny stavby nabízené k ubytování – „treehouse“ a srub na vodě – na které stavební úřad nevydal žádné povolení či opatření, na základě něhož by mohly být realizovány s tím, že tyto stavby se nacházejí mimo zastavěné či zastavitelné území. Pozemek XB je vodní plochou a přilehlý pozemek XA je řazen do ploch smíšených nezastavěného území – přírodě blízkých ekosystémů. Stavby pro rekreační účely jsou dle územního plánu (dále „ÚP“) v těchto plochách nepřípustné. V protokolu jsou dále další stavby zjištěné na místě samém na uvedených pozemcích (sauna, dřevěná chata se sedlovou střechou, doplňkové stavby – krytá pergola, venkovní sprcha aj.) V protokole se dále uvádí, že stavebník nedoložil doklady k povolení stavby, předložil toliko předběžnou informaci Městského úřadu Jindřichův Hradec týkající se stavby posedu pro pozorování zvěře.

18. Oznámením ze dne 30. 9. 2019 byl žalobce vyrozuměn o zahájení řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, současně byl poučen o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů žádost o dodatečné stavební povolení. Předmětné stavby byly spolu s bližším popisem označeny jako: dřevěný srub, „treehouse“ – stromový dům, dřevěná chata, sauna, doplňkové stavby, částečné dřevěné ohrazení areálu, přístup po účelové komunikaci, dále přes p. č. XE a XF v k. ú. XA.

19. Dne 11. 10. 2019 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání označené jako námitka k zahájení předmětného řízení, kde L. P., bytem V. X, uvádí, že by uvítala odstranění předmětné stavby, neboť žalobce a jeho klienti užívají k přístupu k předmětným stavbám její pozemek, aniž by si žalobce k tomuto vyžádal její souhlas.

20. Dne 4. 11. 2019 byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena žádost o dodatečné stavební povolení. Žalobce zde stavby identifikoval jako: stavby sloužící k rekreaci – dřevěný srub, „treehouse“ – stromový dům, dřevěná chata, sauna, doplňkové stavby, částečné dřevěné ohrazení areálu, vše na pozemku st. p. XA, p. č. XA, XB, XC, XD v k. ú. XA.

21. Usnesením ze dne 13. 11. 2019 prvostupňový správní orgán přerušil řízení o odstranění stavby a výzvou ze dne 14. 11. 2019 bylo žalobci uloženo, aby ve lhůtě do dne 30. 3. 2020 žádost doplnil o správním orgánem specifikované údaje a podklady. Usnesením ze dne 14. 11. 2019 prvostupňový správní orgán přerušil do dne 30. 3. 2020 řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Předmět řízení v předmětném usnesení definoval jako: Stavby sloužící k rekreaci na p. č. XA, XB k. ú. XA na pozemku st. p. XA, parc. č. XC, XD, XA, XB v k. ú. XA.

22. Podáním doručeným prvostupňovému správnímu orgánu dne 8. 4. 2020 žalobce požádal o prodloužení termínu pro doplnění podkladů k žádosti o dodatečné povolení stavby do dne 30. 9. 2020, z důvodu složité situace s projednáním změny územního plánu obce a stavu nouze bránícímu osobnímu jednání.

23. Sdělením ze dne 24. 4. 2020 prvostupňový správní orgán žalobce informoval, že ve věci dodatečného povolení „Stavby sloužící k rekreaci na p. č. XA, XB k. ú. XA“ bude pokračováno dle zákona, neboť dotazem k obci Višňová bylo ověřeno, že v současnosti neprobíhá žádná změna územního plánu. Na tuto informaci reagoval žalobce vyjádřením doručeným dne 12. 5. 2020, kde uvedl, že pouze žádal o prodloužení termínu k dodání podkladů. Jednání s obcí Višňová nebylo dle žalobce možné uskutečnit z důvodu nouzového stavu. Žalobce dále uvedl, že počítá s několika variantami řešení jednotlivých staveb, z čehož vyplyne i projektová dokumentace, přičemž je možné, že stavby nebude nutné povolovat.

24. Usnesením ze dne 11. 5. 2020 prvostupňový správní orgán řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil. Předmět řízení opět definoval jako „Stavby sloužící k rekreaci na p. č. XA, XB k. ú. XA“. V odůvodnění uvedl, že řízení bylo zastaveno pro nedodržení lhůty stanovené žalobci k dodání podkladů – projektové dokumentace.

25. Námitka nesprávného vymezení předmětu řízení o žádosti žalobce o dodatečné stavební povolení je nedůvodná.

26. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídí stavební úřad „odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena“. Dle odst. 2 téhož ustanovení „stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla–li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde–li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde–li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení“.

27. Žalobce vymezil podanou žádostí předmět řízení obdobně, jako to učinil prvostupňový správní orgán v řízení o nařízení odstranění stavby. Předmět řízení o žádosti o dodatečné stavební povolení je ve výhradní dispozici žalobce tak, jak popsal již žalovaný ve svém rozhodnutí. Žalobce nemůže žádat o dodatečné povolené staveb, o kterých není vedeno řízení o jejich odstranění, na druhou stranu je však pouze na něm, zda požádá o dodatečné povolení všech staveb, či pouze některých. Je–li žalobce přesvědčen o tom, že stavba byla provedena v souladu se zákonem, a proto nemůže být nařízeno její odstranění, nemusí o dodatečné povolení takové stavby žádat. Je pouze na žalobci, pro které stavby požádá o dodatečné stavební povolení a pro které nikoli. „Řízení o dodatečném povolení stavby je tedy ve vztahu k řízení o odstranění stavby řízením akcesorickým, které může být zahájeno, ale nemusí; je–li zahájeno, může ovlivnit výsledné rozhodnutí o osudu černé stavby. Předmětem rozhodování je nicméně stále táž stavba postavená bez povolení, či v rozporu s ním“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 As 18/2011–117). Rovněž platí, že řízení o nařízení odstranění stavby je řízením obligatorním (tj. z úřední povinnosti), kdežto řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby toliko řízením fakultativním (záleží na žadateli a splnění zákonných podmínek, zda bude zahájeno a vedeno), srov. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 1 Ans 9/2009–87.

28. To, zda je stavba provedena v souladu se zákonem, má stavebník tvrdit a prokázat v řízení o odstranění stavby, je–li takové řízení vedeno. Nejvyšší správní soud již dříve ve svém rozsudku ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 As 154/2012–26, uvedl, že v řízení o odstranění stavby žalobce „může namítat jen nesplnění podmínek upravených v ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tedy že stavbu prováděl v souladu s rozhodnutím vydaným podle stavebního zákona nebo že stavba byla dodatečně povolena.“ 29. Chtěl–li žalobce brojit proti vymezení předmětu řízení o odstranění stavby, musí tak činit právě v řízení o odstranění stavby. Ani prvek akcesority mezi zmíněnými řízeními žalovanému neumožňuje, aby v projednávané věci napravoval vady řízení o nařízení odstranění stavby. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí na takové vady upozornil, bylo to nad rámec věci samé. V takovém postupu neshledal krajský soud jakýchkoli vad, které by mohly zasáhnout do žalobcových veřejných subjektivních práv, právě naopak. Jakým způsobem postupoval stavební úřad v řízení o odstranění stavby nelze v tomto řízení přezkoumávat. Je pak na stavebním úřadu, jak na vyslovený názor nadřízeného orgánu (žalovaného) v řízení o odstranění stavby zareaguje. Poté bude již na žalobci, aby této reakci přizpůsobil svůj další procesní postup. Eventuální změna předmětu řízení o odstranění stavby však nemůže žalobce zkrátit na jeho právu podat novou žádost o dodatečné stavební povolení.

30. Co se týče výroku usnesení o zastavení řízení, z obsahu prvostupňového správního rozhodnutí plyne, že bylo zastaveno „řízení zahájené dne 1. 11. 2019 na základě žádosti o dodatečné povolení stavby, kterou podal D. Ch. … (žalobce) …na stavbu: Stavby sloužící k rekreaci na p. č. XA, XB k. ú. XA(…) na pozemku st. p. XA, parc. č. XC, XD, XA, XB v katastrálním území XA…“ Jakkoli správní orgán „zjednodušil“ předmět řízení co do označení staveb, o kterých je rozhodováno, oproti znění samotné žádosti, je zřejmé, že rozhodoval o žádosti žalobce ze dne 1. 11. 2019, kterou byl vymezen předmět tohoto řízení tak, jak žalobce sám v žádosti uvedl. Také z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že prvostupňový správní orgán i žalovaný zcela akceptovali předmět řízení tak, jak jej ve své žádosti vymezil žalobce. Učiněné „zjednodušení“, jakkoli nesprávné, nemá na zákonnost samotného usnesení vliv. Soud v tomto ohledu neshledal žádnou vadu, která by působila nezákonnost napadeného rozhodnutí, jak namítal žalobce. Žalobcem odkázaný judikát (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009–541) nedopadá plně na posuzovanou věc, jelikož v posuzované věci se jedná právě o řízení, které je zahajováno na žádost, a je tedy v plně dispozici osoby žádost podávající, jakým způsobem předmět řízení vymezí.

31. Poukazuje–li žalobce, že hodlá iniciovat, či snad nějakým způsobem inicioval změnu územního plánu, jedná se o skutečnost, která je pro posouzení důvodnosti podané žaloby zcela bez významu, neboť se jedná pouze o nejistou možnost budoucí změny, která je tento okamžik pro rozhodování správních orgánů zcela bez významu, a to i s ohledem na shora citované závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 As 154/2012–26. Nadto prvostupňový správní orgán z úřední činnosti ověřil, že v souvislosti s obcí Višňová v současnosti neprobíhá žádná změna územního plánu. Uvedené vylučuje soulad stavby s územním plánem obce.

32. Pro posuzovanou věc je zásadní, že žalobce ve stanovené lhůtě nedodal správnímu orgánu žádné podklady podstatné pro rozhodnutí ve věci, žádost neobsahovala zákonem stanovené podstatné náležitosti, tj. dokumentaci nezbytnou pro posouzení žádosti o dodatečné povolení stavby, pročež bylo toto řízení zastaveno. Usnesením ze dne 14. 11. 2019 prvostupňový správní orgán žalobce vyzval k odstranění konkrétních nedostatků, konkrétně zejména k dodání projektové dokumentace, sdělení a souhlasných stanovisek dotčených orgánů. Žalobce uvedené vady žádosti ve stanovené lhůtě neodstranil, proto bylo řízení v souladu s § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Postup správního orgánu v posuzované věci zcela odpovídá uvedené právní úpravě, neboť žalobce „v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení“. Vzhledem k absenci podkladů proto nebylo možné žádost projednat, přičemž žalobce byl řádně poučen o důsledcích neodstranění vad žádosti ve stanovené lhůtě. K tomu soud podotýká, že prvostupňovému správnímu orgánu byla žalobcova žádost o prodloužení lhůty doručena až 8. 4. 2020, tedy 9 dní poté, co uplynula lhůta k odstranění vad žádosti.

33. Tím se soud dostává i k další nedůvodné námitce o (ne)přiměřenost lhůty k odstranění vad žádosti.

34. Jak je uvedeno ve výše citovaném § 129 odst. 2 stavebního zákona, v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby stavební úřad vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Pokud tak stavebník učiní, stavební úřad řízení o nařízení odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti. Stejně tomu bylo v posuzované věci. Postupuje přitom přiměřeně dle § 90 a § 110 až 115 stavebního zákona. Jak je uvedeno v § 110 odst. 4, resp. 86 odst. 4 stavebního zákona, stavební úřad neprojedná žádost, ke které není připojena příslušná dokumentace, resp. takové řízení stavební úřad zastaví. Vzhledem k tomu, že k podání žádosti je ze zákona stanovena krátká lhůta, stavební úřad postupem dle § 111 odst. 3 stavebního zákona vyzve stavebníka k doplnění žádosti a řízení přeruší. Rovněž tento procesní postup byl v projednávané věci zachován. Obecná formulace definovaná v § 111 odst. 3 stavebního zákona souvisí s odst. 1 téhož ustanovení, kde je stavebnímu úřadu stanovena povinnost přezkoumat podanou žádost a připojené podklady a vyhodnotit, zda lze podle nich stavbu provést.

35. Stavební úřad přezkoumá zejména existenci a způsobilost stavební dokumentace ve smyslu § 111 odst. 1 písm. a) a b). Jelikož v posuzované věci nebyly vady takového charakteru, aby je bylo možné odstranit při podání žádosti, prvostupňovému správnímu orgánu nezbývalo, než řízení usnesením přerušit a žalobce vyzvat k doplnění žádosti. Usnesením byla stanovena více než čtyřměsíční lhůta (do 30. 3. 2020), po kterou se řízení přerušuje (výzva byla žalobci doručena dne 18. 11. 2019). Je zřejmé, že se jednalo o dobu nezbytně nutnou (§ 64 odst. 4 správního řádu) s ohledem na vady, kterými podání trpělo – absence projektové dokumentace. Tuto lhůtu soud hodnotí jako dostatečnou k tomu, aby žalobce v jejím průběhu mohl chybějící náležitosti doplnit, potažmo s dostatečným předstihem zjistit, že mu stanovená lhůta pro zajištění veškeré potřebné dokumentace nepostačuje. Byl–li žalobce, který byl dokonce zastoupen projektantem, přesvědčen, že ve stanovené lhůtě nebude schopen předložit veškeré obligatorní podklady žádosti, měl prvostupňový správní orgán včas požádat o prodloužení stanovené lhůty. Stavební úřad může na žádost stavebníka lhůtu prodloužit (§ 39 odst. 2 správního řádu), z povahy věci ovšem pouze za předpokladu, že sama žádost je podána před uplynutím původně stanovené lhůty. Na prodloužení lhůty není právní nárok. Nelze však vyloučit, že při existenci zcela výjimečných okolností může správní orgán ve svém dobrodiní za účelem naplnění zásad dobré správy akceptovat i opožděnou žádost. Takové okolnosti zde však nejsou.

36. Jak vyplývá ze správního spisu a podané žaloby, lhůta stanovená žalobci k doplnění obligatorních náležitostí žaloby uplynula dne 30. 3. 2020, žádost o prodloužení lhůty byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena až dne 8. 4. 2020, tedy více než týden po marném uplynutí stanovené lhůty. Dle § 66 odst. 1 písm. c) správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Procesní postup prvostupňového správního orgánu spočívající v zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu v situaci, kdy žalobce nedoplnil ve stanovené lhůtě podanou žádost o vymezené údaje a podklady, nikterak nezasáhl do žalobcových procesních práv. V projednávané věci byla důvodem pro zastavení řízení podstatná vada bránící dalšímu pokračování stavebního řízení, neboť žádost byla prakticky blanketní povahy a neobsahovala žádné podklady ve smyslu § 111 odst. 1 stavebního zákona.

37. Žalobce opožděnou žádost o prodloužení lhůty řádně neodůvodnil, když poukázal prakticky pouze na komplikace spojené s projednáním změny územního plánu obce Višňová a nouzový stav vyhlášený vládou ČR dne 12. 3. 2020; obdobně žalobce formuloval žalobní námitky. Jak bylo ověřeno ze správního spisu, ke dni vydání rozhodnutí nebyla změna územního plánu obce Višňová připravována ani projednávána. Co se týče případných komplikací při jednání se správními orgány v době nouzového stavu, ten byl, jak sám žalobce uvádí, vyhlášen až dne 12. 3. 2020, tedy prakticky těsně před koncem lhůty stanovené žalobci k doplnění podkladů žádosti. Tato okolnost nemohla významně ovlivnit žalobcovy možnosti při zajišťování potřebné dokumentace. Z uvedených důvodů není zřejmé, jaké důvody bránily tomu, aby si žalobce potřebné podklady žádosti opatřil, resp. z jakých konkrétních důvodů by mu lhůta měla být prodloužena až do dne 30. 9. 2020. Uvedl–li žalobce, že pro uvedené nebyl z kapacitních důvodů schopen požádat o prodloužení lhůty pro doložení podkladů, není vůbec zřejmé, o jaké kapacitní důvody se mělo ve vztahu k včasnosti takové žádosti jednat. Za této situace zde nebylo žádného spravedlivého důvodu, aby správní orgán prvního stupně opožděnou žádost o prodloužení lhůty k doplnění žádosti akceptoval.

38. Skutečnost, že žalobce požádal o prodloužení lhůty ještě před zastavením řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby, není podstatná. Zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu tedy přichází v úvahu v případě, kdy žadatel nedoplní žádost o vydání stavebního povolení v rozsahu požadovaném stavebním úřadem a žádost tak neobsahuje všechny podklady pro rozhodnutí (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č. j. 57 A 52/2013 –74), jak tomu bylo v posuzované věci.

39. Nebyl zde ani důvod ke stanovení nové lhůty, jak žalobce uvádí v podané žalobce. Žalobce nesplnil uloženou povinnost doplnit svoji žádost tak, proto správní orgán prvního postupoval tak, jak soud vyložil shora.

40. Soud nehodnotil jako důvodnou ani námitku vytýkající prvostupňovému správnímu orgánu, že před rozhodnutím o žádosti neprovedl obligatorní obhlídku místa. V § 129 odst. 2 stavebního zákona se mj. uvádí, že v řízení „o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné“. Označené ustanovení stanovuje stavebnímu úřadu v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby výslovně povinnost provést ohledání na místě. Tato povinnost ovšem připadá do úvahy až v okamžiku, kdy má stavební úřad k dispozici veškerou projektovou dokumentaci související s podanou žádostí, aby ji mohl při ohledání na místě porovnat se skutečným stavem stavby a případně odstranit vzniklé pochybnosti. V situaci, kdy žalobce žádnou dokumentaci k žádosti ani ve stanovené lhůtě nedoložil, by bylo plnění této povinnosti zcela nadbytečné a nedůvodné.

IV. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.