51 A 20/2022– 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Hromkem, LL.M. sídlem K Brusce 124/6, Praha 6 – Hradčany proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích sídlem Lidická tř. 124/11, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2022, č. j. ZKI CB–O–24/540/2022–4, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. st. XA (jehož součástí je stavba č. p. XA, rodinný dům) a pozemku p. č. XA v k. ú. XA (všechny uváděné parcely jsou v tomto k. ú.). Dne 21. 4. 2022 obdržel Katastrální úřad pro Jihočeský kraj (správní orgán I. stupně) žádost vlastníků sousedního pozemku p. č. XB manželů P. o prověření a opravu zákresu v katastrální mapě, kteří uvedli, že při digitalizaci mapy nebyl pravděpodobně využit geometrický plán č. zak. XA z roku 1997 a poukázali na vzdálenosti některých bodů – vzdálenost mezi body č. 1 a č. 2 je v geometrickém plánu i v terénu 38,58 m, v katastrální mapě 42,95 m – viz výřez nákresu v bodě 37 níže.

2. Dne 13. 6. 2022 oznámil katastrální úřad provedení opravy chybných údajů katastru nemovitostí, a to následovně: „1. V grafickém počítačovém souboru (mapě) byl opraven zákres mezi: – stavební parcelou číslo XA a pozemkovou parcelou číslo XA zapsaných na listu vlastnictví (dále jen „LV“) číslo XA (B. J.) – pozemkovou parcelou číslo XC zapsanou na LV XB (S. K. a S. E.) – pozemkovými parcelami číslo XD a XE zapsanými na LV XC (L. J.) – pozemkovou parcelou číslo XB zapsanou na LV XD (P. M. , P. M. )

2. V souboru popisných informací došlo ke změně výměry u pozemkové parcely číslo XA z výměry 997 m2 na výměru 808 m2 a u pozemkové parcely číslo XB z výměry 1234 m2 na výměru 1334 m2. U ostatních parcel ke změně výměry nedošlo.“ 3. Tato oprava se v rámci katastrální mapy projevila následovně: Katastrální mapa, ortofoto před opravou[OBRÁZEK][OBRÁZEK]po opravě[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Zdroj: spisový materiál 4. Žalobkyně dne 13. 6. 2022 vyjádřila s touto opravou nesouhlas, neboť ztratila přístup ke svým pozemkům. Přístup žalobkyně k pozemku p. č. st. byl dle příslušné kupní smlouvy ze dne 10. 8. 2018 zajištěn přes pozemky p. č. XF, XG, XH, XI, XJ a XK (k čemuž katastrální úřad v následně vydaném rozhodnutí popisuje, že přístup nebyl zajištěn až k samotným pozemkům žalobkyně).

5. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 31. 8. 2022 nesouhlasu žalobkyně nevyhověl a rozhodl, že hranice stavební parcely č. XA a pozemkových parcel č. XC, XD, XE, XA a XB zůstává beze změn.

6. Žalovaný poté shora uvedeným rozhodnutím postupem dle § 90 odst. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. Žalovaný dospěl na základě porovnání oměrné vzdálenosti mezi danými souřadnicemi s oměrnými hodnotami v záznamech podrobného měření změn (dále jen „ZPMZ“) k závěru, že porovnávané rozměry parcely č. st. XA odpovídají, přičemž zákres této parcely je v katastrální mapě digitalizované zobrazen chybně. O chybném zákresu parcely svědčí dle žalovaného již zjištění učiněná v roce 1997 v rámci tvorby geometrického plánu č. XA a č. XB a též elaborát obnovy katastrálního území přepracováním z roku 2013. Z těchto důvodů došlo k opravě chybných údajů katastru nemovitostí v souladu s § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, a § 44 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.

II. Shrnutí žaloby

7. Žalobou ze dne 19. 12. 2022 navrhuje žalobkyně, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ev. aby zrušil i rozhodnutí katastrálního úřadu.

8. Žalobkyně na prvním místě namítá zásah do svého vlastnického práva, neboť provedenou opravou ji bylo odejmuto vlastnické právo k prostoru před stodolou na pozemku p. č. st. XA tak, jak zakresluje. Zákres údajného odejmutí vlastnického práva [OBRÁZEK] Zdroj: žaloba 9. Katastrální úřad posunul evidovanou plochu stavební parcely č. XA jihozápadním směrem a „uvolněné“ místo zcela bez jakékoli opory, bezdůvodně, protiprávně, přičlenil k pozemku p. č. XB. Pozemek žalobkyně byl vymezen hranicí mezi ním a pozemky p. č. XL, XC, XB a XA, po provedení opravy je hranice vymezena pozemky p. č. XB, XA, XD a XE. Katastrální úřad proto nepřípustně změnil hranici vlastnického práva (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 17/2011–371).

10. K tomu dále v žalobě poukazuje na komentářovou literaturu a judikaturu Nejvyššího správního soudu (část V. žaloby).

11. Žalobkyně dle svého názoru neoprávněně pozbyla vlastnické právo k 189 m2 pozemku. Žalobkyně nabyla dané pozemky do vlastnictví v roce 2018 s důvěrou ve stav zápisu v katastru nemovitostí. Měla zajištěný přístup ke svým pozemkům přes pozemek p. č. XF a další. Správním orgánům nepříslušelo posuzovat, zda měla žalobkyně dostatečně zajištěný přístup ke svým pozemkům, přičemž po provedení opravy byla odříznuta od pozemku p. č. XF přes který měla žalobkyně přístup zajištěn vklíněním pozemku p. č. XB. Oprava chyby katastrálního operátu by neměla mít dle žalobkyně nikdy za následek zásah do práv dotčených vlastníků.

12. Žalobkyně má za to, že mezi ní a manželi P. existuje faktický spor o průběh hranice mezi pozemkem p. č. st. XA a pozemkem p. č. XB, z tohoto důvodu s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 98/2019–47 a ze dne 19. 2. 2021, č. j. 3 As 98/2019–47, dospívá k závěru, že katastrální úřad nemohl danou opravu provést, neboť oprava může být provedena pouze tehdy, není–li zde sporu o průběh hranice a panuje–li mezi vlastníky sousedních pozemků shoda na průběhu hranic a na tom, že zákres hranic je zřejmým omylem. V opačném případě je nutno obrátit se na civilní soud.

13. Zároveň má žalobkyně za to, že správní orgány postupovaly v rozporu s § 44 odst. 3 písm. a) a b) katastrální vyhlášky, neboť neměly k dispozici písemné prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna.

14. Současně žalobkyně namítá, že v tomto případě by se nemohlo jednat o opravu chyby vzniklou zřejmým omylem, přičemž ani z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, v čem zřejmost, naprostá evidentnost, takového omylu spočívá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 As 307/2016–38). Samo odůvodnění vlastního omylu je přitom skutkově velice složité, k čemuž žalobkyně cituje vybrané části napadeného rozhodnutí, se závěrem, že jelikož bylo nutné podrobné zkoumání, nemůže se jednat o zřejmý omyl [§ 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona; dále srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 307/2016]. Z rozhodnutí katastrálního úřadu přitom dle žalobkyně ani neplyne, že by se jednalo o chybu dle § 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, neboť nebylo postupováno podle § 44 odst. 3 písm. b) katastrální vyhlášky.

15. Dále žalobkyně brojí proti vypořádání odvolacích námitek, jenž považuje za nepřehledné a nesrozumitelné. Žalobkyni není zřejmé, proč nebylo jejímu odvolání vyhověno, když i judikatura citovaná žalovaným potvrzuje uplatněné odvolací důvody. Dále žalobkyně uvádí, že nenavrhovala, aby katastrální úřad provedl opravu chybných údajů katastru nemovitostí, ale aby bylo rozhodnutí katastrálního úřadu zrušeno nebo změněno tak, aby byl obnoven stav před opravou.

16. Následně žalobkyně napadá způsob provedené opravy, neboť i kdyby byl její pozemek evidován chybně, nemohly správní orgány svévolně přičlenit žalobkyní vyznačený mnohoúhelník k pozemku p. č. XB (proč ne k jinému?), případně proč nedošlo k protažení pozemku p. č. st. XA jihozápadním směrem při zachování severní hranice – zvětšení jeho výměry na úkor pozemku p. č. XA ve vlastnictví žalobkyně. Opravu nelze odůvodnit posunutím zobrazení domu vůči stodole, neboť soutisk katastrální mapy a ortofoto mapy není závazným údajem. Ani po provedené opravě není celý pozemek p. č. st. XA evidován po budovu stáje a rodinného domu a jeho nemalá část je tvořena nezastavěnou půdou, která slouží jako zahrada.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobkyně

17. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2023 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

18. Katastrální úřad postupem dle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky opravil na základě původních výsledků zeměměřičských činností (č. –65, –53, –47) chybný zákres průběhu hranice mezi p. č. st. XA a p. č. XA na straně jedné a p. č. XB na straně druhé. 19. „Opravou byl dán do souladu tvar a rozměr p. č. st. XA dle původních zeměměřičských činností (ZPMZ č. –65, –53, –47), posun p. č. st. XA je v souladu s nově vyznačenou hranicí v GP č. 57–/97 a podpořena měřenou vzdáleností 43,08 m (uvedena v ZPMZ č. 57) mezi jihovýchodním rohem stodoly na p. č. st XA a severovýchodním rohem hlavní budovy na p. č. st. XB, která koresponduje se vzdáleností 43,04 m vypočtenou ze souřadnic podrobných lomových bodů platné katastrální mapy digitalizovaní (dále jen „KMD“) po provedené opravě.“ K tomu žalovaný popisuje další kontrolní míru měřenou na sever od parcely č. st. XA dle ZPMZ č. –84. Rovněž popisuje, že na chybný zákres upozorňovalo i ZPMZ č. 59.

20. Žalobkyní vyznačený mnohoúhelník nebyl dle žalovaného nikdy součástí p. č. st. XA, neboť zde se nikdy nenacházely budovy z této parcely. Hranice zde byly vždy dány stavbou.

21. Jelikož katastrální úřad nemanipuluje s pozemkem, ale se zobrazením parcel v mapě, nedošlo k narušení skutečného užívání; žalobkyně neměla nikdy důvod si myslet, že část před stavbou je v jejím vlastnictví, neboť vlastnická hranice byla vždy po stavbu. Při zřizování věcného břemene se vycházelo z nesprávného zobrazení parcely p. č. st. XA, nikoli ze skutečného stavu, neboť dle slovního vymezení věcné břemeno nikdy nedosahovalo stavby, ale jen označeného mnohoúhelníku. Pokud by bylo věcné břemeno vymezeno geometrickým plánem, pak by i po opravě chyby nadále sahalo až k parcele p. č. st. XA.

22. Žalovaný má dále za to, že nesouhlas s provedenou opravou neznamená, že hranice je evidována jako sporná. Žalovaný ani neřešil situaci ohledně uváděného sporu o průběh hranice. Takový spor nemůže být řešen v rámci opravy chyby. Oprava neřeší, kdo je vlastníkem, ale pouze otázku, jak budou hranice parcely zobrazeny v katastrální mapě.

23. Žalovaný si je dále vědom, že došlo ke změně západní hranice parcely č. st. XA s parcelami. č. XE, XD a XM. Tato hranice však nebyla předmětem žádosti o opravu chyby a proto se jí katastrální úřad v tomto řízení nezabýval, přičemž s ohledem na nedostatek podkladů nelze ani říci, zda lze tuto hranici opravit v režimu opravy chyby. To bude katastrálním úřadem dále šetřeno.

24. Žalobkyně ve své replice ze dne 7. 3. 2023 rozporuje jednotlivé odstavce vyjádření žalovaného. Upozorňuje, že skutečná poloha budovy neodpovídá hranici parcele č. st. XA. Jelikož pozemek je vymezen svými hranicemi, byla část pozemku před stavbou ve vlastnictví žalobkyně. Již skutečnost, že břemeno chůze a jízdy končilo na parcele p. č. XF svědčí dle žalobkyně dobré víře ve vlastnictví dané části pozemku. Žalobkyně má za to, že uvádí–li sám žalovaný, že došlo ke změně západní hranice parcel, neměla být oprava provedena.

IV. Posouzení věci krajským soudem

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

26. Žaloba není důvodná.

27. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou žalobkyně týkající se nepřesvědčivosti odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně namítá, že část reagující na odvolací námitky (str. 7 a násl.) je nepřehledná, nesrozumitelná. Žalovaný zde vyložil příslušnou právní úpravu a rozhodnou judikaturu správních soudů. Přesvědčení žalobkyně, že žalovaný zde argumentuje, jakoby ona sama navrhovala provedení opravy chyby údajů není ničím podložené. Nepřehlednost či nesrozumitelnost této části odůvodnění krajský soud neshledal. Není ani pravda, že by žalovaný rozhodl v rozporu s jím uváděnou judikaturou, neboť v předcházejících částech odůvodnění popsal, v čem spočívají chybné údaje katastru vzniklé zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a podobu opravy a její důvody.

28. Ani námitky spjaté s žalobkyní tvrzeným zásahem do jejího vlastnického práva nejsou důvodné, stejně tak nejsou důvodné ani námitky porušení § 36 odst. 1 katastrálního zákona a § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky.

29. Katastrálnímu úřadu ani žalovanému nepřísluší v případě opravy chyb v katastrálním operátu rozhodovat o tom, zda konkrétní osobě svědčí právo či nikoli, či zda nějaké právo je či není. Tyto závěry, ze kterých žalobkyně rovněž vychází, plynou i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu shrnuté např. v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 317/2016 – 39 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z www.nssoud.cz), ve kterém se uvádí, že „řízením o opravě chyb v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 – 134…“). Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 – 65, publ. pod č. 2969/2014 Sb. NSS, či ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 As 161/2016 – 52). Z právní věty k rozsudku uvedeného soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012 – 32, č. 2902/2013 Sb. NSS, se podává, že „řízení o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji.“ (závěry správních soudů vztahující se k přecházející právní úpravě jsou s plně přenositelné i na aktuální právní úpravu).

30. Podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného (zde manželů P.) nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Toto ustanovení je dále konkretizováno v § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky, dle kterého platí, že chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.

31. Pozemkem je ve smyslu § 2 písm. a) část zemského povrchu oddělená od sousedních částí určitou hranicí. Parcelou je poté dle písm. b) pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Tzn. „[p]arcelou je podle § 2 písm. b) KatZ pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Z uvedeného je zřejmé, že pozemek a parcela není synonymum, mezi pojmem „pozemek“ a „parcela“ je rozdíl a je nutné mezi nimi rozlišovat. Zatímco pozemek je hmotná věc v podobě části zemského povrhu (3D), parcela je obraz pozemku v katastrální mapě pro evidenční účely (2D). (ŠUSTROVÁ, Daniela. a) Pozemky. In: ŠUSTROVÁ, Daniela. Katastr nemovitostí z hlediska praxe a judikatury. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 17.). Předmětem evidence katastru nemovitostí nejsou pozemky samotné, ale parcely. Tento rozdíl žalobkyně ve své žalobě pomíjí.

32. Katastrální úřad a žalovaný podrobně popsali, v čem spatřují rozpor mezi evidovaným stavem a stavem plynoucím z podkladů, které mají k dispozici. Tento rozpor, zjevná chyba, spočívá v nesouladu oměrných měr, v jejichž výsledku se parcela žalobkyně nachází v katastrální mapě na jiném místě, než na kterém byla doposud zakreslena. Tyto skutečnosti jsou podrobně popsány jak v oznámení o opravě chybných údajů katastru nemovitostí ze dne 13. 6. 2022, tak v rozhodnutí katastrálního úřadu na straně 2 a 3. Sám žalovaný pak na straně 3 a násl. svého rozhodnutí popisuje historický vývoj evidence včetně jednotlivých zásadních listin vztahujících se k řešené parcele. Na straně 5 v odstavci 2 poté popisuje první zjištění z let 1997 o rozdílech mezi oměrnými mírami měřenými přímo v terénu a zjištěnými ze zákresu parcel v katastrální mapě se závěrem, že tato zjištění měla již tehdy vést k prověření věci a opravení nesprávného provedení zákresu.

33. Žalobkyně proti těmto konkrétním zjištěním z podkladových listin nic neuvádí. Vysvětlení zjištěné chyby žalobkyně ve své žalobě cituje, krajský soud proto nepovažuje za nezbytné tyto pasáže rovněž citovat, avšak uvádí pouze to, že se jedná o skutkově složitou věc a nelze proto mít za to, že by se jednalo o zřejmý omyl ve smyslu zákona. S tímto názorem se krajský soud neztotožňuje. Subjektivní závěr žalobkyně o složitosti věci není důvodem, pro které by se nemohlo jednat o „zřejmý omyl“.

34. Nejvyšší správní soud se opakovaně zabýval i vymezením pojmu „zřejmý omyl“ ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona (respektive dřívější úpravy v § 8 zákona č. 344/1992 Sb.). Tento neurčitý pojem je „třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. ledna 2008, č. j. 1 As 40/2007 – 103). V rozsudku ze dne 13. března 2013 č. j. 7 As 187/2012 – 31 Nejvyšší správní soud doplnil, že takový omyl musí být „zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný.“ Jak Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku uzavřel, „za chybný údaj katastru, vzniklý zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, lze označit takový údaj, který je v rozporu s listinou, která byla podkladem pro jeho zápis“ (bod 14 rozsudku ze dne 11. 1. 2024, č. j. 7 As 273/2022–21).

35. Žalobkyně co do otázky „zřejmého omylu“ poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 As 307/2016–38, nicméně správní orgány postupovaly v souladu s tímto rozsudkem. Tento rozsudek přitom cituje jinou přiléhavou judikaturu a v bodě 18 uvádí: „V jednom ze svých rozhodnutí NSS k pojmu zřejmý omyl uvedl, že „§ 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona [pozn.: § 36 odst. 1 písm. a) současného katastrálního zákona] je nutno vykládat v tom smyslu, že se jedná o zřejmý omyl, kdy při zobrazení hranic pozemků v katastrální mapě dojde k tomu, že zakreslení v katastrální mapě není ve shodě s podklady pro zakreslení hranice. Katastrální úřad proto při posuzování toho, zda jsou zobrazení ve shodě s podklady, posuzuje pouze to, zda je takové zobrazení ve shodě s vlastnickými právy do té míry, že posuzuje zakreslení hranic v katastrální mapě s ohledem na obsah listin, které má k dispozici (…)“ (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 7 As 71/2008–48).“ (důraz doplněn). Obdobná situace nastala i v této věci, když zakreslení hranic v katastrální mapě neodpovídalo podkladům pro jejich zakreslení tak, jak správní orgány ve svých rozhodnutích popisují.

36. Správní orgány na uvedených místech popsaly, v čem tento zřejmý omyl spočívá a jak zjistily nesprávnost evidovaného stavu. Namítá–li žalobkyně v tomto směru pouze složitost vysvětlení, neshledává krajský soud v tomto směru v postupu správních orgánů žádných vad. Postup správních orgánů odpovídá jak katastrálnímu zákonu, tak katastrální vyhlášce.

37. Provedená oprava nemá vliv na rozsah a podobu vlastnického práva žalobkyně, neboť žalobkyně dle podkladových listin nikdy nebyla vlastníkem namítaného pozemku, jenž vyznačuje ve své žalobě černým mnohoúhelníkem. Její subjektivní představa v tomto směru není podstatná. Podstatné v tomto případě není ani to, že žalobkyně měla být v dobré víře v co se vlastnické hranice jejího pozemku týče. Samotná argumentace žalobkyně není podložena žádnými listinami a opírá se pouze o původní podobu zákresu dané parcely v katastrální mapě. Nerozporuje–li žalobkyně listiny, z nichž správní orgány vycházejí a z nich plynoucí závěry o nesprávném zakreslení dané parcely, pak nelze přisvědčit subjektivnímu přesvědčení žalobkyně o správnosti původního zákresu. V replice žalobkyně namítá, že není pravda, že by v případě dané parcely byla vlastnická hranice vždy po stavbu, že se zde nachází i zahrada. Tak tomu ale historicky nebylo, jak plyne i z přiloženého zákresu u ZPMZ –57 z roku 1997, spolu s chalupou a stodolou (stáj?) je zde zakreslen i zbytek staré stodoly (viz „roh staré stodoly“, „zdivo stodoly“). Srov. i historické zákresy ZPMZ –65, –53, –47, –84. V ZPMZ –57 rovněž viz i vzdálenost mezi rohem staré stodoly a zabetonované trubky: 38,58 m oměrná, a 38,64 m výpočet versus 45,8 m dle katastrální mapy (na což upozornili manželé P. ve svém podání), stejně tak viz i jiné zachycené rozdíly v délkách. Záznam podrobného měření změn –57 z roku 1997 – výřez zákresu [OBRÁZEK] Zdroj: správní spis, červené zvýraznění doplněno 38. Sama podoba/způsob opravy přitom musí odpovídat podkladovým listinám, a proto nelze přisvědčit osobním úvahám žalobkyně o tom, jak mohla být oprava provedena jinak.

39. Nerozhodná je v tomto řízení i změna západní hranice parcely č. st. XA s parcelami č. XE, XD a XM, neboť tím, že došlo k jinému prostorovému umístění parcely v katastrální mapě tak, aby její umístění odpovídalo založeným listinám, nedošlo ke změně vlastnického práva žalobkyně. Sama žalobkyně přitom není povolána k ochraně práv vlastníků okolních pozemků.

40. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám žalobkyně týkající se případného sporu o skutečný průběh hranic, neboť jakkoli může mít žalobkyně představu o jiném průběhu vlastnické hranice, v řízení před správními orgány nebyla otázka průběhu vlastnického práva žalobkyně řešena, neboť se jednalo „pouze“ o opravu chyby katastrálního operátu tak, jak ji správní orgány popsaly. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2021, č. j. 3 As 98/2019–47, který však řešil zcela odlišnou situaci, ve které se žalobce domáhal „aby byly hranice pozemků zakresleny odlišně (podle kamenných mezníků umístěných v terénu), než jak vyplývá z podkladů, z nichž katastrální úřad vycházel při obnově katastrálního operátu. Primárně se tak domáhá zjištění skutečného průběhu hranic v terénu, o který mezi ním a osobami zúčastněnými na řízení zjevně panuje spor.“ Jak Nejvyšší správní soud dále zopakoval, „[t]akový spor však cestou opravy chyb v katastrálním operátu řešit nelze. Rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu má pouze evidenční účinky a nelze jím řešit otázky právních vztahů k nemovitostem. Katastrální úřady nejsou oprávněny rozhodovat spory vlastníků o průběh hranic mezi jejich pozemky. Současně takový spor není oprávněn rozhodnout ani správní soud, který rozhodnutí katastrálního úřadu přezkoumává. Takový spor mohou řešit výlučně soudy rozhodující v občanském soudním řízení, neboť rozhodnutí o průběhu vlastnické hranice je rozhodováním o vlastnickém právu. Konkrétně krajský soud žalobce odkázal na možnost podání návrhu podle § 1028 občanského zákoníku [žaloby o určení hranice pozemků, je–li hranice mezi nimi neznatelná nebo pochybná – pozn. NSS].“ (důraz doplněn).

41. Správní orgány nepostupovaly ani v rozporu s § 44 odst. 3 písm. a) a b) katastrální vyhlášky, neboť v tomto případě byla oprava geometrického a polohového určení provedena postupem dle odst. 2 téhož ustanovení.

42. Otázka věcného břemene chůze a jízdy a toho, kde toto věcné břemeno končí apod. s projednávanou věcí přímo nesouvisí, proto není nutné, aby se jí krajský soud zabýval.

43. Žalobkyně v rámci žaloby navrhla vést dokazování mj. různými katastrálními mapami, v rámci repliky výpisem z katastru nemovitostí. Skutkový stav je však v tomto směru dostatečně zřejmý ze správního spisu, proto soud k takovému dokazování pro nadbytečnost nepřistoupil.

V. Závěr a náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobkyně IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení