51 A 20/2024– 95

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: M. M. bytem zastoupen advokátem Mgr. Martinem Kukrálem sídlem Tylova 382/2, Písek proti žalovanému: Městský úřad Protivín sídlem Masarykovo náměstí 128, Protivín zastoupen advokátem Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M. sídlem Masarykovo nám. 19, Protivín o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v tom, že žalobci nebylo dne 15. 5. 2024 umožněno nahlížet do zápisů ze schůzí rady města Protivín konaných dne 26. 4. 2024 a 4. 4. 2024, byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů částku ve výši 31 833 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobce, člen zastupitelstva města Protivín, se dne 15. května 2024 dostavil na úřad města, aby nahlédl do zápisů z jednání rady města konaných dne 26. 4. 2024 a 4. 4. 2024. Přestože měl dle § 101 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) právo nahlédnout do zápisů, úřad mu toto právo neumožnil s odůvodněním, že odpovědná pracovnice nebyla přítomna. To žalobce považuje za nezákonný zásah, neboť právo nahlédnout do zápisů má být dle zákona umožněno okamžitě během úředních hodin, bez ohledu na přítomnost konkrétního zaměstnance. Organizace práce je dle žalobce věcí úřadu, a pokud není přítomen daný pracovník, měl být pověřen někdo jiný, kdo by žádost vyřídil.

2. Žalobce popisuje, že již v minulosti se domohl soudní ochrany ve skutkově obdobné věci, kdy zdejší soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 51 A 31/2023–44, deklaroval nezákonnost obdobného zásahu úřadu. Navzdory tomuto rozsudku došlo k opakování nezákonného jednání.

3. Z těchto důvodů žalobce podanou žalobou ze dne 10. 6. 2024 navrhuje, aby krajský soud určil, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v tom, že žalobci nebylo dne 15. 5. 2024 umožněno nahlížet do zápisů ze schůzí rady města Protivín konaných dne 26. 4. 2024 a 4. 4. 2024 byl nezákonný.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce

4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 6. 2024 navrhl podanou žalobu zamítnout. Nejedná se o nezákonný zásah, žalovaný má za to, že nepochybil. I pokud by k pochybení došlo, takový zásah by nedosahoval potřebné intenzity, aby představoval reálný dopad do práv žalobce tak, jak požaduje § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

5. Žalobci mělo být sděleno, že požadovaný zápis bude dostupný ihned po návratu sekretářky, která plnila jiné povinnosti spojené s volbami do Evropského parlamentu a zasedáním rady města za 1,5 hodiny. Zápisy byly nakonec žalobci poskytnuty o něco později, ale stále s dostatečným předstihem před jednáním zastupitelstva, které se konalo až 26 dní poté.

6. Dle žalobce se Ústavní soud (konkrétní judikaturu neuvádí pozn. soudu) již v minulosti zabýval otázkou vyvážení možností správního orgánu a jeho součinnosti s občany, zejména při poskytování informací. Správní soudy dle žalobce zdůraznily zásady správního práva, včetně pravidel „elementární slušnosti a dobrých mravů“.

7. Žalobce ve své replice ze dne 9. 7. 2024 odmítá bagatelizaci ze strany žalovaného. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že absence jedné pracovnice sekretariátu by mohla ospravedlnit neumožnění nahlédnutí do zápisů z jednání rady; nejedná se o objektivní důvody, ale selhání organizace úřadu. Podle něj jde o záležitost vnitřní organizace práce úřadu, která nemá být na újmu jeho práv. Nesouhlasí ani s tím, že by mu mělo být sděleno, že mu bude zápis předložen ihned, jak se sekretářka vrátí. Žalobci mělo být sděleno, ať přijde jiný den.

III. Dosavadní průběh soudního řízení

8. Rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 51 A 20/2024–51, krajský soud deklaroval nezákonný zásah. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 4 As 283/2024–29 (dále jen „zrušující rozsudek“), rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud své rozhodnutí založil na tom, že žalovaný pochybil, jestliže v úřední hodiny neumožnil žalobci nahlédnout do zápisů z jednání rady města, přičemž důvody, pro které nebyla přítomna pracovnice, která by nahlédnutí zprostředkovala, považoval soud s ohledem na jednoduchost úkonu za nevýznamné.

9. Nejvyšší správní soud vyložil, že právní úprava nezakládá právo na okamžité nahlédnutí, kdykoli o to člen zastupitelstva na místě požádá. Obecní úřad je povinen nahlédnutí umožnit bez zbytečných průtahů. Ačkoliv by nahlížení mělo být zásadně umožněno v úředních hodinách, neumožnění nahlédnutí musí mít rozumný důvod, omluvitelný s ohledem na běžný chod věcí, například v důsledku aktuálního plnění jiných úkolů obecního úřadu nebo jeho personální kapacity. Úkolem krajského soudu je v tomto kontextu zabývat se důvody, pro které nebylo žalobci nahlížení umožněno, jak bylo na tuto situaci reagováno při současném zohlednění personálních možností žalovaného.

10. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 7. 7. 2025 po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu zdůraznil, že ve smyslu zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu mu nebylo umožněno nahlédnout do zápisů z jednání rady města bez rozumného důvodu. Sám žalovaný přitom v rámci řízení u zdejšího soudu vedeném pod sp. zn. 51 A 31/2023 uvedl, že tuto agendu bude vykonávat podatelna a její dvě úřednice. Starosta města přitom zakázal žalobci vstupovat do jeho kanceláře a sekretariátu, kde sídlí sekretářka mající poskytování na starost. Absence sekretářky nebyla nepředvídatelná nebo náhlá, nejednalo se o výjimečnou okolnost a samo předložení zápisů je jednoduchým úkonem.

IV. Průběh ústních jednání

11. Dne 16. 10. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání za účasti obou účastníků, kteří setrvali na svých dosavadních podáních.

12. Při jednání soud provedl jako důkaz dvě žalobcem předložené videonahrávky, které žalobce pořídil během svého neúspěšného požadavku na předložení zápisu z jednání rady města.

13. Krajský soud zamítl návrh na účastnický výslech žalobce a výslech dvou navržených úřednic, které jsou na videozáznamu zachyceny, zápis z jednání zastupitelstva, a to pro nadbytečnost, neboť o rozhodném skutkovém stavu dostatečně vypovídá samotný videozáznam pořízený žalobcem.

14. Dne 1. 10. 2025 proběhlo ve věci další jednání po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Po shrnutí stavu řízení soud pro připomenutí opětovně přehrál žalobcem předložené videonahrávky z daného nahlížení. Na záznamech jsou dvě úřednice, vedoucí správního oddělení a pracovnice matriky, která zaskakuje za pracovnici podatelny. Účastníci učinili nesporným, že daného dne od 15:00 hod. probíhalo jednání rady města, při kterém sekretářka, která má nahlížení do zápisů z jednání rady, pořizovala písemný záznam. Účastníci učinili rovněž nesporným, že žalobce se následně dostavil opětovně na úřad a nahlédnutí mu bylo umožněno. Rovněž bylo učiněno nesporným, že nahlížení probíhá obvykle tak, že žalobce se dostaví na podatelnu, sekretářka přinese požadované materiály a ty mu předloží.

15. Žalovaný k nepřítomnosti sekretářky zopakoval, že se jedná o malý úřad, sekretářka byla na jednání rady od 15:00 v místní škole, kde byla zapisovatelkou. Před jednáním rady probíhalo rovněž v místní škole školení k nadcházejícím volbám, jehož se rovněž účastnila. Rada byla operativně svolána do školy kvůli její rekonstrukci, proto nakonec volební školení a jednání rady proběhlo v budově školy, nikoli v budově městského úřadu.

16. Soud při jednání jako důkaz provedl k návrhu žalovaného zápis z jednání rady města č. 10 (konání rady a pozice sekretářky jakožto zapisovatelky).

17. K návrhu žalobce, jakož i z vlastního popudu soudu, byly jako důkaz dále provedeny výtisky webových stránek žalovaného – odbory úřadu, obsazení odborů, počty zaměstnanců (s důrazem na odbory na adrese Masarykovo náměstí 128, kam se žalobce dostavil). Z iniciativy soudu dále proveden důkaz vyjádřením žalovaného publikovaného na jeho webových stránkách ohledně daného nahlížení (nechť se žalobce dostaví „kdykoli jindy, třeba zítra ráno“).

18. Soud usnesením pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na dokazování videozáznamem ze schůze zastupitelstva (starší), dle kterého mají být zápisy z jednání rady k dispozici na podatelně, neboť rozhodné je, jakým způsobem bylo postupováno při řešeném nahlížení. Za nadbytečnou považoval soud i mapu zákresu trasy od městského úřadu ke škole, neboť není podstatné, kde přesně se jednání rady města konalo, důležitý je samotný průběh nahlížení a že se jej účastnila sekretářka. Z návrhů žalovaného soud zamítl návrh na doplnění dokazování civilní žalobou třetí osoby na ochranu osobnosti ve vztahu k žalobci, jakož i snímky facebookové komunikace, neboť civilní spory a animozita žalobce s některými členy zastupitelstva či jinými osobami není předmětem tohoto soudního řízení. Stejně tak soud zamítl doplnit dokazování zápisem z jednání zastupitelstva města k prokázání toho, že žalobce byl na další jednání zastupitelstva připraven, a to pro nadbytečnost, když je nesporné, že žalobce do požadovaného nahlédl. Žalovaný při druhém jednání již netrval na výslechu úřednic.

V. Posouzení věci krajským soudem

19. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s. dle kterého každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 87 odst. 1 věty poslední s. ř. s. vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době zásahu, jakož i závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

20. Žalobce se žalobou domáhá vyslovení nezákonnosti zásahu žalovaného, který má spočívat v tom, že mu žalovaný v rozporu s § 101 odst. 4 obecního zřízení neumožnil v úředních hodinách nahlížet do zápisů ze schůzí rady města Protivín. Je zřejmé, že takto vymezený zásah není rozhodnutím a že byl zaměřen přímo proti žalobci. Pro posouzení věci je rozhodné, zda byl uvedený zásah nezákonným a zda jím byl žalobce přímo zkrácen na svých právech.

21. Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku konkrétně vyložil, že dle § 101 odst. 4 zákona o obcích jsou členové zastupitelstva oprávněni nahlížet u obecního úřadu do zápisu ze schůze rady obce. Postačí, pokud se dostaví na obecní úřad, kde o to ústně požádá. „Obecní úřad by měl bez zbytečných průtahů zajistit, aby člen zastupitelstva mohl účinně uplatnit své právo nahlédnout do zápisu ze schůze rady obce, a podle možností mu vyjít vstříc (…) nahlédnutí by mu mělo být umožněno k tomu pověřenými pracovníky úřadu v jejich pracovní době. (…) Dostaví–li se člen zastupitelstva na obecní úřad mimo úřední hodiny, neznamená to, že by nahlédnout do požadovaných zápisů nemohl. Vystavuje se ale nejistotě, že mu s ohledem na konkrétní okolnosti nebude moci být vyhověno. V úředních hodinách by naopak mohl předpokládat, že nahlédnout nebude moci jen výjimečně. (…) Obecní úřad je podle § 101 odst. 4 obecního zřízení povinen umožnit členovi zastupitelstva obce nahlédnout do zápisu ze schůze rady obce bez zbytečných průtahů. V úředních hodinách by členovi zastupitelstva, který se dostaví na obecní úřad, mělo být nahlížení zásadně umožněno, nemusí tomu tak ale být vždy okamžitě…“ [22] …Přesný časový okamžik, kdy se tak stane, proto může být ovlivněn aktuálním plněním jiných úkolů obecního úřadu. Nelze ani vyloučit, že konkrétní okolnosti si s ohledem na personální kapacitu obecního úřadu vyžádají náhlou změnu pracovní doby nebo budou mít za následek, že žádný ze zaměstnanců nebude v danou dobu schopen nahlížení zajistit. Z hlediska práv dotčeného člena zastupitelstva je rozhodné, že neumožnění nahlížení musí mít rozumný důvod, který lze s ohledem na běžný chod věcí považovat za omluvitelný (např. náhlá práceneschopnost příslušného úředníka), a obecní úřad musí usilovat o to, aby nahlížení následně v co nejkratší možné době umožnil. Především by měl členovi zastupitelstva sdělit, kdy bude moci nahlížet, případně se s ním na vhodném termínu dohodnout, čímž zajistí, že nebude zkrácen na svých právech. O rozumný důvod ale nepůjde, bude–li neumožnění nahlížení projevem libovůle, natožpak záměrným či šikanózním omezováním práv člena zastupitelstva. Neumožní–li obecní úřad nahlédnout do zápisu ze schůze rady obce bez toho, aby byl dán některý z výše uvedených důvodů pro takovýto výjimečný postup, nezákonně tím zasáhne do práv člena zastupitelstva obce podle § 101 odst. 4 obecního zřízení.“ (důraz doplněn).

22. Na základě uvedeného ve spojení s argumentací žalovaného („malý úřad“) se krajský soud zabýval tím, zda žalovaný neumožnil nahlédnout z omluvitelného důvodu tak, jak vyložil Nejvyšší správní soud, či nikoli. Dospěl k závěru, že nikoli.

23. Žalobce se dle svého tvrzení, jakož i videozáznamů, dostavil daného dne v danou hodinu během úředních hodin k žalovanému, tj. do budovy městského úřadu na adrese Masarykovo náměstí 128. Zde požadoval předložení zápisů z jednání rady. Vedoucí správního oddělení, jakož i pracovnicí matriky mu bylo sděleno, že v daný okamžik se na úřadě nenachází sekretářka, která má poskytování zápisů z rady na starost, neboť je zapisovatelkou na jednání rady města. Žalobci bylo nabídnuto, aby se dostavil následující den.

24. Z obsahu webových stránek žalovaného soud v rámci dokazování zjistil, že na dané adrese městského úřadu sídlí Odbor správní (7 zaměstnanců; dle jmenovitých kontaktů 5 zaměstnanců), Odbor finanční (9 zaměstnanců), Odbor výstavby, dopravy a životního prostředí (5 zaměstnanců). Dále starosta, tajemník a místostarostka. Jak bylo popsáno výše, žalobce v daný okamžik jednal s vedoucí pracovnicí správního odboru a s pracovnicí matriky – obě organizačně Odbor správní; sekretářka je organizačně začleněna rovněž v Odboru správním. Dle přílohy zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, ve znění pozdějších předpisů, je žalovaný pověřeným obecním úřadem, jedná se o tzv. obec II. stupně. A priori se nejedná o městský úřad, u něhož by mohlo být bez dalšího uvažováno o takové personální nevybavenosti, pro kterou by i plnění základních a jednoduchých úkonů mohlo být problematické (oproti obcím I. typu s velmi malým počtem obyvatel). To ostatně ani žalovaný konkrétním způsobem netvrdí a nedokládá, když pouze obecně uvádí, že se jedná o poměrně malý obecní úřad.

25. Jelikož se žalobce dostavil k žalovanému v běžný úřední den, během úředních hodin a obvyklým způsobem (jako jindy) požadoval umožnění nahlížení do zápisů z jednání rady města, zabýval se krajský soud tím, „neumožnění nahlížení (mělo) rozumný důvod, který lze s ohledem na běžný chod věci považovat za omluvitelný (např. náhlá práceneschopnost příslušného úředníka)“ (bod 22 zrušujícího rozsudku). Žádný takový omluvitelný důvod krajský soud neshledal.

26. Z dokazování plyne, že pověřená pracovnice, sekretářka starosty, se od 15:00 hod. účastnila zasedání rady (shodná tvrzení účastníků, zápis z jednání rady). Zasedání rady nelze považovat za mimořádnou či neočekávanou událost. Dle samotného zápisu se jednalo o 10. pravidelnou schůzi rady města (dne 15. 5. 2024, tj. cca průměrně 2 pravidelná zasedání rady měsíčně). Pravidelné zasedání rady je běžnou součástí chodu věcí. Žalovaný sice při druhém jednání uvedl, že zasedání rady bývají operativní, nyní bylo operativně přesunuto do školy, stejně jako se zde konalo školení členů volebních komisí tak, aby paní sekretářka vše stihla. Z toho však neplyne, že jednání rady daného dne by bylo jakkoli mimořádné, svolané na poslední chvíli tak, aby nebylo možné s ohledem na jinak dostačující personální možnosti žalovaného zajistit nahlížení do zápisu z jednání rady. Samotné umožnění nahlížení do zápisu z jednání rady je administrativně velmi jednoduchý úkon, který nevyžaduje jakoukoli kvalifikaci či odbornost. Polemizuje–li žalobce, že sekretářka mohla být na radě kontaktována, otázkou klíče k její kanceláři, pak nelze mít rozumně za to, že jediný klíč v rámci takovéhoto městského úřadu by od kanceláře sekretariátu měla jen a pouze sekretářka či starosta a pokud snad ano, zaznívá–li od daných úřednic na přehrávaném videozáznamu, že nemají navzájem klíče od svých kanceláří, na výsledném posouzení to může pouze pramálo změnit. Je věcí žalovaného, jakým způsobem za běžné situace zajistí plnění svých zákonných povinností.

27. Krajský soud dospěl k závěru, že bylo v možnostech žalovaného zabezpečit možnost nahlížení do zápisů z jednání rady i v době nepřítomnosti pověřené pracovnice – sekretářky. Její nedostupnost v daný okamžik byla dána plněním pracovních povinností v jiné budově, nejednalo se pouze o krátkou nepřítomnost v řádu minut a současně z ničeho neplyne, že žalobci by bylo sdělováno kdy a zda se sekretářka v daný den vrátí. Tvrzení žalovaného v tomto směru na str. 2 vyjádření ze dne 27. 6. 2024 nebylo ničím potvrzeno, sám žalobce jej rozporuje. Naopak dle vyjádření žalovaného ze dne 26. 9. 2025 (č. l. 92 soudního spisu), jakož i prohlášení na webových stránkách žalovaného, byl žalobce odkázán na následující pracovní den.

28. Krajský soud shrnuje, že samotná nepřítomnost pověřené pracovnice – sekretářky nebyla náhlá, jakkoli výjimečná, resp. něco takového nebylo zjištěno ani prokázáno. Veden závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu krajský soud neshledal, že by zde byly jakékoli okolnosti, které by zavdávaly rozumný a omluvitelný důvod pro to, aby žalobci nebylo výjimečně umožněno nahlédnout do požadovaného zápisu z jednání rady v úřední den, v úřední hodiny tak, jak mohl předpokládat. Z tohoto důvodu již není podstatné, že žalobci bylo sděleno, že se může dostavit k nahlížení další den, případně i jindy dle své potřeby tak, jak následně učinil.

29. K původním úvahám žalobce ohledně zásady de minimis non curat praetor krajský soud pouze odkazuje na bod 27 zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu.

VI. Závěr a náklady řízení

30. Krajský soud shledal žalobu důvodnou a deklaroval, že provedený zásah byl nezákonný (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

32. Za podanou žalobu uhradil žalobce soudní poplatek 2 000 Kč. O náhradě nákladů zastoupení žalobce uvážil krajský soud v souladu s § 7, § 9, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném v okamžik učinění úkonu, takto: – 5 x 3 100 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání, vyjádření ke kasační stížnosti; + 5 x 300 Kč paušální náhrada – 2 x 4 620 Kč – vyjádření po rozsudku NSS, účast na jednání; + 2 x 450 Kč paušální náhrada – cesta na první jednání – Písek – České Budějovice – náhrada za promeškaný čas – 4 x 100 Kč – cestovné – 844 Kč (104 km, 6,6 l/100 km, palivo 38,20 Kč, amortizace) – cesta na druhé jednání – Písek – České Budějovice – náhrada za promeškaný čas – 4 x 150 Kč – cestovné – 849 Kč (104 km, 6,6 l/100 km, palivo 35,80 Kč, amortizace) tj. 27 433 Kč bez DPH (zástupce neprokázal, že by byl plátcem DPH) za jednotlivé úkony + 2 400 Kč paušální náhrady; tedy 29 833 Kč.

33. Celkovou částku 31 833 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobci v přiměřené lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce III. Dosavadní průběh soudního řízení IV. Průběh ústních jednání V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení