51 A 23/2021–30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: Horsecity, s. r. o., IČO 02884780 sídlem Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5 zastoupena advokátem JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem společníkem Advokátní kanceláře Hrinko, s. r. o., sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha 3 proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 2. 2021, č. j. ČOI 20886/21/O100/2000/Krč/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 7. 4. 2021 žalobkyně brojí proti shora uvedenému rozhodnutí žalované, kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto její odvolání a prvostupňové správní rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Prvostupňovým správním rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorát Jihočeský a Vysočina, ze dne 18. 12. 2020, byla žalobkyně uznána vinnou z porušení právních povinností, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) nevydala spotřebiteli písemné potvrzení se všemi náležitostmi, a to k reklamaci pobytu v Hotelu CITY na adrese Alšovo nám. 35/1 v Písku ve dnech 2. 8. 2018 – 4. 8. 2018 uplatněnou dne 15. 8. 2018, čímž spáchala přestupek podle § 24 odst. 7 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele. Dále byla žalobkyně uznána vinnou z porušení právních povinností, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele reklamaci pobytu v Hotelu CITY, Alšovo nám. 35/1 v Písku ve dnech 2. 8. 2018 – 4. 8. 2018 uplatněnou spotřebitelem dne 15. 8. 2018 nevyřídila do 30 dnů ode dne jejího uplatnění, tj. k termínu do 14. 9. 2018, ačkoli nebyla se spotřebitelem dohodnuta delší doba pro vyřízení reklamace, čímž spáchala přestupek dle § 24 odst. 7 písm. x) zákona o ochraně spotřebitele. Za toto jednání jí byla uložena pokuta podle § 24 odst. 17 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 46 odst. 1 a § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), úhrnná pokuta ve výši 20 000 Kč. Dále byla žalobkyni stanovena povinnost nahradit náklady řízení stanovené paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

3. V předcházejícím řízení zdejší soud rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2019, č. j. ČOI 117002/19/O100, rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 50 A 85/2019–38, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť nebylo postaveno na jisto, kdy došlo k uplatnění reklamace a zda reklamace byla vyřízena v zákonem stanovené lhůtě či nikoliv.

4. Žalovaná v dalším řízení zrušila prvostupňové správní rozhodnutí a věc vrátila orgánu I. stupně k novému projednání. Obsah podané žaloby a vyjádření žalované 5. Žalobkyně namítá, že ke dni 15. 8. 2018 dle obchodního rejstříku sídlila na adrese Alšovo náměstí 35, Písek, společnost CITY Hotel s. r. o. mající dva jednatele, přičemž jedním z nich byla E. M., narozena dne XA. K danému dni měla na dané adrese sídlo i sama žalobkyně, mající jednoho jednatele, a to E. M., narozenou dne XB. Z tohoto důvodu nelze dle žalobkyně s jistotou tvrdit, že si na dané adrese danou zásilku převzala právě jednatelka žalobce. S odkazem na předcházející rozsudek zdejšího soudu má žalobkyně za to, že správní orgány rezignovaly na skutečné zjištění skutkového stavu, neboť k jejímu návrhu měla být druhá E. M. vyslechnuta. To však žalovaná neučinila.

6. Žalobkyně dále rozporuje pravost podpisu na potvrzení převzetí zásilky. Závěr žalovaného, že na potvrzení převzetí zásilky se jedná o podpis jednatelky žalobce, protože tento podpis je odlišný od staršího podpisu jednatelky CITY Hotel, který měl žalovaný k dispozici, je nesprávný a odporující logice, neboť podpis na potvrzení převzetí zásilky je zcela odlišný i od podpisu jednatelky žalobkyně, který měla žalovaná k dispozici.

7. Poslední žalobní námitkou brojí žalobkyně proti výši pokuty, kterou shledává nepřiměřenou. V důsledku pandemie koronaviru navrhovala žalobkyně žalované kooperaci ohledně zjištění zhoršené finanční situace, když její činnost jako hotelu byla v roce 2020 částečně utlumena a hotel byl otevřen pouze v omezeném režimu. To je ostatně obecně známo. Jestliže výše pokuty před pandemickou krizí činila 20 000 Kč, pak by tato pokuta měla být přiměřeně snížena s ohledem na pandemickou krizi. Žalobkyně poukazuje i na náklady právního zastoupení ve správním řízení, které jí šly k tíži, což hodnotí jako okolnost odůvodňující změnu výše pokuty.

8. Žalobkyně navrhuje, aby žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň žalobkyně žádá přiznání náhrady nákladů řízení. Pokud nebude tomuto návrhu vyhověno, žalobkyně navrhuje, aby vzhledem k pandemické situaci, délce trvání správního řízení a jejich vynaloženým nákladům soud od pokuty upustil dle § 65 odst. 3 s. ř. s.

9. Ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 5. 2021 navrhla žalovaná podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Jednotlivé žalobní body shledává žalovaná nedůvodnými a vznesené námitky hodnotí tak, jako ve svém rozhodnutí. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

11. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť s tímto postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas (§ 51 s. ř. s.).

12. Žaloba není důvodná.

13. Poté, co krajský soud předcházejícím rozsudkem zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení, zrušila žalované prvostupňové správní rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán dne 5. 10. 2020 vyzval Českou poštu přípisem k tomu, aby sdělila podrobnější informace jak, kdy a komu byla daná zásilka obsahující reklamaci vydána.

14. Česká pošta dne 8. 10. 2020 s ohledem na poštovní tajemství odmítla požadované informace sdělit. Česká pošta uvedla, že je nutné buď doložit zproštění povinnosti nositele poštovního tajemství od adresáta, nebo odesilatele zásilky, případně uvést, na základě jakého zvláštního předpisu je Česká pošta povinna požadované informace sdělit.

15. Následně správní orgán I. stupně obdržel zproštění povinnosti nositele poštovního tajemství od odesílatelky zásilky (spotřebitelky). Toto zproštění bylo poskytnuto České poště spolu s žádostí o sdělení toho, kdy a komu byla zásilka dodána. Česká pošta dne 15. 10. 2020 sdělila, že zásilka byla podána dne 8. 8. 2018, a vydána dne 15. 8. 2018 na poště 397 01 Písek 1, převzala jej adresátka paní E. M. Dne 21. 10. 2020 byla žalobkyně seznámena se svými právy dle § 36 odst. 1 správního řádu, včetně informací o nově obstaraných listin do správního spisu.

16. Dne 29. 10. 2020 prvostupňový správní orgán vyzval Českou poštu k doplnění podrobnější identifikace osoby, která měla zásilku převzít, neboť dne 21. 10. 2020 žalobkyně sdělila, že na adrese Alšovo náměstí 35 sídlily v předmětné době dvě společnosti, které mají jako jednatelky dvě různé E. M. Z tohoto důvodu měla žalobkyně za to, že nebylo postaveno na jisto, komu byla daná zásilka doručena. Žalobkyně dále uvedla, že se nachází v těžké ekonomické situaci z důvodu pandemie koronaviru a navrhuje, aby bylo upuštěno od uložení správního trestu, nebo aby byla pokuta mimořádně snížena. Ze stejného důvodu požádala žalobkyně i o prominutí nákladů řízení.

17. Dne 2. 11. 2020 Česká pošta sdělila, že ročník narození osoby neeviduje, čísla občanského průkazu přebírající osoby nemůže sdělit, neboť lze na vyžádání poskytnout orgánům činným v trestním řízení, soudům apod.

18. Přípisem ze dne 16. 11. 2020 prvostupňový správní orgán sdělil žalobkyni, že ve sbírce listin nejsou založeny aktuální účetní údaje, z tohoto důvodu má–li správní orgán přihlížet k těžké ekonomické situaci, je nutné tuto ekonomickou situaci doložit.

19. Dne 11. 11 2020 obdržel správní orgán I. stupně potvrzení o převzetí poštovní zásilky od České pošty, jedná se o potvrzení obdržené doručovatelkou od příjemce, adresáta dané poštovní zásilky, z potvrzení plyne, že zásilka byla vydána na přepážce č. 8 na poště Písek 1 dne 15. 8. 2018, k čemuž je uveden podpis adresáta paní M. Číslo průkazu totožnosti je začerněno.

20. Ve vyjádření dne 24. 11. 2020 setrvala žalobkyně na své námitce ohledně potvrzení převzetí zásilky, k prokázání zhoršené finanční situace poukázala na rozhodnutí ústředního inspektorátu v jiné věci, kde ústřední inspektorát uvedl, že na žalobkyni v průběhu roku 2020 negativně dopadla opatření ohledně pandemické situace, proto ukládaná sankce musí být přiměřená a žádost o prominutí a snížení náhrady nákladů řízení musí být rovněž posouzena. Přípisem ze dne 26. 11. 2020 prvostupňový správní orgán vyzval žalobkyni k doložení její ekonomické situace a seznámil ji s novými listinami, které byly založeny do správního spisu. Žalobkyně byla rovněž vyzvána, aby poskytla podepsaný souhlas E. M., jednatelky, ke zproštění České pošty jako nositele poštovního tajemství ve věci dané poštovní zásilky a aby doložila své tvrzení ohledně ekonomické situace společnosti. K tomu byla žalobkyni stanovena lhůta. Dne 26. 11. 2020 žalobkyně uvedla, že jako obviněná, právnická osoba, nemůže zprostit jinou fyzickou osobu poštovního tajemství. O takové jednání ji nemůže inspekce žádat. Navíc dle žalobkyně nebylo zřejmé, od které E. M. je nutné případné zproštění požadovat. Dle názoru žalobkyně by se zprostit poštovního tajemství měla jednatelka společnosti CITY Hotel, která zřejmě zásilku převzala, nikoli jednatelka obviněné, jak je požadováno. Stran ekonomické situace žalobkyně uvedla, že stačí vycházet z veřejně dostupných dat. Žalobkyně dále uvedla, že: „silně pochybuje, že inspekce sama je schopna relevantně porovnat výkazy roku 2019 a výpisy z účtu z roku 2020 a dovodit konkrétní závěr. Jednak jde o porovnávání hrušek s jablky – již z toho je patrno, že inspekce nemá základní znalosti z oblasti účetnictví či ekonomiky. Dále rok 2020 zatím neskončil a ztráty se prohlubují.“ Dle žalobkyně se jedná o citlivá data, přičemž je připravena umožnit nahlédnutí do účetnictví a účetních dokladů roku 2019 a 2020 v prostorách právního zástupce.

21. Na prvním místě se krajský soud zabýval nosnou námitkou podané žaloby, a to námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně toho, kdy došlo k uplatnění reklamace spotřebitelkou. Podle § 19 odst. 1 zákona na ochranu spotřebitele mimo jiné platí, že prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje. Dle § 19 odst. 3 téhož zákona mimo jiné platí, že reklamace musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě.

22. V předcházejícím řízení zdejší soud vycházel z toho, že správního orgány opatřily jako podklad pro své rozhodování výpis z internetového sledování dané zásilky ve formě vytištěného snímku obrazovky poskytovatele poštovních služeb. Z tohoto snímku bylo zřejmé, že dne 8. 8. 2018 poskytovatel poštovních služeb převzal danou poštovní zásilku k přepravě, dne 10. 8. 2017 byla zásilka uložena, neboť adresát má PO BOX, dne 15. 8. 2018 byla zásilka dodána. Obsahem spisu byl a je rovněž podací lístek k dané zásilce od spotřebitelky, ze kterého plyne, že zásilka byla adresována E. M., Alšovo náměstí 35, Písek. Samotná reklamace je poté adresována E. M., Hotel CITY Písek nacházející se na uvedené adrese, s tím, že se jedná o reklamaci pobytů v Hotelu CITY Písek ve dnech 2. 8. 2018 – 4. 8. 2018. K tomu je popisováno, že spotřebitelka měla být ubytována v hotelu City Písek (Alšovo náměstí 35, Písek), který byl zavřen s uvedením telefonního kontaktu. Po zavolání byla spotřebitelka a další hosté přesměrováni do hotelu Bílá růže. Sama faktura za pobyt byla vystavena žalobkyní s uvedenou provozovnou Hotel City, Alšovo náměstí 35, Písek.

23. K reklamaci byl přiložen daňový doklad hotelu CITY Hotel, Alšovo náměstí 35 na plnou částku ubytování. Spotřebitelce mělo být sděleno, že jelikož byla nespokojena, peníze jí nebudou vráceny, ale má si podat reklamaci.

24. Jak soud uvedl výše, v dalším řízení se správní orgány marně pokusily zjistit podrobnosti k doručování dané poštovní zásilky obsahující reklamaci spotřebitelky. Poskytovatel poštovních služeb s odkazem na zákonnou povinnost o zachování poštovního tajemství odmítl sdělit informace o dodání dané zásilky, a to konkrétně číslo dokladu totožnosti přebírající osoby. Správní orgány obstaraly zproštění mlčenlivosti od spotřebitelky, na jehož základě poskytl poskytovatel poštovních služeb sken potvrzení o převzetí poštovní zásilky, ze kterého se nově podává pouze podpis příjemce dané zásilky E. M. Identifikační údaje v podobě čísla průkazu totožnosti tohoto příjemce nejsou uvedeny, respektive jsou začerněny. To poskytovatel poštovních služeb vysvětlil ve svém sdělení ze dne 2. 11. 2020 tak, že ročník narození osoby, která zásilku vyzvedla, není evidová a a číslo občanského průkazu lze sdělit pouze orgánům činným v trestním řízení, soudům apod. Z obsahu spisu, jak soud uvedl výše, rovněž plyne i to, že správní orgány vyzvaly žalobkyni k poskytnutí součinnosti tak, aby mohla být od poskytovatele poštovních služeb zjištěna totožnost osoby, která danou zásilku převzala. Tuto součinnost žalobkyně neposkytla.

25. Prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí popsal svoji snahu o naplnění závazného právního názoru zdejšího soudu a popsal i shora uvedené důvody neúspěchu tohoto postupu. Z tohoto důvodu prvostupňový správní orgán přistoupil k porovnání podpisů na písemnostech, které jsou součástí správního spisu, tak jak uvádí na straně 6 svého rozhodnutí. Správní orgán dospěl k závěru, že podpis jednatelky žalobkyně je téměř shodný s podpisem osoby, která převzala poštovní zásilku. Svoji úvahu doplnil správní orgán I. stupně o to, že na základě dostupných informací z obchodního a živnostenského rejstříku je mezi společnostmi CITY Hotel s. r. o., kde byla jednatelkou E. M. ročník XA, a žalobkyní, kde je jednatelkou E. M. ročník XB, úzký a provázaný vztah. Správní orgán poukázal na to, že E. M. ročník XA byla v minulosti i jednatelkou žalobkyně, a to v období od 9. 4. 2014 do 6. 1. 2015, a dále na to, že sama žalobkyně je uvedena jako společník společnosti CITY Hotel s. r. o., a to od 3. 10. 2016. Z tohoto důvodu dospěl správní orgán k závěru, že i kdyby zásilku nepřevzala jednatelka obviněné, ale jednatelka společnosti CITY Hotel s. r. o., tak s odkazem na péči řádného hospodáře a na velmi úzké a provázané vztahy, nic nebránilo tomu, aby se tato zásilka dne 15. 8. 2018 dostala do dispozice žalobkyně. To hodnotil správní orgán v kontextu toho, že se jedná o velmi specifickou a málo častou situaci, když na jedné adrese je zapsána provozovna jedné společnosti a zároveň sídlo a provozovna druhé společnosti, přičemž tyto společnosti mají jednatelky stejného jména a příjmení s rozdílným datem narození. V tomto směru měl správní orgán I. stupně za to, že nelze přičítat tíži spotřebitelky to, že uplatnila reklamaci tak, jak ji uplatnila. Tato situace nemůže být dle správního orgánu interpretována tak, aby tím došlo ke zkrácení práv spotřebitelky, když na spotřebitelku je nutno hledět jako na věrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, a to s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. Správní orgán dále zdůraznil s odkazem na předcházející rozsudek zdejšího soudu, že u spotřebitelky se předpokládají průměrné atributy, průměrné právní vědomí a že po spotřebitelce nešlo požadovat, aby v případě, kdy odesílá svou reklamaci jednatelce společnosti na adresu její provozovny, musela ještě vyhledávat v obchodním či živnostenském rejstříku, zda náhodou na této adrese nesídlí jiná společnost, zda na této adrese nemá zapsanou provozovnu, či dokonce ověřovat, zda tyto společnosti nemají jednatele stejného jména.

26. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí na str. 6 a násl. ztotožnil s hodnocením správního orgánu I. stupně a k odvolacím námitkám uvedl, že výzva E. M. ročník XA by postrádala ve smyslu § 16 odst. 4 zákona o poštovních službách smysl, neboť adresátem zásilky neměla být tato E. M., ale E. M. ročník XB. Žalovaný se ztotožnil i s laickým hodnocením podpisů, když konstatoval, že podpis E. M. ročník XA je natolik odlišný od podpisu jednatelky žalobkyně E. M. ročník XB, že zde není jakýchkoli pochybností o tom, že doručení zásilky podepisovala právě jednatelka obviněné. Tomu dle žalovaného svědčí i skutečnost, že jednatelka žalobkyně jako adresát zásilky nezprostila poskytovatele poštovních služeb poštovního tajemství stran identifikace čísla občanského průkazu.

27. Jakkoli je zřejmé, že správní orgány nebyly schopny v součinnosti s poskytovatelem poštovních služeb stanovit s naprostou jistotou osobu, která danou poštovní zásilku převzala, má krajský soud za to, že správní orgány s jistotou vylučující jakékoli důvodné pochybnosti prokázaly, že učiněná reklamace se dostala do sféry žalobkyně a ta se s ní mohla prokazatelně seznámit.

28. Argumentaci ohledně shody podpisů považuje soud pouze za podpůrnou argumentaci, které nepřikládá rozhodující význam. Z tohoto důvodu se soud nebude vyjadřovat ani k námitkám žalobkyně, které se týkají popisovaných neshod v podobě podpisů tak, jak je uvedeno v odstavci čtvrtém podané žaloby. Dané podpisy skutečně vykazují podobnost. Tyto závěry však nepovažuje soud za rozhodující.

29. Za rozhodující skutečnost považuje soud nově doplněnou argumentaci správních orgánů o provázanosti obou společností, obou jednatelek. Ze spisu plyne, že spotřebitelka měla být ubytována v hotelu CITY Hotel na adrese Alšovo náměstí 35, Písek. Dále: na adrese Alšovo náměstí 35, Písek měla sídlo společnost CITY Hotel, s. r. o., která zde měla dle obsahu spisu i provozovnu; na adrese Alšovo náměstí 35, Písek měla žalobkyně provozovnu; žalobkyně byla jedním ze dvou společníků společnosti CITY Hotel, s. r. o.; jednatelkou společnosti CITY Hotel byla v období od 3. 10. 2016 do 23. 6. 2020 E. M. ročník XA; jednatelkou společnosti CITY Hotel byla v období od 24. 1. 2020 do 5. 1. 2021 zde byla jednatelkou E. M. ročník XB; jednatelkou žalobkyně – společnosti Horsecity, s. r. o., byla E. M. ročník XA od 9. 4. 2014 do 6. 1. 2015; jednatelkou žalobkyně – společnosti Horsecity, s. r. o., byla od 6. 1. 2015 E. M. ročník XB; společníkem žalobkyně – společnosti Horsecity, s. r. o., byla od počátku pouze E. M. ročník XB. Jak dále žalovaný uvedl, na základě projektu fúze sloučením ze dne 27. 11. 2020 došlo ke sloučení společnosti Horsecity, s. r. o., jako nástupnické společnosti a společnosti CITY Hotel s. r. o. jako zanikající společnosti. Všechny uvedené skutečnosti v obou správních rozhodnutí korespondují s obsahem veřejného rejstříku. Personální a faktická provázanost je zde zjevná.

30. Krajský soud se při hodnocení doručení reklamace ztotožňuje s hodnocením správních orgánů, že žalobkyně byla úzce provázána se společností CITY Hotel s. r. o. a její jednatelkou E. M. ročník XA. Úzké vazby mezi společnostmi plynou z popsaných vlastnických vztahů, včetně provázání osob jednatelek, které figurovaly v různých obdobích v obou společnostech. Vytvoření této nepřehledné situace ve spojení s tím, že obě tyto společnosti byly aktivní na jedné a té samé adrese, tvoří ve svém důsledku pro spotřebitele velice složitou situaci, ve které nelze po spotřebitelích rozumně požadovat, aby se orientovali. Je nestandardní, aby v jedné stavbě hotelu vykonávaly činnost dvě společnosti, které podnikají v oblasti ubytování. Ostatně i to, jak popisuje spotřebitelka ve svém podání, že žalobkyně ji měla dle rezervace ubytovat v hotelu City Písek, ale nakonec byla ubytováni v hotelu Bílá růže, svědčí o jisté nestandardnosti. Nastalou situaci je nutno podle názoru krajského soudu dávat plně k tíži žalobkyni, neboť ta si musela být vědoma toho, že může reálně k takovéto situaci dojít. Ostatně, v soukromoprávní rovině lze ohledně takovéhoto uspořádání ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku podotknout, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Je nutné mít na paměti, že je hodnoceno doručování soukromoprávního, hmotněprávního jednání, kterým bylo uplatnění odpovědnosti z vadného plnění (reklamace). Úprava soukromoprávního jednání vůči nepřítomné osobě není totožná s veřejnoprávní úpravou doručování.

31. Dle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří–li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Dojití do sféry adresáta je přitom nutné vykládat jako konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným hmotněprávním úkonem (uplatnění odpovědnosti za vady). V tomto směru není podstatné, zda se adresát s adresovaným právním úkonem skutečně seznámil, neboť postačuje to, že adresát hmotněprávního úkonu nabyl objektivní příležitost se s obsahem zásilky seznámit. To bylo bez jakýchkoli pochyb v přezkoumávané věci naplněno. Tvrzení žalobkyně založená výhradně na jejím vlastním postupu a postupu spřízněných osob či společností nemohou na tomto závěru nic změnit. Opačný výklad by pak soud považoval za rozporný se shora odkazovaným § 6 občanského zákoníku.

32. Jak uvádí komentářová literatura, se kterou se krajský soud plně ztotožňuje a ve stručnosti na ni odkazuje: „O dojití projevu vůle lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věcí s tím, že se adresát s tímto projevem vůle seznámil. Adresát se tedy s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, nýbrž postačí, že se s ním mohl seznámit, tedy měl objektivně příležitost se s ním seznámit (shodně Švestka In: Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. 2009 s. 410, z judikatury například NS 29 Odo 805/2006, NS 32 Odo 442/2003, NS 26 Cdo 864/2004, přičemž tato rozhodovací praxe je použitelná i v poměrech současného občanského zákoníku – NS 20 Cdo 4016/2017). Na druhou stranu – pokud je zřejmé, že se adresát s projevem vůle prokazatelně seznámil, nemůže namítat, že nedošlo k jeho dojití. Pokud jde o podmínku dojití do sféry adresáta, nemusí se samozřejmě jednat jen o faktické předání zásilky „z ruky do ruky“, postačí například, pokud bude předána jiné osobě než adresátovi, která je v dosahu sféry adresáta (například osoba, která s ním žije ve společné domácnosti), nebo pokud bude vhozena do adresátovy schránky poštovním doručovatelem. Judikatura dovodila, že je–li hmotněprávní úkon doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje–li se v místě, kde je mu doručováno (NS 26 Cdo 441/2012). Bez významu je nejen to, zda tak (ne)učinil, ale i subjektivní důvody, které jej k tomu vedly. Okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil (NS 32 Cdo 1415/2018). Judikatura v tomto smyslu též dovodila, že měl–li adresát (nájemce) objektivně možnost na základě oznámení pošty vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu nebytových prostor, nastaly hmotněprávní účinky výpovědi v okamžiku, kdy nájemce i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužil (NS 28 Cdo 2622/2006). Účinky dojití nastanou i v případě, kdy je adresátovi v důsledku nemoci, dovolené, zadržení veřejnou mocí nebo jiné nepřítomnosti znemožněno skutečně se s ním seznámit – je odpovědností adresáta za jeho sféru vlivu, aby pro tyto případy učinil potřebná opatření (Melzer, Korbel In: Melzer, Tégl 2013 s. 686 a tam citovaná německá literatura, opačně Tichý In: Švestka, Dvořák, Fiala 2014 § 570).“ (důraz doplněn; DOBROVOLNÁ, Eva. § 570 [Právní jednání vůči nepřítomné osobě]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1826, marg. č. 7.)

33. Uvedená komentářová literatura následně dospívá k závěru, že „[s]tručně řečeno, k dojití projevu vůle může dojít jen tehdy, pokud existuje reálná možnost, že se adresát s projevem vůle seznámil.“ To považuje soud s ohledem na vše shora vyslovené za splněné, neboť tomuto závěru svědčí jednak sama podoba doručování reklamace a poté i individuální okolnosti plynoucí z provázanosti společností a osob na doručovací adrese včetně toho, že za tyto individuální okolnosti je zodpovědná větší či menší mírou sama žalobkyně, neboť jednatelka žalobkyně odpovídá za vlastní sféru vlivu a s ohledem na individuální okolnosti kolem doručovací adresy měla učinit potřebná opatření. Zároveň, jak soud již uvedl, za nastalé situace nelze dávat spotřebitelce k tíži, že svoji reklamaci adresovala přímo jednatelce. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že to, že závěr, že zásilka měla být adresována jednatelce žalobce je činěn na základě obsahu podacího lístku, nicméně samotná doručovaná listina obsahuje i název hotelu. Zda se podací lístek zcela shoduje s obálkou, není známo. I pokud by zásilku převzala E. M. ročník XA, s ohledem na adresnost samotné doručované listiny má soud za to, že shora citované podmínky pro konstatování doručení dle soukromoprávní úpravy občanského zákoníku byly s ohledem na provázanost všech osob naplněny, neboť „postačí například, pokud bude předána jiné osobě než adresátovi, která je v dosahu sféry adresáta“. Popsané složité individuální okolnosti jdou přitom plně k tíži žalobkyně a její jednatelky.

34. Argumentaci žalobkyně o tom, koho měly správní orgány vyzvat k poskytnutí součinnosti ke zbavení poskytovatele poštovních služeb mlčenlivosti, považuje krajský soud za alibismus, když sama žalobkyně jednající svojí jednatelkou, příp. svým právním zástupcem, neposkytla jakoukoli součinnost. Je však nutné podotknout, že v souladu s vyšetřovací zásadou to byly právě správní orgány, které měly rozhodné skutečnosti prokázat, nikoli sama žalobkyně.

35. Vyjádření žalobkyně ze 7. 12. 2018, že vrácení finančních prostředků dne 18. 9. 2018 bylo učiněno v rámci zachování jejího dobrého jména, byť spotřebitelka neměla na jakékoli vrácení žádný právní nárok, považuje krajský soud za čistě účelové. Popisuje–li žalobkyně v jedné větě, jak hrubě se měla spotřebitelka chovat, jak měla ohrožovat recepční na zdraví a jak měla ve strachu před přivoláním policie z hotelu utéct, pak jakékoli vracení finančních prostředků pro zachování dobrého jména nedává v takovéto situaci žádný smysl.

36. Rovněž nelze mít rozumně za to, že by si žalobkyně po více jak měsíci od kontaktu se spotřebitelkou dne 18. 9. 2018 vzpomněla, že by mohla v rámci zachování svého dobrého jména této spotřebitelce vrátit částku za ubytování, byť zde nebyl žádný právní nárok na takovýto postup. Naopak časová souslednost tohoto jednání nasvědčuje tomu, že se mohlo skutečně jednat o reakci na reklamaci spotřebitelky, když zákonná lhůta pro vyřízení reklamace uplynula v pátek dne 14. 9. 2018 a žalobkyni je následně v úterý dne 18. 9. 2018 zaúčtována odchozí transakce pro spotřebitelku. Tomu ostatně odpovídá i to, že v odporu ze dne 12. 4. 2019 žalobkyně uvádí, že „I kdyby skutečně se dostala do dispozice obviněné, jak uvádí inspekce, pak je potřeba přihlédnout k tomu, jak rychle byla reklamace vyřízená, jakým způsobem byla doručována a přiměřeně tomu snížit výši pokuty.“ Takovéto hypotetické úvahy „i kdyby…“ krajský soud odmítá. Namítala–li žalobkyně, že je potřeba k jejímu prospěchu přihlédnout k tomu, jak rychle byla reklamace vyřízena, nasvědčuje to tomu, že uplatněná reklamace se skutečně dostala do její dispozice. Dle soudu se nejedná o pouhé „nevinné“ konstatování právní úpravy, neboť vše uváděné ve svém souhrnu svědčí o účelovosti postupu žalobkyně. Tvrdí–li žalobkyně, že reklamace nebyla učiněna, není logické, aby se zároveň dovolávala toho, že má být přihlédnuto, jak rychle a jak byla reklamace vyřízena, díky čemuž by měla být uložená výše pokuty snížena.

37. Uvádí–li žalobkyně že se správní orgány neobrátily na odesílatele zásilky, tj. spotřebitelku, není toto tvrzení v souladu se správním spisem. Co se týče návrhu žalobkyně na výslech E. M. ročník XA, má krajský soud za to, že takovýto výslech by byl v řízení před správními orgány i v řízení před zdejším soudem nadbytečný, a to s ohledem na provázanost obou společností. Ostatně, i E. M. ročník XA byla v minulosti jednatelkou žalobkyně. V tomto směru má krajský soud za to, že byť tato již jednatelkou nebyla, je nutné na ni v tomto směru, co se možností výslechu týče, stále nahlížet jako na účastnici řízení a takovýto účastnický výslech, ke kterému je možné přistoupit tehdy, nelze–li rozhodné skutečnosti zjistit jinak, proto pro nadbytečnost neprováděl, když navíc skutkový stav považuje soud již za zjištěný bez jakýchkoli důvodných pochybností. Z tohoto důvodu soud shledal splněný požadavek žalobkyně, kterým byl podmíněn souhlas s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání.

38. Na základě shora uvedeného, má krajský soud za to, že v řízení před správními orgány bylo s dostatečnou jistotou prokázáno, že spotřebitelka svoji reklamaci uplatnila u žalobkyně dne 15. 8. 2018, neboť tohoto dne byla zásilka doručena do sféry žalobkyně a ta se s ní, resp. s obsahem doručované zásilky, mohla seznámit.

39. Další vznesenou námitku nepřiměřené výše pokuty neshledal krajský soud důvodnou.

40. Není nikým rozporováno, že pandemie koronaviru měla či mohla mít vliv na ekonomické výsledky žalobkyně. Tato však ekonomické výsledky správnímu orgánu i přes výzvu nedoložila. Správní orgán I. stupně vyzval žalobkyni k předložení relevantních listin k tomu, aby si mohl učinit úsudek o jejich ekonomické situaci. Tyto listiny odmítla žalobkyně správnímu orgánu vydat s tím, že tento nemá dle jejího názoru dostatečné schopnosti k tomu, aby tyto listiny posoudil. Jinými slovy, žalobkyně v tomto směru neposkytla správním orgánům potřebnou součinnost a v postupu správních orgánů soud neshledal žádných vad. Uložená pokuta ve výši 20 000 Kč je na samé spodní hranici zákonného rozpětí, neboť podle § 24 odst. 17 písm. d) zákona na ochranu spotřebitele lze za oba tyto skutky uložit pokutu až ve výši 3 000 000 Kč. V kontextu pouze obecného poukazu na epidemiologickou situaci, má krajský soud za to, že tato námitka není důvodná.

41. Na tomto závěru zdejšího soudu nemůže nic změnit ani poukaz týkající se nákladů řízení, a to konkrétně nákladů právního zastoupení v řízení před správními orgány. Náklady právního zastoupení si nese každý z účastníků sám, a tato skutečnost nemá vliv na výši ukládané sankce.

42. V podané žalobě žalobkyně ve smyslu § 65 odst. 3 soudního řádu správního navrhla, aby vzhledem k pandemické situaci, délce trvání správního řízení a již vynaloženým nákladům žalobkyně soud od uložené pokuty upustil. Podle uvedeného ustanovení platí, že rozhodl–li správní orgán o uložení trestu za správní delikt, může se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených. K tomuto svému moderačnímu oprávnění může správní soud přistoupit za situace, ve které je uložená pokuta v souladu se zákonem, nicméně tato pokuta je zcela zjevně nepřiměřená. Jakoukoli nepřiměřenost uložené sankce krajský soud neshledal. Opakovaný obecný odkaz na pandemickou situaci neshledal krajský soud důvodný, stejně tak ani odkaz na již vynaložené náklady zastoupení žalobkyně. Délka trvání správního řízení, neměla vliv na přiměřenost výše sankce, navíc žalobkyně v průběh řízení na nečinnost správních orgánů nepoukazovala.

43. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z tohoto důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.