51 A 26/2016 - 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M. H., zastoupené JUDr. Josefem Doubkem, advokátem v Pelhřimově, Tylova 242, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2016, č. j. 612/1.30/16-3, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 26. 7. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2016, č. j. 612/1.30/16-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 12. 2015, č. j. 8826/5.30/15-37 (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu neplnění povinností koordinátora podle § 30 odst. 1 písm. za) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), když nezajistila během přípravy stavby, aby „Plán BOZP při realizaci stavby“ (dále jen „plán BOZP“) zpracovaný v červnu 2014 pro akci: silnice II/345 Golčův Jeníkov – Chotěboř (dále jen „stavba“ či „staveniště“) obsahoval přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním provozním podmínkám staveniště postupy týkající se mostu ve Vilémově (dále jen „SO 202“ nebo „most ve Vilémově“) zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce (dále jen „správní delikt I.“). Tímto jednáním žalobkyně porušila § 18 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o zajištění podmínek BOZP“) provedeného § 7 písm. c) nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NV č. 591/2006 Sb.“). 2) Žalobkyně byla dále rozhodnutím I. stupně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 30 odst. 1 písm. za) zákona o inspekci práce, když jako koordinátor během realizace stavby nekoordinovala dne 3. 9. 2014 a 4. 9. 2014 spolupráci zhotovitelů staveniště (dále jen „správní delikt II.“), konkrétně STRABAG a. s. (dále jen „zhotovitel I.“) a BŐGL a KRÝSL k. s. (dále jen „zhotovitel II.“), kteří pracovali ve dnech 3. 9. 2014 a 4. 9. 2014 souběžně na a pod mostem ve Vilémově, při přijímání opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zřetelem na činnosti prováděné na stavbě současně. Žalobkyně v tomto případě porušila § 18 odst. 2 písm. b) zákona o zajištění podmínek BOZP podle § 8 odst. 1 písm. a) NV č. 591/2006 Sb. Za uvedené správní delikty byla žalobkyni uložena úhrnná sankce ve formě pokuty ve výši 96.000 Kč. 3) Žalobkyně v žalobě zrekapitulovala skutkový stav a namítala rozpor rozhodnutí I. stupně a napadeného rozhodnutí se zákonem a jeho nepřezkoumatelnost. Žalobkyně uvedla, že skutkový stav byl nepřesně a neúplně zjištěn, čímž nebyla naplněna zásada materiální pravdy. Žalobkyně dále namítala absenci některých náležitostí požadovaných § 67 odst. 3 správního řádu. Vyslovila domněnku, že správní orgán I. stupně překročil meze správního uvážení, neboť nevycházel ze skutečného znění právních předpisů, ale z pouhých fikcí o obsahu právních předpisů. Žalobkyně dále namítala nedostatečné vypořádání jejích odvolacích námitek v napadeném rozhodnutí. 4) Žalobkyně ke správnímu deliktu I. namítala nesprávnou aplikaci § 18 odst. 1 písm. c) zákona o zajištění podmínek BOZP v návaznosti na § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb. Souhlasí sice s tvrzením, že plán BOZP měl být v daném případě zpracován, ale důvod pro jeho zpracování nespatřuje v pracích a činnostech prováděných na mostě ve Vilémově, proto bylo dle žalobkyně nad rámec citovaných ustanovení posouzení, zda právě pro tento objekt měl plán veškeré požadované náležitosti. Žalobkyně uvedla, že žádný z důvodů nezbytných pro zpracování plánu BOZP podle přílohy č. 5 NV č. 591/2006 Sb. nenastal, stejně jako další důvod pro zpracování plánu spočívající v objemu prací dle § 15 odst. 1 zákona o zajištění podmínek BOZP. Dále uvedla, že pád mostu nebyl v rámci přípravy stavby, ani později, plánován, a proto nevypracovala plán opatření k ochraně zaměstnanců proti pádu mostu. K tomu v žalobě dodala, že pro neexistenci legislativního důvodu, nebyla povinna zapracovat do plánu BOZP požadovaná opatření. 5) Žalobkyně dále uvedla, že v době přípravy stavby, kdy měl být plán dokončen, jí nebyly k dispozici informace, z nichž by bylo možné dovodit, jaké konkrétní práce a činnosti mají být v souvislosti s rekonstrukcí mostu prováděny, proto se domnívala, že jí chybělo zavinění za správní delikt a nebylo možné její potrestání. Otázkou zavinění se správní orgány ani nezabývaly. Žalobkyně nedisponovala žádnými dodatečně obdrženými informacemi, které zmiňuje žalovaný. 6) Žalobní námitku překročení mezí správního uvážení žalobkyně odůvodňovala nesprávnou aplikací ustanovení § 18 odst. 1 písm. c) zákona o zajištění BOZP provedeného § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb., jímž bylo žalobkyni ukládáno dodatečné doplňování do plánu, a to ve fázi realizace stavby, ačkoli plán byl vytvořen ještě ve fázi přípravy stavby. Žalobkyně uvedla, že za předpokladu, že v projednávané věci neexistoval technologický postup prací na mostě, nebylo možné ani na základě čeho stanovit bezpečnostní opatření. 7) Další žalobní námitkou žalobkyně byl postup žalovaného v rozporu s § 3 správního řádu, neboť skutečný stav věci byl zjištěn neúplně a nepřesně. Žalovaný bez zkoumání zavinění přisoudil veškeré nedostatky v plánu žalobkyni. 8) Ke správnímu deliktu II. žalobkyně uvedla, že z přesného znění vytýkaného ustanovení § 8 odst. 1 NV č. 591/2006 Sb. bylo zřejmé, že k tomu aby koordinátor mohl začít koordinovat spolupráci zhotovitelů a osob jimi pověřených při přijímání opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, musela by nejdříve taková spolupráce existovat. Oba zhotovitelé I. i II. vyhodnotili při bouracích a rekonstrukčních pracích stejné bezpečnostní opatření, kterým bylo „vyloučení nebo omezení práce nad sebou“. Zhotovitelé však o přijatých opatřeních koordinátora neinformovali, což žalobkyně odůvodňuje tím, že opatření byla totožná, a neměl proto koordinátor ani předmět koordinování. Žalobkyně v žalobě namítala, že v době pádu mostu oba zhotovitelé nepracovali nad sebou, a ani z žádného dokumentu nevyplývá skutečnost, že došlo ke vzájemnému ohrožení zaměstnanců obou zhotovitelů proto, že by současně pracovali v identickém místě nad sebou. Žalovaný nijak neprokázal vzájemné ohrožení zaměstnanců obou firem z důvodu práce nad sebou, proto nelze tvrdit, že žalobkyně nezkoordinovala opatření, která byla totožná, a jejich porušení nebylo prokázáno. 9) Žalobkyně v žalobě striktně odmítla úvahu žalovaného, který tvrdil, že žalobkyně ve dnech 3. – 4. 9. 2014 nekoordinovala spolupráci zhotovitelů při přijímání opatření k zajištění BOZP. Žalobkyně dále uvedla, že podle § 9 zákona o zajištění BOZP je každá právnická osoba povinna provádět prevenci rizik prostřednictvím odborně způsobilých osob pro plnění úkolů v prevenci rizik a zajišťovat s nimi součinnost, přičemž ze zjištění žalovaného není zřejmé, které konkrétní osoby, z osob oprávněných, přijaly konkrétní opatření k zajištění BOZP. Povinností koordinátora není koordinovat činnost jednotlivých pracovníků na staveništi. Vzhledem k tomu, že se jednalo o stavbu mostní konstrukce s vozovkou, bylo nutné, aby opatření byla vypracována stavbyvedoucím autorizovaným pro mosty a stavbyvedoucím pro dopravní stavby a z hlediska všeobecných zásad prevence rizik ze strany odborně způsobilých osob (dále jen „OZO“) v prevenci rizik. Žalobkyně namítala, že nebyli zjištěni konkrétní zhotovitelé, odborné fyzické osoby a autorizované fyzické osoby, kteří v tyto dny přijímali opatření za účasti koordinátora. Žalobkyně ještě dodala, že podle § 31 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších zákonů může být zhotovitelem či osobou k tomu oprávněnou v případě stavebních podnikatelů odpovědný zástupce, který může svěřit vedení stavby pouze stavbyvedoucímu s příslušnou autorizací, jak požaduje § 160 odst. 1 stavebního zákona v návaznosti na zákon č. 360/1992, o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. 10) Žalobkyně dále namítala, že působnost žalovaného při kontrole v rozsahu § 3 zákona o inspekci práce, ale i při kontrole příčin a okolností úrazu, není jen dle § 6 zákona o inspekci práce pouze k zaměstnavateli a ke koordinátorovi BOZP na staveništi, ale i ve vztahu k osobám uvedeným v § 12 písm. d) zákona o zajištění BOZP se uplatňují povinnosti stanovené § 102 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). 11) Žalobkyně dále poukázala na stavební povolení, kterým bylo zakázáno stavebníkovi a zadavateli stavby v jedné osobě provést bourání mostu. Žalobkyně namítala, že se žalovaný nezabýval odpovědností stavebníka a projektanta projektové dokumentace provádění stavby (dále jen „PDPS“) odpovědného za proveditelnost stavby, neexistencí technologického postupu bourání požadovaného právními předpisy, neplněním opatření obecné povahy ministerstva dopravy k provádění silničních dopravních staveb s povinnou realizací Realizační dokumentace staveb (dále jen „RDS“) před započetím prací. Žalovaný dále nezjišťoval, zda byly koordinátorovi předány zadavatelem veškeré podklady. 12) Žalobkyně uvedla, že po předání staveniště zhotoviteli Ministerstvo dopravy stanoví povinnost vytvořit RDS pro skutečnou realizaci stavby, která musí být předána koordinátorovi a následně 8 dnů před zahájením prací musí zhotovitel předat koordinátorovi BOZP rizika, která vyplývají ze zvolených technologických postupů. Žalobkyně uvedla, že zadavatel stavby je povinen zajistit součinnost s koordinátorem i ze strany dalších zhotovitelů a dalších osob. 13) Na závěr žalobkyně uvedla, že žalovaný neprovedl společné šetření, ačkoli zákonem stanovený způsob objasňování příčin a okolností má smysl jen při spoluúčasti všech zainteresovaných osob. Vzhledem k tomu, že kontrola příčin a okolností úrazu provedená žalovaným samostatně u tří či více subjektů nesplňuje zákonné podmínky, dospěla žalobkyně k názoru, že objasnění ve věci hromadných smrtelných úrazů bylo nepřesné a neúplné. Současně zdůraznila, že neplnění povinností ze strany ostatních účastníků stavby, mělo jednoznačně vliv na její činnost jako koordinátorky, neboť byla na plnění povinností ostatními subjekty závislá. 14) K prokázání tvrzených skutečností navrhla provést důkaz znaleckým posudkem v oboru bezpečnosti práce. Žalobou se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. 15) Žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku žalobě, neboť úhradu uložené sankce ve formě pokuty ve výši 96.000 Kč považuje za nepřiměřeně tvrdou, zvláště pak zohlední-li se skutková a právní nejednoznačnost napadeného rozhodnutí. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 16) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. 17) Žalovaný správní orgán uvedl, že setrvává na svém rozhodnutí, jímž byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání výše specifikovaných správních deliktů. Vzhledem k tomu, že se námitky žalobkyně překrývají s námitkami vznesenými ve správním řízení, odkázal žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na odůvodnění rozhodnutí I. stupně. 18) Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí I. stupně byla vydána plně v souladu se zákonem a jsou přezkoumatelná. 19) K námitce žalobkyně, že povinnost zpracovat plán BOZP nebyla dána ve vztahu k objektu mostu, žalovaný poznamenal, že objekt mostu je nedílnou součástí stavby, pro niž existovala zákonná povinnost zpracovat plán BOZP, proto se tento plán měl týkat též předmětného objektu mostu. 20) Žalovaný upozornil, že žalobkyně směšuje důvody pro samotné zpracování plánu BOZP dle § 15 zákona o zajištění podmínek BOZP, resp. dle přílohy č. 5 NV č. 591/2006 Sb. s požadavky na obsah plánu BOZP dle § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb. K námitkám vztahujícím se k obsahu plánu žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí a na rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný sdělil, že rozsah ani náplň plánu BOZP nebyl určen žádným právním předpisem, proto měl být obsah určen pouze podle individuálních úhlů pohledu a individuálních faktorů. Žalovaný v souvislosti s obsahovým rámcem plánu BOZP odkázal na § 15 odst. 2 zákona o zajištění podmínek BOZP ve spojení s § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb. 21) Žalovaný zdůraznil, že ani on ani správní orgán I. stupně nekladli žalobkyni za vinu, že neplánovala opatření k ochraně pracovníků proti pádu mostu nýbrž, že nezajistila, aby plán obsahoval postupy týkající se předmětného mostu zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce. Žalovaný podotkl, že se žalobkyně nemůže zbavit své odpovědnosti za předmětné správní delikty odkazem na jednání jiných subjektů. K tomu žalovaný ještě poznamenal, že s ohledem na koncepci objektivní odpovědnosti za správní delikty na úseku bezpečnosti byla subjektivní stránka správního deliktu naplněna bez ohledu na to, zda jednání žalobkyně bylo úmyslné či nedbalostní. Žalovaný zjistil, že žalobkyně v době vypracování plánu BOZP disponovala projektovou dokumentací pro provedení stavby, která obsahovala dostatečně konkrétní postup provádění prací na mostě ve Vilémově, přesto však je žalobkyně do plánu nezakomponovala. Žalovaný dále dodal, že žalobkyni nekladl za vinu, že nezapracovala do plánu registru rizik a technologické postupy, které obdržela až ve fázi realizace stavby, nýbrž nezapracování informací z registru rizik vypracovaných zhotovitelem I., které byly žalobkyni předloženy již ve fázi přípravy stavby. 22) Žalovaný upozornil na rozporuplnost argumentace žalobkyně, když na jedné straně citovala zhotoviteli přijatá opatření k eliminaci rizik a poté uvedla, že se s takovými opatřeními nesetkala. Žalovaný podotkl, že žalobkyni muselo být známo přijaté opatření omezující práci nad sebou, neboť to bylo zhotovitelem I. předáno žalobkyni dne 10. 6. 2014. Technologický předpis a Identifikace a vyhodnocení rizik zhotovitele II. byly žalobkyni předány dne 14. 8. 2015. 23) Současný výkon práce na mostě a pod mostem v předmětné dny byl dle žalovaného seznatelný ze stavebních deníků. Povinnost koordinovat spolupráci zhotovitelů při přijímání opatření k zajištění BOZP je kladena bez ohledu na povahu přijatých opatření. 24) Žalovaný dále uvedl, že správní orgány neprováděly dokazování v tom směru, zda došlo k reálnému vzájemnému ohrožení pracovníků zhotovitelů, jelikož k naplnění skutkové podstaty správního deliktu nebylo nutné reálné ohrožení pracovníků. Žalovaný nepovažoval za podstatné, která konkrétní osoba za kterého ze zhotovitelů určitá opatření přijala, či s kterou osobou žalobkyně komunikovala. 25) Na závěr žalovaný reagoval na námitku žalobkyně ohledně vlivu neplnění povinností jinými subjekty na činnost koordinátora, k čemuž žalovaný podotkl, že neplnění povinností jinými subjekty pochopitelně mělo vliv na činnost žalobkyně, nicméně to bylo zohledněno při určení výše pokuty jako polehčující okolnost. III. Obsah správních spisů 26) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: 27) Dne 30. 4. 2015 bylo zahájeno správním orgánem I. stupně správní řízení pod č. j. 8826/5.30/15-3 s žalobkyní ve věci podezření ze spáchání správního deliktu neplnění povinností koordinátora podle § 30 odst. 1 písm. za) zákona o inspekci práce a současně bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 5. 2015, které bylo na základě žádosti žalobkyně odročeno na den 2. 6. 2015. Jednání se účastnila žalobkyně se svým zástupcem, průběh jednání byl zaznamenán do protokolu č. j. 8826/5.30/15-8 28) Dne 18. 6. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno písemné stanovisko žalobkyně k zahájení správního řízení, v němž namítala, že její námitky ke kontrolnímu zjištění v protokolu č. j. 1612/5.41/15-2 byly vyřízeny týmž inspektorem, který byl vedoucím kontrolního týmu sepisujícího protokol, žalobkyně proto považovala jejich vyřízení nejen za formálně nesprávné, ale též věcně nesprávné, neboť nebylo přímo uvedeno, jaké povinnosti konkrétně byly porušeny. 29) Správní orgán I. stupně předvolal k podání svědecké výpovědi jednotlivé svědky (R. B., Ing. F. L., M. V.) a jejich výpovědi byly zaznamenány do protokolů, které jsou součástí správního spisu. Žalobkyně byla o prováděných výsleších informována a poučena o svých právech. 30) Správní orgán I. stupně nařídil na den 5. 10. 2015 ústní jednání, v rámci něhož byly provedeny důkazy listinami, které byly do spisu doplněny. Dne 9. 9. 2015 správní orgán I. stupně zaslal sdělení č. j. 8826/5.30/15-23 Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina, v němž mu sděluje, že zahájil správní řízení s žalobkyní jako podnikající fyzickou osobou ve věci podezření ze správního deliktu neplnění povinností koordinátora podle § 30 odst. 1 písm. za) zákona o inspekci práce a upozornil, že při případném trestním stíhání, nedojde k porušení zásady ne bis in idem. 31) Dne 10. 9. 2015 byl předvolán stavbyvedoucí (Ing. J. S.) k podání svědecké výpovědi, který však využil svého práva nevypovídat v dané věci jako svědek s ohledem na nebezpečí způsobení trestního stíhání nebo stíhání pro správní delikt své osobě ve smyslu § 55 odst. 4 správního řádu. Dne 2. 10. 2015 byly do správního spisu vloženy listinné důkazy, což bylo poznamenáno do správního spisu úředním záznamem č. j. 8826/5.30/15-29, který obsahuje výčet vložených listin. 32) Dne 5. 10. 2015 proběhlo nařízené ústní jednání, jehož se žalobkyně zúčastnila, a v rámci kterého proběhlo dokazování čtením listin a dále byl proveden výslech žalobkyně, který byl zaznamenán do protokolu č. j. 8826/5.30/15-30. Žalobkyně při ústním jednání uvedla, že spolupracovala při výkonu činnosti koordinátora na základě ústní dohody s M. V., který se podílel na zpracování plánu BOZP, účastnil se kontrolních dnů a provádění zápisů o provedených prohlídkách staveniště a zápisů o kontrole z hlediska BOZP činil buď samostatně, nebo společně se žalobkyní. Žalobkyně dále sdělila, že veškeré úkony provedené M. V. (dále jen „zástupce koordinátorky“) mají být považovány za úkony žalobkyně, neboť pouze žalobkyně byla pověřena činností koordinátora. 33) Dne 15. 10. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno sdělení policejního orgánu, který požadoval postoupení věci v rozsahu správního deliktu II., neboť jej považoval za trestný čin. K tomu správní orgán I. stupně dne 21. 10. 2015 sdělil, že správní delikt II., z něhož byla žalobkyně podezřelá, se v subjektu a objektu skutkové podstaty neshoduje s podezřením žalobkyně z trestného činu a ani povaha případné sankce nebude trestněprávní. 34) Usnesením č. j. 8826/5.30/15-33 ze dne 23. 10. 2015 bylo žalobkyni oznámeno ukončení dokazování a byla vyzvána k seznámení se s podklady rozhodnutí. 35) Správní orgán I. stupně vydal dne 3. 12. 2015 rozhodnutí č. j. 8826/5.30/15-37, kterým byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání správního deliktu I. a II. Ke správnímu deliktu I. správní orgán I. stupně práce uvedl, že plán pro zajištění BOZP byl zpracován v obecné rovině, což potvrdila jak žalobkyně, takto bylo poznamenáno i ve znaleckém posudku č. 50/2014. Plán BOZP shledává správní orgán I. stupně důkazem neplnění povinností účastníka řízení v pozici koordinátora v přípravné fázi stavby. S ohledem na princip objektivní odpovědnosti, na němž jsou správní delikty na úseku bezpečnosti práce koncipovány, se nehledí na otázku zavinění jako subjektivní stránku skutkové podstaty. Ke správnímu deliktu II. správní orgán I. stupně konstatoval, že nevědomost žalobkyně o výkonu práce jednoho ze zhotovitelů nevylučuje splnění její povinnosti koordinovat zhotovitele při přijímání opatření k zajištění BOZP, s ohledem na nastalé skutečnosti to však v projednávané věci nemůže sloužit jako liberační důvod. Správní orgán I. stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně nekoordinovala spolupráci zhotovitelů na staveništi. 36) Dne 18. 12. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno blanketní odvolání žalobkyně proti rozhodnutí I. stupně ze dne 3. 12. 2015. Dne 4. 1. 2016 vydal správní orgán I. stupně usnesení č. j. 8826/5.30/15-40, v němž stanovil žalobkyni lhůtu k doplnění odvolání proti rozhodnutí do dne 15. 1. 2016. Žalobkyně v odvolání namítala, že jako koordinátorka BOZP se nemohla správního deliktu I. dopustit, a to z toho důvodu, že nemohla zajistit, aby plán BOZP obsahoval postupy týkající se mostu, neboť neměla k dispozici RDS, prostřednictvím které měla plán BOZP doplňovat. Žalobkyně dále namítala, že v důsledku nepředložení technologických postupů prací na mostě, vedle mostu či pod mostem s rizikem zboření mostu a ohrožení lidí pod mostem, nemohla koordinovat spolupráci zhotovitelů staveniště, a proto se nemohla dopustit správního deliktu II. 37) Správní orgán I. stupně dne 19. 1. 2016 předal správní spis odvolacímu správnímu orgánu společně se stanoviskem, v němž se vyjádřil k odvolacím námitkám a navrhoval zamítnutí podaného odvolání a potvrzení odvoláním napadeného rozhodnutí. 38) Žalovaný o podaném odvolání rozhodl napadeným rozhodnutím dne 26. 5. 2016 pod č. j. 612/1.30/16-3, v němž se podrobně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně. Žalovaný napadeným rozhodnutím podané odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. 39) Z kontrolního spisu, který byl soudu předložen, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: 40) Součástí kontrolního spisu jsou jednotlivé záznamy z poskytnutí údajů podle § 8 písm. c) zákona o kontrole ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o inspekci práce podávající žalobkyní a dalšími subjekty, které se na stavbě vyskytovaly. Dále je v kontrolním spise uloženo oznámení o zahájení prací ze dne 11. 6. 2014, v němž je nesprávně uvedeno číselné označení prováděných prací obsažených v příloze č. 5 NV č. 591/2006 Sb. 41) Mimo jiné je v kontrolním spise uložen protokol o předání a převzetí staveniště ze dne 19. 6. 2014, který byl pro projednávanou věc významný. V kontrolním spise je uložen zápis o předání souboru hodnocení bezpečnostních rizik a opatření, jenž byl předán zhotovitelem I. žalobkyni. Technologický předpis vztahující se k projednávané stavbě i technologický postup je v kontrolním spise také založen. Dokument Identifikace a vyhodnocení rizik zpracovaný zhotovitelem II. a uložený v kontrolním spise obsahuje potvrzení jeho převzetí žalobkyní, a to včetně dne předání. Založeny byly též technologické předpisy zhotovitele II. pro bourací práce a železobetonové konstrukce. 42) V kontrolním spise jsou založeny zápisy z jednotlivých kontrolních dnů a zápisy o provedené prohlídce, přičemž významný byl zejména zápis z kontrolního dne 1. 9. 2014 a zápis o kontrole ze dne 3. 9. 2014, v nichž nebyla poznamenána změna v postupu prací pod mostem. Při poskytování informací a dalších dokladů ve smyslu § 8 písm. c) zákona o kontrole dne 22. 10. 2014, o čemž byl zpracován záznam č. j. 15486/5.41/14 uložený v kontrolním spise, žalobkyně uvedla, že kontrolního dne provedeného dne 1. 9. 2014 se účastnil pouze M. V., neboť se pro pracovní povinnosti nemohla osobně účastnit. Ve spise je uložen též registr rizik a opatření zhotovitele I. 43) Součástí podané žaloby byl návrh na přiznání odkladného účinku žaloby. O návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žaloby soud rozhodl usnesením ze dne 31. 8. 2016, č. j. 51A 26/2016 – 49 tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno, které v souvislosti s jí navrhovaným přiznáním odkladného účinku žaloby byla povinna unést. Případná újma či likvidační následky nebyly žalobkyní žádným způsobem tvrzeny ani prokázány. IV. Právní názor soudu 44) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen s. ř. s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. 45) Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně i napadeného rozhodnutí žalovaného. K tomu krajský soud uvádí, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno na základě úplného a správně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán I. stupně postupoval plně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 50 odst. 4 správního řádu a zásadou materiální pravdy dle § 3 téhož zákona. Krajský soud se zabýval celým rozhodnutím žalovaného a nesdílí názor žalobkyně, že žalovaný se nevypořádal souladem rozhodnutí správního orgánu I. stupně s právními předpisy, nebo že nezkoumal jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Žalovaný se všemi odvolacími námitkami zabýval v rozsahu dostačujícím k tomu, aby jeho rozhodnutí nemohlo být hodnoceno jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K pojmu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů lze odkázat kupř. na rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009. Nejvyšší správní soud tam sice vyslovil právní názor v řízení o kasační stížnosti, nicméně jej lze využít i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Současně soud musí odmítnout výtku žalobkyně, že rozhodnutí nemá náležitosti stanovené v § 67 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně zřejmě měla na mysli § 68 odst. 3 téhož zákona, které specifikuje požadavky na odůvodnění rozhodnutí, zatímco žalobkyní uváděné ustanovení se týká požadavků na písemné potvrzení rozhodnutí v případě jeho ústního vyhlášení, což se zjevně netýká případu žalobkyně. Pokud žalobkyni scházely některé důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil apod., jakož i další tvrzení ohledně absence skutečných důvodů a souvislostí s podklady pro vydání rozhodnutí případně tvrzení, že úvahy správního orgánu zcela vybočují z mezí správního uvážení, neboť nevycházejí ze skutečného znění právních předpisů ale pouhých domněnek o obsahu právních předpisů, pak se jedná o námitku obecnou. Soudu nepřísluší, aby na základě těchto obecných výtek vyhledával za žalobkyni konkrétní souvislosti, neboť řízení o správní žalobě je přísně ovládáno dispoziční zásadou a nikoliv zásadou vyšetřovací. Námitku proto soud může vypořádat taktéž v obecné poloze. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného jsou plně přezkoumatelná, splňující veškeré náležitosti požadované správním řádem, dostatečně odůvodněná a vydaná v mezích správního uvážení. 46) Žalobkyně namítala nesprávnost aplikace § 18 odst. 1 písm. c) zákona o zajištění podmínek BOZP v návaznosti na § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb., neboť povinnost zpracovat plán BOZP byla sice dána, nikoliv však se zřetelem k objektu mostu. K tomu žalovaná uvedla, že objekt mostu je nedílnou součástí stavby, pro niž byla zákonná povinnost zpracovat plán BOZP. Žalovaná podotkla, že žalobkyně směšuje důvody pro zpracování plánu BOZP dle § 15 zákona o zajištění podmínek BOZP a dle přílohy č. 5 NV č. 591/2006 Sb. s požadavky na obsah plánu BOZP dle § 7 písm. c) zmíněného nařízení. V souvislosti se zmíněným krajský soud odkazuje na § 15 odst. 2 zákona o zajištění podmínek BOZP, dle něhož jsou-li dány podmínky, pro které je nezbytné zpracování plánu BOZP, musí zadavatel stavby zajistit, aby byl při přípravě stavby zpracován plán BOZP podle druhu a velikosti plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Plán zpracovává koordinátor. V plánu musí být uvedeny základní informace o stavbě a staveništi, postupy navrhované pro jednotlivé práce a pracovní činnosti zahrnující konkrétní požadavky pro jejich bezpečné provádění, jejich předpokládané časové trvání a posloupnost nebo souběh; musí být přizpůsobován skutečnému stavu a podstatným změnám stavby během její realizace. Vláda stanoví nařízením bližší požadavky na obsah a rozsah plánu, což bylo realizováno v § 7 písm. c) nařízení vlády č. 591/2006 Sb., kde je stanoveno, že plán má obsahovat údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce. 47) Zpracováním plánu BOZP byla v souladu s § 15 odst. 2 zákona o zajištění podmínek BOZP pověřena zadavatelem žalobkyně jako koordinátorka. Práce a činnosti, které vystavují fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, při jejichž provádění vzniká povinnost zpracovat plán BOZP, určuje jednak § 15 odst. 1 zákona o zajištění podmínek BOZP a dále příloha č. 5 k NV č. 591/2006 Sb. Práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, při jejichž provádění vzniká povinnost zpracovat plán, vymezuje příloha č. 5 v bodech 1 až 11. Bod 5 představuje „práce, při kterých hrozí pád z výšky nebo do volné hloubky více než 10 m“, bod 6 vymezuje „práce vykonávané v ochranných pásmech energetických vedení popřípadě zařízení technického vybavení“ a bod 11 stanovuje „práce spojené s montáží a demontáží těžkých konstrukčních stavebních dílů kovových, betonových a dřevěných určených pro trvalé zabudování do staveb“. Právě zmíněné činnosti zakládají povinnost žalobkyně ke zpracování plánu BOZP. 48) Výkon zmíněných prací lze dovozovat z rozsahu stavebních prací pro rekonstrukci mostů zpracovaný v plánu BOZP. Povinnost vypracovat plán BOZP, tak pro žalobkyni skutečně existovala, což sama sice nepopírá, avšak namítá, že důvodem ke zpracování plánu nebyly práce a činnosti prováděné na mostě. K této námitce žalobkyně soud shrnuje, že plán BOZP byl vypracován pro stavbu silnice II/345 zahrnující následující úpravy daných úseků: provedení nových záchytných bezpečnostních zařízení, obnova stávajícího vodorovného dopravního značení, čištění zanesených příkopů, rekonstrukce nezpevněných krajnic, doplnění sloupků a v souvisejících stavebních objektech rekonstrukce stávajících mostů a rekonstrukce elektro a sdělovacích vedení a veřejného osvětlení. Rekonstrukce mostu tak byla zcela jistě součástí stavby, pro niž byl plán BOZP zpracován. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že stavbu je zapotřebí vnímat jako jeden celek skládající se z více stavebních objektů určených projektovou dokumentací, s čímž se krajský soud ztotožňuje. Nelze tedy vyjímat jednotlivé stavební objekty z režimu stavby, pro něž musí být zpracován plán BOZP. Mimoto krajský soud dále podotýká k námitce žalobkyně, že na stavebním objektu SO 202 byly prováděny práce vymezené přílohou č. 5 NV č. 591/2006 Sb., pro které musí být plán BOZP zpracován, což bude vysvětleno níže. 49) Krajský soud z předložených podkladů zjistil, že v samotném plánu BOZP je uveden rozsah stavebních prací prováděných při rekonstrukci mostu, který zahrnuje mimo jiné činnosti jako: montáž ocelových konstrukcí, betonáž nové železobetonové konstrukce. V důsledku toho krajský soud dospěl k závěru, že byl naplněn minimálně bod 11 přílohy č. 5 NV č. 591/2006 Sb.: „Práce spojené s montáží a demontáží těžkých konstrukčních stavebních dílů kovových, betonových a dřevěných určených pro trvalé zabudování do staveb.“ Námitka žalobkyně, že důvodem zpracování plánu BOZP nebyly práce a činnosti prováděné na mostě SO 202, je proto vyhodnocena jako zcela lichá, neboť je zřejmé, že na mostě SO 202 byly prováděny práce a činnosti podle přílohy č.

5. Každopádně plán BOZP nebyl vypracován pouze a jen kvůli stavbě mostu SO 202, ale pro realizaci celé stavby. 50) Dosud vypořádané námitky jsou však v úrovni teoretické, neboť žalobkyně totiž plán BOZP, který zahrnoval také stavbu mostu SO 202, vypracovala. Skutečným nedostatkem plánu BOZP však je jeho neúplnost. Podle § 15 odst. 2 zákona o zajištění podmínek BOZP „zadavatel stavby zajistí, aby byl při přípravě stavby zpracován plán BOZP podle druhu a velikosti plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Plán zpracovává koordinátor. V plánu musí být uvedeny základní informace o stavbě a staveništi, postupy navrhované pro jednotlivé práce a pracovní činnosti zahrnující konkrétní požadavky pro jejich bezpečné provádění, jejich předpokládané časové trvání a posloupnost nebo souběh; musí být přizpůsobován skutečnému stavu a podstatným změnám stavby během její realizace. Vláda stanoví nařízením bližší požadavky na obsah a rozsah plánu.“ 51) Z předložených podkladů Krajský soud dovozuje, že plán BOZP byl zpracován pouze v obecné rovině, což potvrdila i žalobkyně při ústním jednání dne 2. 6. 2015. Také ve znaleckém posudku, který je součástí správního spisu, bylo znalcem konstatováno, že postupy prací a opatření pro eliminaci rizik na prováděné stavbě byly zpracovány v obecné rovině. Žalobkyně neuvedla v plánu BOZP konkrétní postupy řešící a specifikující jednotlivá opatření vyplývající z platných právních předpisů. Soud si je vědom skutečnosti, že právní úprava neposkytuje detailní výčet obsahu a rozsahu plánu BOZP a lze jej dovozovat pouze z § 15 odst. 2 zákona o zajištění podmínek BOZP ve spojení s § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb., nicméně konkrétní přístup ke zpracování BOZP je ustanovením vyžadován. Krajský soud musí konstatovat neúplnost plánu BOZP, neboť ten jednoznačně nebyl zpracován v rozsahu stanoveném v § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb., dle něhož „koordinátor během přípravy stavby zpracovává plán tak, aby obsahoval přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, přehledné schématické znázornění časového trvání, posloupnosti anebo souběhu a věcné vazby jednotlivých opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, a nechá odsouhlasit a podepsat a aby byl odsouhlasen a podepsán všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu známi.“ Smyslem plánu BOZP je pojmenování rizik, vůči nimž musí být přijata příslušná opatření, která při jejich aplikaci minimalizují nebo eliminují ohrožení života a zdraví osob. Právě a pouze při podrobném, konkrétním a individuálně zpracovaném plánu BOZP lze dosáhnout cíle, pro který byl plán zpracován. V projednávané věci však plán BOZP prima faciae nesplňuje požadavky kladené na jeho rozsah. 52) Námitka žalobkyně, že pád mostu nebyl v rámci přípravy stavby plánován, nemůže vyslovené závěry zpochybnit, neboť existovalo-li riziko pádu mostu, měla být součástí plánu BOZP bezpečnostní opatření před možným pádem mostu. Soud z plánu BOZP zjistil, že mezi riziky vzniklými při provádění prací na mostě je zřícení konstrukce. Krajský soud obecně souhlasí s žalobkyní, že pro vypracování konkrétního bezpečnostního opatření musí existovat legislativní důvod. V projednávané věci však z toho nelze pro žalobkyni ničeho vytěžit, neboť zcela nepochybně je dán legislativní důvod, pro který měla být vypracována konkrétní opatření, která je zapotřebí učinit na ochranu života a zdraví osob proti pádu mostu, tuto povinnost žalobkyně nesplnila. 53) Žalobkyně uvedla, že nebyl-li naplněn parametr daný § 15 odst. 1 zákona o zajištění podmínek BOZP, který stanoví: „celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.“, nenastal legislativní důvod pro zpracování plánu BOZP pro rekonstrukci mostu ve Vilémově. Vzhledem k tomu, že takový legislativní důvod pro předmětnou stavbu mostu neshledala, domnívala se, že nelze konstatovat neúplnost plánu. Námitkám žalobkyně však nelze přisvědčit, pro vypracování plánu BOZP jednoznačně existovala řada důvodů a podoba, v jaké byl plán BOZP vypracován, byla zcela nedostatečná. 54) Plán BOZP musí být dle § 18 odst. 1 písm. c) zákona o zajištění podmínek BOZP ve spojení s § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb. zpracován koordinátorem již během přípravy stavby. Krajský soud vyvodil z předložených materiálů, že tato podmínka byla dodržena. K ukončení přípravné fáze došlo ke dni 19. 6. 2014, neboť právě k tomuto dni bylo předáno staveniště zhotoviteli a byla zahájena fáze realizace. Žalobkyně zpracovala plán v měsíci „červen 2014“, jak uvedla v samotném plánu, nicméně nespecifikovala konkrétní den. Vzhledem k tomu, že plán BOZP byl převzat zhotovitelem a investorem dne 19. 6. 2014, lze z toho jednoznačně dovodit, že byl zpracován ještě ve fázi přípravné. Přestože žalobkyně označila plán BOZP „při realizaci stavby“, není pochyb o tom, že byl zpracován před zahájením realizace stavby, a při realizaci měl být tudíž podle citované platné právní úpravy aktualizován. 55) Plán BOZP je dle § 14 odst. 4 zákona o zajištění podmínek BOZP zpracováván na základě podkladů a informací, které je zhotoviteli povinen předložit zadavatel. Zhotovitel je povinen podle § 16 písm. a) zákona o zajištění podmínek BOZP nejpozději 8 dnů před zahájením prací na staveništi koordinátora písemně informovat o pracovních a technologických postupech, které zhotovitel zvolil pro realizaci stavby. 56) K tomu krajský soud konstatuje, že výše zmíněná lhůta 8 dnů před zahájením prací na staveništi, byla v projednávané věci splněna. Dne 10. 6. 2014 předal zhotovitel I. žalobkyni projektovou dokumentaci, technologický předpis k prováděným postupům pro stavební objekt SO 202 a soubor hodnocení bezpečnostních rizik a opatření. Teprve dne 19. 6. 2014 bylo staveniště předáno zhotoviteli, čímž byla ukončena fáze přípravy stavby a započala fáze realizace stavby. Lhůta 8 dnů tedy byla v případě zhotovitele I. zjevně dodržena a k předání došlo ještě v přípravné fázi. Žalobkyně proto nemůže namítat nedostatek podkladů, na jejichž základě by mohla zahrnout do plánu požadované náležitosti. Soud proto hodnotí tuto námitku žalobkyně za zcela bezpředmětnou, neboť není založena na pravdě a veškeré dostupné informace svědčí o včasném a dostatečném předložení podkladů pro zpracování plánu BOZP v přípravné fázi. 57) Žalobkyně do plánu BOZP nezapracovala potřebné podrobnosti a detaily, které jsou pro náležitý obsah plánu BOZP nezbytné. V plánu BOZP měly být zapracovány podklady předložené zhotovitelem I. ještě v přípravné fázi, což se nestalo, a tím zcela nepochybně došlo k porušení povinností koordinátora, když plán BOZP nebyl zpracován individuálně a dostatečně konkrétně. Plán BOZP i přes požadavky stanovené v § 7 písm. c) NV č. 591/2006 Sb. neobsahoval výčet konkrétních bezpečnostních opatření, které mají být v reakci na konkrétní prováděné technologické postupy prováděny. Krajský soud se ztotožňuje s výčtem nedostatků plánu BOZP uváděným žalovaným v napadeném rozhodnutí na str. 10 - 11, který postrádá v plánu BOZP zejména zajištění osob ve výšce na mostě a způsob zajištění osob pohybujících se pod mostem, zabezpečení okolních objektů a zabezpečení celého staveniště, a to vše v souvislosti ke konkrétním podmínkám stavby. Žalobkyni bylo dále vytýkáno nezpracování vzájemných věcných vazeb mezi jednotlivými opatřeními a jejich proces navazování. Je třeba zdůraznit, že správní orgány žalobkyni nevytýkaly, jak uvádí v žalobě, že neplánovala opatření k ochraně pracovníků proti pádu mostu, ale kladly jí za vinu, že nezajistila, aby plán obsahoval postupy týkající se předmětného mostu zpracované v podrobnostech tak, aby bylo zajištěno bezpečné a zdraví neohrožující provádění prací tak, jak umožňovaly dispozice zhotovitelů. Správní orgán v rozhodnutí I. stupně na str. 17 zcela konkrétně uvedl, že v plánu z hlediska postupů prací na mostě ve Vilémově nezbytných pro zajištění BOZP v něm nenalezneme žádné bližší informace, plán je zpracován obecně (viz protokol str. 7, č. j. 8826/5.30/15-8). 58) Žalobkyně i vyslechnutí svědci potvrdili, že plán BOZP byl vypracován podle PDPS, což dokládá i údaj uvedený v samotném plánu BOZP, v němž jako podklad pro zpracování je uvedena PDPS. 59) Žalobkyně v žalobě namítala, že ve fázi přípravy nedisponovala technologickými postupy ani registry rizik zhotovitelů, a nemohla je tedy do plánu BOZP včas zapracovat. Současně uvedla, že požadované podklady od zhotovitelů obdržela až dne 14. 8. 2014, resp. 25. 8. 2014. Takové tvrzení žalobkyně však soud shledává účelové, nezakládající se na skutečnosti. Zhotovitel I. požadované dokumenty předložil žalobkyni již ve fázi přípravy, viz výše. Zhotovitel II., který teprve dne 4. 8. 2014 uzavřel smlouvu o dílo se zadavatelem pro kompletní zhotovení stavebních objektů 202 a 203 stavby, vypracoval technologické postupy pro železobetonové konstrukce a bourací práce, které předložil žalobkyni dne 14. 8. 2014. Zhotovitelem II. byl vypracován také dokument identifikace a vyhodnocení rizik, který byl předán žalobkyni dne 25. 8. 2014. Data předání podkladů žalobkyni jsou uvedena na přední straně každého ze zmíněných dokumentů, jejichž pravost potvrdila žalobkyně při ústním jednání dne 5. 10. 2015. Zhotovitel II. proto také splnil povinnost písemného předložení pracovních a technologických postupů dle § 16 písm. a) zákona o zajištění podmínek BOZP nejpozději 8 dnů před zahájením prací na staveništi. Nicméně žalobkyni je vytýkáno nedostatečné zpracování plánu BOZP ve fázi přípravy stavby, v němž již disponovala požadovanými dokumenty od zhotovitele I., avšak jejich zapracování do plánu BOZP neprovedla. Následně neprovedla ani aktualizaci plánu. 60) Koordinátor je podle § 15 odst. 2 zákona o zajištění podmínek plánu BOZP povinen při realizaci stavby plán BOZP aktualizovat, aby byl neustále naplňován účel plánu BOZP. Za řádné zpracování plánu BOZP je odpovědná žalobkyně jako koordinátorka ode dne podpisu příkazní smlouvy mezi ní a zadavatelem stavby. Splnění požadovaných náležitostí pro plán BOZP je povinností kladenou jen na koordinátora. Pouze ve výjimečných případech, kdy zhotovitel stavby neposkytuje koordinátorovi součinnost, lze zvažovat možnost liberačních důvodů, neboť koordinátor nedisponuje žádnými procesními prostředky, které by mohl užít vůči nespolupracujícímu zhotoviteli. Každopádně v projednávané věci zhotovitelé spolupracovali. Žalobkyni předaná projektová dokumentace obsahovala dostatečně konkrétní postup provádění prací na mostě ve Vilémově, avšak žalobkyně informace o postupech provádění prací nezapracovala. Žalovaný tyto námitky dostatečně vypořádal na str. 15 žalobou napadeného rozhodnutí. 61) Soud při svém rozhodování posuzoval, zda v konkrétním řízení o uložení pokuty za správní delikt, které bylo zahájeno „ex officio“ byl důkladně zjištěn ze strany správních orgánů skutkový stav věci. Současně poměřoval, zda při vydání napadeného rozhodnutí bylo postupováno podle zásady materiální pravdy a s ohledem na charakter řízení i zásady vyšetřovací a zda nedošlo k překročení mezí správního uvážení, jak žalobkyně v žalobě tvrdila. Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně bez důvodných pochybností, je z něj proto beze vší pochybnosti zřejmé, že žalobkyně neplnila povinnosti koordinátorky podle § 30 odst. 1 písm. za) zákona o inspekci práce, neboť během přípravy stavby nezajistila, aby „plán BOZP při realizaci stavby“ obsahoval přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním provozním podmínkám staveniště postupy týkající se mostu ve Vilémově a aby byl zpracován v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce. Na tom nemůže nic změnit tvrzení žalobkyně, že zhotovitelé stavby si byli vědomi rizik vyplývajících z prací nad sebou, avšak ji o tom neinformovali, což mělo být patrně způsobeno tím, že obě opatření byla totožná, nebyla v konfliktu a nebylo tudíž co koordinovat. Právě skutečnost, že došlo ke zřícení mostu a následnému zranění (s následkem smrti) několika pracovníků je dokladem toho, že opatření a rizika stanovená jednotlivými zhotoviteli nebyla zkoordinována a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně informace o prováděných pracích měla, nebo nejméně měla mít. Z toho důvodu správní orgány neshledaly existenci liberačního důvodu. Soud se s tímto závěrem shoduje. 62) Žalobkyni je dále kladeno za vinu, že jako koordinátorka během realizace stavby nekoordinovala dne 3. 9. 2014 a 4. 9. 2014 spolupráci zhotovitelů na staveništi, kteří pracovali souběžně „na“ a „pod“ mostem ve Vilémově, při přijímání opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zřetelem na činnosti prováděné na staveništi současně, čímž došlo k porušení § 18 odst. 2 písm. b) zákona o zajištění podmínek BOZP provedeného § 8 odst. 1 písm. a) NV č. 591/2006 Sb. 63) Porušené ustanovení § 18 odst. 2 písm. b) zákona o zajištění podmínek BOZP stanoví: „Koordinátor je při realizaci stavby povinen provádět další činnosti stanovené prováděcím právním předpisem.“, na to navazuje § 8 odst. 1 písm. a) NV č. 591/2006 Sb.: „Koordinuje přijímání opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jednotlivými zhotoviteli nebo jimi pověřenými osobami se zřetelem na povahu stavby a na všeobecné zásady prevence rizik a činnosti prováděné na staveništi současně, popřípadě v návaznosti, s cílem chránit zdraví fyzických osob, zabraňovat pracovním úrazům a předcházet vzniku nemoci z povolání.“ 64) Žalobkyně namítala, že pro koordinaci spolupráce zhotovitelů, je zapotřebí, aby spolupráce zhotovitelů existovala, a ti, aby přijali potřebná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a 8 dnů před zahájením prací informovali koordinátora o přijatých opatřeních. K tomu opakovaně soud uvádí, že zhotovitel I. předal žalobkyni přijatý registr rizik a opatření, a to dne 10. 6. 2014. V registru rizik a opatření zhotovitel I. specifikoval opatření, která nastanou při bouracích a rekonstrukčních činnostech a napomohou eliminaci hrozících rizik. Právě v tomto dokumentu vypracovaném zhotovitelem I. bylo uvedeno opatření spočívající ve vyloučení nebo omezení práce nad sebou. Zhotovitel I. splnil svou povinnost sdělení přijatých opatření ještě ve fázi přípravy stavby. Zhotovitelem II. byly také veškeré požadované dokumenty předány včas, což je blíže upraveno v odstavci 59) tohoto rozsudku. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně měla k dispozici veškeré technologické postupy a rizika, na jejichž základě měla koordinovat přijatá opatření k zajištění BOZP. Zhotovitel II. shodně se zhotovitelem I. vyhodnotil, že při bouracích a rekonstrukčních pracích existuje riziko pádu a zřícení bouraného zdiva či části jiných objektů a pádu materiálu z výšky na pracovníky, proto přijal řadu bezpečnostních opatření, mezi nimi také „vyloučení nebo omezení práce nad sebou“. Tvrzení žalobkyně, že nebyla zhotoviteli informována o konkrétních opatřeních, neodpovídá zjištěním učiněným správními orgány. Žalobkyni byla veškerá rizika a opatření zabraňující jejich vzniku, stanovená zhotoviteli, sdělena, avšak žalobkyně činnosti obou zhotovitelů nezkoordinovala. Žalobkyně byla seznámena se všemi riziky, které zhotovitelé vyhodnotili, a i díky svým odborným znalostem si musela být vědoma možných rizik, které mohou nastat při současném provádění prací na mostě a pod ním. Znalost možných rizik mimochodem dokládá také výpověď žalobkyně do protokolu z ústního jednání ze dne 5. 10. 2015, v němž uvedla, že by přerušila práce, pokud by probíhaly současně „na“ a „pod“ mostem a požadovala by předložení postupu prací, který by takovému stavu zamezil. 65) Navzdory tvrzení žalobkyně, že nevěděla o výkonu činnosti zhotovitele II. pod mostem, krajský soud uvádí, že v kontextu všech souvislostí žalobkyni musel, nebo alespoň měl být, takový stav zřejmý. Zhotovitel II. se pohyboval na staveništi SO 202, což žalobkyně věděla, dále ji musela být známa skutečnost, že dochází k takovým změnám na staveništi, které prokazují postup prací. Krajský soud se ztotožňuje s názorem správního orgánu I. stupně, který uvedl, že žalobkyně byla srozuměna s postupy plánovanými na SO 202, a v souvislosti se zjištěným stavem na staveništi žalobkyně měla a mohla dospět k závěru, že zhotovitel II. provádí práce pod mostem. Současné provádění prací na objektu SO 202 ve dnech 3. 9. 2014 a 4. 9. 2014 dokládají záznamy ve stavebních denících obou zhotovitelů. Krajský soud zastává názor shodný s žalovaným, že žalobkyně si mohla a také měla být vědoma současného provádění prací pod mostem zhotovitelem II. a na mostě zhotovitelem I. V takové situaci pak měla žalobkyně přistoupit ke koordinaci spolupráce zhotovitelů a k přijetí příslušných opatření, která by zajistila bezpečnost a ochranu zdraví při práci. 66) Krajský soud si je vědom skutečnosti, že nevědomost žalobkyně o výkonu práce jednoho ze zhotovitelů by vylučovala splnění jejích povinností koordinovat zhotovitele při přijímání opatření k zajištění BOZP. Nicméně z předložených podkladů soud shledal, že z kontrol na staveništi ve dnech 1. 9. 2014 a 3. 9. 2014 bylo zřejmé, že dochází ke změnám na staveništi souvisejících se stavebními pracemi pod mostem, což potvrdil zástupce koordinátorky. Zástupce koordinátorky dále uvedl, že si byl vědom přítomnosti zhotovitele II. na staveništi. Z uvedeného je zřejmé, že s ohledem na znalosti žalobkyně ohledně technologického postupu prací zhotovitele II. a skutečností zjištěných při kontrolách staveniště, měla žalobkyně dospět k závěru, že dochází k výkonu prací „na“ i „pod“ mostem současně. Bylo povinností žalobkyně, sledovat postup prací na staveništi, zvláště pak v situaci, kdy existuje možné riziko souběhu prací na stavebním objektu, kde je pro jejich souběh nezbytná koordinace při přijímání opatření k zajištění BOZP. 67) Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně doslovně neplnila veškeré povinnosti, které jí jako koordinátorce příslušely, a právě v tom krajský soud shledává naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Žalobkyně nekoordinovala spolupráci zhotovitelů na staveništi SO 202 při přijímání opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zřetelem na činnosti prováděné na staveništi současně. Koordinátor je povinen neustále kontrolovat úroveň bezpečnosti na stavbě a na případné nedostatky je povinen upozornit zhotovitele, oznámit takovou skutečnost zadavateli a trvat na neodkladné nápravě, kterou prověří následnou kontrolou. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. d) NV č. 591/2006 Sb. přímo stanoví koordinátorovi povinnost sledovat provádění prací na staveništi a ověřovat dodržování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Žalobkyně však nenaplnila tyto zákonem stanovené povinnosti, když na základě skutečností zjištěných při kontrolách staveniště nedovodila, že probíhají práce současně na a pod mostem, pro něž platí povinnost přijmout příslušná opatření. Změny na staveništi během kontrol provedených ve dnech 1. 9. 2014 a 3. 9. 2014 potvrdil zástupce koordinátorky při ústním jednání dne 5. 11. 2014. Zástupce koordinátorky na otázku správního orgánu I. stupně, kdy zjistil, že pod mostem probíhají nějaké práce, odpověděl, že to zjistil při kontrole dne 3. 9. 2014. Žalobkyně měla ihned po takovém zjištění provést koordinaci spolupráce zhotovitelů a přijmout příslušná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. 68) Koordinátor není povinen koordinovat spolupráci zhotovitelů pouze tehdy, pokud by byla zhotoviteli přijatá opatření v rozporu. Je však třeba zdůraznit, že koordinace spolupráce zhotovitelů při přijímání opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí být prováděna vždy bez ohledu na vzájemný vztah jednotlivých opatření. Názor žalobkyně, že z důvodu totožných opatření vypracovaných zhotoviteli, odpadla povinnost koordinátora koordinovat přijatá opatření, je zcela mylný. Zákonná úprava ve své dikci nestanovuje koordinátorovi povinnost koordinace přijímaných opatření pouze za předpokladu, že budou opatření přijatá zhotoviteli ve vzájemném rozporu. To však zjištěno nebylo. Krajský soud ve shodě se závěrem žalovaného uvádí, že povinností žalobkyně bylo koordinovat současné uplatnění zhotoviteli přijatých opatření a jejich provádění činit ve vzájemném souladu a vzájemném doplňování. 69) Názor žalobkyně, že v době pádu mostu nebyl prokázán současný výkon práce zhotovitelů nad sebou, soud shledává za nepodložený a odporující skutečnosti. Současné provádění prací na mostě a pod mostem je zřejmé jednak ze stavebních deníků, ale i z údajů uvedených v žalobě. Místem výkonu práce zhotovitele I. dne 4. 9. 2014 byl prostor na mostě, což vyplývá ze stavebního deníku zhotovitele I. V uvedený den bylo zhotovitelem I. prováděno odstranění zábradlí a jiné práce konané jednoznačně na mostě. Zhotovitel II. v uvedený den vykonával činnost pod mostem. Dle stavebního deníku zhotovitele II. byla v předmětný den prováděna výstavba provizorní dřevěné skruže, která musela být vykonávána pod mostem. Z uvedených skutečností je seznatelné, že oba zhotovitelé pracovali v tytéž dny, a došlo přitom k současnému výkonu práce na mostě a pod mostem. Z registru rizik zpracovaných zhotovitelem I. a dokumentu identifikace a vyhodnocení rizik zpracovaného zhotovitelem II. neplynula podmínka současného výkonu prací na mostě a pod mostem v identickém místě a čase, nýbrž podle předložených dokumentací zpracovaných zhotoviteli byla možná práce buď na mostě, anebo pod mostem, bez podmínky nacházet se současně na identickém místě. Proto mělo dojít ke koordinaci prací tak, aby bylo vyloučeno současné provádění prací tak, aby bylo vyloučeno současné provádění prací na identickém místě a čase „na“ a „pod“ mostem. 70) Krajský soud zdůrazňuje, že není pro projednávanou věc podstatné, jaká osoba kterého ze zhotovitelů přijímala jednotlivá opatření, neboť litera zákona nestanoví povinnost koordinace spolupráce zhotovitelů dle toho, zda jednotlivá opatření byla přijata odborně způsobilou osobou. Námitka žalobkyně ohledně prokázání odborné způsobilosti osob přijímajících konkrétní opatření, proto není pro projednávanou věc právně významná. Žalobkyně dále namítala, že nebyla povinna koordinovat činnost jednotlivých pracovníků. Neplnění takové povinnosti však nebylo žalobkyni ani vytýkáno. Krajský soud proto shledává zmíněné námitky za neopodstatněné. 71) Žalobkyně v žalobě dále rozvedla působnost jednotlivých ustanovení zákona o inspekci práce, zákona o zajištění podmínek BOZP a zákoníku práce. Předmětem souzené věci není, zda kontrola prováděná žalovaným podle zákona o inspekci práce byla provedena i ve vztahu k dalším osobám uvedeným v § 12 písm. d) zákona o zajištění podmínek BOZP a ve vztahu k zaměstnavateli. Taková námitka proto není důvodná, neboť se nevztahuje k předmětu řízení. Námitky žalobkyně ohledně nedodržení zákazů ve stavebním povolení, či nedodržování opatření obecné povahy ministerstva dopravy k provádění silničních dopravních staveb, krajský soud shledává také nedůvodnými, neboť se rovněž nevztahují k předmětu řízení. Zmíněné námitky nesouvisí s odpovědností žalobkyně za správní delikty kladené jí za vinu. K námitce týkající se stavebního povolení krajský soud uvádí, že stavební povolení neovlivňuje kvalitu činnosti koordinátora, jeho činnost se odvíjí zejména od podmínek sjednaných v příkazní smlouvě a musí probíhat v souladu s právními předpisy. Stavební povolení není dokumentem, na jehož základě je vypracováván plán BOZP. Krajský soud opakovaně zdůrazňuje, že žalobkyně při zpracování plánu BOZP vycházela z projektové dokumentace, jejíž obsah nebyl žalobou zpochybňován. 72) Žalobkyně dále namítala, že žalovaným nebyla dostatečně vypořádána otázka četnosti činnosti koordinátora na staveništi. K tomu soud uvádí, že se žalovaný dostatečně s touto námitkou vypořádal, když uvedl, že nepovažuje za nutnou každodenní přítomnost koordinátora na stavbě, nicméně domnívá se, že koordinátor má být přítomen tak často, jak to vyžaduje řádné plnění povinností, které jsou na něj právními předpisy kladeny. Krajský soud dále konstatuje, že žalobkyně neuvedla žádné argumenty, na jejichž základě lze dospět k závěru, že počet koordinátorů v projednávané věci by byl v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 zákona o zajištění podmínek BOZP, který pouze stanoví, že zadavatel určí počet koordinátorů s přihlédnutím k druhu a velikosti stavby a její náročnosti na koordinaci opatření k zajištění BOZP. Pokud totiž soud přihlédne k tvrzení žalobkyně, že jednotlivá opatření zhotovitelů byla v podstatě totožná, nelze z toho dovodit, že by se jednalo o náročnou koordinaci, která by vyžadovala větší počet koordinátorů. Krajský soud ani při zohlednění druhu a velikosti stavby nedospěl k závěru, že by zadavateli vznikla povinnost, určit vyšší počet koordinátorů. 73) K námitce žalobkyně týkající se povinnosti zadavatele předat koordinátorovi RDS jako podklad pro další činnost, která žalobkyni neměla být k dispozici, krajský soud dodává, že tato otázka byla již dostatečně vypořádána žalovaným v napadeném rozhodnutí, a s tam uvedenými závěry se krajský soud ztotožňuje. Právní předpisy nestanoví pro obsah plánu BOZP konkrétní podklady jako např. RDS, proto soud shledává nedůvodnou také tuto námitku žalobkyně, neboť podmínkou pro detailní vypracování plánu BOZP není předání vypracované RDS. 74) Krajský soud dále konstatuje, že plnění povinností jednotlivých subjektů na sebe vzájemně navazuje a doplňuje se, pokud tedy dojde k porušení povinnosti jedním ze subjektů, může na to navázat porušení povinnosti také dalším subjektem. Nicméně tím se nezbavuje odpovědnosti subjekt, který porušil své povinnosti v návaznosti na neplnění povinností jinými subjekty. Pokud totiž subjekt shledá, že nedochází k řádnému výkonu povinností, je vždy zapotřebí aktivního jednání. Nelze tolerovat pasivní postoj subjektu, který neplní své povinnosti v návaznosti na neplnění povinností jinými subjekty, neboť jeho činnost, pokud neplní svůj účel, tím postrádá smysl. I neplnění některých povinností ze strany subjektů odlišných od žalobkyně nemohlo mít tudíž za následek, že by žalobkyně byla zbavena své objektivní odpovědnosti, neboť měla aktivně postupovat ve své činnosti tak, aby zajistila bezpečnost pracovníků. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 2. 2014, č. j. 6 Ads 63/2013-63 judikoval: „Jejich vlastní odpovědnost (hlavního dodavatele stavby, koordinátor BOZP) za přijetí potřebných opatření k prevenci rizik je na stěžovatelčině odpovědnosti nezávislá a stojí vedle ní,…“ Z uvedeného je naprosto zřejmé, že nelze vázat objektivní odpovědnost žalobkyně za správní delikt na odpovědnost jiných subjektů, které se účastnily stavby. 75) Krajský soud na závěr zdůrazňuje, že námitka žalobkyně vztahující se ke způsobu vyšetřování úrazu, který na staveništi nastal, není předmětem řízení. Krajský soud se proto nebude zabývat splněním zákonných podmínek při kontrole příčin a okolností úrazu. Proto soud k doplnění navrženého důkazu nepřistoupil. 76) Žalobkyně v žalobě navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem v oboru bezpečnosti práce. Krajský soud shledal provedení důkazu tímto znaleckým posudkem za nadbytečné, neboť skutkový stav byl náležitě zjištěn a není třeba již dalšího dokazování. Proto soud k doplnění navrženého důkazu nepřistoupil. 77) Soud proto uzavřel, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje za prokázané, že správní orgány rozhodly v souladu s právními předpisy, přičemž skutkový stav věci byl úplně a přesně vymezen. Jak z výše uvedeného vyplývá, žalovaný vypořádal odvolací námitky, případně se ztotožnil s hodnocením, které vyslovil prvostupňový správní orgán (námitky ohledně stavebního povolení, odpovědnost stavebníka a projektanta PDPS, neplnění opatření obecné povahy ministerstva dopravy, předání podkladů, apod. …). Krajský soud proto uzavřel, že závěr správních orgánů, že se žalobkyně dopustila výše zmiňovaných správních deliktů, odpovídá zákonu. V. Závěr, náklady řízení 78) S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 79) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný správní orgán, který žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému správnímu orgánu přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení