51 A 26/2017 - 80

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Prof. RNDr. X, bytem v X, zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem v Táboře, Převrátilská 330, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2017, č.j. KUJCK 11607/2017, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 28. 2. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2017, č.j. KUJCK 11607/2017, kterým bylo k jeho odvolání potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 31. 8. 2016 č.j. MUCK 45926/2016/ODSH-Pah, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a provedený záznam dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 15. 12. 2015 byl potvrzen. Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby předně namítl pochybení správního orgánu, který rozhodoval v rozporu s ustálenou judikaturou a porušil zásadu legitimního očekávání a princip právní jistoty. Tohoto pochybení se správní orgán dopustil tím, že žalobci neoznámil provedení záznamu bodů v případě každého jednotlivého záznamu. Žalobce v této souvislosti poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 6 As 114/2014, v němž tento soud mimo jiné konstatoval, že i jednotlivý záznam bodů do registru řidičů je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy, a z tohoto důvodu se jeví de lege ferenda vhodnějším, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno i provedení jednotlivého záznamu. Názor žalovaného, dle něhož taková povinnost není stanovena v zákoně a judikaturou Nejvyššího správního soudu se neřídí, není v souladu s touto judikaturou. Žalobce k tomuto dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, z níž vyplývá závaznost judikatury Ústavního soudu i soudů správních. Žalobce dále vyjádřil nesouhlas s definováním jím spáchaného jednání, které dle popisu na pokutovém bloku představuje jednání spočívající v „Přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého“. S tímto popisem svého jednání se žalobce neztotožnil, ze skutkového průběhu události nevyplývá, že by žalobce přejížděl mezi jednotlivými jízdními pruhy. V daném případě dle jeho názoru došlo k přestupku spočívajícím v „Nevěnování dostatečné pozornosti řízení vozidla“. Překvalifikování přestupku není relevantní pro uložení pokuty, se kterou se žalobce ztotožnil, nýbrž pro bodové hodnocení. V této souvislosti žalobce dále osvětlil, že podpisem pokutového bloku udělil souhlas toliko s uložením pokuty za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a s výší této pokuty, nikoli však s kvalifikací svého jednání, které bylo nesprávně vyhodnoceno ve smyslu ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. Žalobce svým podpisem potvrdil pouze tvrzení uvedená pod bodem 1 a 3 pokutového bloku, tedy souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a potvrzení převzetí části A bloku dne 15. 12. 2015. Souhlasil i s tvrzením uvedeným v části 2 pokutového bloku – potvrzuji, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí, avšak toto si vyložil tak, že „souhlasí s tím, že údaje uvedené na obou částech bloku spolu navzájem souhlasí“. Z uvedeného je zjevné, že žalobce nedal souhlas s kvalifikací svého jednání dle ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. K bodu 5 pokutového bloku žalobce souhlas nedal, pouze potvrdil, že údaje uvedené na obou částech bloku spolu navzájem souhlasí. Dle žalobce nedošlo k „přejíždění z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu“, za které řidiči náleželo celkem 5 bodů v bodovém hodnocení řidiče, nýbrž k „nevěnování dostatečné pozornosti řízení vozidla“, které nebylo bodově ohodnoceno. K tomuto žalobnímu bodu bylo dále namítnuto nesprávné vymezení bodu 5 pokutového bloku, kde má být popsáno přestupkové jednání. Policista pochybil, pokud tuto část bloku neuvodil odkazem na ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a následným konkretizováním zákonného ustanovení, které dané jednání blíže specifikuje, tedy v daném případě odkazem na ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu a připojením sdělení, že tzv. „jiným jednáním“ je míněno chování přestupce odporující tomu, co uvádí poukazované zákonné ustanovení. Dle žalobce by tato část pokutového bloku měla obsahovat i odkaz na přílohu zákona o silničním provozu, která definuje sankci v podobě bodového hodnocení, která má být uložena. Další nedostatek v textu blokové pokuty žalobce namítl ve vztahu k bodu 5 pokutového bloku, kde je dle jeho názoru nesprávně uvedeno, že se střetl s vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu, RZ x. Jedná se však o registrační značku žalobce. Žalobce by tak musel jet ve dvou jízdních pruzích a nabourat sám sebe. Ve vztahu k textu blokové pokuty uvedeného pod bodem 5 byla žalobcem dále namítnuta nečitelnost některých písmen a symbolů. Byl zpochybněn také postup Policie ČR, která odmítla zahájit přezkumné řízení a žalobci tak bylo znemožněno se náležitě obhájit a uvést argumenty obsažené v odvolání i v nyní projednávané žalobě. Žalobce byl poškozen na svém právu náležité obhajoby, neboť ze strany všech dotčených orgánů (Městského úřadu v Českém Krumlově, Policie ČR, Prezidia Policie ČR a Krajského úřadu Jihočeského kraje) došlo v důsledku ignorování shora nastíněných argumentů k závažnému poškození a invazi do osobního života žalobce. Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhl napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvoinstančního orgánu zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl tuto jako nedůvodnou zamítnout. K žalobní námitce týkající se povinnosti správních orgánů vyrozumět přestupce o jednotlivých bodových záznamech žalovaný uvedl, že taková povinnost v zákoně o silničním provozu stanovena není. Pokud Nejvyšší správní soud označil takový postup za vhodný, je věcí zákonodárce takovou povinnost správním orgánům uložit. Stávající platná legislativa takovou povinnost správním orgánům neukládá. Námitka žalobce tak nemá oporu v zákoně. K druhé žalobní námitce týkající se náležitostí blokové pokuty žalovaný uvedl, že předmětný blok je správně vyplněn, obsahuje všechny standardní náležitosti a je žalobcem podepsán. Popis skutku odpovídá hmotněprávní kvalifikaci přestupku. Jde tedy o bezrozporné rozhodnutí ve vztahu k bodům zaznamenávaným do registru řidičů. V projednávané věci žalobce svého práva vést řízení o přestupku, který mu je kladen za vinu, nevyužil, projevil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a souhlasil se zaplacením pokuty. Námitky žalobce týkající se vedení přezkumného řízení, měly být uplatněny ve správním řízení, žalobce je však neuplatnil, souhlasil s projednáním přestupku v podobě zkráceného blokového řízení, které vyústilo v pravomocné rozhodnutí o přestupku. V projednávané věci postupoval správní orgán prvního stupně v souladu se zákonem, záznam bodů v registru řidičů byl proveden na základě rozhodnutí o spáchání přestupku. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na svých závěrech učiněných v žalobě. Současně uvedl, že trvá na tom, aby k projednání žaloby bylo nařízeno ústní jednání, kde budou všechny sporné body adekvátně projednány, a to na úrovni tomu příslušné instituce – Městského úřadu v Českém Krumlově. Usnesením krajského soudu ze dne 24. 3. 2017 č.j. 51A 26/2017 – 52 byl žalobě, k návrhu žalobce, přiznán odkladný účinek. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce v rámci tohoto návrhu a jeho doplněného znění prokázal možný vznik nepoměrně větší újmy ve smyslu ust. § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud zohlednil především žalobcem prokázaný zdravotní stav jakož i jeho manželky, které odůvodňují každodenní potřebu užít motorové vozidlo. Krajský soud si k projednávané věci vyžádal spisový materiál, z něhož vyplývají následující rozhodné skutečnosti: Obsahem blokové pokuty číslo bloku E1724894 jsou pod body 1 až 4 uvedeny údaje týkající se totožnosti žalobce (jméno a příjmení, rodné číslo, adresa místa pobytu a specifikace dokladu ověření totožnosti). Pod bodem 5 pokutového bloku je specifikováno přestupkové jednání – doba, místo a popis. Z obsahu tohoto bodu vyplývá, že žalobce se měl přestupkového jednání dopustit dne 15. 12. 2015 v 18:55 hodin v Českých Budějovicích, v ulici Mánesova u Koh – i- noor. Dále je v bloku uvedeno „§ 4/b, 12/5 zák. č. 361/2000 Sb. – při přejíždění z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu se střetl s vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu, RZ x.“ Z bodu 6 bloku se podává, že pokuta byla žalobci uložena za přestupek dle § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb. Celková výše uložené pokuty činila dle bodu 7 bloku částku 500 Kč. Pokutový blok byl žalobcem dne 15. 12. 2015 podepsán. Oznámením Policie ČR ze dne 16. 12. 2015 byl správní orgán prvního stupně vyrozuměn o žalobci uložené pokutě v blokovém řízení. Z obsahu tohoto oznámení se podává, že žalobce řídil vozidlo RZ x. Z popisu skutku vyplývá, že přejížděl z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu a při tom ohrozil řidiče nákladní soupravy, který jel v pravém jízdním pruhu a narazil do něho. Dále bylo uvedeno, že žalobce tímto jednáním porušil ust. § 4 písm. b), § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Z výpisu z evidenční karty řidiče – žalobce vyplývá, že se dopustil v období od 26. 6. 2015 do 15. 12. 2015 celkem dvou přestupků, za které mu bylo uděleno 7 a 5 bodů. Oznámením Městského úřadu Český Krumlov ze dne 18. 12. 2015 č.j. MUCK 67138/2015/ODSH-Pr byl žalobce seznámen s dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení a současně byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Sdělením ze dne 28. 12. 2015 žalobce vyjádřil nesouhlas se zápisem „posledních bodů“ do svého bodového hodnocení a podal proti němu námitky. Dne 31. 12. 2015 podal žalobce podnět k provedení přezkumného řízení. Z obsahu tohoto podání vyplývá žalobcův nesouhlas s uloženou pokutou. Žalobce zpochybnil průběh událostí, včetně svého zavinění. Uvedl, že podlehl nátlaku policistů, kteří mu sdělili, že vina byla jednoznačně na jeho straně, avšak v té době nebyl schopen reálného uvažování a jejich nátlaku podlehl. Nejednalo se tudíž o souhlas dobrovolný. Žalobce dále zpochybnil označení místa spáchání přestupku. Sdělením Policie ČR ze dne 15. 2. 2016 č.j. KRPC-2719-6/ČJ-2016-0200DP byl žalobce vyrozuměn o tom, že provedeným šetřením nebylo při vydání rozhodnutí o uložení blokové pokuty zjištěno, že by bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a podmínky blokového řízení byly v době udělení blokové pokuty splněny. Z tohoto důvodu nebyly shledány důvody pro postup dle § 95 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu tohoto sdělení vyplývá, že nadřízený správní orgán dospěl k závěru, že zavinění přestupku bylo žalobci spolehlivě prokázáno, a protože souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení, dospěl nadřízený orgán k závěru, že rozhodnutí policejního orgánu nebylo vydáno v rozporu se zákonem. Policejní orgán se v odůvodnění sdělení dále podrobně zabýval žalobcem uplatněnými námitkami, které shledal nedůvodnými. Žalobce v rámci svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním zaslal prvostupňovému orgánu dne 19. 8. 2016 přípis, v němž namítl, že do současné doby nebyl vysloven v rámci přezkumného řízení žádný závěr, neboť závěry Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje nelze považovat za relevantní, neboť byly vydány nepříslušným správním orgánem. Dle žalobce měla být příslušnost k rozhodování v přezkumném řízení stanovena s ohledem na předmět žalobcova návrhu podle správního řádu, nikoliv podle zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. K samotnému záznamu bodů do registru řidičů žalobce poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které tento úkon není pouze administrativním úkonem. Vzhledem k tomu, že se jedná o trest, mělo by být i v případě záznamu bodů zahajováno samostatné řízení a řidič by měl být i o každém jednotlivém záznamu bodů informován, aby se případně mohl bránit, pokud by se zápis v bodovém hodnocení neshodoval s přestupkem, s nímž v rámci blokového řízení souhlasil. Rozhodnutím Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 31. 8. 2016 č.j. MUCK 45926/2016/ODSH-Pah byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a provedený záznam byl potvrzen. Správní orgán prvního stupně nejprve označil blokové pokuty a současně uvedl počet bodů vztahující se k jednotlivým přestupkům žalobce – 1) přestupek žalobce ze dne 9. 4. 2015 podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu pro porušení ust. § 4 písm. c) a ust. § 11 odst. 2 zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil tím, že předjížděl vozidlo v případech, ve kterých je to zákonem zakázáno, za toto jednání bylo žalobci uděleno celkem 5 bodů; 2) přestupek žalobce ze dne 15. 12. 2015 podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení ust. § 4 písm. b) a ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil tím, že ohrozil jiného řidiče při přejíždění s vozidlem z jednoho jízdního pruhu do druhého, za toto jednání bylo žalobci uděleno celkem 5 bodů. Správní orgán dále v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v projednávaném případě byly splněny podmínky pro provedení záznamu bodů do registru řidičů. Záznamy byly provedeny na základě pravomocného rozhodnutí a pokutového bloku. Prokázáno nebylo ani pochybení v zápočtu bodů, každý záznam byl proveden na základě podkladu opravňujícího k provedení záznamu podle příslušného zákonného ustanovení. Námitky tudíž nebyly shledány důvodnými. Opravným usnesením ze dne 30. 9. 2016 č.j. MUCK 51421/2016/ODSH/Pah prvoinstanční orgán opravil výše uvedeným rozhodnutím stanovené body za přestupky žalobce, a to tak, že v případě prvního přestupku bylo žalobci uděleno 5 bodů a v případě druhého přestupku 7 bodů. Celkem tudíž žalobce dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 29. 9. 2016 podáno odvolání. V odvolání byla namítnuta nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se nijak nevypořádává s žalobcem uplatněnými odvolacími námitkami. Dále žalobce namítl nicotnost napadeného rozhodnutí plynoucí z nesprávného počtu zaznamenaných bodů. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, že žalobce dosáhl 10 bodů, nikoli 12. Dále žalobce zpochybnil způsob záznamu bodů. Z judikatury bylo dovozeno, že se jedná o trest, každý jednotlivý záznam by tak měl být žalobci oznámen. Jelikož k zahájení řízení o zápisu bodů nedošlo, je zápis bodů ze dne 15. 12. 2015 irelevantní. Rovněž bylo žalobcem namítnuto, že za jeden skutek byl postižen dvakrát, neboť za přestupek ze dne 15. 12. 2015 mu byla uložena bloková pokuta a současně přišel o řidičské oprávnění. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19. 1. 2017, č.j. KUJCK 11607/2017, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalovaný nejprve konstatoval, že i přes závěry Nejvyššího správního soudu týkající se uložení bodů za přestupek, které je samo o sobě trestem, nelze souhlasit s tím, že by se zaznamenáním bodů jednalo o opakované postižení za ten samý přestupek. Nejvyšší správní soud současně uvedl, že se nejedná o porušení zásady non bis in idem. Z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci S. Z. proti Rusku vyplývá, že se o další trest nejedná, pokud mezi řízeními existuje dostatečně úzké spojení a sankce uložená v navazujícím řízení je přímým a předvídatelným důsledkem původního odsouzení. Tak je tomu v případě sankce za přestupek a uloženými body, ale i v případě jednotlivých záznamů bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů. Pozbytí řidičského oprávnění je vázáno na opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a jedná se tedy o sankci sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou. Není tudíž dána totožnost skutku a nejedná se tudíž o trest za původní protispolečenská jednání. Námitka týkající se dvojího postihu je proto nedůvodná. K žalobcovým námitkám uplatněným vůči skutkovému jednání popsanému v blokové pokutě bylo žalovaným v prvé řadě vysvětleno, že se v případě řízení o jednotlivých přestupcích jedná o samostatné řízení, v jehož rámci je možné uplatňovat skutkové námitky (např. přestupek nespáchal obviněný či nebyl správně zjištěn skutkový stav). Naproti tomu v řízení o záznamu bodů v registru řidičů takové námitky již uplatňovat nelze. V tomto řízení lze uplatňovat pouze námitky vztahující se k samotnému záznamu bodů, například, že řidič žádný přestupek nespáchal, přesto mu byly zaznamenány body, či došlo k nesprávné výši zaznamenaných bodů. Žalobce svého práva uplatňovat námitky v řízení o přestupku nevyužil, neboť podepsal udělenou blokovou pokutu a na místě ji uhradil. Žalobce dne 15. 12. 2015 prokazatelně a vědomě projevil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a svým podpisem akceptoval, že se přestupku dopustil tak, jak je uvedeno v pokutovém bloku. K námitkám žalobce týkajícím se věcné nepříslušnosti Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje bylo žalovaným konstatováno, že tyto nemají v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů místo. Tyto námitky měly být uplatněny v řízení před příslušným orgánem. K namítané nesprávné výši bodového hodnocení přestupků žalobce, žalovaný uvedl, že pochybení týkající se této nesprávné výše bodů sice bylo prvoinstančním orgánem napraveno prostřednictvím opravného usnesení ze dne 30. 9. 2016, avšak i toto opravné usnesení obsahuje nesprávné stanovení bodů. Jejich výše sice odpovídá, ale 7 bodů mělo být přiřazeno k prvnímu přestupku žalobce a 5 bodů k druhému jeho přestupku. Správnímu orgánu v této souvislosti bylo žalovaným uloženo toto opětovné pochybení napravit. Prvostupňové rozhodnutí nebylo žalovaným z tohoto důvodu shledáno nicotným. Nedůvodnou byla shledána též odvolací námitka, dle které žalobci měl být každý jednotlivý záznam bodů sdělen. Pokud žalobcem poukazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu udává, že by takový postup byl vhodný, je na zákonodárci, aby takovou povinnost správnímu orgánu uložil. Platná právní úprava však takovou povinnost správnímu orgánu nestanoví, a proto nebyl povinen žalobce o každém jednotlivém záznamu vyrozumívat. Námitka nebyla shledána důvodnou. Nedůvodnou byla shledána také námitka žalobce, dle které měl být nejprve vyrozuměn, že bude proveden záznam dvanácti bodů a v tomto ohledu mělo dojít k provedení správního řízení v celém rozsahu. Žalovaný k této námitce sdělil, že takový postup byl dodržen, žalobci bylo oznámeno dosažení dvanácti bodů a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. V případě nesouhlasu žalobce byl poučen o možnosti podat proti záznamu písemné námitky, které také následně podal, a o kterých bylo prvostupňovým rozhodnutím rozhodnuto. K nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobcem uplatněné námitky byly vypořádány v rámci rozhodnutí o odvolání, které tvoří s prvostupňovým rozhodnutím jeden celek. Žalovaný tak pochybení prvoinstančního orgánu zhojil. Krajský soud rozhodl při jednání dne 14. 2. 2018. Žalobce setrval na námitkách uplatněných v žalobě, přičemž zdůraznil, že těžištěm věci je žalobní námitka, podle níž správní orgán pochybil, pokud prvních pět bodů žalobci neoznámil, tímto byla porušena zásada legitimního očekávání. Žalovaný při jednání setrval na svých stanoviscích, námitka porušení zásady legitimního očekávání není důvodná, neboť v žádném směru netýká předvídatelnosti postupu správního orgánu, který je dán zákonem a správní orgán tak nemá možnost postupovat jiným způsobem. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud se předně zabýval žalobou namítaným pochybením správního orgánu, kterého se tento orgán měl dopustit tím, že žalobci neoznámil provedení záznamu bodů v případě každého jednotlivého záznamu. Žalobce v této souvislosti poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 6As 114/2014. Provedení záznamu bodů v registru řidičů je obsaženo v ust. § 123b zákona o silničním provozu. Dle odstavce 1 tohoto ustanovení mimo jiné platí, že řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Dle odstavce 2 téhož ustanovení provede záznam v registru příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, a to nejpozději do 5 pracovních dnů, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Podle ust. § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamenává řidičem dosažený počet bodů pouze do celkového počtu 12 bodů. Z ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu dále vyplývá, že příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Dle platné právní úpravy je řidič o zaznamenaném počtu bodů poprvé oficiálně vyrozuměn příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností v době, kdy svým přestupkovým jednáním v souhrnu dosáhne 12 bodů. V tomto okamžiku je řidič vyrozumíván především z toho důvodu, že se jedná o dosažení takové bodové hranice, která implikuje ztrátu řidičského průkazu a v té souvislosti i povinnost řidiče tento řidičský průkaz odevzdat. Dle zákona se poprvé řidič o stavu svého bodového hodnocení oficiálně (tedy nikoliv vlastní iniciativou) dozvídá, v okamžiku, kdy mu příslušný správní orgán zašle oznámení o dosažení celkového počtu 12 bodů. Před tímto oficiálním úkonem příslušného správního úřadu se řidič může kdykoliv se stavem svého bodového hodnocení seznámit na základě žádosti podané příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností na základě ust. § 123b odst. 5 zákona o silničním provozu či na základě žádosti dle ust. § 123b odst. 6 téhož zákona v kontaktním místě veřejné správy. V projednávané věci se žalobce o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče dozvěděl prostřednictvím výzvy Městského úřadu Český Krumlov ze dne 18. 12. 2015. Z obsahu shora citované platné zákonné úpravy dopadající na danou problematiku je zřejmé, že příslušný správní orgán (v projednávané věci Městský úřad v Českém Krumlově) nemá povinnost řidiče o provedení zápisu každého jednotlivého bodového záznamu za každý jednotlivý jím spáchaný přestupek vyrozumívat. Tuto povinnost má až v případě, kdy řidič dosáhne celkového počtu 12 bodů, v důsledku čehož dochází ke ztrátě řidičského oprávnění. Z žalobcem poukazovaného rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015 č.j. 6As 114/2014 – 55 (všechna uváděná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz) vyplývá, že rozšířený senát dospěl k závěru, že i záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu, je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Senát v odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k vyrozumívání řidičů o provedených záznamech výslovně uvedl: „S ohledem na skutečnost, že i jednotlivý záznam bodů do registru řidičů je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy, jeví se de lege ferenda vhodnějším, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno i provedení jednotlivého záznamu.“ Dle názoru žalobce představuje citovaná pasáž z rozhodnutí rozšířeného senátu závazný právní názor, jímž se měl Městský úřad v Českém Krumlově řídit. Krajský soud se s žalobcovým tvrzením neztotožnil. Jak vyplývá z citované pasáže rozhodnutí, Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že „se jeví de lege ferenda vhodnějším“ (pozn. podtrženo krajským soudem), aby bylo řidiči z úřední povinnosti oznámeno i provedení jediného záznamu. Pojem de lege ferenda v doslovném překladu znamená „podle budoucího zákona“. Jedná se proto o pojem, který označuje představu o právu, jaké by v budoucnu mělo být, a jak by jako zákon mělo platit. V kontextu celého rozhodnutí rozšířeného senátu je zřejmé, že se jedná o úvahu Nejvyššího správního soudu o tom, jak by platná právní úprava měla v návaznosti na právní větu v předmětném usnesení učiněnou, tedy že i jednotlivý záznam v registru řidičů je trestem, na tento judikatorní závěr reagovat. Dle Nejvyššího správního soudu by do budoucna právě s ohledem na takto učiněný závěr bylo vhodné, aby zákonodárce do zákona včlenil povinnost příslušného správního orgánu oznamovat řidičům i provedení jednotlivého záznamu do registru. Jedná se proto pouze o doporučení adresované zákonodárcům do budoucna. Z toho důvodu nelze ani úspěšně argumentovat narušením principu právní jistoty, předvídatelnosti a principu legitimního očekávání. Krajský soud poznamenává, že i samotné uvození celé předmětné pasáže rozhodnutí rozšířeného senátu slovním spojením „bylo by vhodné“ znamená, že se nejedná o klasický judikatorní závěr ve smyslu nálezu Ústavního soudu II. ÚS 3168/09 ze dne 5. 8. 2010. Nutno zdůraznit, že ke změně právní úpravy ve smyslu uvedeného doporučení ani ke dni rozhodování krajského soudu nedošlo, platná právní úprava nestanoví správnímu orgánu povinnost oznamovat řidičům provedení každého jednotlivého záznamu, a ten tudíž není povinen takto činit a nebyl k tomu povinen ani ke dni 15. 12. 2015, kdy byl žalobcem spáchán přestupek, v důsledku kterého dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z uvedené vyplývá, že se nelze ztotožnit ani s námitkou žalobce, dle které byla v důsledku neoznámení záznamu bodů porušena zásada legitimního očekávání. V daném případě nebyla porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí, dle které platí, že správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, neboť v projednávané věci správní orgán postupoval zcela v souladu se zákonem a neměl možnost se od tohoto zákonného postupu jakkoliv odchýlit. Žalobní námitka nebyla shledána důvodnou. V žalobě byl dále zpochybněn žalobcem udělený souhlas s přestupkovým jednáním, které bylo zasahujícím policistou vymezeno pod bodem 5 pokutového bloku. Žalobce tvrdil, že neudělil souhlas s kvalifikací jednání, které mělo spočívat v „Přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého“, ale udělil souhlas s tím, že údaje uvedené na obou částech bloku spolu navzájem souhlasí, nikoliv však s popisem skutku, jak byl uveden v bodě 5 pokutového bloku. Dle jeho názoru nešlo o přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého, nýbrž se jednalo o nevěnování dostatečné pozornosti řízení vozidla. Z obsahu uvedené námitky je zřejmé, že tato námitka, byť je v ní poukazováno na neudělení souhlasu s částí pokutového bloku, je v meritu namířena proti skutkovým zjištěním, jejichž závěry jsou obsahem pokutového bloku, a proti následnému právnímu hodnocení těchto skutkových závěrů. Jinak řečeno, žalobce rozporuje jím udělený souhlas s bodem 5 pokutového bloku, kde je obsažen popis přestupkového jednání, které mělo spočívat v přejíždění z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu, kde se žalobce střetl s vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu. Z obsahu tohoto bodu pokutového bloku dále vyplývá, že žalobce popsaným jednáním porušil ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. Dle žalobce tak byl z jeho strany udělen souhlas s bodem 1 a 3 pokutového bloku, obsahujícím informace o totožnosti přestupce, nikoliv s bodem 5 pokutového bloku. Dle ust. § 84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném ke dni 15. 12. 2015, kdy byl spáchán poslední žalobcův přestupek, jej lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu (§ 13 odst. 2) zaplatit. Z dikce citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že přestupce má možnost s projednáním přestupku v blokovém řízení souhlasit a uhradit uloženou pokutu, nebo souhlas neudělit a trvat na jeho projednání v běžném správním řízení. Zákon možnost udělení souhlasu pouze s určitými částmi pokutového bloku nepřipouští. Pokutový blok ze dne 15. 12. 2015 obsahuje dále ujednání pod bodem 9, kde je uvedeno: „Souhlasím s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí, a potvrzuji převzetí části A bloku dne 15. 12. 2015.“ V pravé dolní části pokutového bloku je vlastnoruční podpis žalobce. K důsledkům podpisu pokutového bloku se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozhodnutí ze dne 29. 12. 2004 č.j. 6As 49/2003 – 48, kde uvedl: „Posuzuje-li Nejvyšší správní soud charakter uložení blokové pokuty z hlediska přímého dopadu do sféry stěžovatelčiny, tj. do stěžovatelčiných subjektivních práv, pak dospívá k závěru, že uložení pokuty v blokovém řízení představuje akt vydaný příslušným správním orgánem s cílem autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestupku jako účastníka řízení o přestupku. Jde tedy o rozhodnutí mající podobu individuálního správního aktu. Jsou tak splněny podmínky podávané z § 65 odst. 1 s. ř. s., tj. jde o úkon správního orgánu, jímž se osobě, která se přestupku dopustila, zakládá povinnost zaplatit pokutu. Jednou z podmínek přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení je podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích skutečnost, že osoba, která se měla přestupku dopustit, je ochotna pokutu zaplatit. Další podmínkou podávanou z téhož ustanovení, jež musí být kumulativně s první podmínkou splněna pak je, že přestupek je spolehlivě zjištěn. V případě, že by ten, kdo se měl dle názoru správního orgánu přestupku dopustit, nepovažoval přestupek za spolehlivě zjištěný, případně by z jiného důvodu nebyl ochoten pokutu zaplatit, bylo by třeba otázky skutkové a právní týkající se spáchání správním orgánem tvrzeného přestupku, posuzovat a bylo by tak potřeba provádět ve věci dokazování. To by probíhalo v „běžném“ správním řízení. Zahájení takového správního řízení o přestupku je tedy fakticky v dispozici té osoby, jež se měla přestupku dopustit, byť je zahajováno správním orgánem, neboť právě této osobě je dáno na výběr, zda využije svého práva na to, aby spáchání přestupku bylo správním orgánem prokazováno a aby bylo řádně prováděno skutkové i právní hodnocení jejího jednání. Faktická dispozice osoby obviněné z přestupku je tu tedy dána tím, že osoba, jež se měla přestupku dopustit, buď považuje přestupek za spolehlivě zjištěný, nehodlá o něm vést takové řízení, v němž by byly posuzovány jak otázky skutkové, tak otázky právní, a souhlasí se sankcí, jež je jí v blokovém řízení ukládána, nebo přestupek nemá za prokázaný a nesouhlasí tedy se zaplacením pokuty, přičemž využívá svého práva, jež jí nelze odepřít, na zahájení správního řízení o přestupku.“ Žalobce tak svým podpisem vyjádřil souhlas se všemi údaji uvedenými na pokutovém bloku a potvrdil, že skutkový stav považuje za spolehlivě zjištěný, nehodlá o něm vést takové řízení, v němž by byly posuzovány jak otázky skutkové, tak otázky právní, a souhlasí se sankcí, jež je mu v blokovém řízení ukládána. Tvrzení žalobce, dle kterého podepisoval souhlas s tím, že údaje uvedené na obou částech bloku spolu navzájem souhlasí, považuje krajský soud za účelové, vedené snahou zpochybnit udělený souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Z textu bodu 9 jednoznačně vyplývá, že svým vlastnoručním podpisem přestupce udělil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a současně jím potvrdil, že veškeré údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí, a rovněž potvrdil převzetí části A bloku dne 15. 12. 2015. Přestupce tedy podpisem stvrdil, že údaje uvedené na bloku souhlasí. Dle krajského soudu nemůže být sporu o tom, že slovní spojení „údaje souhlasí“ znamená, že údaje na pokutovém bloku jsou správné a odpovídají průběhu přestupkového jednání. Tvrzení žalobce, dle kterého toto slovní spojení znamená, že údaje „spolu navzájem souhlasí“, není logické a z celkového obsahu pokutového bloku nevyplývá. Pokud by vydavatel pokutových bloků měl na mysli, že je podpisem bloku stvrzováno, že spolu údaje navzájem souhlasí, jistě by slovo „navzájem“ do textu bloku užil. Žalobce, coby vedoucí vědecký pracovník a absolvent několika vysokých škol, je bezpochyby schopen správně vyložit význam slovního spojení „[...]potvrzuji, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí“, a proto nelze než opětovně konstatovat účelovost této námitky. Meritum této námitky spočívá v nesouhlasu žalobce s kvalifikací jeho přestupkového jednání, které dle jeho názoru nepředstavovalo pochybení při přejíždění z jednoho pruhu do druhého, ale v nevěnování dostatečné pozornosti řízení. S ohledem na žalobcem udělený souhlas s projednáním věci v blokovém řízení, lze konstatovat, že tato námitka nemá v řízení o udělení záznamu bodů do registru řidičů místo. Žalobce měl tuto námitku uplatnit v době před podpisem pokutového bloku, v takovém případě by bylo zahájeno běžné správní řízení, v jehož rámci by měl možnost uplatňovat skutkové i právní námitky týkající se správním orgánem tvrzeného přestupku. Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s projednáním svého přestupku v blokovém řízení, je zřejmé, že neměl námitek proti kvalifikaci svého jednání, souhlasil s tím, že se přestupku dopustil tím, že přejížděl z jednoho jízdního pruhu do druhého, čímž ohrozil řidiče v druhém jízdním pruhu a s jeho vozidlem se následně střetl. Pokud žalobce s tímto popisem nesouhlasil, měl uplatnit námitky před podpisem pokutového bloku, čímž by k jeho vydání nedošlo a následně by bylo zahájeno běžné správní řízení, kde by měl možnost skutkový průběh děje namítat a měl by možnost uvést, že se dle jeho názoru jednalo o nevěnování pozornosti řízení. To však žalobce neučinil a svým podpisem na pokutovém bloku potvrdil, že se svým jednáním dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a to tím, že nerespektoval povinnosti dle ust. § 12 odst. 5 téhož zákona stanovené pro přejíždění mezi jízdními pruhy. S ohledem na shora uvedené považuje krajský soud námitku žalobce za nedůvodnou. Žalobce dále zpochybnil obsahové náležitosti pokutového bloku vystaveného dne 15. 12. 2015, který dle jeho názoru obsahu nesprávné vymezení bodu 5. Zasahující policista měl do této části pokutového bloku nejprve uvést odkaz na zákonné ustanovení zakotvující přestupek, kterého se žalobce měl dopustit, a dále zde mělo být vymezeno zákonné ustanovení obsahující povinnost, kterou měl žalobce svým jednáním porušit. Obsahem pokutového bloku měl být rovněž odkaz na přílohu zákona o silničním provozu, která definuje sankci v podobě bodového hodnocení. K charakteru a náležitostem pokutového bloku se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, krajský soud poukazuje zejména na závěry rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012 č.j. 7As 94/2012 – 20: „Blokové řízení je řízením zjednodušeným, ve kterém do značné míry splývá řízení s jeho výsledkem - uložením pokuty. Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85. Tomu odpovídá i závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, na které odkazuje stěžovatel, a podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona).“ Obsahové náležitosti pokutového bloku byly ke dni 15. 12. 2015, kdy byl spáchán poslední přestupek žalobce, vymezeny ust. § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dle kterého „[P]ověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena.“ Z obsahu pokutového bloku ze dne 15. 12. 2015 vyplývá, že pokuta ve výši 500 Kč byla žalobci uložena za přestupek, kterého se dopustil dne 15. 12. 2015 v 18:55 hodin v Českých Budějovicích v ulici Mánesova u budovy Koh-i-noor. Přestupkové jednání bylo specifikováno tak, že žalobce „při přejíždění z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu se střetl s vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu“. K tomu bylo policistou uvedeno ust. § 4 písm. b) a § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. Pokuta byla žalobci uložena za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Obsah pokutového bloku tudíž zcela odpovídá náležitostem blokové pokuty vymezeným ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Popisu přestupkového jednání žalobce v bodě 5 předchází odkaz na ust. § 4 písm. b) a na ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. Z žalobcem zpochybněného bodu 5 pokutového bloku lze seznat, že jednal v rozporu s povinnostmi uloženými řidiči při přejíždění z jízdních pruhů dle ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu, když se při přejíždění z jednoho pruhu do druhého střetl s vozidlem jedoucím v druhém jízdním pruhu. Pokutový blok vystavený dne 15. 12. 2015 obsahuje nezpochybnitelné vymezení přestupku, za který byla žalobci uložena pokuta. Žalobcem namítaná absence odkazu na ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu není obsahem bodu 5 pokutového bloku, nýbrž je povinnou náležitostí bodu 6, kde také je uveden, jak vyplývá z obsahu pokutového bloku. Žalobce dále namítl, že v bodu 5 pokutového bloku je nesprávně uvedeno, že se střetl s vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu RZ x. Tato registrační značka je značkou žalobce a znamená to tedy, že se střetl sám se sebou. Obsahem bodu 5 je popis přestupkového jednání: „při přejíždění z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu se střetl s vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu“ dále je poznamenána čárka za popisem přestupkového jednání žalobce a za ní uvedeno číslo registrační značky vozidla: x. Z takto formulovaného popisu přestupkového jednání nevyplývá, že by se žalobce měl střetnout sám se sebou. Popis přestupkového jednání je zřetelně oddělen částkou, za níž byla poznamenána RZ vozidla. Skutečnost, že se jedná o registrační značku vozidla žalobce, svědčí o tom, že policista uvedl také údaje o vozidle přestupce. V žádném případě nelze dospět k závěru, že by z popisu přestupkového jednání vyplývalo, že žalobce jel fakticky dvěma vozidly, která se spolu střetla. Takový výklad odporuje logice a představuje spíše snahu žalobce za každou cenu zpochybnit náležitosti předmětného pokutového bloku. Pokud jde o namítanou absenci odkazu na přílohu zákona o silničním provozu obsahující bodové ohodnocení toho kterého přestupku, pak krajský soud konstatuje, že tento odkaz není povinnou obsahovou náležitostí bloku, jak vyplývá z ust. § 84 a § 85 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, platného ke dni vydání pokutového bloku. Krajský soud shrnuje, že pokutový blok vystavený dne 15. 12. 2015 obsahuje veškeré zákonné náležitosti. Údaje uvedené na tomto pokutovém bloku jsou čitelné, srozumitelné a osvědčují přestupkové jednání žalobce. Ten správnost a úplnost pokutového bloku stvrdil svým podpisem a po jeho předložení neměl námitky vztahující se k nečitelnosti či nesrozumitelnosti pokutového bloku. Žalobce svým podpisem vyjádřil souhlas s údaji uvedenými na pokutovém bloku a potvrdil, že skutkový stav považuje za spolehlivě zjištěný, nehodlá o něm vést takové řízení, v němž by byly posuzovány jak otázky skutkové, tak otázky právní, a souhlasí se sankcí, jež je jí v blokovém řízení ukládána. Dále byl žalobou zpochybněn postup Policie ČR, která odmítla zahájit přezkumné řízení a žalobci tak bylo znemožněno se náležitě obhájit a uvést argumenty obsažené v odvolání i v nyní projednávané žalobě. Žalobce byl poškozen na svém právu náležité obhajoby, když ze strany všech dotčených orgánů (Městského úřadu v Českém Krumlově, Policie ČR, Prezidia Policie ČR a Krajského úřadu Jihočeského kraje) došlo v důsledku ignorování shora nastíněných argumentů k závažnému poškození a invazi do osobního života žalobce. Z obsahu správního spisu, jak byl popsán shora vyplývá, že žalobce byl sdělením Policie ČR ze dne 15. 2. 2016 č.j. KRPC-2719-6/ČJ-2016-0200DP k jeho podnětu na zahájení přezkumného řízení vyrozuměn o tom, že provedeným šetřením nebylo při vydání rozhodnutí o uložení blokové pokuty zjištěno, že by bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a že podmínky blokového řízení byly v době vydání blokové pokuty splněny. Žalobce závěry výše uvedeného sdělení zpochybňuje a uvádí, že tímto postupem mu bylo znemožněno se náležitě hájit. Krajský soud k této žalobní námitce zpochybňující akt vydaný v souvislosti s návrhem žalobce na zahájení přezkumného řízení poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 4. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007-71, podle nichž: „Přípis, jímž správní orgán sděluje, že neshledává důvody k zahájení přezkumného řízení (§ 94 odst. 1 správního řádu z roku 2004), je pouhým sdělením úřadu straně a není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.; takový úkon je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d), 68 písm. e), § 70 písm. a) s. ř. s.].“ S ohledem na uvedené závěry Nejvyššího správního soudu se krajský soud námitkou, týkající se závěrů Policie ČR ve vztahu k návrhu žalobce na zahájení přezkumného řízení, nezabýval. Pokud žalobce ze stejného důvodu zpochybňuje postup všech dotčených orgánů, které mu dle jeho názoru odepřely právo se náležitě hájit, pak krajský soud opakovaně uvádí, že tyto mohly být uplatněny pouze v případě, kdy by žalobce pokutový blok nepodepsal, a tedy odmítl projednání svého přestupku v blokovém řízení. K tomuto lze poukázat na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 6. 8. 2009 č.j. 9As 96/2008 – 44, kde tento soud uvedl: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ V řízení o námitkách tak správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Tomu logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho pouze ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010 – 59). Tuto povinnost správní orgány zcela splnily. Soud neshledal žalobcem tvrzená závažná pochybení. Zároveň správní orgány žalobce nepoškodily na právu náležité obhajoby. Dostatečným a srozumitelným způsobem odůvodnily, z jakých důvodů se věci nezabývaly podle představ žalobce, který v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů požadoval přezkum rozhodnutí o uložení blokové pokuty, přestože zákon takový postup neumožňuje. Na základě výše citovaných důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou a na podkladě § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení