51 A 28/2018 - 53

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: P. K. bytem Č. A. 601, 160 00 P. zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 - Dolní Chabry proti žalovanému: Městský úřad Český Krumlov sídlem náměstí Svornosti 1, 381 01 Český Krumlov, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě v části, aby žalovanému bylo zakázáno pokračovat ve zveřejňování osobních údajů žalobce na jeho webových stránkách dostupných na URL http://www.app.mestokrumlov.cz/, a to konkrétně jeho jména a příjmení, adresy trvalého pobytu a e-mailové adresy v poskytování informací žalovaným ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. MUCK 38970/2017/FIN/Ond, se zastavuje.

II. Zásah žalovaného vůči žalobci spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách města Český Krumlov dostupných na URL http://www.app.mestokrumlov.cz/, a to konkrétně žalobcova jména a příjmení, adresy trvalého pobytu a e-mailové adresy v dokumentu obsahujícím poskytnutí informací městem Český Krumlov ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. MUCK 38970/2017/FIN/Ond, byl nezákonný.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.800 Kč k rukám zástupce Mgr. Václava Voříška do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby.

1. Žalobou doručenou krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 15. 5. 2018 se žalobce domáhal soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve zveřejňování jeho osobních údajů v dokumentu umístěném volně na stažených webových stránkách žalovaného a domáhal se toho, aby žalovanému soud zakázal v tomto nezákonném postupu pokračovat (petit č. I). V případě, že žalovaný od nezákonného postupu v průběhu soudního řízení upustí, domáhal se žalobce toho, aby soud výrokem deklaroval, že zveřejňování osobních údajů žalobce žalovaným bylo nezákonné (petit č. II). Náhradu nákladů řízení požaduje žalobce pro oba případy (petit č. III).

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že konkrétně dochází k tomu, že je žalovaným na webových stránkách dostupných na doméně www.app.mestokrumlov.cz, zveřejněn dokument obsahující žalobcovo jméno, příjmení, adresu trvalého pobytu a email, (který je taktéž tvořen jménem a příjmením žalobce), kdy se jedná o poskytnutí informace žalovaným ze dne 26. 7. 2017.

3. Žalovaný tímto způsobem zřejmě zamýšlel plnit svou povinnost podle § 5 odst. 3 informačního zákona, to je zveřejnit poskytnuté informace. V takovém případě je však nutné zveřejněné informace anonymizovat, k čemuž nedošlo. Žalovaný nepochybně je správcem údajů dle § 4 písm. j) zákona o ochraně osobních údajů, kdy žalobce nedal souhlas ke zveřejnění či zpřístupnění svých osobních údajů při podání žádosti o informace (porušení § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů). Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádnému z případů uvedených v § 36 odst. 6 a § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů, došlo ke zveřejnění osobních údajů žalobce bez jeho souhlasu, což je v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Předmětné dokumenty se objevují ve výsledcích vyhledávání vyhledávače Google například po zadání výrazu „P. K., Č. A., M. Č. K.“.

4. Žalobce považuje zveřejnění osobních údajů na internetu v souvislosti s podanou žádostí o informace za závažný zásah do svého soukromí a práva na ochranu osobních údajů. Je též porušována zásada neveřejnosti správního řízení a žádosti o informace a je zasahováno do právní jistoty žalobce. Ten legitimně očekával, že nebude zveřejněna informace o tom, že podal žádost o informaci spolu s jeho osobními údaji, neboť vycházel z metodiky k informačnímu zákonu (strana 59) Ministerstva vnitra, kde se výslovně uvádí, že osobní údaje žadatele při postupu podle § 5 odst. 3 informačního zákona je nutné anonymizovat. Metodika sama o sobě je způsobilá založit legitimní očekávání, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 59/2010. Žalovaný nezveřejnil pouze informaci o tom, že žalobce podal žádost o informace, ale zveřejnil i informace, ze kterých je zřejmé, co bylo jejím předmětem.

5. Podle žalobce je jedinou formou ochrany žaloba podle § 82 s. ř. s., kdy zveřejněním předmětného dokumentu nebylo vydáno žádné rozhodnutí a jednalo se o tzv. faktický úkon. Zveřejňováním osobních údajů žalobce na internetu přitom nepochybně dochází k přímému a závažnému zásahu do jeho osobní sféry. Nelze přehlédnout, že veřejné vyvěšení jména a příjmení žalobce včetně emailové i úřední adresy na webových stránkách žalovaného lze důvodně nahlížet jako na umístění žalobce na středověký pomyslný pranýř. Žalobce poukázal na podobný případ nezákonného postupu, který řešil Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 A 46/2017, z něhož žalobce ve své žalobě citoval. Současně žalobce uvedl nesouhlas včetně nesouhlasu, jeho právního zástupce se zveřejněním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a podal návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. Žalobce v žalobě vyslovil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání.

6. Petitem I bylo požadováno, aby žalovanému bylo zakázáno pokračovat ve zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách, petitem II žalobce alternativně k petitu I požadoval deklaraci, že postup žalovaného byl nezákonný a petitem III požadoval uložení povinnosti žalovanému nahradit náklady soudního řízení. Dne 18. 5. 2018 zaslal žalobce soudu sdělení o tom, že trvá na soudním jednání a dále sdělil, že žaloba byla podána v řádné lhůtě pro její podání. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

7. Žalovaný správní orgán nepopřel, že skutečně došlo k tomu, že na jeho webových stránkách v sekci poskytnuté informace byla zveřejněna odpověď žalobci na jeho žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nedopatřením či pochybením došlo ke zveřejnění adresy žadatele, jména, příjmení, bydliště a jeho emailové adresy. Poté, kdy žalovaný obdržel žalobu, byla následující den, to je 22. 5. 2008, provedena náprava a osobní údaje byly anonymizovány. K pochybení došlo omylem, nikoliv úmyslně. Žalovaný nikdy nebyl žalobcem vyzván k odstranění závadného stavu, a pokud by tak učinil, byla by náprava neprodleně zjednána.

8. V žalobě není uvedeno, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že na webu města Český Krumlov je zveřejněna opověď na jeho žádost o informace, ve které jsou uvedeny jeho údaje, jméno, příjmení, bydliště a emailová adresa. Je důležitá informace o tom, zda byla splněna lhůta pro podání žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaný si je vědom názorů na počátek běhu této lhůty u trvajících zásahů, k čemuž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

9. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobou je jako žalovaný označen Městský úřad Český Krumlov jako správní orgán, který provedl nezákonný zásah ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. Podle rozsudku NSS sp. zn. 4 Ans 9/2007 může být žalovaným jen správní orgán. Při definování správního orgánu je třeba vycházet z § 4 odst. 1 s. ř. s., tedy že správním orgánem mohou být orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Žalobou označený Městský úřad Český Krumlov je správním orgánem, proti kterému může být uplatňována žaloba podle § 82 s. ř. s. Ovšem to, co je označováno za nezákonný zásah, zveřejnění odpovědi na žádost o informace, neprovedl Městský úřad Český Krumlov, ale přímo Město Český Krumlov. Stalo se tak nikoliv v rámci rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ale v rámci postupu podle zákona o informacích. Jednalo se proto o činnost prováděnou Městem Český Krumlov v rámci výkonu samosprávy na základě zákona, který nelze považovat za zvláštní ve smyslu § 61 zákona o obcích. Přímo v zákoně o poskytování informací je v § 20 odst. 4 písm. c) uvedeno, že na postup při poskytování informací se správní řád nepoužije. V dané věci byl označen za žalovaného orgán územního samosprávného celku, který ovšem nebyl původcem jednání označovaného za nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s.

10. S ohledem na skutečnost, že žalován je správní orgán, který se nedopustil nezákonného zásahu, žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Pokud by po případném poučení žalobce změnil žalobu a označil za žalovaného Město Český Krumlov, bylo taktéž navrženo zamítnutí žaloby, neboť by za žalovaného byl označen subjekt, který není správním orgánem, proti němuž lze uplatňovat postup podle § 82 a následující s. ř. s. Dále bylo poukázáno na to, že pokud by soud zastával opačný názor a vyhověl žalobnímu petitu pod bodem II., měl by soud vzít v úvahu při rozhodování o náhradě nákladů řízení, že žalovaný nebyl před podáním žaloby nikdy upozorněn žalobcem na závadný stav. Žalovaný vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. K vyjádření k žalobě přiložil původní žádost žalobce o informaci, původní odpověď na žádost, jakož i upravenou odpověď na žádost, která byla zveřejněna namísto původní žádosti. III. Replika žalobce.

11. Žalobce s ohledem na vyjádření žalovaného, který konstatoval, že napravil závadný stav a řádně zanonymizoval odpověď na žádost žalobce a navrhl, že je nezbytné vypustit I. petit. V tomto směru vzal žalobce svou žalobu zpět. Trval pouze na projednání petitů č. II. a III. Ke své argumentaci a vyslovenému názoru, že žaloba je důvodná, odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 4. 2018 č. j. 30 A 230/2017-56, z něhož obsáhle citoval. V návaznosti na metodiku Ústředního správního úřadu k zákonu č. 106/1999 Sb. a její způsobilosti založit v žalobci dobrou víru, která si zaslouží právní ochranu, žalobce odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 59/2010. Podle názoru žalobce je zcela bez významu, že k nezákonnému zásahu mělo dojít „z omylu“, neboť otázka zavinění není pro posouzení dané věci relevantní. Současně žalobce potvrdil, že před podáním žaloby žalovaného nevyzval k odstranění závadného stavu, nicméně žalobce postupoval zcela v souladu s právními předpisy, které nevyžadují uplatnění žádného právního prostředku. K námitce opožděnosti žaloby odkázal žalobce na nález Ústavního soudu II ÚS 635/18 kauza Eurovia a považuje ji za nedůvodnou. Zveřejňování osobních údajů je nepochybně trvajícím nezákonným zásahem a žalobce tudíž ani neměl důvod v žalobě uvádět, kdy se o zásahu dozvěděl. Nicméně, bylo to řádově několik dnů před podáním žaloby. Pokud žalovaný tvrdil, že mělo být žalováno Město Český Krumlov, nikoli Městský úřad Český Krumlov, pak k tomu žalobce uvádí, že má za to, že žalovaného určil správně. K tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 30 A 230/2017-56. Pro případ odlišného názoru zdejšího soudu žalobce žádal, aby byl o tomto vyrozuměn, a aby mu byla dána možnost žalovaného změnit. V konkrétní věci zveřejněný dokument vyhotovila R. O., vedoucí odboru financí, zaměstnanec obecního úřadu v rámci pracovní doby pro obecní úřad. Z toho důvodu je zpochybňování pasivní legitimace pouze slovíčkařením bez praktického významu. Úvaha žalovaného, že osobní údaje žalobci zveřejnila obec, která není správním orgánem a nemůže se tudíž dopustit nezákonného zásahu, je nesprávná, neboť se nepochybně jednalo o postup podle § 5 odst. 3 zák. č. 106/1999 Sb., jak ostatně žalovaný ve svém vyjádření také výslovně uvedl. Žalobce dále odkázal v této souvislosti na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 A 48/2013. Z opatrnosti zopakoval, že trvá na ústním projednání věci. IV. Stručný obsah písemností souvisejících s projednávanou věcí.

12. Městu Český Krumlov byla dne 14. 7. 2017 doručena žádost žalobce o poskytnutí informace v souvislosti s vymáháním daňových nedoplatků, kdy žádal o poskytnutí informace, jakým způsobem jsou vymáhány daňové nedoplatky, zda pomocí daňové exekuce podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, či zda je využíváno služeb soudního exekutora. Informaci žalobci dne 26. 7. 2017 poskytla R. O., vedoucí odboru financí, Městského úřadu Český Krumlov, kdy připojila na hlavičkovém papíře Města Český Krumlov odpověď na žádost žalobce, kde podpis je uveden R. O., vedoucí odboru financí. Stejným způsobem byla vyhotovena anonymizovaná odpověď. Žalobce soudu zaslal kopii přílohy č. 4 z podání 32960/2018, z níž je patrno, že odpověď byla zveřejněna na oficiálních stránkách Města Český Krumlov. V. Právní názor soudu.

13. Žalobu na ochranu nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu upravuje § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

14. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím soudu bez jednání. Z toho důvodu bylo nařízeno na 26. 9. 2018 soudní jednání v dané věci. Dne 26. 9. 2018 bylo před zahájením jednání ve věci soudu doručeno podání žalobce, ve kterém se omlouval advokát žalobce z jednání, nežádal o odročení tohoto jednání a oznamoval, že se žalobce dostaví na jednání osobně a tam kvalifikovaně bude jednat ve své věci. Současně byl soudu doručen upravený žalobní návrh, a to tak, že „zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách města Český Krumlov dostupných na URL http://www.app.mestokrumlov.cz, a to konkrétně žalobcova jména a příjmení, adresy trvalého pobytu a emailové adresy v dokumentu obsahujícím poskytnutí informací městem Český Krumlov ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. MUCK 38970/2017/FIN/Ond, byl nezákonný.

15. Žaloba je důvodná.

16. Ohledně skutkové stránky věci nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu. Skutkový stav tak, jak byl popsán žalobcem, byl žalovaným akceptován a nevyvstaly ohledně tohoto skutkového stavu žádné pochybnosti či nesrovnalosti. Žalobce podal dne 14. 7. 2017 žádost o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný na tuto žádost žalobce reagoval dne 26. 7. 2017, kdy vedoucí odboru financí R. O. za Městský úřad Český Krumlov zaslala v příloze žalobci sdělení o způsobu vymáhání daňových nedoplatků městem Český Krumlov, odpověď je zaslána na hlavičkovém papíře města Český Krumlov s podpisem vedoucí odboru financí R. O. Z obsahu odpovědi vyplývá, že je popisován způsob vymáhání daňových pohledávek Městským úřadem Český Krumlov. Odpověď na žádost žalobce byla v souladu s § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejněna na webových stránkách města Český Krumlov, a to jak žádost žalobce, tak i odpověď na ni a to vše v neanonymizované podobě. Žalovaný uveřejnil jméno, příjmení žalobce, adresu jeho trvalého pobytu a emailovou adresu.

17. Podle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím do patnácti dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Žalovaný reagoval na podanou žalobu a dne 22. 5. 2018 napravil stav a neoprávněně zveřejněné informace a osobní údaje žalobce zanonymizoval. Žalovaný k tomu sdělil, že si je vědom svého nesprávného postupu, a proto bezodkladně napravil závadný stav. k tomu zdůraznil, že k závadnému stavu došlo v omylu či nedopatřením, v žádném směru to nebylo úmyslně. Z takto zjištěného stavu lze konstatovat, že žalovaný od 26. 7. 2017 do 22. 5. 2018 uveřejnil osobní údaje žalobce, konkrétně jméno, příjmení, adresu trvalého pobytu, emailovou adresu a datum narození, na veřejně přístupných webových stránkách, čímž jednal v rozporu s § 8a) zákona o svobodném přístupu k informacím.

18. Podle § 8a) zákona o svobodném přístupu k informacím tak informace týkající se osobnosti, projevu osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Z citovaného ustanovení jednoznačně plyne, že žalovaný jako povinný subjekt navzdory povinnosti zveřejnit požadovanou informaci musí také respektovat právní předpisy upravující ochranu osobních údajů žadatele. Takovým právním předpisem je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), který však v žádném ustanovení neumožňuje povinnému subjektu zveřejňovat osobní údaje.

19. Podle § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jedno či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Z dikce předmětného ustanovení jednoznačně plyne, že údaje zveřejněné žalovaným byly osobními údaji.

20. Soud se při posuzování důvodnosti konkrétní žaloby řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu, který vyslovil ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2015 č. j. 2 Aps 1/2005-65 pub. pod č. 603/2005, který je i po novelizaci ustanovení § 82 s. ř. s. po 1. 1. 2012 využitelný a z něhož vyplývá: „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (první podmínka) zkrácen na svých právech (druhá podmínka) nezákonným (třetí podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (čtvrtá podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu zasaženo (pátá podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat, nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (šestá podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout“.

21. Ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu se lze domáhat i za situace, že zásah nebo jeho důsledky netrvají, nebo nehrozí jejích opakování, v takovém případě se lze u soudu domáhat pouze určení, že provedený zásah byl nezákonný. Tak je tomu i v nyní projednávané věci, kdy se žalobce domáhá pouze vydání deklaratorního výroku o tom, že zásah žalovaného spočívající ve zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného a tím narušení osobní sféry žalobce byl nezákonný.

22. Při posuzování splnění jednotlivých podmínek nezákonného zásahu se soud v prvé řadě zabýval zodpovězením otázky, zda žalobcem označený žalovaný byl nadán pasivní žalobní legitimací v projednávané věci. Nejvyšší správní soud k pasivní legitimaci žalovaného uvedl v obecné rovině, že správní orgán je definován obecně v § 74 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to jako 1) orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, 2) pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a 3) v oblasti veřejné správy.

23. Pokud se jedná o první znak definice, je nutné uvést, že podle § 5 odst. 1 věty první obecního zřízení je obec samostatně spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. V dané věci konkrétní informaci poskytl obecní, respektive Městský úřad Český Krumlov, neboť v odpovědi na žádost žalobce je uveden podpis vedoucí odboru financí Městského úřadu Český Krumlov a i z odpovědi je zřejmé, že je reagováno na způsob provádění vymáhání daňových nedoplatků Městským úřadem Český Krumlov. Obecní úřad, respektive městský úřad je nepochybně orgánem územního samosprávního celku, a proto je nutno považovat jej za správní orgán. Z toho vyplývá, že pojmově nelze vyloučit podání žaloby ve správním soudnictví proti městskému úřadu, byť žádost o poskytnutí informace byla žalobcem adresována městu Český Krumlov. Podstatná pro posouzení věci je skutečnost, kdo neanonymizovanou informaci, v důsledku které je posuzováno, zda došlo k nezákonnému zásahu, poskytl. Pro splnění podmínek přípustnosti zásahové žaloby a správné určení pasivně legitimovaného není přitom rozhodné, zda žalovaný orgán územního samosprávného celku vykonává samostatnou nebo přenesenou působnost; neboť § 4 ani § 82 s. ř. s. žádné takové omezení nestanoví. Naopak zákon obojí působnost podřazuje pod pojem veřejné správy. Z toho důvodu soud neshledal důvodnou výhradu žalovaného, že byl nesprávně označen pasivně legitimovaný žalovaný. Soud shledal pro podání zásahové žaloby splnění podmínek, neboť žalobcem označený žalovaný vystupuje jako správní orgán. Pro úplnost soud poznamenává, že odpověď žalobci byla zveřejněna na oficiálních stránkách města Český Krumlov, které jsou dle sdělení zástupce žalovaného společné jak pro město Český Krumlov, tak i pro jeho orgány, konkrétně pro Městský úřad Český Krumlov. Argumentace žalovaného k nedostatku pasivní legitimace žalobcem označeného žalovaného není právně irelevantní, neboť podstatný je fakt, kdo zveřejnění neanonymizované odpovědi zrealizoval. Odpověď poskytla vedoucí finančního odboru Městského úřadu Český Krumlov. S ohledem na dostupnou judikaturu Ústavního i Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 10 As 197/2016) pak skutečně není namístě důsledné trvání na odlišení těchto subjektů.

24. Při posuzování splnění jednotlivých podmínek nezákonného zásahu stanovených právní normou dospěl soud k závěru, že v souvislosti se zveřejněním osobních údajů žalobce ode dne 26. 7. 2017 do 22. 5. 2018 na veřejně přístupných webových stránkách došlo k přímému zkrácení na jeho právech, konkrétně na jeho právu na ochranu soukromí, čímž došlo do zásahu do jeho právní sféry. Žalovaný nebyl oprávněn k tomuto jednání a mohl se tak dopustit porušení § 5 odst. 1 písm. f) zákon o ochraně osobních údajů, neboť byl povinen „zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny, zpracovávat k jinému účelu lze údaje jen v mezích v ustanovení § 3 odst. 6 zákona, neboť pokud k tomu dal subjekt údajů předem souhlas, přičemž lze polemizovat, zda ze strany žalovaného nedošlo v daném případě k překročení oprávnění týkajícího se zpracování osobních údajů. S jistotou lze tvrdit, že postup žalovaného zcela zjevně nebyl rozhodnutím, nýbrž zásahem, tudíž je i druhá, třetí a čtvrtá podmínka naplněna. Stejně tak i pátou podmínku lze shledat splněnou, neboť nezákonný zásah ze strany žalovaného byl namířen přímo proti žalobci, neboť se týkal jeho osobních údajů. Krajský soud poukazuje v této souvislosti na § 4 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, který explicitně stanoví, jaká jednání jsou myšlena souslovím zpracování osobních údajů: zpracování osobních údajů (se rozumí) jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce daně nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace. Z uvedeného nelze mít pochybnosti o tom, že za zpracování osobních údajů k jinému účelu je považováno i jejich zpřístupnění, neboť právě zpřístupnění je podřazeno pod pojem zpracování osobních údajů 25. Žalobce v replice reagoval na postup žalovaného navazující na podání žaloby a upravil návrh žalobního petitu. Žalobu vztaženou k žalobnímu petitu I. vzal vzhledem ke skutečnosti, že tvrzený zásah již netrval, zpět a navrhl v této části zastavení řízení. Soud proto ve vztahu k požadavku na vydání konstitutivního výroku, řízení podle § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil. Ve vztahu k požadavku na vydání deklaratorního výroku byla žaloba shledána důvodnou, a proto soud podle § 87 odst. 2 věty prvé s. ř. s. určil, že provedený zásah byl nezákonný.

26. K námitce žalobce, že nesouhlasí se zveřejňování osobních údajů jeho a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu, soud podotýká, že tato námitka se zcela míjí s předmětem řízení a krajský soud se jí proto zabývat nemůže. VI. Závěr, náklady řízení.

27. Soud proto uzavřel, že zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného ve dnech 26. 7. 2017 do 22. 5. 2018 bylo nezákonným zásahem, neboť byly splněny všechny kumulativní podmínky pro deklaraci nezákonného zásahu s výjimkou šesté podmínky. Pokud se žalobce domáhal vydání právě deklaratorního výroku, pak platí výjimka pro podmínku šestou a plnění podmínky 1 – 5 bylo naplněno, proto soud dospěl k závěru, že žaloba byla v tomto směru důvodná.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, má účastník řízení, který měl ve věci úplný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.800 Kč. Jednalo se o odměnu ustanoveného právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), celkem částka 6.200 Kč (§ 7 a 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 ods.t 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Advokát není plátcem daně z přidané hodnoty. Dále se připočítává částka 2.000 Kč vynaložená za soudní poplatek. Celkovou částku náhrady náklady řízení ve výši 8.800 Kč je žalovaný povinen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.