51 A 29/2017 - 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Petrem Říhou sídlem Palackého nám 106/II, Třeboň, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích sídlem Lidická 124/11, České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2017, č. j. ZKI CB-O-48/633/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 1. 2017, č. j. ZKI CB-O-48/633/2016, bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec (dále jako „katastrální úřad“) ze dne 14. 10. 2016, č. j. OR – 252/2016-303/4, ve věci nesouhlasu žalobkyně s provedením opravy chybných údajů v katastru nemovitostí podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), a to zanesení poznámky o dočasné povaze věcného práva na základě zajišťovacího převodu práva.

2. Katastrální úřad dne 15. 7. 2016 zjistil chybný zápis listiny – Smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 12. 6. 2014 uzavřené mezi nabyvatelem společností VKS financial, s. r. o., a osobou zúčastněnou na řízení v pozici převodce a dlužníka (dále jen „Smlouva“), když při zápisu této smlouvy jako vkladové listiny nebyla zapsána poznámka o dočasné povaze věcného práva k bytu č. x a garáži č. x na stp. č. x v k. ú. Jindřichův Hradec s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemcích p. č. x a x. Tyto nemovitosti v době provedení opravy již vlastnila žalobkyně, a to na základě příklepu v dobrovolné dražbě konané dne 18. 4. 2016 podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dražbách“).

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 13. 3. 2017 k poštovní přepravě žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, přičemž má za to, že došlo k nezákonnému zásahu do jejího vlastnického práva. Žalobkyně je přesvědčena, že poznámka dočasnosti zajišťovacího převodu práva k daným nemovitostem neměla být zapsána, neboť přechodem vlastnického práva ve veřejné dražbě tato práva zanikla.

5. Ke genezi věci žalobkyně shrnuje, že v dobré víře v dobrovolné dražbě nabyla originárně vlastnické právo k řadě nemovitostí, přičemž v době konání dražby byla vlastníkem těchto nemovitostí společnost VKS financial, s. r. o., a to na základě Smlouvy. Poznámka dočasnosti zajišťovacího převodu práva na listu vlastnictví zapsána nebyla.

6. Žalobkyně poukazuje na § 33 zákona o dražbách, podle kterého práva osob oprávněných z věcných břemen váznoucích na předmětu dražby zůstávají přechodem vlastnického práva nedotčena, stejně jako práva zajišťující pohledávky podle § 34 téhož zákona (zástavní právo, práva vyplývající ze smluv o omezení převodu nemovitosti). Ostatní zákonem nevyjmenovaná zajišťovací práva při přechodu vlastnického práva k nemovitosti v dobrovolné dražbě podle názoru žalobkyně zanikají. Z tohoto důvodu je žalobkyně přesvědčena, že právo osoby zúčastněné na řízení zapsané předmětnou poznámkou přechodem vlastnického práva na žalobkyni zaniklo k okamžiku příklepu.

7. Za zcela zásadní skutečnost považuje žalobkyně to, že poznámka dočasnosti byla zapsána až poté, co žalobkyně nabyla vlastnické právo k těmto nemovitostem ve veřejné dražbě. Přechod vlastnického práva v rámci dražby je originárním způsobem nabytí vlastnictví a s odkazem na blíže neurčený komentář k § 17 katastrálního zákona tak nelze k dané nemovitosti „zkoumat návaznost zápisů a není zde důvod uvádět poznámky, které se vztahují k předcházejícímu vlastníkovi“.

8. Žalobkyně rovněž namítá nesprávnou aplikaci § 73 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), neboť žalobkyně není právním nástupcem původního věřitele a nemá ani žádné vazby k přechozímu vlastníkovi. Změnu vlastníka nemovitosti považuje žalobkyně za překážku v postupu podle tohoto ustanovení. Tyto závěry žalobkyně činí s ohledem na § 34 zákona o dražbách, podle kterého je žalobkyně toho názoru, že předmětné právo přechodem vlastnického práva zaniká.

9. Žalobkyně poznamenává, že si je vědoma toho, že žalovaný pouze rozhodoval o oprávněnosti zápisu formou opravy chyby, nicméně katastrální úřad zcela ignoroval zánik dočasnosti převodu práva ve vazbě na uvedené ustanovení.

10. Žalobkyně poukazuje na postup Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, k čemuž přikládá výpis LV č. x pro k. ú. Řeporyje, ke dni 1. 3. 2015, kde byla vyznačená poznámka dočasné povahy věcného práva obdobným způsobem, jako tomu mělo být v nyní projednávané věci. Dále žalobkyně předkládá tentýž LV ve stavu ke dni 1. 3. 2016, přičemž nový vlastník nabyl tyto nemovitosti stejně jako žalobkyně v dražbě. Předmětná poznámka je vymazána.

11. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že osoba zúčastněná na řízení nevyužila svého práva na určení neplatnosti dražby podle § 24 odst. 3 zákona o dražbách a vlastnické právo žalobkyně nijak nezpochybnila.

12. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby.

13. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení. Závěry žalobkyně ve vztahu k § 34 zákona o veřejných dražbách považuje za nesprávné. Neuvádí-li toto ustanovení výslovně, že nezaniká právo zajišťující pohledávky, svědčí to tomu, že toto právo může zůstat zapsáno i po provedení dražby.

14. Ohledně časového sledu zapsání poznámky dočasnosti žalovaný uvádí, že katastrální úřad byl podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona ex lege povinen zjištěnou chybu opravit a nezapsanou poznámku zapsat.

15. Žalovaný poukazuje, že zápis poznámky nebrání vlastníkovi nemovitosti s nakládáním s nemovitostí. Pokud má žalobkyně za to, že současný stav zapsaný v katastru nemovitostí je chybný, má právo požádat o opravu chyby v katastrálním operátu.

16. Co se postupu katastrálního úřadu v Praze týče, žalovaný uvádí, že tato problematika nebyla doposud sjednocena, proto jsou přístupy katastrálních úřadů rozdílné.

17. Závěrem vyjádření žalovaný zdůraznil, že zeměměřické a katastrální orgány jsou podle § 4 a 5 zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních úřadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o katastrálních orgánech“), pouze evidenčními orgány, které rozhodují na základě jim známých skutečností. Žalovaný je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím nebylo vlastnické právo žalobkyně dotčeno a došlo jím pouze k nápravě zřejmého omylu při vedení katastru nemovitostí podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona.

18. Ze správního spisu zjistil krajský soud následující podstatné skutečnosti: Na základě Smlouvy nabyla společnost VKS financial, s. r. o., vlastnické právo k předmětným nemovitostem, a to v rámci institutu zajišťovacího převodu práva ve smyslu § 2040 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, od osoby zúčastněné na řízení. Při vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této listiny nebyla poznámka o dočasnosti zajišťovacího převodu práva zapsána.

19. Předmětné nemovitosti vydražila žalobkyně dne 18. 4. 2016 (viz dražební vyhláška ze dne 14. 3. 2016; protokol o provedené dražbě dobrovolné ze dne 18. 4. 2016; potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne 21. 4. 2016).

20. Oznámením ze dne 15. 7. 2016 oznámil katastrální úřad opravu údajů katastru nemovitostí spočívající v doplnění poznámky o dočasné povaze věcného práva k LV x na základě zajišťovacího práva k bytové jednotce x – bytu vymezeného v budově Jindřichův Hradec III, č. p. x se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a parcele xaxa dále k bytové jednotce x – garáž vymezené v tomtéž domě se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a parcele x, neboť při vedení katastru bylo zjištěno, že společně se zápisem listiny - Smlouvy s právními účinky zápisu ke dni 20. 6. 2014 nebyla zřejmým omylem v psaní zapsána na uvedený LV poznámka o dočasné povaze věcného práva – zajišťovacího převodu práva. Je poukazováno na § 72 odst. 1 katastrální vyhlášky a rovněž na § 36 odst. 1 katastrálního zákona a dále jsou sdělovány předpoklady výmazu poznámky o dočasné povaze věcného práva na základě zajišťovacího převodu podle § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky.

21. Dne 27. 7. 2016 obdržel katastrální úřad nesouhlas žalobkyně s provedenou opravou, která uvedla, že uvedené nemovitosti nabyla v dobré víře a dražitelem byla ujištěna o oprávněnosti prodeje (nedodržení podmínek smlouvy). Žalobkyně rovněž uvedla, že je toho názoru, že zpeněžením předmětu dražby zajišťovací převod práva zaniká 22. Dne 4. 8. 2016 obdržel katastrální úřad vyjádření osoby zúčastněné na řízení, která trvá na zapsané poznámce, k čemuž uvádí, že okolnosti dražby jsou prošetřovány Policií České republiky a celou dražbu považuje za nezákonnou.

23. Rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 14. 10. 2016 nebylo podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona vyhověno nesouhlasu žalobkyně s provedením opravy v údajích v katastru nemovitostí. V odůvodnění rozhodnutí je konstatována zjevná chyba v psaní při zápisu Smlouvy spočívající v nezapsání poznámky dočasné povahy věcného práva. S odkazem na pokyn ČÚZK – 12625/2016-11 ze dne 9. 9. 2016 katastrální úřad opakovaně věc posoudil se závěrem, že oprava byla provedena v souladu s katastrálním zákonem a katastrální vyhláškou.

24. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně odvoláním, ve kterém je zdůrazněno, že žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě a v dobré víře, že na těchto nemovitostech neváznou žádné vady. Žalobkyně nebyla smluvní stranou Smlouvy, a proto podle jejího názoru nemůže být její vlastnické právo zatíženou uvedenou poznámkou dočasnosti. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k odvolání zpochybnila dobrou víru žalobkyně, neboť při určité míře pečlivosti a opatrnosti mohla existenci zajišťovacího převodu práva zjistit; rovněž je opakováno, že nařízení dražby jako takové mohlo být nezákonné.

25. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí katastrálního úřadu potvrzeno a odvolání žalobkyně zamítnuto jako nedůvodné. Žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení a zjištěný skutkový stav. Žalovaný poukázal na občanskoprávní úpravu zajišťovacího převodu práva podle § 2040 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) se závěrem, že z žádného ustanovení nelze dovodit, že ten, na koho bylo právo, byť i dočasně převedeno, by byl omezen zákonem s tímto právem nakládat. Rovněž je poukázáno na § 72 odst. 1 katastrální vyhlášky a § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky (pozn. soudu: mylně odkazováno na odst. 3 tohoto ustanovení). Dále je shrnut institut opravy chyby v katastrálním operátu ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Na základě uvedeného dospěl žalovaný k závěru, že provedený zápis poznámky nikterak nezpochybnil práva žalobkyně nabytá v dražbě, stejně jako nezasáhl do jejích práv k daným nemovitostem, neboť vyznačení poznámky nebrání dalšímu nakládání s nemovitostmi. Rovněž je konstatováno, že postup společnosti VKS financial, s. r. o., na jehož základě dražitel provedl dobrovolnou dražbu, nebyl předmětem řízení před žalovaným ani katastrálním úřadem.

26. Ve správním spise je dále založeno stanovisko Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ze dne 9. 9. 2016, č. j. ČÚZK-12625/2016-11, ohledně výmazu poznámky o dočasné povaze věcného práva na základě zajišťovacího převodu podle § 23 odst. 2 písm. f) katastrálního zákona v rámci dobrovolné dražby podle § 31 zákona o veřejných dražbách. Podle vysloveného právního názoru lze výmaz takovéto poznámky provést výhradně podle § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky. Rovněž je založena řada výpisů z katastru zachycujících stav k různým datům, mj. i stav před provedenou opravou ke dni 12. 7. 2016, bez evidovaných „jiných zápisů“ a dále stav po opravě ke dni 14. 7. 2016, zachycující v položce „Jiné zápisy“ dočasnou povahu věcného práva na základě zajišťovacího převodu práva na základě Smlouvy. Právní účinky zápisu jsou vyznačeny ke dni 20. 6. 2014, zápis proveden dne 18. 7. 2014.

27. Dále je založeno sdělení katastrálního úřadu ze dne 30. 11. 2016, zn. PD 16600/2016-303, adresované Policii České republiky, ze kterého se podává, že předmětná poznámka nebyla katastrálním úřadem řádně zapsána zjevným nedopatřením, či chybou, což je odůvodňováno pracovním vytížením.

28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

29. Žaloba není důvodná.

30. Předmětem soudního přezkumu v této věci je postup katastrálního úřadu a žalovaného při opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Úkolem správního soudu v této věci je posoudit, zda byly dány zákonné předpoklady pro postup podle tohoto ustanovení.

31. Krajský soud zdůrazňuje, že jím činěné závěry se vztahují výhradně k předmětu řízení před správními orgány, kterým byla oprava chyb postupem podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Správní soud není povolán k řešení otázek občanského hmotného práva, tedy k tomu, aby rozhodoval o tom, zda zajišťovací převod práva v tomto konkrétním případě vznikl a existuje, případně k jakému okamžiku vznikl, stejně jako není povolán k tomu, aby jakýmkoli způsobem hodnotil vlastnická či jiná věcná či obligační práva jednotlivých osob.

32. Zeměměřičské a katastrální orgány jsou podle zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o katastrálních orgánech“) pouze evidenčními orgány. Katastrálnímu úřadu ani žalovanému nepříslušní v případě opravy chyb v katastrálním operátu rozhodovat o tom, zda konkrétní osobě svědčí právo či nikoli, či zda nějaké právo je či není. Tyto závěry ostatně plynou i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu shrnuté např. v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 317/2016 – 39 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z www.nssoud.cz), ve kterém se uvádí, že „řízením o opravě chyb v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 – 134…“ Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 – 65, publ. pod č. 2969/2014 Sb. NSS, či ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 As 161/2016 - 52).

33. Ustanovení § 36 katastrálního zákona obsahuje úpravu institutu opravy chyby v katastrálním operátu. Podle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení mj. platí, že katastrální úřad i bez návrhu opraví chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení katastru. Pojem „zřejmý omyl“ byl Nejvyšším správním soudem vyložen v rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 – 103, podle jehož právní věty lze do této kategorie řadit „jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel.“ 34. Ustanovení § 36 katastrálního zákona je dále konkretizováno v § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky, podle kterého platí, že chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.

35. Podle § 72 odst. 1 katastrální vyhlášky platí, že poznámka o dočasné povaze věcného práva v případě zajišťovacího převodu práva se zapíše bez návrhu spolu se zápisem věcného práva na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva. S tímto ustanovením pak koresponduje § 2041 občanského zákoníku, který stanovuje, že týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná povaha zajišťovacího převodu práva. Z těchto důvodů je katastrální úřad povinen spolu se zápisem vlastnického práva z titulu smlouvy o zajišťovacím převodu práva zapsat poznámku o dočasné povaze převodu vlastnického práva. Katastrální úřad přitom vychází výhradně z předložených podkladů a plní pouze evidenční funkci; nerozhoduje o vzniku, zániku či změně jakýchkoli práv a povinností.

36. Krajský soud považuje s ohledem na shora uvedené za nesporné, že v rámci vkladu vlastnického práva společnosti VKS financial, s. r. o., k předmětným nemovitostem na základě Smlouvy byl katastrální úřad povinen zapsat zároveň poznámku o dočasné povaze věcného práva (vlastnického práva společnosti VKS financial, s. r. o.). Tuto skutečnost ostatně ani žalobkyně nezpochybňuje.

37. Krajský soud posoudil nezapsání předmětné poznámky na základě dostupných listin jako zjevný omyl spočívající v opomenutí zapsání údaje obsaženého v podkladové listině – Smlouvy, neboť zákon zcela jednoznačně stanovuje povinnost katastrálního úřadu poznámku dočasnosti zapsat. Obsah Smlouvy nezavdává jakýchkoli pochyb o užití zajišťovacího institutu zajišťovacího převodu práva.

38. Vzhledem k uvedenému je krajský soud přesvědčen, že katastrální úřad postupoval v souladu se zákonem, když po zjištění tohoto omylu postupoval podle § 36 katastrálního zákona.

39. Žalobkyně s odkazem na § 33 a 34 zákona o dražbách namítá, že zajišťovací převod práva přechodem vlastnictví k předmětu dražby ex lege zaniká, a proto již nemohla být předmětná poznámka zapsána. Respektive, že s ohledem na zánik tohoto zajišťovacího institutu již nebylo co opravovat. Rovněž tak namítá nesprávnou aplikaci § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky.

40. Ustanovení § 33 zákona o dražbách upravuje nedotčení věcných břemen přechodem vlastnictví k předmětu dražby. Toto ustanovení na nyní projednávanou věc nedopadá, nicméně krajský soud chápe úvahu žalobkyně směřující k tomu, že zákon obsahuje výčet konkrétních práv, která nejsou dražbou dotčena.

41. Podle § 34 zákona o dražbách platí, že přechodem vlastnictví k předmětu dražby nezanikají zástavní práva a působí vůči vydražiteli; to platí i o právech vyplývajících ze smluv o omezení převodu nemovitosti. Žalobkyni lze přisvědčit, že zajišťovací převod práva zde není výslovně uveden, což však nutně neznamená, že všechny ostatní zajišťovací instituty automaticky a contrario zanikají.

42. Ustanovení § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky obsahuje taxativní výčet důvodů, pro které katastrální úřad vymaže poznámku dočasnosti. Katastrální úřad, jakožto správní úřad, je při výkonu své pravomoci vázán ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zněním zákona a příslušných podzákonných předpisů. Uvedené ustanovení katastrální vyhlášky, ani ustanovení jiného zákona, nesvěřuje katastrálnímu úřadu oprávnění provést výmaz poznámky dočasnosti v případě dobrovolné dražby. Pokud by katastrální zákon provedl výmaz této poznámky z jiného důvodu, než který je uveden v uvedeném ustanovení katastrální vyhlášky, jednalo by se o zjevné překročení zákonného zmocnění, což by mělo za následek nezákonnost tohoto jednání. Katastrální úřad není oprávněn zkoumat existenci určitého práva, ale má pouze evidenční funkci, neboť po posouzení úplnosti předložených listin provádí zákonem stanovené úkony.

43. Dle názoru krajského soudu, za situace, kdy by poznámka dočasnosti byla zapsaná a dobrovolná dražba by proběhla, zůstala by tato poznámka stále zapsána, neboť procesní ustanovení, kterými je katastrální úřad při výkonu své pravomoci vázán, nestanovují oprávnění katastrálního úřadu tuto poznámku v návaznosti na proběhnuvší dražbu vymazat. Z tohoto důvodu je nutné uzavřít, že i „zpětný“ zápis této poznámky postupem podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona byl proveden v souladu se zákonem, neboť do okamžiku provedení opravy nenastaly takové skutečnosti, se kterými by katastrální předpisy spojovaly oprávnění katastrálního úřadu provést výmaz této poznámky, což považuje krajský soud za zcela esenciální skutečnost.

44. Nutno zdůraznit, že pokud by § 34 zákona o dražbách měl žalobkyní předpokládané důsledky, tak by tato skutečnost byla příslušným způsobem reflektována právě i v katastrální vyhlášce či jiném právním předpisu, který by stanovil oprávnění katastrálního úřadu poznámku dočasnosti v návaznosti na uskutečněnou dražbu vymazat.

45. Krajský soud nad rámec věci samotné podpůrně poukazuje na to, že existence zajišťovacího převodu práva není překážkou konání dobrovolné dražby podle § 17 odst. 7 a 8 zákona o veřejných dražbách. Dobrovolnou dražbu ve smyslu § 17 a násl. téhož zákona je nutno považovat za sui generis druh přechodu vlastnického práva k předmětu dražby. Vlastník předmětu dražby, VKS financial, s. r. o., v takovémto případě realizuje své dispoziční právo k věci s úmyslem tuto věc zpeněžit a převést své vlastnické právo na jinou osobu, a to zcela dobrovolně. Vlastník věci se de facto obrací na blíže neurčitý okruh osob prostřednictvím dražitele a dává možnost jednotlivým účastníkům dobrovolné dražby nabýt vlastnické právo k předmětu dražby zvláštním postupem podle zákona o veřejných dražbách. To, zda tato společnost byla oprávněna takto postupovat, není předmětem současného přezkumu. Jak se podává i z důvodové zprávy k § 2042 občanského zákoníku, v případě zajišťovacího převodu práva není věřitel s účinky inter partes oprávněn předmět zajišťovacího práva dále zcizit. Vzhledem k účinkům této normy pouze vůči smluvním stranám může nastat situace, kdy věřitel tuto svoji povinnost poruší (zda tato situace nastala, není předmětem tohoto řízení). Týká-li se zajišťovací převod práva, jako v nyní přezkoumávané věci, nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, jsou třetí osoby s existencí zajišťovacího převodu práva seznámeny z tohoto veřejného seznamu (což se v tomto případě nestalo). V případě zcizení nemovitosti věřitelem pak nemůže být nový vlastník nemovitosti za standardní situace v dobré víře. Tyto skutečnosti mají následně pro jednotlivé osoby příslušné občanskoprávní důsledky. Možno poukázat na dílčí závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, publikováno v souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 14/2011, které lze považovat za stále platné. Nejvyšší soud mj. vyslovil, že „skutečnost, že vlastnické právo věřitel získal na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva (§ 553 občanského zákoníku) uskutečněného převodní smlouvou (zpravidla smlouvou kupní) neznamená, že by vlastník (věřitel) nemohl takto nabyté vlastnické právo převést na další (třetí) osobu.“ K čemuž je nutné doplnit, že pokud tak učiní a poruší tak svoji povinnost vůči dlužníkovi, je nutné, aby se jednotlivé smluvní strany (dlužník, nový vlastník) dovolávaly svých práv zákonem předpokládaným způsobem v občanskoprávním řízení. Vyloučen není ani trestněprávní postih. Pokud dlužník svůj dluh neuhradí a věřitel se rozhodne na předmětu zajišťovacího převodu práva uspokojit, zanikne toto zajišťovací právo zákonem předpokládaným způsobem a příslušná poznámka je následně katastrálním úřadem vymazána. V nyní projednávané věci nebyly katastrálnímu úřadu předloženy podklady ve smyslu § 71 odst. 1 katastrální vyhlášky, ze kterých by plynulo, že takováto situace nastala. Pokud věřitel zcizí předmět zajišťovacího převodu dříve, než je k tomu oprávněn, a to jakýmkoli způsobem, neznamená to z povahy věci automatický zánik tohoto zajišťovacího institutu a katastrální úřad tak není oprávněn poznámku vztahující se k tomuto zajišťovacímu institutu vymazat. S ohledem na obecnou platnost uvedeného je tyto závěry nutné stáhnout i na situaci, kdy dojde k přechodu vlastnického práva k předmětu spojeného se zajišťovacím převodem práva prostřednictvím dobrovolné dražby. Opačný závěr by zcela popíral shora uvedené skutečnosti a dával by prostor jednání in fraudem legis umožňující účelové navození situace, za které zajišťovací převod práva zaniká. Porušení povinnosti jednotlivých zúčastněných osob je nutno řešit občanskoprávní cestou.

46. Krajský soud proto uzavírá, že katastrální úřad a žalovaný postupovali správně, když s odkazem na § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky konstatovali, že není dán důvod pro to, aby chybějící poznámka dočasnosti nebyla postupem podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona zapsána. Katastrální úřad ani žalovaný nejsou přitom oprávněni více zkoumat existenci jednotlivých práv. Má-li žalobkyně za to, že zajišťovací převod práva zanikl, musí se této skutečnosti dovolávat v civilním řízení soudním.

47. Evidovaný stav v katastru nemovitostí před opravou neodrážel skutečný stav, což bylo opravou chyby napraveno. Skutečnost, že se tak stalo, až po přechodu vlastnického práva na žalobkyni nelze více zohlednit.

48. Žalobkyně rovněž argumentuje svojí dobrou vírou v okamžiku nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, čímž ve své podstatě namítá, že v dobré víře legitimně očekávala s ohledem na princip materiální publicity, že předmětné nemovitosti jsou po právní stránce bez jakýchkoli vad. Krajský soud se námitkami žalobkyně v tomto směru nemohl více zabývat, neboť tyto námitky se míjí s předmětem soudního přezkumu. Otázka dobré víry žalobkyně má však přímý vliv na otázku existence jejího vlastnického práva k předmětným nemovitostem, stejně jako k jejímu právu na případnou náhradu škody podle občanského zákoníku a § 63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť právě navrhovatel dražby měl dražebníka informovat o všech skutečnostech spjatých s předmětnými nemovitostmi.

49. Žalobkyně na podporu své věci poukázala na postup jiných katastrálních úřadů, k čemuž navrhla provést dokazování řadou výpisů z katastru nemovitostí. Krajský soud se však těmito skutečnostmi nemohl více zabývat, neboť ze samotných výpisů z katastru nemovitostí nemohou plynout pro nyní přezkoumávanou věc žádné relevantní skutečnosti. Dovolává-li se takto žalobkyně zásady legitimního očekávání, je krajský soud nucen konstatovat, že ze samotného výpisu nelze ničeho usuzovat o skutkovém a právním stavu v odkazované věci. Stejně tak nemůže tento výpis jakkoli přispět ke zjištění skutkového stavu v nyní přezkoumávané věci. Pro úplnost krajský soud dodává, že katastrální úřad se obrátil na ústřední správní úřad zeměměřictví a katastru nemovitostí - Český úřad zeměměřičský a katastrální, kancelář předsedy, oddělení legislativy a vyžádal si stanovisko k řešenému případu (viz stanovisko ze dne 9. 9. 2016, č. j. ČÚZK-12625/2016-11, které je ve správním spise založeno). Tímto stanoviskem se katastrální úřad i žalovaný řídil. Krajský soud má s ohledem na tuto skutečnost za to, že správní orgány postupovaly v dané věci s náležitou pečlivostí tak, aby nebylo dotčeno legitimní očekávání žalobkyně.

50. Námitkami spojenými s průběhem dražby a možností osoby zúčastněné na řízení postupovat podle § 24 odst. 3 zákona o dražbách se krajský soud nezabýval, neboť se zcela míjí s předmětem tohoto řízení.

51. Skutečnosti sdělené soudu osobou zúčastněnou na řízení se týkají samotného průběhu dražby a postupu orgánů činných v trestním řízení. Tyto skutečnosti však s předmětem tohoto soudního přezkumu blíže nesouvisí. Z tohoto důvodu se jimi krajský soud nezabýval.

52. Uvádí-li žalobkyně, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího vlastnického práva, je nutné s ohledem na shora učiněné závěry uzavřít, že k takovémuto zásahu v právní rovině nedošlo. Je-li podle hmotného práva dána existence zajišťovacího převodu práva, toto právo existovalo a bylo s nemovitostí spjato, v posuzované věci nebylo „pouze“ v souladu se zákonem vyznačeno. Byť jeho vyznačení může žalobkyně nyní vnímat jako faktický zásah do svého vlastnického práva, touto poznámkou je pouze evidována určitá skutečnost, která zde měla být evidována po celou dobu a pouze pro zjevný omyl při vedení katastru evidována nebyla. Rozpor skutečného stavu a stavu známého žalobkyni v její dobré víře a s tím spjatou možnou újmu či škodu je pak nutné řešit prostřednictvím náhrady škody či jiným zákonem předpokládaným způsobem.

53. Pro úplnost se dodává, že krajský soud nezkoumal, zda žalobkyně byla skutečně při nabytí předmětných nemovitostí v dobré víře, jak uvádí, neboť otázka dobré víry žalobkyně není předmětem tohoto řízení.

54. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

56. V případě osoby zúčastněné na řízení soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení