51 A 3/2017 - 51

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce BÖGL a KRÝSL, k. s., IČ 263 74 919, sídlem Praha 5, Hlubočepy, Renoirova 2a, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 11. 2016, č.j. 5170/1.30/16-3, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 10. 11. 2016, č.j. 5170/1.30/16-3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povi n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

Žalobce podal dne 11. 1. 2017 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2016, č.j. 5170/1.30/16-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 11. 5. 2016 č.j. 13696/5.30/16-4, kterým byla zamítnuta jeho žádost o zaslání meritorních rozhodnutí vydaných tímto správním orgánem v souvislosti s realizací stavby „II/345 Golčův Jeníkov – Chotěboř“ rekonstrukce mostu ev. č. 345-002 přes potok v městysi Vilémov. Žalobce podanou žalobou napadá všechny výroky napadeného rozhodnutí, které je podle něj nezákonné, věcně nesprávné, předčasné a nepřezkoumatelné. Spolu s napadeným rozhodnutím žalobce požaduje zrušit i rozhodnutí vydané správním orgánem prvního stupně. V úvodní části žalobce shrnul, že je proti němu vedeno správní řízení ve věci pádu mostní konstrukce vedoucí přes potok v městysi Vilémov, kde působil jako subdodavatel zhotovitelů konstrukce. V důsledku pádu mostní konstrukce byla s jednotlivými zhotoviteli zahájena správní řízení, přičemž všechny tyto subjekty odpovídaly za činnost na celé stavbě, neboť se dle názoru správních orgánů jednalo o jedno pracoviště. Žalobce na základě ust. § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) požádal prvostupňový orgán o zaslání jednotlivých meritorních rozhodnutí vydaných v řízení s ostatními účastníky rekonstrukce mostní konstrukce. Tato žádost však byla správním orgánem zamítnuta a žalobce následně podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím rovněž zamítnuto. Dle názoru žalobce však měl právo na zaslání těchto rozhodnutí, a to právě s ohledem na ust. § 38 správního řádu, které zakládá právo účastníků řízení, ale též jiných osob, seznámit s obsahem správního spisu. Toto seznámení může být realizováno různými způsoby, a to i pořízením výpisů a kopií ze spisu. Žalobce tak nemusí své právo realizovat pouze osobním nahlédnutím do tohoto spisu, ale může správní orgán přímo požádat o pořízení a vydání kopie spisu nebo jeho části, a to aniž by do něj fakticky nahlédl. Správní orgán má navíc možnost mu tuto kopii poskytnout v elektronické podobě a žalobce tak nemusí nehospodárně vážit cestu do sídla správního orgánu a až na tomto místě si kopii ze spisu vyžádat. Pokud oprávněná osoba prokáže zájem o nahlédnutí do spisu, mělo by jí toto být umožněno. Pojem nahlížení do spisu pak nelze ztotožňovat s jeho čtením, neboť nahlížení může být realizováno též sdělením informace ze spisu. Žalované rozhodnutí je postaveno na nesprávném právním názoru, neboť správní orgány postupovaly v rozporu s ust. § 6 odst. 2 správního řádu, tedy se zásadou hospodárnosti řízení. Žalobce nemůže být nucen osobně se dostavit k nahlédnutí do spisu a až poté požádat o kopii z něj. V takovém případě dochází na straně žalobce ke zbytečně vynaloženým nákladům a stejně tak ke zbytečně vynaloženému úsilí ze strany správních orgánů. Takový postup je v rozporu i s ust. § 4 správního řádu. Správní orgán by měl k žádosti o zaslání konkrétní informace ze spisu, či o zaslání listiny nebo přípisu, tyto vyhledat a zaslat do datové schránky žadatele. Žalovaný k jeho žádosti pouze formálně konstatoval, že žalobce nepožádal o nahlédnutí do spisu, přestože je to z jeho žádosti zřejmé. Ostatně i ze všech dalších písemností žalobce bylo zřejmé, z jakého titulu žalobce písemnosti požaduje (v odvolání žalobce je výslovně uvedeno, že žalobce má na zaslání rozhodnutí právní zájem). Pokud správní orgán měl pochybnost, měl žalobce na základě ust. § 38 odst. 5 správního řádu vyzvat k doplnění žádosti. (viz rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze sp. zn. 10Ca 140/2009) Správní orgán takovou výzvu nevydal a nevydal ani usnesení o této žádosti a žalobce pouze informoval přípisem. V té souvislosti žalobce uvedl, že jeho nárok na nahlédnutí do spisu je dán i s ohledem na to, že v minulosti byl správními orgány uznán jako oprávněný. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřípustně formalistické a nezákonné. Žalobce pak opět odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5As 75/2009 a na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 50/03. Žalobcův právní zájem je dán i skutečností, že svou činnost na projektu mostní konstrukce vykonával na základě smlouvy o dílo a mezi jednotlivými zhotoviteli existoval na tomto právním základě právní vztah. Žalobce má proto právo nahlédnout do spisu i s ohledem na skutečnost, že v trestním řízení, které v dané věci probíhá, vystupuje jako poškozený. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6As 43/2015. Žalovaný se k žalobcem poukazované judikatuře nikterak nevyjádřil, když pouze uvedl, že je irelevantní. Napadené rozhodnutí je proto nedostatečně odůvodněno a je nepřezkoumatelné. Žalovaný navíc postupoval nesprávně, když jednotlivá správní řízení vedl samostatně. Předmětné věci měly být vedeny ve společném řízení, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 1338/2007 Sb. r. NSS. Žalobce v žalobě poukázal na celou řadu dalších judikátů Nejvyššího správního soudu, pro jejichž konkretizaci krajský soud odkazuje na obsah žaloby. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K žalobním tvrzením týkajícím se práva nahlédnout do spisu na základě ust. § 38 správního řádu žalovaný uvedl, že toto právo je v případě prokázaného právního zájmu třetích osob ze strany správních orgánů respektováno, a to i v jeho tzv. korespondenční podobě, avšak toto není případ žalobce, který svým vlastním postupem určil právní rámec své žádosti na základě ust. § 44 správního řádu, tedy jako žádost o zaslání daných meritorních rozhodnutí. V takovém případě však správní orgány nemají prostor pro jiné úvahy či aplikaci výkladových ustanovení, které by mohly zabránit přepjatému formalismu či zatěžovat správní řízení výzvami k upřesnění žalobcovy žádosti. Správní uvážení není bezbřehé a nelze jím měnit jednoznačně vyjádřenou vůli žalobce. V daném případě by bylo takové správní uvážení uplatněno nepřijatelně široce a nezákonně. Správní orgán nesouhlasí s tvrzením žalobce, podle kterého by měly fabulovat povahu jeho podání či o jeho důvodech spekulovat. Prvoinstančnímu orgánu byla ze strany žalobce předložena jednoznačná žádost s naprosto konkrétním obsahem a jiný, než správním orgánem uplatněný postup není možný. Žalovaný dále zmínil ust. § 4 odst. 2 správního řádu zakotvující poučovací povinnost, kterou však nelze založit nerovnost mezi jednotlivými subjekty. V případě této povinnosti je nutno odlišovat osoby právně vzdělané či právně zastoupené a osoby, u kterých vzdělání v této oblasti absentuje, a právě v jejich případě je nutno přistoupit k většímu aktivismu ze strany správních orgánů. Právě v nyní projednávané věci, kdy je žalobce zastoupen renomovaným advokátem, který se na správní právo specializuje, je nutno správní uvážení redukovat na nejmenší možnou míru, a to i např. z toho důvodu, že se v případě podání účastníka může s ohledem na právní erudici jeho zástupce jednat o pouhou procesní taktiku, jejíž záměr není prvoplánovitě zřejmý a správní úvaha by v takovém případě mohla vést naopak k poškození účastníka. Výše uvedeným závěrům týkajících se nemožnosti užít v projednávané věci správní uvážení svědčí rovněž přípis prvostupňového orgánu ze dne 18. 3. 2016, v němž bylo uvedeno, že žádost žalobce nebyla vyhodnocena jako žádost o nahlédnutí do spisu podle ust. § 38 správního řádu. Žalobce tak měl možnost na toto sdělení reagovat a mohl správnímu orgánu sdělit, že podání nesprávně vyhodnotil s tím, že se jedná o žádost podle ust. § 38 správního řádu. To však žalobce neučinil a opětovně trval na tom, že se jedná o žádost o zaslání meritorních rozhodnutí. Žalovaný pak opětovně konstatoval, že v žalobě uváděná judikatura týkající se nahlížení do správního spisu podle ust. § 38 správního řádu je pro nyní projednávanou věc a s ohledem na právní rámec nastavený žalobcem, irelevantní. K námitce nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí žalovaný uvedl, že ani s touto se neztotožnil, neboť obě rozhodnutí jsou řádně zdůvodněna a obsahují správní úvahy, které k uváděným závěrům vedly. Obě rozhodnutí jsou přesná, jasná, srozumitelná, určitá a jednoznačně přezkoumatelná. Rozhodnutí pak nelze považovat ani za předčasné, neboť správní orgán rozhodl o jasném, jednoznačném a srozumitelném podání, které nebylo nutno doplňovat. K procesní námitce bylo žalovaným konstatováno, že řízení bylo vedeno při respektu k právům žalobce. Krajský soud si k projednávané věci vyžádal spisový materiál. Žádostí ze dne 16. 3. 2016 požádal žalobce správní orgán prvního stupně o zaslání meritorních rozhodnutí, kterými správní orgán rozhodl o správních deliktech na úseku bezpečnosti práce v případě dalších subjektů realizujících mostní rekonstrukci. Sdělením prvostupňového orgánu ze dne 18. 3. 2016 byl žalobce vyrozuměn, že jeho žádosti vyhovět nelze, a to s ohledem na ust. § 72 odst. 1 ve spojení s ust. § 15 odst. 3 správního řádu, podle nichž lze rozhodnutí oznamovat pouze účastníkům řízení, které je ovládáno zásadou neveřejnosti. Správní rozhodnutí tedy jiným osobám než účastníkům řízení doručovat nelze. Správní orgán uvedl, že se z úřední povinnosti zabýval tím, zdali podání žalobce nelze vyhodnotit jako žádost podle ust. § 38 správního řádu a shledal, že pro takový postup nejsou dány důvody. S ohledem na tyto skutečnosti nelze než žádost zamítnout. Opětovnou žádostí ze dne 20. 4. 2016 žalobce požádal o zaslání meritorních rozhodnutí, kterými správní orgán rozhodl o správních deliktech na úseku bezpečnosti práce v případě dalších subjektů realizujících mostní rekonstrukci. K této opětovné žádosti žalobce uvedl, že mu bylo v minulosti umožněno nahlédnout do spisů vedených k předmětným kontrolám. Žalobce má k seznámení s uvedenými rozhodnutími právní zájem a správní orgán těmito rozhodnutími argumentuje i v odůvodnění rozhodnutí o zahájení kontroly dodržování právních předpisů v oblasti bezpečnosti práce a nelegálního zaměstnávání v souvislosti s realizací předmětné stavby u šesti subjektů. V případě nevyhovění žádosti žalobce očekává vydání rozhodnutí o jejím zamítnutí, které by bylo lze přezkoumat. Součástí správního spisu je žádost prvoinstančního správního orgánu k prolomení místní příslušnosti podaná nadřízenému orgánu z důvodu vhodnosti podle ust. § 131 odst. 5 správního řádu. V této žádosti se mimo jiné správní orgán zmiňuje o výše uvedené žádosti žalobce a v této souvislosti uvádí, že žádost o zaslání meritorních rozhodnutí byla již správnímu orgánu zaslána v minulosti (dne 16. 3. 2016), v daném případě však nebyla vyhodnocena jako žádost podle ust. § 44 správního řádu, ale jako žádost podle ust. § 37 odst. 1 téhož zákona učiněná účastníkem řízení v rámci vedeného správního řízení. Žalobce v dalším podání nazvaném jako „Opětovná žádost o zaslání meritorních rozhodnutí“ zcela jednoznačně uvádí, že jde o žádost podle ust. § 44 správního řádu. Správní orgán v daném případě zastává názor, že nelze měnit jednoznačně vyjádřenou vůli žalobce a je nucen vést řízení o žádosti podle ust. § 44 správního řádu. Z reakce Státního úřadu inspekce práce ze dne 9. 5. 2016 se podává, že k prolomení místní příslušnosti není důvod, neboť orgánem místně příslušným je na základě zákona právě Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu. Rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu ze dne 11. 5. 2016 č.j. 13696/5.30/16-4 byla žádost žalobce o zaslání meritorních rozhodnutí podle ust. § 67 odst. 1 a 2 správního řádu zamítnuta. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce žádostí ze dne 20. 4. 2016 požádal o zaslání kopií meritorních rozhodnutí vydaných správním orgánem v řízeních týkajících se porušení předpisů v oblasti bezpečnosti práce vedených v souvislosti s pádem mostní konstrukce ve Vilémově. Tuto žádost nebylo dle správního orgánu možno posoudit jinak, než jako žádost o zaslání rozhodnutí v řízeních, v nichž žalobce neměl postavení účastníka řízení. K takovému postupu však správní orgán nemůže s ohledem na ust. § 72 správního řádu a ust. § 49 odst. 2 téhož zákona přistoupit právě s ohledem na skutečnost, že žalobce není účastníkem těchto řízení. Stejný závěr byl správním orgánem učiněn již v minulosti ve vztahu k žádosti žalobce ze dne 16. 3. 2016, na kterou správní orgán reagoval přípisem ze dne 18. 3. 2016, v němž žalobce upozornil na skutečnost, že žalobce nemá na zaslání meritorních rozhodnutí v řízení, jejichž účastníkem žalobce nebyl, právo. Správní orgán zvážil rovněž možnost, zda podání žalobce není žádostí o nahlédnutí do spisu, avšak s ohledem na právní zastoupení žalobce a formulaci dané žádosti dospěl k závěru, že se může jednat toliko o žádost podle ust. § 44 správního řádu, nikoliv o žádost o nahlédnutí do spisu. Byť tedy žalobce tvrdí právní zájem, tento žádným způsobem neprokazuje. Tvrzení, že v minulosti mu bylo nahlédnutí do spisů vedených v souvislosti s realizací dané stavby umožněno, lze označit za pravdivé, avšak v tomto řízení, které se týkalo sankcí v dané věci, byl žalobce účastníkem a z tohoto titulu mu bylo nahlédnutí do spisů v souladu s ust. § 38 správního řádu umožněno. Předmětné řízení však není vedeno o žádosti žalobce o nahlédnutí do spisu, nýbrž o jeho žádosti o zaslání meritorních rozhodnutí v řízeních, jichž není účastníkem. S ohledem na takto formulovanou žádost správní orgán nepřistoupil v souladu se zásadou procesní ekonomie k doplňování důvodů pro zdůvodnění právního zájmu. Proto byla žádost žalobce zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 26. 5. 2016 podáno blanketní odvolání, které bylo žalobcem doplněno dne 15. 6. 2016. V tomto odvolání žalobce konstatoval, že má právní zájem a vážný důvod pro nahlédnutí spisu ve věci řízení, ve kterých byly posuzovány ostatní subjekty, které pracovaly v sousedství žalobce. Správní orgán v rámci šetření dodržování bezpečnostních předpisů na stavbě rekonstrukce mostní konstrukce ve Vilémově, při které došlo ke smrtelnému úrazu jednoho z pracovníků, prověřoval několik subjektů, které se rekonstrukce účastnily, a to v jejich vzájemné souvislosti. Závěry z těchto kontrol tudíž mají zásadní význam i pro meritorní rozhodnutí ve věci žalobce. Tomuto závěru svědčí rovněž skutečnost, že dle správního orgánu se jednalo o jedno pracoviště. Pracovníci jednotlivých subjektů měli dle správního orgánu důvod vstupovat na staveniště jiného subjektu a tedy i odvolatele, jehož pracovníci také mohli vstupovat na jiná staveniště. Žalobce pak má právní zájem zjistit závěry správního orgánu týkající se tohoto vzájemného pohybu jednotlivých pracovníků, neboť tyto podklady poslouží žalobci k řádnému uplatnění odvolacích důvodů v řízení o jeho správním deliktu, a to i ve vztahu k vadě správního řízení, která spočívá v nespojení jednotlivých řízení dle ust. § 140 správního řádu. K protiprávnímu jednání by totiž mohlo dojít společným jednáním několika osob. V tomto směru mohlo dojít ke krácení práva na spravedlivý proces. Právní zájem na nahlédnutí do spisů je dle žalobce dostatečně prokázán. Správní orgán nedůvodně upírá žalobci právo nahlédnout do spisů týkajících se stavebníků, kteří se žalobcem pracovali na jednom pracovišti a žalobce tak nemá možnost posoudit, zdali ve stejných či obdobných případech nevznikají v řízení nedůvodné rozdíly. Žalobce dále konstatoval, že identická jednání jednotlivých subjektů jsou stíhána rovněž v trestním řízení, které však je vedeno jako společné. Právní zájem a důležitý důvod na nahlédnutí do spisu je dle žalobce dán rovněž s ohledem na skutečnost, že žalobce potřebuje posoudit, do jaké míry kladl správní úřad žalobci za vinu nepředcházení rizikům vzájemného působení jeho pracovníků a pracovníků společnosti Strabag a. s., kteří měli být upozorňováni stavbyvedoucím Strabag, že se pod mostem pohybují zaměstnanci žalobce. K pádu mostní konstrukce mělo dojít v důsledku pohybu těžké techniky, žalobce tudíž má zájem zjistit, do jaké míry byla tato skutečnost správním orgánem hodnocena. Žalobce rovněž nemá možnost v důsledku rozhodnutí správního orgánu zjistit, do jaké míry je porušení povinností kladeno za vinu pouze žalobci. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o jedno pracoviště, kde ostatní subjekty pracovaly společně s žalobcem, je zřejmé, že žalobce má právo nahlížet do spisů o řízeních týkajících se ostatních zhotovitelů. V daném případě je nutné posoudit, zda zaslání rozhodnutí je možno podřadit pod nahlédnutí do spisu, přičemž zaslání takového rozhodnutí je díky užití datových schránek bezplatné. S ohledem na nehospodárnost postupu, kdy by žalobce musel přijet do sídla správního orgánu a zde na základě prostudování spisu požádat o kopii rozhodnutí, je zřejmé, že i s poukazem na dikci ust. § 4 odst. 1 správního řádu je žádost o zaslání meritorních rozhodnutí subsumovatelná pod obecné právo nahlížet do spisu. Ze všech uvedených důvodů shledal žalobce odvoláním napadené rozhodnutí jako předčasné, nezákonné a nepřezkoumatelné. Všechny uváděné skutečnosti pak žalobce podpořil četnými odkazy a citacemi judikatury správních soudů. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 11. 2016 pod č.j. 5170/1.30/16-3, kterým toto odvolání zamítl. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce požádal o zaslání rozhodnutí ve správních řízeních, kde nebyl účastníkem. Zasláním rozhodnutí rozumíme přepravení existujícího stejnopisu od správního orgánu k účastníku řízení (žadateli) bez ohledu, jakým způsobem bude tato přeprava učiněna. Ze zásady neveřejnosti správního řízení vyplývá, že rozhodnutí nelze doručovat jiným subjektům, než je určeno správním řádem. Stejný závěr implikuje i zákon o ochraně osobních údajů. S ohledem na tyto skutečnosti je právní zájem irelevantní. Právní zájem by byl zkoumán v případě žádosti o nahlédnutí do spisu. Žalobce však dle žalovaného nepochybně požádal o zaslání meritorních rozhodnutí nikoliv o nahlédnutí do spisu. Právní rámec s ohledem na právní zastoupení žalobce nebylo možné ze strany správních orgánů zkoumat. Žádost žalobce musí být posuzována ve smyslu ust. § 37 odst. 1 správního řádu, tedy podle jejího skutečného obsahu. Žalobce byl s názorem správního orgánu seznámen již v rámci jeho přípisu ze dne 18. 3. 2016, v němž bylo konstatováno, že jeho podání nelze vyhodnotit jinak než jako žádost podle ust. § 44 správního řádu, nikoliv jako žádost o nahlédnutí do spisu. Žalobce však přesto ve své opětovné žádosti uvedl, že žádá o zaslání meritorních rozhodnutí podle ust. § 44 správního řádu. Dalšími žalobními námitkami týkajícími se právního zájmu či vážného důvodu se žalovaný nezabýval právě s ohledem na charakter žalobcovy žádosti, která je dle správních orgánů obou stupňů žádostí o zaslání rozhodnutí podle ust. § 44 správního řádu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.). Po přezkoumání skutkového stavu a právního stavu dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba z hlediska uplatněných žalobních námitek je důvodná. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí vylučuje jeho věcný přezkum. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť jím nebyly přezkoumány veškeré odvolací námitky žalobce. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný pouze převzal argumentaci prvostupňového orgánu namísto toho, aby se řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce uvedenými v jeho odvolání ze dne 15. 6. 2016. Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce o tom, že v jeho případě je dán právní zájem na nahlédnutí do spisu a z jakého důvodu je tímto právním zájmem nadán. K tomuto žalovaný pouze stručně uvedl, že právní zájem je v projednávané věci irelevantní. Z jakého důvodu tomu tak je již žalovaný řádným a přezkoumatelným způsobem nezdůvodnil. Žalovaný rovněž nereagoval na žalobcem poukazovanou judikaturu svědčící v jeho prospěch. Nebylo vypořádáno, z jakého důvodu žalobci právo na nahlédnutí do spisu nebylo přiznáno, ačkoliv v minulosti správní orgán shledal, že podmínky pro nahlédnutí do spisu žalobce splnil. Pokud žalovaný v případě každého konkrétního odvolacího bodu shledal, že je irelevantní, byl povinen zdůvodnit, proč tomu tak je. Toto však žalovaný neučinil, v odůvodnění rozhodnutí pouze stručně převzal argumentaci prvostupňového orgánu, aniž by se s odvolacími námitkami řádně vypořádal, a proto je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Přestože krajským soudem byla shledána nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, považuje soud za podstatné vypořádat i další žalobní námitky, které představují meritum celého sporu. V nyní projednávané věci je zásadní otázkou, zdali lze podání žalobce ze dne 16. 3. 2016, doplněné opětovnou žádostí ze dne 20. 4. 2016, nazvané „Žádost o zaslání meritorních rozhodnutí“ považovat za žádost o nahlédnutí do spisu ve smyslu ust. § 38 odst. 2 správního řádu. Účastníci tohoto řízení zastávají v této otázce protichůdné názory. Žalobce tvrdí, že se jednalo o žádost o nahlédnutí do spisu, která subsumuje právo na zaslání kopií dokumentů ve spisu obsažených a správní orgán postupoval formalisticky, pokud jeho žádost jako nahlédnutí do spisu nevyhodnotil. Jeho právní zájem je dán již tím, že je jedním ze subjektů, proti nimž je vedeno správní řízení týkající se stejného správního deliktu. Naproti tomu žalovaný shodně s prvoinstančním správním orgánem zastávají názor, že podání žalobce nešlo od počátku vyhodnotit jinak než jako žádost podle ust. § 44 správního řádu, neboť z jeho obsahu je jednoznačně patrné, že se jedná pouze o žádost o zaslání rozhodnutí vydaných ve správních řízeních, jejichž účastníkem žalobce nebyl. Z obsahu předmětného podání žalobce ze dne 16. 3. 2016 vyplývá, že bylo označeno jako „Žádost o zaslání meritorních rozhodnutí“. Žalobce v úvodu žádosti sdělil, že mu je známo, že ve správních řízeních vedených s dalšími subjekty ve věci správního deliktu týkajícího se bezpečnosti práce na stavbě rekonstrukce mostu ve Vilémově, byla vydána meritorní rozhodnutí. Z tohoto důvodu žalobce požádal o zaslání těchto meritorních rozhodnutí. Na tuto žádost bylo správním orgánem prvního stupně reagováno sdělením ze dne 18. 3. 2016, v němž správní orgán žalobce seznámil se svým stanoviskem, podle kterého se rozhodnutí vydaná ve správním řízení oznamují pouze účastníkům řízení, přičemž správní řízení je vedeno zásadou neveřejnosti. Správní orgán se zabýval rovněž tím, zdali podání žalobce nelze vyhodnotit jako žádost o nahlédnutí do spisu podle ust. § 38 správního řádu, a dospěl k závěru, že s ohledem na obsah tohoto podání, nikoliv. Z tohoto důvodu nebylo žalobcově žádosti vyhověno. Žalobce opětovnou žádostí ze dne 20. 4. 2016 požádal o zaslání meritorních rozhodnutí s tím, že v minulosti žalobci bylo umožněno do spisů vedených k předmětným kontrolám nahlédnout. Žalobce dále uvedl, že na seznámení s požadovanými meritorními rozhodnutími má právní zájem a správní orgán těmito rozhodnutími argumentuje i v rozhodnutí, kterými byla zahájena kontrola dodržování právních předpisů v oblasti bezpečnosti práce a nelegálního zaměstnávání. Podle ust. § 37 odst. 1 správního řádu je podání úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Z ust. § 37 odst. 2 věty první správního řádu vyplývá, že z podání musí být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co navrhuje. Z obsahu žalobcova podání ze dne 16. 3. 2016 ve spojení s opětovnou žádostí ze dne 20. 4. 2016 vyplývá, že žalobce požadoval, aby mu správní orgán zaslal konečná rozhodnutí vydaná ve správních řízeních, která byla vedena u jiných subjektů vykonávajících stavební práce na rekonstrukci mostu v obci Vilémov, a to ve věci správních deliktů týkajících se porušení předpisů bezpečnosti práce a nelegálního zaměstnávání. Žalobce uvedl, že na jejich zaslání má právní zájem a nahlédnutí do spisů vedených v souvislosti s řízením, jejichž předmětem je kontrola dodržování právních předpisů v oblasti BOZP a nelegálního zaměstnávání, mu již v minulosti bylo umožněno. Oznamování rozhodnutí upravuje ust. § 72 odst. 1 správního řádu, podle kterého se rozhodnutí oznamuje účastníkům doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Komentované znění tohoto ustanovení dále uvádí, že k oznámení rozhodnutí může dojít písemným vyhotovením v jeho listinné či elektronické podobě nebo ústním vyhlášením. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že rozhodnutí vydané ve správním řízení lze oznámit, tedy doručit v listinné nebo elektronické podobě, případně jej ústně sdělit, pouze účastníkům řízení. S obsahem správního rozhodnutí se však může osoba, která není účastníkem daného správního řízení, seznámit nahlédnutím do spisu. Tento způsob seznámení se správním spisem je obsažen v ust. § 38 odst. 2 správního řádu, podle kterého platí, že správní orgán umožní nahlédnout do spisu i jiným osobám než účastníkům řízení, pokud prokáží právní zájem nebo jiný vážný důvod a současně tím nebude porušeno právo některého z účastníků, případně dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. S právem nahlížet do spisu je podle ust. § 38 odst. 4 správního řádu spojeno též právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Jiné osobě než účastníkům řízení může být umožněno nahlédnout do správního spisu, pokud (1) prokáže právní zájem nebo vážný důvod a současně (2) tímto nahlédnutím nebude porušeno právo některého z účastníků, dalších dotčených osob nebo veřejný zájem. Je proto na žadateli, aby svůj právní zájem na nahlédnutí do spisu prokázal. K tomuto důkaznímu břemeni žadatele se vyjádřil též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 22. 7. 2010 č.j. 9As 17/2010 – 73 (všechna uváděná rozhodnutí jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz), kde uvedl: „[…] ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu váže oprávnění nahlédnout do spisu na prokázání vážných důvodů či právního zájmu. Nestačí tedy pouze povinnost tyto důvody tvrdit, ale též prokázat. Důkazní břemeno leží zcela nepochybně na žadateli o nahlédnutí do spisu.“ Nejvyšší správní soud také dovodil, že „povinnost tvrzení a povinnost důkazní není ve vztahu k nahlížení do spisu dle § 38 odst. 2 správního řádu samoúčelnou. Jsou to totiž právě skutečnosti uváděné žadatelem o nahlížení do spisu a týkající se tvrzeného právního zájmu či jiného vážného důvodu, které správnímu orgánu umožňují posoudit, zda je v konkrétním případě na místě umožnit žadateli do spisu (příp. do jeho části) nahlédnout, nebo zda je případné poskytnout ochranu právům některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejnému zájmu, a nahlédnutí do spisu žadateli s odkazem na překážku předvídanou § 38 odst. 2 správního řádu in fine neumožnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 As 80/2010 – 68).“ V nyní projednávané věci žalobce v žádostech ze dne 16. 3. 2016 a ze dne 20. 4. 2016 opakovaně zmínil svůj právní zájem na seznámení se s obsahem požadovaných rozhodnutí, který, jak lze z uvedených žádostí dovodit, je založen zájmem na získání informací potřebných pro obhajobu žalobce v řízení o správním deliktu na úseku bezpečnosti práce v souvislosti s pádem mostní konstrukce ve Vilémově. Z obsahu uvedených žádostí je zřejmé, že jejich prostřednictvím žalobce žádá o poskytnutí rozhodnutí, a to v rámci svého práva na nahlížení do spisu ve smyslu ust. § 38 odst. 2 správního řádu. Toto vyplývá především z jím zmiňovaného právního zájmu, který je dle jeho názoru dán již tím, že v minulosti již mu bylo právo nahlížet do předmětných správních spisů přiznáno. Krajský soud v této souvislosti poukazuje na závěry učiněné Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 11. 8. 2015 č.j. 6As 43/2015 – 67: „Existuje-li relevantní spojitost (k její existenci v nyní projednávané věci viz níže) mezi předmětným správním řízením a zjištěními v něm učiněnými na straně jedné a probíhajícím soudním sporem na straně druhé, má žalovaný právní zájem na získání informací ze správního spisu za účelem vytvoření a přizpůsobení vlastní procesní strategie obrany v soudním řízení.” Pokud uvedené závěry aplikujeme na nyní projednávanou věc, můžeme dospět k závěru, že právní zájem žalobce je dán již tím, že již v minulosti mu bylo umožněno nahlédnout do spisu, a to v souvislosti s realizací předmětné stavby – mostní konstrukce ve Vilémově. Relevantní spojitost je tudíž dána totožným předmětem řízení, kterým je realizace předmětné stavby. Lze tedy uzavřít, že právní zájem žalobce bylo možné konstatovat i v nyní projednávané věci, která s realizací stavby mostní konstrukce bezprostředně souvisí, neboť se žalobcem bylo zahájeno řízení o správním deliktu týkajícím se bezpečnosti práce v souvislosti s pádem uvedené mostní konstrukce. Navazující právní zájem lze dovodit rovněž ze skutečnosti, že žalobci byl v minulosti v souvilosti s realizací stavby právní zájem na nahlédnutí do správních spisů, kde nebyl účastníkem, přiznán. Pokud však správní orgán měl pochybnosti o tom, zda se jedná o žádost ve smyslu ust. § 38 odst. 2 správního řádu, měl žalobce k doplnění této žádosti vyzvat na základě ust. § 45 odst. 2 správního řádu. Správní orgán však toto neučinil a žádost žalobce zamítl s tím, že se jedná o žádost podle ust. § 44 správního řádu, a to aniž by žalobce ke specifikaci žádosti vyzval. V souvislosti s povinností správního orgánu vyzvat žadatele k upřesnění žádosti lze zmínit závěry učiněné zdejším soudem v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2010 č.j. 10Ca 140/2009 – 24, v němž bylo mimo jiné konstatováno: „Řízení podle § 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je řízením obecně návrhovým, byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem a možnosti správního orgánu v případě pochybností o naplnění hypotézy tohoto ustanovení vyzvat žadatele k doplnění takové žádosti.” Nutno podotknout, že výzva k odstranění nedostatků žádosti měla být správním orgánem žalobci zaslána již s ohledem na nedostatečnou konkretizaci požadovaných rozhodnutí. Správní orgán navíc měl zvážit, a v této souvislosti pak mohl výzvu k odstranění nedostatků rovněž koncipovat, zdali se v případě žádosti žalobce nejedná o žádost podanou dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V projednávané věci je zřejmé, že prvostupňový správní orgán i žalovaný zaujaly značně formalistický přístup, neodpovídající zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené ust. § 6 odst. 2 správního řádu. Žalobci odepřely právo na řádnou obhajobu, když mu odmítly poskytnout rozhodnutí vydaná ve věcech týkajících se ostatních subjektů vykonávajících práce na výstavbě mostní konstrukce ve Vilémově, a to za situace, kdy mu již v minulosti bylo do předmětných správních spisů umožněno nahlédnout. Na tomto místě krajský soud konstatuje, že právo nahlédnout do správního spisu zakládá také právo na pořízení jednotlivých listin, které jsou jeho součástí (§ 38 odst. 4 správního řádu). Žalobce z ekonomických důvodů požádal o zaslání rozhodnutí, aby nemusel pouze pro účely nahlížení do spisu a s tím souvisejícího pořizování kopií požadovaných dokumentů vážit cestu do sídla prvoinstančního orgánu. Správní orgán měl možnost žádosti žalobce vyhovět zaslání požadovaných rozhodnutí v elektronické podobě. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004 č.j. 6A 143/2001 – 151) Rovněž z této skutečnosti je patrné, že pouhá žádost o zaslání rozhodnutí vydaných v řízení, ve kterých žadatel nebyl účastníkem, automaticky neznamená, že se jedná o žádost ve smyslu ust. § 44 správního řádu, neboť právo na nahlížení do spisů obsahuje též právo na zaslání kopií jednotlivých dokumentů, které jsou obsahem správního spisu. Lze shrnout, že správní orgán prvního stupně pochybil, když bez dalšího shledal, že žádost žalobce je žádostí ve smyslu ust. § 44 správního řádu, a to aniž by žalobce vyzval k upřesnění žádosti a ke specifikaci požadovaných rozhodnutí, čímž by dostál své povinnosti dle ust. § 45 odst. 2 správního řádu a postavil by najisto, zdali v daném případě není naplněna hypotéza ust. § 38 odst. 2 správního řádu. K procesní námitce žalobce, podle které měla být jednotlivá správní řízení vedena jako řízení společné, krajský soud uvádí, že tuto otázku nelze správním soudem přezkoumávat. Podle ust. § 140 správního řádu lze buď na návrh účastníka či z moci úřední jednotlivá řízení spojit, a to za podmínek uvedených v odstavci 1 tohoto ustanovení. Správní řád tedy zakotvuje možnost, nikoliv povinnost, správního orgánu vést v případě několika správních řízení společné. Je tedy pouze věcí správního orgánu, zda k tomuto postupu přistoupí či nikoliv. Ve věci nyní projednávané je zřejmé, že se správní orgán rozhodl vést jednotlivá řízení odděleně. Ustanovení § 140 odst. 1 správního řádu dává žalobci možnost tento postup správnímu orgánu navrhnout, správní orgán je o tomto návrhu žalobce povinen rozhodnout usnesením, proti kterému se však nelze odvolat (ust. § 140 odst. 4 správního řádu) a žalobce tudíž je povinen respektovat správním orgánem zvolený způsob vedení řízení. Žaloba byla soudem shledána důvodnou, a proto bylo přistoupeno ke zrušení napadeného rozhodnutí, a to jednak z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., které se žalovaný dopustil, když řádně nevypořádal námitky žalobce a jednak pro nezákonnost založenou důvody shora uvedenými (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení v souladu s ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1.428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8.228 Kč. K této částce se připočítává částka 3.000 Kč vynaložená na soudní poplatek Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11.228 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.