51 A 3/2018 - 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: Pohřební ústav města České Budějovice, příspěvková organizace, sídlem Pražská 2275/108, 370 10 České Budějovice zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Radou sídlem Široká 432/11, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2017, č. j. 49897/17/5000-10610-711889 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 21. 1. 2018 žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tak, že se rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 7. 2017, č. j. 123536/17/4422-13732-303570 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) mění v části výroku takto: Část textu výroku: „… ukládá: Právnické osobě: Pohřební ústav města České Budějovice, příspěvková organizace, se sídlem: České Budějovice, Pražská tř. 2275/108, PSČ 370 10, IČ 708 90 412 (dále jen „účastník řízení“): I. podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách pokutu ve výši 65 000 Kč (slovy šedesátpěttisíc korun českých) za správní delikt ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, …“ se nahrazuje textem: „… ukládá: Právnické osobě: Pohřební ústav města České Budějovice, příspěvková organizace, se sídlem: České Budějovice, Pražská tř. 2275/108, PSČ 370 10, IČ 708 90 412 (dále jen „účastník řízení“): I. podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách pokutu ve výši 20 000 Kč (slovy dvacettisíc korun českých) Za správní delikt ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, …“ Ostatní text výroku rozhodnutí zůstal nezměněn.

2. Prvostupňové rozhodnutí bylo ve zbytku potvrzeno, čili co do tvrzeného protiprávního jednání žalobce nedošlo k žádným změnám. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí konstatoval, že se žalobce dopustil správního deliktu ve smyslu § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), konkrétně byl potrestán, že v období od 1. 1. 2015 – 31. 12. 2016 nedodržel závazný postup podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách při kalkulaci věcně usměrňovaných cen služeb krematorií, a to promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v položkách „leasing“ a „režijní služby – opravy“. Žalobce se cítí být přímo zkrácen na svých právech, neboť se domnívá, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a pokuta proto byla uložena neoprávněně.

3. Žalobce namítal, že celá zákonná úprava cenotvorby je značně neurčitá, velice strohá a vnáší do provozování činností žalobce značnou nejistotu, a umožňuje žalovanému libovůli ve výkladu.

4. Žalobce namítal nesprávné doručování správního orgánu I. stupně, když prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky společnosti Rada, Čutková & Koptiš advokátní kancelář, s. r. o., nicméně tato kancelář nebyla právním zástupcem žalobce ve správním řízení, ani účastníkem řízení, a proto je přesvědčen, že do dnešního dne nedošlo k platnému a účinnému doručení prvostupňového rozhodnutí. Takový postup při doručování shledal žalobce jako závažné pochybení a skutečnost, že se prvostupňové rozhodnutí dostalo do dispozice žalobce, bylo pouhou náhodou.

5. Žalobce dále uvedl, že správní řízení bylo vůči žalobci zahájeno ledabyle a předmětné oznámení o zahájení správního řízení neobsahovalo specifikaci konkrétního protiprávního jednání, kterého se měl dopustit. Usnesení o zahájení řízení dle tvrzení žalobce neobsahovalo náležitosti ohledně specifikace konkrétních nákladových položek, které v kalkulaci být neměly. Z toho důvodu se žalobce nemohl účinně bránit, neboť mohl pouze obecně obhajovat správnost kalkulací podle svých domněnek a nemohl se blíže vyjadřovat k položkám, o kterých se dozvěděl až v samotném rozhodnutí o vině. Takový postup žalobce označil za porušení práva na spravedlivý proces.

6. Dle žalobce žalovaný nesprávně vyložil zákon. Podle citovaných cenových výměrů platilo „(…) do ceny zboží v položkách uvedených v této části lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné z účetnictví, přiměřený zisk, daň a případně uplatněné clo podle jiných právních předpisů, není-li dále stanoveno jinak.“ Způsob výkladu zákona o cenách ve smyslu žalovaného a správního orgánu I. stupně je protiprávní a způsobuje nedovolený rozšiřující výklad zákona o cenách k tíži žalobce. Správní orgány napadaly ve svých rozhodnutích způsob, jakým je prováděna kalkulace věcně usměrňovaných cen a zejména vyloučily některé položky z kalkulací a označily je za neoprávněné náklady, přestože k tomu neměly oporu v zákoně, konkrétně tedy v cenových výměrech. Žalobce rozporoval tento krok žalovaného a správního orgánu I. stupně také proto, že stejným způsobem postupoval i v minulosti a v rámci cenové kontroly podle zákona o cenách proběhly již tři kontroly a vždy bylo konstatováno, že nastolený postup je správný. Žalobce namítal, že položky ekonomicky oprávněné nejsou nikde konkrétně specifikovány, a proto je v podstatě na libovůli žalovaného, co si pod tento pojem zahrne.

7. V žalobě bylo zdůrazněno, že žalobce je příspěvkovou organizací města a není v jeho zájmu dosahovat zisku, a proto neměl zájem na „natahování cen“ za účelem dosažení enormních zisků. Žalobce považoval za zásadní otázku celé cenotvorby, jak má být prováděna s ohledem na časové rozlišení. Žalobce vždy prováděl cenotvorbu tak, že vycházel z výsledků hospodaření za minulý rok.

8. Žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2008, č. j. 2 Afs 109/2007 – 146. Vyslovil přesvědčení, že jediným reálným a správným způsobem je, aby ekonomické výsledky jednoho účetního roku byly podkladem pro kalkulaci roku následujícího. Takový postup byl v žalobě označen jako jediný technicky možný způsob a zároveň lidsky a logicky realizovatelný.

9. Dále byla žalobcem rozsáhle zdůvodněna otázka nákladů na opravu podlahy kremační pece a automatiky kremační pece. Žalobce popsal opravy, které proběhly, a uvedl, že výsledky takových změn jsou využívány i při obřadech návštěvníky, a proto bylo správné zahrnutí nákladů s tím souvisejících do ceny obřadu. K provozu osobních automobilů a dodávky VW Transporter žalobce uvedl, že slouží pro potřebu obřadu, neboť sváží management, který řídí obřadní místnost, a dodávka slouží k přepravě těl v rakvích v rámci areálu. Odůvodnění dálniční známky na provoz aut shledal žalobce za nezpochybnitelný náklad a více jej nerozváděl. Tudíž i tento náklad shledal žalobce naprosto odůvodněným a správně zahrnutým. K nákladům na opravu chladících místností žalobce uvedl, že je nezbytné těla chladit po dobu, než dojde k obřadu. Vytváření ceníkové položky na hodinovou sazbu chlazení se jevilo žalobci jako nesmyslné, proto považoval za správné promítnout do položky obřad i tyto náklady.

10. Další žalobní námitkou bylo směřováno proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, které všechny argumenty žalobce vyvracelo pouhým tvrzením, že se nejedná o ekonomicky oprávněné náklady. Nicméně výklad pojmu ekonomicky oprávněný náklad žalobce v napadeném rozhodnutí postrádal, stejně jako odkaz na zákon. Žalobce namítal, že žalovaný vykládal zákon svévolně a v jeho neprospěch.

11. Závěrem žalobce namítal, že cenotvorba je velice složitý proces, který je otázkou statistiky a jakéhosi paušalizování, pokud by však měl být naprosto přesný, musel by zaměstnávat minimálně dvě vysoce kvalifikované osoby, které by se po celý rok pečlivě věnovaly jen statistice, cenotvorbě a kalkulacím a několikrát ročně je měnily. Nicméně takový stav by se projevil do další položky ceny, v rámci níž by musela být taková lidská práce zohledněna, a to by mělo dopad na konečného spotřebitele.

II. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že navrhuje zamítnutí projednávané žaloby pro její nedůvodnost. Stručně se vyjádřil se ke všem žalobním námitkám a v podrobnostech odkázal na napadené rozhodnutí. Žalovaný ve vyjádření uzavřel, že trvá na svém názoru, že v daném případě bylo postupováno zcela v souladu se zákonem. Dále bylo ve vyjádření uvedeno, že je zcela nepochybné, že k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo.

III. Obsah správních spisů

13. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

14. Součástí správního spisu bylo oznámení o zahájení kontroly ze dne 10. 1. 2017, č. j. 4773/17/4022-20732-303570, v němž je specifikován předmět cenové kontroly, a to kontrola dodržování § 6 odst. 1 písm. c) a § 11 zákona o cenách při uplatňování a kalkulaci věcně usměrňovaných cen služeb krematorií, z toho jen zpopelnění zemřelého a ostatků v rakvi, uložení popele do pevně uzavíratelné urny s označením včetně ceny urny, kromě služeb se stanovenými maximálními cenami a za pronájem obřadních místností pro smuteční obřady, kromě pronájmů se stanovenými maximálními cenami v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2016.

15. Dále byly do správního spisu založeny veškeré doklady související s předmětem prováděné cenové kontroly a protokol o cenové kontrole ze dne 9. 5. 2017. Žalobce i přes poučení podle § 13 odst. 1 kontrolního řádu nepodal proti kontrolnímu zjištění námitky. Dne 7. 6. 2017 bylo vydáno oznámení o zahájení správního řízení č. j. 99553/17/4422-13732-303570, a to ve věci uložení pokuty za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Dne 15. 6. 2017 bylo vydáno usnesení č. j. 103901/17/4422-13732-303570, kterým bylo stanoveno, že ve lhůtě do 30. 6. 2017 má žalobce možnost, vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce proti tomuto usnesení podal dne 29. 6. 2017 odvolání, které dle poučení v usnesení uvedeném nemělo odkladný účinek. Odvolání bylo podáno zejména z toho důvodu, že usnesení předčasné, neboť žalobce doposud neví, pro jaké konkrétní jednání dle zákona o cenách je vůči němu vedeno předmětné řízení. Žalobce v odvolání zdůraznil, že usnesení o zahájení řízení neobsahuje veškeré náležitosti, když neuvádí, které konkrétní nákladové položky by měly být vyšší, než ekonomicky oprávněné náklady. Žalobce není schopen se řádně bránit, neboť neví, která konkrétní položka je neoprávněná a v jaké částce. Žalobce dne 29. 6. 2017 sepsal vyjádření k zahájenému řízení, v němž navrhoval, aby celé správní řízení bylo zastaveno jako naprosto nedůvodné. Žalovaný o odvolání ze dne 29. 6. 2017 proti usnesení ze dne 15. 6. 2017 rozhodl dne 11. 8. 2017 pod č. j. 35289/17/5000-10610-711889 tak, že se podané odvolání zamítá a napadené usnesení se potvrzuje.

16. Dne 21. 7. 2017 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž žalobci uložil pokutu ve výši 65 000 Kč za správní delikt ve smyslu § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, podle kterého se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako prodávající dopustí správního deliktu, jestliže sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování podle § 6 odst. 1 zákona o cenách. Správní orgán I. stupně konstatoval, že v položkách kalkulace s označením „leasing“ a „režijní služby – opravy“ byly promítnuty vyšší než ekonomicky oprávněné náklady.

17. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 3. 8. 2017 odvolání, v němž namítal jednak nesprávné doručení prvostupňového rozhodnutí, nesprávné vypořádání se s odvoláním proti mezitímnímu procesnímu rozhodnutí ze dne 15. 6. 2017, dále obhajoval oprávněnost všech zakalkulovaných nákladů a na závěr nesouhlasil s nepřiměřeně vysokou sankcí, která mu byla prvostupňovým rozhodnutím uložena.

18. Dne 20. 11. 2017 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž změnil výrok prvostupňového rozhodnutí, co se týče výše sankce. Konkrétní specifikace změny výroku je popsána v odstavci 1. tohoto rozsudku. V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobce naplnil formální a materiální stránku správního deliktu ve smyslu § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Žalovaný se podrobně vyjádřil ke každé odvolací námitce a potvrdil závěry prvostupňového rozhodnutí.

IV. Právní názor soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

20. Žaloba není důvodná.

21. K žalobní námitce týkající se nesprávného doručování ze strany správního orgánu I. stupně krajský soud uvádí, že za řádné doručení lze považovat takové doručení, kdy je písemnost prokazatelně doručena tomu, komu byla určena. Žalobce namítal, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky společnosti Rada, Čutková & Koptiš advokátní kancelář s. r. o., nikoli do datové schránky konkrétního advokáta, který žalobce zastupoval. Krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008 – 73, na který odkazoval též žalovaný v napadeném rozhodnutí: „Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.“ V projednávané věci je zcela nezpochybnitelné, že se prvostupňové rozhodnutí dostalo do sféry zástupce žalobce, neboť ten podal včasné odvolání. S ohledem na zmíněné považuje zdejší soud za bezpředmětné se s touto námitkou více zabývat.

22. Dále žalobce namítal nesprávné zahájení správního řízení o uložení pokuty za spáchání správního deliktu, které spatřoval v ledabylém zahájení správního řízení. Samotné oznámení o zahájení správního řízení dle žalobce neobsahovalo specifikaci konkrétního protiprávního jednání, kterého se měl dopustit. Žalobce namítal, že usnesení o zahájení řízení neobsahuje náležitosti ohledně specifikace konkrétních nákladových položek, které měly být vyšší než ekonomicky oprávněné náklady. V postupu správního orgánu I. stupně shledal žalobce porušení práva na spravedlivý proces, když se nemohl blíže vyjádřit ke konkrétním nákladovým položkám, které mu byly vytýkány jako vyšší než ekonomicky oprávněné náklady, neboť o nich nebyl obeznámen. Bylo tudíž porušeno jeho právo na obhajobu.

23. Krajský soud pro komplexní vypořádání této žalobní námitky odkazuje na § 46 odst. 1 správního řádu, který stanoví: „Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi (…) Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.“ Při vymezení předmětu řízení v usnesení o zahájení řízení je nezbytné zejména uvést, co utváří skutkový stav, který má být podroben v rámci správního řízení bližšímu zkoumání, právní kvalifikaci a uvedení, o jakých právech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno. [JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. Správní řád. Komentář. Praha: ASPI, 2016. Komentáře (Beck online)]. Vždy je zapotřebí přistupovat ke každému řízení individuálně, neboť je-li předmětem řízení uložení sankce za správní delikt, musí být z oznámení zřejmé, který správní orgán ve věci povede řízení, musí dojít k vylíčení skutku, který je důvodem pro zahájení řízení, a důvod, proč je řízení zahajováno. Naproti tomu právní posouzení nemusí být vymezeno zcela pregnantně, k definitivnímu označení právního předpisu dochází teprve v konečném rozhodnutí, neboť právní posouzení se může v průběhu řízení s nově přicházejícími podklady měnit a upřesňovat. Obecně lze konstatovat, že v sankčních řízeních bude vymezení skutku v oznámení o zahájení řízení formulováno pouze obecným popisem skutku. Podrobný popis skutkových zjištění bude pochopitelně teprve ve výrokové části konečného rozhodnutí. Nesmí však dojít k zásadním změnám oproti předmětu řízení vymezeném v usnesení o zahájení řízení a formulaci předmětu řízení ve výrokové části konečného rozhodnutí. Zároveň nesmí správní orgán I. stupně opomenout uvést v oznámení o zahájení řízení, o jakých právech a povinnostech bude v řízení jednáno.

24. Krajský soud dospěl k závěru, že v oznámení o zahájení správního řízení byl předmět řízení vymezen dostatečně určitě. Žalobce byl zcela jistě vyrozuměn, jaké jednání bude v řízení posuzováno, neboť oznámení obsahovalo jednak právní kvalifikaci, ale zejména konkrétní jednání, kterým mělo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Krajský soud k této námitce dále uvádí, že žalobce byl poučen, na základě jakých konkrétních podkladů bude řízení vedeno (protokol o výsledku cenové kontroly), o svém právu nahlížet do správního spisu, žádat vydání kopií jednotlivých písemností a činit návrhy, navrhovat důkazy nebo se vyjádřit k podkladům, a to ve stanovené lhůtě. Není tudíž pravdivé tvrzení žalobce, že se o konkrétních chybných položkách dozvěděl až v rozhodnutí o vině. Mezi podklady, které měl žalovaný k dispozici při zahájení deliktního jednání byl výslovně uveden Protokol o kontrolním zjištění, který podrobně popisoval zjištění správního orgánu, jakož i závěry ohledně těchto zjištění. Právo na spravedlivý proces porušeno nebylo.

25. Krajský soud nepřehlédl, že správní orgán I. stupně vydal dne 15. 6. 2017 usnesení č. j. 103901/17/4422-13732-303570, jímž žalobci určil lhůtu, v rámci níž může podávat své návrhy a vyjadřovat se k podkladům rozhodnutí ve věci správního deliktu. Proti tomuto usnesení se žalobce dne 29. 6. 2017 odvolal, nicméně ze samotného poučení v předmětném usnesení je zřejmé, že podané odvolání nemá odkladný účinek. Žalovaný odvolání proti usnesení ze dne 15. 6. 2017 zamítl podle § 90 odst. 5 správního řádu, a to dne 11. 8. 2017 rozhodnutím č. j. 35289/17/5000-10610-711889. Toto rozhodnutí o odvolání bylo sice vydáno po vydání prvostupňového rozhodnutí, v takové časové posloupnosti však krajský soud neshledal porušení právních předpisů, neboť odvolání nemělo odkladný účinek, a proto takový sled rozhodnutí nepovažuje soud za nesprávný. Vzhledem k tomu, že odkladný účinek byl u předmětného usnesení vyloučen, nic nebránilo správnímu orgánu I. stupně v pokračování řízení. Skutečnost, že se s usnesením nepojil odkladný účinek, byla dána zcela nepochybně z důvodu zájmu na plynulém běhu správního řízení bez průtahů v řízení.

26. Žalobní námitka týkající se nesprávného výkladu zákona ze strany žalovaného byla ústřední námitkou celé žaloby. Žalobce namítal, že jediným hmatatelným právním předpisem, ze kterého mohl při cenotvorbě čerpat, byla následující věta: „ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné z účetnictví, přiměřený zisk, daň a případně uplatněné clo podle jiných právních předpisů, není-li stanoveno jinak.“ Žalobce namítal zejména nedovolený a protiprávně rozšiřující výklad zákona o cenách, který mu byl k tíži. Žalobci je totiž vytýkáno nedodržení závazného postupu při kalkulaci ceny podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, což mělo spočívat: V promítnutí vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v položkách s označením „leasing“, „režijní služby – opravy“ a „ostatní poplatky“ v kalkulaci věcně usměrňovaných cen za pronájem obřadních místností s označením „obřad“ na rok 2015, v promítnutí vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v položkách s označením „leasing“, „ostatní poplatky“ v kalkulaci věcně usměrňovaných cen za zpopelnění zemřelého a ostatků v rakvi s označením „žeh“ na rok 2015 v promítnutí vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v položkách s označením „režijní služby - opravy“ a „ostatní poplatky“ v kalkulaci věcně usměrňovaných cen za pronájem obřadních místností s označením „obřad“ na rok 2016, v promítnutí vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v položkách s označením „ostatní poplatky“ v kalkulaci věcně usměrňovaných cen za zpopelnění zemřelého a ostatků v rakvi s označením „žeh“ na rok 2016.

27. Za ekonomicky oprávněné náklady jsou podle § 2 odst. 7 písm. a) zákona o cenách považovány náklady, které slouží k pořízení příslušného množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu. Stanovení výše těchto nákladů hodnotí cenové kontrolní orgány a vychází při tom z účetních dokladů, které jim byly poskytnuty. V souvislosti s výkladem pojmu ekonomicky oprávněných nákladů krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2008, č. j. 2 Afs 109/2007 – 146, který vysvětluje, co jsou ekonomicky oprávněné náklady, a na tento rozsudek odkazoval také žalobce a žalovaný. „Správní orgán, který v rámci cenové regulace posuzuje ekonomickou oprávněnost určitých nákladů, při svém rozhodování musí postupovat na základě racionální úvahy. V první řadě si musí ujasnit, zda by dané náklady v konkrétních poměrech kontrolované osoby řádný hospodář vynaložil. Přitom je třeba zohlednit všechny okolnosti a vzít v úvahu i to, že při úvaze o vynaložení určitých nákladů nelze odhadovat budoucí vývoj rozhodných skutečností s naprostou jistotou, takže řádný hospodář bude brát v úvahu i možnost, že dojde k mimořádným či obtížně předvídatelným okolnostem, na které bude muset adekvátně reagovat. Poté, co si správní orgán ujasní, jaké náklady by v konkrétním případě vynaložil řádný hospodář, porovná je s náklady skutečně vynaloženými. Teprve, zjistí-li, že skutečně vynaložené náklady v nikoli nevýznamné míře převyšují náklady ekonomicky oprávněné, je zde prostor pro případný postih za správní delikt na úseku cen (§ 15 a násl. zákona č. 526/1990 Sb., o cenách).“ 28. Na skutečnost, že v kalkulaci cen pro rok 2015 byl mezi náklady započten leasing, reagoval žalobce vysvětlením, že leasingové náklady se promítají do cenotvorby vždy s ročním zpožděním. Žalobce namítal, že žalovaný mohl zjistit, že automobil nebyl v roce pořízení promítnut do kalkulace tohoto roku, nýbrž až do kalkulace roku následujícího. Z toho vyplývá požadavek, že by leasingové náklady byly započteny do cenotvorby vždy o rok déle než by fakticky byly placeny, neboť v roce pořízení nebyly náklady na leasingové splátky započteny. Krajský soud shledává tento názor žalobce za nesprávný, neboť je přesvědčen, že za takové situace měl aktualizovat kalkulaci cen. Co se týče leasingových nákladů, jedná se o náklady, jejichž vznik a trvání je předem známé, a proto je nelze promítnout do kalkulace cen pro rok, v němž již nemají leasingové splátky oporu v účetnictví. Z toho jednoznačně vyplývá, že systém, který si žalobce zvolil, byl nesprávný, neboť neměl oporu v účetnictví, a proto bylo zapotřebí v době pořízení automobilu, pozměnit dosavadní kalkulaci cen tak, aby odpovídala skutečnému stavu.

29. Dalším sporným nákladem byla oprava kremační pece a kremačního zařízení, kterou žalobce zahrnul do kalkulace věcně usměrňovaných cen za pronájem obřadních místností na rok 2015 a náklady na opravy automatiky kremační pece a podlah kremační pece zahrnuté do kalkulace věcně usměrňovaných cen za pronájem obřadních místností na rok 2016 pod položku „režijní služby – opravy“. Krajský soud se shoduje se závěry správních orgánů, že náklady žalobcem zařazené pod položku „režijní služby – opravy“ v rámci kalkulace věcně usměrňovaných cen za pronájem obřadních místností, skutečně nesouvisí s pronájmem obřadních místností, a to navzdory odůvodnění v žalobě. Podle výměrů č. 01/2015 a č. 1/2016 platí, že mezi věcně usměrňované ceny lze zahrnout pouze následující položky: použití chladícího boxu, zpracování žádosti o pohřbení, cena rakve a vložky do rakve případně cena transportního vaku, cena za úpravu lidských pozůstatků (umývání, holení stříhání, kosmetické úpravy), oblečení do šatů nebo rubáše, cena rubáše, uložení lidských pozůstatků do rakve včetně manipulace s rakví, přeprava lidských pozůstatků, cena za zpopelnění lidských pozůstatků v rakvi včetně uložení popele do pevně uzavíratelné urny s označením, cena za urnu, rozptyl nebo vsyp zpopelněných lidských pozůstatků nebo uložení urny do úložiště jednotlivých uren nebo uložení do hrobu nebo hrobky, ostatní náklady spojené se zajištěním uvedených činností. Žalovaný k tomu poskytl vysvětlení na straně 10 a 11 žalobou napadeného rozhodnutí a dle názoru soudu je tato úvaha logická srozumitelná.

30. K námitce nákladů na opravy osobních automobilů a dodávky VW Transporter zahrnuté do kalkulací věcně usměrňovaných cen za pronájem obřadních síní pro rok 2015 a rok 2016 krajský soud uvádí, že žalovaný konstatoval, že nelze bez dalšího dospět k závěru, že tyto náklady byly ekonomicky neoprávněnými. Proto je tato námitka irelevantní a krajský soud ji shledává zcela nedůvodnou. Žalovaný totiž v případě nákladů na opravy osobních automobilů a dodávky VW Transporter postupoval ve prospěch žalobce a náklady neoznačil jako ekonomicky neoprávněné.

31. Do kalkulace věcně usměrňovaných cen za pronájem obřadních místností na rok 2016 byly dále započteny náklady na opravy chladících zařízení, které byly žalobcem zdůvodňovány tím, že neúčtují hodinovou sazbu chlazení a namísto toho je chlazení přiměřeným způsobem promítnuto do položky obřad. Nicméně i v tomto případě krajský soud přisvědčuje závěrům správních orgánů, které uvedly, že tyto náklady nelze považovat za náklady související s poskytovanou regulovanou službou, a tudíž je nelze považovat za náklady ekonomicky oprávněné. Není totiž, jak správně uvedl žalovaný, vyloučeno vytvoření položky stanovující hodinovou sazbu chlazení z důvodu individuální doby uložení zemřelého v chladícím zařízení.

32. Krajský soud dále poznamenává, že předmětem soudního přezkumu již není samotné posuzování správnosti zařazení sporných nákladů mezi jednotlivé položky, neboť soud vychází z podkladů rozhodnutí, jímž je především protokol o cenové kontrole ze dne 9. 5. 2017. Pokud žalobce nesouhlasil se závěry správního orgánu I. stupně, které vyvodil z cenové kontroly a které byly zaznamenány do protokolu o cenové kontrole, mohl se bránit proti tomuto protokolu a zjištěním v něm uvedeným prostřednictvím námitek podle § 13 odst. 1 kontrolního řádu. O možnosti podat námitky proti protokolu o kontrole byl žalobce náležitě poučen v samotném protokole. Žalobce této možnosti nevyužil, proto soud nemůže přezkoumávat správnost a pravdivost protokolu o kontrole, který nebyl zákonem stanoveným způsobem zpochybněn. Okamžikem ukončení kontrolního řízení započaly správní orgány vycházet z protokolu, který vzešel z kontrolního řízení, a vzaly tento Protokol jako podklad pro řízení o správním deliktu. Krajský soud v souvislosti s tím parafrázuje závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 15. 8. 2018, č. j. 6 As 196/2018 – 30. Nejvyšší správní soud nekonstatoval, že by správní orgány měly rezignovat na dokazování prováděné v rámci správního řízení o uložení sankce, nicméně výsledky kontroly jsou podkladem pro zahájení řízení o uložení pokuty a jedním z důkazů k prokázání protiprávního jednání. Dále krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 65 Ad 11/2017 – 31: „ (…) protokol o kontrole může být i jediným důkazem, o nějž stačí opřít závěr správního orgánu o spáchání deliktu. Podmínkou jeho použití v důkazním řízení je však spolehlivě zaznamenané zjištění o spáchaném skutku. Jinými slovy, protokol o kontrole a v něm obsažená skutková zjištění nejsou pouhými „tvrzeními“ správního orgánu, ale samotným důkazem, který není možno dále dokazovat, nýbrž je třeba hodnotit jej z pohledu jeho hodnověrnosti, respektive správnosti. Protokol o kontrole je přitom veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen s. ř.), jejíž obsah je nutno, v souladu se zásadou presumpce správnosti veřejných listin, považovat za pravdivý, není-li dokázán opak (viz analogicky rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 7 As 146/2016 – 29). Účastník tak sám musí tvrdit, že její obsah není správný, a zároveň o tomto svém tvrzení nese důkazní břemeno.“ 33. Krajský soud zastává názor, že protokol o kontrole je veřejnou listinou naplňující definici § 53 odst. 3 správního řádu za předpokladu, že naplňuje zákonem stanovené náležitosti a byl pořízen k tomu oprávněným kontrolním orgánem. V předmětné věci nevyvstaly žádné okolnosti, které by takový závěr vyvracely. Zdejší soud konstatuje, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když se mu nepodařilo zpochybnit vyvratitelnou domněnku spočívající v pravdivosti skutečností uvedených v protokolu o kontrole. Správní orgán I. stupně dostatečně odůvodnil skutečnosti v protokolu uvedené a pro své závěry měl dostatečné podklady. Postup správního orgánu I. stupně při prováděné kontrole byl standardní, soud neshledal žádná pochybení, žalobce se mohl seznámit se závěry prováděné kontroly, proti výsledkům z kontroly formulovaným v protokolu nevznesl námitky, ačkoli o tom byl řádně poučen, a měl možnost nahlédnout do podkladů rozhodnutí a konstruktivně rozporovat závěry správních orgánů.

34. Krajský soud uvádí, že správní orgány přesvědčivě odůvodnily, proč spatřují zařazení jednotlivých nákladů mezi konkrétní položky za nesprávné, a proto není případná ani námitka nepřezkoumatelnosti.

35. Krajský soud přisvědčil žalobci v tom, že právní úprava cenotvorby není příliš rozsáhlá a kalkulační pravidla nejsou jasně nastavena jednotným pravidlem. Nicméně odůvodnění správního orgánu I. stupně i žalovaného bylo přesvědčivé a reflektující aktuální výsledky hospodaření žalobce. Krajský soud shledává za správný postup, kdy při kalkulaci cen pro následující rok se vychází nejen z výsledků hospodaření za minulý rok, ale je nezbytné zohlednit také očekávané změny v následujícím období. Krajský soud se ztotožňuje s názorem žalovaného formulovaného v napadeném rozhodnutí v odstavci 28: „(…) nelze bez dalšího přebírat náklady v naprosto nezměněné podobě a skladbě, zvláště potom ty, u nichž lze předem vcelku přesně předpokládat jejich budoucí existenci či neexistenci anebo jejich odlišný vývoj oproti minulému období.“ 36. S ohledem na všechny okolnosti projednávané věci krajský soud uzavírá, že cenotvorba musí odrážet aktuální stav ekonomických procesů. Žalobcem bylo namítáno, že celá cenotvorba je velice složitý proces, který je zákonem upraven jen stručně a neurčitě. Takové tvrzení je pravdivé, nicméně to nic nemění na tom, že i přesto je zapotřebí, aby každý subjekt při kalkulaci cenotvorby dbal na aktuální vývoj své ekonomické situace, a to zejména co se týče vynaložených nákladů. Krajský soud nerozporuje, že cenová kalkulace je složitá a ne zcela přehledná, ale závěry správních orgánů shrnutých po provedení cenové kontroly shledává za logické a mající oporu v právních předpisech.

V. Závěr, náklady řízení

37. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného ústního jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem vyslovili účastníci řízení souhlas.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení