51 A 3/2025– 53

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatel: T. V. bytem zastoupen advokátem Mgr. Robinem Mlynářem sídlem Teplého 2786, Pardubice proti odpůrci: městys Frymburk sídlem Frymburk 78, Frymburk o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu městyse Frymburk schválené usnesením zastupitelstva městyse Frymburk ze dne 13. 9. 2024, č. 79/2024, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Změna č. 1 územního plánu městyse Frymburk schváleného usnesením zastupitelstva městyse Frymburk ze dne 13. 9. 2024, č. 79/2024, se ve vztahu k pozemkům navrhovatele p. č. XA,XB,XC,XD,XE,XF,XG,XH,XCH,XI,XJ,XK,XL,XM,XN,XO,XP,XQ a XR, to vše v k. ú. XA, ruší v části regulativu u ploch s funkčním využitím HU – Smíšené výrobní všeobecné „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 20 % využití plochy“ a v části regulativu u ploch s funkčním využitím VL – Výroby lehké „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 10 % využití plochy“, a to dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 270 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah návrhu

1. Navrhovatel je vlastníkem řady pozemků, které byly v minulosti zařazeny do plochy s funkčním využitím MV – Plochy smíšené výrobní. Navrhovatel za účinnosti předchozího znění připravil stavební záměr – „Provozovna s bytem – 1. etapa“, o jehož umístění požádal žalobce dne 16. 9. 2022. Tento záměr byl rozhodnutím stavebního úřadu – Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 10. 2. 2023, č. j. MUHP–722/2023, umístěn, když opačný závěr rozhodnutí odvolacího stavebního úřadu – Krajského úřadu Jihočeského kraje dne 15. 1. 2024, č. j. KUJCK 151005/2023, byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 8. 2024, č. j. 51 A 8/2024–81, zrušen a věc byla odvolacímu orgánu vrácena k dalšímu řízení.

2. Zastupitelstvo městyse Frymburk schválilo dne 27. 2. 2023 zprávu o uplatňování územního plánu a uložilo pořizovateli zahájit práce na pořízení změny č.

1. Dne 20. 12. 2023 podal žalobce námitky ve smyslu § 52 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění. Navrhovatel brojil proti novému regulativu „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. 10 % využití plochy“, který znemožňuje realizaci jeho záměru. Odpůrce, ač se snažil navodit dojem, že námitce navrhovatele vyhověl, opak je pravdou. Pozemky navrhovatele byly přeřazeny do nových ploch s funkčním využitím HU – Smíšené výrobní všeobecné a VL – Výroby lehké, což by do práv navrhovatele samo o sobě nezasáhlo, nebýt upravených regulativů. V případě plochy HU – Smíšené výrobní všeobecné byl stanoven regulativ „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 20 % využití plochy“; v případě plochy VL – Výroby lehké byl stanoven regulativ „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 10 % využití plochy“.

3. V rámci původního územního plánu byly pozemky navrhovatele zařazeny do plochy MV – plochy smíšení výrobní s hlavním využitím „plochy staveb pro výrobu, skladování a zemědělské stavby kombinované s bydlením rodiny majitele firmy“; v případě plochy P–59 a Z–58 s podmíněně přípustným využitím umístěním „nerušící výroby (tzn. výroba bez předpokladů překračování hygienických limitů pro hluk a emise znečišťujících látek v ovzduší)“ a „stavby pro bydlení a byty pouze jako součást výrobních areálů a budov za účelem zajištění bydlení rodiny majitele této provozovny“.

4. Změna územního plánu se dotýká pozemků navrhovatele zařazených v plochách P.59 a Z.58; jmenovitě se jedná o pozemky p. č. XA,XB,XC,XD,XE,XF,XG,XH,XCH,XI,XJ,XK,XL,XM,XN,XO,XP,XQ a XR, to vše v k. ú. XA. Změna č. 1 (červeně pozemky navrhovatele) vs. původní úprava X Zdroj: návrh, geoportál 5. Navrhovatel namítá, že nové regulativy zásadně omezují využití jeho pozemků a znemožňují mu realizaci již připraveného stavebního záměru, čímž mu vzniká škoda a je zasaženo do jeho vlastnického práva. Odpůrce si byl přitom záměru navrhovatele z pozice účastníka územního řízení vědom.

6. Navrhovatel se domáhá toho, aby krajský soud dnem právní moci svého rozsudku zrušil změnu č. 1 v rozsahu textové části týkající se regulativu ve znění: „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 20 % využití plochy“ u ploch s funkčním využitím HU – Smíšené výrobní všeobecné a regulativu ve znění „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 10 % využití plochy“ u ploch s funkčním využitím VL – Výroby lehké. Neurčitost regulativů 7. Navrhovatel namítá, že užité regulativy jsou natolik neurčité, že není možné jednoznačně vypočítat maximální plochu využitelnou pro bydlení. Není specifikováno, ke které ploše se omezení vztahuje – zda se maximální plocha stavby pro bydlení počítá ze zastavěné plochy pozemku, nebo zda z toliko plochy stavby, kde se část k bydlení nachází. Pokud z plochy stavby, pak zda je rozhodná plocha bytová, užitá nebo podlahová. Nezákonnost změny č. 1 pro nepřezkoumatelnost a pro pochybení při vypořádání podaných námitek navrhovatele 8. Žalobce je v kontextu § 173 odst. 1 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) přesvědčen o nedostatečnosti odůvodnění napadené změny. „K doplnění předmětných regulativů lze v odůvodnění změny č. 1 (kapitola 7. Vyhodnocení souladu se zadáním změny; str. 1119) nalézt toliko tuto stručnou informaci: „Změna č. 1 územního plánu Frymburk upravila územní plán dle požadavků na standard územně plánovacích dokumentací. Plochy smíšené výrobní (MV) vymezila jako plochy smíšené výrobní všeobecné (HU), a to s ohledem na využití plochy a datový model standardu územně plánovacích dokumentací. Požadavek na omezení bydlení byl do územního plánu doplněn.“ [zvýrazněno navrhovatelem].“ 9. Takovéto odůvodnění shledává navrhovatel nedostatečným. Navrhovatel zdůrazňuje, že původní územní plán neobsahoval žádná procentuální omezení využití plochy pro bydlení, nýbrž jen vyžadoval, aby stavby pro bydlení a byty byly začleněny do výrobních areálů a budov se zřetelem na zajištění bydlení rodiny majitele provozovny.

10. Navrhovatel poukazuje na to, že odůvodnění změny, podle něhož bylo doplněním procentuálního omezení usilováno o soulad s vyhláškou č. 157/2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „vyhláška č. 157/2024 Sb.“), je nesprávné. Ustanovení § 24 odst. 2 vyhlášky totiž pouze uvádí, že plochy smíšené výrobní zahrnují pozemky staveb pro bydlení ve výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Není zde právní úpravy, která by vyžadovala stanovení omezení maximální využitelnosti plochy stavby pro bydlení v těchto plochách.

11. Regulativy, které de facto znemožňují realizaci žalobcova stavebního záměru – do něhož navrhovatel již investoval značné prostředky – představují zásah do jeho vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odpůrci byl záměr dobře znám a aktivně proti němu brojil v územním řízení. Absence řádného odůvodnění změny může dle navrhovatele svědčit pokusu o blokaci jeho stavebního záměru.

12. Žalobci není zřejmá ani jakákoli úvaha pro stanovení konkrétních hodnot 10 % a 20 % využitelnosti plochy stavby pro bydlení, ani není vysvětlen rozdíl mezi omezeními pro VL a HU. To dle žalobce vede k nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, když ani na námitky navrhovatele nebylo řádně reagováno.

13. Navrhovatel podal řádně a včas námitky. Navrhoval, aby i po změně byla přípustná realizace jeho záměru, který konkretizoval. Namítal neodůvodněnost „10%“ regulativu. Odpůrce uvedl, že námitkám bylo vyhověno, což není pravda, když tento regulativ byl zachován.

14. Byť odpůrce uvádí, že námitkám vyhověl, není tomu tak. To ve svém důsledku vede k tomu, že rozhodnutí o námitce navrhovatele nebylo řádně a dostatečně odůvodněno. Je zde dána nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a s ohledem na identifikovaný rozpor i pro nesrozumitelnost. Nesrozumitelnost je viditelná i při komparaci námitek navrhovatele s námitkami Ing. J. Š., kterým bylo rovněž vyhověno. „V rozhodnutí o námitce Ing. J. Š. totiž odpůrce konstatoval: „VYHOVĚT Stávající plochu „VL“ na p.p.č. XS v k.ú. X a plochy P–59, Z–58 a Z–57 změnit na plochy s kódem „VZ“, tedy plochy „výroba zemědělská a lesnická […]“13. Uvádí–li totiž odpůrce, že vyhověl námitce navrhovatele a ponechal plochu přestavby P.59 v ploše s funkčním využitím MV – Plochy smíšené výrobní, tak toto ze své povahy vylučuje možnost jejího zařazení do plochy s funkčním využitím VZ – Výroba zemědělská a lesnická, tj. nemohlo dojít k současnému vyhovění obsahu dvou vzájemně si odporujících námitek.“ Nezákonnost pro nezohlednění stávajícího stavu v území 15. Odpůrce se dle navrhovatele nevyjádřil ani k tomu, proč není respektován stávající způsob využití a proč nepostačovalo ponechání stávajícího regulativu. Těmito aspekty se odpůrce nezabýval, což dle žalobce naznačuje tomu, že mu chyběla racionální a legitimní argumentace. K nezbytnosti respektovat stávající stav území viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2022, č. j. 5 As 300/2020–81.

16. Odpůrce podle navrhovatele neuvádí žádné závažné důvody, proč nebylo možné zachovat stávající stav, proč bylo nutné stanovit restriktivní regulaci. Tím spíše, že touto změnou znemožní odpůrce realizaci stavebního záměru navrhovatele. Nezákonnost pro nepřiměřený zásah do práv navrhovatele a diskriminační povahu přijaté regulace 17. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/209–120, navrhovatel popisuje, že veškerá omezení vlastnického práva plynoucí z územního plánu musí mít ústavně legitimní a zákonné cíle, musí být činěna v nezbytně nutné a nejšetrnější míře k zamýšlenému cíli, zároveň musí vylučovat libovůli a diskriminaci. Navrhovatel tvrdí, že u napadené části změny tyto podmínky, zejména vyloučení libovůle a diskriminace, nebyly dodrženy.

18. Nedodržení navrhovatel spatřuje v absenci úvah, proč je vhodné stanovit regulativ omezující využitelnost plochy stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele ve výši 10 % pro plochy s funkčním využitím VL – Výroby lehké a ve výši 20 % pro plochy s funkčním využitím HU – Smíšené výrobní všeobecné. I zde navrhovatel opakuje, že jediným důvodem pro tuto regulaci mohlo být znemožnění realizace jeho stavebního záměru.

19. Pokud odpůrce usiloval o omezení počtu obytných prostor ve výrobních plochách, měl podrobně odůvodnit, proč původní regulativ stanovený v územním plánu považoval za nedostatečný, což neučinil.

20. K podezření na diskriminační přístup odpůrce k navrhovateli vede navrhovatele i to, že sice odpůrce v rozhodnutí o navrhovatelovo námitkách uvádí, že jim vyhověl, ale ve skutečnosti regulativy, pro které navrhovatel námitky podával, ve změně ponechal.

21. Navrhovatel upozorňuje na neproporcionalitu a nevhodnost regulativů, jelikož vedou k maximální zastavitelnosti a realizaci vícepatrových staveb, aby bylo dosaženo rozměrově přijatelných obytných prostor. Taková regulace může mít diskriminační efekt vůči stavebníkům s vícečlennými rodinami, které nepochybně potřebují větší obytný prostor.

22. Navrhovatel je přesvědčen, že změna č. 1 je v napadené části diskriminační a cíleně zaměřená vůči němu, jelikož nelze jinak vysvětlit jednání odpůrce evidentně cílícího na znemožnění realizace navrhovatelova stavebního záměru. Absence řádného odůvodnění, vyhodnocení možných negativních vlivů a posouzení alternativ ukazuje, že tato opatření jsou spíše výsledkem libovůle odpůrce než racionálních úvah.

II. Vyjádření odpůrce k návrhu

23. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 5. 3. 2025 navrhl podaný návrh jako nedůvodný zamítnout.

24. Stávající regulativ omezující umístění bydlení do ploch smíšených výrobnách a do ploch lehké výroby byl nahrazen na základě schválené zprávy o uplatňování územního plánu Frymburk za uplynulé období.

25. Odpůrce nesouhlasí s tím, že by došlo k intenzivnímu a neodůvodněného zásahu do vlastnického práva navrhovatele. Omezení pro bydlení v plochách s funkčním využitím HU – Smíšené výrobní všeobecné a VL – Výroba lehká byla zavedena podle metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj – Standard vybraných částí územního plánu, Metodický pokyn, 2. vydání, Verze 2. 1. 2023. Tato omezení (20 % u HU a 10 % u VL) jsou podle jeho názoru benevolentní, neboť dle metodického pokynu by na těchto typech funkčních ploch nemělo být bydlení vůbec připuštěno.

26. Změna nezrušila vymezení daných ploch jako zastavitelných či přestavbových s možností realizace staveb, ale upravila podmínky pro „plochy smíšené výrobní“. Lokace, která byla původně celá v rámci „MV – plochy smíšené výrobní“, byla rozdělena na: – Plochu přestavby „P–59“ se zachováním funkčního využití „HU – plochy smíšené výrobní“, a – Plochu zastavitelnou „Z–58“ s nově definovaným využitím „VL – výroba lehká“. Ani podle původního územního plánu navrhovatel neměl právo využívat tyto plochy pro bydlení či rekreační bydlení.

27. Dále odpůrce rozporuje, že by byl jako účastník řízení o stavebním záměru navrhovatele dobře informován, úřad městyse změnu pořizoval prostřednictvím externí osoby a není subjektem, který by v řízení před stavebním úřadem proti záměru vystupoval. Nicméně, základní povědomost o stavebním záměru navrhovatele měl jak pořizovatel změny, tak i odpůrce.

28. Odpůrce považuje stanovené regulativy za zcela jednoznačné. Stanovené procentní omezení se vztahuje pouze na využití plochy v rámci tohoto záměru, který je stavebním úřadem posuzován, nikoliv na celou lokalitu či celý pozemek.

29. Odpůrce odmítá, že by danými regulativy došlo k podstatné změně využitelnosti objektů oproti dosavadnímu využití. Ve plochám smíšených výrobních původní územní plán povoloval „stavby pro bydlení a byty pouze jako součást výrobních areálů a budov za účelem zajištění bydlení rodiny majitele této provozovny“, na plochách výrobních nebylo bydlení povoleno vůbec. Navrhovatel v rámci své námitky požadoval, aby na jejím konkrétně určených vlastněných pozemcích byla stanovena taková regulace, která umožní realizace jím specifikovaného záměru, zejména aby regulace neomezovala možnost propojení hlavního či podmíněného přípustného využití plochy s bydlením vlastníků či provozovatelů v jednotlivých provozů, staveb. Této námitce bylo vyhověno tak, že bude změněno funkční využití zpět na plochy smíšené výrobní všeobecné tak, aby toto vymezení odpovídalo předchozímu funkčnímu využití. Proto nemohlo dojít k podstatné změně dosavadního způsobu využití. Omezení plochy bydlení v plochách smíšených výrobních bylo stanoveno již před zpracováním návrhu změny. „Bylo vyhověno námitce plně v rozsahu změny funkčního využití dané plochy z plochy lehké výroby na plochu smíšenou výrobní všeobecnou, jak bylo požadováno. Požadavku na odstranění regulace 20% bydlení v objektech na plochách smíšených výrobních a 10% bydlení v objektech na plochách lehké výroby vyhověno být ani nemohlo, pokud nemělo dojít ke skryté změně těchto ploch na plochy smíšené obytné v rozporu se schválenou zprávou o uplatňování územního plánu za uplynulé obdobní a v rozporu s pokyny pro zpracování této změny ve zprávě obsažených.“ 30. Odůvodnění změny se opírá o splnění požadavků schválené zprávy o uplatňování územního plánu, která stanovila mantinely – maximálně 10 % bydlení pro plochy lehké výrobní a maximálně 20 % pro plochy smíšené výrobní. Projektant neměl za úkol tyto hodnoty odborně odůvodňovat, neboť šlo o schválený požadavek zastupitelstva, které reflektovalo oprávněnou obavu z obcházení stávajícího územního plánu a snahy budovat rodinné či apartmánové domy na plochách, pro které územní plán původně nebyl určen. Odpůrce nerozporuje, že původní územní plán stanovoval, že stavby pro bydlení a byty mohou být součástí výrobních areálů a budov za účelem zajištění bydlení rodiny majitele provozovny. Toto ustanovení však mohlo být vyloženo tak, že celá plocha budovy by byla využita pro bydlení, kdyby se jednalo o rodinu majitele. Aby se předešlo účelovému obcházení územního plánu, bylo na základě schváleného zadání změny doplněno číselné omezení, které stanovuje maximálně 20 % využití plochy pro bydlení. Kdyby odpůrce nechtěl námitce navrhovatele vyhovět, bydlení by zde nepovolil vůbec.

31. Vypořádání námitky č. 38 třetí osoby nezpůsobuje nesrozumitelnost nebo rozpornost; námitka se týkala různých lokalit. Odpůrce nevidí nesrozumitelnost ani rozpornost v tom, že předmětné plochy byly přeměněny v sousedství ploch navrhovatele na plochy „VZ“ (výroba zemědělská a lesnická), jelikož o tuto změnu bylo v námitce žádáno a bylo nakonec tomuto požadavku vyhověno.

III. Posouzení věci krajským soudem

32. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

33. Krajský soud rozhodl bez jednání, když s tímto postupem vyslovili i účastníci souhlas.

34. Návrh je důvodný.

35. Krajský soud vychází z toho, že navrhovatel tvrdí dotčených svých veřejných subjektivních práv vydanou změnou územního plánu, která limituje využití konkrétních jeho pozemků. Aktivní procesní legitimace navrhovatele není přitom ani ze strany odpůrce zpochybňována. Zda je navrhovatel skutečně na svých právech dotčen, závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu (shodně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS, rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), jde však již o otázku věcného posouzení důvodnosti návrhu.

36. Navrhovatel nebrojí proti změně funkčního zařazení svých pozemků, ale proti nové regulaci upravující procentuální míru podílu bydlení pro majitele/provozovatele.

37. Navrhovatel podal v rámci procesu pořizování změny územního plánu řádně a včas námitky, které ve svém jádru směřovaly proti procentní regulaci rozsahu plochy pro bydlení majitele nebo provozovatele podniku, která měla být na jeho pozemcích nově uplatňována. Navrhovatel namítal, že „[p]odstatné však je ono nové omezení, dle něhož platí: „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 10% využití plochy.“. Dle názoru podatele se jedná o neodůvodněné omezení možností zástavby, které se zásadním způsobem dotýká popisovaného záměru podatele a které bude dle všeho znamenat zmaření investice do připravovaného záměru. Tím dochází i k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva podatele ke shora specifikovaným pozemkům. Každá změna takovéhoto typu přitom musí být velmi podrobně odůvodněna, k čemuž nedošlo.“ Navrhovatel podával svojí námitky ve vztahu k jím vlastněným pozemkům v plochách P.59 a Z.

58. Závěrem námitky navrhovatel ve své podstatě požadoval zachování stávajícího stavu.

38. Odpůrce uvedl, že této námitce vyhovuje a popsal, že „P–59, P–60 a P–61 bude změněno v rámci změny č. 1 funkční využití zpět na plochy smíšené výrobní všeobecné tak, aby toto vymezení přesně odpovídalo předchozímu funkčnímu využití dle měněného územního plánu Frymburk (…) pokud jde o podmínky pro umístění staveb a prostor pro bydlení, bude dodrženo přesně dle podmínky pro tento typ plochy smíšené výrobní všeobecné, tedy „stavby pro bydlení a byty majitele nebo provozovatele pouze jako součást výrobních areálů a budov za účelem zajištění bydlení rodiny majitele této provozovny“.“ 39. Tomu, že by mělo být námitkám navrhovatele vyhověno, citované odůvodnění neodpovídá. Neodpovídá tomu ani výsledná podoba změny územního plánu. Jednak odpůrce uvedl, že vyhověl námitce pouze ve vztahu k ploše P.59, o ploše Z.58 nic neuvádí (zato uvádí jiné rozvojové plochy), jednak k odstranění procentního omezení tak, jak se odpůrce svojí námitkou primárně domáhal, nedošlo.

40. Plocha P.59 je změnou zařazena mezi plochy HU – plochy smíšené výrobní (str. 16 změny č. 1 územního plánu Frymburk, finální podoba), plocha Z.58 do plochy VL – plocha výroby lehké (str. 16 změny). Pro plochy VL platí navrhovatelem naříkaný regulativ „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 10% využití plochy“ (str. 57 změny). Pro plochy HU poté platí regulativ „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 20% využití plochy“ (str. 59 změny). Nadto si nelze nepovšimnout, že ačkoli je plocha P.59 v grafické části a v textové části na str. 16 změny řazena mezi plochy HU, na straně 58 změny je zcela protichůdně řazena do rozvojových ploch VL.

41. Nesoulad rozhodnutí o námitce žalobce a přijaté podoby územního plánu vede v tomto rozsahu k nepřezkoumatelnosti změny územního plánu pro nesrozumitelnost. Lze rovněž přisvědčit navrhovateli, že samotná změna stanovené procentní regulativy žádným způsobem neodůvodňuje a tyto regulativy nejsou odůvodněny ani ve vypořádání navrhovatelem vznesené námitce (což plyne z povahy věci, mělo–li být námitce navrhovatele čistě formálně „vyhověno“). Krajský soud souhlasí s navrhovatelem i v tom, že zasahuje–li změna územního plánu do již prokazatelně připravovaného stavebního záměru, pak je odpůrce povinen k námitce navrhovatele proporcionalitu takového zásahu přesvědčivě odůvodnit. S ohledem na popsanou podobu rozhodnutí o námitce navrhovatele je zřejmé, že námitky navrhovatele nebyly ani řádně vypořádány.

42. Zcela bez významu je pak argumentace odpůrce založená na jednotném standardu tvorby územních plánů, neboť ten nemá na pochybení odpůrce při vypořádání námitky navrhovatele jakýkoli vliv. Ztotožnit se nelze ani s názorem odpůrce, že „[s]tanovení 10% podílů pro plochy lehké výroby a 20% pro plochy smíšené výrobní je stručně, ale jasně a jednoznačně odůvodněno tím, že byla respektována schválená zpráva o uplatňování územního plánu Frymburk za uplynulé období a v ní schválené pokyny pro zpracování této změny územního plánu.“ Zpráva o uplatňování územního plánu ze dne 27. 2. 2023 tuto novou úpravu nikterak nevysvětluje, pouze ji navrhuje. Směřuje–li snad odpůrce k tomu, že se jedná o autonomní vůli zastupitelstva obce při výkonu samosprávné působnosti bez nutnosti cokoli odůvodňovat, pak ani vůle zastupitelstva obce nezbavuje odpůrce povinnosti řádného vypořádání řádně a včas vznesených námitek v procesu přijímání změny územního plánu. Odpůrce rovněž uvádí, že bylo vyhověno požadavku na změnu funkčního využití dané lochy z plochy lehké výroby na plochu smíšenou výrobní všeobecnou, pak to se zřejmě týká plochy Z.58, nikoli plochy P.

59. Námitky navrhovatele se však týkaly jeho pozemků v obou těchto plochách, přičemž podstatou jeho námitek nebylo toto funkční zařazení, nýbrž navrhovaný procentní regulativ.

43. Popisuje–li odpůrce dále ve svém vyjádření k návrhu, že požadavku na odstranění daného procentního regulativu „vyhověno být ani nemohlo, pokud nemělo dojít ke skryté změně těchto ploch na plochy smíšené obytné v rozporu se schválenou zprávou o uplatňování územního plánu za uplynulé obdobní a v rozporu s pokyny pro zpracování této změny ve zprávě obsažených.“, pak měl rozhodnout o námitce navrhovatele jiným způsobem a své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.

44. Krajský soud považuje za důvodnou i další námitku navrhovatele ohledně neurčitosti daného procentního regulativu – stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do X % využití plochy – kde X znamená 10 % v případě ploch VL, 20 % v případě ploch HU. Nevymezuje–li změna, co je onou plochou, v nímž může pouze stanovenou část zabírat stavba pro bydlení, je tento regulativ neurčitý. Není zřejmé, zda se má jednat o procenta dané plochy (např. plochy P.59), plochy stavebního pozemku či plochy konkrétního stavebného záměru, má–li být v případě stanovených rozvojových ploch VL stavba pro bydlení a byty pouze jako součást výrobních areálů a budov (tj. zřejmě nikoli zcela samostatně stojící stavba pro bydlení bez výrobního areálu). Vysvětlení odpůrce, že se jednoznačně jedná o procentní výměru plochy stavby, ze samotného znění regulativu neplyne; k takovému závěru nevede ani vysvětlení v odpůrcově vyjádření, že „[s]tavební úřad posuzuje soulad předloženého záměru (s územním plánem) – tudíž pokud je předložen projekt stavebního objektu, logicky se 20% využití plochy váže k využití plochy předkládaného stavebního záměru, nikoliv celé lokality nebo celého stavebního pozemku.“ Takové vysvětlení je pouze příklonem k jedné z možných variant výkladu a na nejednoznačnosti úpravy nic nemění.

45. Závěrem krajský soud souhlasí s navrhovatelem i v tom, že bylo–li „vyhověno“ jeho námitce a zároveň bylo „vyhověno“ i námitce č. 38 tak, že „[s]távající plochu „VL“ na p.p.č. XS v k.ú. X a plochy P–59, Z–58 a Z–57 změnit na plochy s kódem „VZ“, tedy plochy „výroba zemědělská a lesnická“. Pořizovatel zde neshledal důvod tomuto požadavku nevyhovět...“, jedná se ve vztahu k plochám P.59 a Z.58 o rozpor mezi rozhodnutím o námitce č. 38, rozhodnutím o námitce navrhovatele a výslednou přijatou podobou změny. Byť bylo námitce č. 38 vyhověno, plocha P.59 a Z.58 nebyla mezi plochy výroba zemědělská a lesnická zařazena.

46. S ohledem na faktickou absenci relevantního vypořádání námitek navrhovatele v rozhodnutí o námitkách ze strany odpůrce se již krajský soud nezabýval argumentací navrhovatele týkající se (ne)přiměřenosti přijaté změny, jakož i tím, zda odpůrce postupoval vůči navrhovatele cíleně a diskriminačně.

IV. Závěr a náklady řízení

47. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh je důvodný a navrhovateli bylo ve vztahu k jím uváděným a vlastněným pozemkům přezkoumávanou změnou zasaženo do jeho právní sféry. Navrhovatel se domáhá zrušení „regulativu ve znění: „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 20 % využití plochy“ u ploch s funkčním využitím HU – Smíšené výrobní všeobecné a regulativu ve znění „stavby pro bydlení majitele nebo provozovatele max. do 10 % využití plochy“ u ploch s funkčním využitím VL – Výroby lehké.“ jako takového. Aktivní věcná legitimace navrhovatele je však omezena rozsahem jeho vlastnického práva; navrhovateli náleží pouze ochrana vlastních veřejných subjektivních práv, které jsou v této věci vztaženy k jím uváděným pozemkům zasažených namítanými regulativy. Z tohoto důvodu krajský soud přikročil ke zrušení těchto regulativů pouze ve vztahu ke konkrétním navrhovatelem uvedeným pozemkům v jeho vlastnictví, a to pro nezákonnost spočívající v nepřezkoumatelnosti (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 101b odst. 4 s. ř. s. a § 101d odst. 2 s. ř. s., dnem právní mocí tohoto rozsudku; ve zbytku návrh zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož platí, že nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. Byť se navrhovatel domáhal plošného zrušení daných regulativů, čemuž krajský soud nevyhověl, když dané regulativy zrušil pouze ve vztahu k navrhovatelovým pozemků, vychází krajský soud ze zásadního převažujícího úspěchu navrhovatele, z něhož plyne právo navrhovatele na plnou náhradu nákladů řízení.

49. Za podanou žalobu uhradil navrhovatel soudní poplatek 5 000 Kč. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, žaloba, § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů], tj. 2 x 4 620 Kč a v náhradě hotových výdajů 2 x 450 (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 10 140 Kč bez DPH, 12 270 Kč s DPH, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.

50. Celkovou částku náhrady nákladů řízení navrhovatele ve výši 17 270 Kč je odpůrce povinen uhradit navrhovateli k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci, obsah návrhu II. Vyjádření odpůrce k návrhu III. Posouzení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení