51 A 30/2020 – 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: AGRO 2000 s.r.o. sídlem Milady Horákové 390, Třebíč zastoupen advokátkou JUDr. Evou Hrbáčkovou sídlem Bráfova třída 764/50, Třebíč proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 504/15, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. SZPI/AF329–38/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. SZPI/AF329–38/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „nalézací správní orgán“) ze dne 11. 3. 2020, č. j. SZPI/AF329–35/2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 17 odst. 1 písm. r) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“). Uvedeného přestupkového jednání se dle nalézacího správního orgánu dopustil žalobce tím, že uvedl na trh mák modrý, I. jakost, který nevyhověl požadavkům na jakost stanovenou v § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 329/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, pro škrob a výrobky ze škrobu, luštěniny a olejnatá semena, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 329/1997 Sb.“). Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady laboratorních rozborů ve výši 4 460 Kč a náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 5. 6. 2020 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“).

3. Žalobce v podané žalobě předně namítá, že skutkovou podstatu předmětného přestupku nenaplnil. Dovezené zboží dle svého vyjádření uskladnil, aby mohl být odebrán vzorek a proveden jeho rozbor. Zboží bylo uskladněno odděleně a bylo zcela izolováno od ostatního zboží ve skladových prostorách. Nebylo ani zahrnuto do skladové evidence a žalobce dovoz zboží ze zahraničí předepsaným postupem a v zákonné lhůtě oznámil žalovanému. Žalobce zboží pouze formálně uložil, než bude proveden rozbor, přičemž zboží zapečetil a byla učiněna veškerá opatření, aby nedošlo k náhodnému uvedení zboží na trh. Bez zbytečného odkladu poté, co žalobce zjistil výsledky laboratorního rozboru, zahájil kroky vedoucí k tomu, aby dodavatel zajistil odvoz zboží zpět na Slovensko.

4. Žalobce brojí proti výkladu správních orgánů, které podřadily pod pojem „uvádění na trh“ i fázi skladování potravin za účelem jejich dalšího prodeje či následného zpracování. Správní orgány v této souvislosti odkazují na čl. 3 bod 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení“).

5. Žalobce namítá, že i kdyby tomuto výkladu nařízení přisvědčil, stále nelze dospět k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty přestupku dle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Dle tohoto ustanovení se provozovatel dopustí přestupku, pokud nevyřadí z dalšího uvádění na trh potraviny podle § 3 odst. 1 písm. q body 3–5, přičemž dle § 3 odst. 1 písm. q) bod 3–5 téhož zákona je provozovatel povinen potraviny neprodleně vyřadit z dalšího uvádění na trh (…). Žalobce odkazuje na gramaticko–sémantický výklad daného ustanovení, přičemž je dle něho zřejmé, že znaky skutkové podstaty daného přestupku je jednání provozovatele, který z dalšího uvádění na trh nevyřadí zboží, o kterém zjistil, že nesplňuje zákonné požadavky. Žalobce v návaznosti na uvedené konstatuje, že uvedeného jednání se nedopustil. Po obdržení zboží od dodavatele jej uložil odděleně ve svých skladovacích prostorách, vše nahlásil a nechal provést laboratorní rozbor. Ve chvíli, kdy byl žalobce informován, že zboží nesplňuje zákonné požadavky na jeho kvalitu, vrátil jej dodavateli.

6. Žalobce dále namítá, že se žalovaný dostatečně nezabýval otázkou naplnění materiálních znaků přestupku. Žalovaný dle žalobce nijak nekonkretizoval, v čem spočívala míra společenské škodlivosti protiprávního jednání. Tím, že zboží leželo izolovaně u žalobce ve skladu, nebyla nikomu způsobena žádná újma (krom žalobce samého). Žalobce věděl, že zboží bude testováno a v případě nevyhovujícího výsledku testů nebude moci zboží prodávat, proto ani nelze říci, že by hrozilo poškození spotřebitelů.

7. Za absudrní žalobce označil požadavek, aby ke zproštění své odpovědnosti musel prokázat, že vynaložil veškeré úsilí, které by bylo možné požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Žalobce poukázal na to, že by v takovém případě musel prokázat, že učinil opatření vedoucí k tomu, aby nevyhovující mák na trh vůbec neuvedl, např. tak, že před naskladněním zboží nechá provést vlastní laboratorní rozbory. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že v prvé řadě neměl ke zboží přístup až do chvíle, než mu bylo toto zboží dodáno dodavatelem. Žalobce si také byl vědom toho, že převzetí zboží musí nahlásit žalovanému, který bude provádět laboratorní rozbory. Žalovaný by tyto laboratorní rozbory dle žalobce přitom prováděl i v případě, že by žalobce již měl vlastní laboratorní rozbory provedené. Žalobce označil za naprosto absurdní a neekonomické, pokud by se měly laboratorní rozbory stejného zboží provádět opakovaně. Shrnutí vyjádření žalovaného 8. Ve svém vyjádření ze dne 15. 7. 2020 žalovaný uvedl, že podanou žalobu navrhuje jako nedůvodnou zamítnout.

9. Žalovaný odkázal na definici pojmu „uvádění na trh“, obsaženou v čl. 3 odst. 8 nařízení, dle kterého se uvedeným souslovím rozumí držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové. Z uvedené definice žalovaný dovozuje, že je pod tento pojem podřaditelné i skladování potravin za účelem dalšího prodeje nebo za účelem následného zpracování. Žalovaný dále poukázal na protokol o kontrole, z něhož je dle jeho názoru zřejmé, že žalobce zboží převzal od slovenského dodavatele a skladoval jej, což žalovaný považuje za uvádění potraviny na trh ve smyslu definice v čl. 3 odst. 8 nařízení.

10. Žalovaný také odmítl tvrzení, že přestupek dle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách a tabákových výrobcích nebyl žalobcem spáchán, neboť po zjištění, že zboží nesplňuje zákonné požadavky na jeho kvalitu, bylo zboží vráceno dodavateli. Dle žalovaného žalobce opomíjí to, že potravinu neodpovídající požadavkům na jakost stanoveným prováděcím právním předpisem vyřadil z dalšího uvádění na trh až po sdělení výsledku laboratorního rozboru dozorového orgánu. Žalobce tedy dle vyjádření žalovaného pasivně vyčkával na výsledky laboratorního rozboru dozorového orgánu, aniž by tak učinil sám z vlastní iniciativy na základě běžné vnitřní kontroly jakosti potraviny.

11. K otázce naplnění materiální stránky přestupku žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012–28, s dovětkem, že v zásadě platí, že materiální stránka přestupku je dána již samotným naplnění skutkové podstaty přestupku, kterak je tomu dle něj i v posuzovaném případě. Žalovaný k míře možného poškození spotřebitele uvedl, že podle judikatury lze za následek protiprávního jednání považovat již možnost jeho vzniku, přičemž odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2004, č. j. 29 Ca 245/2002–69. Společenskou škodlivost protiprávního jednání žalobce spatřuje žalovaný v ekonomickém poškození spotřebitelů, kteří by koupí mohli získat potravinu bez očekávaných jakostních vlastností. Vzhledem k velkému množství dané potraviny (5 540 kg) mohlo být poškozeno větší množství spotřebitelů a ne pouze jednotlivci. Žalovaný podotkl, že ve prospěch žalobce zohlednil skutečnost, že uváděl nevyhovující potravinu na trh formou skladování, tj. způsobem, který spotřebitele bezprostředně neohrozil.

12. K argumentaci žalobce, uvádějícího, že si byl vědom toho, že zboží bude testováno a v případě negativního výsledku testů nebude moci zboží prodávat, žalovaný upozornil na to, že žalobce nedůvodně přenáší plnění vlastních povinností na dozorový orgán. Žalobce neměl pouze spoléhat na činnost dozorového orgánu, nýbrž měl vyvíjet vlastní aktivitu. Během proběhlého správního řízení však žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by jakoukoliv takovou aktivitu skutečně vyvinul nebo alespoň zamýšlel vyvinout. Uvedené dle žalovaného zavdává příčinu k důvodným úvahám o možném poškození spotřebitelů, neboť nebylo postaveno najisto, že by nedocházelo k dalšímu uvádění nevyhovujícího máku na trh až ke spotřebitelům, nezakročil–li by dozorový orgán (resp. neprovedl–li by rozbory dané potraviny).

13. Žalovaný zopakoval, že dle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PřestZ“), musí žalobce ke zproštění své odpovědnosti za přestupek prokázat, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení své povinnosti zabránil. V daném případě je tedy dle žalovaného zákonem vyžadováno, aby žalobce učinil opatření vedoucí k tomu, aby nevyhovující mák vůbec na trh neuvedl. Nic takového ovšem žalobce nedokládá ani netvrdí. Žalobce pouze pasivně vyčkával na výsledky laboratorního rozboru dozorového orgánu, aniž by vyvinul vlastní aktivitu. Žalovaný k otázce podmínek liberace odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně pak na rozsudek ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 15/2017 – 39, rozsudek ze dne 19. 9. 2014, č. j. 4 As 123/2014 – 33 (č. 3139/2015 Sb. NSS), a rozsudek ze dne 1. 9. 2016, č. j. 10 As 167/2015 – 35. Dle názoru žalovaného v posuzovaném případě žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, že by podmínky liberace naplnil, jednal–li až na základě výsledku laboratorního rozboru provedeného dozorovým orgánem.

14. Žalovaný se dále vyjádřil k otázce přiměřenosti požadavku na provádění vlastních laboratorních rozborů ze strany žalobce. Uvedený požadavek dle žalovaného není nepřiměřený a vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, č. j. 3 As 95/2016–64. Dle názoru žalovaného žalobce v projednávané věci žádnou snahu k vlastní kontrole neprokázal. Žalovaný zdůraznil, že žalobce uváděl na trh mák v řádech tun, tedy množství poměrně velké. Pokud v rámci svého podnikání manipuluje s takovými objemy potravin, není požadavek na zajištění provádění vlastních laboratorních rozborů dle žalovaného nijak nepřiměřený.

15. V podrobnostech žalovaný odkázal na obsah správních rozhodnutí, která jsou součástí správního spisu, a v návaznosti na své vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Replika žalobce 16. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce dne 3. 8. 2020 svou replikou, ve které označil argumentaci žalovaného k závěru o uvádění vadného máku na trh za nepravdivou a nepodloženou. Žalobce konstatoval, že po převzetí zboží od dodavatele ze Slovenska nechal promptně zboží vyčistit, jelikož odstranění nečistot je nezbytný předpoklad pro následné provádění odběru vzorku k rozborům. Bezprostředně poté byl žalobce kontaktován Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským. Žalobce zdůraznil, že distribuci v této fázi provádět ještě ani nelze. Provedení vlastního rozboru bylo dle žalobce možné, docházelo by k němu však v téže době, kdy se dostavili zástupci Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského k odběrům, na kterých měl být žalobce navíc domluven. Žalovaný ve svém vyjádření dle přesvědčení žalobce teoretizuje a nemá pro své formalistické hledisko žádnou oporu. Žalobce uzavřel, že si není vědom svého nesprávného postupu, když zboží u sebe držel odděleně po vyčištění pouze po dobu provádění kontroly, navíc státní zkušební institucí. Zboží nebylo nikomu nabízeno a v krátké době od dovezení ze Slovenska jej žalobce nechal prověřit a následně jej obratem vrátil dodavateli. Podstatný obsah správního spisu 17. Ve správním spisu je založen schvalovací posudek ze dne 11. 9. 2019, s označením D024–31175/19/A01 (dále jen „posudek“), zpracovaný Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, Odborem zkušební laboratoře inspektorátu v Praze. Dle posudku bylo provedenými rozbory zjištěno, že předložený vzorek (odebraný dne 19. 8. 2019) nevyhovuje příslušným předpisům a uvedeným limitům obsahu morfinových alkaloidů u semene máku setého (Papaver somniferum L.) semenného, olejného typu, pro použití v potravinářství. Odebraný vzorek neodpovídal limitu, který je určen v § 12 odst. 4 vyhlášky č. 329/1997 Sb., dle kterého má být na povrchu makového semene v popsaném případě obsah morfinových alkaloidů maximálně 25 mg/kg. Ve spisu jsou dále obsaženy nákladní listy (CMR) č. 0104122, č. 0150004 a č. 0019276, osvědčujících přepravu blíže specifikovaného množství máku do závodu žalobce v Třebíči.

18. Z protokolu o kontrole ze dne 7. 8. 2019 se podává, že žalobce jako kontrolovaná osoba splnil informační povinnost hlásit dovoz máku od dodavatele Poľnohospodárske družstvo Senica, se sídlem Čáčovská cesta 5234/198, Senica 905 01, Slovenská republika, s datem příchodu zásilek 6. 8. 2019 a 7. 8. 2019. Prostřednictvím oznámení splnil žalobce povinnost plynoucí z vyhlášky č. 172/2015 Sb., o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení, ve znění pozdějších předpisů. Téhož dne byla žalobci coby kontrolované osobě uložena povinnost dle § 8 písm. c) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolního řádu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), aby po provedení čištění daných zásilek máku modrého žalovaného neprodleně informoval. Poté, co byl žalovaný žalobcem v určené lhůtě informován, došlo žalovaným následně dne 19. 8. 2019 k odběru vzorků Máku modrého, I. jakost, šarže 32/19, ke stanovení morfinových alkaloidů. Záznam o odběru vzorku tvoří součást správního spisu. Žalobce dle § 16 odst. 7 zákona o potravinách a tabákových výrobcích požádal o odběr vzorku pro doplňující odborný posudek. Při kontrole byla pořízena fotodokumentace odebraného laboratorního vzorku.

19. Dle protokolu o zkoušce naměřená hodnota morfinových alkaloidů činila 59,8 mg/kg, přičemž odchylka měření představuje ± 5,3 mg/kg, čímž došlo k překročení limitu stanoveného v § 12 odst. 4 vyhlášky č. 329/1997 Sb. Na základě uvedeného výsledku laboratorního testu dospěl žalovaný k závěru, že žalobce porušil povinnost stanovenou v § 3 odst. 1 písm. q) bod 4 zákona o potravinách a tabákových výrobcích, neboť nevyřadil z dalšího uvádění na trh potraviny neodpovídající požadavkům na jakost stanoveným provádějícím právním předpisem/deklarovaným výrobcem. Žalovaný vydal v návaznosti na kontrolní zjištění opatření ze dne 13. 9. 2019, č. D029–31175/19/C, kterým žalobci nařídil dle § 5 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákaz výroby potravin nebo jejich uvádění na trh, ve vztahu k testované potravině. Žalobce následně žalovanému sdělil, že bude nevyhovující zásilka máku modrého odvezena zpět dodavateli na Slovensko. K transportu došlo dne 24. 10. 2019 a žalovanému byl k jeho žádosti zaslán žalobcem příslušný Mezinárodní přepravní list (CMR), vážní lístek a výdejka.

20. Dále je ve správním spise založená korespondence žalobce se správním orgánem I. stupně (viz níže).

21. Dne 5. 2. 2020 vydal žalovaný podle § 90 odst. 1 PřestZ pod č. j. SUÚO/AF329–32/2020 příkaz, kterým shledal žalobce vinným z přestupku dle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Za spáchání uvedeného přestupku uložil žalovaný žalobci dle § 17f písm. c) uvedeného zákona pokutu ve výši 50 000 Kč a náklady laboratorního rozboru ve výši 4 460 Kč. Proti příkazu podal žalobce dne 14. 2. 2020 včasný odpor, na základě čehož byl dle § 150 odst. 3 správního řádu příkaz zrušen a v řízení bylo pokračováno, o čemž byl žalobce informován vyrozuměním ze dne 14. 2. 2020. Následně bylo dne 11. 3. 2020 vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým správní orgán prvního stupně rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Podle správního orgánu prvního stupně bylo jednání žalobce jednoznačně prokázáno a naplnilo všechny zákonné znaky daného přestupku. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný tak, že jej zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Dle žalovaného bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, správně podřazeného pod příslušné právní normy, přičemž bylo též řádně odůvodněno. Žalovaný uvedl, že úvahy správního orgánu prvního stupně nijak nevybočily ze zákonných mezí pro uplatnění diskreční pravomoci a označil je za srozumitelné, logické a nikoli zjevně nepřiměřené. Posouzení krajským soudem 22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

23. Žaloba není důvodná.

24. Žalobce v žalobě předně brojí proti výkladu žalovaného, dle kterého lze pod „uvádění na trh“ ve smyslu čl. 3 bod 8 nařízení podřadit i fázi skladování potravin za účelem jejich dalšího prodeje či následného zpracování.

25. Jak plyne z protokolu o kontrole ze dne 2. 12. 2019, č. P131–31175/19, dodaný mák modrý v nevyčištěném stavu v množství 7 260 kg byl uskladněn v přepravním boxu (kovový rám s pytlem) označených údaji o dodavateli a byl připraven na čištění. Následně měl být dle smluvní dokumentace uskladněn v areálu a obchodován. Z uvedeného žalovaný dovodil, že tímto jednáním žalobce naplnil definici pojmu „uvádění na trh“. S uvedenou interpretací se zdejší soud ztotožňuje.

26. Dle čl. 3 bodu 8 nařízení se "uváděním na trh" rozumí držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové.

27. Z právě uvedené definice jednoznačně plyne, že držení potravin za účelem prodeje je dle platné legislativy jednáním, které představuje uvádění na trh, neboť právě držení za účelem prodeje je v citovaném ustanovení explicitně uvedeno jako jedna z forem uvádění potraviny na trh. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2016, č. j. 29 A 31/2014 – 70, který se v uvedeném případě zabýval otázkou uvádění šumivých vín do oběhu. Krajský soud v Brně dovodil, že skladování nevyhovujícího vína představuje dle předpisů evropského práva „uvádění na trh“, přičemž uvedl, že ve smyslu evropského práva jde o jakoukoliv držbu za účelem prodeje či distribuce (bod 73 odůvodnění rozsudku). Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo též potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2016, č. j. 1 As 217/2016 – 34. Zdejší soud neshledal žádný důvod se od uvedené rozhodovací praxe odklonit.

28. Správnost právního závěru žalovaného plyne též z cizojazyčných verzí předmětného nařízení. Lze poukázat např. na anglickou verzi ve znění ‘placing on the market’ means the holding of food or feed (…), popř. verzi francouzskou ve znění on entend par «mise sur le marché», la détention de denrées alimentaires ou d'aliments pour animaux“ (…). Z obou uvedených jazykových verzí je rovněž zřejmé, že pro naplnění definice „uvádění na trh“ postačuje jakákoli držba za účelem prodeje.

29. V původně přijatém znění zákona o potravinách a tabákových výrobcích byl namísto pojmu „uvádění na trh“ použit pojem „uvádění do oběhu“, kterým se dle § 2 písm. n) rozumělo nabízení k prodeji, prodej nebo jiné formy nabízení ke spotřebě; skladování, přeprava pro potřeby prodeje a dovoz za účelem prodeje. Skladování tak naplňovalo definici i předešlého zákonného pojmu. Změna byla přijata s účinností od 27. 5. 2004, a to za účelem harmonizace s předpisy Evropských společenství.

30. Žalobce předmětné zboží převzal od slovenského dodavatele a skladoval jej ve svých skladových prostorech. Námitka žalobce, že předmětný mák modrý skladoval odděleně od ostatního zboží je právně bezvýznamná, neboť na naplnění uvedené definice nemění ničeho. Správními orgány přitom bylo ze smluvní dokumentace zjištěno, že daná potravina měla být následně po vyčištění obchodována. Tento závěr je uveden v protokolu o kontrole, proti jehož správnosti a úplnosti žalobce nebrojí. Tento závěr podporuje i založená korespondence žalobce se správními orgány (viz níže popsaná korespondence ze dne 20. 9. 2019). Ze shora předneseného je jednoznačně patrné, že převzetím zboží od slovenského dodavatele a skladováním tohoto zboží, žalobce naplnil svým jednáním podmínky, pro které je třeba jeho konání považovat za uvádění potraviny na trh.

31. Dalším okruhem žalobních námitek žalobce namítal nesprávnost výkladu žalovaného, dle kterého by žalobce pro zproštění odpovědnosti musel prokázat, že učinil opatření vedoucí k tomu, aby nevyhovující mák vůbec na trh neuvedl, např. tak, že by před naskladněním máku nechal provést vlastní laboratorní rozbory.

32. Zdejší soud uvádí, že odpovědnost právnických osob za přestupky dle PřestZ je koncipována jako objektivní. Jedná se o odpovědnost za protiprávní jednání bez stanovení podmínky zavinění, a proto jde o „odpovědnost za výsledek“. Uvedené odpovědnosti se přitom lze zprostit pouze tak, že právnická osoba v souladu s § 21 odst. 1 PřestZ prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Pouze unesení důkazního břemene stran vynaložení zmiňovaného úsilí umožňuje zproštění objektivní odpovědnosti, tj. liberaci (doktrínou někdy označovanou též jako exonerace). Liberační důvod, ve smyslu vynaložení veškerého úsilí, které by bylo možno požadovat, aby přestupku bylo zabráněno, představuje výjimku ze zásady objektivní odpovědnosti, a proto se uplatní pouze ve výjimečných a opodstatněných případech (k uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, č. j. 3 As 95/2016 – 64). Je proto namístě nepřistupovat k extenzivnímu výkladu daného zákonného ustanovení.

33. Zdejší soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 15/2017 – 39, který konstatoval následující: „Stěžovatelka neprokázala, že by podmínky liberace naplnila. Veškerá uváděná opatření totiž přijala až v reakci na kontrolu provedenou ze strany SZPI, tedy poté, co již bylo zjištěno spáchání deliktu, za nějž byla později potrestána. Zákon však hovoří o úsilí vynaloženém k tomu, aby daná osoba zabránila svému porušení zákonných povinností. Musí tedy jít logicky o úsilí předcházející porušení zákonné povinnosti se záměrem mu preventivně zabránit.“ (důraz doplněn). K otázce liberace se v minulosti dále vyjádřil např. Krajský soud v Brně, který ve svém rozsudku ze dne 12. 3. 2013, č. j. 62 A 17/2012 – 101 (č. 2880/2013 Sb. NSS) dovodil, že „pokud zákon podmiňuje liberaci ‚úsilím‘ je třeba vyjít z toho, že se jedná o aktivní činnosti subjektu k zabránění porušení“.

34. V posuzované věci žalobce sám aktivně nekonal. Krajský soud přisvědčuje žalovanému, že žalobce setrval ve své pasivitě až do doby provedení laboratorních testů, zpracovaných Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, Odborem zkušební laboratoře inspektorátu v Praze, které byly iniciovány správními orgány. Žalobce uvádí, že zboží pouze uskladnil, nahlásil a nechal provést laboratorní rozbor (str. 3 žaloby uprostřed), což je však v rozporu se zbylým obsahem žaloby a samotným správním spisem. Žalobce laboratorní rozbor provést nenechal, rozbor z vlastní iniciativy v průběhu kontroly zajistil správní orgán prvního stupně.

35. Z obsahu správního a soudního spisu neplyne, že žalobce by sám aktivně učinil cokoli tak, aby zabránil uvádění závadné potraviny na trh. Sám žalobce neučinil a nezavedl žádná opatření, existenci žádných opatření ani netvrdí. Z ničeho ani neplyne, že by žalobce chtěl přistoupit k provedení vlastních rozborů. Nesvědčí tomu ani jeho korespondence ze dne 20. 9. 2019, ve které uvádí pouze to, že se jednalo o dovezené osivo máku, jehož odrůda je v České republice schválena jako potravinářská; dodavatel mák pro žalobce pěstuje řadu let a výsledky rozboru jsou pro něj i pro žalobce záhadou. Dále se uvádí, že s touto situací se žalobce nikdy nesetkal a neví, jaké jsou možnosti odbytu takového máku. K tomu zvažuje, zda by jednou z možností nebylo smíchat mák s jiným mákem s nízkým obsahem morfinu (k tomu žádá správní orgán o vyjádření, ten následně takový postup odmítá). Dle smluvních ujednání tak, jak se podává z protokolu o kontrole, měl být mák po jeho vyčištění následně obchodován, což koresponduje se zjevným zájmem žalobce tak učinit navzdory zjištěným nedostatkům.

36. Žalobce mohl s mákem nakládat až po jeho dodání, které byl povinen v předstihu oznámit správním orgánům, nicméně to, že bude správním orgánem vykonána kontrola a bude proveden laboratorní rozbor, žalobce nemohl se 100 % jistotou předpokládat (jak v podané žalobě naznačuje – viz odst. 3 části III. žaloby). Správní orgány nemají zákonnou povinnost laboratorně zkoumat každou zásilku máku. Pokud by snad byla praxe správních orgánů taková, že kontroly jsou v takových případech vykonávány (což žalobce netvrdí), tím spíše by měl mít žalobce zavedené mechanismy vlastní kontroly tak, aby dovážel pouze jakostní mák a vyhnul se možnému postihu.

37. V návaznosti na uvedené neobstojí ani žalobcova argumentace, že jakékoli zajišťování vlastních laboratorních rozborů by bylo s ohledem na laboratorní rozbory prováděné správním orgánem I. stupně absurdní. To, že bude kontrola vykonána a bude přikročeno k laboratornímu rozboru, žalobce nemohl s jistotou předpokládat. Žalobce mohl mít přitom otázku ověření jakosti dodávaného máku ošetřenou smluvně přímo s dodavatelem, např. laboratorní rozbor zajištěný z části dodávky dodavatelem před dovozem máku. Nakupuje–li žalobce v zahraničí osivo máku, které následně upravuje tak, aby jej použil jako potravinářský mák, musí vynaložit nezbytně nutné úsilí k tomu, aby tak činil v souladu s příslušnými normami, včetně norem týkajících se minimální požadované jakosti.

38. Zároveň je zřejmé, že žalobce učinil kroky k zpětnému odběru zboží dodavatelem až po provedené kontrole, tedy až po seznámení se s negativním výsledkem kontroly (rozboru), což však dle citované judikatury nepostačuje pro uplatnění liberačního důvodu, neboť cílem jednání žalobce nebylo preventivně zabránit porušení jeho zákonných povinností. Zpětný odběr zboží bylo až druhé zvažované opatření poté, co správní orgán odmítl možnost smíchání tohoto máku s jiným mákem.

39. Jak bylo již shora konstatováno, liberační důvody je třeba interpretovat restriktivně a pouze v opodstatněných případech. Nejvyšší správní soud se povahou spojení „veškeré úsilí, které lze po právnické osobě požadovat“, zabýval např. v rozsudku ze dne 19. 9. 2014, č. j. 4 As 123/2014 – 33 (č. 3139/2015 Sb. NSS), který se týkal výkladu objektivní odpovědnosti za správní delikt dle zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů. Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že „neshledává nerozumným to, že zákon stanoví objektivní odpovědnost provozovatelů čerpacích [stanic] za dodržení těchto parametrů pohonných hmot. Provozovatelé čerpacích stanic nesou i riziko spojené s případným porušením povinností ze strany jejich dodavatelů. Ošetření tohoto rizika je věcí smluvních vztahů mezi provozovateli čerpacích stanic a jejich dodavateli. Prostředky, kterými provozovatelé čerpacích stanic zajistí, aby jimi prodávané pohonné hmoty vyhovovaly předpisům, je ponechán na jejich úvaze. Pokud se však chtějí liberovat v případě zjištění, že jimi nabízené pohonné hmoty jsou závadné, musí prokázat, že provedli veškerá technicky možná opatření vhodná k zabránění tomuto protiprávnímu stavu, a nepostačí jejich poukaz na to, že tato technicky možná opatření po nich nebylo možno spravedlivě požadovat, protože by to nebyla ekonomická. Na tomto místě soud konstatuje, že pravidelné kontroly jakosti pohonných hmot by za takové opatření bylo možno patrně považovat. Žádná taková opatření však stěžovatel neprokázal.“ Použitelnost uvedených závěrů pro případ uvádění potravin na trh byla přitom dovozena ve shora již zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, č. j. 3 As 95/2016 – 64.

40. S ohledem na výše citované judikatorní závěry neobstojí námitka žalobce, dle něhož by provádění testů z jeho strany před provedením kontroly bylo neekonomické. Jak plyne ze shora citované judikatury správních soudů, pro uplatnění liberačního důvodu by žalobce musel učinit právě takovéto opatření, příp. jemu na roveň postavené. Zdejší soud přitom takovýto požadavek neshledává s ohledem na nutnost ochrany spotřebitelů, i ve světle závěrů přijatých Nejvyšším správním soudem, za jakkoli nepřiměřený. Žádná opatření tohoto druhu žalobce neprokázal a ani netvrdil. Pouhé spoléhání se na kontrolní činnost orgánů státní správy nelze považovat za opatření ve shora uvedeném smyslu. Z uvedených důvodů nemohl žalobce naplnit podmínky pro úspěšnou aplikaci liberačního důvodu ve smyslu § 21 odst. 1 PřestZ.

41. Poslední žalobní námitka se týkala tvrzení, že správní orgány nesprávně vyhodnotily materiální stránku přestupku. Žalobce namítá, že správní orgány na jedné straně dovozují, že jednání žalobce je třeba považovat za společensky škodlivé, na straně druhé však již nekonkretizují, v čem spočívala míra ohrožení cílů sledovaných právními předpisy potravinového práva. Zdejší soud upozorňuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 As 170/2019 – 27, který osvětlil, že požadavek zjištění, zda u skutkové podstaty přestupku došlo k naplnění znaků formálních i znaku materiálního, a úvaha, zda byl vedle formálních znaků naplněn také znak materiální, nutně neznamená, že by v případě absence explicitní úvahy o naplnění materiálního znaku přestupku v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, mělo být takové správní rozhodnutí jako nezákonné zrušeno. Lze poukázat, že žalobce naplnění materiálního znaku v jím podaném odporu ze dne 13. 2. 2020 blíže nerozporoval. Správní orgán prvního stupně proto nemusel mít žádné indicie nasvědčující existenci nějakých významných okolností, které by závěr o existenci materiálního aspektu přestupku v projednávaném případě vylučovaly.

42. Správní orgán prvního stupně i přesto výslovně dovodil, že v daném případě byl naplněn i znak materiální, a to pro míru ohrožení cílů sledovaných právními předpisy potravinového práva, pro které shledal jednání žalobce za společensky škodlivé. K uvedenému správní orgán prvního stupně odkázal na hodnocení povahy a závažnosti přestupku. Dle § 38 PřestZ je povaha a závažnost přestupku dána mj. významem a rozsahem následku přestupku či způsobem jeho spáchání. Úvaha k oběma těmato kritériím byla správním orgánem prvního stupně připojena v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Zdejší soud toliko odkazuje, že správní orgány posoudily míru možného poškození spotřebitelů a přiléhavě odkázaly na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2004, č. j. 29 Ca 245/2002–69, dle něhož za následek protiprávního jednání lze považovat i možnost jeho vzniku. Správní orgán prvního stupně i žalovaný se následkem protiprávního jednání zabývaly, přičemž bylo z jejich strany zmiňováno množství nevyhovující potraviny, které bylo posouzeno jako spíše větší, jelikož vzhledem k charakteru potraviny bylo žalobcem skladované množství způsobilé poškodit větší množství spotřebitelů a nikoli jednotlivce. Zdejší soud proto uzavírá, že se správní orgány zabývaly materiální stránkou přestupku zcela dostatečně a neshledal jakékoli překročení správního uvážení. Ostatně z obsahu spisového materiálu nelze učinit jiný závěr než ten, že nevykonal–li by správní orgán I. stupně kontrolu, žalobce by po vyčištění s nejakostním mákem dále obchodoval jako s mákem potravinářským. Závěr a náklady řízení 43. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Vymezení věci a obsah žaloby Shrnutí vyjádření žalovaného Replika žalobce Podstatný obsah správního spisu Posouzení krajským soudem Závěr a náklady řízení