51 A 33/2024– 96

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatele: V. B. zastoupen advokátem JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., sídlem Vídeňská 1021/6, Brno proti odpůrci: obec Staré Bříště sídlem Staré Bříště 11 zastoupena advokátkou Mgr. Bc. Blankou Tůmovou sídlem Palackého 61, Pelhřimov o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024 Územního plánu obce staré Bříště takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy č. 1/2024, Územní plán obce Staré Bříště se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v textové i grafické části ve vztahu k pozemkům p. č. XA a XB, k. ú.

X.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Odpůrce vydal nový územní plán, proti němuž navrhovatel brojil dne 19. 9. 2023 námitkami, které byly zamítnuty. Navrhovatel primárně nesouhlasí s tím, že došlo ke změně způsobu využití jeho dvou stavebních pozemků p. č. XA a XC v k. ú. X (všechny uváděné pozemky jsou v tomto katastrálním území) na pozemky nestavební (BV – bydlení venkovské na ZZ.k – zeleň, zahrady a sady); dále je žalobce vlastníkem celé řady pozemků dle listu vlastnictví č. Xa a Xb na jejichž velké části provozuje zemědělskou farmu a přijaté vymezení územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“) na jeho pozemcích mu provoz jeho farmy znemožňuje, přičemž navrhovatel nesouhlasil ani se stanoveným zákazem staveb oplocení, ohrazení. Dle námitek ze dne 19. 9. 2023 se jedná o pozemky (resp. o dotčené území) „Parc.č. XD, XE, XF, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XU, XV, XW, XZ, XAA, XBB, XCC, XDD, XEE, XFF, XJJ, XKK, XLL, XMM, XNN, XOO, XPP, XQQ, XRR, XSS, XTT, XUU, XVV … atd.“.

2. V rámci vypořádání námitek navrhovatele odpůrce ve vztahu ke změně využití uvedených dvou pozemků uvedl, že tyto pozemky jsou v návrhu územního plánu vedeny dle dosavadního faktického využití (oplocená obora/zahrada); navrhovatel po dobu platnosti stávajícího územního plánu neprojevil formální zájem o změnu na zastavitelnou plochu (nepodal žádost o územní rozhodnutí či stavební povolení). „Předkladatel námitky nevyužil zákonné možnosti připomínkování územního plánu ani ve fázi společného jednání ani ve fázi projednání zadání ÚP. Navrhovatel měl možnost zúčastnit se veřejného projednávání návrhu; této možnosti nevyužil. Majitel dotčené parcely v rámci společného jednání neuplatnil připomínku k návrhu územního plánu, proto nebyly uvedené pozemky do následných úprav zahrnuty a obec upřednostnila pozemky tak, jak je v návrhu územního plánu pro veřejné projednání uvedeno.“ 3. Ohledně námitek navrhovatele k nově přijaté úpravě ÚSES odpůrce uvedl, že tento je vymezen v souladu se ZÚR kraje Vysočina; navrhovatel nepředložil konkrétní návrh na zpřesnění ÚSES pro své pozemky. Ze strany dotčených orgánů nebyl vznesen požadavek na zúžení či úpravu nadregionálních a regionálních prvků, proto zhotovitel vycházel z platných ZÚR a zpřesňoval tyto prvky především v zastavěném území a zastavitelných plochách. Ve vztahu k zákazu oplocení, ohradníků, odpůrce uvedl, že se jedná o úpravu dle stanoviska odboru životního prostředí a památkové péče MěÚ Humpolec tak, aby byl zachován volný pohyb zvěře v nejhodnotnějších územích. Tato regulace navazuje na obdobná ustanovení stávajícího územního plánu. Návrh nového územního plánu též vymezuje více kategorií ochrany krajiny, včetně nadregionálních biokoridorů, jejichž zpřesnění bylo možné řešit v průběhu projednání. K obou těmto dílčím námitkám poté zopakoval, že navrhovatel nepodal připomínky ani ve fázi společného jednání ani ve fázi projednání zadání územního plánu, ani v rámci společného jednání.

II. Návrhové body

4. Navrhovatel navrhuje zrušení celého územního plánu, neboť charakter vad a dopad do řešeného území dle jeho názoru pro vzájemnou provázanost neumožňuje zrušit územní plán pouze z části. II.A Nedostatečné vypořádání námitek 5. Navrhovatel předně nepovažuje za správné a dostatečné tvrdí–li odpůrce u každé z jeho uplatněných námitek, že měl připomínkovat územní plán ve fázi společného jednání a ve fázi projednání zadání územního plánu. Navrhovatel podal námitky tak, jak předpokládá zákon; připomínky a podněty nejsou závazné; veřejnost se neúčastní společného jednání o návrhu územního plánu (§ 50 zákona č. 183/2006 Sb., územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“ či „starý stavební zákon“).

6. Odůvodnění provedených změn považuje navrhovatel za nedostatečně odůvodněné, případně odůvodnění zcela chybí. Rozšíření prvků ÚSES ve vztahu k pozemkům navrhovatele není dostatečně odůvodněno; změna využití jeho dvou pozemků je zcela svévolná. II.B Zařazení pozemků p. č. 306/1 a 306/3 7. Navrhovatel namítá, že podle předchozího územního plánu Staré Bříště, a to po změně č. 1 z roku 2018, byly části pozemků p. č. XA a XB určeny k zastavitelné ploše pro bydlení (BV). Navrhovatel je koupil v roce 2014 s úmyslem na nich v budoucnu postavit dva rodinné domy pro své nezletilé děti, přičemž samotnou realizaci zatím nezahájil (nepodal žádost o stavební řízení), protože děti dosud nejsou zletilé. Nový územní plán však tyto parcely překlasifikoval na nezastavitelné plochy (zahrady a sady v krajině) bez udání relevantního důvodu, ačkoli navazují na okolní rodinnou zástavbu včetně zástavby naproti přes komunikaci. Tím tyto pozemky rovněž znehodnotil bez jakékoli kompenzace; přijatou úpravu navrhovatel přirovnává k faktickému vyvlastnění. Dále poukazuje na vnitřní nesoulad: v textu nového územního plánu se uvádí, že „stabilizuje navržené zastavitelné plochy z původního ÚP, které pouze drobně upravuje“, přesto v případě jeho pozemků došlo k zásadní změně využití. Navíc pořizovatel územního plánu dle tvrzení navrhovatele akceptoval návrhy jiných vlastníků, což zakládá dojem nerovného přístupu.

8. Navrhovatel rovněž namítá, že ani samotné předpoklady územního plánu nejsou naplněny, neboť dle něho platí, že „V některých místech je doplněno zastavěné území plochami s funkčním využitím [ ZZ.k ] – ZELEŇ – ZAHRADY A SAD – V KRAJINĚ, které by měly vytvářet přirozený přechod tradiční skladby vesnického pozemku, kdy do krajiny jsou směřovány zahrady a sady a je zde vyloučena jakákoli výstavba“. Zde ale žádná návaznost na plochu bydlení není. II.C Úprava ÚSES 9. Navrhovatel od roku 2004 využívá většinu svých pozemků ve Starých Bříštích k provozu zemědělské farmy s chovem daňků, jelenů, ovcí kamerunských a tyrolského šedého skotu. Obhospodařuje přibližně 20 hektarů zemědělské půdy a 10 hektarů lesů, přičemž malochov přispívá k udržování krajiny (spásání, přirozená rekultivace pastvin). Pastviny jsou vymezeny různými typy ohrad včetně elektrických ohradníků, které podle navrhovatele větším savcům nebrání v přirozeném pohybu a zároveň chrání porosty před divokými prasaty.

10. Původní územní plán Staré Bříště (po změně č. 1 z roku 2018) již nadregionální a lokální prvky ÚSES vymezoval, ale v míře, která neomezovala provoz farmy. Nový návrh územního plánu naopak přináší takové změny v rozsahu a vedení prvků ÚSES, že podle navrhovatele znemožňují či značně ztěžují nezbytné ohrazení pastvin pro farmový chov zvířat. Navrhovatel proto považuje dřívější umístění prvků ÚSES za dostatečné a funkční.

11. Navrhovatel proto nesouhlasí s aktuální podobu, ve které došlo k rozšíření nadregionálních a lokálních prvků ÚSES oproti předchozímu stavu v takovém rozsahu, že tyto biocentra a biokoridory nově vedou téměř přes většinu ploch nemovitostí navrhovatele, kde provozuje farmový chov zvířat a kde jsou dlouhodobě umístěny ohrazené pastviny pro tato zvířata.

12. Nový územní plán přináší plošný zákaz oplocování v plochách ÚSES a migračních koridorech velkých savců, což navrhovatel považuje za nepřiměřené omezení svého dosavadního zemědělského hospodaření. Podle něj jde o zásadní změnu oproti předchozímu územnímu plánu, který vymezoval nadregionální i lokální ÚSES přiměřeně a umožňoval běžný provoz farmového chovu s ohradníky.

13. Navrhovatel odkazuje na Zásady územního rozvoje kraje Vysočina, které vyžadují zachovat stávající typ využívání zemědělských pozemků v co nejvyšší míře. Tvrdí, že přijetí takto přísného opatření nebylo nezbytné ani dostatečně zdůvodněné a je v rozporu s dosavadním charakterem krajiny i s praktickými potřebami zemědělské farmy, zejména při ochraně pastvin před divokými prasaty.

III. Vyjádření odpůrce

14. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 12. 12. 2024 navrhl podaný návrh zamítnout. Odpůrce i s odkazem na aktuální právní úpravu § 133 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, odmítá, že by jakkoli zasáhl do ústavně zaručených práv navrhovatele a poukazuje na to, že postupoval v souladu se zákonem, přičemž územní plán není neměnným dokumentem a nelze vyloučit do budoucna jeho změnu.

15. Odpůrce zdůrazňuje, že pozemky parc. č. XA a XB navrhovatele byly v novém územním plánu zařazeny do nezastavitelné plochy (zahrady a sady v krajině) v souladu s jejich dosavadním faktickým využíváním coby oplocené obory. Navrhovatel sice tvrdí, že by na nich chtěl v budoucnu postavit rodinné domy pro své nezletilé děti, avšak po celou dobu vlastnictví těchto parcel nepodnikl žádné kroky k zahájení stavebního řízení ani nepožádal o změnu územního plánu. Navíc již nyní vlastní v řešeném území jiný zastavitelný pozemek (parc. č. XWW), který by mohl ke stejnému účelu využít.

16. Z hlediska územního plánování není možné dlouhodobě blokovat potenciální stavební plochu, aniž by existoval reálný zájem o její zastavění, neboť se musí dodržovat zásady ochrany zemědělského půdního fondu a zároveň posuzovat potřeba nových zastavitelných ploch. Pokud navrhovatel v budoucnu zájem o výstavbu reálně prokáže, může iniciovat změnu územního plánu. Argumenty o diskriminaci oproti jiným vlastníkům považuje odpůrce za nedůvodné, protože návrh na změnu územního plánu (včetně konkrétních důvodů a odůvodnění) navrhovatel sám nikdy nepodal.

17. Odpůrce ve svém vyjádření zdůrazňuje, že vymezení prvků ÚSES v novém územním plánu odpovídá Zásadám územního rozvoje kraje Vysočina (ZÚR) a stanoviskům orgánů ochrany životního prostředí. Navrhovatel podle odpůrce neupřesnil, na kterých konkrétních pozemcích mu vymezení nových biokoridorů vadí, a tudíž jeho námitky nejsou dostatečně konkrétní. Podle odpůrce navíc v předchozím územním plánu již platil zákaz oplocení v koridorech ÚSES, navrhovatel jej však porušoval (např. oplocením pozemků dříve volně přístupných zvěři).

18. Odpůrce připomíná, že zákaz oplocení a elektrických ohradníků má chránit migraci velkých savců a nejhodnotnější části krajiny. Nemá bránit obecné zemědělské činnosti, pouze omezuje oplocování v biokoridorech a biocentrech. Pokud navrhovatel tvrdí, že elektrické ohradníky zvěři nebrání, odpůrce to považuje za rozporné s účelem chovu jelenů a daňků, pro který navrhovatel ohrady staví. Závěrem odpůrce uvádí, že je ochoten s navrhovatelem hledat kompromis, pokud navrhovatel konkrétně předloží řešení a uvede, jak by šlo koridory vést či upravit.

19. Odpůrce má za to, že se řádně a v souladu se zákonem vypořádal se všemi námitkami navrhovatele a poskytl k nim dostatečné a věcné odůvodnění. Zdůrazňuje, že navrhovatel mohl již během procesu pořizování územního plánu – podobně jako jiní vlastníci – uplatnit své požadavky, ale neučinil tak.

20. Odpůrce dále poukazuje na řešení, které sám nabídl v září 2023, když zastupitelstvo obce schválilo možnost dodatečného zařazení pozemků p. č. XA a XB do zastavitelných ploch, pokud by navrhovatel uhradil nutné vícenáklady (10 000 Kč bez DPH) a konkrétně specifikoval svůj záměr výstavby. Navrhovatel však na tuto nabídku nijak nereagoval, pouze znovu podal námitky a poté návrh na soudní přezkum, což odpůrce považuje za nekorektní postup.

21. Odpůrce zdůrazňuje, že změny týkající se umístění prvků ÚSES a změny funkčního zařazení dvou pozemků navrhovatele byly provedeny v souladu se zákonem a dostatečně odůvodněny. Odmítá, že by postupoval diskriminačně či svévolně; je pouze malou obcí (84 obyvatel) a komunikuje s každým otevřeně a současné soudní řízení je výsledkem nedostatku komunikace ze strany navrhovatele.

IV. Posouzení věci krajským soudem

22. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu (§ 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).

23. Návrh je částečně důvodný.

24. Obecně platí, že přijetí konkrétního územního plánu je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a projevem práva na samosprávu územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010–103, č. 2552/2012 Sb. NSS). Soudy se při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace řídí zásadou zdrženlivosti a principem proporcionality. Úlohou soudu je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování, nikoliv územní plány dotvářet či věcně regulovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, č. 1462/2008 Sb. NSS).

25. Jakkoli obecně platí, že neexistuje subjektivní právo vlastníka nemovitosti na stanovení konkrétního způsobu využití jeho pozemku, současně platí, že „pokud oprávněná osoba uplatní proti návrhu územního plánu námitky, je povinností orgánu vydávajícího územní plán rozhodnout o nich a důvody svého rozhodnutí vyložit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS). Jakkoli územní plán jako relativně obecný nástroj územního plánování nemá a ani nemůže zohlednit veškeré skutečnosti vážící se ke každému konkrétnímu pozemku v regulovaném území, tak nelze rezignovat na odůvodnění změny funkčního využití území, resp. je opatřit pouze stručnými a zcela obecnými tvrzeními o potřebě takového opatření (zásahu do vlastnických práv jednotlivých majitelů pozemků). Hodnoty chráněné územním plánem musí být nejen řádně pojmenovány a specifikovány, ale také odůvodněny. O to více je tato potřeba naléhavá, dozná–li funkční využití dotčeného pozemku zásadní změny (je určen k diametrálně odlišnému funkčnímu využití oproti předchozímu stavu) či je–li s určením (deklarováním) funkčního využití pozemku (plochy) spjat určitý zákonem předvídaný proces, který vyžaduje jisté procesní standardy odůvodnění. V takovém případě musí být tato změna v územním plánu vysvětlena a odůvodněna. V souladu s principem právní jistoty má totiž každý právo znát důvody změn, jež se ho dotýkají. Nejen z tohoto důvodu je nezbytné zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, odůvodnit přesně, jasně, určitě a srozumitelně, aby nebylo možno mluvit o zneužití práva a svévoli (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2 As 295/2015–83).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2024, 7 As 321/2023–29).

26. Již dříve Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[j]estliže je rozhodnutí o námitkách minimálně z formálního hlediska správním rozhodnutím, které musí dle § 172 odst. 5 správního řádu obsahovat vlastní odůvodnění, je třeba na odůvodnění rozhodnutí o námitkách klást stejné požadavky jako v případě jiných správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). V prvé řadě se jedná o požadavek přezkoumatelnosti rozhodnutí“ (rozsudek z 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS, bod 154); přitom „[n]edostatek odůvodnění rozhodnutí však nelze nahrazovat podrobnou argumentací uvedenou ve vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy“ (tamtéž, bod 157). Z rozhodnutí o námitkacáh musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou (§ 52 odst. 2 stavebního zákona) za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. Zároveň nelze opomenout určité změkčení kladených nároků na podobu odůvodnění např. dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne z 12. 9. 2016, č. j. 8 As 89/2016–48, bodu 30, dle nějž „odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Odůvodnění rozhodnutí o námitce netrpí nepřezkoumatelností, je–li z odůvodnění rozhodnutí o námitce a potažmo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena“.

27. Dále krajský soud připomíná proces pořizování územního plánu. Na základě zadání pořizovatel pořídí pro obec návrh územního plánu, o němž se vede spolu s dotčenými orgány a krajským úřadem společné jednání (§ 50 odst. 1 a 2 stavebního zákona). Pořizovatel doručí návrh územního plánu veřejnou vyhláškou a každý může uplatnit písemné připomínky (§ 50 odst. 3 stavebního zákona). Po případné úpravě návrhu územního plánu následuje zásadní část z pohledu dotčených osob, a to veřejné projednání návrhu územního plánu (§ 52 stavebního zákona) a podávání námitek. Návrh územního plánu je doručen veřejnou vyhláškou a § 52 odst. 2 stavebního zákona stanovuje vlastníkům dotčených pozemků možnost podat námitky. V námitce musí dotčená osoba uvést odůvodnění, údaje k dotčeným pozemků, vymezit území dotčené námitkou (§ 52 odst. 3 stavebního zákona). Na základě veřejného projednání může dojít k úpravě návrhu územního plánu. Jak shrnuje např. Nejvyšší správní soud v právních větách svého rozsudku ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016–49, „Jednotlivé fáze procesu územního plánování je třeba důsledně dodržovat. Dotčení vlastníci pozemků mohou uplatnit své námitky teprve v závěrečné fázi přípravy návrhu územního plánu, tj. až proti „upravenému a posouzenému návrhu územního plánu“, který je doručen veřejnou vyhláškou ve smyslu § 52 odst. 1 stavebního zákona. Pokud dotčení vlastníci pozemků nevyužili „upraveného a posouzeného návrhu územního plánu“ k uplatnění plnohodnotné námitky (§ 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona) o nepřiměřenosti zásahu do svého vlastnického práva, potažmo práva na podnikání, nemohou se úspěšně domáhat toho, aby soud tento zásah přezkoumal tzv. v první linii.“ 28. Jak popisuje Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 17. 1. 2025, č. j. 5 As 3/2024 – 23: „

24. Pokud je územním plánem nebo jeho změnou změněno funkční využití pozemků, jedná se o zásah do vlastnického práva vlastníka dotčených pozemků, jelikož je jím vlastník autoritativně omezen v právu užívat předmět vlastnictví podle dosavadního způsobu využití pozemků (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 67/2017–38, ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018–50, a ze dne 7. 1. 2022, č. j. 5 As 223/2020–63). Nejvyšší správní soud k tomu již dříve upřesnil, že zásahy do těchto práv musí být ústavně legitimní, odůvodněné zákonnými cíli, musí být co nejvíce šetrné a nezbytné, vést rozumně k zamýšlenému cíli, a to nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Při vytváření územního plánu jsou proto správní orgány povinny řídit se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady může územním plánem dojít k omezením vlastníka v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou–li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez náhrady (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS).

25. Pro posouzení, zda zásah do konkrétního věcného práva byl v souladu se zásadami územního plánování, je stěžejní rozhodnutí o námitkách proti návrhu územního plánu [§ 53 odst. 1 stavebního zákona, § 172 odst. 5 správního řádu]. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zpravidla tou částí územního plánu, která obsahuje podrobné důvody určení funkčního využití konkrétního pozemku, neboť tyto důvody zpravidla míří nad rámec podrobnosti textové části územního plánu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 As 65/2019–29).“ 29. Již na tomto místě je proto nutno zcela odmítnout opakovaný poukaz odpůrce na to, že navrhovatel „nevyužil zákonné možnosti připomínkování územního plánu ani ve fázi společného jednání ani ve fázi projednání zadání ÚP. Navrhovatel měl možnost zúčastnit se veřejného projednávání návrhu; této možnosti nevyužil. Majitel dotčené parcely v rámci společného jednání neuplatnil připomínku k návrhu územního plánu“. Odpůrce v rámci rozhodnutí o námitkách navrhovatele uvádí, že všechny námitky navrhovatele byly uplatněny v souladu s § 52 stavebního zákona, což je rozhodující pro závěr o tom, že navrhovatel řádně využil příslušného prostředku obrany svých práv. To, že nepodal připomínky, je nerozhodné. IV.A Zařazení pozemků p. č. 306/1 a 306/3 30. Změnu zařazení těchto pozemků odpůrce odůvodnil aktuálním využitím území, kdy pozemek je využíván jako oplocená obora, zahrada. To za situace, že navrhovatel doposud neprojevil zájem tyto pozemky zastavět déle jak 5 let.

31. Jak popsal Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 7. 1. 2022, č. j. 5 As 223/2020–63, [p]okud je novým územním plánem změněno funkční využití pozemků, jedná se o zásah do vlastnického práva vlastníka dotčených pozemků, jelikož je jím vlastník autoritativně omezen v právu užívat předmět vlastnictví dle dosavadního způsobu využití pozemků. Takovou změnu je proto nutné řádně odůvodnit dostatečně silným veřejným zájmem přesahujícím vlastnické právo vlastníka.“ (bod 37). Takovéto odůvodnění však odpůrce nenabízí, neboť samotný argument o stavebním nevyužití tohoto pozemku není dostačující. Není ani reagováno na námitky navrhovatele, že „Přitom plocha navazuje na stávající zástavbu a logicky doplňuje výstavbu nových rodinných domů naproti, přes komunikaci. Do tohoto území jsem při koupi investoval nemalé prostředky a budu zde stavět dva rodinné domy pro své děti.“ 32. Absenci relevantního zdůvodnění poté pouze umocňuje samotné vyjádření odpůrce, který uvádí, že uhradil–li by navrhovatel částku 10 000 Kč jako náklady na přepracování územního plánu, bylo by využití těchto pozemků dle územního plánu za určitých podmínek změněno (konkretizace záměru, nezdržení přijímání územního plánu).

33. Zcela nesprávné je poté závěrečné hodnocení ohledně pasivity navrhovatele, které v tomto případě odpůrce zdůrazňuje i tím, že „Majitel dotčené parcely v rámci společného jednání neuplatnil připomínku k návrhu územního plánu, proto nebyly uvedené pozemky do následných úprav zahrnuty a obec upřednostnila pozemky tak, jak je v návrhu územního plánu pro veřejné projednání uvedeno.“; k tomu již viz výše.

34. Potud shledal krajský soud návrh důvodným a postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. územní plán v této části zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. IV.B ÚSES a jeho úprava 35. Dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, platí, že územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Dle § 4 odst. 1 téhož zákona platí, že vymezení systému ekologické stability zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

36. Jak dále plyne z uvedeného zákona ve spojení s prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb., rozlišujeme tři úrovně ÚSES, nadregionální (orgánem odpovědným za vymezení je Ministerstvo životního prostředí), regionální (orgánem odpovědným za vymezení je krajský úřad) a místní (orgánem odpovědným za vymezení je obecní úřad obce s rozšířenou působností). Jak popisuje krajský soud níže, navrhovatel neuvádí, který konkrétní prvek ÚSES rozporuje; na první pohled je v územním plán viditelné rozšíření nadregionálního prvku tak, jak krajský soud popisuje níže.

37. Bod E.2 ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY územního plánu obsahuje výčet jednotlivých prvků územního systému ekologické stability. Písm. e) stanovuje, že v plochách ÚSES jsou zakázány stavby oplocení, i ohrazení (ohrazení rozumějme dřevěné ohrady, elektrického ohradníky apod., tj. jakékoli způsoby výběrové redukce prostupnosti území vymezených prvků ÚSES). Bod. E. 3 PROSTUPNOST KRAJINY poté dále upravuje pravidla prostupnosti krajiny, zákazy a výjimky ve vztahu k oplocení a ohradám – výjimka pro oplocenky „na PUPFL z důvodů ochrany před škodami způsobenými zvěří a dočasná oplocení pastvin“; oplocení pozemků v krajině s kulturou „zahrada“; oplocení dle regulativů ploch; oplocení jako stavba může být realizováno v rámci současně zastavěného nebo zastavitelného území; v nezastavěném území je umožněno oplocení ploch NSz – sadů v krajině. Dále je konkretizováno nepřípustné trvalé i dočasné oplocení – pletivové ploty, ploty se základy, s podezdívkou a podobně, krom plochy lesa; přípustné je umisťování ohrad dle jednotlivých ploch RZV; „V migračním koridoru velkých savců není přípustné umisťovat žádné ohrady, oplocení, ani elektrické ohradníky a výběhy.“ 38. V rámci tohoto okruhu námitek se krajský soud nejprve zaměřil na to, jakým způsobem (co do obsahu) navrhovatel tvrdil a dokládal dotčení svých práv v rámci procesu pořizování územního plánu a jakým způsobem tak činí nyní.

39. Jak naznačil krajský soud již výše, v souladu s § 52 odst. 3 stavebního zákona musí námitky obsahovat odůvodnění a údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou.

40. V rámci námitek doručených pořizovateli dne 19. 9. 2023 (následně i duplicitně znovu) odpůrce vymezil dotčené pozemky ve vztahu k této úpravě tak, že je vlastníkem pozemků na listu vlastnictví č. 335 a 302. K tomu popsal, že „[n]a velké části z uvedených pozemků, jakožto zemědělský podnikatel zapsaný v evidenci zemědělských podnikatelů, provozuji zemědělskou farmu – zeměděl. Výroba, zpracování, chov zvířat“. Následoval výčet parcel jako „dotčeného území“ s dovětkem „atd.“ tak, jak krajský soud cituje výše v závěru bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. K tomu obdobně jako v podaném návrhu popsal, že je soukromým zemědělcem, chová zvířata, popsal význam oplocení a to, že ÚSES ve velké míře zasahuje do jeho pastevních a chovatelských teritorií.

41. Odpůrce námitky navrhovatele zamítá a co do podoby vymezení ÚSES uvádí, že ten byl vymezen v souladu se ZÚR kraje vysočina, zpřesnění je možné, konkrétní představa podatele námitky však nebyla předložena. Na to navazuje odpůrce již shora krajským soudem odmítnutým odůvodněním ohledně nepodání připomínek atd. Co se týče zákazu oplocení, ohrazení, zde odkazuje odpůrce na stanovisko MěÚ Humpolec.

42. V rámci nyní řešeného návrhu navrhovatel uvedl pouze čísla listů vlastnictví s již popsaným dovětkem o své podnikatelské činnosti.

43. Krajský soud dospěl k závěru, že identifikace dotčeného území tak, jak ji navrhovatel uvádí, je obecná, pouze demonstrativní, a proto i nedostatečná. Obecné jsou poté i vznesené námitky, které byly i v odpovídající míře obecnosti vypořádány. Nesouhlas navrhovatele s obsahem vypořádání námitek nezakládá nepřezkoumatelnost tohoto vypořádání. Navrhovatel neuvedl v rámci podaných námitek konkrétní jednotlivé pozemky, na kterých provozuje svoji farmu, na kterých má pastviny s ohradníkem a nevymezil tak ani, který konkrétní prvek v rámci vymezení ÚSES rozporuje a z jakého konkrétního důvodu. Není zřejmé, jaký prvek ÚSES a kde má být nevhodně, nepřiměřeně vymezen a jaký je v daném místě dopad do veřejných subjektivních práv navrhovatele, k jejichž ochraně je krajský soud povolán (§ 2 s. ř. s.). Odkaz navrhovatele na listy vlastnictví v situaci, ve které současně navrhovatel uvádí, že pouze na velké části těchto pozemků provozuje zemědělskou farmu, stejně jako demonstrativní výčet konkrétních pozemků s dovětkem atd. je jednak neurčitým vymezením dotčeného území, jednak postrádá konkretizaci ve vztahu ke konkrétnímu dotčení toho či onoho pozemku ať už samotným zahrnutím do ÚSES, tak zákazem oplocení či ohrazení.

44. Úkolem krajského soudu není za navrhovatele cokoli domýšlet či dohledávat; nadto ani případná precizace podoby zásahu do právní sféry navrhovatele ve smyslu uvedeného by na hodnocení krajského soudu nemohla nic změnit, když samotné námitky v rámci procesu pořizování územního plánu byly takto obecné, nekonkrétní. Krajskému soudu nenáleží jako prvnímu posuzovat proporcionalitu přijaté úpravy, to náleží samotnému odpůrci, který však s ohledem na obecnost vznesených námitek neměl co podrobněji hodnotit (srov. obdobně např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 1 As 50/2020–46, či ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019–38).

45. V obecné rovině krajský soud uvádí, že oproti předcházejícímu územnímu plánu (dostupný online např. na https://www.starebriste.cz/file.php?nid=5936&oid=7410570) došlo k úpravě vymezení ÚSES, na první pohled je viditelné rozšíření nadregionálního biokoridoru (č. NRBK.78 K61 – K124). Jeho vymezení tak, jak uvádí odpůrce, a i sám navrhovatel ve své námitce, koresponduje se Zásadami územního rozvoje Kraje Vysočina (srov. samotná ZUR a online dostupné mapové podklady na Portálu územního plánování Kraje Vysočina, https://pupo.kr–vysocina.cz/). Nesouhlasí–li navrhovatel s vymezením ÚSES v ZUR, měl on, případně jeho právní předchůdce, proti takovému vymezení zákonem stanoveným způsobem brojit.

46. Namítá–li navrhovatel, že dosavadní vymezení ÚSES považuje za dostatečné, že by již nemělo docházet k jeho rozšiřování směrem k lidským sídlům, jedná se o zcela obecné námitky. Co se týče argumentace navrhovatele, že správně postavený elektrický ohradník není překážkou pro malé ani velké savce, ale dokáže účinně ochránit cenná rostlinná společenstva před predatací prasete divokého, jedná se opět o zcela obecnou argumentaci, v jejímž rámci nadto navrhovatel vychází z toho, že omezovat pohyb divokých prasat v plochách ÚSES je bez dalšího možné (neproblematické). K otázce ohrazení pastevních ploch a naplňování účelu ÚSES navrhovatel v rámci své argumentace již nic neuvádí.

47. Při vymezování biokoridoru v rámci územních plánů jednotlivých obcích je prostor pro zohlednění stávajících ohrazení v krajině. Jak popisuje i metodika Ministerstva životního prostředí, „[p]řípadnou potřebu vyhnout se s trasováním větví ÚSES a vymezením jejich jednotlivých skladebných částí ohrazeným (oploceným) územím je třeba posuzovat vždy individuálně, v kontextu všech základních principů vymezování ÚSES, účelu ohrazení (oplocení) a specifik konkrétních území.“ (Metodický podklad pro zpracování plánů územního systému ekologické stability v rámci PO4 OPŽP 2014–2020 (aktivity 4.1.1 a 4.3.2), Ministerstvo životního prostředí, dostupné na www.mzp.cz, str. 92). Takové konkrétní, individualizované požadavky však navrhovatel nevznesl, a proto ani odpůrce nemohl takovou v citovaném textu popisovanou potřebu zohlednit.

48. Obecně je nutno mít na paměti, že ÚSES tvoří propojené ekosystémy s cílem zachovat biodiverzitu a migrační koridory a jakékoli oplocení zde nesmí narušit průchodnost pro živočichy. Vzhledem k tomu, že navrhovatel zejména v rámci samotných námitek při pořizování územního plánu setrvával pouze v obecné rovině jako nyní, neshledává krajský soud v postupu odpůrce vad, pro které by bylo nutné přistoupit ke zrušení územního plánu i v tomto rozsahu. Ve zbylé části návrh proto jako nedůvodný zamítl (§ 101d odst. 2 s. ř. s.) V. Závěr a náklady řízení 49. Krajský soud shledal podaný návrh částečně důvodným, částečně nedůvodným tak, jak je vyloženo shora.

50. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. dle procesního úspěchu ve věci, když každý z účastníků byl rovným dílem úspěšný. Z tohoto důvodu krajský soud rozhodl, že žádnému z účastníku se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci II. Návrhové body II.A Nedostatečné vypořádání námitek II.B Zařazení pozemků p. č. 306/1 a 306/3 II.C Úprava ÚSES III. Vyjádření odpůrce IV. Posouzení věci krajským soudem IV.A Zařazení pozemků p. č. 306/1 a 306/3 IV.B ÚSES a jeho úprava V. Závěr a náklady řízení