51 A 34/2021– 141

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatelů: a) X bytem X b) X bytem X oba zastoupeni JUDr. MUDr. Danielem Mališem, Ph.D., LL.M., advokátem AK Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář, s.r.o. se sídlem Kováků 554/24, 150 00 Praha 5 proti odpůrci: obec Kunžak se sídlem nám. Komenského 74, 378 62 Kunžak o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 4 územního plánu obce Kunžak přijatého usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 23. 4. 2020 č. 19, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Změna č. 4 územního plánu Kunžak, vydaného usnesením č. 19 zastupitelstva obce Kunžak ze dne 23. dubna 2020, se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku v textové i grafické části v rozsahu dílčí změny Z4/7 – Vymezení koridoru pro dopravní infrastrukturu D1–Z4 na východním okraji Kunžaku, a to včetně souvisejících změn spočívajících ve zrušení ploch č. 8, 92 a 148, zrušení koridoru TE3, zmenšení ploch č. 6, 19, P2 a E4, zmenšení koridoru TX1 a zkrácení koridoru D5.

II. Odpůrce je povinen uhradit na náhradě nákladů řízení navrhovateli a) částku ve výši 25 912 Kč, a to k rukám jejího zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Odpůrce je povinen uhradit na náhradě nákladů řízení navrhovatelce b) částku ve výši 25 912 Kč, a to k rukám jejího zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, návrhové body a dosavadní vývoj soudního řízení

1. Dne 23. 4. 2020 přijalo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 19 změnu č. 4 územního plánu obce Kunžak (dále jen „změna č. 4 ÚP Kunžak), formou opatření obecné povahy. Změna č. 4 ÚP Kunžak nabyla účinnosti dne 30. 5. 2020.

2. Návrhem ze dne 28. 5. 2021 doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 28. 5. 2021 se navrhovatelé domáhali zrušení uvedeného opatření obecné povahy. Uvedli, že jsou v rámci podílového spoluvlastnictví, respektive společného jmění manželů mimo jiné vlastníky pozemků parc. č. XA, XB a XC v k. ú. XA, na kterých změna č. 4 vymezuje dopravní koridor D1–Z4 (dílčí změna Z4/7), v jehož rámci má být vybudována přeložka silnice – hlavního tahu procházejícího obcí (silnice II/151). Popsali svůj postup při schvalování a přijímání změny č. 4 ÚP Kunžak. Jejich argumentaci odpůrce nezohlednil a z toho důvodu podali návrh na zrušení změny č. 4 ÚP Kunžak.

3. V tomto směru navrhovatelé podrobně popisují a namítají: a. porušení základních principů územního plánování; b. rozpor s požadavky proporcionality ve vztahu k jejich zájmům – (ne)přiměřenost přeložky silnice ve vztahu k zásahu do práv navrhovatelů (odstranění závady v bezpečnosti stávající silnice); nesprávnost a nedostatečnost zjištěného skutkového stavu o významu komunikace II/151 a vlivu koridoru na snížení dopravních rizik, nehodovosti; i. nejedná se o nejšetrnější řešení dopravní závady; ii. jedná se o výrazný zásah do legitimního očekávání navrhovatelů; iii. nesoulad s veřejným zájmem na ochraně kulturního dědictví; iv. vymezený koridor D1–Z4 není způsobilá dopravní závadu vyřešit; c. rozpor s požadavkem proporcionality ve vztahu k veřejným zájmům i. otázky spjaté s posuzováním vlivu na životní prostředí (SEA); ii. zásah do veřejného zájmu; * na prevenci sucha a nedostatku vody – zásah do hydrogeologických poměrů a na něj navázaná nutnost hydrogeologického posouzení; * na ochraně zvláště chráněných živočichů; * na ochraně nemovitých kulturních památek – nepřezkoumatelnost/nesprávnost posouzení vlivu na kulturní památku barokního mostu, silniční most č. 151–002 se sochou sv. Jana Nepomuckého, neboť vymezený koridor do této památky zasahuje; * na ochraně nezastavěného území; * na ochraně zemědělského půdního fondu; * na ochraně krajinného rázu; * na zatavení úbytku obyvatel obce Kunžak; * na hospodárném vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů; tedy pochybení spočívající při zjišťování skutkového stavu a utváření skutkových závěrů, podstatné porušení ustanovení o řízení, rozpor s hmotněprávními ustanoveními, rozpor se zásadou proporcionality.

4. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 30. 6. 2021 rozsáhle reagoval na vznesené námitky, které však neshledal důvodnými, na což navrhovatelé reagovali podrobnou replikou ze dne 15. 7. 2021.

5. Rozsudkem ze dne 30. 8. 2021, č. j. 51 A 34/2021–80 krajský soud návrh zamítl Krajský soud neshledal nepřezkoumatelnost vydané změny územního plánu, neshledal namítané vady vztahující se k ochraně krajinného rázu a biotopu, vady vztahující se k významu koridoru v kontextu dopravní bezpečnosti, možného zásahu do hydrogeologických poměrů (zde dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustnou podrobnost), procesní pochybení, stejně tak neshledal zásah jakékoli pochybení ve vztahu k otázkám ochrany kulturních památek (most). Dále shledal i nedůvodnost námitek ohledně zemědělského půdního fondu, nepotřebnosti nové zastavitelné plochy (koridoru). Stejně tak krajský soud neshledal důvodnými ani námitky týkající se proporcionality zvoleného řešení.

6. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 51 A 34/2021–107, zrušil uvedený rozsudek zdejšího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení (dále takové jako „zrušující rozsudek“). Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěry krajského soudu, co se týče otázky hydrogeologických poměrů, vymezení koridoru ve vztahu ke kulturní památce (most) a proporcionality zvoleného řešení. V tomto směru zavázal krajský soud k opětovnému posouzení. Zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu 7. Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud opomněl vypořádat argumentaci navrhovatelů týkající se posouzení dopadů záměru do hydrogeologických poměrů, když již samotnou změnou územního lánu bylo rozhodnuto, že silnice povede tímto koridorem. Pokud by zde silnice nemohla být z hydrogeologických důvodů postavena, nedává smysl, aby byla v územním plánu plocha koridoru pro stavbu silnice vymezena. „V takovém případě by posouzení dopadů do hydrogeologických poměrů nebylo nepřípustnou podrobností v rozporu s § 43 stavebního zákona (…) Rozhodování o tom, kudy povede silnice, tedy zda povede právě ve vymezeném koridoru, je úkolem územního plánování, nikoli regulačního plánu či územních rozhodnutí.“ (bod 27 zrušujícího rozsudku). Krajský soud mylně vycházel z toho, že hydrogeologické posouzení má být provedeno nikoli v rámci pořizování územního plánu, ale v rámci územního řízení. Nejvyšší správní soud krajskému soudu uložil, aby se „…zabývat tím, zda z podkladů ve správním spisu lze učinit závěr, že v rámci vymezeného koridoru lze silnici trasovat bez dopadů do hydrogeologických poměrů v území. Není–li tomu tak, dále posoudí, zda dopady stavby silnice do hydrogeologických poměrů závisí na přesném trasování silnice v rámci koridoru, či zda z jiného důvodu nelze dopady vyhodnotit bez znalostí přesných parametrů stavby. Pouze v takovém případě může obstát názor odpůrce, že tyto dopady mají být vyhodnoceny až v územním řízení.“ (bod 28 zrušujícího rozsudku).

8. Dále Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytkl, že „při vypořádání rozsáhlé argumentace stěžovatelů ohledně zásahu do nemovité kulturní památky – barokního silničního mostu se sochou sv. Jana Nepomuckého pouze odkázal na odůvodnění změny územního plánu, že kulturní památky dotčeny nebudou. Podstatou námitky stěžovatelů však bylo právě to, že je toto odůvodnění chybné. Nepostačuje ani poukaz krajského soudu na kladné stanovisko orgánu památkové péče. Jak bylo řečeno výše, orgán památkové péče se nijak nevyjádřil k otázce, že koridor pro přeložku silnice je vymezen i na části barokního mostu. Tímto odkazem tedy krajský soud argumentaci stěžovatelů vůbec nevypořádal, a v této části je proto napadený rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný.“ (bod 57 zrušujícího rozsudku). Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud krajskému soudu uložil, aby „…řádně a přezkoumatelně posoudí, zda změna územního plánu je ohledně námitek, že přeložkou silnice budou negativně dotčeny zájmy na ochraně památkové péče, přezkoumatelná. Přitom zohlední i judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které pokud podkladové stanovisko na námitku či připomínku účastníka spadající do gesce dotčeného orgánu neodpovídá, je odpůrce povinen si vyžádat doplnění stanoviska (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, č. j. 8 Ao 1/2010–89, bod 68). Pokud krajský soud změnu územního plánu shledá v tomto ohledu přezkoumatelnou, bude se věcně zabývat jednotlivými námitkami stěžovatelů směřujícími proti zásahu do kulturní památky.“ (bod 58 zrušujícího rozsudku, důraz doplněn).

9. Nejvyšší správní soud rovněž uložil krajskému soudu, aby se opětovně věnoval přiměřenosti přeložky silnice ve vztahu k zásahu do svých práv a veřejných zájmů. Nejvyšší správní soud popsal, že „[p]okud se územní plán změní a změna má negativní dopad na pozemky a dům vlastněný stěžovateli, jde minimálně o zásah do jejich vlastnického práva a práva na respektování obydlí. Takový zásah pak podléhá přezkumu přiměřenosti, jak je patrné z právě uvedené argumentace.“ (bod 92 zrušujícího rozsudku).

10. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dále uvedl: „

93. V novém rozhodnutí proto krajský soud nejdříve posoudí, zda zvýšení bezpečnosti silničního provozu ve východní části obce Kunžak novou přeložkou má oporu ve správním spise a zda bylo či nebylo argumentací stěžovatelů relevantně zpochybněno. Pokud shledá, že správní spis obsahuje dostatečné podklady pro závěr, že přeložka silnice zvýší bezpečnost silničního provozu ve východní části obce, konstatuje splnění kroku vhodnosti a přistoupí k provedení dalších kroků testu. Při aplikaci testu proporcionality bude krajský soud vycházet pouze z toho, co bylo v rámci pořizování územního plánu prokázáno, resp. pro jaké skutkové závěry vstupující do testu proporcionality existuje ve správním spise dostatečná opora.

94. V rámci kroku potřebnosti pak krajský soud posoudí, zda neexistuje reálná alternativa, která bude schopna sledovaného cíle (zvýšení bezpečnosti silničního provozu) dosáhnout ve stejné nebo podobné míře, a přitom bude představovat menší zásah do práv všech obyvatel a nenaruší jiné veřejné zájmy. Pokud taková alternativa nebude existovat, poměří zájem na zvýšení bezpečnosti silničního provozu v této části obce se zásahem do práv stěžovatelů. Nepřiměřenost zásahu shledá, pokud by míra zvýšení bezpečnosti společně s případnými jinými veřejnými zájmy na výstavbě přeložky silnice nepřevážila dopady (jejich závažnost) do práv stěžovatelů. Přitom zohlední jak zásah do jejich vlastnického práva a obydlí, tak zásah do práva na příznivé životní prostředí (viz bod [75] výše). Zohledňovat bude samozřejmě pouze ty zájmy, u nichž je prokázáno, že do nichž přeložka silnice zasahuje.“ II. Další podání účastníků po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu 11. Navrhovatelé ve svém vyjádření ze dne 11. 5. 2023 setrvali na svém návrhu se závěrem, že s ohledem na konkrétní hodnocení Nejvyššího správního soudu je nutné napadenou část změny územního plánu zrušit.

12. Co se týče bodu 28 zrušujícího rozsudku a povinnosti předchozího hydrogeologického průzkumu dané lokality, zde mají navrhovatelé za to, že na položenou otázku již sám Nejvyšší správní soud odpověděl, a to v bodě 25 a 26 se závěrem, že realizace stavby dopravní komunikace nepochybně vyžádá značný rozsah terénních úprav, a i značný zásah do stávajících odtokových a hydrogeologických poměrů v daném území, a to nejen ve vymezeném koridoru, ale i v jeho širokém okolí. K tomu navrhovatelé doplňují, že sama přeložka má již velmi vysokou míru určitosti svých vlastnosti dle příslušné vyhlášky a technických norem, když z grafické části územního plánu je již zřejmé, že těleso přeložky lze v koridoru vést jen jedním způsobem.

13. Ohledně zásahu koridoru D1–Z4 do barokního kamenného mostu z 18. století navrhovatelé odkazují na bod 54 zrušujícího rozsudku, ve kterém dle jejích názoru Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že koridor do nemovité kulturní památky zasahuje. Odpůrce v územním plánu nesprávně uvádí, že změnou nejsou dotčeny nemovité kulturní památky, když SEA výslovně uvádí, že záměr zasahuje do nemovité kulturní památky. V tomto směru je projednávaná změna rozporná, nepřezkoumatelná. Nepřezkoumatelnost shledávají navrhovatelé i v absenci jakéhokoli vysvětlení tohoto závěru odpůrce. Následnou realizací dojde dle navrhovatelů k faktické likvidaci této památky, což je v hrubém rozporu s hmotným právem.

14. Navrhovatelé jsou rovněž přesvědčeni o nezpůsobilosti koridoru D1–Z4 dosáhnout sledovaného cíle. Žalobci poukazují na bod 83 zrušujícího rozsudku, ve kterém je konstatováno dostatečné odůvodnění cíle úpravy v podobě potřeby zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Zároveň se ale v následujícím bodě 84 zrušujícího rozsudku poukazuje na skutečnost, že ve spise absentuje opora tvrzení odpůrce o tom, že přeložka vyřeší velkou nehodovost na současné silnici. Z územní studie z roku 2009, na kterou odkazoval krajský soud, tato skutečnost neplyne. Dle bodu 85 zrušujícího rozsudku je otázka snížení nehodovosti zásadní, musí být postavena na jistu a opírat se o relevantní důkazy, jinak nelze mít za splněný test vhodnosti. Váha veřejného zájmu na přeložce závisí na tom, jak moc se zlepší bezpečnost provozu. Krajský soud má proto dle bodu 93 posoudit, zda má zvýšení bezpečnosti provozu oporu ve spisu, přičemž navrhovatelé jsou toho názoru, že odpůrce svůj předpoklad snížení nehodovosti ničím nedokládá. Tato přeložka je nezpůsobila snížit počet dopravních nehod v lokalitě, na rozdíl od předchozího stavebně nerealizovaného znění územního plánu.

15. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 18. 5. 2023 co do posouzení dopadů záměru do hydrogeologických poměrů shrnul, že byť se dle jeho názoru Nejvyšší správní soud domnívá, že je toto posouzení nutné učinit již nyní, když silnice povede právě tímto koridorem, tak stále nejsou známy přesné parametry stavby, technická charakteristika, zda zde budou mosty, zářezy, tunely. Z tohoto důvodu má odpůrce za to, že by se jednalo o nepřípustnou podrobnost ve smyslu § 43 stavebního zákona, k čemuž jej vede i metodika nadřízených orgánů. Ohledně zásahu do kulturní památky barokního silničního mostu sv. Jana Nepomuckého má odpůrce za to, že již pouhým náhledem do grafické části změny je zřejmé, že most se nachází na hranici koridoru D1–Z4, jak popisuje i textová část (viz str. 101 a 116), kde je jednoznačně uvedeno, že nedojde k zásahu do této památky. Konkrétnější technická řešení a podrobnější dopady budou řešeny v dalších řízeních. Pokud jde o otázku bezpečnosti nové komunikace, zde odpůrce poukazuje na vývoj od roku 1997, ve kterém byl vypracován původní projekt a koridor, který se odrazil v územním plánu v roce 2008, nicméně po vyhlášení kulturní památky Vospělův mlýn, což znemožnilo realizaci původní trasy, byla zpracována územní studie, která byla odvozena od původní varianty z roku 1997 a obsahovala další 4 varianty. Výsledná varianta č. 4 byla na základě podnětu Správy a údržby silnic prověřována v 6. aktualizaci Zásad územního rozvoje kraje, kde byla následně pro absenci nadmístního významu vyřazena. Na základě těchto skutečností a odůvodnění ZUR i jejich aktualizací dospěl odpůrce za to, že není pochyb o tom, že cílem tohoto řešení je snížení nehodovosti a zvýšení bezpečnosti provozu v daném úseku.

16. V rámci repliky ze dne 7. 7. 2023 setrvali navrhovatelé s odkazem na zrušující rozsudek na uplatněné argumentaci.

IV. Posouzení věci krajským soudem

17. Krajský soud po ověření aktivní procesní legitimace navrhovatelů přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu (§ 101 d) odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s. ř. s.).

18. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b) s. ř. s.), jakož i ze závazného právního názoru vyjádřeného ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.). V návaznosti na vyslovený závazný právní názor dospěl krajský soud k tomu, že podaný návrh je důvodný. Z tohoto důvodu se proto zabýval již pouze těmi námitkami, které tuto důvodnost zakládají a v jejichž kontextu jsou zbylé námitky obsoletní (viz zvýrazněné námitky v bodě 3 výše). Zásah do nemovité kulturní památky – barokního silničního mostu sv. Jana Nepomuckého 19. Na prvním místě se krajský soud zabýval otázkou zásahu vymezeného koridoru D1–Z4 do kulturní památky barokního silničního mostu sv. Jana Nepomuckého.

20. Zde proti sobě stojí textová část územního plánu, která uvádí, že touto změnou nejsou dotčeny nemovité kulturní památky, dílčí změna Z4/Z – koridor je vymezena v blízkosti sochy sv. Jana. Proti tomu však stojí grafická část změny územního plánu, ke které Nejvyšší správní soud v bodě 54 uvedl, že „[v]ymezený koridor D1–Z4 pro stavbu přeložky silnice na svém západním okraji začíná na kulturní památce barokního silničního mostu se sochou sv. Jana Nepomuckého. Tato skutečnost je zřejmá z grafické části změny č. 4 územního plánu. Z ní vyplývá, že severní část mostu je součástí vymezeného koridoru.“ Tímto závěrem je krajský soud vázán; rovněž viz obr. níže. Ostatně i Územní studie na průtah silnice II/151 obcí Kunžak z roku 2009 zásah do této kulturní památky – mostu předpokládá, neboť v bodě 6.3.5 uvádí, že bude provedeno rozšíření klenbového mostu na straně, kde není umístěna socha sv. Jana. Obr. vymezení koridoru a kulturní památky barokního silničního mostu – šedé šrafování vs. fialový obdélník [OBRÁZEK] Obr. zvětšení a zvýraznění – překryv zvýrazněn bílým kruhem, vymezení koridoru (šrafování) zvýrazněno zářivě zeleně [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] Zdroj: grafická část změny územního plánu, zvýrazněno soudem 21. Zjištěný rozpor mezi textovou částí popisující vymezení koridoru v blízkosti sochy, resp. kulturní památky a grafickým zakreslením koridoru zasahujícího do vymezení nemovité kulturní památky způsobuje nepřezkoumatelnost této části změny územního plánu pro nesrozumitelnost a jedná se tak o důvod pro její zrušení. Zvýšení bezpečnosti silničního provozu a vážení přiměřenost přeložky silnice ve vztahu k zásahu do práv navrhovatelů 22. Veden závazným právním názorem krajský soud dále přikročil k posouzení toho, zda zvýšení bezpečnosti silničního provozu ve východní části obce Kunžak novou přeložkou má oporu ve správním spise a dospěl k závěru, že nikoli. Z tohoto důvodu skutkový stav, který byl vzat za základ napadeného opatření obecné povahy co do závěrů spjatých s (ne)bezpečností stávající komunikace II/151 ve východní části obce, nemá oporu ve spisovém materiálu.

23. Jak Nejvyšší správní popsal, „otázka zvýšení této bezpečnosti musí být postavena najisto a opřena o relevantní důkazy ve správním spise. Nelze posoudit přiměřenost zvoleného řešení, a to v žádném kroku testu proporcionality, pokud není důkazně podloženo, v jaké míře řešení sledovaného cíle dosáhne. Bez toho nelze mít za splněný krok vhodnosti, nelze provést krok potřebnosti, ani vážení zájmů v posledním kroku. Váha veřejného zájmu na přeložce závisí právě na tom, jak moc zlepší bezpečnost silniční dopravy. To zahrnuje i posouzení, o jak významnou silnici se jedná a jaký je na ní provoz. Čím větší význam silnice a provozu na ní, tím větší bude veřejný zájem na zvýšení její bezpečnosti.“ To popsané podklady založené ve správním spise neumožňují.

24. Ve správním spise je založena Územní studie na průtah silnice II/151 obcí Kunžak z 01/2009 vypracovaná společností Pragoprojekt, a. s., objednatel ředitelství silnic a dálnic ČR. Účelem studie je prověřit možnost vedení rekonstrukce silnice ve střetu s národní kulturní památkou Vospělův mlýn. Zde jsou popsány závady stávající komunikace, a to ve velké části nedostatečná šířka vozovky (od vyhovujícím 7 m s oboustrannými chodníky na začátku úpravy, po nedostatečnou šířku 5,8 m na mostě bez chodníků); šířkové poměry nezajišťují společně se směrovými oblouky potřebné délky pro zastavení na rychlost 50 km/h, v km 0,650 je pro zajištění rozhledu osazeno zrcadlo; není zajištěn bezpečný provoz chodců, který je veden na krajnici silnice (do km 0,0480 je jednostranný chodník); křižovatky a sjezdy mimo silnici – není zajištěn dostatečný rozhled; silnice není dostatečně vybavena bezpečnostními prvky. V rámci této studie jsou popisovány tři možné varianty, včetně vybrané varianty č. 4 (odpovídá řešenému koridoru).

25. Dále je založeno Statistické vyhodnocení nehodovosti v silničním provozu na vybrané lokalitě od 1. 1. 1999 do 16. 10. 2019. Evidováno je celkem 7 dopravních nehod, 1 usmrcená osoba (cyklista), 1 těžce zraněná osoba, 4 lehce zraněné osoby; přímo na silnici II/151 se dle zákresu stalo 6 dopravních nehod.

26. Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství ve svém stanovisku ze dne 28. 11. 2018 uvedl, že s navrženou koncepcí souhlasí, neboť umožňuje odstranění bodové dopravní závady na vjezdu do Kunžaku ve směru od Dačic v normových parametrech. Záměr významnou měrou přispěje ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu odstraněním nedostatečných rozhledových poměrů ve stávající zástavbě a dále nevhodných šířkových a sklonových poměrů obou dotčených silnic.

27. Primárním cílem ani jednoho z uvedených podkladů není hodnocení bezpečnosti silničního provozu ve východní části obce Kunžak či hodnocení významu této komunikace. Územní studie v úvodu popisuje závady aktuální komunikace, nicméně jak Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku zhodnotil, „[t]ato studie posuzuje varianty řešení dopravní závady a upřednostňuje variantu zvolenou nyní napadenou změnou územního plánu. Studie se však nijak nevyjadřuje k významu silnice č. II/151, ani k otázce nehodovosti na stávající silnici, včetně toho, jak bude vyřešena diskutovanými variantami.“ (bod 84).

28. Souhlasné stanovisko krajského úřadu poté bez dalšího konstatuje, že záměr významnou měrou přispěje ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, avšak požadovanou oporu rovněž neposkytuje. Takové obecné konstatování je možné paušálně uplatnit pro jakoukoli nově budovanou přeložku vyhovující aktuálním normám.

29. Absenci podkladů odpovídá i samotné odůvodnění změny územního plánu, které v části J.4.1. odůvodňující vymezení koridoru vychází primárně z popsané územní studie a činí závěr, že z „uvedeného je zřejmé, že stávající vedení předmětného úseku je nebezpečné, a tedy život a zdraví ohrožující. Příčinu vzniklých dopravních nehod lze spatřovat právě mezi nedostatečnými rozhledy a nevhodném profilu komunikace.“ Takový závěr však na základě této studie, jak popsal i Nejvyšší správní soud, učinit nelze. Závěry citovaného odůvodnění nelze žádným způsobem ověřit, a to ani v kontextu založené statistiky dopravních nehod, se kterou toto odůvodnění explicitně nepracuje. Ani navazující odůvodnění, „[z]áměr v koridoru D4–Z4 významnou měrou přispěje ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu odstraněním nevhodných šířkových a sklonových poměrů. Dojde k narovnání trasy silnice II/164 v krátkém úseku a odstranění bodové dopravní závady – nebezpečné zatáčky. Realizace záměru v dopravním koridoru D4–Z4 umožní vybudování komunikace o parametrech dle platných norem na hlavním tahu spojující dva kraje.“ na učiněném závěru nic nemění. V rámci vypořádání námitky navrhovatelů je opětovně vycházeno z popsané územní studie, k čemuž je bez opory ve spisovém materiálu popsáno, že provoz komunikace je problematický zejména v zimním období, silnice se stává nesjízdnou, tvoří se až 3 km kolony. Nebezpečnost komunikace má poté potvrzovat i statistika „na www.jvdm.cz , z níž lze zjistit, že od roku 2007 (odkdy je vedena) došlo na úseku silnice II/151, který by měl být přeložen, ke 12 dopravním nehodám šetřeným Policií ČR“. Z toho jedna byla smrtelná a jedna s těžkým zraněním, přičemž mezi příčinami dopravních nehod lze spatřovat právě nedostatečné rozhledy a nevhodný profil komunikace.“ Ani výstup z této statistiky není založen ve správním spise, přičemž se jedná o jiné údaje, než jaké plynou ze založeného Statistického vyhodnocení nehodovosti v silničním provozu na vybrané lokalitě. Hydrogeologické poměry 30. Přestože výše uvedené vady odůvodňují samy o sobě zrušení napadené části změny územního plánu, vyjádří se krajský soud i k otázce týkající se hydrogeologických poměrů, neboť tato je i v kontextu zrušujícího rozsudku pro další postup odpůrce zásadní.

31. Navrhovatelé mají za to, že při realizaci silnice v mezích koridoru D1–Z4 dojde k nepřípustnému ovlivnění hydrogeologických poměrů v místě, popisují existenci studní a poukazují na stanovisko Městského úřadu Jindřichův Hradec, odbor životního prostředí, ze dne 30. 11. 2018. Dotčený orgán zde uvádí, že se v místě nachází 2 domovní studny a dále popisuje: „Z konfigurace terénu v trase navrhovaného koridoru je zřejmé, že si realizace stavby dopravní komunikace vyžádá značný rozsah terénních prací a tím i značný zásah do stávajících odtokových i hydrogeologických poměrů v daném území. Rovněž je tak zřejmé, že by s prováděnými pracemi došlo k ovlivnění vodních poměrů nejen v navrhovaném koridoru, ale i v jeho širokém okolí. (…) Z vodohospodářského hlediska je proto nezbytné provést před zahájením přípravných prací podrobný hydrogeologický průzkum zaměřený na vyhodnocení všech dopadů na odtokové a hydrogeologické poměry v dané lokalitě a okolí.“ 32. Jak Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku popsal, pokud by zde nemohla být silnice postavena, nemá smysl, aby byla v územním plánu plocha koridoru vymezena. V kontextu zrušujícího rozsudku nejde přisvědčit odpůrci, že posouzení dopadů do hydrogeologických poměrů by bylo nepřípustnou podrobností v rozporu s § 43 stavebního zákona. Metodika ministerstva, která má tomuto závěru svědčit, není rozhodná.

33. Z citovaného stanoviska dotčeného správního orgánu výslovně plyne, že z konfigurace terénu v trase koridoru je zřejmý značný zásah do odtokových i hydrogeologických poměrů nejen v samotném koridoru, ale i v širokém okolí. Z tohoto důvodu neobstojí ani argumentace odpůrce, že bez znalosti konkrétních parametrů silnice nelze zásah do hydrogeologických poměrů hodnotit. Ostatně i již zmiňovaná územní studie podobu zvažované komunikace nastiňuje (poukaz na normu ČSN), a to i v kontextu předpokládaného rozsahu záboru půdy (včetně rozsahu výkopů, násypů). Z důvodů citovaného stanoviska dospěl krajský soud k závěru, že v rámci vymezeného koridoru nelze silnici trasovat bez dopadů do hydrogeologických poměrů v území. Je–li přitom již z konfigurace terénu v trase navrhovaného koridoru, „že si realizace stavby dopravní komunikace vyžádá značný rozsah terénních prací a tím i značný zásah do stávajících odtokových i hydrogeologických poměrů v daném území“, pak je zřejmé, že tyto dopady lze hodnotit i bez znalosti naprosto přesných parametrů stavby. Z tohoto důvodu názor odpůrce, že tyto dopady mají být vyhodnoceny až v územním řízení, neobstojí.

V. Závěr, náklady řízení

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že podaný návrh je důvodný, a proto napadenou část opatření obecné povahy postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 101b odst. 4 s. ř. s. bez jednání zrušil. Sama podoba výroku odpovídá navrhovateli formulovanému petitu, k čemuž krajský soud ověřil, že zároveň rušené změny byly vyvolány právě změnou Z4/7 a vymezeným koridorem. Smyslem takového výroku je navrácení podoby územního plánu do původní podoby.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci úspěšní navrhovatelé mají právo na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšnému odpůrci.

36. Náklady řízení jsou v řízení před krajským soudem tvořeny zaplaceným soudním poplatkem (5 000 Kč u každého z navrhovatelů) a náhradou nákladů právního zastoupení.

37. Ta se skládá z odměny advokáta ve výši 4 x 2 480 Kč [převzetí zastoupení, žaloba, replika ze dne 15. 7. 2021, replika ze dne 11. 5. 2023; § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a) advokátního tarifu; z důvodu společného zastupování –20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu]. Tj. 9 920 Kč za každého z navrhovatelů. Jelikož zástupce navrhovatelů doložil, že je plátcem DPH, činí tato částka pro každého z navrhovatelů 12 003,20 Kč včetně DPH. Dále 4 x 300 Kč = 1 200 Kč bez DPH, 1 452 Kč s DPH paušální náhrada výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), která je pro oba navrhovatele společná (1/2 pro každého z navrhovatelů, 726 Kč).

38. Repliku navrhovatelů ze dne 7. 7. 2023 nepovažuje krajský soud za účelně vynaložený úkon právní služby, neboť nepřinesla do věci nic nového.

39. Náklady procesně úspěšných navrhovatelů v řízení před Nejvyšším správním soudem jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem (5 000 Kč u každého z navrhovatelů) a náhradou nákladů právního zastoupení.

40. Ta je činěna náhradou odměna advokáta pro každého z navrhovatelů zvlášť ve výši 2 480 Kč bez DPH, 3 000,80 Kč s DPH [kasační stížnost, § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; z důvodu společného zastupování –20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu] a 300 Kč bez DPH, 363 Kč s DPH paušální náhrada výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) dohromady (1/2 pro každého z navrhovatelů, 181,50 Kč).

41. Celkem je odpůrce povinen uhradit každému z navrhovatelů částku ve výši 25 912 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru), to vše k rukám jejich zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci, návrhové body a dosavadní vývoj soudního řízení Zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu II. Další podání účastníků po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu IV. Posouzení věci krajským soudem Zásah do nemovité kulturní památky – barokního silničního mostu sv. Jana Nepomuckého Zdroj: grafická část změny územního plánu, zvýrazněno soudem Zvýšení bezpečnosti silničního provozu a vážení přiměřenost přeložky silnice ve vztahu k zásahu do práv navrhovatelů Hydrogeologické poměry V. Závěr, náklady řízení