51 A 37/2018 - 59

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Věry Balejové ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I. E. ON Česká republika, s. r. o., sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 01 České Budějovice II. CETIN, Česká telekomunikacní infrastruktura a.s. sídlem Olšanská 2681/6, 130 00 Praha III. X bytem X IV. X bytem X V. X bytem X právně zastoupena Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem, sídlem U Sirkárny 467/2a, 370 04 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, č. j. KUJCK 60725/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Stavební úřad Magistrátu města České Budějovice oznámil opatřením ze dne 20. 1. 2017 zahájení stavebního řízení ve věci žádosti E.T. o vydání stavebního povolení na stavbu „novostavba bytového domu o 4. NP + obytné podkroví a parkovací stání v ulici F. Š., Č. B. na pozemku p. č. x v k.ú. Č. B. 3“. Dne 28. 2. 2017 proběhlo ústní jednání spojené s ohledáním na místě samém, o němž byl sepsán protokol o ústním jednání, kde byli účastníci řízení upozorněni na koncentrační zásadu pro podání námitek respektive závazných stanovisek a současně byli poučeni o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Po té před stavebním úřadem probíhalo shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí včetně doplněné projektové dokumentace, která byla souladná s podmínkami rozhodnutí o připojení nemovitosti k místní komunikaci. Stavební úřad opakovaně nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě samém na den 13. 7. 2017, kde opět vyzval účastníky řízení, že mají možnost se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit. Písemné námitky vznesli žalobce, Z.Č., Ing. arch. V.M. a M.M. prostřednictvím jejich zástupce JUDr. M.T.. Stavební úřad vydal dne 22. 9. 2017 pod sp. zn. SÚ/6712/2016-Ulc rozhodnutí, kterým povolil stavbu „novostavba bytového domu o 4. NP + podkroví, 10 bytů v ulici F. Š., Č. B. na pozemku p. č. x v k.ú. Č. B. 3“, v prostoru současné proluky. Vedlejším výrokem stanovil podmínky pro provedení stavby a dále uložil provedení zkušebního provozu včetně jeho podmínek a stanovil podmínky pro užívání stavby.

2. Proti rozhodnutí se odvolali Ing. arch. V.M., M.M., Ing. D.P., Z.Č., a to prostřednictvím právního zástupce JUDr. M.T. Žalovaný správní orgán vyrozuměl dne 27. 10. 2017 ostatní účastníky řízení o podaném odvolání a poskytl jim lhůtu k vyjádření. Přezkum byl proveden podle zákona 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění účinném do 31. 12. 2017, a to v souladu s přechodnými ustanoveními novely stavebního zákona zákonem č. 225/2017 Sb. Odvolací orgán obdržel dne 2. 2. 2018 vyjádření odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihočeského kraje, č.j. KUJCK 18227/2018, kterým byl informován o tom, že Ministerstvo kultury České republiky prohlásilo rozhodnutím č.j. MK 752/2018 OPP spis. zn. MK-S 2115/2017 OPP ze dne 5. 1. 2018 sousední bytový dům v ulici F. Š. č.p. 1176 na pozemku p.č. x k.ú. Č. B. 3 za kulturní památku a toto rozhodnutí nabylo právní moci 26. 1. 2018. Vzhledem k této skutečnosti si vyžádal žalovaný opatřením ze dne 13. 2. 2018 vyjádření příslušného orgánu státní památkové péče ohledně dopadu § 11 odst. 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů na předmětný záměr. Z odpovědi doručené dne 26. 3. 2018 žalovanému vyplynulo, že navrhovaná stavba nemá dopad ve smyslu § 11 odst. 2 památkového zákona na dům, který byl prohlášen kulturní památkou. Nebyla shledána příčinná souvislost mezi záměrem navrhované výstavby a možným vznikem nepříznivých změn stavu kulturní památky nebo jejího prostředí.

3. Žalovaný proto opatřením ze dne 4. 4. 2018 seznámil účastníky řízení s podklady pro rozhodnutí a vyzval je podle § 36 odst. 3 správního řádu, aby se k těmto podkladům vyjádřili. Dne 16. 4. 2018 nahlédli do spisu, jak žalobce, tak Ing. arch. V.M.. K podkladům pro rozhodnutí ze dne 18. 4. 2018 se vyjádřil právní zástupce žalobce JUDr. M.T. Žalovanému správnímu orgánu žalobce doručil dne 2. 5. 2018 doplnění odvolání, které obsahovalo i rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 5. 1. 2018 a současně od žalobce obdržel dne 24. 4. 2018 písemnost označenou jako sdělení o zahájení stavebních prací před nabytím právní moci stavebního povolení. Dále dne 19. 4. 2018 sdělení o podání podnětu k Ministerstvu kultury ohledně přezkoumání postupu Národního památkového ústavu a dne 23. 4. 2018 oznámení o výpovědi plné moci žalobce JUDr. M.T. Žalovaný z toho důvodu, že byly do spisu doplněny další nové podklady, vydal dne 17. 5. 2018 opatření, se kterým seznámil účastníky řízení a vyzval je, aby se ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu k těmto podkladům vyjádřili.

4. Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu České Budějovice vydal dne 27. 6. 2018 pod č.j. KUJCK 60725/2018 žalobou napadené rozhodnutí, kterým odvolání Ing. arch. V.M., M.M., Ing. D.P. a Z.Č. proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice stavebního úřadu zn. SÚ/6712/2016 Ulc, ze dne 22. 9. 2017, kterým byla povolena stavba „novostavba bytového domu o 4. NP + podkroví, 10 bytů v ulici F.Š., Č. B., na pozemku p. č. x k.ú. Č.B. 3“, v prostoru současné proluky a stanovení podmínek pro provedení stavby jakož uložení provedení zkušebního provozu včetně jeho podmínek a stanovení podmínek pro užívání stavby zamítl a napadené rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice potvrdil. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci oznámeno dne 19. 7. 2018 a téhož dne nabylo právní moci.

II. Žalobní body

5. Proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu podal žalobce dne 19. 9. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

6. Žalobce v žalobě potvrdil, že mu bylo doručeno žalobou napadené rozhodnutí dne 19. 7. 2018. Uvedl, že se Magistrát města České Budějovice jako stavební úřad ani žalovaný správní orgán zcela nedostatečně vypořádaly s námitkou žalobce a ostatních odvolatelů a dopady povolení stavby „novostavba bytového domu o 4. NP + podkroví, 10 bytů v ulici F.Š., Č.B., na pozemku p. č. x, k. ú. Č.B. 3“ na kvalitu bydlení v jejím bezprostředním okolí i v ní samotné hodnotily neobjektivně ve prospěch stavebníka. Tím zasáhly do oprávněných zájmů vlastníků sousedních nemovitostí. Zároveň poukázal na to, že rozhodnutí žalovaného se opíralo o vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče č.j. OPP/704/2018 ze dne 23. 3. 2018, které bylo vydáno v přímém rozporu s metodikou Národního památkového ústavu.

7. Žalobce dále namítal nesprávné doručování ze strany žalovaného, který mu nesprávně doručil v rámci odvolacího řízení „Seznámení účastníků řízení s podklady rozhodnutí“ a výzvou k vyjádření. Žalobce tudíž neměl možnost se včas před rozhodnutím žalovaného seznámit se všemi doplněnými podklady a doplnit vyjádření či námitky do odvolacího řízení. Zároveň žalobce poznamenal, že podává podnět ke zrušení vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče č.j. OPP/704/2018 ze dne 23. 3. 2018. Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018 č.j. KUJCK 60725/2018 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním věci ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízeného jednání nevyjádřil po poučení, že takový souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník řízení do dvou týdnů od doručení tohoto poučení svůj nesouhlas s takovým projednáním věci.

III. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Odmítl tvrzení žalobce, že se správní orgány nedostatečně vypořádaly s jeho námitkami, a že dopady k povolení stavby na kvalitu bydlení v jejím bezprostředním okolí a v ní samotné, hodnotily neobjektivně ve prospěch stavebníka, čímž negativně zasáhly do oprávněných zájmů vlastníků sousedních nemovitostí. Žalobce neuvedl, s jakými konkrétními námitkami se správní orgány nevypořádaly. Neuvedl, čím konkrétně bylo zasaženo do jeho veřejných subjektivních práv. Konkrétní námitky vznesl až v podání datovaném 17. 10. 2018, což žalovaný označil za nepřípustné rozšíření žaloby, neboť bylo učiněno po uplynutí lhůty pro její podání. Správní orgány se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami žalobce, k čemu žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu.

9. Důvodná nebyla námitka, že vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče ze dne 23. 3. 2018 bylo vydáno v přímém rozporu s metodikou Národního památkového ústavu. Žalovaný uvedl, že metodická publikace Národního památkového ústavu závazná není a podmínky tak, jak je žalobce ve svém vyjádření ze dne 18. 4. 2018 k podkladům pro rozhodnutí formuloval, jsou přípustné pouze v územním řízení. Takovým námitkám, které mohly být uplatněny v územním řízení, se ve stavebním řízení již nepřihlíží ve smyslu § 14 odst. 2 stavebního zákona. Námitka nerespektování vyjádření Ministerstva kultury ze dne 5. 1. 2018 byla formulována v doplňku žaloby, a to opožděně, a proto je nepřípustná a navíc sama o sobě irelevantní.

10. Žalovaný dále zrekapituloval, že Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor kultury a památkové péče, sdělením ze dne 2. 11. 2018 adresovaným též žalobci sdělil, že neshledal důvody ke zrušení vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče ze dne 23. 3. 2018 a zároveň neshledal s ohledem na projektovou dokumentaci, že by případná výstavba novostavby bytového domu, představovala takovou činnost, která by mohla způsobit nepříznivé změny stavu kulturní památky. Ve sdělení se dále podává, že se objekt nachází za samou hranicí ochranného pásma prohlášeného rozhodnutím Okresního úřadu České Budějovice ze dne 8. 6. 1995, č.j. RRR-920/95/411 o vymezení ochranného pásma k nemovitým kulturním památkám a hradebního systému ve městě České Budějovice. Toto ochranné pásmo však nelze považovat za památkově chráněné území ve smyslu zákona, a proto na jeho území ani nelze postupovat podle metodiky obsažené v publikaci Národního památkového ústavu „novostavby v památkově chráněných sídlech“.

11. K námitce nesprávného doručení písemnosti žalovaného ze dne 15. 5. 2018 žalovaný připustil, že tuto písemnost nedoručil správným způsobem, nicméně se jedná o formální vadu, která nemá vliv na zákonnost rozhodnutí.

12. Žalobce oznámil žalovanému dne 23. 4. 2018 výpověď plné moci udělené JUDr. M.T. pro odvolací řízení. Tento úkon učinil prostřednictvím datové schránky, u níž si žalovaný neověřil, že se jedná o datovou schránku fyzické osoby, nýbrž o datovou schránku podnikající fyzické osoby. Nicméně do této schránky žalobce byla písemnost, kterou mu bylo oznámeno, že se může seznámit s podklady pro rozhodnutí a k nim se vyjádřit, doručena. Z dalšího postupu žalobce je zjevné, že se s písemností seznámil a úkony v řízení činit mohl. Navíc z obsahu písemnosti ze dne 15. 5. 2018 je zřejmé, že do spisu byly založeny podklady, které obstaral či vyhotovil sám žalobce (jednalo se o rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 5. 1. 2018 o prohlášení bytového domu žalobce za kulturní památku, stavebním úřadem předané „doplnění odvolání“ žalobce ze dne 14. 2. 2018, které rovněž obsahovalo rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 5. 1. 2018, sdělení žalobce o zahájení stavebních prací před nabytím právní moci stavebního povolení, sdělení žalobce o podání podnětu k Ministerstvu kultury ohledně přezkoumání postupu Národního památkového ústavu, oznámení žalobce o výpovědi plné moci, vyjádření JUDr. M.T. k podkladům odvolacího rozhodnutí doručené žalovanému 18. 4. 2018.

13. Závěrem žalovaný uvedl, že námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu rozporu údajů, jsou taktéž opožděné, navíc by byly pro věc zcela bez významu.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

14. K výzvě soudu sdělil E. ON Česká republika, s.r.o., České Budějovice, CETIN, Česká telekomunikační infrastruktura, a.s., Praha 3 a Ing. arch. V.M. a M.M., že budou v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27. 6. 2018, č.j. KUJCK 60725/2018 uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Ing. arch. V.M. a M.M. současně sdělili, že se plně ztotožňují s obsahem podané žaloby.

15. E.T., která taktéž sdělila, že bude uplatňovat právo osoby zúčastněné na řízení, se vyjádřila k žalobě žalobce v tom smyslu, že vnímá celou záležitost spíše v rovině osobní, než-li právní. K dané stavbě bylo vedeno velmi obsáhlé a zdlouhavé územní řízení, kdy žádost o vydání umístění stavby byla podána dne 19. 2. 2013 a pravomocné rozhodnutí bylo získáno až dne 10. 3. 2016. Rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, která byla zamítnuta u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 24. 5. 2017, stejně jako kasační stížnost proti tomuto rozsudku, která byla zamítnuta Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 28. 3. 2018. S ohledem na skutečnost, že žalobce proti dané stavbě uplatňoval veškeré v úvahu připadající námitky, byla stavba předmětem šetření snad všech v úvahu připadajících dotčených orgánů, včetně Ministerstva zdravotnictví České republiky. Stejně tak byly k dané stavbě zpracovány k námitkám žalobce snad všechny v úvahu připadající odborné posudky (ohledně oslunění, zastínění, hluku, dopravy, statiky atd.). K námitce nesprávného doručení vyrozumění pro žalobce, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí osoba zúčastněná na řízení E.T. sdělila, že je pro věc podstatné, že žalobci bylo takové opatření fakticky doručeno a nic mu nebránilo s podklady pro rozhodnutí se seznámit a případně se k nim i vyjádřit. K námitce ohledně chyby v psaní bylo uvedeno, že žalobce nesdělil, jak měl být touto skutečností zkrácen na svých právech, a proto takový žalobní bod lze považovat za bezpředmětný. Stejně tak je nedůvodná námitka, že se žalovaný údajně nedostatečně vypořádal s námitkou šířky parkovacích stání. Navíc žalobce opakuje své námitky uplatněné v řízení před stavebním úřadem, které byly podrobně vypořádány. Zcela nedůvodné jsou námitky žalobce údajným nerespektováním vyjádření Ministerstva kultury. Navíc je poukázáno na to, že nemovitost byla prohlášena kulturní památkou teprve dva roky po pravomocném umístění stavby, proto se nelze vyhnout podezření, že žalobce si nechal prohlásit svou nemovitost za kulturní památku spíše účelově s cílem blokovat realizaci dané stavby. Bylo navrženo, žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

V. Doplňky žaloby

16. Vzhledem k tomu, že žaloba obsahovala pouze stručné a obecné výtky a soud neměl v době podání žaloby informaci o tom, kdy rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci, sdělil žalobci, že žaloba neobsahuje potřebné náležitosti tak, aby mohla být řádně projednána a poučil ho o tom, že je nutné vady žaloby odstranit, kdy pro případ, že vady žaloby odstraněny nebudou, nelze v řízení o žalobě pokračovat a soud podání usnesením odmítne.

17. Žalobce převzal usnesení soudu dne 2. 10. 2018. Dne 12. 10. 2018 žalobce požádal o prodloužení lhůty k doplnění žaloby a dne 17. 10. 2018 zaslal písemnost označenou jako odstranění vad podání, ve které žalobce uvedl osoby zúčastněné na řízení, které mu byly k datu podání žaloby známy, označil výroky rozhodnutí, které žalobou napadá a doplnil žalobní body. Pod bodem 1. Namítl krácení svých právech v důsledku nesprávného doručování, neboť mu žalovaný doručil do datové schránky podnikající fyzické osoby, tedy co by daňovému poradci. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá datovou schránku nepodnikající fyzické osoby, byl žalovaný povinen mu doručit do vlastních rukou prostřednictvím poštovního doručovatele nebo jiným zvláštním způsobem. Pod bodem 2. žalobce namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, neboť jsou v něm zjevné rozpory. Žalovaný v rozhodnutí pouze konstatoval, že prověřil postup stavebního řadu a neshledal v něm pochybení, ale nekonkretizoval, v čem měl být postup stavebního úřadu správný, ani se nevyjádřil k námitce evidentně chybně stanovené šířky stání. Tuto námitku nijak nevyvrací, nepřezkoumává a nezjišťuje faktický stav věci. Žalobce v tomto postupu spatřuje snahu žalovaného vypořádat se s odvoláním pouze v rovině formální. Zároveň žalobce namítl nerespektování vyjádření Ministerstva kultury v jeho rozhodnutí ze dne 5. 1. 2018. Námitku nerespektování metodiky Národního památkového ústavu vypořádal nesprávně, neboť ji nepřipustil s odůvodněním, že měla být uplatněna v územním řízení. S takovým postupem žalobce vyjádřil nesouhlas. Jestliže se žalovaný obstaral v odvolacím řízení dodatečné vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče ze dne 23. 3. 2018 a odvolatelé proti tomuto důkazu vznesli námitky, bylo povinností žalovaného se s těmito námitkami vypořádat, nikoli odkázat na možnost jejich uplatnění v předchozím územním řízení. Žalovaný se rovněž nedostatečně zabýval nedostatečným řešením eliminace narušení statiky sousedních domů. To je patrno ze spisu i ze samotného textu žalovaného rozhodnutí. Podle názoru žalobce je zde pochybnost, zda byl skutečně řešen vliv stavby na statiku sousedních objektů. Dále poukázal na záměnu objektů v odvolacím i stavebním řízení, která zavdává pochybnost, zda žalovaný skutečně důkladně posuzoval dům č.p. x namísto domu č.p. x. Toto chybné označení se ve spise i v samotném rozhodnutí vyskytuje opakovaně, a proto je nelze chápat jako chybu v psaní.

VI. Právní názor soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který byl tu v době v rozhodování správního orgánu podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“).

19. Žaloba není důvodná.

20. V dané záležitosti je v prvé řadě nutné poukázat na podstatnou skutečnost, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu č. j. KUJCK 60725/2018 ze dne 27. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2018, bylo napadeno správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19. 9. 2018. Řízení o žalobě před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační, což jinými slovy znamená, že soud může přezkoumat žalobou napadené rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů a žalobce může své žalobní body uplatňovat pouze zákonem stanovené lhůtě a k později uplatněným námitkám nelze již zásadně přihlížet. Předpokladem pro věcné posouzení žaloby je proto existence alespoň jednoho žalobního bodu (viz. Potěšil, L. Šimíček, V. :soudní správní řád. Komentář. Praha: Leges, 2014. s. 629), který navíc může žalobce formulovat pouze v zákonné lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 věta 3 s.ř.s.). K formulaci žalobních bodů lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kupříkladu rozsudek sp. zn. 1As 106/2017 ze dne 14. 3. 2018 či sp. zn. 1Afs 37/2011 ze dne 14. 7. 2011. Z této judikatury vyplývá, že žalobní body musí obsahovat skutkové a právní důvody, pro které žalobce považuje rozhodnutí správního orgánu za nezákonné. Náležitosti žaloby jsou splněny tehdy, pokud žalobce uvede, jaké konkrétní postupy, či úkony, úvahy nebo hodnocení nebo závěry zpochybňuje. Zároveň má uvést, z jakých důvodů zastává názor, že se jedná o nezákonnost. Jinak řečeno žalobní bod představuje spojení skutkových a právních důvodů, které mohou navzájem vytvářet různé kombinace. V řízení před správním soudem nelze postupovat tak, že žalobce v žalobě vznese několik obecných právních námitek a teprve v dalších podáních formuluje konkrétní skutkové a právní argumenty (srovnej výše citovaný rozsudek NSS sp. zn. 1 As 106/2017).

21. V dané záležitosti žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 7. 2018. Lhůta pro podání žaloby tudíž uplynula podle § 72 odst. 1 s.ř.s. dne 19. 9. 2018, neboť dle tohoto ustanovení „žalobu lze podat do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou“. Podle § 71 odst. 2 věta 3 „rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body, může žalobce jen ve lhůtě pro podání žaloby“.

22. V textu žalobu, která byla soudu doručena dne 19. 9. 2018, respektive 20. 9. 2019, chyběly podstatné náležitosti pro soudní přezkum zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí případně postupu, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel. V době, kdy byla žaloba soudu doručena, neměl k dispozici soud žádné konkrétní písemnosti, ani podklady k tomu, aby mohl posoudit jednak včasnost podání žaloby či skutečnost, zda byla žaloba podána včas a zbývá dosud nějaká lhůta k tomu, aby mohlo dojít k doplnění žalobních bodů. Z toho důvodu také bylo vydáno dne 26. 9. 2018 usnesení, kterým byl žalobce vyzván k odstranění vad podání. V tomto usnesení byl poučen o neopomenutelných náležitostech žaloby ve smyslu § 71 s.ř.s. jakož i o případném postupu soudu v případě, že vady žaloby nejsou odstraněny a žalobu nelze z důvodu neodstranění jejích vad věcně projednat. Žalobce na výzvu soudu reagoval v prvé řadě žádostí o prodloužení lhůty pro doplnění žaloby ze dne 12. 10. 2018 a dále samotným doplňkem žaloby ze dne 17. 10. 2018. V té době soud stále nedisponoval informací o tom, kdy uplynula 2 měsíční lhůta pro podání žaloby, jakož pro formulaci žalobních bodů. Tato skutečnost je pro posouzení věci podstatná, neboť jak vyplývá z § 71 odst. 2 věta 3 s.ř.s. není v kompetenci soudu lhůtu pro podání žaloby či rozšíření žalobních bodů jakkoli prodloužit či prominout. Takový postup by byl rozporný se zákonem a zatížil by vydané rozhodnutí taktéž nezákonností. Právě tato skutečnost je podstatná i pro posouzení žaloby tak, jak byla soudu podána dne 19. 9. 2018.

23. Žalobce v žalobě namítal, že má za to, že v průběhu územního řízení a v průběhu stavebního řízení i v rámci odvolacího řízení Magistrát města České Budějovice stavební úřad i žalovaný se zcela nedostatečně vypořádali s námitkami žalobce a ostatních odvolatelů s dopady povolení konkrétně označené stavby na kvalitu bydlení v jejím bezprostředním okolí i v ní samotné. Neobjektivně hodnotili skutečnosti ve prospěch stavebníka a tím negativně zasáhli do oprávněných zájmů vlastníků sousedních nemovitostí. Tato námitka je formulována obecně a taktéž i svým rozsahem přesahuje rámec řízení, ve kterém bylo vydáno žalobou napadeného rozhodnutí. Na obecnost této námitky poukázal i žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě. Z toho důvodu se soud s touto námitkou zabývat nemůže, neboť je skutečně formulována zcela nekonkrétně a jde nad rámec možností přezkumu správním soudem. Jak již soud uvedl, žalobou bylo napadeno rozhodnutí, kterým byla povolena stavba bytového domu v ulici Fráni Šrámka a rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce a dalších odvolatelů do prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu. Soud se v žádném případě nemůže zabývat územním řízením, respektive rozhodnutími, která byla v tomto územním řízení vydána. Současně se může vznesenou námitkou dovolávat žalobce pouze zkrácení na svých subjektivních hmotných právech, nikoliv však odkazovat na zkrácení případných práv jiných vlastníků. Nicméně i přes tyto limity je jinak námitka formulována obecně a nelze z ní dovodit, v jakém směru nebyly námitky žalobce vypořádány. Žalobce totiž žádnou konkrétní námitku, která by nebyla vypořádána, neuvedl. Pokud byly žalobcem vzneseny konkrétní námitky v podání datovaném dnem 17. 10. 2018 pak, jak již soud vysvětlil, tyto námitky byly uvedeny až po uplynutí lhůty stanovené v § 72 odst. 1 ve vztahu k § 71 odst. 2 věta 3 s.ř.s., a proto se jedná o nepřípustné rozšíření žalobních bodů, kterým se soud již zabývat nemůže.

24. Stejně tak obecná je námitka žalobce, že rozhodnutí žalovaného se opíralo o vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče č. j. OPP/704/2018 ze dne 23. 3. 2018, které bylo vydáno v přímém rozporu s Metodikou národního památkového ústavu. Takový příkrý rozpor žalobce v žalobě nepopsal a neoznačil a není úkolem soudu, aby domýšlel v tomto směru žalobcovu argumentaci. Tímto postupem by překročil hranice soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí.

25. Konkrétní námitku žalobce vznesl ohledně způsobu nesprávného doručování ze strany žalovaného ve vztahu k písemnosti označené jako „Seznámení účastníků řízení s podklady“ rozhodnutí a výzvou k vyjádření v rámci odvolacího řízení. V této souvislosti žalobce tvrdil, že neměl možnost se včas seznámit před vydáním rozhodnutí se všemi doplněnými podklady a doplnit vyjádření či námitky do odvolacího řízení. Tuto námitku hodnotí soud jako nedůvodnou. Žalovaný správní orgán připustil ve svém k vyjádření k žalobě, že skutečně tuto písemnost žalobci nedoručil správným způsobem, nicméně popsal důvody, proč se tak stalo a tuto skutečnost označil jako formální vadu, která v tomto případě nemá vliv na zákonnost rozhodnutí.

26. Soud za účelem přezkoumání důvodnosti této námitky ze správního spisu zjistil, že žalobce byl poprvé v zastoupení právním zástupcem seznámen s úkony právního orgánu v průběhu odvolacího řízení v souvislosti s písemností ze dne 4. 4. 2018. Dne 16. 4. 2018 žalobce osobně nahlédl do spisu a mohl se seznámit se všemi písemnostmi, které v té době byly ve spise založeny. Dne 18. 4. 2018 zaslal vyjádření k podkladům shromážděným v odvolacím řízení právní zástupce žalobce. Ke svému vyjádření taktéž přiložil rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 5. 1. 2018. Žalobce doručil dne 23. 4. 2018 oznámení o vypovězení plné moci právnímu zástupci. Po tomto oznámení žalobce žalovanému zaslal podání označené jako sdělení stavebnímu úřadu o zahájení stavebních prací před nabytím právní moci stavebního povolení. Žalovaný tuto písemnost předal dne 26. 4. 2018 Magistrátu města České Budějovice. Magistrát města České Budějovice zaslal dne 2. 5. 2018 žalovanému správnímu orgánu sdělení, že obdržel od žalobce doplnění odvolání, které přiložil. Současně bylo přiloženo i rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 5. 1. 2018. Poté dne 15. 5. 2018 vydal žalovaný správní orgán písemnost označenou jako „Seznámení účastníků řízení s úkony správního orgánu v průběhu odvolacího řízení“, ve kterém uvedl jmenovitě osoby, kterých se řízení týká a současně uvedl písemnosti, které byly v rámci odvolacího řízení do spisu založeny. Krajský úřad vyzval účastníky odvolacího řízení podle § 36 odst. 3 správního řádu k tomu, aby se ve lhůtě 7 dnů k těmto písemnostem a podkladům pro rozhodnutí o odvolání případně vyjádřili. Žalobci byla tato písemnost doručena dle dokladu o doručení datovou schránkou dne 17. 5. 2018. Žalobce fakticky příjem této písemnosti ani nezpochybňoval. Naopak přijetí této písemnosti potvrdil, ohrazoval se pouze proti nesprávnému způsobu doručení, kdy mu bylo doručeno do datové schránky podnikající fyzické osoby, neboť zde působí ve své profesi daňového poradce. Přitom písemnost se týkala jeho soukromé záležitosti a z toho důvodu měla být doručována do vlastních rukou, buď doručovatelem nebo jiným způsobem. Soud po rekapitulaci písemností, které byly ve spise odvolacího orgánu založeny, zvláště pak poté, kdy žalobce do správního spisu dne 16. 4. 2018 nahlížel a poté kdy dne 23. 4. 2018 vypověděl plnou moc svému právnímu zástupci, dospěl k závěru, že byť žalobci nebylo doručeno procesně správným způsobem, nedošlo ke zkrácení jeho práv. Žalobce fakticky obdržel oznámení o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí, byť by bylo toto oznámení doručeno procesně nesprávným způsobem a navíc se jednalo o písemnosti, které do spisu byly založeny samotným žalobcem, případně byly zaslány stavebním úřadem a opět se jednalo o písemnost, doplněk odvolání, doručené samotným žalobcem. Z toho důvodu nelze dospět k závěru, že postupem žalovaného správního orgánu byl žalobce zkrácen na svém právu seznámit se se všemi doplněnými podklady či vyjádřeními a snášet námitky v rámci odvolacího řízení. Toto právo bylo žalobci zachováno a žalobce, jak je patrné z dalších písemností založených ve spise, takového práva mohl využít.

27. Doplněk žaloby, který žalobce soudu zaslal dne 17. 10. 2018 byl podán po lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s.ř.s., neboť lhůta pro podání žaloby uplynula dne 19. 9. 2018. Námitky, které žalobce v tomto podání ze dne 17. 10. 2018 nově uvedl, nemohly být proto s ohledem na citované ustanovení věcně projednány, neboť se jednalo o nepřípustné rozšíření žalobních bodů. To se týká námitky ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného či námitky, že žalovaný správní orgán vypořádal odvolání žalobce pouze v rovině formálně nikoli zkoumáním faktického stavu věci. Stejně také nebyla v rámci žalobních bodů v zákonné lhůtě vznesena námitka nedostatečného řešení eliminace narušení statiky sousedních domů.

28. Pouze námitka žalobce, že rozhodnutí žalovaného se opíralo o vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče č. j. OPP/704/2018 ze dne 23. 3. 2018, které bylo vydáno v příkrém rozporu s Metodikou Národního památkového ústavu, byla v žalobě v zákonné lhůtě obecně vznesena. V doplňku žaloby k této námitce žalobce doplnil svůj nesouhlas, že měla být uplatněna v územním řízení, neboť to byl právě žalovaný, který si pro účely odvolacího řízení ve věci podaného odvolání dodatečně vyžádal vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče. Pokud proti takovému důkaznímu materiálu odvolatelé vznesli námitky, bylo povinností žalovaného se s nimi vypořádat. Dále žalobce poukázal na to, že vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče ze dne 23. 3. 2018 je prakticky opisem předchozího vyjádření zástupce stavitele SOBYG s.r.o., tedy účastníka řízení, kterému byla stavba povolena a který má zcela odlišné zájmy než odvolatelé.

29. V této souvislosti soud odkazuje na žalobou napadené rozhodnutí, kde žalovaný správní orgán na straně 8 a 9 vysvětlil, z jakých důvodů obstaral v rámci odvolacího řízení vyjádření Magistrátu města České Budějovice, odboru památkové péče co by příslušného orgánu státní památkové péče. V tomto vyjádření dotčený orgán státní správy posoudil dopady v odvolacím řízení doložené skutečnosti, že sousední bytový dům od domu, který byl posuzován v rámci stavebního řízení, byl prohlášen rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 5. 1. 2018 za kulturní památku ve smyslu § 11 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní péči, ve znění pozdějších předpisů na předmětný záměr. Vzhledem k tomu, že ve vyjádření ze dne 23. 3. 2018 správní orgán neshledal dopad ustanovení § 11 odst. 2 památkového zákona na výše uvedený záměr, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost mezi záměrem navrhované výstavby a možným vznikem nepříznivých změn stavu kulturní památky nebo její prostředí, seznámil žalovaný účastníky řízení s tímto doplněným podkladem, o čemž svědčí písemnosti založené ve spise. Dále v rozhodnutí žalovaný uvedl, že metodická publikace Národního památkového ústavu není závazná a námitky žalobce, které vůči vyjádření dotčeného orgánu státní správy vznesl, se vztahovaly a mohly být vyřízeny pouze v územním řízení. Ve stavebním řízení se k takovým námitkám ve smyslu § 114 odst. 2 stavebního zákona, nepřihlíží. Soud z toho důvodu i po tomto rozhojnění, které bylo soudu doručeno po dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby, nemohl přisvědčit důvodnosti námitky vznesené v obecné poloze v rámci zákonné žalobní lhůty.

VII. Závěr, náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Soud rozhodl bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věta 1 s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s konkrétním řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec jeho úřední činnosti. Z toho důvodu žalovanému krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

32. Osobám zúčastněným na řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil, nemají osoby zúčastněné na řízení právo na přiznání náhrady nákladů řízení.