51 A 38/2021 – 48

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: J. V. bytem X zastoupený Mgr. Milanem Lukendou, advokátem sídlem Hybernská 24, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2021, č. j. 024556/2021/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Řízení o dodatečném povolení stavby 1. Dne 25. 2. 2013 Městský úřad Dobřichovice (dále „stavební úřad“) rozhodl o umístění stavby rodinného domu a přípojek na pozemku parc. č. Xa v katastrálním území D.

2. Rozhodnutím ze dne 20. 4. 2016 pak stavební úřad žalobci jakožto stavebníkovi povolil výjimku z odstupové vzdálenosti, změnil územní rozhodnutí a povolil stavbu rodinného domu, včetně přípojek, parkovacího stání a oplocení.

3. Dne 18. 5. 2017 stavební úřad vydal souhlas s užíváním této stavby.

4. Dne 12. 7. 2017 žalobce požádal o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení stavby „opěrné zdi“ na stejném pozemku. Řízení o této žádosti stavební úřad zastavil, neboť žalobce tuto stavbu zahájil bez příslušného rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu.

5. Dne 23. 8. 2017 stavební úřad zahájil řízení o odstranění této stavby specifikované jako „Nepovolená stavba garáže, opěrné zdi a skladu u rodinného domu“ podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

6. Dne 12. 9. 2017 proběhla na místě kontrolní prohlídka. Dle protokolu žalobce při prohlídce uvedl, že „vybudoval opěrnou zeď, zahradní domek se skladem a WC. Na pozemku je příprava pro další sklad (dřevostavba)“.

7. Dne 26. 10. 2017 žalobce požádal podle § 129 odst. 3 stavebního zákona o dodatečné povolení stavby. Tu označil jako „opěrnou stěnu“. Žádost zdůvodnil tím, že při zahájení realizace rodinného domu bylo zjištěno, že v místě půdorysu se nacházejí nepovolené a nezakreslené jímky kanalizace sousedního objektu bytového domu, které bylo nutné před zahájením stavby odstranit. Kvůli nim se dále zhoršily základové poměry a hrozilo porušení statické stability zeminy v bezprostřední blízkosti rodinného domu. Opěrná stěna byla navržena a vybudována jako doplňková konstrukce na pozemku rodinného domu, který již byl zkolaudován. Účelem výškové stěny je vyrovnání výškového rozdílu mezi úrovní přízemí rodinného domu a stávajícího vjezdu na pozemek a také stabilizace zeminy na pozemku. Žalobce uvedl, že geologickým a hydrogeologickým posouzením RNDr. R. P., Ph.D., bylo zjištěno, že vyrovnání výškového rozdílu nebylo možné řešit jiným způsobem než stěnou (např. svahováním). Stavba opěrné zdi byla navržena jako prostorová konstrukce vyrovnávající výškové rozdíly na pozemku a s ohledem na předpokládané zatížení ze strany rodinného domu též jako zalomená se ztužující konstrukcí v horizontální rovině, která bude zarostlá trávou a nízkými dřevinami.

8. Protože se stavba nacházela ve vzdálenosti do 50 metrů od okraje lesa, požádal žalobce Městský úřad Černošice jakožto příslušný orgán státní správy lesů (dále „dotčený orgán“) o vydání souhlasného závazného stanoviska s dodatečným povolením této stavby podle § 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).

9. Dotčený orgán vydal dne 9. 11. 2017 závazné stanovisko (dále „první závazné stanovisko“), v němž souhlasil s dodatečným povolením stavby opěrné stěny o délce 9 m, která tvoří severní část předmětného objektu, avšak nesouhlasil s dodatečným povolením stavby označené žalobcem jako opěrná stěna v její jižní části o délce 10,1 m. Dotčený orgán usoudil, že stavba je ve skutečnosti stěnou pouze v její severní části, zatímco jižní část je trojrozměrným zděným objektem tvaru kvádru s jednou otevřenou stranou, uvnitř rozděleného na dvě místnosti a vybaveného vnitřní elektroinstalací; objekt je pro funkci opěrné zdi naddimenzovaný a poskytuje další funkce, které projekt a žádost zastírají. Ze situačního výkresu stavby vyplynulo, že severní opěrná zeď má podpořit tři venkovní parkovací místa a jižní objekt má sloužit částečně jako zahradní altán a částečně jako sklad zahradního nářadí. Tento sklad měl být do konečné podoby doplněn dalším, předsunutým objektem, jehož rozsah naznačuje betonáž pozemku před stavbou. V tomto ohledu se nic na stavbě samotné od provedení kontrolní prohlídky nezměnilo, pouze ji žalobce začal účelově prezentovat jako pouhou opěrnou stěnu. Dotčený orgán též označil jako nepodložené zdůvodnění dimenzí stavby odkazem na údajné zhoršení základových poměrů v blízkosti rodinného domu. K výstavbě „opěrné zdi“ bylo přistoupeno až po dokončení rodinného domu. Pokud byl ale terén tak nestabilní, jak deklaruje projekt „opěrné stěny“, tak si lze těžko představit, že by žalobce nejprve rodinný dům dostavil a pak teprve řešil stabilitu okolních zemin. Navíc je těžko uvěřitelné, že by geologické posouzení pocházející z doby před výstavbou rodinného domu, jímž žalobce dokládá údajný problematický terén, nezaznamenalo ony kanalizační jímky. Lze tak uzavřít, že „opěrná stěna“ byla primárně realizována jako sklad a zahradní altán, potažmo garáže.

10. Dotčený orgán dále připomněl, že možnostmi zástavby předmětného pozemku se zabývá již od roku 2012, kdy město D. jako tehdejší vlastník pozemku vzneslo požadavek na vytvoření stavebních parcel pro tři rodinné domy. Prvotní nesouhlas dotčeného orgánu byl následně překonán a dotčený orgán odsouhlasil návrh rodinného domu ve vzdálenosti 17,5 m od hranice se sousedním lesním pozemkem. Pro benevolentnější přístup u tohoto pozemku svědčil jeho terén, tedy příznivý sklon svahu a orientace porostní stěny z hlediska účinku bouřivých větrů. Proto dotčený orgán tehdy připustil snížení ochranného pásma lesa vycházející z tzv. absolutní výškové bonity (dále „AVB“) z 28 m na 17,5 m; tím vymezil přípustný odstup lesa pro další stavby obdobného charakteru (např. garáž). Je vyloučeno, aby žalobce o omezení nevěděl. Nyní posuzovaná stavba je vzdálena od hranice lesa pouhých 7 metrů. Skutečnou opěrnou stěnu v severní části dotčený orgán vyhodnotil jako prakticky nekonfliktní, protože představuje minimální zastavěnou plochu a zanedbatelný zásah do půdního prostředí a nelze ji vnímat jako objekt, v jehož prospěch by bylo nutné realizovat ochranná opatření na úkor lesa. Naopak jižní konstrukci považoval dotčený orgán za víceúčelovou, ač žalobcem nepřiznaně. Je zřejmé, že navrhované překrytí objektu trávníkem je pouze okrasným doplňkem, ačkoliv se žalobce snaží tvrdit, že se jedná o stavbu podzemní. Závěrem dotčený orgán konstatoval, že byla–li by stavba projednána řádným postupem, jednoznačně by k ní nevydal souhlas. Proto nemůže souhlasit ani s jejím dodatečným povolením.

11. Stavební úřad 7. 1. 2018 rozhodnutím č. j. 987/2017/SU–9 (dále „první rozhodnutí“) žalobci dodatečně povolil část objektu o délce 9 m, která tvoří severní část objektu (výrok I.), a současně nařídil odstranit stavbu „zahradního domku“, který tvoří jižní část objektu o délce 10,1 m (výrok II.).

12. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 4. 2019, č. j. 059039/2019/KUSK, zrušil výrok II. prvního rozhodnutí a vrátil věc stavebnímu úřadu k novému projednání. Podle žalovaného stavební úřad nemohl v řízení o dodatečném povolení stavby rovnou rozhodnout o jejím odstranění. K takovému rozhodnutí lze přistoupit až po pravomocném zamítnutí žádosti o dodatečné povolení v pokračujícím řízení o jejím odstranění.

13. V dalším pokračování řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad dne 18. 6. 2019 konal ústní jednání na předmětném pozemku. Dle protokolu byla stavba zahradního domu již dokončená. V první místnosti se nacházel krb s komínem, letní kuchyň s pípou a dvojdřezem, včetně elektroinstalace a světel. V druhé místnosti se nacházel sklad včetně bojleru, umyvadla a skříně s jističi. V další místnosti se nacházela toaleta s umyvadly. Nad zahradním domkem byla terasa. Ve správním spise jsou založeny fotografie datované 18. 5. 2017 (situace před výstavbou), 28. 7. 2017 (situace v průběhu výstavby) a 18. 6. 2019 (hotová stavba).

14. Stavební úřad následně řízení přerušil k žádosti žalobce, který avizoval, že dodá upravenou projektovou dokumentaci a nové závazné stanovisko dotčeného orgánu.

15. Dne 11. 11. 2019 žalobce předložil dokumentaci k žádosti o dodatečné povolení stavby, vypracovanou Ing. L. P. v říjnu 2019. V průvodní zprávě projektant uvádí, že opěrná stěna se zahradním skladem tvoří jeden konstrukční celek a jejím účelem je „vyrovnání výškového rozdílu mezi úrovní přízemí rodinného domu a úrovní stávajícího vjezdu na pozemek rodinného domu (…), především však slouží ke stabilizaci svahu na pozemku a zachování základových poměrů pod a v potřebné blízkosti rodinného domu. Vzhledem k výsledkům Inženýrsko – geologického a hydrogeologického posouzení (RNDr. R. P., Ph.D., GEOPRO.CZ; O3/2016) a dále při samotných pracích na pozemku, kdy bylo zjištěno, že v místě půdorysu povoleného rodinného domu se nacházejí nepovolené a nezakreslené jímky kanalizace sousedního objektu bytového domu, které bylo nutné před zahájením výstavby rodinného domu odstranit a s tím i část rostlého terénu odtěžit, není možné danou situaci řešit jiným technickým způsobem než vybudováním opěrné stěny, která tento svah stabilizuje a zajistí zachování základových poměrů pod stavbou rodinného domu. Nezajištěním svahu těmito technickými prostředky by znamenalo neúnosně vysoké riziko narušení stability svahu, a tedy i základových poměrů pod zkolaudovaným rodinným domem.“ Dále je ve zprávě uvedeno, že je stavba koncipována jako dočasná na dobu 10 let od kolaudace s možností prodloužení. Tato délka vychází z předpokládané rychlosti výškového nárůstu budoucího lesa, který byl v roce 2019 vytěžen. Vzdálenost navržené stavby od hranice lesa je 7 metrů. Závazné stanovisko dotčeného orgánu 16. Dne 20. 12. 2019 vydal dotčený orgán nové závazné stanovisko (dále „závazné stanovisko“), jímž opět vyslovil nesouhlas s dodatečným povolením stavby, kterou označil jako zahradní sklad. Uvedl, že se jedná o tutéž stavbu, kterou již posuzoval v prvním závazném stanovisku. Již tehdy dotčený orgán dovodil, že jde o zahradní altán či sklad zahradního nábytku, což žalobce nyní podanou žádostí potvrdil. Oproti dřívějšku však nově z předložené dokumentace plyne, že žalobce žádá o povolení stavby jako dočasné na dobu deseti let. Vzhledem k této změně dotčený orgán stavbu znovu posoudil podle § 14 odst. 2 lesního zákona.

17. Dotčený orgán připomněl, že účelem § 14 odst. 2 lesního zákona je zajistit ochranu lesa před negativními vlivy zástavby, a to ve veřejném zájmu. Souhlas podle citovaného ustanovení je nenárokový. V rámci konkrétního posuzování se zohledňují negativní dopady záměrů, včetně těch vzdáleně budoucích, protože růst a vývoj lesa je dlouhodobý (cca 100 a více let) a některé efekty staveb mohou nastat až několik desítek let po jejich realizaci. Proto se při posuzování uplatní princip předběžné opatrnosti. Ve světle tohoto principu je legitimní zohlednit i hypotetické aspekty, neboť některé negativní účinky zástavby nemusí být v daném čase aktuální či exaktně prokazatelné, přesto jsou empiricky známé a nelze je vyloučit. Dotčený orgán při posuzování nemá konkrétně stanovená zákonná kritéria, proto každý případ posuzuje individuálně na základě správního uvážení. Rozhodným faktorem je odstup jednotlivých objektů od lesa, který dotčený orgán posuzuje na základě AVB lesních dřevin v daném místě. Kritérium AVB počítá s tím, že stav lesa je v čase proměnlivý, takže při posuzování nemusí být zohledněn aktuální stav lesního porostu (výška stromů, jejich vzdálenost od pozemkové hranice, hustota porostu apod.), ale zvažuje se optimální lesní porost, který lze na daném stanovišti vypěstovat. Po takto stanovenou vzdálenost by se neměly stavby umisťovat. Prvotní vodítko AVB může být korigováno dle dalších okolností.

18. Tato kritéria dotčený orgán aplikoval v případě pozemku žalobce už v roce 2013, kdy odsouhlasil návrh rodinného domu ve vzdálenosti 17,5 m od hranice lesa. Touto výjimkou dotčený orgán vymezil jakousi „stavební čáru“ jako nejblíže přípustný odstup od lesa i pro další nadzemní stavby. Toto odstupové omezení bylo žalobci známo z projednávání stavby rodinného domu, k němuž dotčený orgán vydal závazné stanovisko dne 22. 3. 2016.

19. Nyní projednávanou stavbu žalobce protiprávně realizoval ve vzdálenosti 7 m od hranice lesa. Součástí objektu je předsazená vybetonovaná plocha až na společnou hranici lesního pozemku, kterou žalobce prezentuje jako zeleň. Sedmimetrový odstup lze s ohledem na výšku porostu současného i po obnově hodnotit jako hrubě nedostatečný, protože typické dřeviny pro dané stanoviště dosahují výšky přes 20 m, podle hodnot AVB 24 až 26 m. Podle dotčeného orgánu je možné dovodit několik negativních efektů stavby vůči lesu. Předně nelze v takto nedostatečné vzdálenosti vyloučit nežádoucí ovlivnění stanoviště či místního mikroklimatu v důsledku nárůstu zastavitelných ploch, včetně vybetonovaného prostoru před objektem, a změny fyzikálních a chemických vlastností půdy a vodního režimu (vláhových a odtokových poměrů). Konkrétně v okolí stavby může dojít ke snížení provzdušnění půdy, zhoršení vsaku vody, vyšší akumulaci tepla v půdě, nárůstu teploty prostředí, což může mít dopad i na sousední lesní pozemek, kde tyto změny mohou způsobit chřadnutí lesa, protože ke kořenům rostoucích lesních dřevin se nedostane potřebný kyslík a vlhkost a oteplením naopak stoupne výpar. Dále stojí za zmínku celková nitrifikace prostředí, která přispívá ke změnám složení vegetace ve prospěch výskytu druhů trav a bylin doprovázejících lidská sídla, které nepříznivě konkurují ujímání růstu a vývoji nejmladších stádií lesních dřevin (semenáčků, náletů, nárostů či uměle založených kultur). Tyto jevy realizací stavby nabyly na intenzitě.

20. S realizací stavby souvisí i nepřímý vliv na les v podobě nutnosti řešit s ohledem na vzdálenost stavby od lesa ochranu stavby prostřednictvím požadavků na kácení stromů či ořez větví dle § 22 lesního zákona. V extrémních případech může nutnost ochrany stavby vést ke změnám či omezením způsobu obhospodařování lesa. Těmito otázkami je třeba se zabývat už při povolování staveb, protože následně přicházejí v úvahu převážně řešení na úkor lesa. Jediným efektivním způsobem, jak těmto konfliktním situacím předejít, je proto stavby v nedostatečných vzdálenostech nepřipustit.

21. Dotčený orgán na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2019, č. j. 46 A 117/2015–60. Ten podle něj označil tento preventivní přístup ve fázi povolování staveb za legitimní. Dále z něj dle dotčeného orgánu vyplývá, že v částech území, které jsou potenciálně vysoce ohroženy škodami z lesních porostů, nelze bez významných důvodů ve prospěch veřejného zájmu akceptovat povolování staveb spojených s pobytem osob. Dotčený orgán popsal, že v odkazované věci soud uznal mimořádné ohrožení u zahradního domku o velikosti 5x5 m ve vzdálenosti 2,3 m od hranice lesa a s tím spojeného efektu přijetí opatření dle § 22 lesního zákona. Žalobcova stavba sice stojí od lesa dále, má však dvojnásobnou délku. Také její hodnota je vyšší, čímž potenciálně narůstá potřeba chránit ji před poškozením z lesa. Dotčený orgán také upozornil, že u okrajových stromů dochází častěji k zavětvení stromů směrem ven z porostu, čímž se posouvá těžiště korun a zvyšuje riziko pádu na sousední nemovitosti.

22. Dotčený orgán uzavřel, že existence stavby z hlediska účelu ochranného pásma lesa není žádoucí. Dále se zabýval tím, zda nelze zohlednit nějaké „polehčující“ okolnosti, ale žádné takové (např. zanedbatelný význam lesa, charakter lokality, terénní podmínky apod.) neshledal. Uvedl, že stavba se nachází na rozhraní města a lesního komplexu, který má trvalý charakter. Jedná se o les hospodářský s mimoprodukčními funkcemi, například protierozní, včetně zadržování vody, a krajinotvornou. Dotčený orgán vnímá zvýšenou potřebu ochrany lesů kolem Prahy, kde dlouhodobě přetrvává expanze trvalé obytné zástavby, proto je podle něj na místě, aby přinejmenším v „ochranném pásmu lesa“ byly respektovány omezující podmínky a nedocházelo k dalšímu tlaku na les a ohrožování jeho existence. Již dříve dotčeným orgánem vymezenou „stavební čáru“ navržená stavba nerespektuje.

23. Co se týče poukazu žalobce na jiné stojící stavby v blízkosti lesa, dotčený orgán konstatoval, že nelze směšovat historickou zástavbu vzniklou v jiném právním prostředí s nově navrhovanou. Ani soulad s územním plánem nezaručuje úspěšné projednání před orgány veřejné správy. V době vzniku územního plánu neměl dotčený orgán možnost do něj implementovat omezující regulaci v ochranném pásmu lesa, neboť dříve to bylo v oblasti územního plánování odmítáno s tím, že se jedná o problematiku regulačních plánů a územních řízení; v připravovaném územním plánu se chystá i omezující regulace.

24. Co se týče navrhovaného řešení v podobě dočasnosti stavby s možností prodloužení v závislosti na aktuální výšce lesního porostu, dotčený orgán toto řešení neakceptoval. Bezpečnostní rizika odvislá od aktuální výšky lesního porostu nebyla jediným důvodem nesouhlasného prvního stanoviska, stavba představuje i jiná nastíněná rizika (nežádoucí účinky na půdní a mikroklimatické podmínky stanoviště). Opakované posuzování by podle dotčeného orgánu také neadekvátním způsobem zatěžovalo veřejnou správu. Motivací žalobce je podle něj odklad problému do budoucna, podle dotčeného orgánu navíc na konci jedné z budoucích etap posuzování pravděpodobně zůstane žalobce pasivní a bude vyčkávat aktivity stavebního úřadu nebo dotčeného orgánu. Chování žalobce by představovalo nežádoucí precedent. Dotčený orgán zdůraznil, že souhlas k povolení by za žádných podmínek neudělil ani při řádném posuzování. Nemůže jej proto dát ani dodatečně. Prvostupňové rozhodnutí 25. Dne 11. 5. 2020 stavební úřad rozhodnutím č. j. 987/2017/SU–25 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) žádost žalobce o vydání dodatečného povolení na stavbu X zamítl.

26. V odůvodnění nejprve upozornil, že předmětná stavba nebyla projednávána v rámci řízení týkajících se rodinného domu na témže pozemku. V rámci závěrečné kontrolní prohlídky dne 18. 5. 2017, kdy byl žalobci vydán souhlas s užíváním rodinného domu, se tato stavba na pozemku ještě nenacházela.

27. Stavební úřad dále uvedl, že žalobce nemohl legitimně očekávat povolení, bylo–li mu známo stanovisko dotčeného orgánu týkající se jeho pozemku. Stavby v okolí, na které poukázal žalobce, byly povoleny v jiné době za jiných podmínek. K námitce, že nejde o les, ale o shluk několika stromů, stavební úřad konstatoval, že obec sice stromy pokácela v prosinci 2018 kvůli kůrovci, má ale povinnost do 2 let znovu plochu zalesnit. K požadavku na test proporcionality stavební úřad připomněl, že žalobce stavbu úmyslně realizoval bez povolení. Stavba má půdorysnou plochu 47 m2, takže se žalobce nemohl domnívat, že povolení nepotřebuje. Jeho argumentace vynaloženými náklady je irelevantní. Znaky opěrné stěny nese pouze severní část stavby. Nyní posuzovaná stavba je trojrozměrnou stavbou sloužící ke společenskému životu rodiny žalobce.

28. Z projektové dokumentace podle stavebního úřadu nevyplývá, že jediným možným způsobem řešit stavbu opěrné stěny je vytvoření prostorové stavby určené pro shromažďování lidí. Podle stavebního úřadu mohla být opěrná stěna v jižní části navržena ve tvaru L, tedy obdobným způsobem jako severní část, avšak stabilněji, ne trojrozměrně prostorově. Stavební úřad nerozporoval účelnost opěrné stěny, ale samotnou realizaci stavby jejím prostorovým řešením v jižní části. S ohledem na tvrzení žalobce o nálezu nepovolených a nezakreslených jímek při zahájení stavby rodinného domu je zarážející, že žalobce – obeznámen s tímto nestabilním stavem – vybudoval další stavební objekt po stavbě samotného rodinného domu.

29. Ke kritice stanoviska dotčeného orgánu žalobcem stavební úřad uvedl, že dotčený orgán udržuje kontinuitu v rozhodování a nesouhlas vydal, neboť by jej vydal i při řádném projednání záměru. Co se týče vzdálenosti od lesa, stavební úřad poukázal na to, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa a povinností dotčeného orgánu je minimalizovat rizika, která by to limitovala. Les se jako přírodní ekosystém neustále mění a v budoucnu se s ohledem na jeho obnovu předpokládá výskyt stromů blíže k hranici pozemku než nyní. Stavba je umístěna tak blízko lesu, že předpoklad jeho ohrožení z důvodu využití institutu dle § 22 lesního zákona je reálný. Stavební úřad zopakoval, že dotčený orgán již v rámci stavby rodinného domu upravil odstupovou vzdálenost od lesa na mírnější hodnoty a je zřejmé, že jeho úmyslem bylo nalézt kompromis mezi zájmy na ochraně lesa a stavbou rodinného domu. Ve zbytku stavební úřad odkázal na závazné stanovisko, které zahrnul do odůvodnění. Uzavřel, že stavbu nelze dodatečné povolit, neboť je vázán záporným stanoviskem dotčeného orgánu.

30. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, v němž argumentoval podobně jako nyní v žalobě. Potvrzení závazného stanoviska nadřízeným dotčeným orgánem 31. Protože odvolání směřovalo též proti obsahu závazného stanoviska, vyžádal si žalovaný podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“), od svého odboru životního prostředí a zemědělství (dále „nadřízený dotčený orgán“) potvrzení nebo změnu závazného stanoviska. Ten 25. 1. 2021 závazné stanovisko potvrdil.

32. K poukazu žalobce na jiné stavby povolené v okolí v blízkosti lesa nadřízený dotčený orgán uvedl, že není zřejmé, kdy a v jakém právním prostředí byly posuzovány. Žalobce na žádný konkrétní případ nepoukázal. Podle nadřízeného dotčeného orgánu se závazné stanovisko správně věnovalo nejen aktuálnímu stavu lesa. Orgány státní správy lesů mají povinnost předcházet situacím ohrožení lesa jako takového a využívání institutu dle § 22 lesního zákona. Na tom nic nemění aktuální nepřítomnost stromů mýtního věku. Dočasnost žalobcovy stavby pouze odkládá „problém“ do budoucna v opakovaném posuzování. Konstrukce stavby podle nadřízeného dotčeného orgánu připomíná stavbu trvalého charakteru, i s ohledem to, že byl jako materiál použitý beton. Argumentaci dočasností označil za účelovou.

33. Nadřízený dotčený orgán dále vyslovil přesvědčení, že použitý materiál má v lokalitě trvalý vliv na lesní pozemek, a to zejména ovlivněním odtokových poměrů a chemismu půdy. Poukázal na to, že podle § 2 písm. a) lesního zákona jsou lesními porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa, kterými pak jsou podle § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy. Žalobcovu představu o přesunu společenského života v případě nepříznivých podmínek do blízkého rodinného domu označil nadřízený dotčený orgán za účelovou polemiku. K námitce, že není zřejmé, čím stavba ohrožuje les, konstatoval, že stavba na les působí již svou existencí. Je běžné, že krajní stromy porostu se vyklánějí mimo osu, stávají se nestabilními a může docházet k jejich pádům a zlomům. Okrajové stromy trpí na kořenové a kmenové hniloby z důvodu častějších mechanických poškození (ořezem větví, poškozením kořenových náběhů), což opět zvyšuje riziko jejich zlomu. Dochází i k otevírání porostního pláště a bořivé větry způsobují vývraty a zlomy stromů. Aby k těmto situacím nedocházelo, využívají vlastníci ohrožených staveb institut dle § 22 lesního zákona, podle kterého se odstraňují stromy na základě rozhodnutí orgánů státní správy lesů, nedojde–li mezi vlastníkem lesa a vlastníkem ohrožené nemovitosti k dohodě. Stavba tak na les působí jak přímo, tak nepřímo. Napadené rozhodnutí 34. Žalovaný dne 16. 3. 2021 v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění předeslal, že s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se nevyjadřoval k těm odvolacím důvodům, na které reagoval nadřízený dotčený orgán v potvrzujícím stanovisku, s jehož právními závěry se ztotožnil. Z potvrzujícího stanoviska zkráceně citoval některé pasáže.

35. Ke zbylým odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že dražší nepovolená stavba, na jejíž výstavbu byly vynaloženy vyšší náklady, neodůvodňuje její dodatečné povolení v porovnání s méně nákladnou stavbou. Žalovaný odkázal na § 129 odst. 3 stavebního zákona, v němž zdůraznil, že stavbu lze dodatečně povolit, pokud stavebník prokáže, že není umístěna v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem; dále na § 90 odst. 1 písm. c) stavebního zákona k posuzování záměru s požadavky zvláštních předpisů a závaznými stanovisky dotčených orgánů a konečně na § 149 odst. 4 správního řádu, podle něhož správní orgán neprovádí další dokazování a žádost zamítne, jestliže bylo v průběhu řízení vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět.

36. Žalovaný souhlasil se stavebním úřadem, že není vázán označením stavby, ale je oprávněn k vlastnímu zhodnocení nepovoleně dokončené a vybavené stavby. Žalovaný se přitom ztotožnil s posouzením dotčeného orgánu již v prvním závazném stanovisku, že stavba zahradního domku nebyla realizována jako nutné zabezpečení svahu, ale jako vědomě nepovolená stavba v ochranném pásmu lesa bez projednání s dotčeným orgánem a stavebním úřadem. Podle žalobcem předložené projektové dokumentace byly nepovolené jímky zjištěny při zahájení stavby rodinného domu; příslušné inženýrsko–geologické a hydrogeologické posouzení RNDr. R. P., Ph.D., vypracoval v březnu 2016. Protože tyto jímky, které byly odstraněny, byly umístěny v půdorysu stavby rodinného domu, který je již dokončen a zkolaudován, lze podle žalovaného důvodně předpokládat, že důsledky odstranění musely být odpovídajícím způsobem řešeny již při realizaci rodinného domu. Žalovaný zdůraznil, že žalobce sám uznal, že v projektové dokumentaci není explicitně uvedeno, že konstrukci nelze realizovat jinak, ač je přesvědčen, že to z textace vyplývá, a že využil vzniku prostorové konstrukce k zařízení zahradního domku. Stavbou jsou podle § 2 odst. 3 stavebního zákona veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání; dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu trvání. Není tedy pravdou, že zahradní domek není ani stavbou jako takovou, ale pouze konstrukcí zapuštěnou do svahu.

37. Namítl–li žalobce, že stavební úřad opomněl, že žalobce žádal o dodatečné povolení dočasné stavby na dobu deseti let, pak je žalovanému ze souhrnného posouzení spisu zřejmé, že to žalobce ohledně „zahradního domku“ z masivních betonových konstrukcí tvrdil až v reakci na nesouhlasné první závazné stanovisko. Podle žalovaného stavební úřad správně projednával stavbu jako trvalou. Shrnutí žaloby 38. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). V jejím úvodu situaci popsal tak, že s ohledem na vyjádření statika bylo nutné do svahu na pozemku zabudovat opěrnou stěnu, bez níž by se mohl svah sesypat a způsobit škody na zdraví či majetku. Žalobce tak jen využil situace a konstrukci opěrné stěny využil i jako zahradní domek. Je pravdou, že jej postavil bez povolení i ohlášení, nicméně nepředpokládal, že by stavbu stavební úřad nepovolil, neboť všichni sousedé v přilehlém okolí mají na svých pozemcích zahradní domky, altány a podobné stavby.

39. Podle žalobce se žalovaný s jeho argumenty pro dodatečné povolení stavby nevypořádal, případně nevypořádal nedostatečně nebo je nesprávně právně posoudil. Žalobci proto nezbylo než svou dosavadní argumentaci v žalobě zopakovat, ačkoliv si je vědom toho, že po třech letech řízení mohou jeho námitky působit opakujícím se dojmem.

40. Zaprvé se žalobce dovolává svého legitimního očekávání, které žalovaný nezákonně porušil. Na řadě sousedních pozemků a pozemků v jejich blízkosti stojí altány, sklady a další stavby, což žalobce doložil fotokopiemi katastrální mapy již ve správním řízení. Z nich je zřejmé, že řada těchto staveb stojí ještě blíž k faktické hranici lesa než žalobcův zahradní domek, tedy nejen k formálně označenému lesu. Tyto stavby zjevně souhlas s umístěním obdržely, žalobce proto důvodně předpokládal i povolení své stavby. Na pozemku sousedícím se žalobcovým se přitom před zahájením řízení nacházely „shluky stromů“, které nelze nazvat lesem, a ty dokonce obec D. v zimě 2018/2019 vykácela. Žalobce nerozumí argumentaci žalovaného, že dříve povolené stavby byly schvalovány v jiné době a za jiných podmínek. Princip legitimního očekávání podle žalobce tkví v tom, že za obdobných podmínek bude rozhodováno obdobným způsobem. Ustanovení § 14 odst. 2 lesního zákona stanovující nutnost souhlasu dotčeného orgánu, má–li stát stavba blíže než 50 m od hranice lesa, je v lesním zákoně od 1. 1. 2007. Do 31. 12. 2006 bylo formulováno odlišně, nicméně i předtím stanovilo vzdálenost 50 m od hranice lesa. Před účinností lesního zákona problematiku upravovala vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 12/1978 Sb., o ochraně lesního půdního fondu při územně plánovací činnosti. Podle § 8 odst. 2 této vyhlášky bylo rovněž zapotřebí souhlasu dotčených orgánů s umístěným stavby blíže než 50 m od hranice lesa. Přinejmenším od 1. 3. 1978 je tedy nutný souhlas dotčeného orgánu pro umístění stavby blíže než 50 m od hranice lesa. K výtce, že nespecifikoval konkrétní stavby, žalobce uvádí, že nedisponuje žádnými rozhodnutími o povolení těchto staveb, žalobcem tvrzené skutečnosti jsou však evidentní již z fotokopií katastrální mapy.

41. Zadruhé žalobce poukazuje na to, že „les“ na sousedním pozemku je spíše shlukem několika stromů, které obec D. vykácela; fakticky les začíná ve větší vzdálenosti než 50 m od společné hranice. Žalobce považuje za účelové tvrzení žalovaného, že je obec D. povinna vykácený les znovu vysadit a že po této obnově lze očekávat, že stromy budou dosahovat výšky přes 20 m, proto by umístění žalobcovy stavby 7 m od hranice lesa nesplňovalo zákonné požadavky. Žalovaný opomněl, že žalobce žádal o povolení stavby dočasné, a to na deset let. V této době nelze předpokládat, že i kdyby obec les obnovila, tak by stromy dosáhly výšky ohrožující zahradní domek. Po deseti letech by žalobce požádal o prodloužení platnosti povolení stavby, změny na trvalou stavbu, nebo o povolení jejího odstranění podle faktické situace na místě. Žalobce nesouhlasí s tím, že by betonová konstrukce vylučovala dočasnost stavby. Definice dočasné stavby v § 2 odst. 3 stavebního zákona stanoví pouze, že u dočasné stavby stavební úřad předem vymezí dobu jejího trvání. Podle žalobcova přesvědčení je za dočasnou stavbu třeba považovat každou, kterou tak stavebník označí, bez ohledu na její konstrukční prvky. Žalovaný věc nesprávně a nezákonně posoudil a vybočil z mezí svého uvážení.

42. Zatřetí žalobce nesouhlasí s tím, že by zahradní domek mohl ohrozit zdraví či dokonce život lidí a že by žalovaného předpoklad čilého společenského dění v domku na základě jeho vybavení vylučoval dočasnost této stavby. Zahradní domek není určen k bydlení osob. Pokud by z důvodu povětrnostních vlivů či jiných okolností snad hrozil pád stromů na zahradní domek, pak v něm v tomto čase jistě nebude probíhat „čilý společenský život“, protože osoby budou v bezpečí v rodinném domě. Naopak odstraněním stavby podle žalobce zcela jistě budou ohroženy zdraví a život osob, protože bude reálné riziko sesuvu půdy na pozemku, ale i ohrožení základů stavby rodinného domu. Žalobce poukázal na to, že projektant v projektové dokumentaci uvedl, že část opěrné stěny je nutné vzhledem k místním geologických poměrům řešit i prostorovou konstrukcí, kterou žalobce využil k vybudování zahradního domku. Pokud stojí argumentace žalovaného tak, že prostorová konstrukce ve svahu zůstat může, ale nesmí v ní být umístěna lednice a stůl se židlemi, pak je nezákonná a porušuje principy dobré správy. Argumentuje–li žalovaný vlivem stavby na les na sousedním pozemku, omezil se podle žalobce pouze na obecné příklady, co by se mohlo stát, ale nesdělil konkrétní skutečnost, kterou by stavba ohrožovala les, který nadto nebyl ke dni podání žaloby (29. 3. 2021, pozn. soudu) znovu vysázen. Žalovaný i v tomto případě překročil meze správního uvážení a napadené rozhodnutí učinil nezákonným.

43. Začtvrté žalobce vyčítá žalovanému, že neprovedl test proporcionality. Zahradní domek již stojí a žalobce vynaložil nemalé náklady na jeho výstavbu. To měl žalovaný zohlednit a posoudit, zda nepovolením stavby nepřiměřeně nezasáhne do žalobcových práv. Na druhé straně pak bude nutné posoudit ohrožení lesa či majetku. Žalobce si je vědom, že zahájil a dokončil stavbu bez příslušného povolení, avšak opakuje, že (s ohledem na nijak neohrožující charakter stavby, neexistující les, soulad s územním plánem, legitimní očekávání díky sousedním stavbám) byl v dobré víře a důvodně očekával, že mu bude vydáno. V souladu s principem dobré správy bylo na místě k uvedeným okolnostem přihlédnout z hlediska proporcionality. Žalobce připomněl, že se jedná o stavbu malého zahradního domku zapuštěného do svahu, která má bránit jeho sesunutí. Nepostavil „načerno“ bytový dům nebo obchodní centrum.

44. Zapáté žalobce tvrdí, že celá stavba zahradního domku plní primárně funkci opěrné stěny a teprve sekundárně s ohledem na nutnost jejího řešení byla zčásti využita jako zahradní domek. Žalovaný překročil meze správního uvážení a nesprávně posoudil, že opěrnou stěnu tvoří pouze povolená severní část stavby, zatímco jižní část této stavby slouží společenskému životu, nikoli jako opěrná stěna. Způsob řešení opěrné konstrukce je dle vyjádření projektanta jediným možným. Podle žalobce tedy není pravdivým argument žalovaného, že celá jižní část konstrukce mohla být řešena jinak.

45. Zašesté žalobce uvedl, že při stavbě rodinného domu byly nalezeny nepovolené a nezakreslené jímky sousedního objektu, které bylo nutné odstranit. Jejich umístění zhoršilo stabilitu zeminy v blízkosti rodinného domu. Žalovaný mu podsouvá, že pokud žalobce věděl o nestabilitě zeminy v okolí rodinného domu, je s podivem, že vystavěl další objekt. Žalobce připomněl, že zahradní domek naopak zlepšuje poměry v místě, protože stabilitu svahu zajišťuje. Nerozumí, proč je pro žalovaného nepředstavitelné, že nutnost zajištění svahu vznikla nebo se objevila až po kolaudaci rodinného domu. Žalobce má dojem, že žalovaný neustále hledá důvody pro nepovolení stavby.

46. Závazné stanovisko uvádí, že se nejedná o pouhou stavbu zahradního domku, ale že byl vybetonován povrch pozemku až na samotnou hranici pozemku, což má být v projektové dokumentaci skrýváno. Žalobce k tomu uvedl, že podle něj nepodléhají povrchové úpravy povolením nebo ohlášením a nejsou předmětem tohoto řízení. Proto podle něj nemusí být v projektové dokumentaci obsaženy. Z této části závazného stanoviska dovodil žalobce animozitu dotčeného orgánu, který bezdůvodně upozornil na skutečnosti, které nejsou relevantní, a podsouvá žalobci zamlčování skutečností.

47. Ze závazného stanoviska má vyplývat, že stavba zahradního domku „může“ mít vliv na místní mikroklima v důsledku zastavených ploch, což „může“ mít podle dotčeného orgánu vliv na spoustu záležitostí. Žalobce je přesvědčen, že to jsou ničím nepodložené domněnky dotčeného orgánu, které převzal nadřízený dotčený orgán i žalovaný, aniž se jedná o závěry v této konkrétní věci podloženy jakýmikoliv zprávami odborníků z oboru. Proto podle žalobce zůstávají v rovině „možností a domněnek“. Co se týče toho, že by za účelem předcházení potenciálně negativních vlivů lesa na stavbu zahradního domku mohl žalobce požadovat kácení stromů či ořezy větví a vyvíjet na les nepříznivý tlak, žalobce zopakoval, že žádal o povolení stavby dočasně na dobu deseti let. Ze závazného stanoviska sice vyplývá, že dotčený orgán si byl vědom toho, že žalobce žádal o povolení dočasné stavby, ale současně je v něm uvedeno, že povinností dotčeného orgánu je posoudit věc i s ohledem na prevenci ochrany lesa, k čemuž odkázal na rozsudek zdejšího soudu č. j. 46 A 117/2015–60. Podle žalobce nemůže být v době deseti let les žádným způsobem ohrožen. Závěry uvedeného rozsudku podle něj nelze na jeho věc aplikovat, protože žalobce žádal o povolení dočasné stavby. Pokud dotčený orgán uvedl, že udělování souhlasu pro dočasné stavby je pro správní orgány nepřiměřeně zatěžující, protože by se musely po deseti letech žalobcovou stavbou zabývat znova, případně že žalobce bude spoléhat na to, že na jeho stavbu „zapomenou“, je to podle žalobce absurdní. Takové úvahy podle žalobce do právního státu nepatří.

48. Žalobce uzavřel, že napadené rozhodnutí se opírá o závazné stanovisko dotčeného orgánu a jej potvrzující stanovisko nadřízeného dotčeného orgánu, která vykazují znaky libovůle, jsou nepodložená a zasahují do ústavně zaručených práv žalobce. Proto navrhl soudu zrušení napadeného a případně též prvostupňového rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 49. Žalovaný žalobu nepovažuje za důvodnou a navrhl soudu její zamítnutí.

50. Zaprvé žalobce podle žalovaného nikdy nenabyl ke stavbě žádná práva v dobré víře, proto do těchto práv nemohlo být správními orgány zasaženo. Žalobce svou stavbu zahájil v rozporu s právem a vědomě ji provedl bez projednání se stavebním úřadem. Neměl tedy důvod k legitimnímu očekávání.

51. Zadruhé z fotodokumentace stavebního úřadu z doby projednávání nepovolené stavby (z 18. 5. 2017, 28. 7. 2017 a 18. 6. 2019) vyplývá například, že původní smrk vysoký přibližně 15 m stál až na hranici pozemku žalobce. Po vykácení lesa v roce 2019 není důvod očekávat, že by se bez lidského zásahu neobnovil les takovým způsobem, že by výškou porostu v řádu 100 let výrazně nepřekročil vzdálenost nepovolené stavby od hranice lesa.

52. Zatřetí žalovaný nebyl příslušný se vyjadřovat k tomu, že vlastník vykácené části lesa do podání žaloby nesplnil zákonnou povinnost obnovy lesa, což je předmětem postupu jiných správních úřadů. Neobnovení vytěženého smrkového porostu nemá podle žalovaného žádný vliv na relevanci nesouhlasného závazného stanoviska.

53. Začtvrté pokud žalobce uvádí, že dne 12. 7. 2017 požádal o společné územní rozhodnutí a stavební povolení a teprve poté stavbu realizoval v domnění, že bude povolena, tvrdí skutečnosti, které jsou v rozporu se spisem vedeným stavebním úřadem. Podle spisu při kontrolní prohlídce rodinného domu žalobce totiž již dne 18. 5. 2017 stavební úřad zjistil a zdokumentoval nepovolenou stavbu a seznámil žalobce s možnostmi dalšího projednání. Žalobce však pokračoval v provádění nepovolené stavby s vědomím, že na dodatečné povolení nepovolené stavby není právní nárok.

54. Zapáté trvá žalovaný na tom, že stavba zahradního domku nebyla realizována jako nutné zabezpečení svahu, ale jako vědomě nepovolená stavba v ochranném pásmu lesa bez projednání s dotčeným orgánem a stavebním úřadem.

55. Zašesté trvá žalovaný i na tom, že odstranění nepovolených jímek sousedního objektu, které měly ohrožovat novostavbu žalobcova rodinného domu, měly být řešeny v řízení o povolení rodinného domu, ne nepovolenou stavbou zahradního domku.

56. Žalovaný se nevyjádřil k žalobním námitkám směřujícím proti nesouhlasnému závaznému stanovisku a jeho potvrzení, s tím, že mu to nepřísluší. Replika žalobce 57. Žalobce reagoval na podle něj některé nesrovnalosti ve vyjádření žalovaného. Zaprvé žalovaný z neznámého důvodu spojil námitku legitimního očekávání s dobrou vírou, ačkoliv žalobce netvrdil, že byl v dobré víře, když stavbu zahájil bez platného stavebního povolení. Žalobce pouze uvedl, že v dobré víře vydání stavebního povolení očekával. Žalobce je přesvědčen, že taková praxe je běžná i u mnohem větších staveb. Stavba opěrné stěny byla zcela zásadní k zamezení dalším škodám. Bez ní by podle žalobce hrozil sesun svahu, čímž by byla ohrožena bezpečnost a statika rodinného domu. To, že žalovaný uvedl, že žalobce nemá nárok na postup v souladu se zásadou legitimního očekávání, považuje žalobce za absurdní. Pokud dříve dotčené správní orgány sousední stavby povolovaly, není žádný důvod, aby nepovolily žalobcův zahradní domek.

58. Zadruhé žalobce považuje za účelovou argumentaci žalovaného, že na sousedním pozemku měl v červnu 2019 stát 15 m vysoký smrk a že není důvod, aby zde za 100 let nestál znovu. Žalovaný tím nicméně podle žalobce potvrdil, že na sousedním pozemku nestál les, ale „shluk stromů“. Opět přitom nevzal žalovaný v potaz, že žalobce žádal o povolení na dočasnou stavbu na dobu deseti let. Argumentace stavem za 100 let je tak irelevantní. Žalovaný tím podle žalobce potvrdil i to, že po vykácení lesa dosud nebylo nic obnoveno. Žalobcova stavba je z toho důvodu nepovolována bezdůvodně, protože neexistuje reálná možnost, že by nově vznikající les mohl jakkoliv ohrozit žalobcův domek a naopak. Žalovaný ani stavební úřad podle žalobcova přesvědčení vůbec nevzaly v potaz skutečnou situaci v místě a dočasnost stavby zahradního domku.

59. Začtvrté žalobce nerozumí souvislosti tvrzení žalovaného o zahájení stavebních prací před podáním žádosti o stavební povolení s žalobcovým požadavkem na provedení testu proporcionality. I kdyby bylo toto tvrzení pravdivé, pak žalobce zrealizoval stavbu až po podání žádosti, kdy stále důvodně věřil v bezproblémové vydání stavebního povolení.

60. Zapáté uvedl, že neví, z jakých listin vycházel žalovaný, když tvrdil, že žalobcova stavba není nutnou konstrukcí k zabezpečení svahu. Naopak z projektové dokumentace je podle žalobce evidentní, že konstrukce ve svahu je zcela nezbytnou k zajištění svahu před sesunutím. To, že je část stavby řešena jako prostorová a tento prostor žalobce využil i jinak, nic nemění na tom, že autorizovaný odborník shledal svah na pozemku nestabilním a určil, jakým způsobem má být opěrná stěna zrealizována.

61. Zašesté žalobce zopakoval, že nepovolené a nezakreslené jímky objevil až při výstavbě rodinného domu, proto nemohly být řešeny ve stavebním povolení k rodinnému domu, které předcházelo výstavbě. Jejich odstranění zhoršilo místní statiku, což by mohlo ohrozit stavbu rodinného domu i zdraví žalobce a jeho rodiny. To podle žalobce vyplývá z projektové dokumentace k zahradnímu domku. Ústní jednání 62. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

63. Zástupce žalobce při jednání zdůraznil, že stanoviska dotčených orgánů vykazují znaky libovůle a jejich odůvodnění neobstojí a nejsou ničím podložena. Odůvodnění, že žalobce bude znovu zatěžovat příslušné orgány za 10 let, považuje za zcela neakceptovatelné. Časovou linii věci popsal tak, že při kopání základů pro povolený rodinný dům byly objeveny a odstraněny nepovolené kanalizační jímky. V návaznosti na to se dělal nový statický posudek a upravovala se projektová dokumentace a byl nově povolen i sklep. Už tenkrát statik Ing. P. říkal, že bude třeba situaci na místě ještě znovu posoudit, což se následně stalo a vedlo to k vybudování předmětné zdi. Situaci na místě popsal tak, že samotný rodinný dům stojí na kopci. Tím, že byly odstraněny kanalizační jímky, které nebyly povoleny, se místní poměry změnily a svah musel být zajištěn opěrnou zdí. Projektant určil, že část té opěrné zdi bude zapuštěna do toho svahu. Tím vznikl v tom svahu prostor, který žalobce vyplnil tím, že tam umístil zahradní sklad. Nestojí tam žádná stavba, která by ohrožovala les. K dotazu soudu zástupce žalobce uvedl, že výstavba projednávaná stavby začala po kolaudaci rodinného domu.

64. Zástupkyně žalovaného namítla, že pokud bylo žalobci již při zahájení stavby rodinného domu známo, že bude nutné postavit nějakou opěrnou zeď, mohl to konzultovat se stavebním úřadem, např. při kolaudaci rodinného domu nebo se tím mohl bránit při zahájení řízení. Nutností vybudovat předmětnou stavbu z důvodu statiky se nebránil ani při kontrolní prohlídce 12. 9. 2017. S tím přišel až později v průběhu řízení. Žalobci nemohlo svědčit legitimní očekávání, že mu bude stavba dodatečně povolena. K dočasnosti stavby zástupkyně poukázala na to, že stavební úřad není vázán tím, jak stavbu označí žalobce. Tvrzení žalobce, že jde o stavbu dočasnou na 10 let, nejde dohromady s tvrzením žalobce, že je stavba nezbytná s ohledem na statiku. Nic nenasvědčuje tomu, že jde o stavbu dočasnou. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, č. j. 55 A 42/2021–36, uvedla, že stavební úřad je oprávněn si učinit i úsudek ohledně toho, zda stavba může být dočasnou či trvalou. Už jen negativní stanovisko dotčeného orgánu bylo zákonným důvodem pro zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby. Posouzení věci soudem 65. Soud ověřil, že žaloba byla podaná včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prvé s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by musel přihlédnout i bez námitky, neshledal.

66. Napadené rozhodnutí je srozumitelné a přezkoumatelné v mezích uplatněných žalobních bodů. K závazným stanoviskům dotčených orgánů 67. Žalobcem zpochybněná stanoviska dotčených orgánů sice nejsou samostatně přezkoumatelná ve správním soudnictví, ale soudní ochrana před jejich zprostředkovanými dopady je umožněna právě v rámci přezkumu nyní napadeného rozhodnutí, pro které představují závazné podklady [viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009–113, č. 2423/2011 Sb. NSS]. Dle konstantní judikatury musí být závazná stanoviska odůvodněna natolik, aby z nich bylo patrné, jakými úvahami byl příslušný orgán při jeho vydání veden, z jakých podkladů vycházel a jaké skutečnosti posuzoval. V zásadě tedy musí splňovat požadavky kladené na odůvodnění správního rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 25. 6. 2020, č. j. 8 As 135/2018–23, odst. 31, a ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018–26, odst. 17). Soudy však nepřezkoumávají jejich věcnou správnost (viz např. rozsudky NSS ze dne 16. 8. 2021, č. j. 7 As 167/2019–24, odst. 16, ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 As 32/2021–64, odst. 45, či ze dne 17. 3. 2017, č. j. 2 As 230/2016–65, odst. 40).

68. Podle § 14 odst. 2 lesního zákona dotýká–li se řízení podle zvláštních předpisů zájmů chráněných tímto zákonem, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán státní správy jen se souhlasem příslušného orgánu státní správy lesů, který může svůj souhlas vázat na splnění podmínek. Tohoto souhlasu je třeba i k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Souhlas vydávaný jako podklad pro rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas a dále pro rozhodnutí o povolení stavby, zařízení nebo terénních úprav anebo jejich ohlášení je závazným stanoviskem podle správního řádu a není samostatným rozhodnutím ve správním řízení.

69. V nyní posuzované věci byla negativní stanoviska dotčených orgánů vůči předmětné stavbě přezkoumatelně zdůvodněna, a to dvěma okruhy dopadů. První z nich je přímé negativní ovlivnění lesního prostředí. Dotčený orgán v závazném stanovisku zdůraznil, že posuzovaná stavba se nachází pouhých 7 metrů od hranice lesa a poukázal na možné nežádoucí ovlivnění místního mikroklimatu v důsledku nárůstu zastavitelných ploch, včetně vybetonovaného prostoru před objektem, a změny fyzikálních a chemických vlastností půdy a vodního režimu (vláhových a odtokových poměrů). Konkrétně v okolí stavby podle něj může dojít ke snížení provzdušnění půdy, zhoršení vsaku vody, vyšší akumulaci tepla v půdě, nárůstu teploty prostředí, což může mít dopad i na sousední lesní pozemek, kde tyto změny mohou způsobit chřadnutí lesa, protože ke kořenům rostoucích lesních dřevin se nedostane potřebný kyslík a vlhkost a oteplením naopak stoupne výpar. Dále zmínil celkovou nitrifikaci prostředí, která vede ke změnám složení vegetace ve prospěch výskytu druhů trav a bylin doprovázejících lidská sídla, které nepříznivě konkurují ujímání růstu a vývoji nejmladších stádií lesních dřevin (semenáčků, náletů, nárostů či uměle založených kultur). Tyto jevy podle dotčeného orgánu realizací stavby nabyly na intenzitě. Nadřízený dotčený orgán k tomu dodal, že použitý materiál má v lokalitě trvalý vliv na lesní pozemek, a to zejména ovlivněním odtokových poměrů a chemismu půdy.

70. Proti těmto závěrům o přímém ovlivnění zejména lesní půdy žalobce namítá, že se jedná pouze o ničím nepodložené možnosti a domněnky, které nejsou opřeny o žádné šetření odborníků z oboru či odbornou literaturu.

71. Žalobce však přehlíží, že dotčený i nadřízený dotčený orgán jsou příslušnými orgány státní správy lesů, které disponují potřebnými kompetencemi a znalostmi k tomu, aby se vyjadřovaly k odborným otázkám týkajícím se ochrany lesa. Ostatně proto má stavební úřad povinnost se na ně obrátit s žádostí o závazné stanovisko a nemůže si potenciální dopady stavby na les vyhodnotit sám. Toto pojetí uznává i judikatura. NSS např. v rozsudku ze dne 14. 7. 2017, č. j. 4 As 49/2017–32, konstatoval, že dotčené orgány „zaujímají ve správním řízení specifické postavení, jejich úkolem je poskytování odborné pomoci správnímu orgánu, který vede řízení, a to v otázkách, v nichž disponují dostatečnými znalostmi a kompetencemi. Tato odborná pomoc má formu vydávání vyjádření, stanovisek, závazných stanovisek atd., jimiž se dotčené orgány vyjadřují k odborným otázkám, které se týkají předmětu správního řízení.“ 72. To samozřejmě neznamená, že závěry uvedené v závazných stanoviscích dotčených orgánů jsou nedotknutelné a nezpochybnitelné. Žalobce však právě popsané potenciální negativní dopady stavby na les nijak konkrétně nevyvrátil, například předložením konkurujícího odborného vyjádření, které by výše popsané negativní dopady stavby na les zpochybnilo či rovnou vyvrátilo. Přitom podle § 129 odst. 3 stavebního zákona je to on, kdo nese v řízení o dodatečném povolení stavby důkazní břemeno k prokázání toho, že stavba není umístěna v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštními právními předpisy (viz např. rozsudky NSS ze dne 25. 6. 2020, č. j. 5 As 65/2019–36, odst. 27, nebo ze dne 18. 11. 2019, č. j. 3 As 311/2017–31, odst. 24).

73. Pokud žalobce namítal, že šlo pouze o možné ohrožení lesa, soud zdůrazňuje, že podmíněnost povolení stavby souhlasem orgánu státní správy lesů je preventivním nástrojem ochrany lesa. K zaujetí negativního stanoviska tudíž není nutné postavit najisto, že v případě povolení stavby k těmto negativním dopadům skutečně dojde. Postačí, že výše popsaná rizika spojená s blízkostí stavby k lesu jsou v daném případě skutečně přítomna, což žalobce nijak konkrétně nezpochybňuje. Na podporu této argumentace lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2018, č. j. 1 As 2/2018–37, který dospěl k závěru, že „dotčené orgány postupovaly správně, pokud [ve stanovisku dle § 14 odst. 2 lesního zákona] vyzdvihly princip prevence, z jehož samotné podstaty vyplývá, že je namístě jej uplatnit i v případech, kdy sice nehrozí aktuální konkrétní riziko, ovšem s ohledem na budoucí vývoj stavu lesního porostu a s ohledem na blízkost stavby lesu a její charakter, mohou taková rizika pravděpodobně nastat. Krajský soud tak správně upozornil, že podmíněnost povolení stavby souhlasem orgánu státní správy lesů je preventivním nástrojem ochrany lesa a lesního hospodaření. Je proto dostatečné, pokud dotčený orgán zmínil možné negativní vlivy stavby na les (jednak přímé účinky v podobě fyzických zásahů do kořenového systému či porostního pláště, a jednak požadavky opírající se o § 22 lesního zákona), které opřel o obecné zkušenosti v oblasti lesního hospodaření. Nelze mu proto vytýkat, že nespecifikoval konkrétní aktuálně hrozící riziko spojené s blízkostí stavby lesu, neboť může jen těžko předvídat, kdy a za jakých podmínek dojde např. k pádu stromů, které by mohly ohrozit zdraví či životy lidí pobývajících v posuzované stavbě. Skutečnost, že doposud k žádným negativním dopadům nedošlo, přitom neznamená, že by bylo namístě podstupovat riziko možných škod do budoucna. Krajský soud trefně uvedl, že existenci uvedené hrozby není nutno empiricky ověřit tím, že už v minulosti k takovým určitým situacím došlo, a to ať už u okolních staveb, nebo u samotné posuzované stavby, která již minimálně 9 let (po dobu řízení o dodatečném povolení stavby) bez úhony stojí“ (odst. 37).

74. V tomto ohledu tak soud shledává dotčené stanovisko ve spojení se stanoviskem nadřízeného dotčeného orgánu zákonným. Jak přitom vyplývá z předmětných stanovisek, právě popsaná ohrožení jsou spjata s předmětnou stavbou, ať už bude stát 10 let jako stavba dočasná či déle, neboť jde o ohrožení lesu jako takového, včetně jeho půdy, plynoucí z existence stavby – bez ohledu na aktuální výšku stromů.

75. Druhý okruh negativních následků spojených s existencí stavby spočívá podle dotčených orgánů v tom, že stavbu bude nutné chránit před vzrostlými stromy prostředky dle § 22 lesního zákona, což v praxi znamená požadavek na jejich ořez či pokácení.

76. Soud obecně souhlasí s dotčenými orgány, že i tyto otázky je třeba řešit preventivně již v rámci procesu rozhodování o povolení staveb (viz výše citovaný rozsudek NSS). V nyní posuzované věci nicméně nebylo sporné, že stromy v blízkosti stavby byly v prosinci 2018 vykáceny. Pokud žalobce žádal o povolení stavby jako dočasné na dobu 10 let, není zřejmé, proč pro účely tohoto řízení dotčený orgán pracoval s hodnotami AVB, které vycházejí z výšky 100 let starého stromu, a žalovaný výškou stoletých stromů operuje ve vyjádření k žalobě. Pokud žalobce svoji žádost v reakci na první závazné stanovisko upravil tak, že nově žádal jen o dočasné povolení stavby na 10 let, měl se dotčený orgán ve svém stanovisku zabývat jen těmi dopady stavby na les, které jsou spojené s vydáním stavebního povolení na žalobcem požadovanou dobu. Není totiž důvod stavbu, která bude stát 10 let, nepovolit z důvodu, který nastane za 100 let. V daném případě není ze závazných stanovisek zřejmé, že by negativní následky spojené s nutností chránit stavbu dle § 22 lesního zákona vůbec mohly v době, na kterou žalobce povolení žádá, nastat (s ohledem na vykácení stromů v roce 2018). Proto ve vztahu k tomuto druhému okruhu negativních dopadů soud v tomto ohledu souhlasí s výhradami žalobce.

77. Argumentace nadřízeného dotčeného orgánu, že je stavba s ohledem na užití betonu konstruována jako trvalá, není přiléhavá. Z § 2 odst. 3 stavebního zákona vyplývá pouze to, že u dočasné stavby stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Z hlediska posouzení, zda jde o stavbu dočasnou či nikoliv, tedy není rozhodující její konstrukce či použitý materiál. Dočasnou stavbou může být nejen např. lehká přenosná budka, ale též stavba spojená se zemí pevným základem (viz rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2020, č. j. 10 As 200/2020–32, odst. 18). Odkaz žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 55 A 42/2021–36 není přiléhavý, neboť tam se soud zabýval otázkou dočasnosti z hlediska občanského práva za účelem zjištění vlastníka stavby a konstatoval, že vymezení dočasnosti stavby podle stavebního zákona není pro tento účel rozhodným hlediskem.

78. Ve shodě s žalobcem pak soud považuje vyjádření dotčeného orgánu, že by opětovné řešení stavby za 10 let „neadekvátním způsobem zatěžovalo veřejnou správu“ za krajně nevhodné. Skutečnost, že by se v případě dočasného povolení stavby, musely příslušné orgány věcí znovu za 10 let zabývat, v žádném případě nemůže odůvodnit vydání zamítavého stanovisko, potažmo rozhodnutí. Takové vyjádření jde zcela proti smyslu veřejné správy jakožto služby veřejnosti.

79. Soud v obecné rovině chápe obavy příslušných orgánů z případných kroků či naopak pasivity vlastníků po uplynutí doby, na kterou by byla stavba povolena. Ne každý bez dalšího učiní příslušné kroky k odstranění stavby či její legalizaci. Na takové případy by ale měly stavební úřady odpovídajícím způsobem reagovat, pokud nastanou, a ne z obav z nich preventivně dočasné stavby, s kterými stavební zákon výslovně počítá, nepovolovat.

80. Přes právě popsané výhrady však závazná stanoviska vydaná v této věci z hlediska své zákonnosti obstála, neboť jsou v nich srozumitelně popsány jiné negativní dopady stavby na les, které žalobce v řízení nijak relevantně nevyvrátil (viz výše odst. 69–74). K dalším námitkám žalobce 81. Pokud jde o tvrzení žalobce, že vlastně nejde o les, ale o shluk několika vykácených stromů, tak soud podotýká, že lesem se rozumí „lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa“ [§ 2 písm. a) lesního zákona]. Pokud byly stromy na okraji lesa v roce 2018 kvůli kůrovci pokáceny, neznamená to, že pozemek pod nimi přestal být lesem (resp. pozemkem určeným k plnění funkce lesa) a že jej již není třeba chránit i prostřednictvím posouzení dopadů stavby na ně dle § 14 odst. 2 lesního zákona. Nutnost chránit lesní prostředí platí v daném případě tím spíše, že ze spisu vyplývá, že se v daném místě předpokládá znovuzalesnění, tudíž je třeba zachovat příznivé podmínky pro růst nových stromů.

82. Poukaz žalobce, že na některých jiných pozemcích v okolích stojí altány či sklady ještě blíže lesu, nemůže bez dalšího založit jeho legitimní očekávání, že nyní posuzovaná stavba bude dodatečně povolena.

83. Soud nejprve připomíná, že zásada legitimního očekávání nemá absolutní hodnotu a jeho omezena jinými zásadami, které je správní orgán povinen respektovat, jako je zásada legality či souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem (viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2010 č. j. 1 Afs 50/2009–233).

84. Přímo v kontextu stanovisek dle § 14 odst. 2 lesního zákona pak lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2018, č. j. 1 As 2/2018–37 (zdůraznění doplněno krajským soudem): „

42. S dotčeným orgánem lze souhlasit v tom, že relevantním argumentem ve prospěch souhlasu se stavbou není skutečnost, že v okolí posuzované stavby se nachází mnoho jiných objektů (i mnohem větších) v bezprostřední blízkosti lesa, a to i sloužících k obytným účelům. V závazném stanovisku ze dne 3. 1. 2010 upozornil dotčený orgán na nevhodnost umístění ostatních staveb v blízkosti lesa, které byly pravděpodobně povoleny za jiného právního prostředí a je zřejmé, že i na tyto stavby se vztahují dotčeným orgánem uváděná rizika. Jak bylo zmíněno výše, pro preventivní přístup založený na předběžné opatrnosti není rozhodné, zda již k určitým negativním vlivům či nešťastným událostem v minulosti došlo. Není ani v silách dotčeného orgánu, aby všechny takové situace registroval. Dotčený orgán zcela oprávněně nechtěl vytvořit souhlasným stanoviskem se stavbou nebezpečný precedens, který by umožňoval umístění stavby sloužící též k pobytu osob v bezprostřední blízkosti lesa a zahušťoval již tak nežádoucí zástavbu v ochranném pásmu lesa (tyto snahy jsou ostatně patrné i z územního plánu obce P., jak již bylo připomenuto). Je neudržitelné, aby byly povolovány stavby jen z důvodu, že obdobné stavby již v bezprostřední blízkosti lesa existují a doposud se zásadně negativně neprojevil jejich vliv na les, ani naopak.

43. Není tedy pravda, že by dotčené orgány nevzaly v potaz, že v předmětné lokalitě již existují objekty určené k bydlení, nicméně tuto situaci považovaly za nežádoucí a do budoucna chtěly dalšímu rozšiřování takových staveb ze zcela oprávněných důvodů zabránit. Nadto, jak upozornil i krajský soud, stěžovatelka neodkazovala na konkrétní případ, kdy by byla v době vydání napadeného rozhodnutí povolena obdobná stavba v posuzované lokalitě.“ 85. Ani v této věci žalobce neodkázal na konkrétní případ, který by byl srovnatelný s jeho situací. Pokud poukazuje na to, že již v roce 1978 existovala úprava, která si taktéž žádala stanovisko příslušného orgánu k výstavbě v okolí 50 metrů od lesa, neznamená to, že by snad správní orgány v roce 2021 měly být vázány případnou praxí orgánu státní správy lesního hospodářství z dob komunistického režimu. Od té doby se přístup k ochraně životního prostředí i právní úprava radikálně a její aplikace proměnily (viz např. výše zdůrazněný princip prevence; srov. též § 1 lesního zákona). Zásada legitimního očekávání neznamená, že se praxe správních orgánů nemůže vyvíjet a už vůbec ne, že jsou dotčené orgány vázány (případnou, žalobcem nijak nedoloženou) desítky let starou praxí za jiného právního i společenského prostředí (srov. též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 43 A 24/2019–28, odst. 65). Soud tak uzavírá, že existence dalších staveb v okolí stojících též velmi blízko lesa nemohla v tomto případě založit legitimní očekávání žalobce, že mu bude stavba dodatečně povolena.

86. Dále žalobce namítá, že předmětná stavba zahradního domku již stojí a žalobce na její výstavbu vynaložil nemalé náklady, což měly správní orgány zohlednit. K tomu soud uvádí, že příčinou vzniku těchto nákladů je jednání žalobce, který v rozporu s právní úpravou stavbu nejprve realizoval a až poté žádal o její povolení. Pokud by vynaložené náklady na výstavbu měly být argumentem pro dodatečné povolení stavby, byli by tím fakticky zvýhodněni žadatelé, kteří postupovali právě tímto nezákonným způsobem. Negativní důsledky postupu žalobce v rozporu s právem je třeba klást k jeho tíži (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2021, č. j. 7 As 143/2021–23, odst. 15). Navíc lze podotknout, že pokud by žalobce postupoval v souladu se stavebním zákonem a před započetím stavby požádal o příslušné povolení, mohl se v rámci řízení o jeho vydání pokusit najít kompromisní řešení, které by uspokojilo jeho potřeby a současně bylo akceptovatelné i pro dotčené orgány. Tím, že již stavbu postavil, tak nutně učinil předmětem řízení o dodatečném povolení stavbu v takto realizované podobě, což prakticky znemožnilo prostor pro hledání případných kompromisních variant (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2019, č. j. 46 A 117/2015–60). Lze připomenout, že v případě samotného rodinného domu (ve vztahu k němuž bylo řádně požádáno o příslušné povolení) dotčené orgány nakonec souhlasily s jeho umístěním ve vzdálenosti 17,5 metrů od hranice lesa.

87. Žalobce také tvrdil, že stavbu realizoval proto, že při stavbě rodinného domu byly zjištěny nepovolené jímky, jejichž odstranění ohrozilo stabilitu svahu, a tedy i základových poměrů pod rodinným domem. K tomu soud uvádí, že pokud byly tvrzené jímky pod domem zjištěny před či v počátcích stavby samotného domu, mohlo být komplexní řešení situace na pozemku hledáno již tehdy ve spolupráci se stavebním úřadem. Žalobce nyní připouští, že jím tvrzené jímky odstranil, čímž způsobil nestabilitu svahu a základových poměrů pod rodinným domem. Z toho pak dovozuje legitimitu realizace nynější stavby. Zde soud ve shodě se správními orgány poukazuje na to, že žalobce tvrdil, že jímky žalobce odstranil ještě před zahájením výstavby rodinného domu, a přitom nynější stavbu, která má dle jeho tvrzení bránit vážným škodám na zdraví a majetku, realizoval až po kolaudaci samotného domu. V tomto ohledu se jeho argumentace jeví účelově. Stejně tak byla přiléhavá poznámka žalovaného, že s tvrzením ohledně nutnosti vybudovat předmětnou stavbu kvůli stabilitě pozemku mohl žalobce přijít mnohem dříve. Ještě při kontrolní prohlídce dne 12. 9. 2017 se o tomto důvodu žalobce vůbec nezmínil. Takto dodatečně uplatněný důvod vybudování stavby podporuje přesvědčení soudu o účelovosti předložené argumentace. Soud není ani přesvědčen, že by skutečně jediným řešením vzniklé situace byla realizace předmětné stavby (včetně krbu, toalety, elektroinstalace a dalších prvků). Takto kategoricky nevyznívá ani předložená dokumentace k žádosti o dodatečné povolení stavby a i z laického pohledu se jeví krajně nepravděpodobné, že by neexistovalo jiné možné řešení zajištění svahu, potažmo základů rodinného domu než vybudování další stavby 7 metrů od lesa. Nadto soud připomíná, že správní orgány stavbu v části, která je skutečně opěrnou zdí, povolily. Závěr a náklady řízení 88. Protože soud neshledal žalobní body důvodnými ani nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

89. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť neměl ve věci úspěch. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47).

Poučení

Řízení o dodatečném povolení stavby Závazné stanovisko dotčeného orgánu Prvostupňové rozhodnutí Potvrzení závazného stanoviska nadřízeným dotčeným orgánem Napadené rozhodnutí Shrnutí žaloby Vyjádření žalovaného Posouzení věci soudem K závazným stanoviskům dotčených orgánů K dalším námitkám žalobce Závěr a náklady řízení