51 A 39/2023–114

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: D. K., narozena dne bytem zastoupena Jiřím Hřídelem, advokátem ve společnosti ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ Hřídel a partneři s. r. o. sídlem Fráni Šrámka 136, 397 01 Písek proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) L. K. bytem II) M. K. bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2023, č. j. KUJCK 118295/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Osobám zúčastněným na řízení byla jako stavebníkům v roce 2003 schválena stavebním úřadem stavba kolny ve vzdálenosti 1 m od hranice pozemku. Stavba kolny byla započata, avšak nedokončena. Dne 18. 12. 2021 podali stavebníci žádost o změnu stavby před dokončením, nicméně bylo zjištěno, že změny jsou již realizovány. Z tohoto důvodu bylo řízení zastaveno, došlo k zahájení řízení o odstranění stavby a k žádosti stavebníků bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby.

2. V návaznosti na to bylo stavebníky zažádáno o výjimku z odstupových vzdáleností a tato byla rozhodnutím ze dne 15. 7. 2021, č. j. MUST/029608/2021/SÚ/záb, stavebním úřadem Městským úřadem Strakonice povolena. Výjimka byla povolena na stavbu o zastavěné ploše 43,96 m2, o rozměrech 13,22 m x 3,82 m, ve vzdálenosti 1 metr od společné hranice pozemku. Plánovaná stavba bude napojena na inženýrské sítě. K odvolání žalobce bylo rozhodnutí stavebního úřadu o udělení výjimky potvrzeno žalovaným dne 14. 3. 2022.

3. Prvostupňovým správním rozhodnutím ze dne 20. 12. 2022, č. j. MUST/052705/2022/SÚ/záb, stavební úřad Městského úřadu Strakonice dodatečně stavbu kolny povolil, když v rámci samotného řízení došlo s ohledem na aktuální podobu územního plánu k úpravě projektu tak, aby respektoval aktuální požadavky na zastavěnost (půdorys kolny byl změněn, zmenšen). Nyní se jednalo o stavbu kolny o zastavěné ploše 15,69 m2 (zbývající část rozestavěné stavby bude představovat záhon pro pěstování domácích plodin o zastavěné ploše 28,27 m2), o rozměrech 3,82 m x 3,64 m x 1,09 m. Dodatečně povolená stavba nebude napojena na inženýrské sítě. Rozhodnutí o výjimce bylo použito, jelikož pro „menší stavbu“ (menší zastavěnost a půdorysné rozměry) je možné akceptovat rozhodnutí o „větší stavbě“. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl.

4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný nikoli podstatně (co do povolení stavby) změnil rozhodnutí stavebního úřadu postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve zbytku jej potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Žalobkyně úvodem podané žaloby shrnula průběh správního řízení a upozornila na skutečnost, že ke stavbě bylo vydáno rozhodnutí o povolení výjimky z odstupových vzdáleností kolny k hranici jejího pozemku, se kterým žalobkyně nesouhlasila a jelikož se jedná o podmiňující správní akt, tak toto rozhodnutí napadá v rámci přezkumu meritorního rozhodnutí.

6. Žalobkyně popisuje svůj nesouhlas s hodnocením správních orgánů a poukazuje na to, že kolna bude 3,2 m vysoká, proto upozorňovala v rámci řízení o výjimce na zastínění svého pozemku, ztíženou údržbu oplocení a neřešené zatékání srážkových vod. Správní orgány se v řízení o výjimce těmito otázkami nevypořádaly v souladu s dle § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) a potřebnou přesvědčivostí vyžadovanou § 68 odst. 3 správního řádu. To tím spíše, že v rámci odvolacího řízení k rozhodnutí o výjimce žalovaný uvedl, že skutečnosti týkající se zastínění nemovitosti, vzhledu stavby atd. budou zkoumány až ve stavebním řízení o dodatečném povolení stavby. Zároveň žalobkyně popisuje, že namítala, že pozemek stavebníků je dostatečně velký na to, aby stavba byla umístěna řádně.

7. Dále žalobkyně namítá, že rozhodnutí o výjimce se týká jiné než nyní povolené stavby. Původně povolovaná stavba byla jiného půdorysu, jiné plochy a nebyla v souladu s územním plánem, následně došlo k úpravě podoby stavby. Rozhodnutí o výjimce bylo dáno pro stavbu „kolny o půdorysných rozměrech 13,22m x 3,82m, s napojením na inženýrské sítě“, avšak dodatečné povolení bylo vydáno pro stavbu „kolny o půdorysných rozměrech 3,82m x 3,64m x 1,09m, bez napojení na inženýrské sítě“. Rozhodnutí o výjimce proto neodpovídá nyní povolované stavbě. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že byla–li dána výjimka pro stavbu větší, lze tuto výjimku akceptovat i pro stavbu menší.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě, vyjádření žalobkyně, vyjádření osob zúčastněných na řízení

8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 1. 2024 navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta a odkázal v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že se dostatečně vypořádal se všemi námitkami žalobkyně, ať už ve správním řízení, tak i v řízení o povolení výjimky. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně zůstává v obecné rovině tvrzení, kdy paušálně namítá skutečnosti, aniž by je podložila konkrétním tvrzením. Námitka nepřezkoumatelnosti je jednak formulována obecně a jednak je nepravdivá, když v podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění obou rozhodnutí a správní spis. Žalobkyně netvrdila konkrétní důvod dotčení jejího vlastnického práva. Žalovaný dodal, že namítaný rozpor původně povolené stavby v roce 2003 s územním plánem je irelevantní námitka. Zopakoval, že výjimka pro odstupové vzdálenosti byla povolena pro stavbu větší, než byla následně povolena a vedení nového řízení o výjimce by bylo přílišných formalismem, rovněž za situace, že stavební úřad posoudil všechny podstatné předpoklady pro udělení výjimky a dospěl k závěru, že jsou předpoklady dle § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb. dodrženy. Připomněl, že ve správním řízení bylo dostatečně prokázáno splnění obecných požadavků na výstavbu dle § 129 odst. 3 stavebního řádu. Nebyl tak dán důvod pro zamítnutí žádosti o dodatečném povolení stavby.

9. V replice ze dne 20. 5. 2024 k vyjádření žalovaného žalobkyně setrvala na žalobním tvrzení a dodala, že namítaný rozpor stavby s územním plánem z důvodu překročení maximální povolené zastavěnosti plochy se týkal stavby uvedené v žádosti ze dne 1. 4. 2021 o dodatečném povolení, nikoliv stavby povolené v roce 2003. Zopakovala, že výjimka byla udělena stavbě původní, jejíž výstavba nebyla právně možná z důvodu rozporu s územním plánem města Katovice, avšak dodatečné povolení bylo dáno jiné stavbě, tj. jiné, než pro kterou se výjimka žádala. Nesouhlasila s tím, že by námitku nepřezkoumatelnosti formulovala obecně a připomněla, že ke konkrétním námitkám zastínění a nezajištěné likvidace srážkových vod uváděla konkrétní tvrzení (absence v projektové dokumentaci studie oslunění a popisu toho, jaké stavby a s jakou výškou, či vlivy vytvoří místní poměry, na které správní orgány poukazovaly, či absence konkrétních parametrů technického řešení likvidace srážkových vod, tj. zákresy, umístění a kapacita vsaku).

10. Stavebníci (manželé L. a M. K., osoby zúčastněné na řízení) se k věci opakovaně vyjádřili, popsali historický průběh stavebních prací a důvody svého postupu. S žalobou se neztotožňují, popisují i spory s žalobkyní, zdůrazňují spor o průběh vlastnické hranice a podobu oplocení žalobkyně, když mají za to, že ta vede jinudy v jejich prospěch tak, že by ani žádná výjimka z odstupových vzdáleností nebyla nutná. Zdejšímu soudu doručili své vyjádření dne 10. 1. 2024, ve kterém nejprve sdělili, že zvětšení původně plánované stavby a povolení stavby (z roku 2003) bylo zapříčiněno neúmyslně zřejmě při strojním výkopu základu, a proto byla tato chyba v řízení o dodatečném povolení opravena. Mají za to, že k zastínění pozemku žalobkyně nedojde, neboť hřeben střechy stavby je posunut téměř o 3 metry a oplocení ve výšce 2,60 metrů zastiňuje pozemek samo o sobě. Zatékání dešťových vod je řešeno nadstřešním žlabem a svodem upraveným tak, aby voda stékala ze střechy do nádrže. S tvrzeními stavebníků žalobkyně nesouhlasí (replika k vyjádření stavebníků ze dne 20. 5. 2024).

IV. Průběh jednání

11. Dne 16. 10. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2024, č. j. 30 A 15/2023–161, s tím, že nebyly splněny předpoklady pro povolení výjimky z odstupových vzdáleností, když stavba kolny může být umístěna na pozemku stavebníků v řádném odstupu. Při jednání provedl soud jako důkaz dvě předložené fotografie žalobkyně zachycující její zahradu a plot, za kterým má být stavba budována a letecký snímek z portálu mapy.cz. Usnesením soud zamítl návrh na doplnění dokazování listinami katastru nemovitostí, když otázka průběhu vlastnické hranice není předmětem tohoto řízení a je vycházeno ze stavu katastru nemovitostí tak, jak se odráží ve správních rozhodnutích.

V. Právní hodnocení krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

13. Žaloba není důvodná.

14. Krajský soud se jako první zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž této námitce nevyhověl.

15. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Z rozhodnutí správního orgánu tedy musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25).

16. Žalobkyně namítala, že námitky vznesené v řízení o výjimce nebyly dostatečně vypořádány správními orgány. K tomu krajský soud odkazuje na prvostupňové rozhodnutí (srov. str. 3 prvostupňového rozhodnutí), ve kterém stavební úřad vypořádal v rámci tří zvláštních bodů všechny tři námitky, vznesené mj. i v řízení o výjimce. Žalovaný rovněž v napadeném rozhodnutí (srov. str. 4 napadeného rozhodnutí) uváděl, proč se ztotožnil se závěry stavebního úřadu. Nelze rovněž opomenout, že všemi třemi námitkami žalobkyně se zabýval stavební úřad v rozhodnutí o výjimce (srov. str. 2 rozhodnutí o výjimce), které bylo potvrzeno odvolacím orgánem. Stavební úřad při vypořádání námitky stínění vycházel ze skutečnosti, že se mezi pozemky nachází plot o výšce 2 metry, k možnému zastínění bude docházet v odpoledních hodinách v západní části pozemku, tj. v místě, kde se nenachází žádné obytné části domu žalobkyně. Námitku ztížené údržby oplocení stavební úřad vypořádal tak, že vzdálenost 1 metr je obecně považována za dostatečnou pro údržbu plotu. Nakonec třetí námitku o zatékání dešťových vod stavební úřad vypořádal odkazem na projektovou dokumentaci vypracovanou autorizovaným inženýrem, ve které je uvedeno technické řešení likvidace dešťových vod.

17. Z výše uvedeného krajský soud nemohl přisvědčit námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů napadeného rozhodnutí, neboť z výše uvedeného je zřejmé, o jaké důkazy správní orgány opřely své rozhodovací důvody, resp. které skutečnosti vzaly za podklad svého rozhodnutí a je tak zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Ostatně, podstatná část obsahu žaloby je věnována polemice s argumentací správních orgánů, což by nebylo možné, pokud by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Žalobčin nesouhlas s hodnocením správních orgánů nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezpůsobuje.

18. Namítanou nezákonnost spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že správní orgány nesprávně použily rozhodnutí o výjimce jakož podklad pro rozhodnutí ve věci samé; vedlejšími žalobními námitkami žalobkyně brojí proti důvodnosti udělení předmětné výjimky z odstupových vzdáleností a zopakovala námitky, které vznášela v řízení o výjimce. Krajský soud proto nejprve posoudil, zda bylo možné použít předmětné rozhodnutí o výjimce v řízení, pokud došlo ke změně technických parametrů stavby.

19. Z § 169 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že výjimku z obecných požadavků na výstavbu (kam spadá i výjimka z odstupových vzdáleností staveb) lze udělit při splnění následujících podmínek: 1) předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, 2) neohrozí se tím bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby a 3) bude dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.

20. Problematiku vzájemných odstupů staveb upravuje § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Z odstavce prvého citovaného ustanovení vyplývá, že vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu." Z druhého odstavce věty první dále plyne, že pokud je „mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m.

21. V předmětné věci došlo v průběhu správního řízení o úpravě projektové dokumentace tak, aby odpovídala územnímu plánu města Katovice. Lze souhlasit s žalobkyní, že rozhodnutí o výjimce bylo vydáno pro stavbu o větších rozměrech, větší zastavěné ploše.

22. Rozhodnutí o výjimce se vztahovalo na kolnu o 13, 22 m x 3,82 m. Kolna byla nakonec dodatečně povolena o rozměrech 3,64 m + 1,09 m ve vzdálenosti 1 metr x 3,82 m. Došlo k zachování odstupové vzdálenosti kolny od společné hranice pozemku, přičemž nedošlo k prodloužení stěny kolny v délce strany na hranici s pozemkem žalobkyně. Jakkoli má obecně rozhodnutí o výjimce korespondovat s povolovanou stavbou, neshledal krajský soud zásah do veřejných subjektivních práv žalobkyně postupem stavebního úřadu či žalovaným, který lze charakterizovat úvahou, že byla–li výjimka dána vůči větší stavbě, lze ji použít i pro stavbu menší. Rozhodnutí o výjimce tak může být použito pro vydání dodatečného povolení stavby, když podstatou věci řízení o výjimce tvoří odstupová vzdálenost, která byla zachována s tím, že celá délka předmětné stěny směřující k pozemku žalobkyně se nezvětšila.

23. Z prvostupňového rozhodnutí i z napadeného rozhodnutí plyne, že správní orgány nepřejaly závěry plynoucí z rozhodnutí o výjimce bez dalšího, avšak přezkoumaly, zda dodatečně povolená kolna bude splňovat podmínky dle § 169 odst. 2 stavebního zákona, tj. posuzovaly vliv kolny na sousední pozemky v těch rozměrech, ve kterých byla dodatečně povolena. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem, že stavba, která se v průběhu řízení po vydání výjimky rozměrově zmenšila, avšak byla zachována odstupová vzdálenost, pro kterou byla vydána výjimka, nemůže mít větší negativní vliv na pozemek žalobkyně, pokud takový negativní vliv nebyl zjištěn ani u plánované stavby o větších rozměrech. Možný vliv stavby na žalobkyni se naopak mohl zmenšit jako např. v množství zachycovaných srážkových vod.

24. Krajský soud tak z výše uvedeného shledal, že předmětné rozhodnutí o výjimce mohlo být použito jako podklad pro řízení o dodatečném povolení stavby.

25. Žalobkyně již v řízení o výjimce namítala, že udělením výjimky bylo nepřípustně zasaženo do jejích práv, neboť umístěním plánované stavby ve vzdálenosti 1 metru od společné hranice pozemku v nepřiměřené výši omezuje její vlastnické právo. Zásah spočíval ve stínění, ztížené údržbě plotu a obavách v zatékání dešťové vody na její pozemek.

26. Co se týká námitky stínění, žalovaný uvedl, že kolna má výšku 3,2 metry, ve vzdálenosti 1 metru od oplocení, které je vysoké 2 metry, sedlovou střechu. Stavební úřad v souladu s předcházejícím rozhodnutím o výjimce (potvrzeno odvolacím orgánem) rovněž dovodil, že k zastínění bude docházet pouze v odpoledních hodinách a v minimálním rozsahu. S ohledem na skutečnost, že rozdíl oplocení a plánované stavby tvoří cca 1 metr, přičemž ve stejné vzdálenosti od oplocení by se měla nacházet plánovaná kolna, správní orgány shledaly nadbytečné dokládat modulové studie s diagramem. Žalovaný se s tímto zcela ztotožnil.

27. Krajský soud hodnotí posouzení správních orgánů jako přezkoumatelné (je zřejmé, proč měly správní orgány zastínění za vyhovující; rovněž viz výše) a naprosto dostatečné (uvedené důvody jsou logické a rozsah a hloubka odůvodnění odpovídají obecnosti odvolacích námitek žalobkyně). Rovněž krajský soud připomíná, že žalobkyní navrhovaný postup pro vypracování studie oslunění nebyl doložen konkrétním zájmem, příp. blíže specifikován. Žalobkyně pouze obecně uvedla, že dojde k nepřiměřenému stínění jejího pozemku (neuvedla, jaká stavba se nachází v prostoru stínění a jakým způsobem by mělo být její právo na užívání této stavby omezeno). Nad rámec vypořádání této námitky správními orgány krajský soud doplňuje, že žalobkyně krom obecného poukazu na zastínění neuvádí nic, z čeho by plynulo, že k zastínění dojde nad míru přiměřenou poměrům, že dojde k nepřiměřenému zásahu do kvality prostředí.

28. K další námitce týkající se negativního vlivu na údržbu oplocení žalobkyně, správní orgány shledaly vzdálenost 1 metr za dostatečnou k preventivní údržbě oplocení. Krajský soud se s tímto rovněž ztotožňuje, neboť uvedená vzdálenost je dostatečná pro údržbu oplocení (nátěry apod.). Šířka mezi oplocením a kolnou (1 metr) je dostatečná, aby umožnila přístup žalobkyně za účelem údržby. Důvody, pro které by měly být tyto úvahy nesprávné žalobkyně v žalobě neuvádí.

29. K námitce ohledně obav negativního vlivu dešťových vod na pozemek žalobkyně, krajský soud zjistil ze správního spisu, že projektová dokumentace obsahuje technické řešení vypracované odbornou osobou. Technické řešení spočívá v akumulační nadzemní nádrže s přepadem do vsaku; voda bude užívána k zálivce. Možný přepad dešťových vod bude vsakován do pozemku stavebníků. Krajský soud připomíná, že s uvedeným technickým řešením souhlasilo i Povodí Vltavy, s. p., České Budějovice (vyjádření ze dne 14. 1. 2021), rovněž jako dotčený orgán státní správy, odbor Životního prostředí Městského úřadu Katovice (stanovisko ze dne 14. 1. 2021). To navíc za situace, že došlo následně ke zmenšení půdorysu stavby, čímž došlo k snížení možného negativního vlivu likvidace srážkových vod, tj. snížení plochy střechy. Nakonec pro zasakování srážkových vod do pozemku stavebníku bylo vypracováno hydrogeologické posouzení odbornou osobou, ze kterého neplyne nadměrný dopad na hydrogeologické poměry v předmětné oblasti (závěr o kladném posouzení srov. strana 7 hydrogeologického posouzení). Citované podklady jsou dle názoru krajského soudu zcela dostatečné pro posouzení možného negativního vlivu dešťových vod na pozemek žalobkyně. Námitka o nepřiměřeném negativním vlivu dešťových vod je tak nedůvodná, když v předmětné věci je bezesporu navrženo technické řešení, které by mělo zabránit nadměrnému zatížení vlastnických práv žalobkyně z důvodu nadměrného množství dešťových vod.

30. Co se týče samotné otázky umístění stavby kolny v rámci pozemku stavebníků a odkazu žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Brně, umístění dodatečně povolované stavby je navázáno na umístění v minulosti povolené podoby stavby. Z tohoto důvodu neshledal krajský soud odkaz žalobkyně na uvedený rozsudek za přiléhavý. Míří–li žalobkyně k tomu, že pro povolení výjimky musí existovat závažný důvod, tedy „určité závažné důvody musí vylučovat, aby stavba byla realizována v souladu s obecnými technickými požadavky na výstavbu (tak, aby povolení výjimky nebylo třeba). Takovým důvodem není sám o sobě fakt, že stavebník o povolení takové výjimky požádal” (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, čj. 10 A 141/2011–120), pak samotné umístění kolny vychází právě z umístění dříve řádně povolené stavby, jejíž podoba byla v čase v návaznosti na faktickou realizaci stavby upravena.

VI. Závěr a náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

33. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě, vyjádření žalobkyně, vyjádření osob zúčastněných na řízení IV. Průběh jednání V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení