51 A 4/2018 - 79

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., MPA v právní věci žalobce: X bytem X zast. Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem sídlem V Celnici 1040/5, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Nové Město, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2017, č. j. KUJCK 138451/2017, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2017 č. j. KUJCK 138451/2017 a rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 24. 4. 2017 č. j. MUCK 22079/2017/ODSH/Pot se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 26. 1. 2018 Krajského soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2017 č. j. KUJCK 138451/2017, jímž bylo žalobci nařízeno odstranit nepovolenou stavbu veřejně přístupné účelové komunikace a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. V žalobě se poukazuje na to, že pro V. M., st. bylo vydáno vodoprávní povolení k stavbě vodního díla a jednou z podmínek tohoto rozhodnutí bylo v případě znečištění příjezdové komunikace ke stavbě závadu okamžitě odstranit na vlastní náklady. To provedl žalobce, který je synem stavebníka. Proto žalobci nelze přičítat k tíži, že jednal v dobré víře v souladu s povinnostmi vyplývajícími z vodoprávního rozhodnutí. Provedené práce měly charakter prací udržovacích podřaditelných § 103 odst. 1 písm. c) stav zák., přičemž jednalo se o údržbu vozovky. Takové práce nevyžadují stavební povolení.

3. Veřejně přístupnou účelovou komunikaci nelze zrušit konstitutivním rozhodnutím správního orgánu. Komunikace vzniká okamžikem, kdy začne naplňovat kumulativně stanovené čtyři znaky. Případné rozhodnutí silničního orgánu má deklaratorní povahu. Silniční stavební orgán si byl vědom toho, že o veřejnou komunikaci se jedná při svém rozhodnutí, však překročil meze své kompetence, jestliže nařídil odstranění veřejně přístupné účelové komunikace. Ty zanikají teprve v okamžiku, kdy přestanou daný účel splňovat. Proto komunikaci nelze zrušit tak, jak bylo v konkrétní věci učiněno. Daná komunikace je jediným možným přístupem k pozemkům dalších vlastníků v konkrétní lokalitě.

4. Podmínky pro nařízení odstranění stavby nebyly splněny. Žalobce vlastníkem stavby není ani není stavebníkem, a proto mu nemůže být odstranění stavby nařízeno. Na komunikaci byly provedeny pouze udržovací práce, které stavební povolení nevyžadují. Pozemek, na němž se stavba nachází, je vlastnictvím obce Věžovatá Pláně. Realizované úpravy od pozemku nelze oddělit, aniž by byl pozemek znehodnocen i po funkční stránce. Nejde o samostatnou nemovitou věc. Napadeným rozhodnutím bylo nařízeno odstranění stavby, které nelze realizovat, protože žalobce vlastníkem stavby není.

5. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro rozpor v označení předmětu řízení prvostupňovým úřadem a žalovaným. Městský úřad při svém rozhodování uvažuje o veřejně přístupné účelové komunikaci, kdežto žalovaný vychází z toho, že jedná se pouze o komunikaci nikoli o veřejně přístupnou.

6. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Neodpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správ. řádu v souvislosti s § 93 odst. 1 téhož zákona. V rozhodnutí chybí jakýkoli právní názor žalovaného. Dále nebyly vypořádány odvolací námitky. Zůstalo neposouzeno, že odstraněním účelové komunikace dojde k znemožnění přístupu na pozemky jiných vlastníků. Snaha žalobce vyhovět příslušným správním orgánům, které po žalobci požadují plnění nad rámec jeho zákonných povinností, nemůže být žalobci přičítána k tíži. Poukazuje se na rozpor v úvaze žalovaného o tom, že nepodá-li žádost o dodatečné povolení stavby, tuto stavbu na své náklady nechá odstranit.

7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Podkladem pro zahájení řízení byl podnět obce Věžovatá Pláně o provedení terénních a stavebních úprav a následné zjištění plynoucí z kontrolní prohlídky stavby. V daném případě jednalo se o provedení stavby komunikace vyžadující opatření stavebního úřadu. Napadeným rozhodnutím bylo požadováno odstranění konstrukčních vrstev komunikace, tím se charakter komunikace nezmění. Proto rozhodnutí nicotné není. Účelová komunikace je kategorií pozemní komunikace jako dopravní cesty. Může se jednat iov terénu znatelnou cestu. Stavbou je pak zapotřebí rozumět provedení konstrukčních vrstev tělesa komunikace. Správnost prvostupňového rozhodnutí byla přezkoumávána v rozsahu odvolacích námitek.

8. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného na svých právních názorech obsažených v žalobě setrval.

9. Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze.

10. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

11. Jako číslo listu 1 spisu silničního správního úřadu je žurnalizován zápis jednání zástupců obce s V.M. ohledně úprav dvou pozemků. Daného pozemku, na němž komunikace se nachází, se týká část zápisu vztahujících se ke komunikaci na parcele 2290, p. M. (neuvádí se, zda starší či mladší) uvedl, že v roce 2006 někdo cestu zoral a vyvozil ornici. Po akci Kozzy Style 2008 byla cesta nesjízdná. Na tuto cestu přivezl p. V. několik nákladních aut štěrku, neplatil p. M. Dále volal pan starosta a v souběhu s opravou cesty do Brusnických Chalup půjčil p. M. modrou osmitunu a vozil na cestu z betonárky Hubenov drobnou drť- odpad. Byl to stejný materiál, jaký byl použit na opravu cesty do Brusnických Chalup. V roce 2012 a 2013 byla cesta poškozena při stavbě tůně a proto ji opravil na vlastní náklady. Na použitý recyklát má certifikáty, oprava byla provedena certifikovanou firmou, nebyly použity žádné závadné materiály. P. M. odmítl návrh zástupců obce na směnu pozemku č. 2290 za jiný pozemek v jeho vlastnictví.

12. Na 31. 3. 2016 byla nařízena kontrolní prohlídka nepovolené stavby veřejné účelové komunikace na cizím pozemku.

13. Státní pozemkový úřad podal dne 17. 5. 2016 vyjádření, ve kterém uvedl, že v roce 2003 byla v katastrálním území Věžovatá Pláně provedena komplexní pozemková úprava. Při této úpravě vznikla na parcele 2290 doplňková cesta, která představuje travní pruh, který není určen k výstavbě ani k rekonstrukci. Má sloužit jako zpřístupnění nově navržených parcel různých vlastníků v okolí sjezdovky na Kozí Pláně. Cesta je vlastnictvím obce Věžovatá Pláně. Případná rekonstrukce či jiné technické úpravy komunikace musejí vycházet z podnětu obce, jakožto vlastníka této doplňkové komunikace. Současně byl připojen soutisk katastrální mapy s leteckým snímkem, výřez mapy a textová část.

14. V protokolu o kontrolní prohlídce ze dne 31. 3. 2016 se uvádí, že původní zhotovitel stavby nebyl zjištěn. Pan M. na základě stavebního povolení tůňky dodržel stanovisko obce. Starosta obce ke kontrolní prohlídce podal vyjádření, ve kterém uvedl, že ke zhotovení komunikace na pozemku nemá námitky. Požaduje však, aby bylo vše související s komunikací schváleno příslušnými úřady. Poukazuje se na možnost případných stížností majitelů sousedních pozemků o kontaminaci nevhodně použitým materiálem. Proto požadoval vše prověřit příslušným správním orgánem.

15. Obec Věžovatá Pláně dopisem bez data sdělila, že stavební úpravy na dvou pozemcích byly provedeny bez souhlasu obce. Je známo, že původcem stavebních úprav je V.M. mladší, ačkoliv v protokolu se uvádí, že zhotovitel nebyl zjištěn. Oficiální stanovisko správního orgánu obec dosud neobdržela.

16. Následovalo zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby ze dne 26. 1. 2017 a ústní jednání spojené s ohledáním na místě bylo stanoveno na 16. 2. 2017.

17. Při uvedeném jednání žalobce uvedl, že přibližně v roce 2005 byla provedena skrývka a kus komunikace byl oštěrkován. V období 2005 až 2011 bylo dohodnuto s obcí navést recyklovanou navážku na komunikaci. V roce 2012 byla v rámci vodoprávního povolení stanovena podmínka při znečištění příjezdové komunikace odstranit závadu na vlastní náklady. V roce 2013 byla provedena pokládka asfaltovaného recyklátu – oprava. Poté byla navezená certifikovaná asfaltová drť. Zástupce obce Věžovatá Pláně uvedl, že žalobce byl upozorněn na to, že nesmí realizovat stavbu bez příslušného povolení. Žalobce uvedl, že podá žádost o dodatečné povolení stavby a smluvně se vypořádá s obcí.

18. Žalobce do spisu založil osvědčení o vlastnostech výrobku využitého na úpravu vozovky.

19. R.K. potvrdil, že v roce 2005 zjistil, že přístupová cesta k areálu V.M. je rozorána. Ve stejném smyslu se vyjádřil J.D.

20. J. M. za obec uvedl, že se žalobcem byla domluvena oprava příjezdové silnice od hájovny.

21. Součástí spisu je rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 25. 10. 2012 o povolení výstavby tůně v kat. úz. Věžovatá Pláně. V podmínkách povolení je stanoveno, že pro případ znečištění příjezdové komunikace ke stavbě dodavatel závadu v co nejkratší době odstraní na vlastní náklady.

22. V předpisu protokolu o místním šetření a ústním jednání z 16. 2. 2017 se vedle informací v protokolu uvedených popisuje zjištěný stav dané parcely. Na této parcele nachází se pruh položených vrstev štěrkodrtě a asfaltového recyklátu v šíři cca 3 m a délky cca 145 m, který umožňuje pohyb motorových vozidel, tudíž bylo konstatováno, že na místě nachází se minimálně započatá stavba pozemní komunikace, která podléhá vydání opatření podle stavebního zákona.

23. Spis je doplněn výtisky ortofotomapy.

24. Dne 24. 4. 2017 vydal Městský úřad v Českém Krumlově rozhodnutí, jímž žalobci nařídil odstranění nepovolené stavby veřejně přístupné účelové komunikace na části parcely č. 2290 v kat. úz. Věžovatá Pláně. V podmínkách pro odstranění stavby pod bodem 2 se uvádí, že stavba bude odstraněna odstraněním veškerého použitého materiálu a pozemek bude uveden do původního stavu, tzn., že zemní pláň bude obnažena a ošetřena tak, aby navazovala na okolní travnatý povrch. V odůvodnění jsou shrnuty provedené úkony a uzavírá se, že na pozemku se nachází pruh položených vrstev štěrkodrtě a asfaltového recyklátu, který umožňuje pohyb motorových vozidel a jde minimálně o započatou stavbu pozemní komunikace, přičemž hrubý průběh vývoje stavebních úprav dokládají mapové snímky pořízené v průběhu let. Předmětnou stavbu s největší pravděpodobností realizoval žalobce, což dovozuje se z toho, že takto ho označili zástupci obce Věžovatá Pláně. Komunikace je přímou a jedinou dopravní spojnicí je zpevněné ploše ke vlastnictví V.M. staršího. Žádost o dodatečné povolení stavby podána nebyla.

25. O odvolání žalobce poukazujícího na podmínky ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) zákona, okolnost, že daný pozemek byl pouze opraven, přičemž jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které odůvodnil tím, že počínání žalobce je nezákonné, při místním šetření bylo zjištěno, že nejedná se o udržovací práce, ale o stavbu komunikace, což dokládají letecké snímky. Komunikace vznikla před vybudováním tůně. Podává se výčet udržovacích prací, přičemž realizované práce pod tento výčet nespadají. Je patrné, že z původní cesty se postupně stává komunikace, na jejímž vybudování měl zájem odvolatel, v jehož podnikatelských aktivitách nelze shledat veřejný zájem. Námitka, že žalobce stavebníkem není, byla shledána jako účelová.

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

27. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o nařízení odstranění nepovolené stavby veřejně přístupné účelové komunikace. Ve výroku I. se uvádí, že veřejně přístupná účelová komunikace se nachází na části pozemku č. 2290 v kat. úz. Věžovatá Pláňě, stavba pozemní komunikace obsahuje pruh položených vrstev štěrkodrtě a asfaltového recyklátu o šíři 3 m a délky 145 m. Právní moci a vykonatelnosti je schopen právě takový výrok správního rozhodnutí. Ten ve své podstatě znamená, že na daném pozemku byla veřejně přístupná účelová komunikace zřízena nezákonně. Tak tomu však není, jestliže daná komunikace ve vlastnictví obce Věžovatá Pláně vznikla při komplexních pozemkových úpravách daného katastru a bylo tak učiněno v zájmu zajištění přístupu k pozemkům v dané lokalitě, které patří různým vlastníkům. Jestliže se na pozemku veřejně přístupná účelová komunikace nachází, pak o stavebních úpravách na takové komunikaci nelze rozhodnout tak, že nařizuje se odstranit nepovolenou stavbu veřejně přístupné účelové komunikace. Předmětem rozhodování může být výlučně povrchová úprava takové komunikace.

28. Takovou vadu napadeného rozhodnutí nemůže odstranit podmínka uvedená pod bodem 2 odst. 3 výroku o rozsahu prací, které mají být realizovány a popis konečného stavu povrchu komunikace. Takto stanovená podmínka je v rozporu s tím, co uvádí se ve výroku v odst. 1, čímž stává se prvostupňové rozhodnutí potvrzené žalovaným vnitřně rozporným. Vedle toho, že daná podmínka stanoví odstranit použitý materiál, požaduje se, aby žalobce pozemek uvedl do původního stavu a to tak, že ten bude obnažen a ošetřen tak, aby navazoval na okolní travnatý povrch. Přitom v odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že povrchové úpravy pravděpodobně provedl žalobce. To znamená, že není najisto postaveno, kdo stavebníkem je, přesto provedení prací nařizuje se právě žalobci. Tato pravděpodobnost zřejmě vychází z vyjádření žalobce učiněného při jednání se zástupci obce i z průběhu správního řízení, kdy nesjízdnost části komunikace byla zjišťována již v roce 2005 a 2006. Tehdy byla část komunikace zorána. Dále bylo poukazováno na akci z roku 2008, po které zůstala komunikace nesjízdná. Žalobce konkrétně označil p. V., který na cestu navezl několik nákladních aut štěrku. Skutečnost, zda štěrk na komunikaci navezl p. V., nebyla v průběhu řízení zjišťována a i taková úprava byla přičtena k tíži žalobce a jemu nařízena odstranit. Správní orgány se nezabývaly ani tím, že cesta byla zpevňována po dohodě s obcí v době opravy cesty do Brusnických Chalup. Pokud se taková úprava stala na základě dohody s obcí, pak ani povinnost odstranit takovou úpravu není na žalobci. Správní orgány vyšly z toho, že jedná se o účelovou komunikaci ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, čemuž by odpovídal účel, pro který byla zřízena při pozemkových úpravách. Stala se vlastnictvím obce a má-li sloužit ke zpřístupnění nově navržených parcel, pak obcí uvažovaná směna s jiným pozemkem jiného vlastníka v úvahu nepřichází. Pozemkový úřad nevyloučil možnost provést rekonstrukci či jinou technickou úpravu komunikace. Úpravy povrchu komunikace jsou především na obci, na které též spočívá povinnost udržovat komunikace sjízdnou.

29. Z toho co bylo uvedeno, plyne, že správní orgány nezjistily, kdo a v které době provedl jaké úpravy povrchu komunikace. Nezabýval se tím, zda v zájmu sjízdnosti bylo zapotřebí takové úpravy provést, bylo-li namítáno, že komunikace byla nesjízdná po akci z roku 2008, případně před tím rozoraná nebylo zhodnoceno, jako povinnosti má vlastník komunikace. Výtisky ortofotomapy daného prostoru postupem času dokládají, že ke změnám v povrchové úpravě komunikace došlo, avšak obsahem spisové dokumentace není prokázáno, že to byl právě žalobce, kdo a v jakém rozsahu úpravu komunikace provedl.

30. Proto nebylo možno nařídit nepovolenou stavbu veřejně přístupné účelové komunikace odstranit formou, jakou se tak stalo, jestliže na pozemku se veřejně přístupná účelová komunikace nachází a nebylo možno povrchovou úpravu existující pozemní komunikace odstranit uložit výlučně žalobci, protože závady ve sjízdnosti komunikace byly zjištěny ještě v době před realizací vodohospodářské stavby a na úpravách povrchu komunikace se s největší pravděpodobností nepodílel výlučně žalobce, přičemž ten tak mohl činit též se souhlasem vlastníka komunikace v době, kdy prováděla se oprava komunikace do Brusnických Chalup. Není tudíž najisto postaveno, že je to právě žalobce, kdo je vlastníkem stavby ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Poznamenává se, že se spisové dokumentace je patrné, že závady ve sjízdnosti komunikace ve vlastnictví obce se projevovaly již od roku 2005 a bylo by proto možno uvažovat výlučně s odstraněním součástí stavby realizovaných stavebníkem do předešlého stavu a nikoli o uložení povinnosti takovému stavebníkovi uzpůsobit povrch komunikace do bezvadného stavu, ve kterém komunikace v době úpravy povrchu nebyla. Taková úprava je na vlastníkovi komunikace, kterou je obec. Okolnost, že je to vlastník komunikace, kdo má o komunikaci pečovat, vyplývá z části druhé vyhl. č. 104/1997 Sb., v novelizovaném znění. Právě podle tohoto předpisu je zapotřebí postupovat, protože tento právní předpis je ve vztahu speciality k předpisům stavebního práva o charakteru stavebních činností.

31. Žalobci je zapotřebí přisvědčit, dovolává-li se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Silniční správní úřad vycházel z názoru, že na konkrétním pozemku nachází se veřejně přístupná účelová komunikace. Žalovaný připustil existenci původní cesty, od které odlišil stavebně technickou úpravu povrchu. Žalovaný sice ve svém rozhodnutí uvažuje s pozemkem jako vlastnictvím obce a nikoli s tím, že je to obec, kdo vlastní komunikaci na tomto pozemku, avšak při rozhodování o odvolání nebyl rozdíl mezi existencí veřejně přístupné účelové komunikace a stavbou na ní vzat v úvahu. Jinak by nebylo možno prvostupňové rozhodnutí ve znění, jak bylo přijato, potvrdit.

32. Žalovaný přezkoumal prvostupňové rozhodnutí souladně s ustanovení § 89 odst. 2 správ. řádu a činil tak se zřetelem k odvolacím námitkám. Na odůvodnění odvolacích námitek, je pak zapotřebí vztáhnout § 68 odst. 3 správ. řádu za použití § 93 odst. 1 téhož zákona. Odůvodnění však například o době vzniku stavby komunikace neodpovídá spisové dokumentaci, úsudek o veřejném zájmu na existenci komunikace je nesprávný, protože tato komunikace byla státním pozemkovým úřadem zřízena právě v zájmu zajištění přístupu jednotlivých vlastníků nemovitostí v dané lokalitě k těmto nemovitostem. Odůvodnění odvolacích námitek musí vycházet ze zjištění učiněných v průběhu správního řízení a vypořádání těchto námitek musí odpovídat právním předpisům. Odpovídá-li odůvodnění rozhodnutí takovým požadavkům, pak stručnost na závadu není. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, pak v projednávané věci především spočívá vedle prve uvedených okolností v neujasnění toho, kdo je stavebníkem, v jakém rozsahu provedl stavební úpravy na dané komunikaci a jaké povinnosti s tím jsou spojeny.

33. Dvě z odvolacích námitek uvedených na straně 8 v posledním odstavci žaloby zůstaly nevypořádány. Žalovaný nikterak nereagoval na výhradu, že stavbu nelze oddělit od vlastnictví pozemku, na nichž se nachází. Nevypořádána zůstala rovněž odvolací námitka o tom, co vyplynulo o zhotovení stavby při místním šetření ze dne 31. 3. 2016.

34. Jako nedostatečně vypořádanou odvolací námitku je zapotřebí nahlížet reakci žalovaného na výhradu, že odstraněním stavby veřejně přístupné účelové komunikace bude znemožněn přístup jiných vlastníků k nemovitostem v dané lokalitě. Žalovaný vyšel z úsudku, že na existenci komunikace není veřejný zájem, protože žádný z účastníků řízení se proti prvostupňovému rozhodnutí neodvolal. Jak již soud uvedl na existenci veřejné komunikace veřejný zájem v dané lokalitě je, protože po této komunikaci se zajišťuje přístup k nemovitostem nacházejícím se v okolí této komunikace. Skutečnost, že nikdo nepodal odvolání tak neznamená, že účastníci řízení snad zájem na existenci komunikace nemají.

35. Žalovaný učinil rovněž nesprávný závěr z příslibu žalobce požádat o dodatečné povolení stavby. Ze zápisu o jednání zastupitelstva obce plyne, že obec měla zájem o směnu pozemku, na kterém je komunikace situována za jiný žalobcův pozemek. Na tento návrh žalobce nepřistoupil a vyřešit problém takovou směnou není ani reálné, protože komunikace byla při komplexních pozemkových úpravách vytvořena právě proto, aby všichni vlastníci mající nemovitosti v dané lokalitě měli zajištěn přístup k těmto svým nemovitostem. Již z toho důvodu žádná směna pozemků v úvahu přicházet nemůže. Uvedl-li žalobce, že požádá o dodatečné povolení stavby, pak to ještě při zjištění plynoucích ze spisové dokumentace neznamená, že je to právě žalobce, kdo je vlastníkem stavby. Soud dodává, že běžná údržba sjízdnosti dané komunikace byla právě na obci jako jejím vlastníku. Skutečnost, že komunikace byla opakovaně upravována tak, aby byla sjízdná, se uvádí v zápisu o jednání zastupitelstva obce, přičemž k údajům v tomto zápisu nebyly žádné výhrady ze strany zastupitelů. První opravu měla učinit osoba od žalobce, zcela odlišná, v druhém případě se tak dělo se souhlasem obce, kdy štěrk měl být na cestu navážen vozidlem patřícím obci. Zajištění běžné údržby dané komunikace v zájmu její sjízdnosti je na obci. Jestliže podle vyjádření Státního pozemkového úřadu lze stavební úpravy komunikace umožnit, pak je právě vlastník komunikace, na němž je, aby o vydání příslušného opatření požádal. Nemusí být vyloučeno, aby stavebník takovou žádost podal se souhlasem obce. Ze spisové dokumentace plyne, že k úpravám povrchu komunikace došlo v průběhu let opakovaně, přičemž v jednom případě se tak stalo se souhlasem obce a s použitím jejího motorového vozidla. Proto z okolnosti, že žalobce učinil příslib o dodatečné povolení stavby požádat, nelze dovodit, že to je právě a jedině žalobce, kdo je původcem konkrétní stavby.

36. Soud musí přisvědčit poslednímu žalobnímu bodu o tom, že žalobci se ukládá stavbu odstranit, nehodlá-li ji podle stavebního zákona legalizovat. Rozhodnutí o nařízení odstranit stavbu má totiž za následek, že vydané rozhodnutí je zapotřebí respektovat a stavbu odstranit. Po vydání takového rozhodnutí žádost o dodatečné povolení stavby při nezměněných skutkových a právních okolnostech již nelze.

37. Soud proto uzavřel, že pro prve uvedené důvody nemůže napadené rozhodnutí obstát.

38. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

39. Protože v rozporu se zákonem je též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. též rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 12 228 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ze žaloby v částce 3 000 Kč a z návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě v částce 1 000 Kč, odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč a dalších 1 428 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem.

41. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení