51 A 43/2016 - 67

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně JUDr. S.H., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti osob zúčastněných na řízení I. J.H., bytem X, II. V.K., trvale bytem X, doručovací adresa X, zastoupený JUDr. Jiřím Hřídelem, advokátem v Písku, Vnitřní Město, Fráni Šrámka 136, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2016, č. j. KUJCK 107804/2016/OZZL/11, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Osoby zúčastněné na řízení nemají právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 20. 10. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2016, č. j. KUJCK 107804/2016/OZZL/11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 3. 2. 2015, č. j. ZP01/2014/10170/10/LH (dále jen „rozhodnutí I. stupně“) jako nepřípustné zamítnuto podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 2) Žalobkyně v žalobě odkazovala na § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), podle něhož je účastníkem stavebního řízení o povolení stavby mimo jiné vlastník sousedního pozemku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně společně se svým manželem (I. osoba zúčastněná na řízení) mají ve vlastnictví pozemek bezprostředně sousedící s pozemkem, na němž byla povolena stavba malé vodní nádrže, měli být přibráni do řízení. Předmětná malá vodní nádrž se nachází na pozemcích parc. č. 850/5 a 849/1 v katastrálním území Podolí, při budování této nádrže byly prováděny necitlivě rozsáhlé terénní práce spočívající v bagrování a výkopech materiálů, a to na obou březích původního údolí. Jeden z břehů původního údolí se nachází na hranici pozemku žalobkyně. Žalobkyně podotkla, že terénními pracemi prováděnými na obou březích a dně údolí došlo ke zvětšení objemu vodní nádrže, a tím snížení stupně globální stability obou břehů údolí a také snížení lokální stability té části svahu, která přímo sousedí s pozemkem žalobkyně. Sesvahování se dle žalobkyně projevilo ihned po zásahu, neboť po těchto zákrocích se svah břehu na pozemku stal velmi strmým, nebezpečným pro pohyb osob a ničím nezajištěný proti pádu osob do nádrže. Na podporu svých tvrzení žalobkyně odkazuje na fotografie, které předložila ve správním řízení vodoprávnímu úřadu. 3) Žalobkyně dále namítala zhoršení odtokových poměrů pod hrází, omezení kapacity propustku pod silnicí a podstatné zvýšení rizika ucpání. Potencionální vznik zmíněných komplikací žalobkyně přisuzovala užití vybagrovaného a vykopaného materiálu jednak zčásti na zasypání původního dna údolí pod hrází a celého prostoru mezi hrází a silnicí a ze zbylé části ke stavbě hráze vodního díla. 4) Žalobkyně se u vodoprávního úřadu opakovaně dožadovala účastenství v řízení o povolení stavby vodního díla a povolení k nakládání s vodami ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu. Vodoprávní úřad na žádost žalobkyně nereagoval žádným rozhodnutím, pouze žalobkyni dne 24. 5. 2016 zaslal podáním vysvětlení k dodatečnému povolení stavby a kopii rozhodnutí I. stupně. 5) Žalobkyně nesouhlasila s důvody, pro které bylo její odvolání jako nepřípustné zamítnuto. Namítala zejména skutečnost, že terénními pracemi prováděnými přímo na hranici s pozemkem žalobkyně v souvislosti s budováním vodní nádrže došlo k velmi necitlivým zásahům do bočních svahů původního údolí, které způsobily snížení stupně celkové a lokální stability původního břehu a pozemku a ohrožení pozemku do budoucna jeho sesutím. 6) Žalobkyně byla přesvědčena, že měla být účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby vodní nádrže, neboť stavbou vodního díla mohla být dotčena její vlastnická a jiná věcná práva. Žalobkyně v žalobě zmínila, že jí byl vydán souhlas k odběru podzemních vod z vrtané studny v hloubce 25 mas ohledem na předmětnou stavbu vodní nádrže žalobkyně namítala obavu ze změny provozu a kvality vody při čerpání vody z vrtu. 7) Žalobkyně ve svém nepřizvání do stavebního řízení spatřovala podstatnou vadu řízení a navrhovala, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. II. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 8) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. 9) Stručně popsal genezi projednávané věci, rozšířil své závěry obsažené v napadeném rozhodnutí a blíže se vyjádřil k jednotlivým žalobním bodům, které jsou totožné s odvolacími body. Žalovaný uvedl, že taxativní výčet účastníků řízení v § 109 odst. 1 stavebního zákona má za následek vyloučení obecné definice účastníků řízení obsažené v § 27 správního řádu, neboť je ke správnímu řádu ve vztahu lex specialis. Žalovaný dále podotkl, že předmětná stavba vodní nádrže je vodním dílem dle § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), přičemž věcně příslušným správním orgánem k jeho povolení, příp. dodatečnému stavebnímu povolení, je dle § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona a § 15 odst. 1 vodního zákona speciální stavební úřad (vodoprávní úřad). Žalovaný zdůraznil, že se nejednalo o jednu stavbu nýbrž o dvě, konkrétně vodní dílo a terénní úpravy provedené na jaře 2016. Žalovaný zastával názor, že v provedené činnosti stavebníka nelze spatřovat jedinou stavbu, nýbrž stavbu vodního díla se svými součástmi, k jejichž povolení je věcně příslušný vodoprávní úřad, a terénní úpravy, k nimž je věcně příslušný obecný stavební úřad. 10) Žalovaný připustil, že pozemek žalobkyně a I. osoby na řízení zúčastněné je pozemkem sousedním s pozemkem, na němž bylo vybudováno vodní dílo, nicméně vodní nádrž je vzdálena od pozemku žalobkyně 8 m, žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla prováděním stavby přímo dotčena. Své tvrzení žalovaný odůvodnil skutečnostmi, jakými jsou nadmořská výška pozemku žalobkyně, vzdálenost vodní nádrže od pozemku žalobkyně, druh či účel stavby. Při zohlednění těchto skutečností, žalovaný dospěl k závěru, že ani při přechodném, byť výrazném zvýšení hladiny vodního toku, nebude ohrožen pozemek žalobkyně zaplavením a vznikem škody. 11) Žalovaný upozornil na fakt, že pouhá existence vlastnického práva není postačující k učinění závěru o účastenství osoby, ale je nezbytná také reálná možnost přímého dotčení práv těchto osob prováděním stavby. Žalovaný je přesvědčen, že vzhledem k charakteru dodatečně povolované stavby nemůže být žalobkyně dotčena imisemi spojenými s realizací předmětné stavby. K namítanému pochybení v postupu dle § 28 správního řádu žalovaný sdělil, že o sporném účastenství nebylo rozhodováno usnesením podle § 28 správního řádu, ale bylo přímo rozhodováno o podaném odvolání, což umožňuje i judikatura Nejvyššího správního soudu. 12) Žalovaný k nově uvedené námitce žalobkyně spočívající v obavě ze změny provozu a kvality vody při čerpání vody z vrtu uvedl, že by tuto námitku měl soud odmítnout, neboť nebyla uplatněna v odvolání. 13) Nad rámec žalovaný konstatoval, že vodní nádrž byla budována před měsícem březen 2014, s ohledem na rozměry vodní nádrže se musela žalobkyně o její výstavbě dozvědět dříve než dne 24. 5. 2016, což potvrzují také fotografie předložené žalobkyní ve správním řízení I. stupně. Pokud by bylo odvolání žalobkyně hodnoceno jako přípustné, bylo by žalovaným hodnoceno jako opožděné, neboť nebyly splněny podmínky pro postup dle § 84 odst. 1 správního řádu. Žalovaný dále sdělil, že skutečnost, kterou žalobkyně uvedla poprvé v žalobě, a to vlastnictví studny, nebude stavbou dotčeno. Účelem nakládání s vodami je vzdouvání a akumulace povrchových vod v průtočné vodní nádrži na vodním toku při stanovení kót normální a maximální hladiny, takový způsob užívání vodního díla by neměl mít pro žalobkyni vliv na povolený odběr z vrtané studny hluboké 25 m. 14) K žalobě podala dne 20. 12. 2016 vyjádření také II. osoba zúčastněná na řízení, která sdělila, že prováděnými terénními pracemi nedošlo k necitlivému zásahu do krajiny, jak tvrdí žalobkyně, což potvrzují také jednotlivé odbory, které nevznesly žádných připomínek k výstavbě předmětného vodního díla. Co se týče námitky žalobkyně ohledně necitlivého zásahu do krajiny, II. osoba zúčastněná na řízení má za to, že spadá do územního plánování, a proto se jí nelze zabývat v rámci této žaloby. Současně se ztotožnila s názorem žalovaného, že žalobkyni nenáleží právo, stát se účastníkem řízení. Na podporu svého tvrzení odkázala na ustanovení § 109 písm. e) stavebního zákona a doplnila, že podmínkou účastenství ve stavebním řízení je současné splnění dvou podmínek, a to vlastnictví sousedního pozemku či stavby a možnost přímého dotčení vlastnického práva předmětnou stavbou. 15) Osoba zúčastněná na řízení II. označila odvolání žalobkyně za opožděné, neboť realizace vodního díla musela být žalobkyni známa již od počátku. Odvolání mohla podat před uplynutím odvolací lhůty. K námitce žalobkyně spočívající v obavě ze změny provozu a kvality při čerpání vody ze studny umístěné na pozemku žalobkyně dodala, že předmětné vodní dílo nikdy nebylo projektováno ani zkolaudováno jako dílo, které by mělo nakládat s podzemními vodami, nýbrž pouze přehradilo již vzniklý bezejmenný říční tok a slouží k retenci či akumulaci této vody. III. Replika žalobkyně 16) Žalobkyně k vyjádření žalovaného zaslala krajskému soudu repliku ze dne 2. 1. 2017, v níž uvedla, že masivní terénní úpravy nad oběma břehy vodní nádrže jsou součástí stavby vodního díla, k nimž nebylo vydáno žádné jiné povolení než dodatečné povolení stavby vodní nádrže. Žalobkyně uvedla, že jako materiál vzdušného svahu byl použit materiál z pravého svahu a částečně i z břehu levého předmětného vodního díla. Tyto části plní funkci zemníků, které souvisí se stavbou vodního díla, a proto uvedené zemní práce byly součástí stavby vodního díla. Žalobkyně dále sdělila, že dle nálezu Ústavního soudu pro užití pojmu sousední pozemky není důležitá vzdálenost mezi sousedními pozemky, ale zda může být pozemek realizovaným stavebním záměrem zasažen a vlastník pozemku přímo dotčen. Žalobkyně spatřuje hrubé zásahy do vlastnického práva v zátrhách, porušení lokální stability svahu a do budoucna hrozící sesuv části pozemku. Ohledně opožděně podaného odvolání žalobkyně odkázala na nález Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 29/2012 – 113 při aplikaci § 84 odst. 3 správního řádu. I nadále zastává názor, že jí bylo znemožněno se správního řízení účastnit, což je vada, která má za následek zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. IV. Stručný obsah správních spisů. 17) Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti. 18) Dne 10. 3. 2014 se uskutečnilo jednání s II. osobou zúčastněnou na řízení, jehož předmětem byla již postavená vodní nádrž. O průběhu celého jednání byl sepsán protokol. Při jednání byla II. osoba zúčastněná poučena o dalším postupu ve věci provedené stavby bez stavebního povolení a současně byla dohodnuta doručovací adresa osoby zúčastněné. Vodoprávní úřad dne 11. 3. 2014 sdělil k žádosti o informace podané Povodím Vltavy s. p., že provedené práce překročily rozsah terénních úprav a jednalo se proto o provedení vodního díla bez povolení, přičemž seznámil Povodí Vltavy s. p. se svým dalším postupem ve věci. Osoba zúčastněná na řízení II. následně dne 10. 3. 2014 podala žádost o dodatečné povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami. 19) Dne 14. 4. 2014 bylo pod č. j. ZP01/2014/10170/2/LH vydáno vodoprávním úřadem oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 3 stavebního zákona, která byla provedena bez stavebního povolení vodoprávního úřadu. Dne 5. 5. 2014 vodoprávní úřad rozhodl podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu v souladu s § 129 odst. 3 stavebního zákona tak, že se řízení o odstranění stavby vodní nádrže přerušuje, a to do doby rozhodnutí o podané žádosti o dodatečném povolení uvedené stavby. Dále vydal dne 6. 5. 2014 usnesení č. j. ZP01/2014/10170/5/LH, jímž přerušil řízení o dodatečném povolení stavby vodního díla a současně vyzval II. osobu zúčastněnou na řízení k odstranění nedostatků žádosti a k doplnění nutných podkladů. 20) Dne 8. 1. 2015 oznámil vodoprávní úřad v souladu s § 115 vodního zákona, § 47 správního řádu a § 112 stavebního zákona, že na základě žádosti II. osoby zúčastněné bylo zahájeno řízení podle § 129 odst. 3 stavebního zákona o vydání dodatečného stavebního povolení a řízení o povolení nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 2. vodního zákona. Dne 3. 2. 2015 bylo vydáno rozhodnutí I. stupně č. j. ZP01/2014/10170/10/LH, jímž byla dodatečně povolena stavba vodní nádrže, povoleno nakládání s vodami a došlo k zařazení vodního díla dle § 61 odst. 5 vodního zákona do IV. kategorie z hlediska technicko-bezpečnostního dohledu. Vodoprávní úřad obdržel dne 22. 7. 2015 žádost o prodloužení termínu k dokončení stavby. Dne 6. 8. 2015 bylo vydáno vodoprávním úřadem rozhodnutí č. j. ZP01/2015/28340/2/LH, jímž bylo podle § 118 odst. 1 stavebního zákona povoleno prodloužení termínu k dokončení stavby, a to do 31. 12. 2015. 21) Osoba zúčastněná na řízení II. podala dne 13. 6. 2016 žádost o vydání kolaudačního souhlasu k užívání vodního díla, v reakci na to byla dne 20. 6. 2016 provedena závěrečná kontrolní prohlídka. Následně vydal vodoprávní úřad dne 21. 7. 2016 kolaudační souhlas podle § 122 odst. 1 stavebního zákona k užívání stavby vodního díla dle projektové dokumentace. 22) Vodoprávní úřad obdržel dne 12. 5. 2016 žádost žalobkyně datovanou dnem 8. 5. 2016, jíž se žalobkyně domáhala prověření postupu týkajícího se stavby vodní nádrže, a to zda je v souladu s právními předpisy, sdělení data dodatečného povolení a vysvětlení, z jakého důvodu nebyla žalobkyně s I. osobou zúčastněnou na řízení účastníky předmětného řízení a sdělení dalších skutečností. Vodoprávní úřad se dne 24. 5. 2016 vyjádřil k žádosti žalobkyně a vydal své stanovisko. Vodoprávní úřad žalobkyni ve vyjádření oznámil, že bylo vydáno rozhodnutí I. stupně, současně jak postupoval při vymezení okruhu účastníků řízení, a že v reakci na písemný dotaz žalobkyně provedl společně se stavebním úřadem městyse Bernartice místní šetření, v rámci něhož odhalil provedení terénních prací. Dále oznámil, že do doby vydání stanoviska nebyla vodní nádrž zkolaudována a k námitkám na nezabezpečení vodní nádrže a její nebezpečnost sdělil, že takové obavy nesdílí a ke zřízení oplocení vodní nádrže neshledává důvod, neboť taková povinnost neplyne z žádného závazného právního předpisu. 23) Dne 13. 6. 2016 obdržel vodoprávní úřad vyjádření žalobkyně ke stanovisku oddělení vodního hospodářství ze dne 24. 5. 2016 a oznámení žalobkyně o účastenství v řízení. Následně dne 15. 6. 2016 bylo vodoprávnímu úřadu doručeno odvolání do rozhodnutí I. stupně, v němž žalobkyně namítala zejména prováděné terénní práce, které se bezprostředně dotýkaly jejího práva, přesto s ní nebylo jednáno jako s účastníkem řízení. 24) Vodoprávní úřad se dne 21. 6. 2016 vyjádřil k předloženému odvolání do rozhodnutí I. stupně a setrval na svém názoru, že odvolatelé nepatří do okruhu účastníků řízení. Dne 15. 8. 2016 žalovaný vydal vyjádření k žádosti o posouzení obsahu „souhrnného stanoviska pro dodatečné povolení“ č. j. MUPI/2015/01013 ze dne 21. 1. 2015, k čemuž uvedl, že odvoláním nebyl napaden obsah uvedeného stanoviska, nýbrž pouze uvádí, že byl poškozen pozemek plnící funkci lesa. 25) Dne 8. 8. 2016 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. KUJCK 107804/2016/OZZL/11, kterým bylo společné odvolání žalobkyně a I. osoby zúčastněné posouzeno tak, že se jako nepřípustné zamítá. Žalovaný uvedl, že v provedených činnostech stavebníka nelze spatřovat jedinou stavbu, nýbrž stavbu vodního díla se svými součástmi, k níž je věcně příslušný vodoprávní úřad, a terénní úpravy jako stavbu druhou, k níž je věcně příslušný obecný stavební úřad. Žalovaný konstatoval, že odvolatelé nemohli být při provádění stavby vodního díla přímo dotčeni, neboť vzhledem k nadmořské výšce pozemků p. č. 850/5 a 849/1 a nadmořské výšce pozemku odvolatelů, vzdálenosti vodní nádrže od pozemku odvolatelů a druhu stavby a účelu užívání této stavby nehrozí ani při přechodném byť výrazném zvýšení hladiny vodního toku při povodni zaplavení pozemku odvolatelů a vznik škody. Co se týče charakteru dodatečně povolované stavby, nemohou být odvolatelé dotčeni ani jejím užíváním. V. Právní názor soudu 26) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 27) Krajský soud se nejprve zabýval otázkou tvrzeného účastenství žalobkyně na řízení o vydání dodatečného stavebního povolení stavby malé vodní nádrže dle § 129 odst. 3 stavebního zákona a dále o povolení nakládání s vodami dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 2 vodního zákona. Žalobkyně v žalobě zejména namítala necitlivé rozsáhlé terénní práce na obou březích vodní nádrže, v důsledku nichž měl být snížen stupeň globální stability obou břehů údolí, což se ještě více zhoršilo po napuštění nádrže vodou. Následnými terénními pracemi v písčitých nesoudržných materiálech ve vyšších partiích obou břehů údolí nad úrovní vodní nádrže měly být vytvořeny nezpevněné horizontální obslužné plochy kolem zátopy nádrže a dalším svahováním nezpevněných břehových partií těsně pod výše položenými pozemky měla být snížena i lokální stabilita svahu přímo sousedícího s pozemkem žalobkyně. Žalobkyně se v důsledku dotčení jejích vlastnických práv terénními pracemi dožadovala účastenství v řízení o dodatečném povolení stavby vodního díla a povolení k nakládání s vodami. 28) Pro přehlednost ve věci odkazuje krajský soud v prvé řadě na ustanovení § 55 odst. 1 vodního zákona, který za vodní díla označuje stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže, b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, d) stavby na ochranu před povodněmi, e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků, f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, h) stavby odkališť, i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod, j) studny, k) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, l) jiné stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8. 29) Podle § 55 odst. 2 vodního zákona jsou vodohospodářskými úpravami zemní práce a změny terénu v přirozených korytech vodních toků a na pozemcích sousedících s nimi, jimiž se podstatně mění přirozená koryta vodních toků a které jsou nezbytné k zajištění funkcí vodních toků. 30) Podle § 55 odst. 3 vodního zákona se za vodní díla podle vodního zákona nepovažují zejména jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků na pozemcích nebo stavbách k zachycení vody a k jejich ochraně před škodlivými účinky povrchových nebo podzemních vod, vodohospodářské úpravy, bezodtokové jímky včetně přítokového potrubí, vnitřní vodovody a vnitřní kanalizace, vodovodní a kanalizační přípojky, průzkumné hydrogeologické vrty, pokud neslouží k odběru podzemní vody, další zařízení vybudovaná v rámci geologických prací a vrty k využívání energetického potenciálu podzemních vod, pokud nedochází k čerpání nebo odběru podzemních vod. 31) V dané souvislosti krajský soud podotýká, že podle účinné právní úpravy vodního zákona nejsou již veškeré technické zásahy do přirozeného koryta vodního toku sloužící účelům daným vodním zákonem stavbami, nelze je proto označovat za vodní díla. Vodním dílem jsou stavby, které vyžadují stavební povolení podle § 15 vodního zákona. Technické zásahy sloužící účelům daným vodním zákonem do přirozeného koryta vodního toku jsou jednak vodohospodářské úpravy, které spočívají v zemních pracech a změnách terénu, kterými se podstatně mění přirozená koryta vodního toku a dále zemní práce a změny terénu, které nepodstatně mění přirozená koryta vodního toku, v obou případech se však nejedná o vodní díla. 32) Ustanovení § 55 odst. 3 vodního zákona explicitně stanoví, že vodohospodářské úpravy nejsou vodním dílem, z toho jednoznačně vyplývá, že veškeré vodohospodářské úpravy, zemní práce a změny terénu nelze posuzovat jako stavbu vodního díla, a proto se nelze dožadovat účastenství v řízení o dodatečném povolení vodního díla z důvodu dotčení vlastnických práv terénními úpravami, které sice probíhaly, avšak nebyla jimi prováděna stavba vodního díla. 33) Specifikací jednotlivých pojmů vodního zákona krajský soud zdůraznil, že nelze ztotožňovat řízení o dodatečném povolení vodního díla s případným stavebním řízením týkajícím se terénních úprav. Pro jednotlivé typy řízení platí odlišné právní úpravy a není možné jejich směšování. 34) V projednávané věci proto správně probíhalo vodoprávní řízení o dodatečném povolení stavby, jehož předmětem byla samotná stavba vodní nádrže, která je vodním dílem. V takovém případě bylo pro určení věcně příslušného správního orgánu použito vodního zákona, který jím stanoví vodoprávní úřad. Krajský soud ve shodě s žalovaným konstatuje, že pro vydání dodatečného stavebního povolení pro vodní dílo byl věcně příslušným speciální stavební úřad podle§ 15 odst. 1 vodního zákona v návaznosti na § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. 35) Povolení k provedení nebo změně vodního díla, které má sloužit k nakládání s vodami podle § 8 vodního zákona, může být vydáno jen v případě, že je povoleno odpovídající nakládání s vodami nebo se nakládání s vodami povoluje současně s povolením k provedení nebo změně vodního díla (§ 9 odst. 5 vodního zákona). V projednávané věci bylo vydáno povolení k nakládání s vodami současně s povolením stavby vodního díla, čili nedošlo k žádnému pochybení. Pro určení okruhu účastníků se subsidiárně použije § 109 stavebního zákona, který taxativně vymezuje okruh účastníků na tyto osoby: - stavebník, - vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem, - vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, může-li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno, - vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena, - vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno, - ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno, - osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. 36) Taxativní výčet účastníků řízení v § 109 stavebního zákona sice označuje za účastníka řízení také vlastníka sousedního pozemku, což by byla část ustanovení aplikovatelná na žalobkyni, nicméně samotná existence vlastnického nebo jiného věcného práva k sousednímu pozemku ještě neodůvodňuje účastenství v řízení. Předmětné ustanovení podmiňuje účastenství vlastníka sousedního pozemku přímým dotčením na vlastnickém či jiném věcném právu. Příslušný správní orgán tedy musí posoudit, zda vlastníkovi sousedního pozemku může skutečně vzniknout možnost přímého dotčení práv. „Přímým dotčením v případě osob, které mají být účastníky řízení, mohou být jen důsledky samotného provádění stavby, tj. konkrétně například hluk, prach, zápach způsobený stavební činností na sousedním pozemku nebo stavbě, dále například vibrace a otřesy, které mohou vyvolávat stavební mechanismy při provádění stavebních prací na staveništi a v jeho okolí apod. a kterými mohou být sousední pozemky a stavby nepochybně v konkrétních případech přímo dotčeny.“ [ MALÝ, Stanislav. Nový stavební zákon s komentářem: Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Praha: ASPI, 2007. Komentáře (ASPI). ISBN 978-80-7357-249-5.] 37) K tomu vodoprávní úřad v projednávané věci sdělil, že žalobkyni nenáleží postavení účastníka řízení, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně nemůže být konečným rozhodnutím přímo dotčena, a proto ji do řízení nepřibral. Krajský soud se shoduje se závěrem žalovaného, že stavba vodního díla byla započata již před měsícem březnem 2014, což vyplývá z rozhodnutí I. stupně, a s ohledem na rozměry vodní nádrže lze důvodně předpokládat, že žalobkyně musela mít povědomí o stavbě vodního díla. Domáhat se účastenství v předmětném řízení mohla žalobkyně dříve, než tomu učinila za předpokladu, že pociťovala dotčení svých práv v důsledku stavby vodní nádrže. Nicméně krajský soud podotýká, že žalobkyně se cítí být dotčena na svých právech terénními pracemi, které, přestože souvisí s užíváním vodního díla, nejsou vodním dílem a nemohou být tedy řešeny v rámci vodoprávního řízení o dodatečném povolení stavby vodního díla, nýbrž v rámci případného stavebního řízení, k němuž je věcně příslušný obecný správní orgán nikoli vodoprávní orgán. Pro posouzení, co je součástí vodního díla, není rozhodující, jakým způsobem byl použit vybagrovaný materiál, jak uvedla žalobkyně. Námitka žalobkyně, že vykopané a vybagrované původní materiály ze dna a obou břehů nádrže byly použity ke stavbě hráze vodního díla a dále byl tento materiál použit k zasypání ploch kolem nádrže, je bezvýznamná a nemá žádný vliv na vodoprávní řízení. 38) K prověření předmětných terénních prací byl žalovaným podán podnět dne 8. 8. 2016 adresovaný příslušnému stavebnímu úřadu obecní úřad městyse Bernartice. Námitky žalobkyně se týkaly pouze terénních prací, nikoli samotného vodního díla, a proto se míjí s předmětem projednávané věci. 39) Krajský soud dále uvádí, že žalobkyně může přímé dotčení svého vlastnického práva v důsledku výkonu terénních prací prováděných II. osobou zúčastněnou namítat v rámci případného stavebního řízení. Krajskému soudu nepřísluší zjišťovat, zda k zahájení stavebního řízení, jehož předmětem by byly terénní práce, skutečně došlo, a v jakém stádiu se případně nachází. 40) Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že stavba vodní nádrže může způsobit změnu provozu a kvality vody z vrtané studny. Vrtaná studna do hloubky 25 m se nachází na pozemku žalobkyně, i z důvodu existence této studny se žalobkyně domnívala, že měla být účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby. Krajský soud však k této námitce poznamenává, že byla prvně namítnuta teprve v řízení před soudem, ačkoli jejímu uvedení v odvolání nic nebránilo. Žalovaný se s touto námitkou ve vyjádření k žalobě přesto vypořádal. Krajský soud je shodně s žalovaným přesvědčen, že vodní nádrž nemá vliv na kvalitu vody z vrtané studny ani na její provoz, neboť v rozhodnutí I. stupně je výslovně povoleno nakládání s vodami, konkrétně bylo povolení uděleno ke vzdouvání a akumulaci povrchových vod ve vodní nádrži. Z uvedeného vyplývá, že vodní nádrž není oprávněna k nakládání s podzemními vodami, čili kvalita vody ve vrtané studni by tak neměla být dotčena stejně jako provoz předmětné studny. Žalobkyní namítané komplikace se doposud neprojevily, ačkoli vodní nádrž byla dokončena již v roce 2014. Správní orgány prověřily skutkový stav týkající se vodní nádrže a jeho vlivu na sousední pozemky dostatečně důkladně, krajský soud neshledal žádné relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí. 41) Krajský soud závěrem zmiňuje, že pozemek žalobkyně se nachází ve vyšší nadmořské výšce než je umístěna vodní nádrž, proto ani v případě zvýšení hladiny vodní nádrže by neměl být pozemek žalobkyně přímo dotčen negativními důsledky. Podle projektové dokumentace vypracované ke stavbě vodní nádrže bude její běžná hladina dosahovat 368,4 m. n. m. a maximální hladina 368,8 m. n. m. Z výkresů obsažených v projektové dokumentaci lze dovodit, že pozemek žalobkyně se nachází ve vyšší nadmořské výšce než je vodní nádrž, což potvrzuje také žalovaný ve svém vyjádření. Krajský soud nemá pochybnosti ohledně závěru žalovaného o nemožnosti přímého dotčení práv žalobkyně. 42) Krajský soud podotýká, že žalobkyně musí své námitky nejen tvrdit, ale také doložit, což však v projednávané věci nebylo dodrženo. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008 – 111: „Krajský soud uzavřel, že stěžovatel ničím nepodložil své tvrzení o tom, že u jeho nemovitosti bude v noční době hluková zátěž dosahovat při omezeném provozu VTE 39 dB. Soud konstatuje shodně s žalovaným, že stěžovatel uplatnil sice 5 námitek, ovšem pouze 1 z nich, týkající se hlukové zátěže, byla z jeho pozice přípustná. Ostatní námitky se týkaly stavebního řízení, nikoli vlastnických práv stěžovatele, resp. již uzavřeného územního řízení. Krajský soud uzavřel, že sice připouští, že nemovitost stěžovatele bude v důsledku chodu VTE zasažena stroboskopickým efektem a že dojde k narušení rázu krajiny v dané lokalitě, popř. může dojít i k zastínění při příjmu televizního nebo radiového signálu, nicméně tyto zásahy neshledal takové intenzivní povahy, že by jimi mohlo dojít k přímému dotčení vlastnických práv ve smyslu ust. § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona.“ Citovaná judikatura je přímo aplikovatelná na projednávanou věc, neboť i zde žalobkyně dostatečně neprokázala přímé dotčení svého vlastnického práva, aby byla účastníkem řízením ve smyslu § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona. V rámci každého druhu stavebního řízení dochází k vymezení okruhu účastníků řízení zvlášť, proto skutečnost, že žalobkyně není účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby, neznamená, že žalobkyně nebude účastníkem stavebního řízení týkajícího se terénních úprav, k jehož vedení je příslušný obecný stavební úřad. Krajský soud odkazuje opět na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to rozsudek ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008 – 111. „Stavební řízení představuje souhrn řízení více druhů (řízení územní, řízení o povolení staveb, změn staveb a udržovacích prací, řízení o odstranění staveb), přitom účastenství osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, je připuštěno ve všech těchto řízeních, a to při splnění společné podmínky, že konkrétním rozhodnutím mohou být dotčena jejich práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti.“ 43) Za zcela lichou krajský soud shledává námitku žalobkyně spočívající v přílišné strmosti svahu klesajícího k vodní nádrži, a tím vzniku nebezpečí pro pohyb osob, které nejsou nijak chráněny proti pádu. Krajský soud pouze konstatuje, že vodní nádrž a strmý svah jsou na pozemku, k němuž disponuje vlastnickým právem II. osoba zúčastněná. Jedná se tedy o soukromý pozemek a vodní nádrž bude sloužit pouze k soukromým účelům, proto nelze po II. osobě zúčastněné požadovat, aby byla vodní nádrž zabezpečena oplocením, taková povinnost není uložena žádným právním předpisem. Navíc se v této souvislosti žalobkyně dovolává případné újmy na právech jiných osob. 44) V důsledku zmíněných skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedisponovala právem podat odvolání, a proto bylo odvolání správně vyhodnoceno jako nepřípustné a jako takové zamítnuto podle § 92 odst. 1 správního řádu. Osoba, která nebyla účastníkem řízení, nedisponuje právem podat odvolání. 45) Žalovaný posuzoval v rámci odvolacího řízení, zda nevyvstaly předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení a pro vydání nového rozhodnutí. Nicméně pro přezkum rozhodnutí v přezkumném řízení byly překročeny lhůty stanovené v § 96 odst. 1 správního řádu. Přezkumné řízení lze zahájit pouze ve striktně ohraničených a nepřekročitelných lhůtách. Těmito lhůty je kombinace subjektivní a objektivní lhůty, přičemž lhůta subjektivní je dvouměsíční a plyne ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl. Objektivní lhůta trvá po dobu 1 roku od právní moci rozhodnutí, po jejím uplynutí již nelze přezkumné řízení zahájit. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 2. 2015, uplynula jednoroční objektivní lhůta dne 27. 2. 2016, nicméně odvolání podle § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu bylo podáno dne 14. 6. 2016, tedy až po uplynutí propadné lhůty. Z toho důvodu by již nebylo možné přezkumné řízení zahájit a žalovaný ani nemusel věcně vypořádávat, zda byly dány důvody pro zahájení přezkumného řízení. Taktéž pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu nebyly splněny podmínky, neboť nevyšly najevo skutečnosti, které by byly v předchozím řízení neznámé. Pro provedení nového řízení a vydání nového rozhodnutí ve věci podle § 101 správního řádu stejně tak nebyly splněny podmínky, což podrobně vysvětlil žalovaný v napadeném rozhodnutí. VI. Závěr, náklady řízení 46) Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný i prvostupňový správní orgán postupovali v souladu s platnou právní úpravou. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. 47) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení