51 A 43/2021 – 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jaroslavem Homolkou se sídlem Palackého 5001/1, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2021, č. j. KUJCK 47438/2021takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobou doručenou dne 30. 7. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2021, č. j. KUJCK 47438/2021 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 11. 9. 2020, č. j. VÚP/40541/20/Tu tak, že jej zčásti změnil (nahradil nepřesné části úvodu výrokové části; zpřesnil podmínky pro dokončení stavby ve výroku I.) a dále prvoinstanční text výroku IV. nahradil výrokem II., jímž ve zbytku potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Tím byla dodatečně povolena stavba ve vlastnictví J.K. (dále též „stavebník“), bytem K. R. 105, N. V. nazvaná „Hospodářské stavení, seník a bouda na dřevo“ na pozemku parc. č. XA, XB,XC v k. ú. X (dále též „stavba“), současně bylo výrokem II. stavebníkovi uloženo provést nezbytné úpravy dodatečně povolované stavby včetně odstranění části dodatečně povolované stavby přesahující na pozemky cizích vlastníků parc. č. XB a XC v k. ú. XA a dále byly stanoveny podmínky pro provedení těchto prací. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí byly vypořádány námitky účastníků správního řízení.

2. Žalobkyně je přesvědčena, že stavba není v souladu s veřejným zájmem, neboť žalovaný dostatečně neposoudil veškeré okolnosti případu a nevypořádal se s námitkami žalobkyně, napadené rozhodnutí je proto v rozporu se zásadami správního řízení.

3. Žalobkyně dále namítá, že na pozemcích v jejím vlastnictví parc. č. XB a XC v k. ú. X (LV č. X) byly bez jejího souhlasu postaveny stavby ve vlastnictví stavebníka, k jejichž zbudování nebyl nikdy udělen souhlas a jsou tedy užívány neoprávněně. Předmětné stavy nejsou zapsány v katastru nemovitostí. Žalobkyně se domáhala odstranění těchto staveb již dne 10. 8. 1998, kdy podala k prvostupňovému správnímu orgánu podnět na jejich odstranění. Prvostupňový správní orgán řízení přerušil a žalobkyni odkázal na soudní řízení. Žaloba na odstranění předmětných staveb byla rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 4. 2002, č. j. 4 C 1008/98–170 (dále též „rozsudek okresního soudu“) zamítnuta. Geometrickým plánem byly rozsudkem okresního soudu z pozemků žalobkyně nově vytvořeny pozemky p. č. st. XD a p. č. XE, na nichž se nachází stavby ve vlastnictví stavebníka. K pozemkům žalobkyně p. č. XA a p. č. XC bylo v rozsahu nově vymezených pozemků p. č. st. XD a p. č. XE soudem zřízeno věcné břemeno ve prospěch stavebníka, přičemž stavebníkovi byla za zřízení věcného břemene uložena povinnost k jednorázové úhradě částky ve výši 10 000 Kč ve prospěch žalobkyně. Věcné břemeno zatěžující pozemky ve vlastnictví žalobkyně rovněž není zapsáno v katastru nemovitostí.

4. Dle žalobkyně okresní soud v odůvodnění shora označeného rozsudku konstatoval, že stavby byly postaveny v rozporu s povolenými parametry a jedná se tak o stavby neoprávněné. Podle znaleckého posudku však stavby nelze bez jejich znehodnocení přemístit, neboť se jedná o stavby spojené se zemí pevným základem a nikoli o drobné stavby, přičemž na pozemcích žalobkyně stojí jen zčásti a jedná se o stavby s omezenou životností. Okresní soud proto jejich odstranění neshledal důvodným a rozsudkem zřídil věcné břemeno zatěžující pozemky ve vlastnictví žalobkyně ve prospěch stavebníka coby vlastníka předmětných staveb. Náhrada za zřízení věcného břemene byla stanovena na základě znaleckého posudku, kdy znalec vycházel pro určení hodnoty věcného břemene ze životnosti předmětných staveb, které byly oceňovány jako stavby dočasné. K tomu žalobkyně doložila rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 4. 2002, č. j. 4 C 1008/98–170 a znalecký posudek č. 56–4/01 ze dne 4. 3. 2002.

5. Žalobkyně s ohledem na uvedené namítá, že stavebník po vydání rozsudku započal v rozporu s původním účelem a rozsahem zřízeného věcného břemene s prováděním stavebních úprav, jimiž byl měněn charakter předmětných staveb z dočasných na stavby trvalé. Žalobkyně proto podala podnět prvostupňovému správnímu orgánu k odstranění staveb. Ten věc opakovaně projednával v řízeních o odstranění předmětných staveb a o dodatečné povolení staveb, kde žalobkyně uplatnila řadu námitek včetně toho, že stavebník po vydání rozsudku četnými stavebními úpravami měnil charakter staveb. Dle žalobkyně tak stavby, o kterých rozhodoval prvostupňový správní orgán, svým stavem neodpovídaly době vydání rozsudku okresního soudu, ten tudíž není pro správní řízení dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalobkyně v průběhu správního řízení rovněž namítala, že k prováděným stavebním úpravám, včetně spojení staveb, neměl stavebník povolení, užíval je bez provedené kolaudace a zároveň k jinému než původnímu účelu, jelikož stavby seníku a boudy na dřevo užíval k chovatelským účelům. V této souvislosti tedy nebyly splněny ani bezpečnostní a hygienické požadavky.

6. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť správní orgány nedostatečně vypořádaly námitky, které v průběhu správního řízení, resp. v odvolání uplatnila. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem, který správní orgány učinily, že pro dodatečné povolení stavby je rozhodné pouze plošné vymezení stavby v rozsahu rozsudkem zřízeného věcného břemene, resp. že pro posouzení je rozhodující pouze stav v době rozhodování správního orgánu. Správní orgány dle žalobkyně pochybily, když se odmítly zabývat změnou charakteru staveb v důsledku nepovolených stavebních úprav realizovaných stavebníkem v době po vydání rozsudku okresního soudu. Žalobkyně proto rekapituluje námitky uplatněné v odvolání.

7. Žalobkyně namítá, že stavebník provedl po vydání rozsudku okresního soudu stavební úpravy staveb měnící jejich charakter ze staveb z dočasných na stavby trvalé. Jednalo se o nepovolené stavební úpravy při sjednocení staveb, úpravy střechy, oken, dveří, obložení stěn a zavedení elektrického proudu. Okresní soud při rozhodování o zřízení věcného břemene vycházel ze znaleckého posudku, který vymezil charakter staveb jako stavby dočasné s omezenou životností; zároveň byla dle charakteru staveb stanovena výše vypořádací částky coby náhrady za zřízení věcného břemene. Stavebník dále stavby užíval bez povolení a kolaudačního rozhodnutí. Nadto je užívání staveb dle žalobkyně rozporné s jejich původním účelem. V době vydání rozsudku okresního soudu byly předmětné stavby (bouda na dřevo a seník) určeny k užívání za tímto účelem, stavebník však tyto stavby využívá k chovatelským účelům, aniž by respektoval bezpečnostní a hygienická opatření.

8. Žalobkyně má za to, že stavební úřad, resp. žalovaný, rozhodl o dodatečném povolení stavby v rozporu se zákonem, neboť aproboval postup stavebníka, který zasahuje do vlastnických práv žalobkyně. Zjevně protiprávní jednání stavebníka nemůže být považováno za souladné s veřejným zájmem. Postup správních orgánů, které posuzovaly pouze plošný rozsah věcného břemene, považuje žalobkyně za rozporný s dobrými mravy. V případě neoprávněné stavby by každý jednotlivý zásah stavebních úprav měl být řádně posouzen, včetně vyvození případných důsledků pro stavebníka. Pokud stavebník nerespektoval rozsudek okresního soudu ohledně neoprávněných staveb, kdy tyto následně dále stavebně upravoval bez patřičných povolení a souhlasu žalobkyně, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o stavby neoprávněné, které byly soudem posouzeny ve stavu v době vydání rozsudku, nebyla na jeho straně dána dobrá víra a jedná se tak o zjevné zneužití práva. Žalobkyně k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 895/2020, kde se uvádí, že: „Zákaz zneužití práva podle o. z. je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný.“ 9. Žalobkyně má za to, že se ze strany správního orgánu jedná o excesivní výklad práv stavebníka plynoucích mu ze zřízeného věcného břemene. Nahlíženo ad absurdum by tak stavebník mohl se stavbami na pozemcích žalobkyně činit cokoliv, aniž by žalobkyně měla jakoukoliv možnost obrany. Takový výklad je přitom zcela v rozporu s právními zásadami a principem ochrany vlastnictví. Nadto žalobkyně podotýká, že při zřízení věcného břemene byla stanovena náhrada odpovídající charakteru a dočasnosti staveb. Při změně charakteru staveb se tak jedná o zjevný nepoměr hodnoty staveb k poskytnuté náhradě.

10. Dle žalobkyně by stavebníkovi mělo být správním orgánem uloženo odstranění staveb, neboť s nimi nakládá v rozporu s vydaným povolením i zřízeným věcným břemenem, případně by stavby měly být vráceny do stavu v době vydání rozsudku. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhuje zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. V podrobnostech týkajících se průběhu správního řízení a skutkového stavu žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a obsah správních spisů. Ve vztahu k žalobním námitkám uvedl žalovaný následující.

12. V prvé řadě vyslovil nesouhlas s obecně formulovaným tvrzením žalobkyně o tom, že napadené rozhodnutí není v souladu se zásadami správního práva, když žalovaný nedostatečně posoudil veškeré okolnosti a nevypořádal se s námitkami žalobkyně vznesenými ve správním řízení. Žalovaný uvádí, že ztotožněním se s argumentací prvostupňového správního orgánu neporušil zásady správního řízení a že neopomněl vypořádat žádnou z odvolacích námitek. Následně žalovaný stručně shrnul skutkový stav a upozornil, že žalobkyně nerozlišuje mezi pojmy „stavba dočasná“ ve smyslu stavebního práva a „předpokládaná doba živostnosti stavby“ zjišťovaná pro účely náhrady za omezení vlastnického práva. Pro účely správního řízení o dodatečném povolení stavby se jedná o jednu stavbu, tj. o stavby doplňkové ke stavbě rodinného domu, bez ohledu na to, že původně byly dvěma úkony správních orgánů povoleny stavby dvě. Průběžné změny, které překročily plošné vymezení, pro něž bylo zřízeno věcné břemeno, budou de facto odstraněny, jelikož stavba musí být provedena podle ověřené projektové dokumentace, ať již se jedná o požárně bezpečnostní opatření či přesah střechy na pozemky jiných osob. Účel užívání stavby je určen žádostí o její dodatečné povolení s tím, že stavebník je povinen stavbu užívat v souladu se stavebním povolením. Případné užívání stavby v rozporu s jejím povolením není předmětem řízení dle § 88 stavebního zákona z roku 1976. K nápravě takového stavu je třeba použít jiné nástroje, které k tomu účelu poskytuje stavební zákon. V řízení dle § 88 stavebního zákona z roku 1976 bylo dle žalovaného prokázáno, že stavbu v rozsahu žádosti a projektové dokumentace je možno dodatečně povolit, neboť splňuje předpoklady uvedené v § 88 odstavec 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976, k čemuž žalovaný odkázal na prvostupňové rozhodnutí ve znění žalobou napadeného rozhodnutí.

III. Shrnutí repliky žalobkyně

13. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný pouze obecně rekapituluje průběh řízení a popisuje podmínky pro vydání dodatečného stavebního povolení s tím, že žádost o vydání dodatečného stavebního povolení byla stavebníkem podána a této bylo vyhověno poté, co byly splněny zákonné předpoklady s tím, že věcné břemeno nebylo zřízeno jako dočasné.

14. Žalobkyně s právním názorem žalovaného nesouhlasí, neboť vydání dodatečného stavebního povolení je v rozporu s veřejným zájmem a omezuje její vlastnické právo nad rámec soudního rozhodnutí, kterým bylo k jejím pozemkům zřízeno věcné břemeno ve prospěch stavebníka. Ten od doby vydání rozhodnutí prováděl další stavební úpravy, kterými zcela změnil charakter staveb a tyto dlouhodobě užívá v rozporu s jejich původním účelem. Pokud tedy žalovaný uvádí, že stavba bude svým rozsahem odpovídat zřízenému věcnému břemeni a bude naplňovat účel užívání v souladu s vydaným povolením, tak zcela nedostatečně reflektuje aktuální stav, neboť již nyní dochází k porušování povinnosti užívat nemovitosti v souladu s jejich původním účelem.

15. Žalobkyně má za to, že pokud jako vlastník pozemků nedala stavebníkovi souhlas s jakýmikoliv stavebními úpravami a tyto neodpovídají věcnému břemeni zřízenému soudem, nejedná stavebník v dobré víře a nelze tak učinit závěr o existenci veřejného zájmu k vydání dodatečného stavebního povolení. V mezidobí po vydání rozsudku okresního soudu byla ve stavbách stavebníkem zavedena elektroinstalace, stejně tak elektrická kabeláž ohrožující osoby a zvířata, odpady jsou vyváděny na vedlejší pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Jak již žalobkyně uváděla, stavby jsou užívány k hospodářsky chovatelským účelům, čímž jsou způsobovány imise i na další vedlejší pozemky ve vlastnictví žalobkyně, nadto zde nejsou zajištěny příslušné bezpečnostní a hygienické požadavky. Žádné šetření na místě samém přitom žalovaný neprovedl, resp. pokud bylo nějaké šetření prováděno, pak ne na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobkyně a tato o žádném šetření nebyla vyrozuměna. Správní orgány tak zjevně postupovaly v rozporu se zásadami správního řízení.

16. Žalobkyně dále podotýká, že otázka výše náhrady za zřízení věcného břemene rozhodnutím okresního soudu je otázkou podstatnou, jelikož náhrada odpovídá době životnosti staveb tak, jak byly ve znaleckém posudku zpracovaném v soudním řízení hodnoceny znalcem. Je přitom zřejmé, že okresní soud nepředpokládal změnu charakteru staveb v souvislosti s prodloužením doby jejich životnosti. Pokud by tomu bylo naopak, je otázkou, zda by vůbec rozhodl o zřízení věcného břemene, když by tento neoprávněný stav existence stavby na cizím pozemku měl být aprobován na neurčitě dlouhou dobu, jak se o to ostatně snaží žalovaný. Účelu věcného břemene zřizovaného na omezenou dobu v souvislosti s dobou životnosti staveb přitom odpovídá výše žalobkyni přiznané náhrady.

IV. Právní názor soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek dle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Krajský soud nepřijal námitku, že stavba není v souladu s veřejným zájmem z důvodu nedostatečného posouzení veškerých okolností případu a nevypořádání se s odvolacími námitkami. Soud rovněž neshledal, že napadené rozhodnutí z uvedených důvodů odporuje zásadám správního řízení.

20. Krajský soud v prvé řadě podotýká, že uvedená žalobní námitka je formulována velmi obecně, žalobkyně neupřesnila, které konkrétní okolnosti měly být napadeným rozhodnutím pominuty, ani neuvedla, jak se namítaná pochybení dotýkají jejích práv, resp. jakými odvolacími námitkami se žalovaný dostatečně nezabýval. S tím nutně koresponduje i to, jakým způsobem se nyní může krajský soud touto námitkou zabývat. S ohledem na nekonkrétnost žalobkyní formulované námitky krajský soud v takto vznesené obecné rovině neshledal jakýkoli zásah žalovaného do veřejných subjektivních práv žalobkyně. Odvolací námitky žalovaný vypořádal na str. 11–12 žalobou napadeného rozhodnutí způsobem odpovídajícím charakteru a obsahu žalobkyní podaného odvolání. Není zjevné, že by žalovaný některou z odvolacích námitek pominul. Odvolací správní orgán vypořádává odvolací námitky pouze v rozsahu uvedeném v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje–li to veřejný zájem (§ 89 správního řádu). Tuto svoji povinnost žalovaný splnil. V uplatněné obecné rovině proto krajský soud namítaných vad neshledal. Vzhledem k tomu, že prvostupňové i žalobou napadené rozhodnutí správních orgánů tvoří z hlediska procesního jeden celek, nelze žalovanému vytýkat, pokud by se v části, kde je jeho právní názor souladný s názorem prvostupňového správního orgánu, odkázal na prvostupňové rozhodnutí. Skutečnost, že se žalovaný neztotožnil s odvolacími námitkami, nečiní napadené rozhodnutí nezákonným. Správní orgány nezpochybňují, že předmětná stavba byla provedena v rozporu se zákonem, a to rovněž v části, kde zasahuje na pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Z tohoto důvodu okresní soud zřídil shora citovaným rozsudkem ze dne 23. 4. 2002 věcné břemeno, kterým zatížil pozemky ve vlastnictví žalobkyně (p. č. XB a p. č. XC v k. ú. X) v rozsahu nově vymezených stavebních parcel č. XD a XE vytvořených geometrickým plánem č. zak. 195–122/2001 ze dne 20. 9. 2001, který je nedílnou součástí rozsudku okresního soudu. Výrokem okresního soudu bylo rovněž stanoveno, že žalobkyně je povinna ve smyslu vymezeného věcného břemene strpět na zatíženém pozemku stavby žalobce, a to v rozsahu vymezeném označeným geometrickým plánem. Skutečnost, že zřízené věcné břemeno zatěžující pozemky žalobkyně není evidováno v katastru nemovitostí, resp. posouzení toho, zda je či není předmětem evidence, není podstatou posuzované věci.

21. Bylo tedy postaveno najisto, že stavba byla zhotovena v rozporu se stavebním povolením pro stavbu s názvem „seník a bouda na dřevo“ ze dne 10. 10. 1990, resp. v rozporu se souhlasem s ohlášením drobné stavby s názvem „hospodářské stavení“ ze dne 13. 3. 1991, a to v části nacházející se na pozemcích žalobkyně. Tato skutečnost, kterou žalobkyně žalobními body vytýká, ovšem není sporována, neboť právě z toho důvodu bylo prvostupňovým správním orgánem zahájeno dne 13. 12. 2005 řízení ve věci odstranění stavby provedené v rozporu se stavebním povolením. V rámci tohoto řízení podal stavebník žádost o dodatečné povolení stavby. Současně nelze přehlédnout, že bylo rozsudkem okresního soudu zřízeno věcné břemeno zatěžující výše označené pozemky ve vlastnictví žalobkyně ve prospěch stavebníka. Stavební úřad (prvostupňový správní orgán) proto postupoval v souladu se zákonem, když po zjištění existence nepovolené stavby v rámci řízení o odstranění stavby vyhověl z důvodu splnění zákonných podmínek žádosti stavebníka o vydání dodatečného stavebního povolení, čemuž předcházely letité procesní peripetie, jak podotkl žalovaný. Správní řízení bylo s ohledem na datum zahájení vedeno dle zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon z roku 1976“) ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona. Skutečnost, že stavebník po léta užíval stavbu v rozporu se stavebním povolením, je ze správního spisu zjevná, nicméně vedené řízení o dodatečné povolení stavby směřovalo právě k nápravě popsaného závadného stavu.

22. Krajský soud se rovněž neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že rozsudek okresního soudu nemůže být podkladem pro správní řízení. V prvé řadě soud zdůrazňuje, že shora citovaným rozsudkem bylo zřízeno věcné břemeno na st. parcele č. č. XD a XE vytvořené geometrickým plánem (č. zak. 195–122/2001 ze dne 20. 9. 2001 znalkyně Ing. O.B.). Ten je nedílnou součástí rozsudku okresního soudu. Není pravdou, že rozsudek okresního soudu vycházel ze životnosti staveb; jak plyne z jeho výroku, věcné břemeno ve prospěch stavebníka bylo na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobkyně zřízeno, aniž by bylo limitováno v jakémkoli smyslu životností povolované stavby. Předpokládanou životnost stavby zmiňuje toliko znalecký posudek F.S. ze dne 4. 3. 2002 (str. 10 posudku), který byl podkladem pro rozhodování okresního soudu a který měl zodpovědět otázky, zda stavby ve vlastnictví stavebníka jsou spojeny se zemí pevným základem, zda by je bylo možno přemístit na jiný pozemek bez větších nákladů, poškození či znehodnocení a za jakou cenu by bylo možno v daném místě a čase dosáhnout zřízení věcného břemene. Rozsudek civilního soudu zřizující věcné břemeno jeho vznik na předpokládanou životnost stavby nikterak neváže. Není zde žádný důvod, pro který by tento rozsudek nemohl být podkladem pro řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Naopak správní orgány byly povinny v řízení respektovat pravomocný rozsudek okresního soudu ohledně zřízeného věcného břemene, tj. ve smyslu rozhodném pro vedené správní řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby.

23. Krajský soud nehodnotil jako důvodnou ani námitku nezákonnosti napadeného rozhodnutí pro zásah do vlastnických práv žalobkyně. Jak vyplývá ze spisového materiálu, resp. z napadeného rozhodnutí, dodatečné povolení stavby je podmíněno jejím souladem s ověřenou projektovou dokumentací zpracovanou autorizovaným technikem pro pozemní stavby, čímž je mj. zajištěno, že stavba nebude zasahovat do pozemků ve vlastnictví žalobkyně, vyjma rozsahu zřízeného věcného břemene (viz podmínky pro dokončení stavby stanovené výrokem napadeného rozhodnutí). Stavebník v posuzované věci prokázal, že má k pozemku právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku povolovanou stavbu (§ 58 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976), tj. pravomocný rozsudek okresního soudu zřizující věcné břemeno. Jelikož žalobkyně v zásahu do svých vlastnických práv spatřuje nesoulad s veřejným zájmem, je evidentní, že pro neexistenci takového zásahu je nesoulad vyloučen. Krajský soud v tomto ohledu podotýká, že veřejný zájem je nutno hodnotit tak, jak učinily ve věci správní orgány, a to ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976, dle něhož stavební úřad odstranění stavby nenařídí, „pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení“. V posuzované věci stavebník žádost o dodatečné povolení stavby podal a stavba byla povolena tak, že bude upravena a dokončena dle ověřené projektové dokumentace. Rozpor s veřejným zájmem ve smyslu námitky žalobkyně či ustanovení zákona krajský soud neshledal.

24. Co se týče tvrzení žalobkyně, že správní orgány posuzovaly pouze plošný rozsah věcného břemene, soud neshledal takový postup nezákonným, ani v rozporu s dobrými mravy, neboť není zřejmé, jak by postup správních orgánů mohl s uvedeným kolidovat. Žalobkyně pouze uvedla, že by měl být správními orgány posuzován zvlášť každý zásah stavebníka do prováděné stavby. Žalobkyní navrhovanému postupu však nesvědčí žádné ustanovení zákona. Rozhodnutím o dodatečném povolení stavby byly stanoveny podmínky pro její dokončení, včetně povinnosti upravit stavbu tak, aby nezasahovala do vlastnických práv žalobkyně. Jak plyne ze žalobou napadeného rozhodnutí, stavba je v řízení projednávána jako celek, včetně veškerých případných úprav, které na ní stavebník v průběhu času provedl. Takové úpravy, které by zasahovaly nad rámec zřízeného věcného břemene na pozemky ve vlastnictví žalobkyně, budou stavebníkem odstraněny, neboť stavba musí být dokončena dle projektové dokumentace, která je součástí žádosti o dodatečné povolení stavby. Účel užívání stavby je rovněž vymezen žádostí o dodatečné povolení stavby, neboť stavebník je povinen stavbu užívat v souladu s jejím povolením. Jak správně poznamenal žalovaný ve vyjádření k žalobě, k případné nápravě závadného stavu ve vztahu k následnému užívání stavby lze využít jiných nástrojů stavebního zákona (viz § 126 an. zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu).

25. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že u stavebníka nebyla dána dobrá víra, resp. že z jeho strany došlo ke zneužití práva, neboť nerespektoval rozsudek okresního soudu ohledně neoprávněných staveb, když je dále upravoval. K tomu krajský soud uvádí, že předmětem přezkumu je toliko napadené rozhodnutí. Pokud žalobkyně nesouhlasila se závěry okresního soudu uvedenými ve shora citovaném rozsudku, a to včetně náhrady za zřízení věcného břemene, měla proti němu brojit v zákonné lhůtě řádným opravným prostředkem, nikoli se následně domáhat práv, která jí nemůže správní soud přiznat ve zcela jiném řízení, kde je již správní soud povinen z tohoto pravomocného rozsudku vycházet. Jak je uvedeno shora, není pochyb o tom, že stavba byla původně provedena v rozsahu překračujícím stavební povolení pro stavbu s názvem „seník a bouda na dřevo“ ze dne 10. 10. 1990, resp. v rozporu se souhlasem s ohlášením drobné stavby s názvem „hospodářské stavení“ ze dne 13. 3. 1991, a to z části na pozemcích žalobkyně. Řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby vede právě k tomu, aby byl závadný stav napraven. Ze spisového materiálu přitom plyne, že již v době rozhodování okresního soudu o zřízení věcného břemene bylo fakticky rozhodováno o stavbě odpovídající současnému stavu. To je zřejmé i ze znaleckého posudku ze dne 4. 3. 2002, který sice hovoří o dvou stavbách, ovšem spojených společným půdním prostorem. Stavba se prokazatelně skládá ze dvou částí (zděné a s dřevěným opláštěním) propojených společným půdním prostorem a střechou. To je patrné rovněž z fotodokumentace pořízené správním orgánem při místním šetření dne 11. 12. 2019 za účelem ověření faktického stavu. Soud podotýká, že stavba je rovněž v souladu s územním plánem obce Kostelní Radouň, je umístěna v ploše SO (smíšené obytné), kde k přípustnému využití náleží zázemí pro stavby hlavní, např. chov domácích zvířat, dále jednotlivé garáže, domácí dílny a občanské využití nebo nerušící výroba v drobném měřítku.

26. Nelze tedy souhlasit se žalobkyní, že se správní orgány dopustily excesivního výkladu práva ve prospěch stavebníka, neboť v řízení o dodatečném povolení stavby bylo postaveno najisto, že stavbu v rozsahu žádosti definované projektovou dokumentací lze dodatečně povolit. Žalobkyně neposkytla žádné relevantní argumenty, které by takový závěr zpochybnily.

V. Závěr, náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

takto: I. Vymezení věci, obsah žaloby II. Shrnutí vyjádření žalovaného III. Shrnutí repliky žalobkyně IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení