51 A 49/2018 - 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka ve věci navrhovatelka: J.J. bytem X zastoupena JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem sídlem Tovačovského 3161, 767 01 Kroměříž proti odpůrci: obec Branišov sídlem Branišov 5, 373 84 Branišov zastoupena JUDr. Milanem Šišolákem, advokátem sídlem Biskupská ul. č. 1, 370 01 České Budějovice za účasti: J.J., bytem X o návrhu na zrušení Územního plánu obce Branišov, vydaného usnesením zastupitelstva obce č. 1/5/2016, v části I. b. 2 Kulturní hodnoty, části I. e.

2. Návrh místního systému ekologické stability, části I. j. Vymezení ploch a koridorů územních rezerv, části I. f. Stanovení podmínek pro využití ploch, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu včetně repliky

1. Dne 30. 5. 2016 přijalo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 1/5/2016 Územní plán Branišov v katastrálním území u Dubného, formou opatření obecné povahy.

2. Návrhem ze dne 11. 12. 2018 doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 12. 12. 2018 se navrhovatelka spolu s J.J. domáhala zrušení uvedeného opatření obecné povahy. Vzhledem k tomu, že J.J. nezaplatil soudní poplatek, bylo řízení o jeho návrhu na zrušení obecné povahy usnesením č. j. 51 A 49/2018 – 11 ze dne 4. 1. 2019 zastaveno. V řízení bylo pokračováno s navrhovatelkou, která soudní poplatek z návrhu zaplatila. J.J. se podáním ze dne 23. 1. 2019 přihlásil do řízení jako osoba zúčastněná na řízení.

3. Navrhovatelka popsala rozsah svého vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. Branišov u Dubného, které je zapsáno na LV Xu Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice jakož i na LV X u téhož katastrálního úřadu s podílem ve výši 9/10, kdy druhým spoluvlastníkem s podílem 1/10 je J.J. Pozemky byly dle tvrzení navrhovatelky dotčeny vydáním napadeného územního plánu.

4. Navrhovatelka připomněla v rámci veřejného vystavení a veřejného projednání návrhu územního plánu námitky, kterým bylo zčásti vyhověno, a zčásti byly zamítnuty. Přesto však navrhovatelka trvá na tom, že územní plán v uvedených částech, u kterých navrhuje jejich zrušení, porušuje platné právní předpisy a zásady a zároveň poukazuje na to, že nebyl zpracován a přijat na základě úplných nezbytných podkladů. V bodu II. navrhovatelka uvedla, že původní územní plán návrh sídelního útvaru Branišov (dále jen ÚPnSÚ), který byl účinný do roku 2016 počítal s územní rezervou v lokalitě „U Jankarů“ vymezené cca 7 ha na částech parc. č. 513/4, 513/1, 516 a 522 ve vlastnictví navrhovatelky. Nový územní plán nevymezuje bez řádného odůvodnění žádné plochy územních rezerv. K tomu navrhovatelka připomněla, že na některých pozemcích chtěla realizovat výstavbu, přitom v roce 2003 zjistila, že není k dispozici kompletní územně plánovací dokumentace, chyběl výkres č. 3-Zemědělská příloha a řešení krajiny. Tento výkres přes opakované upozornění byl doplněn až v roce 2014. Právě ten obsahuje uvedenou územní rezervu „U Jankarů“. Napadený územní plán se dle navrhovatelky vytvářel od září 2012, kdy v té době nebyl zmiňovaný výkres k dispozici. Navrhovatelka poukázala na to, že dle rozhodnutí o podaných námitkách není zřejmé, jak se rezervní plocha do ÚPnSÚ dostala a nemá v něm být. Absencí výkresů s touto rezervou, která je dle navrhovatelky nedílnou součástí dokumentace, byla porušena ustanovení o zadání, návrhu a řízení o územním plánu dle zákona č. 183/2006 Sb. To vyústilo v nemožnost dotčených orgánů, sousedních obcí, krajského úřadu i dotčených vlastníků řádně uplatnit připomínky. Byl-li výkres dodatečně doplněn a odkazuje-li na něj textová část původního územního plánu, měly by se tím příslušné orgány zabývat, nikoliv jej ignorovat a rezervu bez dalšího vypustit. Dle rozhodnutí o námitkách rezerva nebyla zařazena proto, že ani nebyla navržena k odnětí ze ZPF a v závazné části ÚPnSÚ není vůbec zmiňována. Toto tvrzení navrhovatelka popřela. Navíc poukázala na to, že jí léta blokovala nakládání s jejím majetkem. Příslušné orgány vnímaly označenou plochu jako územní rezervu, o čemž svědčí i vyřízení její žádosti o připojení pozemku par. č. 513/1 k pozemní komunikaci, kterému nebylo s tímto odůvodněním vyhověno.

5. Pod bodem III. navrhovatelka tvrdila, že umístění lokálního biocentra LBC 1785 a regionálního biokoridoru RBK 0/01-1785 je přijata v rozporu s právními předpisy. Nedošlo totiž k žádné dohodě s vlastníky pozemků, s žádným orgánem rozhodujícím o vyznačení území ekologické stability a zároveň na základě neúplné dokumentace, neboť zpracovatel Ing. W. neměl a nemohl mít k dispozici výkres č.

3. Na pozemky navrhovatelky zasahuje zbytečně a výměra je neodůvodněně vyšší než nutná. Navrhovatelka neakceptuje vysvětlení uvedené v rozhodnutí o námitce, že pokud se vlastníci nevyjádřili v rámci projednávání napadeného územního plánu a Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, bere se takový postoj za souhlasný. Navrhovatelka poukázala na ustanovení § 59 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že pro vytváření systému ekologické stability je zapotřebí dohody s vlastníkem pozemku, kterou však nelze zaměňovat za pouhý souhlas navíc v konkrétním případě konkludentní, neboť k jednání o dohodě nikdy nedošlo. V původním plánu se v této lokalitě nacházela územní rezerva a současné umístění lokálního biocentra a regionálního biokoridoru podstatně sníží či znemožní využití tohoto území, což je v rozporu s § 36 odst. 1 stavebního zákona. Územní plán neodůvodněně přesahuje minimální rozsah stanovený metodikou ministerstva životního prostředí (3 ha), přestože je možné tento rozsah zpřesnit. Plošný rozsah je nadbytečný, neproporcionální a představuje zásah do vlastnického práva. Odůvodnění rozhodnutí o námitce je v tomto směru nedostatečné. Nezabývá se konkrétními námitkami navrhovatelky, odvolává se na vymezení autorizovaným projektem. Navrhovatelka odkázala na metodický podklad rozpracování plánů územního systému ekologické stability a má za to, že nebyl brán ohled na funkce a způsoby využití území stejně jako na oprávněné zájmy vlastníků a uživatelů území V rozhodnutí o námitkách je uvedeno, že koridory a plochy jsou vymezeny jako mezofilní, a proto musí být rozměry větší. Mezofilní skladebné části se však vyhodnocují pouze v chráněné krajinné oblasti nebo v přírodních rezervacích, nikoliv v ÚSES. Nepravdivé je, že skladebné části ÚSES nejsou nově navrhovány, ale přecházejí z platného územního plánu a Zásad územního rozvoje. Rozhodnutím o námitkách, tudíž byla navrhovatelka odkázána na připomínky proti ÚSES, které měla podat v rámci veřejného projednávání Zásad územního rozvoje, neboť územním plánem lze ÚSES pouze zpřesnit nikoli zrušit. Navrhovatelka však připomínky podat nemohla, neboť dle původní územně plánovací dokumentace ÚPnSÚ šlo původně o neregionální biokoridor NKB 118, který byl zrušen a následně byl aktualizací Zásad územního rozvoje doplněn koridor ve větší výměře. O tom neproběhla žádná dohoda s vlastníky. Navrhovatelka nemohla předpokládat, že k takovému zásahu dojde. Zároveň má navrhovatelka za to, že nebyly k dispozici dostatečné podklady. Územní plán v textové části uvádí hlavní, přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné využití biocenter a biokoridoru. Tato ustanovení nejsou převzata ze Zásad územního rozvoje a nemají být i součástí územního plánu. K tomu odkázala na přílohu č. 7 vyhl. č. 500/2006 Sb. která stanoví pod písm. e), že územní plán upravuje pouze koncepci ÚSES. Podmínky pro vymezení a využití pozemků ÚSES náleží podle přílohy č. 11 písm. g) vyhlášky do regulačního plánu. Vymezení koridoru v jednotlivých výkresech, které jsou součástí územního plánu, si odporují, konkrétně nesouhlasí vymezení koridoru ve výkresu, hlavní výkres a výkres širší vztahů.

6. Pod bodem IV. navrhovatelka rozporovala úpravu pojmu regionu lidové architektury, do něhož byl zařazen pozemek par. č. x, neboť tak bylo učiněno v rozporu s právními předpisy. Zasahuje totiž do vlastnických práv. Region lidové architektury je v územním plánu zařazen do části I.b.2 - základní koncepce území obce, ochrana a rozvoj jeho hodnot – kulturní hodnoty. Dle této části je v tomto regionu omezena navzdory tvrzení v rozhodnutí o námitkách výstavba-konkrétní uvedené stavby (včetně parc. č. x), které musí respektovat strukturu, objem, měřítko původní zástavby. S odkazem na vyhlášku č. 500/2006 Sb. navrhovatelka dovozuje, že objem, prostorové řešení stavby, půdorysná velikost stavby a tvar stavby náleží do regulačního nikoliv územního plánu a taková omezení by byla přípustná v případě majetkové ochrany nikoli pro umístění v regionu lidové architektury. Navrhovatelka poukázala na § 43 (územní plán) a § 61 (regulační plán) stavebního zákona, podle nichž územní plán nesmí obsahovat podrobnosti náležející regulačnímu plánu. Podmínky v regionu lidové architektury představují podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků a ochranu hodnot a charakteru území a územnímu plánu takové podrobnosti řešit nepřísluší. Územní plán nemůže určovat přípustnost využití území a stavebních úprav. Navíc má pouze informativní charakter, a proto nemůže takovým významným způsobem zasahovat do vlastnických práv. Územní plán porušuje zásadu proporcionality a pravidla územního plánování.

7. Navrhovatelka pod bodem V. vytkla územnímu plánu zásah do pravomoci orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, neboť v části I.f.11 plochy zemědělské mimo jiné jako podmínečně přípustné využití uvádí oplocení zemědělského půdního fondu a jako nepřípustné využití narušování organizace a struktury zemědělského půdního fondu. S odkazem na přílohu 9 vyhl. č. 500/2006 Sb. může územní plán určovat toliko strukturu zástavby nikoliv strukturu ZPF. Podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků či pro ochranu hodnot a charakteru území stanoví regulační plán. Toto ustanovení územního plánu proto vylučuje z rozhodování orgánu zemědělského půdního fondu a omezuje i vlastníky nad míru nutnou v možnosti nakládat se svým majetkem.

8. Pod bodem VI. Návrhu je uvedeno, že napadený územní plán obsahuje úpravu, která náleží regulačnímu plánu zejména ohledně omezení využití území v regionu lidové architektury, ÚSES a v části I.f. podrobné podmínky prostorového uspořádání, včetně určeného sklonu a tvaru střech, konstrukční výšky podlaží, tj. vnitřní kótování, výšky nadezdívky podkroví (např. v části I.f.14, I.f.1, I.f.2.). Pokud je v části I.f. uvedeno, že nepřípustné využití je veškeré využití, které není specifikováno jako přípustné, pak takové stanovení je v rozporu s jednou ze základních právních zásad totiž, že je povoleno vše, co není zákonem zakázáno. Podle navrhovatelky je územní plán celkově zmatečný, odporuje právním předpisům, byl vyhotoven bez nedílné grafické části obsahující územní rezervu a nelze taktéž usuzovat na pravost všech použitých podkladů. Porušuje zásadu proporcionality a neúměrně omezuje vlastnická práva navrhovatelky.

9. Navrhovatelka závěrem navrhla, aby soud opatření obecné povahy-územní plán obce Branišov vydané usnesením zastupitelstva obce Branišov č. I/5/2016 v části I.b.

2. Kulturní hodnoty, v části I.e.

2. Návrh místního systému ekologické stability, část I.j. Vymezení plocha a koridorů územních rezerv, část I.f. Stanovení podmínek pro využití ploch zrušil a věc vrátil odpůrci k dalšímu řízení. II. Shrnutí vyjádření odpůrce a repliky navrhovatelky.

10. Odpůrce v prvé řadě poukázal na nepřesnosti a nepřehlednost navrhovatelkou odkazované právní úpravy v bodě VII. návrhu a v této souvislosti doporučil soudu pečlivě zkoumat zachování lhůty pro podání návrhu, kterou má na mysli § 101b odst. 1 soudního řádu správního.

11. Tvrzení navrhovatelky, že územní plán nebyl zpracován a přijat na základě úplných a nezbytných podkladů označil odpůrce jako domněnku. Platná právní úprava jednoznačně stanoví územně analytické podklady i proces pořízení územního plánu. Navrhovatelkou označený dosavadní územní plán - návrh sídelního útvaru Branišov účinný do roku 2016 nepředstavuje dosavadní územní plán, ale územní plán předcházející. Navrhovatelkou poukazovaná absence výkresu, jak na odboru územního plánu Magistrátu města České Budějovice, tak Krajského úřadu Jihočeského kraje představuje tvrzení navrhovatelky. Veškerá dokumentace je předávána formou předávacích protokolů, které jsou kontrolovány. Ke ztrátě některých částí dokumentace se nelze vyjádřit, ani nelze prokázat, zda je toto tvrzení pravdivé. Výkres územní rezervy musel být součástí územního plánu, jinak by v rámci procesu pořízení a schválení územního plánu nemohl projít přes nadřízený orgán. Před vznikem krajských úřadů takovou agendu vykonávaly okresní úřady. Oprávnění k vypuštění územní rezervy v roce 2016 bylo zcela v pravomoci zastupitelstva obce Branišov. Důvody, které navrhovatelka uvedla pro zrušení části platného územního plánu, jsou nepřípadné, nejasné, nesrozumitelné a nepřesné.

12. K plánu ÚSES z roku 2011 odpůrce uvedl, že představuje digitalizovanou formu plánu a orgány ochrany přírody a krajiny mají povinnost takový plán vytvářet. V místě se nachází regionální biokoridor ÚSES RBK 0 a do něj vložené lokální biocentrum LBC 1785 U Jaukerů (správně má být U Jankerů). Lokální skladebné části jsou vymezovány na základě plánu ÚSES ORP České Budějovice a projednány v rámci pořízení ÚPD obce. Regionální biokoridor je převzat ze zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a obec je povinna jej v rozsahu těchto zásad převzít, maximálně je možné zpřesnit. Podle názoru odpůrce nemá územní rezerva stanovené využití, předpokládá se využívání pozemku v rozsahu před umístěním územní rezervy (např. zemědělského hospodaření). Teprve až je plocha rezervy při změně ÚPD vložena do ploch zastavitelných nebo jiných a je procesem změny schválena, změní se její využití. Z hlediska velikosti skladebních částí jsou prostorová vymezení provedena autorizovaným architektem ÚSES, který postupuje podle metodiky vymezování ÚSES. Obecně platí, že v antropogenně ovlivněných oblastech se vymezují prvky ve větším rozsahu než v místech s vysokou mírou ekologické stability. U nově vzniklých biotopů, které mají menší kvalitu než přírodní, je nutné posílit ji větší plochou.

13. Územní plán Branišov byl zpracován na základě zadání schváleného usnesením zastupitelstva obce č. 3/2012 ze dne 13. 11. 2012. Zadání byly stanoveny hlavní cíle a požadavky na zpracování územního plánu. Podmínky plošného a prostorového uspořádání byly stanoveny řádně a v rozsahu odpovídajícím podrobnostem územního plánu s přihlédnutím k podmínkám vyplývajících ze zařazení části správního území z obce do regionu lidové architektury, který má pro potřeby územního plánu informativní charakter. Námitka proti regionu lidové architektury byla vznesena již v průběhu zpracování územního plánu, kde byla vyhodnocena a vypořádána, což schválilo zastupitelstvo obce.

14. Obec v současné době zpracovává a projednává Změnu č. 1 územního plánu Branišov, která řeší upřesnění podmínek pro využití nezastavěných ploch zemědělského půdního fondu. Omezení činnosti v nezastaveném území oproti znění § 18 odst. 5 stavebního zákona lze provést pouze ve veřejném zájmu. Z vyjádření dotčených orgánů vyplývá, že Změna č. 1, předmětem které je i změna možnosti oplocení zemědělských pozemků z důvodu nezemědělského využívání, zajišťuje vyšší ochranu krajiny proti fragmentaci a dalšímu negativnímu antropogennímu vlivu. Tento krok je velmi důležitý pro zachování krajiny, neboť obec je malým sídlem se zemědělskými pozemky a lesy a je třeba takový vzhled zachovat. Doplnění prostorových požadavků zajišťuje možnost rozvoje včelařství a zemědělství, kdy výsledný vliv z těchto stav na krajinu, biotopy a další zájmy chráněném zákonem nelze umožnit na všech plochách ZPF bez rozdílu. Veřejný zájem chrání obec Branišov, neboť v územním plánu stanovuje koncepci rozvoje území obce ochranu jeho hodnot a uspořádání krajiny. Obec nesdílí názor, že se poměry v krajině od roku 2016 nezměnily a poukazuje na povinnost soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace, což je realizováno prováděním a plánováním výstavby vyhodnocením nastavených podmínek v územním plánu a vyhodnocením, zda původně nastavený rozvoj v plochách zemědělských není příliš nepříznivý a mohl v případě zvýšeného využívání přetvořit ráz obce.

15. Stavební zákon umožňuje vyloučit oplocení z povolených činností v nezastavěném území, nicméně není nutné na základě tohoto ustanovení vylučovat veškeré možnosti oplocení nezastavěného území. Oplocením nemohou vzniknout nové zastavitelné plochy, ty lze vymezit pouze novou změnou územního plánu.

16. Nový územní plán byl zpracován na základě územně analytických podkladů, průzkumů a rozborů, které obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnoty, omezení změn v území, z důvodu ochrany veřejného zájmu vyplývajících z právních předpisů. Náležitosti obsahu územně analytických podkladů upravuje prováděcí právní předpis. Odpůrce považuje námitky vznesené navrhovatelkou za nedůvodné a navrhuje zamítnutí návrhu. Současně odpůrce vyjádřil souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

17. Navrhovatelka v replice k vyjádření odpůrce uvedla, že nerozumí tomu, z jakých důvodů se vyjadřoval ke zpracovávané Změně č. 1 územního plánu Branišov, neboť tato změna není předmětem návrhu na zrušení územního plánu stejně, jako není předmětem tohoto návrhu otázka nutnosti úpravy oplocení. Navrhovatelka pouze poukazovala na procesní nesrovnalosti a skutečnost, že územní plán obsahuje úpravu náležející regulačnímu plánu. Uvedená Změna č. 1 územního plánu nebyla dosud schválena, nenabyla platnosti a účinnosti, a proto navrhovatelka neměla důvod na nic odkazovat. Navrhovatelka vyjádřila souhlas projednáním věci bez nařízeného jednání. Dále navrhovatelka v replice připojila, že Změna č. 1 územního plánu nebyla na zasedání zastupitelstva obce Branišov ze dne 21. 8. 2019 připuštěna do druhého projednávání a bylo odhlasováno, že se v ní nebude pokračovat. Jakákoli úprava, kterou argumentuje odpůrce, není proto na místě.

18. Osoba zúčastněná na řízení J. J. ve svém vyjádření uvedl, že jakožto spoluvlastník pozemku parc. č. st. x zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1083 m2 jehož součástí je budova čp. x v k. ú. x zapsaného na LV X u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, který byl dotčen vydáním napadeného územního plánu má za to, že rozhodnutím o zrušení části či celého územního plánu může být přímo dotčen na svých právech, tj. důvodem pro jeho přihlášení se k uplatňování práva osoby zúčastněné na řízení.

III. Právní hodnocení soudu

19. Krajský soud po ověření aktivní procesní legitimace navrhovatelky přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu (§ 101d odst. 1 s.ř.s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s.ř.s.). Současně soud vycházel při přezkumu napadeného opatření obecné povahy z judikatury Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6Ao 5/2011 ze dne 7. 10. 2011, podle které „……….při přezkoumání územního plánu musí soud postupovat zvlášť zdrženlivě, neboť prostřednictvím územního plánu je realizováno právo na samosprávu obce a vůle občanů obce.“ 20. Návrh není důvodný.

21. Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou zachování lhůty stanovené v § 101b odst. 1 s.ř.s., neboť tuto otázku nastolil ve svém vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce. Podle něho odkazy uvedené v návrhu v bodě VII. byly nepřesné a nepřehledné.

22. Lhůta pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je stanovena v § 101b odst. 1 s.ř.s., které po novele zákonem č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a další související zákony účinné od 1. 1. 2018 tak, že návrh lze podat do 1 roku ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout, a to ani ve vazbě na navazující správní rozhodnutí, opatření nebo jiný úkon nahrazující rozhodnutí. Podle článku XXVIII. zákona č. 225/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů přechodných ustanovení bod 3 v případě opatření obecné povahy, která nabyla účinnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, běží lhůta podle § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud lhůta podle tohoto ustanovení, ve znění ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplynula přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a nebo neuplyne za dobu kratší než 1 rok ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V dané záležitosti nabyl napadený územní plán účinnosti dne 16. 6. 2016, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 225/2017 Sb. Vzhledem k tomu, že lhůta stanovená původní právní úpravou pro napadení opatření obecné povahy činila 3 roky, bylo by možné napadnout územní plán do 16. 6. 2019. Nicméně vzhledem k tomu, že tato lhůta ke dni nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb. neuplynula přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pak platí pro včasné podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy lhůta 1 roku, která počala svůj běh od 1. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka podala návrh dne 12. 12. 2018, jednalo se o včasné podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

23. Pod bodem II. návrhu navrhovatelka polemizovala s vypořádáním jí podaných námitek, přestože jim bylo z části vyhověno a z části byly zamítnuty a trvala na tom, že územní plán porušil platné právní předpisy a zásady, nebyl zpracován a přijat na základě úplných nezbytných podkladů. Především vytýkala územnímu plánu, že nevymezuje bez řádného odůvodnění dle části I.j. žádné plochy územních rezerv. V této souvislosti tvrdila, že od II. poloviny 90 let tato územní rezerva existovala, což zjistila za situace, kdy chtěla na těchto některých pozemcích realizovat výstavbu. V roce 2003 postrádala výkres č. 3 – Zemědělské příloha a řešení krajiny v měřítku 1:10000 (v textové části uveden pod názvem „Krajina a vnější vztahy“), a to na odboru územního plánování Magistrátu města České Budějovice, ačkoli tento výkres v minulosti existoval. Výkres byl teprve později doplněn až v roce 2014. tento výkres obsahuje zmiňovanou územní rezervu „U Jankarů“. Textová část ji obsahovala vždy. Vzhledem k tomu, že se napadený územní plán vytvářel od září 2012, kdy nebyl k dispozici uvedený výkres a nebyly tak kompletní nedílné součásti dosavadního územního plánu návrhu sídelního útvaru Branišov, není dle navrhovatelky zřejmé, jakým způsobem se tato rezervní plocha do dosavadního územního plánu dostala a z jakých důvodů v něm nemá být. Absencí výkresů obsahujícího předmětnou rezervu, bylo porušeno ustanovení o zadání, návrhu a řízení o územním plánu č. 183/2006 Sb. Navíc, byl-li výkres dodatečně doplněn, měly se tím příslušné orgány zabývat a nikoli jej ignorovat a bez dalšího rezervu vypustit. Vypuštění rezervy není součástí návrhu územního plánu a současně není odůvodněno ani v odůvodnění územního plánu, což představuje dle navrhovatelky rozpor zadání a následného návrhu s dalšími fázemi pořizování. Tato rezerva navrhovatelce blokovala léta některé nakládání s tímto majetkem (rezervou dotčenými pozemky), kupříkladu její žádost o připojení pozemku parc. č. 513/1 pozemní komunikaci – silnici III/14322, kterou podala dne 25. 5. 2015, nebyla kladně vyřízena z důvodu rezervní plochy pro výstavbu.

24. Námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Tuto námitku navrhovatelka vznesla i jako námitku v rámci projednávání návrhu územního plánu na veřejném projednávání. Její námitka byla vypořádána tak, že byla zamítnuta. Obsah odůvodnění rozhodnutí o této námitce je součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Z odůvodnění vyplývá, že v původním ÚPnSÚ nebyla zmíněna rezervní plocha část pozemků parc. č. 513/1, 513/4, v k. ú. Branišov u Dubného navržena k odnětí ze zemědělského půdního fondu. V závazné části ÚPnSÚ nebyla rezervní plocha vůbec zmiňována, a proto nelze tvrdit, že rezervní plocha byla součástí závazné části ÚPnSÚ. Zábor půdního fondu nebyl v rámci ÚPnSÚ pro tuto plochu vůbec vyhodnocen. Odpůrce postupoval v souladu s metodickým doporučením Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva životního prostředí a Ústavu územního rozvoje ze srpna 2013 a vzhledem k tomu, že územní plán v současné době obsahoval dvě změny ÚPnSÚ a ani jedna neřešila předmětnou územní rezervu, požadavek na převedení rezervní plochy na plochu bydlení byl uplatněn pouze vlastníkem v rámci projednání návrhu zadání územního plánu, nebyla zmiňovaná plocha do územní rezervy zařazena, a to i na základě zápisu z dohadovacího řízení vedeného na Magistrátu města České Budějovice dne 11. 11. 2015. Dotčený orgán nesouhlasil se zařazením předmětné plochy do plochy pro bydlení, k čemuž vyslovil své důvody (část pozemků parc. č. 513/1, 513/4 v k. ú. Branišov u Dubného jsou dle katastru nemovitostí součástí ZPF, zejména se jedná o půdorys III. třídou ochrany ZPF, tedy průměrnou produkční schopností a středním stupněm ochrany, které je možno v územním plánování využít eventuálně pro výstavbu. Pozemky z převážné části nenavazují na zastavěné území ani navrhované zastavitelné plochy. V předmětné části pozemku navazují pouze na osadu U Jankarů a samotu U Čutů a jednalo by se o zábor cca 7ha, přičemž zastavitelné plochy v rámci navržené změny I. a II. ÚPnSÚ nebyly v současné době ani s 50 % vyčerpány. Přitom zábor cca 7 ha ZPF by byl stejný jako v současnosti návrh na územní plán Branišov pro celé správní území. Stejně byla vyhodnocena tato námitka při dohadovacím řízení na Magistrátu města České Budějovice dne 9. 12. 2015. Bylo konstatováno, že k zachování územní rezervy není důvod, neboť zde není potřeba vyvolána růstem obyvatel. Navržená zastavěná území reagují dostatečně na růst obce a jsou převzata z předchozích změn. Navíc převod předmětné rezervní plochy na plochu zastavitelskou by byl v absolutním rozporu s § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny a nekoresponduje s potřebami pro rozvoj obce a nárůstem obyvatel a občanskou vybaveností. Nesouhlas vyslovil i Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí zemědělství a lesnictví ve stanovisku k návrhu Změny č. 3 územního plánu Branišov z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 7. 2. 2014. Byla akcentována skutečnost, že k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu může dojít pouze v nezbytných případech a nezbytnost je nutné posoudit jen z hlediska z celkově navrhovaných ploch do ploch zastavitelných. Další zastavitelné plochy lze změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových zastavitelných ploch. Námitka navrhovatelky byla podrobně vypořádána i s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Současně lze odkázat i na stanovisko k návrhu rozhodnutí o námitkách Krajského úřadu Jihočeského kraje z 6. 4. 2016 č. j. ORR VIPSŘI stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, životního prostředí, zemědělství a lesnictví z 5. 4. 2016 a Magistrátu města České Budějovice ze dne 23. 3. 2016.

25. K nezákonnosti vymezení územní rezervy lze odkázat na § 43 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého územní plán mimo jiné vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (díle jen „plochy přestavby“), pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Pro územní rezervy se použije § 36 odst. 1 obdobně. Podle ustanovení § 36 odst. 1 věty druhé stavebního zákona platí, že Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochy a koridory, s cílem prověřit možnosti budoucího využití, jejich dosavadní využití nesmí být měněno způsobem, který by znemožnil nebo podstatně ztížil prověřované budoucí využití (dále jen „územní rezerva“).

26. Povahou institutu územní rezervy se zabýval Nejvyšší správní soud ve své judikatuře, kupříkladu v rozsudku ze dne 21. 6. 2012 č. j. 1Ao 7/2011-11 nebo ze dne 14. 2. 2013 č. j. 7Aos 2/2012-53. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že v území dotčeném územní, rezervou je i nadále možno činit změny s výjimkou těch, které by znemožňovaly či podstatně ztížily budoucí využití území způsobem, pro nějž má být území prověřováno. Územní rezerva je prostorem, jehož případné budoucí využití pro uvažovaný záměr, se má teprve prověřit. Představuje omezení dočasného charakteru a je zcela na místě, aby trvala pouze po dobu nezbytnou pro prověřování možnosti využití pro stanovený záměr. Územní rezerva do práv vlastníků dotčených nemovitostí zasahuje, nicméně pouze dočasným omezením vlastníků dotčených nemovitostí a to pouze omezením v možnosti realizovat záměry, které by mohly znemožnit či podstatně ztížit budoucí využití území. V obecné rovině nelze, tudíž vyloučit v procesu přijímání nového územního plánu dojede ke změně uspořádání území. Při tvorbě územního plánu je třeba vzít na zřetel, že jedná se o činnost kontinuální, nicméně nejde o to, aby nově přijímaná územně plánovací dokumentace kopírovala dokumentaci předchozí. Naopak je třeba vzít v úvahu požadavek aktuálnosti územního plánu, což znamená prověření, zda realizace dříve přepokládaných záměrů území je stále aktuální, případně navrhovat jiná řešení. Postup musí být transparentně a racionálně zdůvodněn. Tento postup byl v konkrétním případě dodržen. To vyplývá, jak z odůvodnění vypořádání námitek, tak i z výsledků dohadovacích řízení, která byla na základě námitek vedená a současně i ze stanovisek nadřízených orgánů k návrhu rozhodnutí o námitkách.

27. Z právní úpravy ani z judikatury Nejvyššího správního soudu nelze dovodit, že by nový územní plán musel zcela přebírat funkční využití pozemků starého územního plánu. Takový výklad by ad absurdum znamenal nemožnost provedení jakýkoliv změn v území, a to i přesto, že by se situace v území změnila, popřípadě by byly zjištěny zásadní skutečnosti. Takto však právní úprava koncipována není (srovnej rozsudek NSS sp. Zn. 7 As 461/2018). Nelze proto souhlasit s navrhovatelkou, že územní plán porušuje platné právní předpisy a nebyl zpracován a přijat na základě úplných nezbytných podkladů. Naopak z odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zřejmý postup orgánů, které se tvorbou územního plánu zabývaly. Pro úplnost soud poznamenává, že navrhovatelka ani v této souvislosti konkrétně nespecifikovala své zkrácení na svých právech, neboť v minulosti byl její nemovitý majetek dle jejího tvrzení zatížen zmiňovanou rezervou, která blokovala některé nakládání s tímto majetkem, nicméně v současně době, pokud již tyto pozemky blokovány územní rezervou nejsou, je zcela v její dispozici volné nakládání s předmětnými pozemky.

28. V další části návrhu označené III. navrhovatelka tvrdila, že v rozporu s právními předpisy je v územním plánu i umístění lokálního biocentra LBC 1785 a regionálního biokoridoru RBK 0/01-1785(tj. prvky územního systému ekologické stability, dále jen „ÚSES“), které se dotýkají pozemků navrhovatelky parc. č. 513/4, 658/2, 522, 530 a 551. O jejich umístění bylo rozhodnuto protiprávně, neboť nedošlo k žádné dohodě s vlastníky pozemků, ani s žádným orgánem rozhodujícím o vyznačení území ekologické stability. Bylo rozhodnuto na základě neúplné dokumentace, neboť zpracovatel Ing. W. neměl k dispozici výkres č.

3. Na pozemky navrhovatelky zasahuje zbytečně. Navrhovatelka nesouhlasí s vypořádáním této námitky. Nebyl brán ohled na funkce a způsoby využití území ani na oprávněné zájmy vlastníků a uživatelů území. Dále byla navrhovatelka odkázána na připomínky proti ÚSES, které měla podat v rámci veřejného projednání ZÚR, které však nebyla oprávněna podat, ani je podat nemohla. Vzhledem k tomu, že došlo ke změnám v územně plánovacím dokumentaci, nemohla navrhovatelka ani předpokládat, že k takovému zásahu dojde. Navíc podmínky pro vymezení a využití pozemků ÚSES naleží podle přílohy 11 písm. g) vyhl. č. 500/2006 Sb. do regulačního plánu. Současně navrhovatelka poukázala na rozpory, neboť v rámci územního plánu je ÚSES vymezen jako luční prostor podle přiloženého plánu místního ÚSES k. ú. Branišov u Dubného, je veden jako lesní koridor. V tomto případě koridoru lesního charakteru byla zároveň porušena proporcionalita.

29. Námitka byla podrobně vypořádána v rozhodnutí o námitkách, kde nosným důvodem zamítnutí této námitky bylo, že v současné době se jedná o nezastavitelné území a vymezený prvek ÚSES nebrání stávajícími využití pozemků, ani využívání pozemků dle způsobu využití stanoveném v územním plánu. Bylo vysvětleno, že vložené místní biocentrum do trasy regionálního biokoridoru ÚSES řešily Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje ve své 1. Aktualizaci, kdy každý mohl uplatnit připomínku, případně osoby stanovené § 39 odst. 2 námitku. Dohoda s vlastníky se provádí formou projednání územních plánu a Zásad územního rozvoje, pokud se vlastník v rámci projednání nevyjádří k návrhu, má se za to, že souhlasí. Námitky uplatněné navrhovatelkou byly vyhodnoceny v dohadovacím řízení dne 11. 12. 2015, kde orgán ochrany přírody a krajiny vyslovil nesouhlas se zúžením biokoridoru RBK 0. Navíc regionální biokoridor, který byl převzat ze ZÚR Jihočeského kraje je pro obec závazný a obec je povinna jejich v rozsahu ZÚR převzít. Z toho důvodu nelze souhlasit s tvrzením navrhovatelky, že o umístění lokálního biocentra LBC 1785 a regionálního biokoridoru RBK 0/01-1785 bylo rozhodnuto protiprávně. Postup, který byl v dané záležitosti realizován a je popsán v odůvodnění rozhodnutí o této konkrétní námitce odpovídá postupu stanovenému právní normou.

30. K námitce navrhovatelky, že územní plán uvádí hlavní přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné využití biocenter a biokoridoru a tato ustanovení již nejsou převzata ze ZÚR a nemají být součástí územního plánu, k čemuž odkázala na přílohu č. 7 vyhl. 500/2006 Sb., zatímco podmínky pro vymezení a využití pozemků ÚSES náleží podle přílohy č. 11 písm. g) téže vyhlášky do regulačního plánu soud odkazuje na přílohu č. 7 odst. 1 písm. e) koncepci uspořádání krajiny, včetně vymezení ploch s rozdílným způsobem využití, ploch, změn v krajině a stanovení podmínek pro jejich využití, územního systému ekologické stability, prostupnosti krajiny, protierozních opatření, ochrany před povodněmi, rekreace, dobývání ložisek nerostných surovin, apod.. Dále dle navrhovatelky odkazovaná příloha č. 11 odst. 2 písm. g), podle které textová část regulačního plánu podle rozsahu navržené regulace, zejména podle jím nahrazovaných územních rozhodnutí dále obsahuje podmínky pro vymezení a využití pozemků územního systému ekologické stability. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu, že jedním ze základních principů územního plánování je postupné nalézání a zpřesňování řešení od zjištění potřeby určité změny v území a stanovení jejího významu přes navazující koncepční řešení o stanovení detailních podmínek umístění, prostorového uspořádání či detailní ochranu veřejných zájmů v územním rozhodnutí nebo v regulačním plánu nahrazujícím územní rozhodnutí. Dále je třeba vzít v úvahu, že regulační plán je pořizován v území pouze fakultativně a pokud absentuje, je dána pouze souvislost mezi územním plánem a územním rozhodnutím. Územní plán je koncepčním nástrojem územního plánování, zatímco regulační plán případně územní rozhodnutí, jsou nástroji realizačními. Výtka navrhovatelky v této souvislosti není důvodná, neboť územní plán správně řeší koncepci uspořádání krajiny včetně vymezení ploch s rozdílným způsobem využití ploch změn v krajině a stanovení podmínek pro jejich využití včetně územního systému ekologické stability. Podle názoru soudu je umístění lokálního biocentra a regionálního biokoridoru specifikací, která nepřekračuje kritické hranice podrobnosti, které by byly vyhrazeny regulačnímu plánu, případně územnímu rozhodnutí.

31. Nelze proto souhlasit s výhradou navrhovatelky, že umístění lokálního biocentra a regionálního biokoridoru podstatně ztíží, případně fakticky znemožní stanovené využití území, ostatně navrhovatelka konkrétně neuvedla, v jakém směru se tak má stát. Důvodná současně nebyla ani námitka navrhovatelky s ohledem na popsaný stav ohledně chybné a nadbytečné výměry této lokality.

32. Napadaná část územního plánu není podrobnou regulací, která nepatří do územního plánu. Pokud v této souvislosti navrhovatelka v návrhu na zrušení opatření obecné povahy poukazovala na to, že plošný rozsah je nadbytečný, a proto představuje neproporcionální zásah do vlastnického práva, pak tato námitka byla v rámci rozhodnutí o námitkách navrhovatelky pod bodem 3 vypořádána. V rámci vypořádání této námitky bylo totiž poukázáno na to, že v předmětných plochách se nachází místní biocentrum, které je vloženo do trasy regionálního biokoridoru ÚSES, kdy prostorové a směrové uspořádání řeší Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje ve své 1. Aktualizaci. Tyto Zásady byly projednány s veřejností obdobným způsobem, jako je tomu u procesu pořizování územního plánu. Každý měl v rámci veřejného projednání o Zásadách územního rozvoje možnost uplatnit připomínku, jakož i osoby podle § 39 odst. 2 mohly uplatnit námitky. Při projednání územního plánu obce takto stanovené plochy lze zpřesnit nikoliv zrušit. Současně bylo poukázáno na ustanovení § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, kde je deklarována povinnost všech vlastníků podílet se na ochraně ÚSES, přičemž jeho vytváření je veřejným zájmem na ochraně přírody a životního prostředí. Plochy ÚSES nemají vliv na současné využití území, pouze brání jeho nevhodné změně, případně k zabránění průchodu. Rozměry byly stanoveny v nejmenší možné variantě, přičemž koridor je vymezen jako regionální. Navíc při vymezování mezofilních skladebních částí musí být rozměry větší.

33. Soud nepochybuje o tom, že přijetí územně plánovací dokumentace nesmí vést k neodůvoditelné ingerenci do stávajících práv vlastníků dotčených nemovitostí, nelze současně přehlédnout, že úkolem vytváření územně plánovací dokumentace je i regulace a harmonizace rozvoje širšího územního celku. Z těchto důvodů je rozhodování o těchto otázkách svěřeno zastupitelstvu příslušné obce a představuje výkon její samostatné působnosti. Schválený návrh územního plánu proto představuje konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce, jakož i na jejím dalším rozvoji. Soudu pak přísluší posuzovat, zda se obec v rámci tohoto procesu pohybovala a takové zákonem nastavené meze v procesu přijímání územně plánovací dokumentace dodržela. Soudu nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito a zda je toto využití optimální. Navrhovatelka sama sice tvrdila, že vymezení biokoridoru je neproporcionální, neuvedla, však jaké řešení by za proporcionální považovala. K řešení této otázky lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018 sp. zn. 6 As 211/2018. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dovodil, že osobě, která podala návrh na zrušení územního plánu, nesvědčí nárok na schválení konkrétní jí vyhovující podoby územního plánu, a to z toho důvodu, že pomíjí, že uplatňování proporcionality vždy vyžaduje poměřování něčeho k něčemu. To dopadá i na souzený případ, kdy navrhovatelka sice tvrdí, že přijaté řešení je neproporcionální nicméně neuvádí konkrétní zásah přijatého řešení do jejího vlastnického práva. Navrhovatelka sama připouští, že územním plánem lze ÚSES pouze zpřesnit nikoli zrušit. Současně poznamenala, že si připomínky podat nemohla. S ohledem na již poskytnuté vysvětlení o závaznosti platných a účinných Zásad územního rozvoje kraje ve znění 1. Aktualizace, pak je tato doplňující argumentace nepřípadná.

34. Podle názoru navrhovatelky je v rozporu s právními předpisy i úprava pojmu regionu lidové architektury, do něhož byl zařazen pozemek par. č. x. Výstavba konkrétní uvedené stavby je totiž navzdory tvrzení odpůrce v rozhodnutí o námitkách omezena a musí respektovat strukturu, objem a měřítko původní zástavby. Navrhovatelka dále popsala pojem struktura s odkazem na platnou právní úpravu. Tato omezení jsou však přípustná pouze v případě památkové ochrany, nikoliv však pro umístění v regionu lidové architektury. Odkázala na právní úpravu podle § 43 stavebního zákona, kdy územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny, zatímco regulační plán stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků pro umístění a prostorové uspořádání staveb pro ochranu hodnot a charakteru území pro vytváření příznivého životního prostředí. Dále odkázala na §43 odst. 3 stavebního zákona, podle kterého územní plán nesmí obsahovat podrobnosti náležející regulačnímu plánu, pokud zastupitelstvo nestanoví, že bude pořízen územní plán s prvky regulačního plánu. V konkrétním případě územní plán takové podmínky řeší. Region lidové architektury je v územním plánu zařazen pouze v části I.b.2, kde se uvádí, že dané usedlosti jsou součástí regionu lidové architektury. Není uveden zejména v části I.f. s uvedeným konkrétním využitím území. Územní plán proto nemůže v této části určovat přípustnost využití území a stavebních úprav. Vzhledem k tomu, jak je uvedeno i v rozhodnutí o námitkách, má region lidové architektury pouze informativní charakter, nemůže natolik významným způsobem zasahovat do vlastnických práv. Zde porušuje dle navrhovatelky územní plán Zásadu proporcionality a pravidla územního plánování.

35. Ani tuto námitku soud nehodnotí jako opodstatněnou. V prvé řadě je třeba uvést, že navrhovatelka neuvádí, v jakém směru je úprava pojmu regionu lidové architektury v rozporu s právními předpisy. Tvrzení uvedené v návrhu na zrušení územního plánu je obecné a nevyplývá z něho, v jakém směru je navrhovatelka zkrácena na svém právu. Námitka byla v rozhodnutí, které tvoří součást odůvodnění územního plánu vypořádána. Navrhovatelce bylo zdůrazněno, že region lidové architektury je v územním plánu zakreslen jako informativní údaj v koordinačním výkrese a na základě něho nejsou omezována žádná práva vlastníků nakládat s jejich majetkem a není důvod tento údaj z územního plánu odstraňovat. Současně se jí dostalo dalšího podrobnějšího vysvětlení. V rozhodnutí byl taktéž učiněn odkaz na přílohu č. 7 písm. f) vyhl. č. 500/2006 Sb. Současně odpůrce uvedl, že v územním plánu jsou použity všeobecné regulace, zatímco regulační plány zpravidla obsahují podrobné regulace. Podmínka, že charakter nově navrhovaných případně rekonstruovaných objektů bude odpovídat charakteru původní zástavby zemědělských usedlostí, je stanovena za účelem zachování charakteru typického pro venkovská sídla a k zajištění ochrany historicko-architektonických hodnot těchto sídel. Účelem je ochrana území před zástavbou, která by neodpovídala charakteru daného území. I v návrhu zadání územního plánu Branišov bylo stanoveno a schváleno, že při zpracování územního plánu budou respektovány pod písm. f) požadavky na ochranu a rozvoj hodnot území, jakož i na ochranu a rozvoj kulturních hodnot a architektonického dědictví, kdy z hlediska architektonického a kulturního dědictví je třeba dále respektovat historické půdorysné stopy sídla a usedlostí, u kterých je zachován charakter a tvarosloví původní zástavby, návesní prostor a veřejné prostranství, drobné sakrální objekty (Boží muka, kříže, pamětní kameny) uvnitř sídla i ve volné krajině, archeologické lokality-tvrz, archeologické stopy rybník Návěžník, S část, kaplička Nejsvětější Trojice při silnici centrální obce, památník obětem první světové války, při vymezování zastavitelných ploch zohlednit urbanistickou a architektonickou strukturu jednotlivých sídel, zachovat jejich panorama a začlenění v krajině, novou zástavbu, navrhovat v kontextu historickou stopu a se stávající zástavbou sídla, pro novou zástavbu stanovit takové podmínky plošného a prostorového uspořádání, aby nová zástavba nepřekročila svou výškou výškový horizont stávající zástavby. Současně byl uveden požadavek, aby návrh územního plánu byl zpracován v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění. V zadání byly taktéž vyhodnoceny požadavky dotčených orgánů a stanovisko krajského úřadu. Navrhovatelka vznesla připomínku k zadání územního plánu, která se týkala jejího zájmového území, které je vymezeno a definováno jako orná půda a slouží k neefektivnímu zemědělskému využití a požadovala naplnit výhled definovaný předchozím územním plánem a zařadit toto zájmové území do ploch bydlení. Součástí záměru je i vybudování adekvátní technické a dopravní infrastruktury. Jinou připomínku k návrhu zadání územního plánu navrhovatelka nevznesla.

36. Soud proto zastává názor, že vypořádání této námitky v rozhodnutí, které je součástí územního plánu je dostatečné, neboť navrhovatelka ani ve své námitce neuvedla, v jakém směru jí vytvoření regionu lidové architektury krátí na jejích právech. Pokud tvrdila, že je omezována v nakládání s majetkem, pak tato námitka byla vypořádána vysvětlením, že jedná se o zakreslení informativního údaje v koordinačním výkrese, kterým žádná práva vlastníků v nakládání s jejich majetkem omezována nejsou. Soud neshledal, že by územní plán vykazoval rozpory, takové intenzity, pro který by byl nesrozumitelný a bylo jej zapotřebí zrušit. Tvrdila-li navrhovatelka, že územní plán porušuje zásadu proporcionality a pravidla územního plánování, pak rovněž ustala u pouhého tvrzení, aniž svůj názor jakkoli vysvětlila tak, aby mohla být tato námitka soudem konkrétně vypořádána. Navíc námitku neproporcionálního zásahu v souvislosti s vytvořením regionu lidové architektury v námitce proti územnímu plánu vůbec nevznesla. Judikatura Nejvyššího správního soudu k této otázce zaujala názor, že „proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl-li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatelů posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy (kupříkladu rozsudek ze dne 13. 5. 2014 sp. zn. 6Aos 3/2013). Soud se totiž dříve neuplatněnou námitkou nepřiměřenosti zásahu do práv vlastníka zabývá „ jen v případech, kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity blížící se k vyvlastnění dotčených nemovitostí“ (rozsudek ze dne 28. 5. 2014 č. j. 1 Aos 6/2013-55). K tomu soud dále poznamenává, že odpůrce musel v rámci procesu tvorby územního plánu respektovat svou povinnost pečovat o kulturní památky na svém území, což mu stanoví § 30 odst. 1 zákona o státní památkové péči respektovat stanoviska dotčených orgánů a dbát na to, aby při respektování této povinnosti nedošlo k neodůvodněnému zásahu do práv dotčených osob. Této povinnosti odpůrce dostál a námitka navrhovatelky v tomto směru nebyla opodstatněná. Soud znovu připomíná, že územní plánování má prospektivní charakter a jeho cílem je vytvářet předpoklady pro rozvoj území, jak mu stanoví § 18 odst. 1 stavebního zákona a odpůrce pouze respektoval zákonem stanovenou povinnost.

37. Pod bodem V. v návrhu navrhovatelka tvrdila, že územní plán zasahuje i do pravomoci orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, neboť v části I.f.11 plochy zemědělské připouští jako podmíněně přípustné využití oplocení ZPF. Podle přílohy č. 9 vyhl. č. 500/2006 Sb. může územní plán určovat toliko strukturu zástavby nikoli strukturu ZPF. Podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků či pro ochranu hodnot stanoví regulační plán. O organizaci a struktuře eventuálně změně využití ZPF rozhoduje příslušný orgán ochrany ZPF. Toto ustanovení územního plánu vylučuje orgán ZPF z rozhodovacího procesu a omezuje vlastníky nad míru nutnou v možnosti nakládat se svým majetkem.

38. Ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Jak vyplývá z podkladů, ve spise vyhodnocení důsledků navrhovaného rozvoje řešeného území na zemědělském půdním fondu bylo zpracováno v souladu se zákonem č. 41/2015 Sb., kterým se změnil zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. V textové části územního plánu jsou uvedeny lokality a jejich funkční využití, přičemž charakteristika půd vycházela z metodických zásad pro práci s mapovými podklady při bonitaci zemědělského půdního fondu. V bodu I.f.11 plochy zemědělské (ZPF je vymezeno hlavní využití přípustné, využití podmínečně přípustné a nepřípustné využití). Pokud navrhovatelka tvrdila, že napadený územní plán nemohl určovat strukturu ZPF a odkázala k tomu přílohu č. 9 vyhl. č. 500/2006 Sb., podle které může územní plán určovat toliko strukturu zástavby, pak soud nenalezl pro toto tvrzení navrhovatelkou v citované příloze vyhlášky oporu. Soud naproti tomu odkazuje na přílohu č. 7 téže vyhlášky, která obsahuje náležitosti obsahu územního plánu, kde v odst. 1 písm. f) textová část územního plánu obsahuje stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití (hlavní využití), pokud je možné jej možné stanovit, přípustného využití, nepřípustného využití (včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umísťování staveb zařízení a jiných opatření pro účely uvedené v § 18 odst. 5 stavebního zákona), popřípadě stanovení podmíněně přípustného využití těchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspořádání včetně základních podmínek ochrany krajinného názvu (například výšková regulace zástavby, charakteru a struktury zástavby, stanovení rozmezí výměry pro vymezení stavebních pozemků a intenzity jejich využití). Tomu také odpovídá navrhovatelkou zpochybňované vymezení ploch s rozdílným způsobem využití a jejich označení tak, jak je podrobně uvedeno pod bodem I.f. pod čísly 1 – 13, kde je provedeno právě vymezení těchto ploch. Pod bodem - I.f.1. plochy smíšené, obytné, venkovské. I.f.2. plochy bydlení - individuální I.f.3. plochy občanského vybavení I.f.4. plochy občanského vybavení- rekreační a sportovní zařízení I.f.5. plochy smíšené výrobní I..f.6. plochy dopravní infrastruktury I.f.7. plochy technické infrastruktury I.f.8. plochy veřejných prostranství – veřejná zeleň I.f.9. plochy přírodní – zeleň krajina I.f.10. plochy soukromé zeleně I.f.11. plochy zemědělské – ZPF I.f.12. plochy lesní I.f.13. plochy vodní a vodohospodářské. Lze proto uzavřít, že územní plán obsahuje stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využitím, mezi které patří právě plochy, na kterých se nachází zemědělský původní fond. Z toho důvodu soud neshledal pochybení, neboť územní plán neobsahuje podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků, jak namítala navrhovatelka. Vymezení tak, jak bylo provedeno územním plánem, nezbavuje orgán ochrany zemědělského půdního fondu rozhodování v konkrétních případech, ani nevylučuje tento orgán z rozhodovacího procesu. Pokud navrhovatelka tvrdila, že toto ustanovení omezuje vlastníky nad míru nutnou v možnosti nakládat se svým majetkem, pak z takto formulované námitky nevyplývá, jaké konkrétní omezení měla navrhovatelka ve vztahu ke krácení své osoby v nakládání, se svým majetkem na mysli. Tuto námitku proto soud nemohl blíže vypořádat.

39. Pod bodem VI. v návrhu navrhovatelka zopakovala, jak uváděla souvislosti s jednotlivými konkrétními námitkami, že územní plán obsahuje úpravu, která náleží regulačnímu plánu zejména v omezení využití území v regionu lidové architektury a v ÚSES. Tyto námitky byly vzneseny v rámci procesu přijímání a schvalování územního plánu obce a soud se s nimi již vypořádal v předcházející části svého rozhodnutí. Na toto odůvodnění proto odkazuje. Nad rámec námitek vznesených navrhovatelkou v rámci procesu projednávání a schvalování územního plánu obce navrhovatelka poukázala na to, že územní plán obsahuje i určení sklonu a tvaru střech, konstrukční výšky podlaží, tj. vnitřní kótování, výšku nadezdívky, podkroví apod. Například v části I.f.14 - vysvětlení pojmu - při vymezení konstrukcí krovu určuje nadezdívku maximálně 0,8 m nad úroveň stropu, udává výšku podlaží nebo v části I.f.1, I.f.2 – podmínky prostorového uspořádání určuje počet podlaží. Rozpětí určeného sklonu střech je v rozporu z částí I.c.1., kde je konstatováno jaký má původní zástavba sklon střech, a není proto navrhovatelce jasné, proč je pro ochranu architektonicko-urbanistický hodnot následně doporučován sklon 35 - 43 °. Dále poukázala na to, že z částí I.f. se opakovaně uvádí, že nepřípustné využití je veškeré využití, které není specifikováno jako přípustné, což je podle navrhovatelky v rozporu s jednou ze základních právních zásad, totiž že je povoleno vše, co není zákonem zakázáno.

40. V prvé řadě musí soud odmítnout nesouhlas navrhovatelky s formulací nepřípustného využití s tvrzením, že v rozporu s jednou ze základních právních zásad, že povoleno vše co není zákonem zakázáno. V tomto směru je nutná korekce, neboť tato zásada se týká soukromé správy. Naopak v konkrétním případě se v rámci procesu přijímání a schvalování územního plánu obce jedná o veřejnoprávní akt, kterým je nepochybně opatření obecné povahy. Ve veřejné správě pak neplatí navrhovatelkou poukazována zásada, naopak pro výkon veřejné správy platí, že orgány veřejné správy mohou jednat pouze způsobem a v mezích vymezených normami správního práva. Tyto námitky navrhovatelka neuplatnila v rámci procesu přijímání územního plánu. Jestliže navrhovatelka takové námitky nevznesla, nemohl se s nimi vypořádat ani odpůrce, a tudíž se takovými námitkami nemůže zabývat ani soud v rámci nyní projednávaného návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Je tomu tak proto, že pokud nejsou bez objektivních důvodů uplatněny námitky určitého charakteru v procesu přijímání územního plánu, pak se účastník řízení sám tímto přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly v procesu přijímání územního plánu řádně vypořádány, a poté se takovými námitkami nemůže zabývat ani soud (srovnej rozsudek NSS sp. zn. 8Ao 2/2012). Pokud by totiž soud provedl úvahu, aniž by jí předtím provedl příslušný správní orgán, byl by takový postup rozporný i s ústavní zásadou dělby moci, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků řízení, kteří své práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují (srovnej rozsudek NSS sp. zn. 6Ao 5/2011). Namítá-li navrhovatelka, že napadený územní plán obsahuje úpravu náležející regulačnímu plánu, pak soud má za to, že navrhovatelkou uvedené tvrzení představuje pouze obecné pravidlo, které může být obsaženo v územních plánech, neboť území musí respektovat převažující charakter okolní zástavby, a tudíž navrhovatelkou napadená část územního plánu, která obsahuje příkladmo některé parametry navrhovaných staveb, nepředstavuje překročení kritické hranice podrobnosti, která by byla vyhrazena regulačnímu plánu. Pokud by takováto specifikace v územním plánu uvedena nebyla, bylo by nutné její obsah dovodit pouze z obecného příkazu respektování převažujícího charakteru okolní zástavby. Podmínka uvedená navrhovatelkou v uvedeném článku I.f.1. (podmínky prostorového uspořádání) či I.f.2. nepředstavuje určení podrobných podmínek pro umístění a prostorové uspořádání staveb nebo podrobných podmínek pro ochranu hodnot a charakteru území ve smyslu přílohy č. 11 vyhl. č. 500/2006 Sb. Nejde proto o podrobnost náležejícím obsahem regulačnímu plánu.

41. Soud proto uzavřel, že není důvodná námitka navrhovatelky, že územní plán je celkově zmatečný a odporuje právním předpisům. Nedůvodná byla i námitka týkající se tvrzení navrhovatelky, že byl vyhotoven bez nedílné grafické části obsahující územní rezervu případně vzhledem k uvedenému, že nelze usuzovat na pravost všech použitých dokladů. Nic takového navrhovatelka nedoložila a soud v rámci přezkumu nezjistil. Stejně tak nebylo shledáno porušení zásady proporcionality, jak bylo popsáno podrobně výše, neboť navrhovatelka takové tvrzení uváděla pouze obecně, aniž by k tomu předložila konkrétní argumentaci. Z návrhu totiž vyplývalo, že za proporcionální řešení by považovala takové, které by vyhovovalo jejím požadavkům. Na to však žádný nárok navrhovatelce nesvědčí. Uplatňování proporcionality vždy vyžaduje poměřování něčeho k něčemu a navíc schválený návrh územního plánu představuje vždy konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce a na podobě její infrastruktury. Proces pořizování územně plánovací dokumentace, je totiž výrazem veřejného zájmu na plnění cílů definovaných ve stavebním zákonu. Přitom musí být bráno na zřetel, že přijetí územně plánovací dokumentace nesmí vést k neodůvodnitelné ingerenci do stávajících práv vlastníků dotčených nemovitostí. Nicméně takové tvrzení navrhovatelka ve svém návrhu na zrušení opatření obecné povahy neuváděla.

IV. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh není důvodný, a proto je podle § 101d odst. 2 s.ř.s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. věty 1 s.ř.s. Navrhovatelka neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud žádné povinnosti k plnění neuložil.

Poučení