51 A 5/2016 - 31

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. KUJCK 20269/2016/ODSH/Ol, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 18. 4. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. KUJCK 20269/2016/ODSH/Ol (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a tím potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 12. 2015, č. j. DOP/62045/15/ČM (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), jímž byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu 12 bodů v registru řidičů, a provedený záznam 12 bodů ke dni 9. 7. 2015 byl tímto rozhodnutím potvrzen. Žalobce v žalobě namítal, že došlo k porušení jeho práv. Žalobce se domnívá, že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný měl zcela ignorovat předložené důkazní prostředky a nezabýval se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Tím žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání a současně postupoval i v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokovém řízení zabývají. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 49924/2014 ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 126113/2014 ze dne 22. 10. 2014 či č. j. MSK 121761/2014 ze dne 12. 11. 2014. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí Městského úřadu Písek č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám. BH/3 ze dne 19. 1. 2015, v němž správní orgán odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, neboť byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Z odkazovaných správních rozhodnutí podle žalobce vyplývá, že je běžné u odvolacích správních orgánů posuzovat jednotlivé bloky z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Pokud tedy některý správní orgán postupuje popsaným způsobem a totožný správní orgán v jiné místní příslušnosti postupuje způsobem odlišným, je tím jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem. Žalobce je přesvědčen, že by měla u všech správních orgánů existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. V další části žaloby žalobce postupně popsal nezpůsobilost jednotlivých podkladů (rozhodnutí vydaných v blokovém řízení) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Podle žalobce jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je vyžadováno judikaturou Nejvyššího správního soudu. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku. Mělo by být naprosto zřejmé, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Za dostatečný popis skutku nelze považovat formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, neboť nebylo uvedeno, že se jednání měl žalobce dopustit jako řidič; postih za neužití bezpečnostních pásů u spolujezdce nepodléhá bodovému záznamu. Rovněž nelze za dostatečný popis skutku považovat popis „telefonování za jízdy aj.“, neboť není zřejmé, že nešlo pouze o telefonování se sadou hands-free, které je povolené. Žalobce uvedl, že údaje v bloku musí být čitelné, srozumitelné a přehledné, aby se jednalo o způsobilý podklad pro záznam bodů. Žalobce se neztotožnil s názorem, podle kterého měl svým podpisem na blokovém rozhodnutí potvrdit souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není ani možné po něm požadovat znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat nápravu. V takovém případě by pozbyla smyslu existence orgánů veřejné moci. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Žalobce rovněž konstatoval, že oznámení od příslušných oddělení Policie ČR nemůže být dostatečným důkazem, a tedy relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Podle výtek, které žalobce u jednotlivých pokutových bloků ze dne 9. 7. 2015, 5. 3. 2015 a 10. 11. 2014 specifikoval, požadoval, aby krajský soud posoudil, zda byla tato jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Podle žalobce vyjmenovaná rozhodnutí (bloky) způsobilá jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů nejsou, neboť chybí konkretizace a individualizace jednání. K pokutovým blokům ze dne 9. 7. 2015, 5. 3. 2015 a 10. 11. 2014 žalobce konkrétně namítl, že v kolonce, za jaký přestupek, je pokuta uložena, je uveden údaj „125c/1f1“. Bloky podle žalobce obsahují chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti, neboť není popsáno místo přestupku tak, aby bylo možné seznat, zda jde o místo na pozemní komunikaci nebo na soukromém pozemku. Podle žalobce nebylo přesně popsáno místo spáchání přestupku ani popis skutku („telefonování za jízdy“, „telefon“, „telefonování“), nelze přezkoumatelně určit údaj o právní kvalifikaci skutku a je chybně uveden „§ 7 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu“, který měl žalobce porušit, přičemž správná kvalifikace je § 7 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. Poslední žalobní námitkou je nestandardní doba projednání odvolání. Žalobce se domnívá, že ve lhůtě, v níž bylo rozhodnuto o odvolání, nemohl žalovaný odvolání věnovat dostatečnou pozornost, a proto nemohl řádně posoudit veškeré odvolací důvody. Součástí žalobního návrhu byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž bylo rozhodnuto krajským soudem dne 16. 5. 2016 pod č. j. 51 A 5/2016 - 21 tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Zcela odmítl tvrzení žalobce, že by ignoroval předložené důkazní prostředky. Žalovaný se vypořádal se všemi žalobcem vznesenými odvolacími důvody proti rozhodnutí I. stupně, rovněž se vypořádal i s obsahem přiloženého rozhodnutí odvolacího orgánu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, č. j. MSK 49924/2014 ze dne 24. 4. 2014, který na projednávanou věc nepřiléhá. Žalovaný konstatoval, že obsahové náležitosti pokutového bloku nelze posuzovat s rigidní přísností, přičemž lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je patrné komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena. V projednávané věci se žalovaný domnívá, že obsahové náležitosti přezkoumávaných bloků splňují veškeré požadavky a dostatečně individualizují projednávané skutky. V souvislosti s posuzováním formálně obsahových náležitostí pokutových bloků žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 94/2012 – 20 ze dne 4. 9. 2012. Posuzované pokutové bloky žalovaný označil za způsobilé pro záznam bodů, byť jsou zkratkovité. V žádném případě nebyl důvod označit některý z posuzovaných bloků jako nezpůsobilý pro záznam bodů. Žalovaný připomněl postup při řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů, který je řízením samostatným a na přestupkovém řízení zcela nezávislým. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na vysvětlenou uvedl, že žalobci při namítané nesrozumitelnosti bloku nic nebránilo požadovat opravu zápisu v bloku, příp. svým podpisem nestvrdit správnost obsahu bloku a věc projednat ve standardním řízení o přestupku. Žalovaný však tímto nesdělil, že žalobce svým podpisem dal souhlas se správností rozhodnutí, nýbrž uvedl, že bylo pouze v dispozici žalobce, zda požaduje klasické řízení o přestupku, v rámci kterého budou posuzovány otázky právní a skutkové, či považuje za dostatečně zjištěný skutkový stav postačující pro projednání v blokovém řízení. K námitce vyřízení věci v krátké době žalovaný uvedl, že se nejednalo o nestandardní postup. Projednávaná věc není po stránce věcné i právní nikterak složitá a nic tedy nebránilo žalovanému rozhodnout bezodkladně, jak mu ukládá i § 71 odst. 1 správního řádu. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 15. 7. 2015 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl ke dni 9. 7. 2015. Zároveň byl žalobce prostřednictvím oznámení vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Dne 31. 7. 2015 podal žalobce námitky proti provedeným záznamům bodů v bodovém hodnocení. Správní orgán I. stupně si vyžádal dne 3. 8. 2015 kopie pokutových bloků od Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, které obdržel již následujícího dne 4. 8. 2015. Správní orgán I. stupně vyrozumněl žalobce dne 4. 8. 2015 o možnosti seznámit se s podklady ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení písemnosti. Podáním ze dne 4. 8. 2015 žalobce doplnil podané námitky ze dne 31. 7. 2015 a doložil správnímu orgánu I. stupně též plnou moc pro zastupování v řízení o námitkách, a to AK Linhart o. s. Z obsahu námitek je zřejmé, že je žalobce podal proti všem záznamům bodů v rámci jeho bodového hodnocení. Dne 11. 8. 2015 byl žalobce vyzván k doplnění podání. Žádostí ze dne 19. 8. 2015 žalobce žádal o zaslání podkladů do datové schránky zmocněnce a poskytnutí 5 pracovních dnů na písemné vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Dne 19. 8. 2015 správní orgán I. stupně zaslal žalobci kopie pokutových bloků a kopie rozhodnutí Městského úřadu v Moravských Budějovicích a poskytl mu lhůtu 5 pracovních dnů od převzetí písemnosti k doplnění podání námitek. Dne 31. 8. 2015 obdržel správní orgán I. stupně žádost o přerušení řízení na dobu nezbytně nutnou k vyřešení předmětných otázek či důležitých skutečností, které ve věci vznikly a jejichž objasnění je nutné pro další řízení, a to na lhůtu 100 dnů. Téhož dne obdržel správní orgán I. stupně podnět k přezkumnému řízení. Správní orgán I. stupně dne 8. 9. 2015 usnesením č. j. DOP/44585/15/ČM řízení přerušil do dne 15. 10. 2015 a vyzval účastníka řízení, aby mu sdělil nejpozději do uvedeného data výsledky přezkumného řízení. Správní orgán I. stupně obdržel dne 8. 10. 2015 sdělení o prošetření podnětu ze dne 16. 9. 2015 Krajským ředitelstvím Policie Středočeského kraje č. j. KRPS – 300414 – 11/ČJ – 2015 – 0100DP, ve kterém nebyly shledány důvody k provedení přezkumného řízení. Toto sdělení však správní orgán I. stupně neobdržel od žalobce, který k tomu byl vyzván, nýbrž přímo od orgánu Policie. Dne 2. 12. 2015 správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce podle § 62 odst. 2 správního řádu o pokračování řízení ve věci námitek proti záznamu bodů. Správní orgán I. stupně vydal dne 10. 12. 2015 rozhodnutí č. j. DOP/62045/15/ČM, jímž zamítl veškeré námitky podané žalobcem proti záznamům bodů v registru řidiče (žalobce) a provedený záznam 12 bodů ke dni 9. 7. 2015 byl potvrzen. Správní orgán I. stupně potvrdil záznam 7 bodů za jednání ze dne 14. 7. 2013, záznam 2 bodů za jednání ze dne 10. 11. 2014, záznam 2 bodů za jednání ze dne 5. 3. 2015 a záznam 2 bodů za jednání ze dne 9. 7. 2015, přičemž jednáním ze dne 9. 7. 2015 bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. V rozhodnutí byl popsán průběh správního řízení a byly jednotlivě posouzeny pokutové bloky a správní rozhodnutí, které byly podkladem pro záznam bodů. Bylo konstatováno, že záznamy bodů do registru řidičů byly provedeny na základě pravomocných rozhodnutí, která jsou ve spise založena. Proti rozhodnutí I. stupně podal žalobce dne 11. 1. 2016 odvolání. V podání uvedl, že jej doplní ve lhůtě 10 pracovních dnů. Správní orgán I. stupně dne 12. 1. 2016 vydal usnesení, kterým stanovil žalobci lhůtu k doplnění odvolacích důvodů do pěti pracovních dnů. Žalobce odvolání dne 1. 2. 2016 doplnil o důvody a připojil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jehož postupu se dovolával. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9. 2. 2016 pod č. j. KUJCK 20269/2016/ODSH/Ol, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí I. stupně potvrzeno. Žalovaný shrnul námitky žalobce, které uplatnil v odvolání. Zopakoval hlavní zásady správního řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů. K namítaným zkratkovitým výrazům, jež jsou obsaženy v jednotlivých rozhodnutích vydaných v blokovém řízení, bylo žalovaným uvedeno, že pokud jsou tyto v textu bloku dostatečně srozumitelné, mohou být podkladem pro zápis bodů. Podstatné je, aby v pokutovém bloku bylo zcela jednoznačně a určitě popsáno konkrétní jednání konkrétní osoby. Užití zkratek či gramatické chyby nezakládají nezákonnost rozhodnutí. Následkem formálních či obsahových nedostatků bloku není vždy nezpůsobilost tohoto bloku být podkladem pro zápis bodů do registru. K odvolací námitce směřující proti obsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný uvedl, že splňuje veškeré zákonem stanovené náležitosti po stránce formální i obsahové. Rozhodnutí I. stupně proto není nepřezkoumatelné ani nesrozumitelné. Jako stěžejní námitku žalovaný označil tvrzení žalobce, podle něhož jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních nejsou způsobilými podklady pro záznam bodů do registru řidičů. V daném případě byly veškeré pokutové bloky správními orgány řádně přezkoumány a bylo konstatováno, že specifikace jednotlivých jednání žalobce v nich obsažená splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť je z nich patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. Se závěry Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v žalobcem poukazovaném rozhodnutí se žalovaný neztotožnil. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Žalobce v prvé řadě zpochybnil postup žalovaného, který označil za nesprávný, neboť podle jeho názoru se žalovaný nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. V rámci odvolacího řízení bylo povinností žalovaného zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení. V souvislosti s tím žalobce odkazoval na rozhodnutí vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a vyslovil závěr, že tyto podklady jsou nezpůsobilými pro učinění záznamu bodů v registru řidičů. Dalším rozhodnutím, na které žalobce upozorňoval, bylo rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3, jehož důsledkem bylo odmazání dvou konkrétních záznamů z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Při posuzování důvodnosti této námitky krajský soud vycházel z ustálené judikatury správních soudů, z níž vyplývá, že na jedné straně je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať už v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná, a to z důvodu rozdílného předmětu řízení. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání anebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Předmětem řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je, zda se skutečně stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či jiným právním předpisem, zda byly naplněny znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání skutečně jeho pachatelem, případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Oproti tomu předmětem řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. ve správné výši a na základě způsobilého podkladu. Lze tedy konstatovat, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů je zkoumáno, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku a jiné obdobné skutečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44. Nutno zdůraznit, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a případně je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán v námitkovém řízení nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. Podklady, z nichž správní orgán I. stupně vycházel, byly podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí, což považuje krajský soud za zcela dostačující. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů vycházel správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný z oznámení o uložení pokut v blokovém řízení, které byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, dále i z vyžádaných kopií pravomocných rozhodnutí. Správní orgán I. stupně posuzoval jednotlivá pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení i rozhodnutí ve věci přestupku žalobce vydané ve správním řízení. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že předmětná rozhodnutí včetně těch vydaných v blokovém řízení jsou způsobilá k záznamu bodů do registru řidičů a jsou opatřena všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 10. 12. 2015 stručně shrnul, co je uvedeno v pravomocném rozhodnutí, v pokutových blocích a kolik bodů bylo za jaké jednání přiděleno. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně provedl záznamy v registru řidičů v souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně. Vypořádal se i se všemi odvolacími námitkami zpochybňujícími jednotlivé zkratkovité údaje uvedené na pokutových blocích. K námitce týkající se rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí uvedl, z jakých důvodů se se závěry tohoto úřadu neztotožnil, resp. proč nemohou dopadat na nyní přezkoumávanou věc; bloky řešené v rozhodnutí Moravskoslezského kraje se týkají jiných skutkových podstat přestupků a obsahovaly zcela jiné údaje než v posuzovaném případě. K námitce žalobce vztahující se k porušení zásady legitimního očekávání v důsledku odlišného rozhodování jiného správního orgánu v téže agendě je třeba uvést, že správní orgány nejsou vázány rozhodnutím jiného správního orgánu. Jednotná správní praxe je jistě žádoucí, ovšem v daném případě skutečně odkazovaná rozhodnutí Moravskoslezského kraje na věc nemohla dopadat pro zjevné skutkové odlišnosti. Krajský soud doplňuje, že z obdobných důvodů nebylo možné vycházet ani z rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, které žalobce přiložil k žalobě, neboť se týkalo nezpůsobilých bloků ve věci přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti. Žalobce však byl blokově pokutován výhradně za držení telefonního nebo hovorového zařízení za jízdy v ruce. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného o tom, že v konkrétní záležitosti měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Nesrozumitelnost a nejednoznačnost údajů uvedených na pokutových blocích nebyla správními orgány ani krajským soudem shledána, jak bude popsáno níže. Správní orgány se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, které sloužily jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č. j. 5 As 39/2010 – 76), neboť si vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě bylo prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotily správnost počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány si ověřily, že řízení o skutcích projednávaných v blokovém řízení, byla pravomocně ukončena a pokutové bloky byly řádně a úplně vyplněny. Žalobce v blokových řízeních pokutové bloky vždy převzal a potvrdil je svým podpisem, což ostatně v žalobě ani nezpochybňuje. Krajský soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, a to jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou. Krajský soud dále posuzoval důvodnost námitky, podle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce namítal, že nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že užitý formát popisu přestupku kupříkladu „telefonování za jízdy aj.“, či „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, není dostatečným specifikováním přestupku. Z pokutových bloků podle žalobce dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Další žalobcovou námitkou je, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku. Ani tuto námitku krajský soud nehodnotí jako důvodnou. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru řidičů jako způsobilé. To dovozovaly jednak ze splněných náležitostí těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky, a rovněž z výše bodů, která byla žalobci připsána v souladu se zákonem. Smyslem a účelem bodového systému podle zákona o silničním provozu je hodnocení nebezpečnosti spáchaného přestupku nebo trestného činu proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nemohou přezkoumávat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné, jak bylo již výše uvedeno a vyplývá to i z judikatury Nejvyššího správního soudu, která byla shora zmíněna (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 24). Tento závěr vyplývá i ze samotné dikce § 57 odst. 3 správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím o odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu. Pokud tedy nyní zastává žalobce názor, že z uvedených podkladů, čili rozhodnutí o přestupcích, není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit, kdy a kde se tak stalo, tj. zpochybňuje-li svou odpovědnost za přestupek, pak měl tyto skutkové námitky uplatnit již při projednání přestupku a měl trvat na projednání věci ve správním řízení. Pokud by takové námitky užil a nesouhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení, mohl tyto námitky uplatnit v řízení před správním orgánem. Žalobce však, jak vyplývá z písemností založených ve spise, s popisem jednotlivých skutků, jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, resp. neměl výhrady, neboť přistoupil na možnost jejich projednání v blokovém řízení. Pokuty za přestupková jednání, která mu byla kladena za vinu, uhradil a pokutové bloky podepsal, aniž by rozporoval některé údaje, které v nich byly uvedeny. Žalobce nenamítal zkratkovité popisy jednotlivých skutků, uvedení místa a času, kdy k jednání došlo či čitelnost a srozumitelnost údajů v blocích uvedených. K uplatnění takových námitek není ani zapotřebí znalost práva. Žalobce přistoupil na projednání jeho přestupků v blokovém řízení, pokutové bloky stvrdil svým podpisem a akceptoval tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené. Krajský soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16, z něhož se podává, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích.“ Z uvedené plyne, že přestupce již nemá možnost dále rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že svým podpisem a úhradou uložené pokuty přestupce stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů přestupce může rozporovat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru a zda vlastně existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být připsány body. V žádném případě však nemůže rozporovat to, zda se skutek skutečně stal a zda byla naplněna skutková podstata přestupku. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů a na základě podkladů založených ve spise uzavřel, že body byly žalobci připsány v souladu s pravomocnými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení a s pravomocným rozhodnutím vydaným ve správním řízení. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se nečitelnosti či nesrozumitelnosti údajů uvedených na pokutových blocích z důvodu jejich zkratkovitosti či strohosti tam uvedených údajů. Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak jsou upraveny v zákoně o přestupcích, zejména v § 84 a v § 85. Podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona.“ Nejvyšší správní soud judikoval, že povinnost správního orgánu vyžádat si pokutové bloky, pokud oznámení o přestupku obsahuje veškeré náležitosti, přichází až v případě konkrétního tvrzení žalobce, na jehož základě mohou vyvstat důvodné pochybnosti o správnosti provedeného záznamu v registru řidičů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 - 74). Ke zkratkám, které byly orgánem veřejné moci použity, se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud kupříkladu v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, kde uvedl, že „…ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním z přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” Lze konstatovat, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je srozumitelné a zřejmé komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, podle něhož „v určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ Ve vztahu ke konkrétním blokům, které se týkají přestupkového jednání žalobce a které jsou založeny ve správním spise, krajský soud uvádí, že je oproti žalobcově žalobní argumentaci naopak považuje za precizně vyplněné, prosté nesrozumitelných či nejasných zkratek, s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související skutkové podstaty přestupku. Všechny tři bloky se týkaly jednání žalobce, v němž bylo spatřováno porušení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu a spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Samotné skutkové jednání žalobce není v blocích uvedeno ve tvaru, jak uvádí žalobce v žalobě („telefonování“, „telefon“ apod.). Skutkové jednání je naopak ve všech třech blocích vymezeno podrobně a popsáno zcela v souladu s právní kvalifikací přestupku. Vždy je v různých variacích uvedeno, že žalobce držel v ruce během jízdy telefonní přístroj nebo hovorové zařízení. Uvedená formulace je naprosto srozumitelná a přesná. Přesně je vymezeno i místo a čas spáchání přestupku, osoba přestupce a jeho podpis pod blokem. Pokud jde o místo spáchání přestupku, tak je vždy uvedena obec i ulice včetně č. p. a směr jízdy vozidla. Dále není pravdivé tvrzení žalobce v žalobě, že byl nesprávně uveden § 7 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, který měl být žalobcem porušen. Na všech třech blocích je správně uveden § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, který byl jednáním žalobce porušen. Stejně tak skutková podstata přestupku, která je na blocích uvedena ve formě „125c/1f1“ je naprosto pochopitelná a uvedená ve formě přípustné zkratky, která u krajského soudu nevzbuzuje žádné pochybnosti o právní kvalifikaci jednání žalobce. Pokud jde o námitku, že není zřejmé, zda k jednání žalobce došlo na místě veřejné komunikace nebo na soukromém pozemku a s tím související námitka věcné nepříslušnosti, tak zde se opět jedná o námitku týkající se samotného přestupkového jednání a naplnění znaků skutkové podstaty přestupku, kterou nelze v rámci řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů přezkoumat. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že všechna rozhodnutí vydaná v blokových řízeních, která jsou žalobcem zpochybněna v žalobě, a to ze dne 9. 7. 2015, 5. 3. 2015 a 10. 11. 2014 představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidičů. Tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti, je z nich zcela zřejmé kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonná ustanovení. Závěrem krajský soud nemohl přisvědčit ani poslední žalobní námitce spatřované v nestandardní době projednání odvolání žalobce. V napadeném rozhodnutí je velmi detailně popsán průběh celého správního řízení a všechny námitky uváděné žalobcem v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou řádně vypořádány. Rychlost, s níž žalovaný přistoupil k odvolacímu přezkumu rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nemohla mít za následek porušení práva žalobce na zachování rovnosti práv účastníka řízení. Krajský soud naopak v takovém postupu žalovaného spatřuje naplnění základních zásad správního řízení, kterými jsou rychlost, hospodárnost a efektivita. Žalovaný navíc postupoval zcela v souladu s § 71 odst. 1 ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu, podle něhož je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení