51 A 5/2023–91

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X státní příslušnost X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Ing. Janem Vychem sídlem Lazarská 11/6, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2023, č. j. OAM–14271–20/PP–2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 1. 3. 2023 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítl žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, neboť je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Výrokem II. žalovaný podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovil žalobci lhůtu 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky.

2. Žalobce předně namítal, že žalovaný postavil zamítavé rozhodnutí výhradně na základě písemných informací vztahujících se k osobě žalobce poskytnutých v režimu utajení, stupeň „VYHRAZENÉ“ v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Dle žalobce ze spisu žalovaného vyplývá, že jako podklad byly použity nejen informace, které si žalovaný vyžádal k tomuto řízení, ale rovněž informace, kterou k přechozí žádosti žalovaného poskytla Policie České republiky již v roce 2020. Dle žalobce se žalovaný nezabýval přesvědčivostí, věrohodností a relevantností informace poskytnuté v roce 2020 pod č. j. V97/2020–OAM.

3. Žalobce se domnívá, že pokud by měla být naplněna intenzita hrozby ohrožení bezpečnosti státu nebo narušení veřejného pořádku, bylo by důvodné očekávat, že podnikne Policie České republiky příslušné kroky, nebo alespoň žalobce vyzve k podání vysvětlení. Žádné takové kroky ze strany policie dosud nebyly podniknuty. Žalobce přitom pobývá společně s rodinou v České republice již více než 13 let a za tuto dobu se nedopustil žádné trestné činnosti ani přestupku, kterým by ohrozil bezpečnost státu nebo narušil veřejný pořádek. Pokud by žalobce představoval pro Českou republiku nebezpečí, muselo by se to za více než 13 let jeho pobytu na území projevit. Nečinnost policie a převzetí informace žalovaným bez vyhodnocení jejich relevantnosti tak narušují zásadu materiální pravdy a mají přímý vliv na právo žalobce na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu článku 47 Listiny základních práv a svobod, a to včetně zásady kontradiktornosti.

4. Dle žalobce žalovaný dále pochybil, když žalobci nesdělil alespoň v obecnosti informace o žalobcově činnosti a její potencionální škodlivosti vyplývající z utajované zprávy. Sdělení, tak jak poskytl žalovaný, nelze považovat za naplnění zákonného požadavku uvedeného v § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce je přesvědčen, že závěr správního orgánu je nepřezkoumatelný, neboť žalovaným sdělený obsah utajované informace na tyto otázky nedává dostatečně konkrétní a jednoznačnou odpověď. Dle žalobce absentují fakta jako „místní a časové údaje, zdroj a způsob jejich zjištění či ověření, popisující chování, jednání či další činnosti žalobce a jejich odlišení od názoru zpracovatele na to, co z nich vyplývá či co se dá dovodit.“ 5. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný nezohlednil skutečné vazby žalobce ve vztahu k manželce, zejména dětem E. a synovi V., kteří jsou na něj odkázáni výživou. Žalobce je přitom společníkem a členem statutárního orgánu několika obchodních korporací se sídlem v České republice, tedy zdroje příjmu pro výživu rodiny. Manželka žalobce v České republice pracuje, dcera E. studuje v Praze a na víkendy jezdí domů a syn V. se připravuje ke studiu na vysoké škole. Žalobce se se svou rodinou pravidelně v místě pobytu zdržuje a vede rodinný život. Žalovaný nezohlednil míru faktické závislosti žalobcovo dětí na žalobci a hloubku jejich vzájemného emočního vztahu. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutím žalovaného došlo k porušení jeho práva na soukromý a rodinný život a žalovaný nedostatečně zohlednil nejlepší zájem dětí žalobce.

6. V doplnění ze dne 3. 10. 2023 žalobce popsal činnost správních orgánů Slovenské republiky ve vztahu k jeho pobytovému statusu na Slovensku a dále pak činnost společnosti MAYZUS FINANCIAL SERVICES včetně svého zapojení se závěrem, že žádné protiprávní činnosti se nedopustil. Spolu s tím žalobce soudu předložil rozsudek soudu Kyperské republiky v původním a anglickém znění a dále řadu listin a e–mailové komunikace slovenských správních orgánů. Zároveň žalobce navrhl výslech tří svědků (bod 24 doplnění), kteří by měli objasnit činnost žalobce v oblasti finančních služeb.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že rozsáhlým odůvodněním napadeného rozhodnutí má žalovaný za to, že bylo naplněno ustanovení § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců, neboť pokud by byl popis utajovaných informací obsáhlejší, či konkrétnější, mohlo by dojít k prozrazení částí utajovaných informací. Žalovaný v rozhodnutí uvedl i úvahy, kterými se řídil při hodnocení utajovaných informací. Původní informace V97/2020–OAM, byla rozšířena ještě i o další utajovanou informaci vedenou pod č. j. V96/2022–OAM a ministerstvo vnitra je má za více než dostatečné, tak aby došlo k zamítnutí žádosti o přechodný pobyt z důvodu, že je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. K manželce a dětem žalobce žalovaný uvedl, že žalobce nijak ve svých vyjádřeních či žalobě neupřesňuje, jak by měli být výše uvedené osoby závislé na jeho péči či přítomnosti, ani ze zdravotních ani jiných důvodů. Stejně tak žalovaný nepochybuje o tom, že zletilý syn bude sám schopen se dostatečně připravit na studium na vysoké škole. Co se týká nemovitostí, např. zámku Chotoviny, zámku Nemyšl, rodinného domu v Březiněvsi, tak ty jsou v katastru nemovitostí zapsány na manželku žalobce, přesněji je to manželka žalobce, kdo je jejich vlastníkem nikoliv on sám. Společnosti žalobce mají, dle obchodního rejstříku, buď vícero jednatelů, nebo je v nich žalobce pouze společníkem a jednatele vykonává jiná osoba, nebo má ještě dalšího společníka. Pokud by došlo k tomu, že by žalobce musel opustit území České republiky, může správu přenechat dalším jednatelům či společníkům, popřípadě může vytvořit svěřenecký fond, ve kterém může určit správce takového fondu. Žalovaný je přesvědčen, že v době moderních telekomunikačních prostředků není jeho osobní přítomnost nezbytná pro fungování těchto obchodních společností. Žalovaný shrnuje, že nevidí žádnou újmu, kterou by způsobila nepřítomnost žalobce na území, neboť rodina je finančně dobře situována, žalovanému ani není známo, že by byla nezbytná osobní přítomnost žalobce při školní docházce jeho dětí, nebo z nějakých zdravotních důvodů.

III. Obsah správních spisů

8. Do správního spisu bylo založen záznam ze dne 12. 12. 2022, č. j. OAM–14271–14/PP–2022, ze kterého se podává, že součástí podkladů k rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které dle § 169m odst. 1 zákona o pobytu cizinců, obsahují utajované informace a uchovávají se odděleně mimo spis a nestávají se jeho součástí. Součástí správního spisu je dále výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 12. 12. 2022, č. j. OAM–14271–15/PP–2022, na základě které došlo dne 5. 1. 2023 k nahlédnutí do spisového materiálu, o čemž byl sepsán protokol, č. j. OAM–14271–17/PP–2022. Následně bylo dne 3. 2. 2023 Ministerstvem vnitra ČR vydáno napadené rozhodnutí, č. j. OAM–14271–20/PP–2022.

IV. Průběh ústního jednání

9. Dne 9. 10. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Dle žalovaného utajované skutečnosti obstojí i v kontextu předloženého doplnění.

10. Krajský soud při jednání zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování, a to pro nadbytečnost. Předložené listiny (civilní rozsudek kyperského soudu o náhradě škody, listiny slovenských správních orgánů) ani navržení svědci nejsou schopny zpochybnit úplnost, věrohodnost a přesvědčivost utajovaných informací. Z obdobného důvodu soud neprovedl ani účastnický výslech žalobce, když zároveň rozhodné skutečnosti byly zjištěny jinak (§ 131 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

V. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

12. Žaloba není důvodná.

13. Z obsahu správních rozhodnutí v projednávané věci je zřejmé, že správní orgány vycházely z informací poskytnutých Policií České republiky, které byly poskytnuty v režimu utajení (stupeň „VYHRAZENÉ“), a to v souladu se zákonem o ochraně utajovaných informací. Tyto informace byly vedeny pod č. j. V97/2020–OAM a V96/2022–OAM.

14. Úvodem krajský soud konstatuje, že námitkami žalobce týkajícími se utajovaných informací se již zabýval v rozsudku ze dne 2. 6. 2023, č. j. 63 A 5/2023–45, kterým zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2023, č. j. MV–205572–4/SO–2022, ve věci zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Důvodem zamítnutí žádosti žalobce byla existence důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území ČR závažným způsobem narušit veřejný pořádek tak, jako v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, č. j. 2 Azs 229/2023–35, kasační stížnost žalobce zamítl. Krajský soud při svém nynějším rozhodování neshledal jakýchkoli důvodů k tomu, aby se od závěrů těchto rozsudků odchýlil.

15. Krajský soud se nejdříve zabýval otázkou úplnosti, věrohodnosti a přesvědčivosti utajovaných informací. Důvody, pro které je nutné trvat na tom, aby utajované informace použité ve správním řízení jako podklad pro rozhodnutí vykazovaly znaky věrohodnosti, přesvědčivosti a umožňovaly jejich verifikaci, již zevrubně vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 4. 2018, čj. 1 Azs 439/2017–57. Tato otázka je důležitá především z toho důvodu, že sám účastník řízení nemůže žádným způsobem oponovat obsahu utajovaných informací, např. nemůže namítat, že se určité skutečnosti nestaly či že se staly jinak. Soud je tak postaven do situace, v níž nahrazuje jinak běžné kontradiktorní schéma soudního řízení, avšak o skutečnostech obsažených v utajované informaci sám nemá rovněž dostatečné povědomí (dokonce je má nižší než žalobce a původce utajované informace), přičemž ale v rámci soudního přezkumu musí tyto skutečnosti verifikovat a aprobovat jejich věrohodnost a relevanci. Je to tedy správní soud, který v tzv. plné jurisdikci přezkoumává nejen zákonnost rozhodnutí správních orgánů, ale také věcnou správnost skutkových zjištění a právních závěrů správních orgánů, tedy v daném případě naplnění podmínky existence důvodného nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Soud je tedy garantem toho, že nebude svévolně a bez spolehlivých skutkových důvodů nakládáno s osudy lidí. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č.j. 2 Azs 259/2019–28, č. 4031/2020 Sb. NSS).

16. Krajský soud se s utajovanými informacemi seznámil a dospěl k závěru, že informace obsažené v utajované části správního spisu jsou z hlediska požadavků na přesvědčivost, přesnost a věrohodnost pro účely tohoto správního řízení dostačující. Tyto informace obsahují popis konkrétních skutkových zjištění učiněných příslušným orgánem, popis zdroje, způsob jejich získání a zároveň okolnosti, za kterých byly informace opatřeny. Z utajovaných informací jednoznačně vyplývá, že by žalobce mohl pobytem na území České republiky závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Správní orgány dle krajského soudu postupovaly v souladu se zásadou materiální pravdy.

17. Ani skutečnosti, které žalobce uvedl ve svém doplnění žaloby na uvedených závěrech nic nemění. Žalobcem popsaná činnost dané společnosti, jeho postavení a jeho činnost v oblasti finančních služeb relevanci, úplnost, věrohodnost a přesvědčivost utajovaných informací nezpochybnila.

18. Krajský soud se dále neztotožnil s názorem žalobce, že představoval–li by pro Českou republiku bezpečností riziko, muselo by se to za víc než 13 let jeho pobytu na území projevit. Dle § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, policie odepře vstup na území za situace, kdy je „důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky.“ Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 8. 2023, č. j. 2 Azs 229/2023–35, týkajícího se žalobce, „výše uvedené není ani v rozporu s tím, že stěžovatel nebyl odsouzen za žádný trestný čin ani proti němu nebylo vedeno trestní stíhání. Ostatně § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců nehovoří o tom, že cizinec již musí veřejný pořádek závažným způsobem narušit, tedy spáchat konkrétní trestný čin, ale že zde existuje důvodné nebezpečí. Správní řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu navíc není trestní řízení (rozsudek NSS č. j. 2 Azs 259/2019–28, bod 19), a sleduje tak jiné cíle. Není proto nutné, aby byl stěžovatel trestně stíhán nebo snad odsouzen, aby jeho pobyt představoval nebezpečí pro veřejný pořádek ČR. Tento aspekt je zřejmý z právní úpravy i judikatury, tudíž nepředstavuje vnitřní rozpor v rozhodnutí žalované a krajský soud nemusel takovou námitku cíleně vypořádat, protože předložil vlastní ucelenou argumentaci, která oprávněnost vnesené námitky vyvrací (rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2022, č. j. 10 As 236/2022–82). Napadený rozsudek proto není nepřezkoumatelný“ Jakkoli tedy žalobce zpochybňuje závažnost zjištěných skutečností, na celou situaci nemá žádný vliv skutečnost, zda Policie České republiky podnikla vůči žalobci jakékoli kroky. Správní orgán zkoumal toliko skutečnost, zda žalobce může závažným způsobem narušit veřejným pořádek, nikoli, zda veřejný pořádek již porušil.

19. Dále se krajský soud zabýval námitkou žalobce, že žalovaný žalobci nesdělil alespoň v obecnosti informace o žalobcově činnosti a její potencionální škodlivosti vyplývající z utajované zprávy. Podle § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců platí, že jsou–li některé z podkladů rozhodnutí podle tohoto zákona utajovanými informacemi, uvede se v odůvodnění rozhodnutí pouze odkaz na tyto podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi. Podle § 169m odst. 1 zákona o pobytu cizinců se písemnosti nebo záznamy, které obsahují utajované informace, v řízení podle tohoto zákona uchovávají odděleně mimo spis a nestávají se jeho součástí.

20. Krajský soud má za to, že odmítl–li žalovaný žalobci zpřístupnit utajované informace, jednal tak v souladu se zákonným postupem. Postup žalovaného je plně v souladu s rozsudkem velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2020 ve věci Muhammad a Muhammad proti Rumunsku (č. 80982/12), na který poukázal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 11. 2021, č. j. 10 Azs 270/2021–54, který konstatoval, že správní orgány jsou povinny cizince informovat alespoň s podstatou důvodů, které z utajovaných informací plynou. Dle krajského soudu tak žalovaný v souladu s výše uvedeným učinil a postup správních orgánů byl zcela v souladu se zákonem. Žalobce měl možnost se s obsahem spisu ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu seznámit, přičemž tohoto práva využil, byl seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí měl možnost se k nim vyjádřit. Žalobce byl také záznamem ze dne 12. 12. 2022, č. j. OAM–14271–14/PP–2022, vyrozuměn o tom, že podkladem pro vydání rozhodnutí jsou i písemnosti, jejichž obsahem jsou utajované informace, které se uchovávají odděleně mimo spis a nestávají se jeho součástí, čímž žalovaný zajistil v maximální možné míře ochranu procesních práv žalobce svým postupem naplnil § 169m odst. 2, resp. § 36 odst. 3 správního řádu.

21. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že z utajované části spisu plyne popis konkrétních jednáních, ze kterých je zřejmé, že žalobcovo jednání je dlouhodobé, nejedná se o jednání nahodilé či náhodné, přičemž lze předpokládat, že se toto jednání bude opakovat. Žalobce rozvíjí kontakty a činnosti ve vztahu k organizovanému kriminálnímu prostředí, přičemž se svým jednáním může dopouštět nebezpečné trestné činnosti. Též žalobcova podnikatelská činnost je spojena s potencionální hospodářkou kriminalitou. „Z utajované informace poskytnuté správnímu orgánu v roce 2022 vyplývají nové skutečnosti získané od zdroje obeznámeného s konkrétním jednáním žadatele, kterým inicioval aktivity, jež mohly vyústit v nebezpečnou trestnou činnost. Tato utajovaná informace vystihuje nenáhodný charakter aktivit žadatele a doplňuje a akcentuje skutečnosti uvedené v předchozí utajované informaci.“ (str. 4, odst. 2 napadeného rozhodnutí).

22. Správní orgány seznámily žalobce s podstatou důvodů, které plynou z utajované informace v rozsahu, který Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném rozsudku ze dne 17. 8. 2023, č. j. 2 Azs 229/2023–35, podrobil svému přezkumu bez jakýchkoli výtek.

23. Po seznámení s utajovanými informacemi krajský soud uvádí, že správní orgány sdělily žalobci podstatu důvodů, které plynou z utajované informace a umožnily žalobci, aby se s utajenými informacemi seznámil alespoň v obecné rovině. Sdělením jakýchkoli konkrétnějších informací či detailů by mohlo dojít k ohrožení důvodů jejich utajení. Krajský soud tak uzavírá, že nelze přisvědčit žalobci v tom, že by rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné. Krajský soud má za to, že napadené rozhodnutí je srozumitelné a je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč žalovaný dospěl k určitému závěru. Výše uvedeným postupem žalovaný zajistil v maximální možné míře ochranu procesních práv žalobce a svým postupem naplnil § 36 odst. 3 správního řádu. Dle krajského soudu tak nedošlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny.

24. Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobce, že žalovaný nezohlednil skutečné vazby žalobce ve vztahu k manželce a zejména k dceři E. a synovi V., čímž došlo k porušení jeho práva na soukromý a rodinný život. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že správní orgán zkoumá při hodnocení přiměřenosti zásahu především závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku jeho pobytu na území ČR, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, jeho ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby na území ČR a intenzitu vazeb k domovskému státu. Při posuzování přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života se také klade důraz na nejlepší zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). V souvislosti s poukazem na nejlepší zájmy dítěte lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2020, č. j. 2 Azs 241/2020 – 29, dle něhož se „lze domnívat, že nejlepším zájmem nezletilých dětí je žít v harmonickém rodinném prostředí s oběma rodiči, avšak omezení, které pro poměry nezletilých dětí plyne z rozhodnutí neudělit stěžovateli dlouhodobý pobyt (nemožnost osobního styku a péče o děti na území ČR ze strany stěžovatele), je přiměřeným důsledkem posouzení jednání samotného stěžovatele a nezbytnosti prosadit převažující veřejný zájem.“ 25. Žalovaný se s námitkami žalobce vypořádal v napadaném rozhodnutí na str. 6–8, přičemž vzal v úvahu, že žalobcova manželka a dcera E. pobývají v ČR na základě povolení k trvalému pobytu a že syn V. nabyl v září 2022 české státní občanství. Žalovaný dále posuzoval míru závislosti žalobcovo dětí na žalobci a materiální zajištění jeho rodiny. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí zmínil, že žalobce zároveň nepředestřel správním orgánům žádná specifika rodičovského vztahu k dětem, např. potřebu zvláštní nadstandardní péče. Výše specifikovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve svém odůvodnění dále uvedl, že „…jak již Nejvyšší správní soud uvedl, tato kritéria však lze při posouzení přiměřenosti zohlednit pouze tehdy, pokud v řízení vyjdou najevo a jsou pro daný případ relevantní, a to právě z důvodu uplatnění výše uvedené povinnosti žadatele, aby sám tvrdil specifika svého soukromého a rodinného života. Rozsah a kvalita těchto informací pak přirozeně ovlivňují „hloubku“, s níž správní orgán posoudí přiměřenost zásahu.“ Jak již bylo zmíněno výše, žádná takováto specifika žalobce netvrdil.

26. Krajský soud tak uzavírá, že správní orgány dostatečně zohlednily zásah do rodinné a soukromé sféry žalobce, zvážily zájmy žalobcovo dětí, přičemž došly k závěru, že tyto nepřevažují nad ochranou veřejného zájmu. Zcela obecné námitky žalobce v tomto směru závěry správních orgánů nezpochybňují. Nadto jak sám žalobce uvedl ve svém doplnění žaloby, v současné době má trvalý pobyt mimo ČR na Slovensku.

VI. Závěr, náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správních spisů IV. Průběh ústního jednání V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr, náklady řízení